Rozedma může být částečně způsobena geneticky, asi nejznámější geneticky danou poruchou zvyšující riziko rozedmy je takzvaný deficit alfa-1-antitrypsinu. K poškozování plicníchsklípků dochází i při vdechování škodlivin, zejména v cigaretovém kouři, a jistá přirozená degenerace přepážek a plicníchsklípků probíhá s rostoucím věkem.
Dušnost je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším příznakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je takzvaný kuřácký kašel, spojený zvláště po ránu s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a také vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že se příznaky velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy, čímž dochází k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.
Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne takzvaný pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drénu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.
V naší poradně s názvem WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
po dvou plicních emboliích už musím Warfarin užívat doživotně.
Nikde jsem tu nečetla dotaz na fíky. Jak je to prosím s užíváním léku a těmito plody?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při užívání Warfarinu je třeba udržovat sále stejný příjem vitamínu K každý den. Pro ženy je tato hranice na úrovni 90 mikrogramů vitamínu K a pro muže 120 mg. Fíky patří mezi potraviny s průměrným obsahem vitamínu K. 100 gramů čerstvých fíků obsahuje 5 mg vitamínu K, ale 100 gramů sušených fíků má vitamínu K 16 mg. Fíky můžete bez obav konzumovat, i když užíváte Warfarin, ale v případě sušených je třeba hlídat jejich množství, aby vám to nerozkolísalo váš vyvážený jídelníček, který si určitě při této léčbě držíte.
Při selhání levé poloviny srdce (levostranné selhání) dochází k hromadění krve v plicích (otok plic), kde krev vystupuje z cév do plicníchsklípků. S tím je spojeno zhoršené dýchání, nejčastěji v noci donutí jedince posadit či postavit se s nutností soustředit se na dýchání (asthma cardiale). Otok plic doprovází úzkost, pocení, kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi, popřípadě hydrothorax. Jednoduše řečeno se naše plíce topí. Plicní edém však mohou způsobit i nekardiogenní příčiny, tedy takové, které se srdcem nesouvisí. Ty jsou však méně časté. Mezi další příčiny může patřit zánět, ozáření, alergické reakce, vdechnutí dráždivých plynů a podobně. Je-li příčina plicního edému kardiogenní, je třeba docílit zmenšení objemu tekutiny v plicním řečišti. Toho se dosáhne podávání speciálních léků –diuretik. Někdy se také podává lipoprotein surfaktant zabraňující smrštění plicního sklípku. Podpůrnou léčbou jsou léky usnadňující dýchání a pomáhá také inhalace kyslíku, ve vážných stavech se pacient napojuje na umělou plicní ventilaci. Léčbu je nutno zahájit včas, protože v krajním případě vede plicní edém ke smrti.
V naší poradně s názvem IDIOPATICKÁ PLICNÍ FIBRÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mira.
Dobrý den, rozumím tomu správně, že IPF se vyléčit nedá, pouze nějakým způsobem udržovat? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V současné době neexistuje žádný lék na idiopatickou plicní fibrózu (IPF). Hlavním cílem léčby je co nejvíce zmírnit příznaky a zpomalit jejich progresi.
Jakmile se stav stane pokročilejším, bude nabídnuta péče na konci života (paliativní péče).
Existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste zůstal co nejzdravější, pokud máte IPF.
Patří sem:
- přestat kouřit, pokud kouříte;
- pravidelně cvičit a udržovat se tak fit, jak jen můžete;
- jíst zdravou, vyváženou stravu;
- každoroční vakcína proti chřipce a jednorázová vakcína proti pneumokokům;
- snažte se držet dál od lidí s plicními infekcemi a nachlazením, kdykoli je to možné.
Z léků stojí za zmínku 2 nejdůležitější:
- pirfenidon: Bylo prokázáno, že pirfenidon pomáhá zpomalit proces zjizvení v plicích snížením aktivity imunitního systému. Obvykle se užívá ve formě tablet 3krát denně pod názvy ESBRIET, FREDALIX a PIRFENIDONE TEVA.
- nintedanib: Novější lék, který může také pomoci zpomalit zjizvení plic u některých lidí s IPF. Obvykle se užívá ve formě tablet dvakrát denně pod názvem OFEV.
- kyslík: IPF může způsobit pokles hladiny kyslíku ve vaší krvi, což může způsobit, že se budete cítit dušnější. Pokud k tomu dojde, kyslíková léčba vám může pomoci s dýcháním a umožní vám být aktivnější.
- lázně: Plicní rehabilitace se používá u mnoha dlouhodobých plicních onemocnění. Pomůže vám vyrovnat se se svým stavem, naučit se nejlepší způsoby, jak se s ním vypořádat, a zlepšit vaši schopnost fungovat každý den bez těžké dušnosti.
Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice vyznačující se úplným uzdravením a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.
Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobým vystavováním se nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek, spojené s destruktivními změnami stěn plicníchsklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.
Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se u nich výrazně liší.
Ve svém příspěvku DOTAZ K NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Zajímalo by mě,zda se dá úplně vyléčit neuropatie u cukráře typ.II. Jde o odumírání nerv.nohou a cév v mozku.Mému muži údajně proces zpomalují lékama s tím, že to vyléčit nejde,tuddíž dlouhodobé utrpení? Neustále si stěžuje na mravenčení a otok rukou a bolest nohou, neudrží rovnováhu a má "motolici" v hlavě chodí s velkou obtíží, do toho je hrozně pesimistický dá se s tím něco dělat nebo usnadnit péči o něj? předem děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dexter Colby.
Dr. Randall C. Labrum napsal elektronickou knihu s nazvem The Neuropathy Solution (Reseseni pro neuropatii) s podnazvem The Breakthrough 6 Step Treatment Program for Ending Neuropathy Pain and Healing Damaged Nerves (Prulomovy 6 bodovy program pro skonceni neuropaticke bolesti a zahojeni poskozenych nervu). Znalost anglictiny prijde vhod.
Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.
Předpokládá se, že rozedma plic vzniká působením enzymů, uvolněných z bílých krvinek při zánětu, na stěnu plicníchsklípků. A právě při kouření dochází k neustálému uvolňování těchto enzymů z bílých krvinek. Při dostatečném vystavení se vlivu dráždivých látek, zejména cigaretového kouře, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Ve většině případů je tento zánět průdušek přímým následkem dráždění průdušek. Existují velké rozdíly ve vnímavosti průdušinek vůči vdechovaným dráždivým látkám. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce v raném dětství nebo imunologické mechanismy. Astmatici jsou na kouření mimořádně citliví.
Vedle častých onemocnění plic, jakými jsou například astma, zápal plic, zánět průdušek, rozedma či nádory plic, se vyskytují i choroby, o kterých nemá široká veřejnost takové povědomí, ačkoli jsou mnohdy i závažnější než zmiňované nemoci. Fibróza plicní je zmnožení vaziva okolo plicníchsklípků, což může podstatně narušit funkci plic. Vzniká obvykle následkem alveolitidi, k níž může vést řada příčin, například alergické stavy, vlivy léků, systémové poruchy pojiva, následky záření. Někdy je příčina neznámá. Plicní fibróza narušuje funkci plic, u níž není známa příčina. Etiopatogeneticky se předpokládá poškození pneumocytů I. typu neznámým agens s následnou reaktivní fibroprodukcí, aktivací cytokinů, zánětem s poškozením alveolokapilární membrány. Akutně probíhající forma se špatnou prognózou se označuje jako Hammanův-Richův syndrom, většinou je průběh chronický.
Diagnosticky se uplatňuje bronchoalveolární laváž, důležitá je biopsie. Léčebně se podávají kortikoidy, imunosupresiva, je důležitá péče o oxygenaci. Možností je transplantace plic.
Léčba plicní fibrózy není jednoduchá. V první řadě je nutné okamžitě přestat kouřit, pokud tak pacient ještě neučinil. Základem léčby jsou léky potlačující zánět (nejčastěji kortikoidy) a chybnou imunitní odpověď (imunosupresiva). Podávají se často v různé kombinaci, takže pacient užívá více léků najednou. Pokud je léčba účinná (to znamená, že dojde ke zpomalení rozvoje onemocnění), pokračuje se v terapii cca 2 roky. Současně, pokud se zná faktor, který plicní fibrózu vyvolal, například kontakt s určitou látkou z okolního prostředí, je nutné se tomuto kontaktu dlouhodobě vyvarovat. Léčba však může být i doživotní. Pokud nic z léků nezabírá a onemocnění dojde do stadia, kdy již plíce nejsou schopny správně fungovat, přichází na řadu takzvaná domácí oxygenoterapie, při které pacient inhaluje kyslík nejméně 16 hodin denně (v průběhu spánku nepřetržitě). U pacientů v terminálním stadiu plicní fibrózy, kdy plíce začínají selhávat, se přistupuje k transplantaci plic – nemocný je podroben mnoha testům a zařazen na čekací listinu. Transplantace plic jsou ale velmi náročné operace, které nemusí vždy končit šťastně. V současnosti se však vědci snaží nalézt další účinné léky, které by mnohým pacientům přinesly novou naději.
V naší poradně s názvem PRAVÁ RUKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav Hradil.
Začaly mi silné bolesti od pravé lopatky přes celou paži až do prstů. Tyto bolesti se asi po hodině a půl ztlumí a většinou v noci začnou znovu. Prosím o vyjádření k tomuto problému.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše je na vině útlak nervu. Nerv může být utlačován kostním výrůstkem a nebo jiným novotvarem. Bližší určení pomůže zjistit vyšetření magnetickou rezonancí. Když se nechá tento stav bez léčby, tak hrozí postupné odumírání nervu a ztráta hybnosti. S léčbou pomůže lékař neurolog ve spolupráci ortopeda.
Ambrobene je expektorans s mukolytickým účinkem, vyvolává zvýšenou tvorbu hlenu a zároveň jej zřeďuje, podporuje pohyb řasinek, čímž čistí sliznici dýchacích cest a zvyšuje její odolnost proti infekci.
Mucosolvan se užívá při akutních a chronických onemocněních dýchacího ústrojí. Jedná se například o akutní a opakované záněty průdušek, hrtanu a průdušnice a dále o chronická onemocnění, jako je chronická bronchitida (zánět průdušek) a chronická obstrukční plicní nemoc. Pacienti s akutním onemocněním dýchacího ústrojí mohou přípravek užívat bez porady s lékařem. Pacienti trpící chronickým onemocněním dýchacího ústrojí mohou dlouhodobě přípravek užívat jen po poradě s lékařem. Mucosolvan zvyšuje v dýchacích cestách sekreci hlenu, tvorbu plicního surfaktantu (látka pokrývající vnitřní stěny plicníchsklípků) a stimuluje činnost řasinek zajišťující transport hlenu. Tyto účinky mají za následek vydatnější zkapalnění, lepší transport a vylučování hlenu (mukociliární clearance), čímž dochází k usnadnění vykašlávání a zmírnění kašle. Léčivou látkou je ambroxol-hydrochlorid (30 mg v 1 tabletě).
Mucosolvan je volně prodejný lék, kód SÚKLu je EAN: 8590347000686. Indikační skupina: expektorancia, mukolytika.
Ambroxol zvyšuje tvorbu řídkého hlenu v dýchacích cestách, vede i ke zkapalnění hustého vazkého hlenu, usnadní odkašlávání a odstranění hlenu, čímž usnadňuje dýchání. Dobře se vstřebává, účinek se dostavuje rychle, vrcholí za 2 hodiny a trvá 8–12 hodin. Tato mukolytická léčba (uvolňování hlenu) se využívá při akutních a chronických onemocněních průdušek a plic provázených tvorbou hlenu. Ambroxol mohou užívat dospělí, mladiství a děti starší 6 let. Ambroxol obsahuje účinnou látku ambroxoli hydrochloridum (30 mg v 1 tabletě). Jedná se o volně prodejný lék, který patří do indikační skupiny: mukolytikum, expektorans. Kód SÚKLu je 0043950.
Všechny tyto léky spadají do stejné indikační skupiny a liší se pouze účinnou látkou.
Borax - tetraboritan sodný - ZÁKLADNÍ PRODUKT PRO VÝROBU SLIZU a dále nepostradatelný doplněk v půdě. Jeho nedostatek způsobuje: - sklovitost růžic květáku - sklovitost kedluben a odumírání vegetačního vrcholu semenic - srdéčkovou hnilobu červené řepy - k
Jak jsme již uvedli, zahlenění se může projevit spolu s infekčními nemocemi, s kašlem, rýmou, bolestí v krku, při zánětu plic nebo třeba při méně časté tuberkulóze. Nejčastěji postihuje lidi na podzim. Zahlenění je velmi nepříjemné a otravné. Tvorbou hlenu reaguje organismus na infekci a snaží se z těla dostat toxické látky, které mu překáží ve správné činnosti. Jako pacient byste se měli snažit docílit rozpuštění hlenu a urychlení očistění organismu.
Příčiny
Zahlenění vzniká zpravidla při nachlazení nebo při infekci horních nebo dolních dýchacích cest. Jak už je zmíněno výše, tělo reaguje zahleněním na infekci, brání se virům a bakteriím, a proto se na sliznici utvoří hlen, který ucpe dýchací cesty. To je ten důvod, proč se vám při zahlenění špatně dýchá.
Dlouhodobé zahlenění
Pokud kašel spojený se zvýšeným zahleněním průdušek přetrvává déle než 3 měsíce a v posledních 2 letech se tento projev opakuje, pak se mluví o chronické bronchitidě. V některých případech dochází v důsledku produkce hustého hlenu ke zúžení průdušek. Následně nastává ztluštění stěn a objevují se křeče hladkého svalstva s následným roztažením plicníchsklípků. Za hlavní příčinu chronického zahlenění je považováno působení cizích látek, které se do plic dostávají při vdechování. Mohou to být prachová zrna, látky obsažené v kouři, různá rozpouštědla a ředidla. Čím déle tyto látky na buňky plicní tkáně působí, tím je poškození silnější. Podle dostupné statistiky jsou lidé s vysokou zástavbou (města) postiženi chronickou bronchitidou přibližně 2x častěji než lidé z vesnic. Obranné reakce se zeslabují a dochází ke snadnějšímu vzniku bakteriální nebo virové infekce. Dochází ke vzniku zánětu. Infekce jsou stále častější a jejich průběh se postupně zhoršuje. U chronické bronchitidy je vyvolávacím faktorem spíše podráždění plic (například kouřem), infekce bývá většinou následným a doprovodným procesem. Příčinou tohoto onemocnění může být i alergie. Protože je při chronickém zánětu průdušek omezena výměna plynů v plících, srdce má tendenci pracovat intenzivněji ve snaze vykompenzovat tento nedostatek. Ve vážných případech to může vyústit v plicní hypertenzi, k postupnému zbytňování srdce a jeho případnému selhání při náhlé vysoké zátěži. Nejúčinnější léčbou je čerstvý a čistý vzduch. Je třeba zvládnout způsob vykašl
Studená inhalace: Je vhodná k léčbě širokého spektra respiračních onemocnění, například při bronchitidě, laryngitidě, zápalu plic. Teplota inhalovaného roztoku se pohybuje mezi 22–26 stupni Celsia.
Teplá inhalace: Je doporučována zejména při léčbě nachlazení doprovázeného silnou rýmou. V tomto případě má roztok teplotu 38–42 stupňů Celsia. Teplá pára napomáhá prokrvování sliznice a tím i produkci sekretu.
Suchá inhalace: Inhalace se provádí pomocí mořské soli. K tomu slouží jemná mořská sůl, kterou napřed ohřejete na pánvi s vodou a poté ji vylejete do malé nádoby, ohnete se nad ní a vdechujete páru. Současně je nutné sůl pravidelně míchat. Pro dosažení co nejlepšího výsledku se do solného roztoku přidávají sušené léčivé bylinky.
Inhalátor – nebulizátor: Vytváří mlhu jemných aerosolových částic, které napomáhají léčbě horních i středních cest dýchacích a pozitivní výsledky přináší i při léčbě hlubokého zápalu plic. Mikroskopické částečky aerosolu totiž pronikají i do těch nejmenších plicníchsklípků.
Situace kolem zápalu plic není vůbec jednoduchá, tímto názvem se totiž laicky označují v podstatě všechny záněty plicní tkáně. Těch ovšem existuje několik druhů, které se liší svými původci i průběhem. Toto onemocnění mohou způsobit bakterie, viry i plísně. A i když se většina lidí domnívá, že zápal plic může dostat pouze tehdy, když jim nakažený člověk kašle z deseti centimetrů do obličeje, tak se mýlí, existují i neinfekční formy.
Pokud je onemocnění způsobeno bakteriemi nebo viry, tak jakmile se jeho původci dostanou do plic, začnou se obrovskou rychlostí množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se vetřelců zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.
První příznaky zápalu plic můžete typicky očekávat jeden až tři dny poté, co se nakazíte, ale v některých případech může trvat i týden, než se infekce rozvine do plné šířky. Jak dlouho se budete trápit, to záleží na mnoha faktorech. U starších lidí a dětí je průběh onemocnění většinou složitější a častější jsou i komplikace.
Virové záněty jsou obvykle méně závažné než bakteriální. Podstatný je samozřejmě váš individuální imunitní systém i to, kdy se odhodláte k návštěvě lékaře, protože čím dřív se zápal plic začne léčit, tím je to snadnější. Každopádně počítejte s tím, že z běžného provozu budete vyřazeni minimálně na dva až tři týdny.
Pokud by se varovné signály ignorovaly a nenastoupila by adekvátní léčba, tekutina s hnisem by zaplňovala stále víc plicníchsklípků, čímž by selhávalo zásobování životně důležitých orgánů kyslíkem. Zároveň by infekce pravděpodobně pronikla do krevního řečiště a rozšířila se tak po celém těle. To, co by se původně jevilo jako běžná podzimní viróza, by tak v konečném důsledku mohlo člověka i zabít.
1. stupeň: V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok (edém) a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena, ale v hloubce už dochází k procesu vedoucímu ke vzniku proleženin. Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Přetrvávající tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží. Pokud si ošetřující osoba není zčervenáním kůže jistá, je tu jednoduchý test – při zmáčknutí kůže na krátký okamžik nezbělá, ale zůstane červená. U lidí tmavší barvy pleti (Afroameričani, Romové nebo Asiaté) není jednoduché zjistit zčervenání u prvního stupně proleženin. Při zjištění prvních příznaků je nutné ihned jednat – lehké začervenání se může rychle proměnit ve vážnější stupeň.
2. stupeň: V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažena vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. Zde je test podobný – po stlačení kůže postižené místo zbělá, ale zůstane dále bílé, protože nedochází k obnově oběhu. Podkoží s cévami je poškozené a dochází k odumírání tkání. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.
3. stupeň: Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast proleženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa. Doporučuje se provést stěr pro bakteriologické vyšetření, protože rána je branou pro bakterie. Případný zánět se může rozšířit do krevního oběhu a způsobit tímto i smrt. Také zde se může dekubit spontánně zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let. Po zhojení vzniká atrofická jizva přiléhající na kost, která se může i po malé zátěži rozpadnout a umožnit tak vznik chronického dekubitu.
4. stupeň: Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. Bakteriologický stěr je proto nezbytný.
Tyto případy se nikdy samovolně nezhojí, proto je vždy nutné operační řešení.
U neadekvátně léčených osob existuje možnost vzniku plicních abscesů, zhoršení původních onemocnění pacienta (obstrukční choroby plicní, plicní fibróza a tak dále) nebo možnost trvalého poškození plicní tkáně se snížením plicních funkcí. Pneumonie je onemocněním závažnějšího charakteru a u nemocných ve špatném fyzickém stavu i smrtelným (až v 35 % případů). U pacientů, kteří jsou původně léčeni ambulantně, se smrtelné komplikace uvádějí spíše výjimečně, přesto nejsou nemožné. Velmi závažné jsou pneumonie u novorozenců mladších 5 dnů.
Karcinom plic, obecně známý jako rakovina plic, je onemocnění, při kterém nekontrolovaně rostou buňky v plicních tkáních. Tento růst může vést k metastáze, což je invaze do přilehlé tkáně a infiltraci mimo plíce. Převážná většina rakoviny plic jsou karcinomy plic, odvozených z buněk epitelové tkáně. Rakovina plic je nejběžnější příčina rakoviny, vedoucí ke smrti u mužů. Celosvětově je zodpovědná za smrt 1,3 milionů mužů a žen ročně. Nejběžnějšími příznaky jsou dechová nedostatečnost, kašel (včetně vykašlávání krve) a ztráta váhy.
Pokud karcinom roste v dýchacích cestách, může blokovat průtok vzduchu a způsobovat dýchavičnost. Tento stav může vést k hromadění sekretů za překážkou a vyústit v zápal plic. Mnoho plicních nádorů je bohatě zásobováno krví. Povrch nádoru může být křehký a vést ke krvácení do dýchacích cest. Krev může být následně vykašlávána. V závislosti na druhu tumoru, tzv. paraneoplastickém syndromu, může tento stav na počátku přitahovat pozornost k nemoci. U karcinomu plic mohou být těmito fenomény Lambert-Eatonův myastenický syndrom (svalová slabost kvůli autoimunitnímu onemocnění), hypercalcemie nebo nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tumor v horní části plic (apex), známý jako Pancoastův syndrom, může zasáhnout lokální část sympatikového nervového systému, vedoucímu ke změnám v pocení a k problémům očního svalu (kombinace známá jako Hornův syndrom), stejně tak se může projevit svalová únava v rukou v důsledku invaze do brachial plexus. Mnoho příznaků karcinomu plic (bolest kostí, únava a ztráta váhy) je nespecifických; u starých lidí mohou být spojovány s komordibitou. U mnoha pacientů se karcinom rozšířil z místa původu jinam, než vyhledali pomoc lékaře. Běžnými místy metastázy jsou mozek, kosti, nadledviny, kontralaterální (opačná) plíce, játra, perikard a ledviny. Okolo 10 % lidí s karcinomem plic nemá symptomy diagnostikovány; tyto nádory jsou náhodně nalezeny až při rutinní prohlídce pod rentgenem.
Rozedma plic je chronické plicní onemocnění, které vede k narušení plicních funkcí a může nemocného omezit na kvalitě života, případně jej ohrozit dalšími komplikacemi. Podstatou chorobného stavu je destrukce přepážek mezi plicními sklípky. Člověk následně ztrácí schopnost vydechovat vzduch z plic a ten pak začne být zadržován v plicních sklípcích. Kromě toho je snížena plocha, na které může docházet k výměně dýchacích plynů mezi plicní tkání a krví.
Wikipedie uvádí, že plicní emfyzém (neboli rozedma plic, latinsky Emphysema pulmonum) znamená trvalé abnormální rozšíření dýchacích cest distálně od terminálních bronchiolů. Toto onemocnění je charakterizováno úbytkem plicní tkáně.
Emfyzém je klasifikován podle toho, jakou část dýchacích cest postihuje. Rozeznávají se čtyři typy a stadia emfyzému:
Centroacinózní emfyzém: Postihuje centrální úsek respiračního bronchiolu, plicní sklípky zůstávají nepostiženy. Tento typ emfyzému je charakteristicky spjatý s kouřením. Často bývá spojený s chronickou bronchitidou a spolu se nazývají chronická obstrukční plicní nemoc.
Panacinární emfyzém: Postihuje jak bronchiolus, tak plicní sklípky. Typicky se vyskytuje u pacientů, kterým chybí enzym alfa-1-antitrypsin.
Distální acinární emfyzém: Postihuje převážně plicní sklípky. Může zasahovat až pod poplicnici jako emfyzematózní bula (vzduchový puchýř), jejímž prasknutím vznikne spontánní pneumotorax.
Nepravidelný emfyzém: Je asociován s jizvením, kdy jizva retrahuje (vtahuje) okolní plicní tkáň. Plíce jsou postiženy nepravidelně.
Existují různé důvody, které mohou vést k nízké hladině kortizolu. Nízká hladina kortizolu může být způsobena některými léky nebo špatnou funkcí nadledvinek a hypofýzy. Právě špatná funkce nadledvinek a podvěsku mozkového bývají nejčastější příčinou nízké hladiny kortizolu. Mezi primární příčiny nízkého kortizolu proto patří atrofie nadledvinek v důsledku nádoru nebo zánětu, který způsobuje odumírání buněk nebo autoimunní reakce. Také některé nemoci mohou mít vliv na nízkou hladinu kortizolu tím, že ovlivňují schopnost nadledvinek produkovat dostatečné množství kortizolu. Jednou z takových nemocí je autoimunitní polyendokrinní syndrom, což je autoimunitní postižení více endokrinních žláz, a vzácněji pak endokrinní porucha, tak zvaná Addisonova choroba. Addisonova choroba charakterizuje poruchu kůry nadledvinek, při které se snižuje tvorba hormonů kortizolu a aldosteronu.
Příčiny vzniku dekubitů se vzájemně doplňují. Tlak, který působí mezi kůží a podložkou (postel), způsobuje stlačení tkání. Tkáně tak nejsou prokrvovány a okysličovány, dochází k jejich odumírání, odborně nazývanému nekróza. K této nekróze se poté přidávají infekce. K nejvyššímu tlaku dochází na kostních výčnělcích, jako jsou kyčelní klouby, sakrální výběžky, křížová kost či kostrč. Někdy se objevují i na patách, zadní části hlavy, ramenou, lícní kosti, okolo lopatek, na kotnících, na boční straně kolen, u palce na noze nebo na ploskách chodidel. Důležitější než intenzita tlaku je pro vznik proleženin doba jeho působení. Vznikají totiž velmi rychle, asi mezi 1–6 hodinami. Z tohoto důvodu jsou nejvíce ohroženi dlouhodobě ležící pacienti, lidé v bezvědomí, pacienti s demencí, osoby nad 70 let a osoby s poškozením míchy. Pro starší osoby jsou dekubity rizikovější kvůli změně vlastností kůže – klesá elasticita vláken, zhoršuje se vnímání bolesti, zvyšuje se propustnost kůže, nedochází k dobré přeměně kůže a snižuje se množství krevních cév. Vyšší riziko mají pacienti s nedostatečnou výživou, jelikož mají sníženou přirozenou schopnost hojení ran. Proto je nutné dbát na kalorickou hodnotu stravy, dostatek vitamínů a minerálů. Také obezita je spojená se zvýšeným výskytem proleženin, protože obézní pacient působí na podložku větší tlakovou silou a dochází k většímu útlaku tkání. Dalšími rizikovými faktory jsou deprese, snížení imunity, změny průtoku krve, těžké pooperační a poúrazové stavy (jako jsou zlomeniny dolních končetin). Bohužel k nim patří i zanedbaná ošetřovatelská práce. Inkontinence způsobuje narušení povrchové kůže a tím menší odolnost vůči mechanickým vlivům. Na pokožku mohou působit střižné síly a tření, které vznikají při klouzání po podložce, při přesunech pacienta na lůžku, při pádech, při nevhodně přiložených obvazech nebo kvůli shrnutému ložnímu prádlu. Cévy se ohýbají, napínají, zužují a poškozuje se povrchová vrstva kůže. To má za následek rozšiřování existujícího dekubitu. Mezi nepříznivé vlivy dále patří anémie (chudokrevnost), dehydratace, diabetes, jaterní choroby, selhání ledvin, nádory, cévní onemocnění, poruchy mozkové činnosti, intoxikace léky, úrazy mozku a míchy. Nejvíce odolná je vrchní krycí vrstva kůže, méně svaly a nejméně odolná je tuková tkáň. Tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch a dekubit vypadá na povrchu vždy lépe, než jaké je skutečné postižení. Proto není vůbec jednoduché vznikající proleženinu rozpoznat.
Tato forma demence je způsobena vaskulární (cévní) nekrózou (infarktem) mozku v průběhu cévního onemocnění, včetně hypertenzního cerebrovaskulárního onemocnění. Jinými slovy výsledkem je odumírání částí mozkové tkáně, ke kterému může dojít:
jednak zneprůchodněním cév zásobujících mozek, například při ateroskleróze;
jednak se může jednat o protržení cévy vinou vysokého krevního tlaku, kdy tak část mozku zůstane nedokrvena, navíc krev uniká z krevního řečiště a řečiště utlačuje okolní mozkovou tkáň.
Demence může následovat po předchozích atakách onemocnění, ale též po jediné velké mozkové příhodě, což se však děje méně často. Začátek této demence bývá lokalizován obvykle ve starším věku.
Vaskulární demence je dále specifikována na formu:
s akutním začátkem (rychle vzniklé onemocnění, které se rozvine během jednoho až tří měsíců);
multiinfarktovou demenci (výsledek několika cévních příhod);
subkortikální vaskulární demenci (vaskulární onemocnění je lokalizováno hluboko v bílé hmotě mozkové);
smíšenou kortikální a subkortikální demenci, která nese rysy obou těchto demencí současně.
Ve srovnání s demencí u Alzheimerovy choroby jsou deficity kognitivních funkcí rozloženy nerovnoměrně, postižení bývá ostrůvkovitého charakteru. Kupříkladu paměť může být zřetelně postižena, v myšlení jedince však můžeme pozorovat relativně mírné zhoršení.