NEURČITÁ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Bolest v oblasti jater čas od času potká každého z nás. Tento pocit bývá dosti nepříjemný a mnohdy i omezující. Příčin vzniku takovýchto obtíží je hned několik. Ty méně vážné se povětšinou vyřeší samy, avšak existují i stavy, kdy není radno s návštěvou lékaře otálet. Bolest v boku má nejrůznější projevy. Může být svíravá nebo bodavá, trvalá nebo se vyskytovat záchvatovitě v takzvaných atakách. Při onemocnění vnitřních orgánů (viscerální bolest), kam spadají i játra, bývá bolest tupá a hůře lokalizovatelná.
Bolest jater v těhotenství
Cítíte-li bolest v oblasti jater v těhotenství, je to nejčastěji při napínání pouzdra, což je spojeno se zduřením či zvětšením jater. Bolest to bývá většinou neurčitá, tupá, s typickou lokalizací. Když cítíte játra, jedná se o bolest vyskytující se v pravém horním kvadrantu břicha, což znamená na pravé straně těsně pod úrovní žeberního oblouku. Bolesti ve zmíněné lokalizaci mohou být ale způsobeny i jinými onemocněními. Jedná se o poruchy spojené s orgány, které se nacházejí v těsné blízkosti jater, nebo se může jednat o záměnu se spíše celkovou bolestí břicha. Proto potíže s pravým horním kvadrantem břicha mohou způsobovat i další příčiny: žlučníkové kameny, gastritida (zánět žaludku), zápal plic lokalizovaný v dolní části pravé plíce, pankreatitida (zánět slinivky břišní), střevní poruchy, ascites (označení pro volnou tekutinu v dutině břišní).
Problémy s játry mohou být spojeny s dalšími příznaky, které nemusí být vždy na první pohled rozpoznány, ale mohou napovědět při určování diagnózy. Může se jednat o: zežloutnutí kůže a očního bělma, nadměrné pocení, ztrátu chuti k jídlu, ubývání tělesné hmotnosti, nadýmání, nevolnost a zvracení, tmavou barvu moči, zvýšenou tělesnou teplotu, bolest kloubů a další.
Je zřejmé, že bolest jater není nic jasného a jednoznačného. Proto je jistě namístě dle naléhavosti příznaků vyhledat lékaře, který je schopen díky různým laboratorním a zobrazovacím vyšetřením zjistit pravou příčinu a na tu pak následně zaměřit léčbu.
Periodontitis – zánět ozubice, ke kterému dochází, pokud zánětlivý proces postoupí z dřeňové dutiny dál a pronikne hrotem zubního kořene. Dostane se tak do peridonta (ozubice), což jsou vazivová vlákna mezi kořenem zubu a alveolární kosti. V ozubici je i bohaté cévní a nervové zásobení.
Akutní periodontitis – bolest je spontánní, nepřetržitá, bez intervalů klidu. Jedná se o silnou bolest na poklep, dobře lokalizovanou. Pokud je zánět hnisavý, pacient má pocit, že je zub „povystoupený“. Zub je již mrtvý.
Chronická periodontitis – ta nebolí, nebo je jen neurčitá bolest v oblasti kořene. Na poklep pacient udává divný pocit. Bolest se objevuje pouze při akutním vzplanutí zánětu, na rentgenovém snímku je patrný granulom, což je projasnění v oblasti hrotu kořene. Bývá to častý nález u dětí s neošetřeným dočasným chrupem. Zde hrozí nebezpečí postupu zánětu dále do kosti!
Nejčastějším primárním maligním kostním nádorem je chondrosarkom, který je charakteristický tím, že nádorové buňky vytvoří chrupavku, která je viditelná jako výrůstek na kosti. Chondrosarkom roste pomalu, velmi pozdě metastazuje, doba od začátku potíží ke stanovení definitivní diagnózy činí v průměru 13 měsíců. Klinickým příznakem bývá neurčitá bolest, často kloubní. Někdy přichází pacient až kvůli několikaletému postupně rostoucímu zduření. Chondrosarkom je nádor, který se vyskytuje nejčastěji mezi 40. až 50. rokem života. Na RTG snímku jsou zřetelné obláčkovité kalcifikace v mase měkkého tumoru, který destruuje kost.
Léčba je dána radikalitou primárního chirurgického zákroku. Chondrosarkom reaguje jen velmi málo na chemoterapii nebo radioterapii. Při operaci se musí dávat pozor na možnost vzniku implantační metastáze – vzhledem k možnosti použití individuálních endoprotéz, které nahrazují kost i příslušný kloub.
Rizikovým faktorem pro primární lymfedém je dědičnost. Pro sekundární lymfedém je rizikovým faktorem nádor, radiační léčba (obojí může poškodit lymfatický systém). Dalším hlavním rizikem jsou operace s extrakcí lymfatických uzlin (typický problém žen po operaci nádoru prsu, při které se odstraňují podpažní uzliny – tyto pacientky mohou mít potíže s odtokem lymfy z paže).
Prevence lymfedému
Prevence se týká pouze sekundárního lymfedému. A to zejména u již zmíněných operací nádorů (vyjímají se přilehlé uzliny kvůli riziku, že by v nich mohly být naplavené nádorové buňky). Vyjmutí lymfatických uzlin však zhoršuje činnost lymfatického systému, proto se klade důraz po těchto operacích na prevenci lymfedému pomocí vhodných masáží a cvičení.
Příznaky
Lymfedém se může objevit na všech místech, kde se tvoří lymfa a kde může dojít k porušení jejího odvodu. Nejčastější lokalitou bývají končetiny. První známkou lymfedému není otok, nýbrž tlak, neurčitá bolest, někdy zvýšená únava, zhoršování funkce dané končetiny. Nepříliš časté, ale pro úspěšnost léčby velmi přínosné je odhalení nemoci v této takzvané latentní fázi. Ke správné diagnóze by měly lékaři pomoci informace o prodělaných či aktuálních nádorových onemocněních pacienta, o operacích s odstraněním uzlin. Běžněji je lymfedém diagnostikován až v další fázi, kdy už je přítomen otok (bledý, chladný, nebolestivý, vznikající obvykle večer, do rána mizící). V této fázi je úspěšnost léčení lymfedému nižší. Často se na základě hledání příčin lymfedému objeví u pacienta nádor, který tak může být dříve a úspěšněji léčen. Třetí stadium lymfedému se projevuje tuhým bledým otokem, který již omezuje pacientovu hybnost v postižené oblasti. Kůže v místě otoku je ztluštělá. Nejtěžší stadium lymfedému je označováno jako elefantiáza (končetině postižené lymfedémem se říká také sloní noha). Kůže je v tomto stadiu ztuhlá (v důsledku fibrotizace podkoží), hybnost kloubů v postižené oblasti je zcela omezena.
Pásový opar může proběhnout i bez výrazného výsevu puchýřků, třeba na zádech. Typická je však neurčitá silná bolest na postižené straně těla, někdy doprovázená horečkou a bolestmi hlavy.