Ingredience: 1 čerstvý bílek, půl šálku horké vody, 5 kapek citronové šťávy
Postup: Bílek rozšleháme ve vodě a přidáme citronovou šťávu. Po umytí tento přípravek pečlivě vetřeme do vlasů, přikryjeme potravinářskou fólií a necháme 30 minut působit. Po uplynutí této doby vlasy pečlivě umyjeme a na závěr přelijeme bylinkovým odvarem...
Vlasový stimulátor z lichořeřišnice
Ingredience: 2 hrsti listů a květů lichořeřišnice, 0,5 litru vody
Postup: Bylinu vložíme do studené vody a pomalu přivedeme k varu, vaříme pak 10 minut. Po vychladnutí dobře přecedíme, nalijeme do sklenice a uložíme v lednici. Po dobu jednoho měsíce si tímto roztokem denně masírujeme vlasovou část hlavy.
Tonikum proti vypadávání vlasů
Ingredience: 2 lžíce květů a listů lichořeřišnice, 1 lžíce kopřivového kořene, 3 dl 60% lihu, 2 dl destilované vody
Postup: Byliny zalijeme lihem a vše necháme 14 dní na teplém místě louhovat. Po uplynutí této doby dobře přecedíme, přidáme destilovanou vodu, nalijeme do skleněné lahve a dobře uzavřeme. Tonikem si denně, po dobu 3–4 měsíců, masírujeme vlasovou pokožku.
Postup: Všechny uvedené drogy zalijeme lihem a necháme 14 dní na teplém místě louhovat. Po uplynutí této doby přecedíme, přidáme destilovanou vodu a nalijeme do skleněné lahve. Tímto tonikem si vždy po umytí jemně namasírujeme vlasovou pokožku.
Bylinné odvary
Bylinkové odvary jsou pro naše vlasy úžasnými pomocníky. Celkově je regenerují a viditelně zvyšují jejich celkovou kvalitu.
Postup: Jednu hrst bylinky přelijeme 2 litry vroucí vody a necháme 30 minut louhovat. Po uplynutí této doby přecedíme a použijeme na poslední opláchnutí a mírnou masáž vlasové pokožky. Pak již neoplachujeme.
Vhodné byliny:
bazalka – podporuje růst vlasů a usnadňuje jejich rozčesávání,
bříza – omezuje tvorbu mazu a lupů, brání nadměrnému vypadávání vlasů,
heřmánek – zvyšuje lesk a pružnost vlasů. Rovněž omezuje tvorbu mazu,
kopřiva – podporuje růst vlasů a jejich pružnost a lesk. Zároveň je posiluje a zamezuje vypadávání,
levandule – celkově regeneruje vlasovou část hlavy a zmírňuje také svědivost pokožky,
máta – dezinfikuje vlasovou pokožku a zabraňuje tvorbě lupů,
měsíček – ošetřuje a zvláčňuje citlivou pokožku hlavy, hlavně u dětí.
Základní tonikum je možné ještě dále obohatit přidáním buď herbálních nálevů nebo chcete-li odvarů namísto čisté destilované vody, anebo esenciálního oleje, který se přidává pro jeho vůni či terapeutický účinek. V našich podmínkách je k dispozici mnoho čistých esenciálních olejů či směsí, stačí si vybrat ze široké škály.
Předkládáme vám nejznámější oleje nebo nálevy (odvary) podle jejich spektra použití:
V boji proti „nezvaným hostům“ v ústech pomáhá vitamín C a vitaminy skupiny B, které posilují imunitu. Jejich podávání v doplňku stravy však nemá velký význam a vhodnějším řešením je získat tyto látky zcela přirozeně – stravou. Pomáhají však i prostředky orální hygieny, obsahující flavonoidy, polyfenoly a další antioxidanty, které zvyšují účinnost vitaminu C. Výborným řešením při zápasu s afty je extrakt z grapefruitových jadérek ve formě kapek anebo dentální gel Citrovital. Ty můžete na postižené místo nanést přímo, nebo je používat k opakovanému výplachu úst během dne. Grapefruitová jádra obsahují protizánětlivé, antibakteriální a antivirové složky, které si s afty poradí. Jsou vynikajícím antioxidantem, který podporuje imunitní buňky v boji proti infekci. Dalším vhodným řešením jsou bylinné odvary a kloktadla. K výrobě odvarů na afty se jako domácí léčba hodí například levandule, heřmánek, řepík či echinacea. Společným rysem těchto bylin jsou jejich desinfekční účinky. Kromě rychlejšího hojení působí i jako prevence proti vzniku aft. V lékárně je také dostupný roztok Herbadent nebo také JOX, které v sobě nesou aktivní jód, který afty efektivně léčí.
Čaj z levandule vypitý během dne si dokáže zastavit třesavku, migrény a hysterické stavy. Dále tento čaj pomáhá proti nadměrné plynatosti (nadýmání) a také se s ním léčí žaludeční kolika. Čaj má mírné projímavé účinky a téměř každá očistná kůra by ho měla mít ve svém repertoáru, protože je dobrý na játra a žlučník. Silný odvar z levandule slouží jako kloktadlo při angíně nebo u chřipky. Kloktáním silného odvaru z levandule se čistí drobné vřídky v dutině ústní, typicky afty na jazyku. Odvar při kloktání také uvolňuje ochrnutí jazyka a zajíkání.
Salicyláty obsažené v macešce mají protizánětlivý účinek. Maceška je účinná při léčbě revmatismu a artritidy. Kyselina salicylová nacházející se v květu je velmi účinná a vhodná pro pohybové ústrojí. Kyselina salicylová je jednou z hlavních složek aspirinu a má protizánětlivé vlastnosti. Velmi vhodné jsou čaje nebo odvary z macešky, které napomáhají pohybovému ústrojí. Protizánětlivé vlastnosti čaje z macešky se používají k léčbě takových infekcí, jako je dna, revma, zápal plic a mnoho dalších. Maceška se používá k léčbě široké škály zdravotních problémů a nemocí. Také má velmi blahodárný účinek na epilepsii. Zdravotní výhody macešky zahrnují protizánětlivý účinek, močopudné, uklidňující, čisticí a další vlastnosti tohoto přírodního léku.
Respirační poruchy
Maceška má zklidňující účinek na záněty a podráždění sliznice krku, protože uvolňuje a odstraňuje hlen. Nejlepším způsobem na odstranění těchto neduhů je kloktání maceškového čaje nebo infuzního roztoku. Maceška je ideálním lékem téměř všech respiračních onemocnění, jako je astma, černý kašel a zánět průdušek. Čaj z macešky se používal a používá k léčbě poruch s dýcháním (kašel, nachlazení a horečnatý černý kašel). Maceška má blahodárný uklidňující účinek na sliznice dýchacích cest. Lepkavá látka obsažená v macešce působí jako olej, který zklidňuje sliznice a zmírňuje bolestivý kašel, zároveň obsahuje kyselinu salicylovou, která pomáhá se zmírněním bolestivého zánětu plic.
Pleť
Masti a pleťové krémy vyrobené z macešky mají antibakteriální a protiplísňový účinek. Tato rostlina je proto účinná k léčbě kožních onemocnění, jako je lupénka, akné, ekzém, svědění a impetigo. Velmi pomáhá čaj z macešky nebo pouhý obklad. Masti vyrobené z oranžové macešky se aplikují na kůži a jsou účinné při léčbě akné, ekzému, impetiga a svědění. Maceška může být použita i lokálně. Zároveň může být smíchána i s jinou bylinou, jako je jetel červený, kopřiva dvoudomá.
Šampony
Divoká maceška se někdy používá jako přísada do přírodních šampónů, protože účinně vyživuje pokožku hlavy a tím zlepšuje kvalitu vlasů.
Doplněk stravy
Ohlédneme-li se od léčivého a bylinného použití macešky, tak se dostaneme k dekorativním účelům a doplňkům stravy ve formě salátů. Macešky jsou ideální jedlé květiny a mohou být použity i jako skvělá dekorace v salátech. Mají jemnou mátovou příchuť.
Kardiovaskulární účinek macešky
Čaj z macešky je účinný na posílení srdečního svalu a zlepšení funkce kardiovaskulárního systému. Maceška se používá ke zmírnění modřin a ke zlepšení kapilár. Zároveň posiluje krevní cévy a stabilizuje kapilární membránu. Pravidelná konzumace macešky může snížit krevní tlak a být prevencí proti srdečnímu selhání. Tyto vlastnosti macešky jsou prospěšné při prevenci proti arterioskleróze, protože zlepšují krevní oběh, a také pomáhají proti bércovým vředům.
Je mnoho různých přírodních produktů od mastí a olejů po čaje a odvary, které pozitivně působí při podpoře léčby hemoroidů. Tyto byliny mají zpravidla adstringentní čili stahující účinky. Doporučuje se zevní užívání vilínu virginského, který je bohatý na třísloviny. Je k dostání v podobě mastí či sušených listů a kůry. Z nich si doma připravte odvar a nalijte do nádoby, do které se pak posaďte. Vilín způsobuje stažení cév, působí proti otokům a zastavuje krvácení. Podobné účinky má i dubová kůra. Léčbu vnitřních i vnějších hemoroidů můžete také podpořit vnitřním užitím bylinných čajů „Na hemoroidy“, které se prodávají jako již namíchané směsi.
Kdo se domnívá, že barvení vlasů je vynálezem moderní doby, mýlí se. Naopak, barvení vlasů má své kořeny už v dávné minulosti. Ženy se zkrátka vždy chtěly líbit, a to i ve starověku.
Historie barvení vlasů sahá do antiky. Už v antickém Římě znali stovky metod, jak pomocí přírodních látek změnit barvu vlasů. Všechny barvy na vlasy tehdy sloužily k ztmavování vlasů.
To, že k barvení vlasů docházelo už ve starověku, potvrzují nálezy z Egypta, kde byla objevena více než 5 000 let stará mumie se zbytky barvy na vlasech. Henna (nechemická barva) v té době pomáhala jednak zakrýt šediny, ale sloužila i k dosažení žádoucího tmavého odstínu vlasů.
Kromě samotných vlasů se barvily i příčesky zhotovované z vlasů otrokyň. Nejprve se používala henna a později takzvané indigo (namodralá čerň).
V renesanci bylo v módě barvit si vlasy na světlo, neboť žlutá/zlatá byla barva andělů. V knize „18 knih záhad umění a přírody“ jsou vysvětleny různé metody barvení vlasů na černo, blond, zeleno, červeno i bílo.
Blonďatou barvu vlasů si oblíbily ve starověkém Římě. Římanky však měly tmavé vlasy, a tak si vyráběly paruky z vlasů otrokyň germánského původu. Byly zde sice pokusy o jisté odbarvení (citrónová šťáva, heřmánkové odvary, pobyt na slunci a jiné), ale tyto postupy nebyly tak účinné, jak by si ženy představovaly.
Po roce 1900 byla vynalezena první chemická barva na vlasy, která využívala účinky peroxidu a amoniaku. První syntetickou barvu na vlasy vytvořil v roce 1907 Eugen Schueller, zakladatel L'Oreal. V tom samém roce uvedl na trh barvu Dream blond a éra peroxidových hereckých hvězd mohla začít. První barva na vlasy využívala účinek peroxidu vodíku a amoniaku. Ty se mimochodem používaly ještě donedávna. Následující roky byla – a stále je – v barvení vlasů využívána především chemie. Nutno však podotknout, že v posledních letech se stále více prosazuje opětovný návrat k přírodě a ochrana přírody proti znečišťování chemikáliemi.
Níže uvedené bylinky dokážou omladit a rozzářit pleť, jsou proto účinným a dostupným pomocníkem v péči o pleť.
Levandule: Regeneruje kožní buňky a pomáhá omlazovat pokožku. Její vůně má hluboké relaxační účinky. Prospívá jak problematické pleti, tak pleti suché a dehydratované, jíž navrací vlhkost. Levandule je nejlepší do koupelí, vyrobit si z ní však můžete i napářky nebo pleťové vody.
Tymián: Prospívá mastné pleti, kterou čistí a zároveň zbavuje přebytečného kožního mazu. Výhodou je, že také hydratuje, takže pleť nezůstává vysušená. Z tymiánu se dají připravit masky, odvary, napářky nebo třeba koupele.
Máta: Osvěžuje a povzbuzuje unavenou pleť. Hodí se hlavně pro mastnou a smíšenou pokožku. Má čisticí a zklidňující účinky, jež mírní projevy akné. Mátu užívejte nejlépe ve formě čajů, odvarů nebo koupelí.
Meduňka: Meduňku nejvíce ocení citlivá pleť, kterou tato bylinka posílí a uvolní. Také zpomaluje stárnutí a brzdí vznik vrásek. Hodí se do koupelí, čajů a odvarů.
Rozmarýn: Pomáhá zklidnit mastnou a zčervenalou pleť, jež se díky němu přestává mastit. Výborně se hodí do koupelí.
Šalvěj: Pomáhá při nadměrném pocení a při parodontóze, rozpouští tuky, podporuje metabolismus pokožky a pomáhá čistit ucpané póry. Ocení ji zejména lidé s mastnou a smíšenou pletí. Pokud chcete zlepšit stav své pleti, připravte si čaj nebo odvar.
Bazalka: Zklidňuje a tonizuje pokožku celého těla, má hydratační a posilující účinky. Skvěle se hodí i na vlasy, uzavírá totiž jejich povrch a hříva je tak výrazně lesklejší. Z bazalky lze vyrobit pleťovou vodu či napářku, populární jsou i nálevy a čaje.
Dříve byla dobromysl hojně využívána v léčitelství. Její listy mají antiseptické účinky, proto odvary z nich sloužily jako koupele či obklady k léčbě různých kožních infekcí nebo lišejů. Odvar připravujeme ze 100 g dobromysli a 1 l vroucí vody. Dobromysl (ať už samotná, nebo jako součást čajové směsi) podporuje tvorbu žluči, čímž usnadňuje zažívání, zlepšuje střevní peristaltiku a zmírňuje žaludeční neurózy. Usnadňuje též vykašlávání a působí příznivě při bolestech v krku i zánětech průdušek. Pro tyto účely připravujeme nálev z 1 polévkové lžíce dobromysli a 250 ml vroucí vody, to necháme 10 minut louhovat a scedíme. Můžeme podávat oslazené medem nebo neslazený nálev použít jako kloktadlo, ústní vodu či k inhalaci.
Rostlinná diuretika způsobují zvýšení průtoku krve ledvinami, zvyšují filtraci a tvorbu primární moče, ovlivňují vodní bilanci organismu. Proto jsou vhodná ke zvýšení tvorby moče a odvodnění organismu. Nejčastější formou užívání přírodních diuretik jsou čajové směsi a z nich připravené nálevy, odvary. Méně časté jsou rostlinné tinktury a používání čerstvých rostlin bez úpravy. Podle odborníků, kteří nezpochybňují odvodňovací účinky rostlinných přípravků, patří mezi nejpříjemnější diuretika arabská káva, přírodní čaje a kakao. Miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná.
Hořká zelenina, bylinky či odvary s kořínky se objevovaly v jídlech podstatně častěji, než je tomu dnes. Hořká jídla by měla být nedílnou součástí pestré stravy. Blahodárně působí na trávicí ústrojí, a proto se řadí k přírodním spalovačům tuku! Nahořklá chuť bývá bohužel v moderním zemědělství často vytlačována, zjemňována. Hořkou chuť má čekanka, rukola, smetanka, artyčoky, ledový salát, hořké okurky, řeřicha, urologický čaj, grep, pomelo, bílá slupka na citrusových plodech, mandle. Z ovoce se nevyhýbejte bílým grepům, jídla kořeňte často hojně bylinkami, jako je majoránka, rozmarýn, tymián, zázvor, kerblík, kurkuma, meduňka lékařská. Tyto potraviny ve větším množství zanechávají hořký pocit na jazyku. Ovšem jsou pro náš organismus nepostradatelné. Při konzumaci těchto potravin můžete docílit i redukce váhy, protože receptory v ústech po vyhodnocení hořké chuti jednoduše zabrzdí náš apetit. Dále tyto potraviny působí zázračným způsobem na zažívání, zlepšují funkce jater a žlučníku, čímž zrychlují celý metabolismus. Rychleji trávíte i spalujete!
Právě na pocitu hořkosti v ústech byla založena takzvaná hořká dieta – hořké potraviny odbourávají tuky v těle a vyvolávají pocit sytosti. Jejich složení lehce nahořklé chuti způsobuje, že jich sníme méně, aniž bychom se museli hlídat.
Použijte čtvrt lžičky jedlé sody rozmíchané v teplé, ale ne horké vodě a vzniklým roztokem vyplachujte pravidelně dítěti ústa. Na výplach se také občas používají odvary z heřmánku nebo šalvěje, které mají teplotu lidského těla. Dokud má dítě afty, hlídejte také jeho jídelníček. Potraviny by měly být teplé, ne horké, dítěti nedávejte do jídla příliš mnoho koření, vyvarujte se rovněž kyselých pokrmů. Bolest také zvyšuje nadměrná slanost, děti obecně by měly minimálně solit a jíst minimum slaných pochutin, takže tato redukce se tedy netýká jen léčby aft. Pokud vidíte, že bolest je opravdu veliká a dítě prostě jíst nechce, můžete mu jídlo rozmixovat a krmit ho převážně hladkými či čirými polévkami, které bude moci vypít brčkem. Díky brčku se potraviny vyhnou aftám a nebudou ho bolet. Lékaře určitě navštivte, pokud afty vůbec nemizí i po sedmi až deseti dnech nebo pokud se jejich počet neustále zvyšuje.
Jedná se o zevrubnou publikaci o rostlinách – je zde představeno celkem 88 druhů. Kniha je velice dobře zpracována, ale obsahuje i spoustu informací, které by stály za to rozvést blíže. Pak by však kniha měla neskutečný rozsah. Je to velmi dobrý domácí lékař a herbář rostlin, které nám pomohou, když bojujeme s nemocemi. Je přínosem pro každého, kdo si chce rozšířit svou knihovničku o opravdu dobrou knihu nebo herbář. Jsou zde srozumitelně shrnuté vlastnosti přírodních prostředků, které můžeme využít v boji proti mikroorganismům nebo plísním i virům či bakteriím.
První část knihy se věnuje problematice rezistence na antibiotika, což je velice zajímavé čtení, které člověku umožní lépe a kvalitněji se zajímat o své zdraví a hledat v rámci svých možností i jiné alternativy přírodní medicíny a důkladně promýšlet, jak si zachovat zdravý imunitní systém. Vedle historie zde naleznete poučení o imunitním systému, mikroorganismech a nemocích, o domácí výrobě různých čajů či tinktur. Najdete zde i porovnání se syntetickými antibiotiky, která mají vedlejší účinky neurotické, ale i zmínku o alergiích, poškození ledvin a jiné zajímavé informace.
Druhá část knihy je v podstatě seznamem 88 přírodních antibiotik, která můžeme s úspěchem použít pro přírodní léčení. Mnohá z nich jsou již pro své silné účinky dobře známa (med, křen, zázvor), jiné sice známe, ale netušíme, jak přesně je pro sebe využít (skořice, hřebíček, čekanka – cikorková káva, lopuch, merlík, papája). Je zde i řada rostlin, které jsou u nás skoro neznámé, především z Indie a Jižní Ameriky (mutanba, picao preto nebo parijata). Kniha je úžasným čtením pro každého milovníka rostlin a přírody, je tu množství zajímavostí i jiných způsobů využití rostlin. Navíc jednoduché recepty na tinktury nebo odvary se stručným návodem k použití přímo lákají k tomu, abychom opravdu ve chvíli nouze zkusili nejprve sáhnout do přírodní lékárny. Ať už ve formě mastí, čajů, koupelí, lihových nápojů, či svařeného červeného vína s kořením, ale třeba i v podobě vonných olejů.
Třetí část tvoří rejstřík, ve kterém snadno a rychle najdete nejen konkrétní nemoc, která vás trápí, ale také konkrétní mikroorganismus. Následně si v knize snadno zpětně dohledáte ty správné bylinky a přírodní prostředky, které můžete s úspěchem použít.
Publikace je tedy dokonalým domácím lékařem, s nímž se můžete poradit ve
Oman pravý obsahuje především silici (až 3 %) s hlavními účinnými složkami alantolaktonem, isoalantolaktonem a dihydroalantolaktonem, dále něco málo azulenu, heleninu, trochu hořčin a v oddenku na podzim cca 40–50 % inulinu, který se snadno štěpí. Oman obsahuje také fytoncidní látky. Rozpouští hlen a usnadňuje odkašlávání, působí povzbudivě na trávení a jako anthelmintikum. Větší dávky však dráždí k dávení.
Dále lze u této nemoci užívat i další byliny, jako je:
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum L.) je bylina obsahující průměrně 20–30 % slizových látek, bílkoviny, tuk, silici, saponin, trigonellin, flavonový glykosid, mnoho organicky vázaného fosforu, železa a cholin. Posilující účinek drogy podmiňuje vysoký obsah bílkovin, tuku a slizu, zesílený předpůsobením saponinu a chuť povzbuzujících hořčin. Působí příznivě na žaludeční a střevní činnost a na celkovou látkovou výměnu. Podporuje odkašlávání v podobě macerátu.
Lobelka nadmutá (Lobelia inflata) je pradávná rostlina, kterou využívali již indiáni na léčbu dýchací a svalové soustavy nebo jako projímadlo. Lobelia je jednoletá rostlina, která dorůstá až do výšky 50 cm. Má vysokou, přímou, hranatou a chlupatou lodyhu, která je v horní části rozvětvená. Listy jsou střídavé, podlouhlé, vejčité a dlouhé 7 cm. Drobné květy mají bleděmodrou barvu a vyrůstají v klasovitých hroznech. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s malými černými semeny. Domovem této byliny je Severní Amerika, nyní se vyskytuje v jihovýchodní Kanadě. Lobelia roste planě na úhorech, loukách a ve světlých lesích. Pokud si ji chcete vypěstovat, musíte jí dopřát slunné stanoviště, mírnou zálivku a jílovitou půdu. Již v roce 1838 byla lobelka poprvé zkoumána a byl objeven i nový alkaloid, pojmenovaný lobelin. Dále v ní byla objevena zvláštní kyselina, která dostala název kyselina lobelová. Zastoupeny jsou i další látky jako pryskyřice, chlorofyl, sůl, draslík, vápník a oxid železitý. Z kvetoucí nati této rostliny se připravují léčivé tinktury a odvary, které příznivě působí při srdečních chorobách, astmatu, kašli a používají se i na utišení nervů.
Chanca piedra je nenápadná bylina z čeledi pryšcovitých, vyskytující se v tropických oblastech celého světa. Divoce roste v Indii, jihovýchodní Asii, tropické Africe a Americe. Původně asi pochází z deštných pralesů kolem Amazonky. Nejlepší léčebné účinky mají ovšem ty rostliny, které rostou ve vysokých nadmořských výškách nad 3 000 m n. m. Jednou z takových oblastí je i Peru.
Odvary z chanca piedry regulují vylučování kyseliny močové. Působí jako diuretikum, stimulují tvorbu žluči a tím zlepšují trávení. Klinicky bylo potvrzeno, že jako antibakteriální prostředek působí chanca piedra na Staphylococcus aureus i Pasteurella pestis. Extrakt z této byliny má rovněž účinky antivirové – proti virovému zánětu jater typu B. Pomáhá překonávat virové infekce pohlavních orgánů. Mimo to má tato rostlina vlastnosti antispasmatické, myorelaxační, protizánětlivé, antivirové, analgetické, spasmolytické, močopudné, hepatoprotektivní, očistné, tonizující, působící proti cizopasníkům. Je používána rovněž v dermatologii.
Z chanca piedry budou mít užitek nejen ti, kteří trpí tvorbou kaménků všeho druhu, ale také ti, kteří mají zkušenost s častými infekcemi močového měchýře, muži se záněty prostaty a ženy se sklonem k vaginálním infekcím. Tato bylina byla po generace užívána americkými indiány jako účinný lék na všechny problémy urologického charakteru a rovněž také na žlučové kameny.
Dávkování
Nejčastěji 1–2 lžíce byliny zalít cca 700 ml studené vody a vařit na malém ohni 5 až 10 minut. Scedit a odvar pít 3x denně. Při kolikách konzumovat teplé. Nálev má medově žlutou barvu a poměrně příjemnou hořce nakyslou chuť. Pije se ve třech denních dávkách. Jedná o zelenou rostlinnou nať, tak není třeba bylinku moc dlouho vařit
Při kúře k odstranění kamenů se doporučuje používat společně vařené byliny chanca piedra a cola de caballo. Doba trvání takové kúry je individuální, od jednoho do tří měsíců.