NEMOC RŮŽE WIKIPEDIE

Poradna

V naší poradně s názvem NEMOC RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Nemoc růže

Olej z růže

Olej z růže patří mezi nejdražší silice. Tento olej je extrahován z okvětních lístků, většinou z damaškové růže. Olej z růže se vyrábí zejména v Moldavsku, Kavkazu, Krymu, Gruzii, Ukrajině, Turecku, Bulharsku, Maroku a Indii. Voda z růže, nebo také růžová voda, je vedlejším produktem při výrobě oleje z okvětních lístků růže. Voda z růže se nazývá růžový hydrosol. Voda z růže je hlavní složkou marcipánu a používá se k ochucování dezertů. Voda z růže se používá k výrobě kosmetických přípravků, zejména pro péči o pokožku. Olej z růže má afrodiziakální a rozveselující efekt. Díky tomu revitalizuje, posiluje a přináší úlevu od bolestí hlavy, zácpy, duševní únavy a od příznaků menstruace, menopauzy a pomáhá při léčbě kožních onemocnění. Olej z růže má dobré vlastnosti pro péči o vlasy. Používá se v mnoha kosmetických výrobcích, jako jsou tělní oleje, krémy a krémy na obličej.

Zdroj: článek Léčivé oleje

Poradna

V naší poradně s názvem NEMOC RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kopalová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Nemoc růže

Léčba nemoci růže

Nemoc růže se léčí antibiotiky, především penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Penicilin je možné aplikovat 2x denně do svalu nebo do žíly ve 4–6denních dávkách. Čtrnáctidenní kúra se zakončuje aplikací depotního penicilinu do svalu, aby se zabránilo opakování infekce. Depotní penicilin má tu schopnost, že se uvolňuje postupně, takže je neustále v krvi určitá hladina penicilinu, jež brání množení streptokoků a opětovné aktivaci. Při přecitlivělosti na penicilin se podávají makrolidová nebo cefalosporinová antibiotika. U opakovaných recidiv růže se v intervalu 2–4 týdnů aplikuje depotní penicilin, třeba i doživotně. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na její snížení – antipyretika. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Pro pacienta je velice úlevné, pokud končetinu zdvihne do výše, aby ulevil otoku, zánětu i bolesti. Na zvředovatělou či nekrotickou tkáň se pokládají obklady s fyziologickým roztokem nebo vlhké krytí. Hojení kůže je doprovázeno loupáním a nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může nemoc růže na noze vracet, protože trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo růže nemoc způsobila poškození lymfatických cév.

Pokud se růže opakuje, což bohužel často bývá, dochází postupně ke změnám v podkoží a kůži v důsledku poškození mízních cév. Je nutné nosit trvale kompresivní podkolenky ke zlepšení mízního a žilního toku a pečovat i o kůži (prevence oděrek, plísně a podobně).

Zdroj: článek Kožní onemocnění růže

FAQ – Často kladené otázky

Co je nemoc zvaná růže?

Růže je akutní bakteriální kožní infekce způsobená streptokoky, odborně nazývaná erysipel.

Jak dlouho trvá růže na noze?

Akutní příznaky obvykle ustupují během několika dnů, úplné zahojení kůže trvá zpravidla několik týdnů.

Je erysipel nakažlivý?

Přenos je možný, ale vzácný. Po zahájení antibiotické léčby je nakažlivost minimální.

Jak vypadá růže na kůži?

Projevuje se výrazným zarudnutím, otokem, bolestí a teplem kůže s ostře ohraničenými okraji.

Čím mazat nohu po onemocnění růže?

Po odeznění akutní fáze se doporučují hydratační a regenerační krémy, případně přípravky doporučené lékařem.

Může se nemoc růže vracet?

Ano, zejména u pacientů s chronickými žilními nebo lymfatickými obtížemi.

Zdroj: článek Růže - nemoc kůže

Poradna

V naší poradně s názvem DOTAZ NA ONEMOCNENI ZV.RUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Kratochvilova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Nemoc růže

Nemoc růže

Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes. Tyto mohou běžně způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Ve výjimečných případech mohou onemocnění růže způsobovat i stafylokoky, a to Staphylococcus aureus, který je původcem mnoha jiných onemocnění po celém těle. Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, a to především u pacientů se sníženou imunitou. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.

Onemocnění růže má velmi krátkou inkubační dobu, v podstatě pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době asi v osmdesáti procentech kůži na dolních končetinách. Onemocnění může také zasáhnout pokožku obličeje. Charakteristickým znakem onemocnění v obličeji je poměrně pravidelné rozšíření infekce ve tvaru připomínajícím motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti a jeho tělo je pak na kořeni nosu. Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění.

Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes. Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění, jako je třeba chřipka. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě, kdy má vzhled pomerančové kůry. Kůže je výrazně teplá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí. Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, mluvíme o erysipelu abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné mízní uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatatelné.

Zde můžete vidět obrázek, jak vypadá růže na kůži.

Zdroj: článek Kožní onemocnění růže

Poradna

V naší poradně s názvem CO JE MSM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.

Zdroj: příběh Co je msm

Rakovina jazyka podle Wikipedie

Jazyk je svalový orgán nacházející se v dutině ústní. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. Wikipedie uvádí, že u člověka velká ohebnost jazyka ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, není jazyk ani jen jedním svalem.

Na Wikipedii se dále dočteme, že jazyk obsahuje mnoho chuťových receptorů, kterým se říká chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávána i další, pátá chuť, a to umami, a hovoří se o dalších.

Z údajů Wikipedie vyplývá, že karcinom (z řeckého karkinôma) je nádorové onemocnění vycházející z epitelu, například z vrstev kůže či sliznic, jde tedy o nádory z tkání ektodermálního či entodermálního původu. Označení rakovina se původně vztahovalo pouze na karcinomy, dnes se však v běžném jazyce rozdíl stírá. Většina karcinomů pochází z krycího epitelu nebo žlázového epitelu. Karcinomy tvoří cca 80 % maligních nádorů.

Zdroj: článek Rakovina jazyka - obrázky

Příběh

Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ ZVANÉ RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Trávníček.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Onemocnění zvané růže

Jak popisuje vitamín B Wikipedie

Wikipedie charakterizuje tento vitamín následovně: B-komplex je souhrnné označení pro vitamíny skupiny B. Jsou to ve vodě rozpustné vitamíny, nezbytné pro správné fungování metabolismu. Hlavním zdrojem vitamínů skupiny B jsou kvasnice, maso, sýry, celozrnné obiloviny (také jáhly), luštěniny a ořechy. Objevitelem vitamínu B byl polský biochemik Kazimierz Funk (nalezl jej v roce 1912 v otrubách rýže). B-komplex je také někdy obchodní označení vitamínového komplexu, který ale většinou všechny vitamíny s označení B neobsahuje.

Skupina vitamínů s označením B dle Wikipedie:

• Vitamín B1 - thiamin
• Vitamín B2 - riboflavin
• Vitamín B3 - niacin
• Vitamín B5 - kyselina pantothenová
• Vitamín B6 - pyridoxin, pyridoxal, pyridoxol, pyridoxamin
• Vitamín B7 - biotin (vitamín H)
• Vitamín B9 - kyselina listová (folacin, folát)
• Vitamín B12 - kobalamin

Vitamíny nejsou: adenin, inositol, cholin, kyselina lipoová ani kyselina pangamová - jejich označení jako vitamín je zastaralé. Rovněž amygdalin není vitamín; jedná se o kyanogenní glykosid a rostlinný toxin obsažený v semenech některých rostlin.

Zdroj: článek Vitamín B

Příběh

Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Linda.

Zdroj: příběh Přenos nemoci růže

Lázně Bělohrad podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.

Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.

Historie

Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:

• Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
• Kostel Vše

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Lázně Bělohrad

Příběh

Ve svém příspěvku OPKOVANÁ ŘŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuše.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Opkovaná řůže

Léčba růže

Růže je bakteriální onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.

Farmakologická léčba růže

Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem, který se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou na penicilin alergičtí. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, například makrolidová antibiotika. Pokud není léčebný postup úspěšný, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují takzvaná širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.

Doplňková léčba

Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat takzvanými antipyretiky. Při léčbě růže je také velmi důležité dodržovat určitý režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.

Zdroj: článek Erisypel alias růže

Příběh

Ve svém příspěvku LÉČENÍ RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel DOLEK JOSEF.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Léčení růže

Je nemoc růže přenosná?

Jednoznačná odpověď na otázku nakažlivosti a přenosu zní jednoznačně ANO. Nemoc je přenosná i nakažlivá. Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou. Původcem infekce je velmi často sám pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků, kteří jsou v organismu nebo na kůži. 20 % populace jsou bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan je osídlen streptokoky.

Rekapitulace:

• Ano, růže je přenosná, jelikož je to infekční nemoc.
• Ano, je možné se nakazit od druhého, ale pravděpodobnost je asi 7%, to by ten dotyčný musel postiženému nohu třeba olíznout! I takoví mezi námi jsou.
• Ano, nemoc se přenáší krví a přímým stykem s postiženým místem.

Pozor: V žádném případě na postižené místo nesahejte, může dojít k přenosu infekce, je zapotřebí dodržovat důslednou hygienu!

Doporučení: Je dobré mít stále kůži mastnou, ne vysušenou, nejlepší je ji mazat obyčejným sádlem. Vhodná je celíková nebo lichořeřišnicová mast, v sádlovém základu. Doporučují se i obklady ze spařených listů podbělu nebo čerstvé mydlice. Na vyčištění organismu pijte dvousložkové čaje, a to šalvěj a majoránka (1 : 1), nebo saturejka a mateřídouška (1 : 1). Oba čaje se připravují stejně: čajovou lžičku z každé byliny přelijeme hrnkem horké vody a necháme 10 minut přikryté louhovat. Oba čaje se pijí 3x denně. Šalvěj před jídlem, saturejka mezi jídly. Čaje tělo pročistí a mast jen upraví vnější příznaky.

Zdroj: článek Růže je nakažlivá nemoc

Příběh

Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rudolf Svoboda.

Zdroj: příběh Přenos nemoci růže

Plešatění podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že ztráta vlasů trápí až polovinu populace, zhruba 60 % mužů a 30 % žen. Údaje o tom, kolik může zdravému člověku denně vypadnout vlasů, se různí, ale nejčastěji se uvádí okolo 100 vlasů za den, po umytí to může být až 300. Pojem vypadávání není v tomto případě úplně přesný, protože v podstatě jde o jakousi výměnu starého vlasu za nový. Pokud bychom zaznamenali vyšší počet padajících vlasů, zpozorovali na pokožce holá místa nebo během krátké doby výrazné zhoršení kvality vlasů, měli bychom zpozornět. Nejčastěji za vypadávání vlasů mohou naše geny a hormony, ale může to být způsobené věkem, stresem, nemocí – vlasy jsou zrcadlem životního stylu člověka.

Příčiny i důsledky vypadávání vlasů jsou u mužů a žen velmi rozdílné. Příčinou mužské plešatosti jsou ve většině případů geny nebo zvýšená hladina testosteronu v pokožce. Ale existují i případy, kdy k vypadávání vlasů dochází v nízkém věku a byla vyloučena genetická predispozice. Pak je vhodné navštívit lékaře, jelikož může jít například o kožní nemoc nebo dlouhodobý stres. U mužů často dochází k nevratnému vypadávání vlasů.

U žen je ztráta vlasů nejčastěji zapříčiněna hormonálními změnami například v období puberty, těhotenství nebo menopauzy. Ale ženské vlasy jsou obvykle daleko více namáhány. A to jak chemicky (barvení, trvalá ondulace, permanentní narovnání vlasů), tak i mechanicky (nejen žehlení, kulmování, ale nebezpečné je třeba i časté nošení vlasů stažených do copu).

Vyvolavatelem androgenní alopecie je dihydrotestosteron – látka, která vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu působením enzymu 5 alfa reduktázy. Dihydrotestosteron silně podporuje růst ochlupení těla a růst vousů, avšak na vlasový porost má účinek nepříznivý. Absolutní terapií je kastrace, která odstraní zdroj testosteronu (a tím pádem i dihydrotestosteronu). Podstatou konzervativní léčby a prevence dalšího rozvoje alopecie je zejména medikamentózně blokovat působení tohoto enzymu. Syntetickými inhibitory jsou například finasterid (Propecia, Proscar, Finex, Apo-Finas, Penester Zentiva) nebo dutasterid (Avodart).

Finasterid a dutasterid jsou kontraindikovány sportovcům, neboť účinně maskují příznaky podávání dopingových látek (například anabolik). Nález stop finasteridu či dutasteridu se proto u sportovců automaticky považuje za doping, i když tyto látky samy charakter dopingu nemají (neovlivňují fyzickou výkonnost).

Místně se jako podpůrná terapie používá roztok minoxidilu (Regaine, Neocapil). Tato látka se původně využívala k léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku). Jejím cílem je především prokrvení vlasové pokožky a následně omezení vypadávání vlasů. Pomáhá však jen v některých případech a po vysazení užívání se stav vrací do původního. Proto je nutné minoxidil aplikovat trvale. Omezení používání uvedených léčivých látek se vztahuje na ženy v období těhotenství a kojení. Chirurgicky se alopecie řeší transplantací vlastních vlasů. Jako další alternativa se nabízí vlasová integrace, což je poměrně nenápadné kosmetické řešení.

Zdroj: článek Vypadávání vlasů a testosteron

Příběh

Ve svém příspěvku KOŽNÍ VYRÁŽKY INFEKČNÍ IMPETIGO - RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Kožní vyrážky infekční impetigo - Růže

Léčba

Léčba růže probíhá pomocí antibiotik, penicilinu, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dávat nohu do vyvýšené polohy a přikládat chladivé obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení teploty (antipyretika). Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se však úplně vyléčí až za několik týdnů. Na postižená místa se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním, nemoc však nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může nemoc růže na noze vracet, zvláště pokud trpí onemocněním žil dolních končetin nebo pokud infekce způsobila poškození lymfatických cév.

Zdroj: článek Růže je nakažlivá nemoc

Poradna

V naší poradně s názvem ERYSIPEL (EPYPEL) ALIAS RŮŽE V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Urbánková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Erysipel (Epypel) alias růže v uchu

Jak vzniká růže na noze

Nemoc růže postihuje v převážné většině kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej. Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potížemi, nevolností a zvracením. Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Pokožka je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit takzvanou erozi. Může dojít i k zánětu. Dalším možným projevem je purpura. Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí.

Infekce se do těla dostává poraněním kůže od nakaženého člověka či plísňovým onemocněním. Vzniklá poranění kůže je tedy třeba chránit před infekcí. Dalším rizikovým faktorem je onemocnění žil a bércové vředy. Zejména u starších lidí je zapotřebí léčit tyto problémy s cévním zásobením dolních končetin. Důležité je rovněž přeléčit nemoci způsobené streptokokem. Pozor by si měli dát zejména jedinci s oslabeným imunitním systémem, malé děti či starší lidé.

Zdroj: článek Růže je nakažlivá nemoc

Nemoc růže na noze – obrázek

Kožních projevů je celá řada, a tak se zde můžete podívat na fotky, jak nemoc růže na noze vypadá.

Zdroj: článek Růže je nakažlivá nemoc

Poradna

V naší poradně s názvem RŮŽE NEMOC ZPŮSOBY PŘENOSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana trefilová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Růže nemoc způsoby přenosu

Trazodon podle Wikipedie

Wikipedie na svých stránkách neuvádí žádné informace o účinné látce trazodon.

Zdroj: článek Trazodon

Z čeho je jojobový olej

Wikipedia uvádí, že jojoba kalifornská (Simmondsia chinensis) je jediný druh čeledi jojobovité z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to drobnolisté keře rostoucí ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště v Kalifornii. Jojobový olej má mnohostranné využití.

Jak dále zmiňuje Wikipedie, jojoba kalifornská je tuhý stálezelený dvoudomý keř s drobnými kožovitými vstřícnými listy bez palistů, dorůstající výšky okolo 3 metrů. Listy jsou jednoduché, v protistojných párech spojené bází, krátce řapíkaté, s celokrajnou eliptickou až podlouhlou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné. Kalich je složen nejčastěji z 5 (řidčeji 4 nebo 6) lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou v hlávkách. Tyčinek je stejný počet jako kališních lístků, jsou volné, oddáleně vyrůstající z plochého květního lůžka. Samičí květy jsou jednotlivé nebo rostou v hroznech, semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, se stejným počtem komůrek a s volnými čnělkami. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je jednosemenná pouzdrosečná tobolka. Semena jsou asi 10 až 15 mm dlouhá a připomínají žalud. Jojoba kalifornská roste na jihozápadě Severní Ameriky, ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště a na přilehlých územích USA a Mexika.

Dle Wikipedie semena jojoby obsahují 47 až 62 % kapalného vosku, který taje již při 7 °C. Je to světle žlutá nežluknoucí kapalina bez vůně, prodávaná jako „olej jojoba“. Používá se v kosmetice, farmacii i jako mazadlo vysokoobrátkových motorů, neboť odolává vysokým tlakům. Vosk z jojoby používali indiáni jako jedlý olej. Je nestravitelný a může být proto součástí redukční diety. V dnešní době je jojoba pěstována na různých místech světa, například ve Španělsku. Jojobový olej slouží také jako náhrada vorvaního tuku, čímž tato rostlina napomáhá ochraně velryb.

Zdroj: článek Způsoby použití jojobového oleje na vlasy