ONDATRA A NUTRIE ROZDÍLY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Ondatra s nutrií jsou velmi často zaměňovány, ač je mezi nimi již na první pohled patrný rozdíl. Oba druhy však spojuje životní prostředí, kterým je voda.
Zajímavosti o ondatře
Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.
Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.
Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovení
Ve svém příspěvku BĚLENÍ ZUBŮ, ZOOM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice .
Když si pročítám článek...zjišťuji, že jsem vyzkoušela na bělení zubů už snad vše. Někde jsem četla, že soda na bělení zubů nemá skoro žádný účinek, jen ničí sklovinu a dásně, ale to podle mě není pravda, protože po bělení sodou jsem viděla rozdíly už po první aplikaci. Dále jsem si nechávala bělit zuby i pomocí systému ZOOM a s tím mám taky dobré zkušenosti. Zařizovala jsem si to zde https://www.schwarzdent.cz/…. Vybělení zubů bylo intenzivní, nečekala jsem, že je budu mít až tak běloučké, byla jsem překvapená :-)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
V naší poradně s názvem EMERITA PROGESTERON KRÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, u které společnosti přes Amazon.com objednáváte progesteronový krém a zda platíte dopravu. U více společností mi vychází doprava kolem 1.000,- Kč. Také nechápu rozdíly v cenách úplně stejného krému, stejného balení od stejné společnosti. Mám trošku strach, že ten levnější bude třeba prošlý. Kupujete si raději 2 nebo 4 oz, nevím zda se krém nemá spotřebovat do nějaké lhůty. Krém bych si chtěla naordinovat na endometriózu, ale nemám výsledky hladiny svých hormonů, je mi jen 32, ale příznaky menopauzy jako jsou návaly horka, noční pocení, podrážděnost jsem hlavně pociťovala před otěhotněním i v těhotenství, ale po porodu to ustalo a teď mám problémy spíš s PMS a vysušenou pokožkou, bolesti nohou....
Děkuji za odpovědi.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Já bych takhle vůbec neexperimentovala s vlastním naordinováním hormonů na léčbu endometriozy. Dnes už jsou známy postupy, jak tuto poruchu obměněny sliznice vaječníků zvládnout. Používá se k tomu jedna injekce léku Dipherelin, ktetá se ještě kombinuje s hormonální antikoncepcí. Zajděte proto za svým gynekologem, který vás vyšetří a určí účinný léčebný postup.
Někdo rozlišuje ondatru od nutrie podle ocasu, ale pro mnohé z nás to nebude to nejlepší vodítko, protože ocas těchto dvou druhů se zas tak moc neliší. Ondatra jej má v průřezu spíše oválný, po stranách mírně zploštělý a nutrie spíše kulatý. Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito hlodavci je asi v jejich celkové velikosti. Ondatra dorůstá maximálně do 1,5 kg, takže vypadá trochu jako větší potkan, kdežto nutrie je pořádný hlodavec, který může vážit 6–12 kg.
Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý a jeho délka bývá delší než tělo samotné.
Ve svém příspěvku CHRONICKÝ ZÁNĚT SLINIVKY A CUKROVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
72 letech mě byla zjištěn chronický zánět slinivky břišní a zvýšená cukrovka na 6,9,jsem léčena Kreonem a nyní i pícháním nzulínem v 21 hod.1 x denně.Na internetu je mnoho rad ale někdy se úplně rozcházejí a mám doma z toho neshody s manželem,který neuznává abych si vůbec četla rady na toto onemocnění na internetu.Mnoho odpovědí u lékařů je aby e dotyčný poradil s lékařem.Myslím že každý kdo tam píše je pod lékařskýmdohledem,ale chtěl by se více dovědět o těchto problémech tímto prostřednictvím.Když si člověk ty komentáře přečte tak stejně neví kolikrát na čem je.Také není nikde psáno,že se doktor nemýlí,to se může stát nejsme neomylní.Tak nevím jestli je to užiteční to číst nebo ne,a co se týče pradna na diety na cukrovku a slinivku,tk jsou tam někdy velké rozdíly.děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Více než 90 % diabetiků II. typu je obézních, proto je většinou třeba diabetickou dietu sestavit tak, aby měla redukční charakter. Úpravou tělesné hmotnosti se velice často upraví i glykémie. Hlavní zásadou stravování je, že musí obsahovat snížené, přesně stanovené množství sacharidů. Přednost by měly mít sacharidy složené ve formě škrobu (krupice, brambory, rýže, luštěniny, ovesné vločky). Jednoduché sacharidy, jako je cukr, med, marmelády, čokoláda, bonbony, slazené nápoje, by měly být nejlépe ze stravy vyloučeny. Velmi důležitá je pravidelnost stravy. Platí zásada, že diabetik by měl jíst méně, ale často, tak 5 až 6 porcí za den. Není možné, aby se diabetik jeden den přejídal a druhý den příjem potravy omezil.
Maso: Jsou povoleny všechny druhy libových mas a netučných uzenin. Při vaření masových pokrmů dáváme přednost dušení, pečení, grilování. Smažení se snažíme co nejvíce omezit. Znamená vysoký přísun nezdravých tuků do našeho organismu.
Mléčné výrobky: Při této dietě jsou mléčné výrobky vhodné, ale vybíráme spíše nízkotučné mléko, tvarohy, jogurty, sýry s obsahem 20–30 % tuků v sušině. Nezapomínejme do diety započítat obsah sacharidů v mléce.
Tuky: Volíme raději rostlinné, nejlépe olivový či slunečnicový olej. Klasické živočišné máslo nahrazujeme měkkými margaríny.
Pečivo: Zařazujeme do jídelníčku v omezeném množství. Přednost dáváme celozrnnému, jelikož obsahuje více vitamínů, nerostných látek a vlákniny. Nejvhodnějším příkrmem pro diabetiky zůstávají brambory.
Zelenina: Pro své malé procento sacharidů je také velmi vhodnou potravinou. Mezi zeleninu s nepatrným množstvím sacharidů řadíme celer, květák, salátové okurky, rajčata, ředkvičky, špenát, hlávkový salát, zelené papriky, zelí a chřest. Tuto zeleninu si můžete dopřávat v neomezeném množství.
Moučníky: I mezi diabetiky je mnoho dětí, kterým je těžko odříci nějakou tu sladkost. Jednou či dvakrát týdně jim dopřejte nějakou tu dobrotu. Měly by to být spíše ovocné, tvarohové dezerty a při přípravě bychom měli používat umělé sladidlo. Místo čokolády jim raději nabízejte ovoce.
Každé diabetické jídlo musí být přesně propočítáno. Hlavně co se týče sacharidů. Diabetik tak ví, kolik cukrů v jídle přijme, jak si tedy má upravit dávku inzulinu a jakou si může dovolit svačinku. Většina diabetiků má povoleno přibližně 200–250 g sacharidů na den. Správnou výživou můžeme předejít řadě komplikací, které toto onemocnění přináší. A vy, kdo tímto onemocněním netrpíte, máte alespoň malý přehled o tom, jak by se takový člověk měl stravovat. Je-li ve vašem blízkém okolí či ve vašem rodinném kruhu někdo takto nemocný, nebudete mít snad už takový problém čím takového človíčka pohostit.
V naší poradně s názvem WARFARIN – NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den, jaký je prosím rozdíl mezi Xareltem a Pradaxou.Tedy mimo to , že Pradaxa se užívá 2x denně a je v tobolkách oproti Xareltu které se užívá jednou denně a je ve formě tablet.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Xarelto i Pradaxa patří mezi přímá antikoagulancia. Každý z léků obsahuje jinou účinnou látku. Mezi oběma léky nejsou výrazné rozdíly při prevenci mrtvice a systémové embolie. U Xarelta bylo prokázáno vyšší riziko nežádoucího krvácení a s tím spojených vážných komplikací.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
V naší poradně s názvem TONZILEKTOMIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
Byla jsem na kontrole před 14 dny.mudr rikal ze je to zbytek lymfaticke tkane podle toho jak byla mandle vyndana.zahojeno dobře.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To je velmi dobře, že lékař potvrdil úspěšné zahojení. Nyní buďte trpělivá, dokud se to nesrovná. V krku máte obnaženou jizvu po odstraněné mandli na každé straně. Zkuste se soustředit na obě strany a porovnejte, zdali vás polykání bolí na obou stranách celou dobu stejně a nebo jsou tam rozdíly. Pokud bude jedna strana lepší, ta druhá ji rychle dožene.
Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smuteční projev:
Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
Datum a místo narození
Jména rodičů zesnulého/zesnulé
S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
Poslední zaměstnání
Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
Počet a jména dětí
Počet a jména vnoučat
Počet a jména pravnoučat
Povahové rysy
Zájmy, záliby
Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
Vznik převážné většiny nádorů hlavy souvisí s kouřením. Nejčastěji se tyto nádory totiž vyskytují u kuřáků a alkoholiků s nedostatečnou hygienou dutiny ústní a s celou řadou přidružených chorob. Všechny zmíněné faktory přispívají ke špatné prognóze onemocnění. Přestože je většina těchto nádorů poměrně dobře klinicky vyšetřitelná, velká část nemocných přichází k lékaři až v pokročilých stadiích onemocnění. Při hledání optimálního standardního způsobu léčby je nutná úzká spolupráce otolaryngologa-chirurga s odborníkem na záření a chemoterapii.
Pojem nádory hlavy se používá zejména pro nádory kožní, nádory v oblasti ucha a očnice. Vzhledem ke značné rozdílnosti místa vzniku jsou typy lokálního nádorového růstu, vzdálené šíření a tím i příznaky značně odlišné. Pro optimální hodnocení, diagnózu i léčbu je tedy velmi důležité zjistit místo vzniku nádoru.
Vznik karcinomů v oblasti hlavy může být vyprovokován nejrůznějšími příčinami, nejvíce zde působí vlivy zevního prostředí. Převážná většina se vyskytuje u kuřáků cigaret (v tabákovém kouři je uváděno více než 40 karcinogenů). Časnější výskyt je prokázán při současném nadužívání tabáku a alkoholu. Alkoholu se zde přisuzuje role kokarcinogenu, to jest látky, která sama o sobě nemá schopnost vyvolat nádorový růst, avšak v přítomnosti látky, která je schopna nádorový růst vyvolat, tedy v přítomnosti karcinogenu, dokonce i velmi slabého, vyvolává a podporuje vznik zhoubného novotvaru. Konzumace alkoholických nápojů navíc snižuje obranyschopnost organismu před karcinogenními látkami. Relativní riziko pro vznik karcinomu je u těžkých alkoholiků 2–6x vyšší, při abusu tabáku je vyšší 5–25x. Karcinogenní účinek byl prokázán také u marihuany.
Při vzniku nádorů hlavy hrají roli i některé typy virů, zvláště HPV (lidský papilomavirus) ve vztahu k nádorům orofaryngu, který je v poslední době v centru pozornosti, dále genetická predispozice, karcinogenní látky v zaměstnání (nikl, chrom, olovo, azbest, fluor, arzén, uhlovodíky v sazích, dehtu a průmyslových olejích) a vystavení se radiačnímu záření. Dále zde může sehrát roli i nízká hygiena dutiny ústní a špatná výživa. Výskyt se zvyšuje se stoupajícím věkem, nádory v této oblasti jsou typické pro osoby starší 50 let.
Klinické příznaky onemocnění jsou různé. Klinické rozdíly mezi jednotlivými nádory nelze vysvětlit pouze jejich anatomickou lokalizací, ale i biologickými rozdíly. Na nádorové onemocnění dále nespecificky ukazují i některé celkové příznaky, jako je například úbytek tělesné váhy anebo zvýšená teplota.
Základem stanovení diagnózy je historie onemocnění zaměřená na místní a celkové příznaky a rizikové faktory. Poté
Klinické rozdíly mezi jednotlivými nádory nelze vysvětlit pouze jejich anatomickou lokalizací, ale i biologickými rozdíly. Postižena může být v různých stupních řeč, polykání, čich, dýchání a jiné významné funkce důležité pro kvalitu života a přežití. Nádory krku mohou zůstat dlouhou dobu bez klinických příznaků nebo napodobovat běžná zánětlivá onemocnění horních cest dýchacích.
Rozdíly ve výskytu onemocnění u obou pohlaví nejsou ve skutečnosti tak velké, jde pouze o rozdílné projevy deprese u mužů a u žen. Projevy depresivní poruchy u muže se totiž mohou lišit od příznaků ženy. U mužů bývá spíše v popředí podrážděnost, agresivita, antisociální chování, zneužívání alkoholu, snížená kontrola impulsivity a snížená tolerance stresu. Tento „mužský“ depresivní syndrom se často těžko rozpozná a léčí. Některé studie poukazují na možnou souvislost úbytku testosteronu s depresí u mužů. Depresivní starší muži mohou mít nízké hladiny testosteronu v souvislosti s aktuálním psychickým stavem a někteří depresivní muži se mohou zlepšit při léčbě androgeny. Depresivní porucha u mužů s sebou často přináší utrpení, bolest, ekonomickou ztrátu a bohužel i zvýšenou úmrtnost. Lékař má povinnost co nejlépe diagnostikovat a léčit, a proto i rozdíly mezi depresí mužů a depresí žen, které zákonitě existují, by měly být zkoumány a měly by se promítnout do klinické praxe.
Rivaroxaban je rychle absorbován; maximální koncentrace (Cmax) se objeví 2–4 hodiny po užití tablety.
Bez ohledu na stav na lačno nebo po jídle je u dávky 2,5 mg a 10 mg rivaroxabanu ve formě tablety perorální absorpce téměř kompletní a perorální biologická dostupnost vysoká (80–100 %). Užívání při jídle neovlivňuje při dávce 2,5 mg a 10 mg AUC ani Cmax rivaroxabanu. Rivaroxaban 2,5 mg a 10 mg lze tedy užívat při jídle nebo nezávisle na jídle.
Farmakokinetické vlastnosti rivaroxabanu jsou až do dávky 15 mg jednou denně přibližně lineární. Ve vyšších dávkách je absorpce rivaroxabanu omezena disolucí, dochází ke snížení biologické dostupnosti a míra absorpce se snižuje se zvyšující se dávkou. To se výrazněji projevuje ve stavu na lačno než po jídle. Variabilita farmakokinetiky rivaroxabanu je střední, s interindividuální variabilitou v rozmezí od 30 do 40 %.
Absorpce rivaroxabanu je závislá na místě jeho uvolnění v gastrointestinálním traktu. Bylo hlášeno 29% a 56% snížení AUC a Cmax ve srovnání s tabletou, pokud byl rivaroxaban v granulátu uvolněn v proximální časti tenkého střeva. Expozice je dále snížena, když je rivaroxaban uvolněn v distální části tenkého střeva nebo ve vzestupné části tračníku. Proto by se mělo zabránit podání rivaroxabanu distálně od žaludku, jelikož to může vést ke snížení absorpce a související expozice rivaroxabanu.
Biologická dostupnost (AUC a Cmax) 20 mg rivaroxabanu podaného ústy ve formě rozdrcené tablety vmíchané do jablečného pyré nebo suspendované ve vodě a podané žaludeční sondou s následnou tekutou stravou byla v porovnání s podáním celé tablety srovnatelná. Vzhledem k předvídatelnému, dávce úměrnému farmakokinetickému profilu rivaroxabanu jsou výsledky biologické dostupnosti z této studie spíše aplikovatelné na nižší dávky rivaroxabanu.
Distribuce v organismu
Vazba na plazmatické proteiny u lidí je vysoká, přibližně 92–95 %, přičemž hlavní část se váže na sérový albumin. Distribuční objem je střední, Vss činí přibližně 50 litrů.
Biotransformace a eliminace z organismu
Z podané dávky rivaroxabanu se přibližně 2/3 metabolicky degradují, z čehož je polovina vylučována ledvinami a druhá polovina stolicí. Zbývající 1/3 podané dávky je vylučována ledvinami přímo jako nezměněná léčivá látka, hlavně prostřednictvím aktivní ledvinové sekrece.
Rivaroxaban je metabolizován prostřednictvím systémů CYP3A4 a CYP2J2 i mechanismy na CYP nezávislými. Hlavními cestami transformace je oxidativní degradace morfolinonové části a hydrolýza amid
Jde o digitální akustický obvod s programovatelným ovládacím obvodem. Oba obvody, akustický i přídavný ovládací obvod, jsou plně digitální. Plně digitální obvody umožňují implementaci mnoha přídavných vlastností, které nejsou možné s použitím analogových obvodů. Digitální obvody mohou být použity ve všech druzích naslouchadel a jsou nejvíce flexibilní. Sluchadla pak mohou být například naprogramována tak, aby měla větší zesílení v určitém frekvenčním pásmu. Lze nastavit i více programů, které mohou být vybírány uživatelem, anebo jsou plně automatické a adaptivní. Tyto programy redukují akustickou zpětnou vazbu (pískání), redukují hluk pozadí, detekují a automaticky nastavují různé druhy naslouchacího prostředí (hlasitý vs. tichý, mluva vs. hudba a podobně), ovládají přídavné komponenty jako vícenásobné mikrofony ke zlepšení prostorového vnímání zvuku, transponují frekvence (posun frekvencí, které uživatel neslyší, do nižších kmitočtů, kde je sluch lepší) a implementují mnoho dalších funkcí. Digitální obvody rovněž umožňují bezdrátové ovládání jak akustických, tak ovládacích obvodů. Ovládací signály v naslouchadle v jednom uchu mohou být bezdrátově přeneseny do ovládacích obvodů naslouchadla na druhém uchu, aby bylo zaručeno, že je zvukový signál v obou uších spárovaný. Anebo akustický signál obsahuje záměrně rozdíly, které imitují rozdíly v normálním stereofonním poslechu k zajištění prostorového vnímání zvuků. Akustické signály mohou být bezdrátově přenášeny z/do vnějších zařízení přes oddělený modul, a to většinou ve formě přívěsku zvaného „streamer“. Tato schopnost umožňuje optimální použití mobilních telefonů, hudebních přehrávačů, vzdálených mikrofonů a dalších zařízení.
Onemocnění diabetu I. typu se nedědí přímo. Dědí se jen určité vlohy, které při působení dalších faktorů vedou ke vzniku této choroby. Je statisticky dokázáno, že sourozenci diabetiků I. typu jsou s 10% pravděpodobností diabetici. Největší pravděpodobnost získání diabetu je u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno už diabetem trpí (shodná genetická informace u obou dvojčat). Děti obou diabetických rodičů mají cca 50% pravděpodobnost propuknutí této choroby během života. U diabetu II. typu jsou dědičné sklony mnohem větší a příbuzných s cukrovkou přibývá úměrně s věkem.
V současné době žije v České republice přes 770 tisíc diabetiků, z toho přibližně 55 400 diabetiků I. typu a 717 300 diabetiků II. typu. Na celém světě je cca 215 milionů diabetiků. Z tohoto množství připadá pouze 7,5–10 % na diabetiky I. typu. Incidence i prevalence diabetu celosvětově roste. Je to zřejmě důsledkem neustálého zlepšování zdravotní péče (většina diabetiků se dožije reprodukčního věku), znečišťování životního prostředí, změny způsobu života a podobně. Diabetický syndrom nebo porušenou glukózovou toleranci lze v rozvinutých zemích prokázat u 5–6 % populace. Rozdíly mezi populacemi v incidenci diabetu jsou zcela mimořádné, například nejnižší výskyt diabetu u dětí je v Číně (pod 1/100 000 osob/rok), nejvyšší pak ve Finsku, lze však najít rozdíly i v rámci jednotlivých zemí a oblastí v závislosti na sociálním statusu a dalších faktorech.
Zdravotní stav: Člověk roste nejvíce v prvních týdnech či měsících života. Za pouhých 9 měsíců v těle matky vyroste plod z miniaturních rozměrů do délky zhruba 40 cm. Dalších 20 let roste lidský organizmus až do dospělosti, vyvíjí se, formují se jeho charakteristické črty a dospívá i psychicky. V dětském věku nabírá zkušenosti, kopíruje chování v rodině, u kamarádů a vytváří si sociální chování. Malé děti jsou si poměrně rovné a liší se hlavně anatomicky, nejsou mezi nimi však rozdíly v síle, výšce nebo výrazně ve vzhledu. Tyto odlišnosti se začínají prohlubovat až později, v období dospívání – nejen rozdíly fyziologické, ale také psychologické.
V období adolescence dospívají reprodukční orgány a dochází k prvním poznáním opačného pohlaví. Je to období získávání prvních skutečných životních zkušeností. Ve čtrnácti je již z dívky mladá slečna, má jednu nebo dvě dobré kamarádky, výrazně se jí „zapalují“ lýtka a v roli jakési Lolitky může být zajímavá i pro zralejšího muže. Kluk je v tom věku stále ještě především klukem. Má svá odřená kolena a svou partu. Za emoce se spíše stydí, jejich projevy nahrazuje často hlučnou obhroublostí a „svalnatými řečmi“. Rozdíl mezi pohlavími přetrvává i několik pozdějších let. Osmnáctiletá slečna je již biologicky zralou ženou, ale stejně starý dospívající chlapec si stále ještě spíše vymačkává „beďary“.
Epsomská sůl je síran hořečnatý (MgSO4). Tento síran hořčíku je silně hygroskopický a po doplnění krystalové vody má formu heptahydrátu MgSO4·7H2O, zvaného epsomská sůl (epsomit) nebo hořká sůl. Tato látka byla objevena v 17. století ve městě Epsom v anglickém hrabství Surrey.
Epsomská sůl je možná k vnitřnímu i zevnímu užívání. Vnitřně je užívána formou projímadla s cílem očisty organismu, zevně je využívána ve formě koupelových solí, kdy pomáhá ke zklidnění organismu, proti migréně, bolestem kloubů a proti zadržování vody v organismu. Vzhledem k poklesu množství hořčíku v lidském těle při nadbytku stresu je epsomské soli někdy přisuzována schopnost odbourávat stres, zlepšovat spánek a podporovat dobrou náladu.
Ačkoliv se epsomská sůl používá k léčebným účelům už několik století, existence jejích léčivých účinků nebyla nikdy vědecky prokázána a podle některých názorů jde pouze o placebo efekt. Je významnou součástí mořské vody i některých českých minerálních vod (Šaratica, Zaječická hořká).
Epsomská sůl vypadá na první pohled velmi podobně jako kuchyňská sůl a lidé ji častou používají do koupele (tedy jako normální koupelovou sůl). Přestože je vzhledově velmi podobná kuchyňské soli, její chuť se od kuchyňské soli značně liší. Epsomská sůl je totiž velmi hořká a prakticky nepoživatelná.
Někteří lidé se pokoušejí epsomskou sůl konzumovat po rozpuštění ve vodě (a následně směs vypít jako běžný nápoj). Do jídel ji však rozhodně nepřidávejte, opravdu je hořká. Existuje řada různých způsobů, jak si vyrobit epsomskou sůl, a lze ji také zakoupit v řadě různých balení. Z chemického hlediska je ale epsomská sůl stále jedna a tatáž sloučenina – tedy síran hořečnatý. A mělo by být prakticky jedno, jakou epsomskou sůl si koupíte, protože účinná látka by měla být všude stejná.
Rozdíly mezi epsomskou a Glauberovou solí spočívají již v chemickém složení. Epsomská sůl je hořká sůl a zcela jistě to není Glauberova sůl.
Síran hořečnatý, který je hlavní účinnou látkou v epsomské soli, může při požití ústy vyvolat některé nežádoucí účinky. Jejich vzniku můžete zabránit, pokud budete důsledně dodržovat dávkování epsomské soli doporučené vaším lékařem a nebudete překračovat doporučené dávky v příbalovém letáku.
Přečtěte si pozorně tuto příbalovou informaci, protože obsahuje pro Vás důležité údaje. Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Visine Classic musíte používat pečlivě podle návodu, aby Vám co nejvíce prospěl.
Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
Požádejte svého lékárníka, pokud potřebujete další informace nebo radu.
Pokud se Vaše příznaky zhorší nebo nezlepší do 5 dnů, musíte se poradit s lékařem.
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
V příbalové informaci naleznete:
Co je přípravek Visine Classic a k čemu se používá.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Visine Classic používat.
Jak se přípravek Visine Classic používá.
Možné nežádoucí účinky přípravku Visine Classic.
Jak přípravek Visine Classic uchovávat.
Další informace.
1. CO JE PŘÍPRAVEK VISINE CLASSIC A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Léčivá látka očních kapek Visine Classic, tetryzolin-hydrochlorid způsobuje zúžení průsvitu cév (vazokonstrikci) spojivkové tkáně a vede k vysušení sliznice spojivkového vaku. Léčebný účinek nastupuje za několik minut po místním použití a přetrvává po dobu 4 - 8 hodin. Oční kapky Visine Classic můžete používat při překrvení a otoku spojivek s podrážděním očí vyvolaným kouřem, prachem, větrem, chlorovanou vodou, ostrým světlem, kosmetickými přípravky nebo kontaktními čočkami. Dále je lze použít k odstranění obtíží, tj. ke zmírnění pálení, podráždění, svědění, bolesti a nadměrného slzení u alergických zánětlivých onemocnění, např. u senné rýmy nebo přecitlivělosti na pyl. Přípravek mohou používat dospělí a děti od 2 let.
2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK VISINE CLASSIC POUŽÍVAT
Nepoužívejte přípravek Visine Classic
jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na tetryzolin-hydrochlorid nebo na kteroukoli další složku přípravku.
jestliže trpíte zeleným zákalem (glaukom) s uzavřeným úhlem.
u dětí do 2 let.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Visine Classic je zapotřebí
jestliže jste léčen/a některými léky proti depresi (inhibitory monoaminooxidázy) nebo jinými léky s možným účinkem na zvýšení krevního tlaku včetně období do 10 dnů po ukončení jejich užívání
jestliže trpíte závažným onemocněním oběhového systému (např. ischemickou chorobou srdeční, vysokým krevním tlakem)
ESPUMISAN: 40 mg, měkké tobolky, patří do skupiny Simethiconum.
Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Espumisan musíte užívat pečlivě podle návodu, aby vám co nejvíce prospěl.
Co je přípravek Espumisan a k čemu se používá
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Espumisan užívat
Jak se přípravek Espumisan užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak přípravek Espumisan uchovávat
Další informace
CO JE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Látka nebo indikační skupina nebo mechanismus účinku
Espumisan je lék působící v trávicím traktu jako protipěnivý prostředek a používaný také jako diagnostická pomůcka.
Použití:
•k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například plynatosti (meteorismus) a pocitu plnosti;
•na doporučení lékaře k přípravě na vyšetření v oblasti dutiny břišní, například rentgenologickému a sonografickému vyšetření.
Obtíže způsobené plyny by mohly být také známkami funkčních poruch zažívacího traktu a projevovat se jako pocit tlaku a plnosti, předčasný pocit sytosti, říhání, hlasité pohyby střev a plynatost.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVAT
Neužívejte přípravek Espumisan, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na simetikon, oranžovou žluť (E110), methylparaben nebo na kteroukoli další složku přípravku Espumisan.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Espumisan je zapotřebí při nově vzniklých a/nebo přetrvávajících žaludečních obtížích. Musíte navštívit lékaře, aby mohla být zjištěna příčina obtíží a možné základní onemocnění, které vyžaduje léčbu.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Interakce s jinými léky nejsou známy.
Těhotenství a kojení: Nejsou žádné důvody pro omezení užívání přípravku Espumisan v těhotenství a po dobu kojení.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Žádná zvláštní upozornění nejsou třeba.
JAK SE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVÁ
Vždy užívejte přípravek Espumisan přesně podle pokynů uvedených v této příbalové informaci. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Dávkování: Obvyklá dávka je:
Při zažívacích obtížích způsobených plyny
Dospělí a mladiství: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Děti ve věku 6–14 let: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.
Pro mladší děti a kojence jsou k dispozici jiné lékové formy.
Při přípravě na zobrazovací vyšetření
Doporučené dávkování je 2 tobolky přípravku Espumisan třikrát denně (což odpovídá 240 mg simetikonu) v den před vyšetřením a 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80&n