OBLIČEJOVÁ GYMNASTIKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. V žilním systému se nachází přibližně 80 % krve, proto jsou žíly označovány také jako kapacitní cévy. Odvádějí krev z tkání a přivádějí ji do srdce. Za normálních (fyziologických) okolností je 90 % krve z dolních končetin odváděno hloubkovým žilním systémem a pouze 10 % povrchovým systémem, který je nízkotlaký a má jen malou možnost samostatně se kontrahovat a přesouvat tak krev směrem k srdci – proximálně. Při onemocnění žilního systému může být tento poměr změněn. Změny průtoku způsobuje i nervová regulace žilního systému. Při převládajícím působení sympatiku se zmenší průsvit žíly – dojde k vazokonstrikci, čímž se zvýší rychlost proudění krve v žilách, a tím i přítok krve do srdce. K tomuto může docházet buď za normálních fyziologických podmínek ve stresu, při námaze, nebo za patologických podmínek, tedy při chorobném stavu, jakým je srdeční selhání, nebo při šoku. Cévní tonus ovlivňuje také endotel, což je vnitřní výstelka cévní stěny, s produkcí látek, které působí stahujícím způsobem, tedy vazokonstrikčně, a opačně relaxačně, tedy vazodilatačně.
Podstata cvičení
Jde o jednoduché cvičební prvky, které po instruktáži procvičuje každý samostatně a které jsou určeny na udržení nebo zlepšení stavu poškozené periferní cirkulace. Při onemocnění cév je nutné individuálně upravit cvičení podle rozsahu onemocnění a podle individuálních schopností pacienta. Hlavním cílem cvičení je předcházet oslabování svalstva, posílit oslabené (hypotrofické) svalstvo, odstranit porušené kloubovo-svalové koordinace, jakož i zlepšit funkce kolaterálního oběhu, zvýšit pozitivní enzymatické změny v ischemickém svalstvu. Cévní gymnastika je soubor aktivních pohybů dolních končetin, při nichž se využívá žilní svalová pumpa. Je přitom důležitá správná funkce hlezenního kloubu, a to kvůli procvičování končetin, které začíná od periferie (prstů), respektive procvičování svalů při onemocnění tepen, které jsou zásobovány poškozeným cévním řečištěm. Podstatou cévní gymnastiky je intenzivní intervalový trénink s opakovanými krátkými stahy svalů. Kontrakce svalů jsou střídány odpočinkovými pauzami, čímž se na poměrně dlouhou dobu zvyšuje průtok krve v tepnách, které přemosťují uzávěr, i stimulace ke zvětšení průsvitu cévy. Čím častěji je prováděn trénink, tím mohutnější je stimulace. Dalším důležitým efektem je maximální pracovní hyperémie, to znamená prokrvení při cvičení až do únavy. Pokud pokračuje gymnastika během rostoucí únavy, prokrvení se již dále nezvyšuje, ale prodlouží se trvání hyperémie po skončení zátěže.
V naší poradně s názvem POMÁHÁ SAUNA PROTI VRÁSKÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Na dotaz zda-li sauna pomáhá proti vráskám, tak je zde jednoduchá odpověď - NEPOMÁHÁ. Nicméně saunování vlivem prohřátí extrémní teplotou a pak následné rychlé schlazení funguje jako taková cévní gymnastika a díky ní se rychleji prokrví svalstvo, které tím i nabyde na objemu a může pak vyplnit - vytáhnout ochablou kůži a na ní vzniklé vrásky opticky zredukovat. Pro tento efekt je ale nesmírně důležitý pravidelný příjem tekutin během saunování a to každých 20 minut 250 ml vody. To proto, aby se měly svaly čím naplnit a zároveň zbylo ještě dostatek vody pro tvorbu potu, který neodlučitelně k saunování patří. Saunování je všeobecně prospěšné pro trénování výdrže organizmu v extrémních podmínkách a proto jej vřele doporučuji jako anti-aging proceduru.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
kroužení nohy v kotníku, přičemž bérce jsou podloženy tak, aby byly dolní končetiny uloženy do 45 ° vůči trupu;
přitahování kolene k břichu a napřímení nad podložku.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení je nutné opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát a vícekrát denně.
Závažnou chybou je podkládání dolních končetin izolovaně pod koleny, kdy může dojít k útlaku cév s nežádoucím snížením průtoku krve. Pro zvýšenou polohu dolních končetin podkládáme holeně po celé délce.
Cvičení vsedě
Cvičení vsedě předchází korekce a nácvik správného sedu. Chodidla jsou na šířku pánve vzdálené od sebe a jsou opřeny celou plochou na podložce, během cvičení je vyvíjen rovnoměrný tlak na podložku z oblasti paty, příčné klenby, nepřetěžujeme kotník přesouváním tlaku na vnitřní hranu chodidla. Kolena jsou optimálně vsedě těsně pod úrovní kyčlí a bérce a směřují kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo s úhlem ohnutého kolena menším než 90 °. Pánev je ve středním postavení nebo nakloněná dopředu, nepřeklápí se dozadu, což vede k zakulacení páteře. Pánev se lehce naklopí dopředu – do anteverze, napomůže zdvižení a vypnutí hrudníku. Ramena lehce stáhneme dolů, čímž zlepšíme fixaci lopatek.
Vsedě provádíme:
výpony na špičky;
střídavé zvedání špiček s oporou o patu.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2- až 3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení vestoje
Cvičení vestoje začínáme nácvikem správného stoje, tedy postavení částí: hlava, hrudník, břicho, dolní končetiny. Chodidla jsou na šířku pánve rovnoběžně nebo jen v mírném úhlu vytočené od sebe ven. Kolena nepřetěžujeme do maximálního natažení, tedy „uzamčení“. Břicho zatáhneme, zakřivení páteře ve fyziologických rozmezích dosáhneme lehounkým povytažením trupu nahoru, přičemž ramena jemně stlačujeme dolů, lopatky neodstávají, jsou fixovány k hrudníku, hrudník je v takovém postavení lehce vypnutý dopředu. Hlava je vzpřímená, bez předsouvání brady, brada směřuje jen mírně šikmo dolů a je „zatažená“. Při pohledu z boku by ucho mělo být kolmo nad ram
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Zpětnému návratu krve ze žil k srdci napomáhá několik mechanismů:
svalově-žilní pumpa
srdeční činnost
dýchací pohyby
Svalově-žilní pumpa, označovaná také jako „svalové srdce“, představuje práci svalů dolních končetin, při které se stahem lýtkových svalů krev vyhání k srdci a relaxací svalů je zase krev z distálních, níže uložených oblastí nasávána směrem k srdci. Tlak v žilním systému závisí i na poloze člověka. Ležící člověk má žilní tlak na nártu asi 15 mmHg. Vestoje dosahuje žilní tlak průměrně 80 až 100 mmHg, což představuje vysokou zátěž pro žíly, které zvětší svůj průsvit a roztáhnou se.
Při chůzi se snižuje objem krve v žilách dolních končetin a klesá žilní tlak na nártu z uvedených 80 až 100 mmHg na 30 až 40 mmHg. U zdravých končetin tento pokles přetrvává do 20 sekund po skončení chůze.
Při běhu žilní tlak na nártu nohy a v prstech klesá až na nulové hodnoty. Fyziologicky pracující chlopně zabraňují zpětnému toku krve v žilách. Při nedostatečnosti (insuficienci) chlopní žilní tlak klesá minimálně, protože při relaxaci svalů krev teče retrográdně, tedy zpět do vzdálených (distálních) oblastí.
Prokrvení končetin preventivně podporujeme pravidelným cvičením. Stejně tak i při onemocněních s poruchami periferní cirkulace (poruchy tepenného a žilního systému) pravidelným opakovaným zatěžováním svalových skupin podporujeme prokrvení končetin, které jsou lokalizovány periferně od poruchy, čímž podporujeme tvorbu funkčních kolaterál a zvyšování průtoku krve.
Podstatou cviků je zapojení svalové pumpy svalů dolních končetin, čímž se podpoří žilní návrat stagnující krve z dolních končetin.
Léčba skoliózy musí být komplexní. Je určovaná stupněm zakřivení páteře, typem skoliózy a věkem pacienta. Konzervativní léčba sestává z intenzivního posilování svalstva zad a břicha pod dohledem zkušeného rehabilitačního pracovníka. Léčba využívá možnosti vhodných symetrických i nesymetrických cvičení, aktivních i pasivních, která vedou ke zlepšení svalového pnutí a zlepšení elasticity svalstva.
Cvičí se aktivně také dechová gymnastika. V rámci fyzikální léčby je vhodné aplikovat elektroléčbu, která vede ke zlepšení svalového napětí trupu. Také se využívá balneologie a masáže zádového svalstva. Výraznější deformace páteře, které nelze ovlivnit jen rehabilitací, je nutné odborně vyšetřit s cílem zvážení možnosti léčby korzetem.
Korzet
Po vyšetření odborníkem na ortopedickou protetiku je indikován korzet. V současné době je možnost výběru z poměrně široké palety korzetů s ohledem na individuální potřebu každého pacienta.
U skoliotiků je nevyhnutelné dbát na pravidelné cvičení a dodržování denního režimu. Vhodné je plavání, sportovní hry se doporučují v menší míře, s cílem nezatěžovat pacienta jednostranně. Doporučuje se vyhýbat se tvrdým doskokům a běhům. Mimo správné cvičení je potřeba, aby se pacient naučil i vhodně relaxovat.
Pacient s těžkou skoliózou by měl mít dvoje učebnice, aby si je nemusel nosit ze školy domů a naopak. Je kladen důraz na výběr správného lůžka, polštářů a židliček. Při používání korzetu je potřeba, aby si pacient uvědomil, že korzet není samospasitelný, bez soustavného vhodného posilování svalstva zad může docházet vlivem používání korzetu i k oslabení svalstva.
Pokud máte krevní skupinu A, zdědili jste ji od tvrdě pracujících zemědělců, kteří žili ve velkých společenstvích. Proto jsou pro vás vhodné především vytrvalostní sporty. Soutěživé a bojové sporty vám vyhovují méně. Ideálním sportem pro krevní skupinu A je cyklistika, plavání, jóga, aerobik, tanec, golf, gymnastika, strečink.
Vrásky na čele vznikají z více důvodů. Pokožka na čele se obnovuje méně často, a to pouze jednou za čtyři až šest týdnů. Důvodem může být i špatná péče o pleť. V těle neustále probíhají různé chemické reakce, které vyvolávají tvorbu vrásek. Pokud se vám vrásky udělaly, neděste se. I vrásky již vzniklé se dají odstranit, pokud tomu věnujete tu správnou péči a tou správnou kosmetikou. Pokud máte z vrásek strach a bojíte se, že se jich už nikdy nezbavíte, tak se nebojte. Stres totiž vrásky taky může přivolat. Výbornou obranou je například gymnastika tváře. Pitvořte se na sebe často a pravidelně v zrcadle. Nejen že si zlepšíte náladu, ale také si pomůžete od vrásek.
Lidé, kteří mají nízký krevní tlak, často trpí závratěmi při změnách poloh z nižších pozic do stoje. Zde pomůže přejít na chvíli do dřepu nebo ve stoji zkřížit nohy. Toto samotné zkřížení zvýší tlak o 10–15 mm Hg.
Sodík, jenž je součástí soli, má významný vliv na krevní tlak. Asi 30 % lidí je citlivých na sůl, to znamená, že jejich krevní tlak na ni reaguje nadprůměrně citlivě. Hypotonici by tedy mohli zkusit zvýšit obsah soli v potravě. Není tím však myšlen přechod na hotová slaná jídla jako bramborové lupínky, konzervovaná jídla apod. Měli by jíst daleko více zeleniny – je jedno zda čerstvé nebo vařené – a dostatečně osolené.
Bylo zjištěno, že vitamín C posiluje působení adrenalinu na vzestup krevního tlaku. Adrenalin je hormon, který se tvoří v nadledvinkách a v části vegetativního nervového systému. Spíše než v tabletách dejte přednost vitamínu C v čerstvé stravě. Nejvíce ho najdete v citrusovém ovoci, ale i v kiwi, papáji, jahodách, brusinkách, černém rybízu, a rovněž v zelenině – v rajčatech, paprikách, brokolici, květáku, petrželi, špenátu či bramborách. Jeho dobrým zdrojem je rakytník, šípek a ovoce amalaki.
Lékořicový kořen obsahuje aromatickou látku glycyrrhizin, jež podporuje vyplavení hormonů nadledvinek, které zadržují v těle sůl a podporují vylučování draslíku. Následkem toho se v těle změní hospodaření s vodou a stoupne krevní tlak. Zvyšuje se však nebezpečí otoků. Lékořice je součástí cukrovinek, u nás známých jako pendreky.
Lidé s nízkým krevním tlakem by měli hodně pít, aby se objem jejich krve udržel na vysoké úrovni. Nejvhodnější je pro ně minerální voda. První sklenici by měli vypít krátce poté, co ráno vstanou. Tím se spontánně zvýší krevní tlak a vydrží tak asi 2 hodiny. Káva a příležitostné pití vína může přinést hypotonikům úlevu, ale podle dispozic a individuální reakce na kofein a alkohol mohou vyvolat i opačné reakce.
Bylo zjištěno, že dvě hodiny sportu týdně pomáhají nižšímu krevnímu tlaku nahoru. Vhodnými sporty jsou posilování, vytrvalostní trénink, jízda na kole, aerobik, gymnastika a plavání (především v chladnější vodě).
Při nízkém krevním tlaku se doporučuje lehké zvýšení polštáře během spánku. Mnoho hypotoniků má paradoxně během noci zvýšený tlak, který vede k vylučování soli, což ráno vyústí silným poklesem tlaku. Je dobré tedy na noc více podložit hlavu a horní polovinu těla.
MYDOCALM 50 MG (MYDOCALM 150 MG) obsahuje tolperisoni hydrochloridum 50 mg (150 mg) v 1 potahované tabletě.
MYDOCALM 50 mg: bílé nebo téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany označené „50“.
MYDOCALM 150 mg: Tmavě hnědé potahované tablety čočkovitého tvaru, téměř bez zápachu, označené „150“.
Terapeutické indikace
Akutní, případně dlouhodobé léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného organickými neurologickými poruchami (spastickou monoparézou a hemiparézou po cerebrovaskulární příhodě, roztroušenou sklerózou, myelopathií, zraněním míchy). Jako adjuvantní dlouhodobé léčení při rehabilitaci pacientů se spastickou parézou, aby se usnadnila léčebná gymnastika. Speciální pediatrické indikace jsou Littleova choroba (spastická paralýza) a jiné encefalopatie provázené dystonií. Léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného degenerativními chorobami pohybového systému, například artrózou velkých kloubů, spondylózou, spondylartrózou, diskopatií. Mimoto se nezávisle na předchozích indikacích používá i k léčení obliterujících cévních chorob (obliterující arteriosklerózy, diabetické angiopatie, obliterující trombangiitidy, Raynaudovy choroby) a poruch vyvolaných postižením cévní inervace (akrocyanózy, intermitentní angioneurotické dysbazie). Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé, MYDOCALM 50 MG i pro děti od 3 let.
Dávkování a způsob podání
Dospělí a mladiství: MYDOCALM potahované tablety mají vysoký terapeutický index. Užívají se per os. Doporučená denní dávka je 150–450 mg, rozděleno do tří jednotlivých dávek podle individuálních potřeb a tolerance pacienta. Tyto dávky je možné užívat i dlouhodobě (několik měsíců i let) bez redukce dávkování. U starších lidí není nutná redukce ani modifikace dávkování, i pacienti vyššího věku dobře snášejí uvedené doporučené dávky. Podle dostupných údajů není třeba žádná úprava dávkování při snížené funkci jater nebo ledvin. Ačkoli potrava podle klinických zkušeností neovlivňuje účinnost MYDOCALMU, doporučuje se jako obecné pravidlo užívat tablety před jídlem.
Děti: MYDOCALM 50 MG potahované tablety nepředstavují vhodnou lékovou formu pro zahájení léčby u dětí. U dětí od 3 do 6 let se na začátku léčby podává celodenní dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti a od 6 do 14 let celodenní dávka 2–4 mg/kg tělesné hmotnosti, obvykle rozděleně do tří jednotlivých dávek. U dětí při Littleově chorobě je obzvlášť důležité individuálně upravené dávkování, protože děti mohou tolerovat i celkové denní dávky 100–600 mg MYDOCALMU, tedy mnohem více, než je obecně doporučovaná denní dávka. MYDOCALM se také může dětem podávat jako dlouhodobá terapie po měsíce anebo i léta.
Užívá se kyselina thioktová (k dostání v lékárnách). Působí proti agresivním, nervy poškozujícím látkám, povzbuzuje nervový růst, chrání nervy. Dále je možno využít vysoce dávkované vitamíny, a to v podobě přípravků obsahujících vitamín B1, B6 a B12. Ty povzbuzují regeneraci nervů. Denně by však mělo být užito nanejvýš 100 mg jednotlivých vitamínů. Navíc bývají podávány přípravky proti bolestem (analgetika) – to podle typu a intenzity bolesti. Vedle toho mohou pomoci fyzioterapeutické metody, jako například zdravotní gymnastika, které působí proti omezení pohyblivosti.
Léčba chronické obstrukční plicní nemoci je komplexní, dlouhotrvající a vyžaduje si dobrou spolupráci pacienta a dodržování všech lékařských doporučení. Jejím cílem je zmírnění příznaků, zabránění postupu nemoci do vyšších stadií a zlepšení kvality života. V první řadě musí pacient okamžitě zanechat kouření. Dále je nutné antibioticky léčit všechny akutní bakteriální infekce. Podávají se léky, které rozpouštějí hlen a usnadňují jeho vykašlávaní. Nemocný by se měl nechat každý rok očkovat proti chřipce.
Podle stadia nemoci se léčba rozšiřuje o další léky. V lehkém stadiu se vdechují pomocí inhalátorů léky, které působí roztažení průdušek, a tak usnadňují dýchání. V těžkém stadiu se navíc přidávají kortikoidy. Kortikoidy mají za úkol zmírnit symptomy, zlepšit plicní funkce, zlepšit kvalitu života pacienta a omezit počet a dopad exacerbací (akutní zhoršení nemoci). Ve velmi těžkém stadiu je nutná dlouhodobá domácí oxygenoterapie. Jedná se o vdechování kyslíku pomocí takzvaných kyslíkových brýlí alespoň 16 hodin denně. Nedílnou součástí oxygenoterapie jsou respirační fyzioterapie a dechová gymnastika jako podpůrné metody léčby. Uplatňují se u všech forem CHOPN. Pacient s CHOPN by měl každé 3 měsíce podstoupit kontrolu u svého praktického nebo plicního lékaře.
Kromě použití bylin a bylinných doplňků nebo homeopatických přípravků, můžete udělat několik různých věcí, které vám pomohou zbavit se pih z obličeje. Mezi opravné prostředky patří pouze přírodní léky. První domácí lék, který se snaží o odstranění pih pomocí citrónové šťávy. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že citronová šťáva pomáhá v boji proti pihám. Stačí opravdu pár kapek citronové šťávy, kterou si dáte na prst a následně rozetřete na pihy. Může se použít i jiné ovoce, jako jsou meruňky a jahody. Protože pracují jako obličejová maska. Pokud chcete použít tyto plody, tak stačí ovoce rozdrtit. Z rozdrceného ovoce uděláte pastu, kterou nanesete na oblasti, kde chcete odstranit pihy. Nebo si také můžete umýt obličej kyselým mlékem, které také pomáhá při odstraňování nevzhledných pih. Kyselina mléčná funguje jako přírodní peeling. Také stačí trocha medu, který rozehřejete. Po rozehřátí ho rovnou aplikujete na pihy. Med vás zbaví skvrn na obličeji. Med opláchnete pomocí studené vody.
Měli byste také používat pleťový krém s ochranným faktorem, když jdete ven. Krom toho můžete také používat kvalitnější opalovací krém. Zejména opalovací krém, který poskytuje zvýšenou úroveň ochrany. Opalovací krém byste měli používat pokaždé, když jdete na slunce. Také se doporučuje pořízení klobouku do svého šatníku a nosit ho kdykoliv se vydáte na slunce. Široký okraj klobouku bude chránit vaši tvář před slunečním zářením. Neměli byste vycházet ven mezi 10 a 16 hodinou, kdy je nejintenzivnější sluneční záření.
Jako maska na obličej se dá použít i kysaná smetana, kterou necháte nějakou dobu působit. Je dobré, abyste tuto pleťovou masku nemyli. Po odstranění masky, natřete pleť hydratačním krémem. Pihy mohou také zmizet, když budete používat pleťovou masku z čerstvého ovoce a zeleniny. Jedná se o jahody, meruňky, červený rybíz a okurky. Jde o domácí přírodní lék na boj s pihami.
Mytí obličeje pomocí kyselého mléka pomáhá v odstranění pih. Protože kyselina mléčná má bělící účinek na pihy. Kromě toho má kyselina mléčná vylučovací faktory. Tyto faktory nedráždí a nevysušují pleť. Také se dá používat křenový ocet. Křenový výtažek nebo výtažek z ovsa je účinný k zabránění vzniku pih. Dokonce se dá používat šťáva získaná z petržele s příměsí citrónové šťávy, červeného rybízu nebo pomerančové šťávy. Tyto šťávy také skrývají pihy.
Mezi další způsoby pro odstranění pih patří neparfémovaný ricinový olej nebo střídavé použití vitamínu E. Vitamin E se bere těsně před spaním. Další účinný způsob pro odstranění pih je rozpuštěný extrakt z jednoho citrónu. Tento extrakt se aplikuje pomocí štětečku přímo na pihy.
Jakmile nerv v obličeji začne znovu pracovat, provádějte jednoduchá cvičení, která vám nejen pomohou posílit obličejové svalstvo, ale přispějí i k jeho relaxaci, což samozřejmě vede k rychlejšímu zotavení. Prospěšná je také masáž čela, tváří a rtů pomocí oleje nebo smetany.
Oční péče
Pokud nemůžete mrkat nebo zavřít oko, dochází k vysychání oka. Suché oko pak může způsobit vážné problémy s viděním. Chcete-li své oči chránit, udržujte je vlhké.
S pomocí prstu zavírejte a otevírejte víčko během celého dne.
Užívejte oční kapky nebo krémy. Zejména ty, které obsahují methylcelulózu, jsou účinné a nevyžadují lékařský předpis. Pokud si nejste jisti, zeptejte se svého lékaře na správný způsob používání těchto přípravků.
Během spaní používejte pásku přes oko, přes den noste brýle.
Péče o ústa
Pokud chybí dostatek slin na jedné straně jazyka, může dojít k uvíznutí potraviny, což by mohlo vést k onemocnění dásní nebo ke kazivosti zubů. Pečlivé a pravidelné čištění zubů pomocí kartáčku a zubní nitě často pomáhá k zamezení těmto problémům. Chcete-li zabránit potížím s polykáním, jezte pomalu a jídlo dobře žvýkejte. Konzumujte raději měkké, hladké potraviny, jako jsou jogurty.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Sportovní úrazy související s poraněním zubů a úst – možnosti ochrany
Chránič zubů – je nejlepším způsobem ochrany úst a zubů při rizikovějších sportech.
Obličejová maska _– chrání před úrazem obličeje, zejména při sportech jako je baseball (chytač) nebo hokej (brankář).
Helmy – doporučuje se nosit helmu vyrobenou speciálně pro činnost, kterou vykonáváte. Většina přileb nechrání zuby a ústa, ale chrání hlavu proti otřesům mozku.