Rozštěp je vždy léčen operativně plastickým chirurgem, ale na celkové léčbě se podílí odborníci z dalších oblastí – ORL, foniatrie, logopedie, ortodoncie atd. Načasování základních operací: Rozštěp rtu je operován na základě rozhodnutí rodičů buďto v novorozeneckém věku nebo od 3. měsíce věku dítěte. Rozštěp patra se v ČR operuje mezi 6. – 12. měsícem věku dítěte. Rozštěp čelisti je operován od 8. roku, dle jeho individuálního vývoje.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Ve svém příspěvku JAK DLOUHO PÚSOBÍ ANTIBIOTIKA PO DOBRÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomi.
Antibiotický účinek léků proti bakteriální infekci se po ukončení léčby vytrácí po uplynutí dvojnásobné doby, která byla mezi dávkami.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hampl.
dobrý den,
prosím o radu, prodělal jsem covid 19, oboustranný zápal plic, hospitalizace v nemocnici, léčili mě amoksiklavem, Klacidem, Dexamedem,
ventolínem, po propuštění otoky kotníků, velké otoky stehen, patrné řídnutí
kostí dolních končetin, otoky berců, bolesti- dostal jsem na uvolnění biofenac - alergická reakce kožní vyrážka. Upozornil jsem v nemocnici primáře, že jsem v minulosti měl velkou alergickou reakci na antibiotika, myslím, že si ze mě udělal pokusného králíka.Můžete mi poradit, jak se můžu zbavit nepříjemných otoků. Děkuji Hampl
Zdroj: příběh Jak dlouho púsobí antibiotika po dobrání
Oboustranný zánět středního ucha je hnisavý zánět postihující středouší. Jedná se o ojedinělé onemocnění sluchového ústrojí. Má rychlý a náhlý začátek a vyskytuje se nejčastěji u dětí v kojeneckém a batolecím věku. Většinou vzniká v rámci katarální virové infekce jako sekundární bakteriální infekce středouší. Diagnóza oboustranného zánětu středního ucha se stanovuje na základě klinického obrazu a otoskopického nálezu. Cílem terapie je zmírnit příznaky, urychlit vstřebávání sekretu, vyléčit přechodnou nedoslýchavost, minimalizovat recidivy, při vážném stavu se nasazují širokospektrální antibiotika, jako jsou amoxicilin, makrolidy, cefalosporiny.
Zdroj: článek Zánět středního ucha
Treacher-Collinsův syndrom je porucha, při níž je kromě ucha postižen i obličej – lícní kosti a dolní čelist jsou menší než obvykle –, takže pacient má takzvaný ptačí profil a chybně postavené patro. Tento syndrom získal název po anglickém chirurgovi a oftalmologovi Treacheru Collinsovi. Poprvé však byl popsán Thomsonem (1846), později pak švýcarským oftalmologem Franceshettim a genetikem Kleinem, proto se můžete setkat i s označením Franceschetti-Klein syndrom. Další názvy pro tento syndrom mohou být Berry Treacher Collins syndrom nebo Franceschetti-Zwahlen syndrom. Tento syndrom spadá do diagnózy pod kódem Q75.4., který nese název mandibulofacialní dysostóza (MFD1). Podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů spadají diagnózy pod kódem Q00–Q99 do vrozených vad, deformací a chromozomálních abnormalit, kam se řadí i Goldenharův syndrom (viz výše).
Tento syndrom se týká z větší části pouze postižení v obličejové části. U některých jedinců jsou symptomy nepatrné, téměř neviditelné. Některé děti narozené s tímto syndromem jsou v ohrožení života z důvodu potíží s dýcháním a příjmem potravy – příčinami jsou oboustranný rozštěp rtu, patra a čelisti. Na světě je známá dnes již 11letá Juliana Wetmore s nejtěžším postižením TCS. Chybí jí 40 % kostí v obličeji. Od svého narození prodělala již 45 operací.
Nejčastější projevy:
Treacher-Collinsův syndrom spadá pod autozomálně dominantně dědičná onemocnění, která postihují obě pohlaví. Až v 60 % se TCS objeví jako nová genová mutace, například po lécích, záření a jiných vnějších vlivech. Pravděpodobnost, že dítě zdědí po postižených rodičích TCS, je 50%. Riziko, že postižená žena předá dále defektní gen na nenarozeného, je vyšší než u postižených mužů. Avšak nová mutace se s věkem otce zvětšuje. Porucha vzniká až v 7. týdnu těhot
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Píštěl v uchu
Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.
Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.
V ten samý čas má dítě nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah.
Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu.
Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy. Incidence rozštěpů obličeje je asi 1 až 2 případy na 1000 nově narozených dětí.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
V ČR je léčba na velmi dobré úrovni. Soustředí se do dvou rozštěpových center, a to v Praze a v Brně, kde o pacienty pečuje celý tým lékařů – plastický chirurg, ortodontista, logoped, foniatr, lékař ORL.
Nejdříve se operativně řeší rozštěp rtu. O načasování operace rtu se v ČR vede zatím stále polemika. Jeden proud preferuje operace neonatální, tedy u novorozenců, druhý zastává operace od 3. měsíce, kdy je dítě již vyzrálejší. Obě načasování přinášejí velmi dobré výsledky. Operace patra se v současné době provádí mezi 6. až 12. měsícem věku dítěte. Tímto načasováním operací patra před nástupem řeči si dítě na nové poměry v ústech snadno zvykne a ve většině případů tak není nutná dlouhodobá logopedická náprava. Ranou operací patra se díky projizvení ovšem ovlivní růst čelisti, který je však dobře řešitelný ortodontickou léčbou. Ortodontická léčba začíná u části pacientů již na mléčném chrupu, u dalších na chrupu smíšeném a trvá až do dospělosti. V té době je již možné nahradit případné chybějící zuby (zubní můstek, implantát). Rozštěp čelisti je řešen spongioplastikou po 8. roce dítěte. Načasování je však individuální a řídí se fází růstu špičáků dítěte. Závěrečné korekční operace se provádí v dospělosti. Korekční operace se v některých případech provádějí i před nástupem růstového spurtu. Pacienti, kteří mají rozštěpem zasaženo patro, jsou sledováni logopedem a foniatrem. Také v ordinaci ORL (ušní, nosní, krční) pro časté komplikace se středouším v dětském věku.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha). Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem). Zánět bývá obvykle oboustranný, avšak stupeň zánětu se může v jednotlivých uších lišit (nezřídka se stává, že jednu noc navštíví pacient pohotovost s jedním uchem a další noc s druhým). Pacienti popisují pocit zalehlého ucha, později pulsující bolest v uchu. Malé děti se projevují bolestným křikem a sahají si na ucho. Bolest roste. Někdy dojde ke spontánnímu prasknutí bubínku ještě před návštěvou lékaře, jindy bubínek propíchne lékař. Perforací bubínku nastane takřka okamžitá úleva od bolesti.
Chronická forma se od akutní liší nepřítomností horeček a teplot, nebývá bolestivá. Projevuje se pálením či svěděním v uchu, pacienti pociťují zalehlé ucho, praskání a tlak v uchu, šumění, zesílené vnímání vlastního hlasu. Dětští pacienti s chronickou formou zánětu středního ucha bývají často chybně označované jako nepozorné, neposlušné, což je však zapříčiněné jejich nedoslýchavostí, kterou chronický zánět způsobuje. Může se vyskytovat různý druh sekretu.
Zdroj: článek Babské rady na bolest uší
Papiledém terče vzniká při nitrolební hypertenzi. V 70 % je příčinou nitrolební nádor. Oboustranný, nepřesně ohraničený edém terče doprovází prominence, což je relativní výška udávaná v dioptriích nutných pro zaostření oftalmoskopem (3D = 1 mm), a příznaky venostázy, což jsou stříkancovité hemoragie, vatovitá ložiska, široké vény. Zrakové funkce a zornicové reakce nejsou narušeny. Diagnosticky se musí vyloučit drúzy (shluky) terče a pseudopapilitida (fyziologický stav terče u hypermetropů). Městnání se neprojevuje na již atrofické papile a u velmi starých lidí.
Zdroj: článek Papiledém
Nemocného k lékaři ve většině případů přivede akutně vzniklý otok kotníku. Je ale důležité vyšetřit i postupně a pomalu vznikající otok, ať už je jednostranný, nebo oboustranný, či s nepravidelnými bolestivými projevy. Jen tak lze zabránit rozvoji následných komplikací.
Zdroj: článek Příčiny otékání kotníků
Oteklý kotník bez úrazu, ať už jednostranný či oboustranný, vyžaduje včasné a specializované vyšetření, které má vyústit v léčebná opatření. Při postižení žilního i lymfatického systému se dnes nabízí řada nových možností – speciálních léků na podporu žilního nebo lymfatického oběhu.
Zdroj: článek Příčiny otékání kotníků
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v da
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Příčiny otékání kotníků
Bílé skvrny mohou mít jednostranný nebo oboustranný výskyt, což znamená, že se mnou objevit na jednom nebo i druhém stehně. Tyto skvrny se mohou lišit velikostí a na světle mohou mít mléčně bílý vzhled. Kdykoli se takovéto skvrny objeví kdekoli na těle, je nutná konzultace s dermatologem. Příčinami bílých skvrn na stehnech může být:
Zdroj: článek Bílé skvrny na stehnech
Krátký filmový dokument o tom jak s touto vrozenou vadou žijí děti a jak problematiku vnímají jejich rodiče.
Autoři textu: © Jakub Vinš a Martina Kolísková
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Příčinou vzniku rozštěpu je vždy kombinace vnějších a vnitřních vlivů, které působí na plod. Pouze 20 % těchto vad je dáno genetickým základem přeneseným na dítě rodiči, 60 % vzniká jako vada nová ze zevní příčiny a 20 % je kombinací obou vlivů. Látkami, které jsou známé jako teratogeny (negativně ovlivňující vývoj plodu), jsou například některá antibiotika, nadměrné množství vitamínu A, viry, hormony, kouření, alkohol a další. Aby se vytvořil rozštěp, musí působit vždy několik vlivů současně.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Rozštěpy mohou mít velmi rozdílný rozsah. Od forem naznačených až po úplné. Může být zasažen ret, čelist i patro. Mohou být jednostranné i oboustranné. Rozštěpy rtu jsou častěji postižení chlapci. Naopak izolovanými rozštěpy patra (je zasaženo pouze patro) jsou častěji postiženy dívky.
Rozštěpy rtu jsou diagnostikovány pro svoji nápadnost snadno ihned po narození. Rozštěp patra je otvor v patře, který je viditelný, když novorozenec otevře ústa. Je velmi důležité použít při vyšetření svítilnu, aby nebyl přehlédnut ani defekt malých rozměrů. Toto se běžně vyšetřuje již v porodnici. Novorozenci postižení rozštěpem patra budou mít problémy s kojením, protože nedokážou vytvořit v ústech podtlak potřebný k sání. Pokud se plné kojení nezdaří, jsou tito kojenci přikrmováni nebo jsou plně krmeni lahví. Lahev bývá často nutné opatřit speciálně upravenou savičkou nebo je používána speciální kojenecká lahev pro děti s rozštěpem patra. Důležité je najít ke krmení vhodnou polohu, nejlépe v polosedě, kdy mléko dítěti tolik nevniká do nosu.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Základní podmínkou úspěšné léčby rozštěpové vady obličeje je dobrá spolupráce celého lékařského týmu a rodičů malého pacienta a později pacienta samotného. Pozitivním faktorem pro mnohé je vědomí, že na problémy a starosti při této dlouhodobé léčbě nejsou sami, že vždy najdou pomocnou ruku u rodičovských organizací, které při rozštěpových centrech pracují. Jsou to:
Dalším, neméně důležitým faktorem úspěšné léčby, je přijetí dítěte rodinou i okolím. Jen z milovaného dítěte, které vyrůstá v láskyplném prostředí, může vyrůst zdravě sebevědomý dospělý.
Zdroj: článek Rozštěp obličeje
Existuje mnoho typů a příčin skoliózy.
Vrozená skolióza je způsobená abnormalitami kostí při narození.
Je způsobená abnormalitami svalů nebo nervů, vyskytuje se často u lidí se spina bifla (rozštěp páteře), mozkovou obrnou nebo různými handicapy (ochrnutí).
Degenerativní skolióza vyplývá z traumatických kostních kolapsů, operace zad nebo osteoporózy.
Je asi nejčastějším typem skoliózy, je dědičná, její přesná příčina nebyla doposud zjištěna. Existuje mnoho teorií, ale žádná z nich nebyla jednoznačně potvrzena.
Zdroj: článek Skolióza