Zajímá vás téma NÁVOD NA VYVÝŠENÝ ZÁHON? Tak právě pro vás je určen tento článek. Majoránka zahradní je jednoletá, někdy i dvouletá bylina s přímým rozprostřeným stonkem a protilehlými oválnými listy. Drobné bílé květy tvoří husté střapce, které jsou stopkaté a vyrůstají v úžlabinách listů. Plody jsou tvrdé a úplně dozrávají jen v teplých oblastech. Celá rostlina příjemně voní.
Pěstování majoránky
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
V naší poradně s názvem OTEKLÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Meddy.
Dobrý den,
2 dny jsem zakládal nový záhon.
po odrytí drnů jsem hlínu drtil
holýma rukama,protože šla krásně drolit
a plevel šel sám ven.
Ale teď mně bolí šlacha na prostředníku
z venku a kloub mám trochu oteklý.
Mažu si prst Voltarenem,no...nic moc.
Potřebuji na prst teplé,nebo studené mazání?
Poraďte mi,prosím co,abych namusel k doktorovi.
dík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nyní potřebujete být trpělivý. Namožená šlacha se bude hojit dlouho, i tři týdny. Snažte se prst (celou ruku) vůbec nenamáhat, urychlí se tím hojení. Voltaren je skvělé řešení, protože tlumí bolest a léčí zánět, ale chce to čas. Můžete použít i ledovou tříšť zabalenou v igelitovém sáčku, kterou pak přikládejte na postižené místo na 5 minut. Postupně se bude dostavovat úleva, ale jen velmi velmi pomalu.
Vypěstovat si vlastní voňavý řapíkatý a listový celer není složité. Řapíkatý celer sice vyžaduje bělení, ale dnes už seženete i semínka odrůdy, která je samobělící. A pokud si koupíte rovnou sadbu (předpěstování je dost náročné), budete to mít téměř bez práce. Celer řapíkatý se pěstuje pro stonky. Listy samozřejmě spotřebováváme také. Stonky jsou křehké, voňavé a velmi šťavnaté. Pozor, dost odvodňují tělo, lidé s onemocněním ledvin je tedy musí konzumovat s rozvahou. Řapíky se používají do salátů, pomazánek i do tepelně upravených pokrmů. Lze je připravit i jako hlavní jídlo, když je naplníte. Vybírat lze zejména z odrůd raných s vegetační dobou kolem 70 dní. V nabídce je například Malachit, Pascal nebo Nuget, přičemž právě Nuget je samobělící, nemusíte jej tedy nijak přihrnovat.
Než dáte celery ven, je nutné je na to připravit. Rostlinky vám také v chladnějším a prosvětleném prostředí lépe porostou. Nejlépe jim to bude svědčit ve skleníku nebo v zimní zahradě. Ale pozor, okolní teplota nesmí klesnout pod deset stupňů během celé doby jejich vegetace. Ve skleníku můžete tedy přitopit svíčkami a pomocí kbelíků plných teplé vody. Po vysázení celeru na záhon obalte rostlinky netkanou bílou textilií. Pokud by se totiž celer nachladil, prošel by stadiem jarovizace a vyhnal rovnou do květu. Celer je dvouletá rostlina, kvete druhým rokem. Pokles teploty pod deset stupňů považuje za období zimy.
Celer potřebuje záhon, který byl na podzim vyhnojený a zrytý, a to na slunečném stanovišti. Na jaře byste měli záhon prosypat dolomitickým vápencem či vápnem a prokypřit. Při přesazování opět zkraťte kořínky. Listový celer a samobělící řapíkatý celer můžete sázet do řádku i do sponu, přibližně 50 x 50 cm. Sazeničky řapíkatého celeru, který vyžaduje bělení, sázejte do brázdy asi 20 cm hluboko a cca 30 cm od sebe. Budete pak mít méně práce s bělením.
Celery vyžadují dost zálivky i živin. A zpočátku obalení bílou textilií. Tu musíte později sundávat opatrně a postupně, aby slunce listy nespálilo, tedy vždy za oblačného počasí. Listovému celeru probírejte starší listy, okolí řapíkatého celeru musíte často prokypřovat, vyžaduje totiž provzdušněnou půdu.
Pokud jste zasadili řapíkatý celer, který je nutné vybělit, postupujte následovně. Když jsou řapíky 30 až 40 cm vysoké, svažte je těsně pod listy a obalte je černou netkanou textilií nebo lepenkou. Z obalu by měly vykukovat jen špičky listů. Kolem lepenky či textilie přihrňte hlínu. Pokud byste řapíky jen přihrnuli hlínou, získaly by půdní pach. Řapíky nechte přihrnuté nejméně 3 týdny. Pak je můžete začít sklízet.
V naší poradně s názvem CUKROVÁ PASTA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Cukrovou pastu můžete nejlépe použít na depilaci (odstranění) chloupků na nohou. Zde je návod, jak se cukrová pasta připravuje levně doma. Potřeba na to bude bílý cukr, čerstvě vymačkaná citronová šťáva a čistá voda.
Vše dejte do hrnce, důkladně promíchejte a za stálého míchání zahřívejte, až se začnou tvořit bublinky, pak snižte teplotu plotýnky a nechte probublávat, ale stále míchejte! Toto provádějte až do chvíle, kdy tekutina začne mít světle zlatou barvu. Pak to nechte vychladnout. Při vaření je důležité nezahřívat to moc dlouho, aby to nezhnědlo, protože pak se z toho udělá karamel a ten vám akorát tak zalepí hrnec, ale depilaci s tím pak už neuděláte.
Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou. Pokožku, kterou budete chtít depilovat, tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.
Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Domácí krém na kvasinkovou infekci pochvy - recept
K výrobě této léčivé pasty proti poševním kvasinkám budeme potřebovat bentonit, což je hornina vznikající zvětráváním mateční horniny z čediče (třetihorní hornina). Bentonit je charakteristický vysokým obsahem jílových nerostů. Bentonit je plastická hornina s vlastnostmi, které jí umožňují bobtnat. Chemické i minerální složení bentonitu je velmi proměnlivé a závislé na vzniku ložiska. Nejvýznamnější částí bentonitu je monmorillonit. Bentonitu bude potřeba 100 gramů. Dále bude potřeba pau d'arco čaj, což je odvar z lapacha (lapačo). Čaje Pau d`arco bude potřeba 100 ml. Dále budeme potřebovat jogurt s živými kulturami Lactobacillus acidophilus nebo bifidobakterium bifidum (bifidus activ). Tohoto jogurtu bude potřeba 1 lžíce. Dále bude třeba čajovníkový olej tea tree oil, toho bude potřeba 5 ml. A jako poslední součást tohoto receptu je tinktura z vodilky kanadské. Vodilka kanadská (Hydrastis canadensis) patřila mezi významné a oblíbené léčivky mezi indiány a později našla široké uplatnění i mezi obyvateli Severní Ameriky. Všechny tyto ingredience smícháme dohromady tak, aby z toho vznikla taková řidší pasta, kterou pak, pomocí igelitového sáčku s ustřihnutým rohem, aplikujeme do pochvy. Tato pasta by měla v pochvě zůstat půl dne. Pak se pochva důkladně vypláchne čistou vodou, nechá se chvíli odpočinout a aplikuje se další nová pasta. Takto se pokračuje dvakrát denně po dobu jednoho týdne. Ceny surovin:
V naší poradně s názvem NÁVOD NA PŘÍPRAVU KOSTIVALOVÉ MASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kostivalová mast a jak si připravit kostivalovou mast doma, zde je návod. Pravá kostivalová mast obsahuje k čerstvý kořen kostivalu. Ten se sbírá na jaře nebo na podzim.
Důležité upozornění!
Účinné látky kostivalu můžete zničit stykem s kovem!
Takže při sběru a čištění použijte keramický nůž a keramickou škrabku.
Kořen krátce ale dobře opláchneme ve slaném roztoku. Dvě hrsti kuchyňské soli na litr vody. Pak kořen necháme okapet a nakrájíme na tenké plátky nebo ho nahrubo nastrouháme na nekovovém struhadle. Ve vodní lázni v nekovové nádobě rozpustíme lékařskou vazelinu nebo sádlo v množství, které nám v tekutém stavu dovolí potopit všechen nakrájený kořen. Až se nám to rozpustí, tak přidáme nakrájený kořen. Necháme dvacet minut zahřívat ve vroucí vodě. Pak odstavíme, necháme vychladnout a při poklesu teploty pod 40*C přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a do směsi dále ještě rozmáčknuté dvě kapsle vitamínu E 400mg a jednu kapsli vitamínu C (důležitý je ten obsah v kapslích), zamícháme a necháme odstát do druhého dne při teplotě kolem 20*C. Druhý den to přivedeme do tekutého stavu, ale moc to nepřehříváme, aby med, či včelí vosk, neztratily cenné látky, jež vysoké teploty ničí. Po ztekucení to přefiltrujte přes gázu nebo dětskou plenu. Získanou tukovou tekutinu nalijte do sterilních kelímků a uchovejte v chladu a temnu. Nejlépe v chladničce. Mast lze připravit případně i ze sušeného kořene kostivalu, ale sušený kostivalový kořen je třeba před přípravou rozdrtit v nekovovém hmoždíři.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rajčata mají ráda příjemné teplé místo na plném slunci a potřebují 8 hodin slunečního světla denně, jinak mohou být slabé a produkují málo plodů. Ideální pH půdy pro pěstování rajčat by mělo mít hodnotu mezi 5,5 a 6,8. Půda by měla být úrodná, hluboká, dobře odvodněná a bohatá na organickou hmotu. Jestliže zemina zůstává mokrá v místech, kam chceme sadit, je třeba vybudovat vyvýšený záhon. Je důležité, aby půda držela vodu co nejrovnoměrněji, protože nerovnoměrný příjem vody může rajčatům způsobit různé problémy. Mezi ty nejčastější patří opadávání květů, popraskání plodů a vyhnívání.
Chcete-li vytvořit pro svá rajčata co nejvhodnější prostředí, je důležité dobré množství kompostu nebo organické hmoty. Obecně se doporučuje 7,6 cm organických látek do horních 15,2 cm půdy. Můžete si také vypěstovat krycí plodinu na pomoc při vytváření půdy. Nechte si vyrůst obilí nebo luštěniny, posekejte je a přidejte do půdy. Tento způsob se nazývá zelené hnojení a zajistí bio kvalitu pěstovaných rajčat. Jako hnojivo můžete rovněž použít hnůj, a to před výsadbou.
ORGANICKÉ HNOJIVO je granulované přírodní hnojivo vyrobené především z péřové moučky a kakaových slupek. Je určeno pro pěstování zeleniny, její dobrý růst a tvorbu plodů. Jde o dlouhodobě působící hnojivo – až 3 měsíce. Je vhodné pro bio zahradu a ekologické pěstování.
V naší poradně s názvem KOSTIVAL NA ZUBY VE FORMĚ TINKTURY A NÁVOD NA PŘÍPRAVU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Výplachy úst tinkturou z kořenu kostivalu udrží zdravé a pevné dásně a tím i pevné krčky zubů. Je tedy velmi prospěšné použít kostival na zuby v případě paradontózy. A jak si doma připravíte z kořenu kostivalu tinkturu na zuby, zde je návod.
Nakrájený a očištěný kořen kostivalu vložíme do dobře uzavíratelné skleněné nádoby, a zalijeme ho 9 díly 38 - 40% žitné vodky, slivovice, režné nebo jiného alkoholu v této síle. Pak to dobře uzavřeme a postavíme na 10 - 14 dní na slunce nebo k topení. Občas protřepeme. Za 14 dní se černá tekutina slije do lahviček přes filtrační papír a popíše se názvem a datem, abyste to později poznali, protože nejlepší je tinkturu nechat uležet nejméně dva roky, protože pak je ještě účinnější a ještě mazlavější. POZOR! Kořen kostivalu nesmí přijít do styku s kovem, takže při čištění a krájení kořenu kostivalu používejte keramícké nože a škrabky!
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Malé slečny se strašně rády parádí a obvykle hned po vlastnictví krásných šatiček jim nejvíce záleží na tom, aby měly krásné vlásky. Od účesu obvykle očekávají pohodlnost, praktičnost, ale především zábavu a veselou, hravou originalitu. Nebojte se s dětmi experimentovat, děti jsou hravé a cokoliv nového je vždycky nadchne. Navíc několik minut strávených nad „blbnutím“ s účesem vás jistě nezabije, strávíte s dítětem nějaký ten čas, sblížíte se a uvidíte, že ze společného výsledku bude mít potomek mnohdy větší radost než z hračky koupené za drahé peníze v krámku. Pokud jde o slečny, zakládají si na dlouhých lokýnkách a už při pouhém pohledu na nůžky se obvykle děsí.
Péče o vlasy a jejich úprava je náročnější, ale pokud mají malé slečny hravé maminky s trochou fantazie, určitě společně vytvoří velkou spoustu hezkých variant účesů. Kromě účesu samotného skvěle poslouží různé sponky, gumičky a ozdůbky, které dodají účesu šmrnc a nápad. V obchodech je jich takřka nepřeberné množství, takže si jistě vyberete, ovšem pokud možno vybírejte gumičky, které nejsou vyrobeny pouze z gumy. Ty totiž vlasy značně ničí a při sundávání se společně s nimi obvykle vytrhne množství vlasů, což je pochopitelně krajně nepříjemné i pro dospělého, natož pro dítě.
Účesy z dlouhých vlasů jsou velmi populární, nejvhodnější jsou copy, ať už obyčejné ohony (v libovolném množství) nebo různé splétané copky. Vlasy pak totiž nepadají do očí a nebrání při hře ani jakékoliv jiné činnosti. Pokud se do copu nějaké kratší vlasy nezachytily, připněte je sponkou, především malé děti by padající pramen vlasů hodně rušil a znervózňoval. Při výběru účesu je nutné samozřejmě také zvažovat typ a kvalitu vlasů vašeho broučka a také to, nakolik je jeho život aktivní. S postupem času se však připravte i na to, že dítě bude chtít do těchto záležitostí čím dál více mluvit a bude třeba mu vysvětlit jednotlivé výhody a nevýhody účesu, které si vysnilo. Dlouhé vlasy jsou krásné, ovšem když se malá princezna každé ráno vzteká, když si je má učesat, nebudou nejspíše tou nejlepší volbou.
Říkalo se, že by se děti měly stříhat nakrátko, aby měly husté a kvalitní, krásné vlasy, a umývat je šamponem je vhodné tak jednou do týdne. Obojí je ovšem fáma. Zastřihování vlasů je samozřejmě důležité, ale pouze v případě konečků. Ideální doba je odstřihnout konce vlasů jednou za dva až tři měsíce, aby se netřepily. Co se týče mytí vlasů, provádějte jej tak často, jak je potřeba. Na citlivou dětskou pokožku používejte ze začátku jemné dětské mýdlo, později dětský šampon. Všeho však s mírou – dětské vlásky jsou velmi citlivé na chemikálie, proto v prvních letech života
V naší poradně s názvem CUKROVÁ PASTA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Cukrovou pastu můžete nejlépe použít na depilaci (odstranění) chloupků na nohou. Zde je návod, jak se cukrová pasta připravuje levně doma. Potřeba na to bude bílý cukr, čerstvě vymačkaná citronová šťáva a čistá voda.
Vše dejte do hrnce, důkladně promíchejte a za stálého míchání zahřívejte, až se začnou tvořit bublinky, pak snižte teplotu plotýnky a nechte probublávat, ale stále míchejte! Toto provádějte až do chvíle, kdy tekutina začne mít světle zlatou barvu. Pak to nechte vychladnout. Při vaření je důležité nezahřívat to moc dlouho, aby to nezhnědlo, protože pak se z toho udělá karamel a ten vám akorát tak zalepí hrnec, ale depilaci s tím pak už neuděláte.
Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou. Pokožku, kterou budete chtít depilovat, tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.
Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JANA ŠAMŠONOVÁ.
Dnes jsem uvařila cukrovou pastu.Sice jsem ji třikrát dovářela,než měla správnou hustotu,ale povedlo se.Depilace s ní jde super.Díky za návod.Ušetří to spoustu peněz.
Návodů na jednoduchý drdol je celá řada, zde je návod na jednoduchý a slavnostní drdol pomocí podložky.
Postup
Vlasy sčešte do culíku a přidržte rukou.
Následně je všechny provlečte podložkou.
Poté vlasy přehoďte přes podložku, rovnoměrně je na ní rozprostřete a takto vzniklý drdol přidržte opět rukou.
V dalším kroku drdol důkladně zafixujte pomocí gumičky.
Vlasy, které z drdolu vyčuhují, obtočte dokola a nenápadně uchyťte sponkami v barvě vlasů pod drdol.
Další možností je vytvořit si drdol zvaný obří vlna:
K vytvoření účesu potřebujete zpevňující styling, nejlépe podložku na vlasy sloužící také pro drdoly, a žehličku na vlasy.
Vlasy nejdříve vyrovnejte.
Na temeno hlavy upevněte podložku a přes ní veďte vlasy, které pod ní na opačné straně zahněte a pevně uchyťte vlásenkami.
Jeden velký pramen nechte volný a natočte jej žehličkou na vlasy nebo kulmou do podoby velké vlny, kterou na konci opět neviditelně upevněte vlásenkou.
V naší poradně s názvem CVIČENÍ OKA PO OPERACI MAKULÁRNÍ DÍRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Mařincová.
je možné zjistit nějaké cvičení nebo posilování oka po operaci makulární díry 3 st, které by zlepši,lo vidění.?
děkuji Mařincová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jediný způsob jak si pomoci k nejlepším výsledkům operace makulární díry je držet hlavu otočenou tváří k zemi nepřetržitě po dobu 20 až 30 dní, než se vstřebá plynová bublina. Aby vás nebolelo za krkem ze stále svěšené hlavy, tak zkuste tato dvě doporučení:
1. Návod jak si zařídit pohodlný posed https://youtu.be/BMD6tWEI7eA
2. Návod jak upravit lůžko pro spánek https://youtu.be/wHdiiPUzE_I
Gyntima Intimní pěna je účinný, příjemný, osvěžující a jemný mycí prostředek s optimálním pH, vyvinutý speciálně pro intimní hygienu ženy. Pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení z vybraných přírodních látek, především aloe vera, která má antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky, nepůsobí dráždivě na pokožku. Intimní pěna představuje pro pokožku vašeho těla dlouhotrvající svěžest a ochranu, a proto by neměla chybět při každodenní intimní hygieně ženy.
Gyntima Intimní pěna je vhodným doplňkem vaginálních čípků Gyntima.
Návod k použití:
Pěnu naneste na navlhčenou pokožku v intimních místech a jemně roztírejte při každém mytí celého těla.
Balení: 150 ml
Gyntima Intimní mycí gel
Charakteristika:
Gyntima Intimní mycí gel je účinný, osvěžující a jemný prostředek, určený pro každodenní intimní hygienu ženy, pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení a vybraným přírodním látkám je pokožkou velmi dobře snášen. Intimní mycí gel obsahuje účinnou látku pinarol – výtažek ze smrkových výhonků a čerstvého jehličí. Pinarol a aloe vera mají antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky. Intimní mycí gel zajistí pokožce vašeho těla dlouhotrvající svěžest. Kyselina mléčná reguluje pH a působí jako hydratační faktor.
Dětský intimní mycí gel je určen pro dívky od 3 let věku, kdy ještě není obranyschopnost pochvy dostatečná. Při hře na písku, při nesprávném ošetření po stolici, při nedostatečné hygieně a podobně může snadno do pochvy vniknout infekce. Proto jsou onemocnění stydkých pysků a pochvy nejčastějšími gynekologickými potížemi u dívek mezi 3. a 9. rokem věku. Je nezbytné, aby děti již od útlého věku byly vedeny ke zvýšené a pravidelné intimní hygieně a získaly si tak návyky do budoucna.
Ve svém příspěvku STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Prosím o obrázek stříbrného můstku z alobalu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
dobrý den.
Marně scháním přesný návod na ,,stříbrný můstek",písemných návodů je relativně
dost ale mně by stačila 1-2 foto aby jsem to výrobně pochopil.Ale místo toho mi
nabíhají reklamy na okna nebo vína ty mi ale s mým problémem nepomůžou.
Děkuji za pomoc.Karel
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Lichořeřišnice (Tropaeolum majus) větší je plazivá, výhony má dlouhé i přes dva metry. Vykvétá jednobarevnými i nejrůzněji barevně kombinovanými, velkými, příjemně voňavými květy. Hodí se do truhlíků a okrasných nádob, na obruby záhonů, k popínání nízkých i vysokých plotů, zástěn a pergol, podle vzrůstnosti odrůdy. Dále si můžete vybrat z množství odrůd s květy odlišných barev (lichořeřišnice vyniká v teplých, zářivých tónech) a plnokvětou či jednoduchou formou.
Semena lichořeřišnic vyséváme do konce července ve sponu asi 40 x 15 cm na záhon, do truhlíků, větších mís, květináčů a koryt. Při teplotě nad osmnáct stupňů a ve vlhké půdě vyklíčí do tří týdnů. Semena jsou velká a prospěje jim máčení – pak již nesmí zaschnout. Do jamky hluboké asi dva centimetry dáváme dvě až čtyři semena, rostliny jsou pak hustší a bohatěji kvetou. Nejlépe rostou a kvetou v normální, spíše chudší vlhké půdě a na slunném místě.
Chuť čerstvé rostliny je mírně kořeněná, někdy ostřejší, připomíná řeřichu, ředkvičku nebo křen. Květy a listy můžeme sbírat celé léto a přidávat je do salátů namísto rukoly, do pomazánek, polévek případně na obložené chlebíčky.
Lichořeřišnice má neuvěřitelně silné a širokospektrální antibiotické účinky. Působí proti většině kmenů bakterií, které způsobují zánětlivá onemocnění močových a dýchacích cest. Objevují se rovněž pozitivní informace o boji se zlatým stafylokokem. Tato bylinka je účinná i proti salmonelóze nebo streptokokům. Její užívání nás může v mnoha případech ušetřit pojídání syntetických antibiotik, nebo významně podpořit a zkrátit léčbu nemoci. Důležité však je začít s aplikací lichořeřišnice v počátcích nemoci. Působí také jako prevence, případně na doléčení zánětů s hrozbou recidivy. Stejně účinně pomáhá proti vypadávání vlasů či tvorbě lupů. Často bývá součástí přírodních přípravků k léčbě těchto problémů. Čerstvá šťáva nebo obklady z rozdrcených listů mají dezinfekční účinek při aplikaci na poraněnou pokožku, kde ničí mikroorganismy, které by mohly zapříčinit zánět. Lichořeřišnice má unikátní vlastnost: navzdory velmi silným účinkům je ohleduplná k našemu tělu. Neničí přirozenou mikroflóru zažívacího traktu a jiných sliznic, tak jako to činí chemická antibiotika.
Ve svém příspěvku STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Ondreička.
Neviem sa vyznať v tom, ako vlastne vhotoviť mostík na širokej ? náplasti - 1 cm vodorovne a 1,5 cm zvisle ?
Môžete mi prosím poslať obrázok alebo podrobnejší návod. Chcem to použiť na koleno v IV. štádiu RA.
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Prosím o návod, resp. radu, ako vyhotoviť strieborný mostík z alobalu, ktorý chcem používať na obklady boľavého kolena s reumatoidou artritídou IV. stupňa.
Ďakujem za pomoc