| II/5 |
- Funkční poruchy periferních cév a stavy po trombózách.
- Chronický lymfatický edém. |
K 21 dnů
Funkč(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kdo má dnes nárok na lázně
Příběh
Ve svém příspěvku DOTAZ OHLEDNĚ FUNKČNOSTI POHLAVNÍCH ORGÁNŮ PŘI ONEMOCNĚNÍ LYMFATICKÝCH UZLIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Blažejová.
Mám dotaz ohledně onemocnění lymfatických uzlin zda je možné že po chemoterapiích jsou pohlavní orgány nefunkční ?Přítel prodělal poprvé v roce 2009 rakovinu lymftických uzlin IV.B stupně a nyní se mu toto onemocnění vrátilo ve stádiu IV.A .Nyní podstupuje třetí cyklus chemoterapie a hledá se pro něj vhodný dárce kostní dřeně ,jelikož si sám nebyl schopen již při minulé léčbě nasbírat svoje kmenové buňky a ani jeden ze tří bratrů není shodný aby mu mohli kostní dřeň darovat .Je vůbec možné že chemoterapie zničí opravdu všechny zdravé buňky v těle a funkci pohlavních orgánů , dále pak že naruší i to že špatně stráví jídlo (vařím domácí stravu ),nikde v závodní jídelně ani v restauraci se nestravujeme .Je možné že by se mu mohli někdy v budoucnu tyto základní životní funkce obnovit a on fungoval jako chlap a mohl vést plnohodnotný život se vším všudy jako v době před onemocněním ?Myslím tím úplně všechno -bez omezení pohybu(jízda na kole, zadýchávání se při jakémkoliv pohybu a pěšky na (chůze do schodů, výlet do hor třeba-bydlíme v Krkonoších ,tak mám na mysli třeba jednu jízdu lanovkou na Sněžku a druhou cestu pěšky nebo na skály do Českého ráje-máme vnoučata,tak by chtěl s nimi na výlet) ,plavání ,sekání zahrady a s tím další spojené činnosti, doma vymalovat a tak podobně (strašně se tím trápí že není schopen toto vykonávat jako když byl zdravý .Je mu 54 let .
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Dotaz ohledně funkčnosti pohlavních orgánů při onemocnění lymfatických uzlin
Degenerace sítnice
Známý typ degenerace sítnice je makulární degenerace. Toto onemocnění postihuje starší osoby obvykle nad 55 let. Nejedná se o žádné výjimečné onemocnění, naopak je tato choroba celkem běžná a může vést až k tomu, že způsobí ztrátu zraku (ale obvykle ne úplnou slepotu). Problémem tohoto onemocnění je, že sice postupuje velmi pomalu, ale zároveň si ho nemusí pacient hned všimnout a k lékaři pak přichází, až když má velkou část zraku poškozenou.
Toto onemocnění způsobuje poškození centrálního vidění. Ve středu sítnice se nachází část zvaná makula (= žlutá skvrna), kam se promítají obrazy, na něž zrovna člověk zaostřuje. V této části sítnice je vnímání obrazů nejostřejší. Makula je velká zhruba 5,5 mm. Makulární degenerace pak právě tuto část sítnice postihuje a tím způsobuje, že předmět, který je v centru zorného pole, tedy předmět na něhož se zaostřuje, tak se pacientovi „ztrácí“, rozostřuje se. Pokud má tedy člověk pocit, že má se zaostřováním na určité předměty problémy, může se sám otestovat již zmíněnou Amslerovou mřížkou.
Testovat by se měli hlavně jedinci, u nichž je výskyt této nemoci pravděpodobnější. Do této skupiny spadají hlavně přímí příbuzní těch, kteří touto chorobu již onemocněli, lidé starší padesáti let, lidé, jejichž duhovky mají světlou barvu (tmavá barva totiž lépe chrání sítnici před světlem), lidé kteří nepoužívají sluneční brýle a další ochranné pomůcky před sluncem, aktivní kuřáci, lidé se špatným stravováním a obézní lidé. Podle statistik toto onemocnění hrozí pravděpodobněji ženám než mužů a dokonce statistiky ukazují, že makulární degenerací onemocní obvykle lidé bílé pleti, lidé tmavé pleti makulární degenerace postihuje opravdu jen výjimečně.
Lékaři navíc u tohoto onemocnění rozlišují dvě formy, a to suchou (= atrofická, neexsudativní), která je pomalejší a vlhkou (= exsudativní), která je rychlejší a následuje vždy po suché formě. Během suché formy dochází k zániku epitelu sítnice, tyčinek a čípků, jejich zánik je ale pomalý. U vlhké formy dochází k tomu, že krev se dostává do sítnice, případně k jejím otokům, anebo i k odloučení, všechny tyto příznaky způsobuje prorůstání nových cév do sítnice. Vlhká forma onemocnění dokonce může pacienta přivést prakticky i k slepotě.
- příznaky
První příznaky této choroby bývají velmi nenápadné a velmi často je pacient vůbec nepostřehne. Odborný lékař by je ale měl při příslušných vyšetření postřehnout, protože od začátku tohoto onemocnění dochází ke změnám v Bruchově membráně, kterou se k buňkám v sítnici dostávají živiny a kyslík, což způsobuje sníženou schopnost centrálního vidění a zároveň vytvoření nových cév, kterou pak způsobují vlhkou formu tohoto onemocnění. Zároveň (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci oční sítnice
Příběh
Ve svém příspěvku NOVÉ LÉKY NA PARKINSONOVU NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Danková.
Dobrý den já užívám na parkinsonovu nemoc tyto léky medipexol izikom a vyregit k velice by mě zajímalo zda jsou nějaké nové léky aby se nemoc nezhoršovala děkui
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Špor.
Současné léky na Parkinsona pomáhají zvládat příznaky, ale nedokáží zabránit tomu, aby mozkové buňky umíraly. Studie provedená na 62 pacientech, která byla publikována v magazínu Lancetu, naznačuje, že lék na diabetes dokáže zastavit vývoj onemocnění.
Tým vědců z University College London (UCL) netají své „vzrušení", ale zároveň nabádá k opatrnosti, protože jakýkoli dlouhodobý přínos je prozatím nejistý a lék potřebuje další testování.
„Není absolutně pochyb o tom, že nejdůležitější v případě Parkinsonovy nemoci je objevit lék, který by vedl ke zpomalení progrese onemocnění. To je nezpochybnitelné," řekl jeden z výzkumníků, profesor Tom Foltynie.
Parkinsonova nemoc je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk. Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je přenašeč, který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. To vede k třesu, potížím s pohybem a eventuálním problémům s pamětí.
Zdroj: příběh Nové léky na parkinsonovu nemoc
Raynaudova choroba a syndrom studených končetin
V praxi je velmi důležité a současně těžké rozlišit Raynaudovu chorobu a Raynaudův syndrom. Obě onemocnění jsou si totiž velmi podobná. Raynaudova choroba je onemocnění samo o sobě, Raynaudův syndrom představuje projev jiného onemocnění. U každého pacienta (především u mužů) by se mělo v případě podezření provést podrobné imunologické vyšetření. Raynaudův syndrom a Raynaudovu chorobu doprovází přechodné zbarvení pokožky: v důsledku slabého prokrvení se prsty na nohou a na rukou zbarví nejprve do bíla, postupně zmodrají a po opětovném prokrvení zčervenají. Ve vážnějších případech se mohou na konečcích prstů vytvářet drobné trhlinky. Raynaudova choroba ojediněle postihuje srdce, plíce nebo ledviny. Raynaudova choroba není nebezpečná, léčí se zejména kvůli nepříjemným pocitům (chlad nebo brnění končetin). U Raynaudova syndromu se musí najít příčina jeho vzniku, jež se následně léčí. V mnoha případech lékaři diagnostikují závažnější onemocnění.
Raynaudovou chorobou bývají postiženi lidé, kteří jsou velmi citliví na chlad. Nemocnému náhle zblednou a zkřehnou prsty, ruce, někdy i nohy. Ve vážných případech prsty zmodrají a objeví se palčivá bolest. V určitém životním období trpí touto poruchou asi 5 % lidí (převážně žen). Když se choroba neléčí, trvají ataky většinou 15 až 30 minut. Jedná se o systémové revmatické onemocnění, které postihuje pojivové vazivo cévní stěny nebo orgánu. Nemoc většinou způsobují kontrakce malých tepen, jež přivádějí krev do povrchových vrstev kůže. Tyto kontrakce vznikají většinou následkem chladu. Někdy jsou kontrakce vyvolány vibracemi elektrických nástrojů, léky užívanými kvůli jiným nemocem, tlakem (když něco svíráme) nebo kouřením. Syndrom se však vyskytuje i při imunologických a hematologických chorobách. Jsou-li příznaky Raynaudovy choroby výrazné a neustupují po normálním zahřátí, lékař většinou předepíše léky na podporu krevního oběhu. Dle mínění terapeutů množství krve, která přitéká do končetin (hlavně do prstů na rukou i nohou), snižují starosti a nervozita. Předpokládá se, že to platí zejména pro lidi náchylné k Raynaudově chorobě.
Raynaudův syndrom je bolestivější a může způsobit závažné zdravotní komplikace, neboť se jedná o dlouhodobé snížení, někdy až o zastavení průtoku krve. V nejhorších případech dochází k takzvané gangréně prstů. Léčba Raynaudova syndromu spočívá převážně v tlumení projevů onemocnění, nezaměřuje se na příčinu jeho vzniku. Až u 20 % pacientů, kteří trpí syndromem studených rukou a nohou, jde o průvodní onemocnění vážnější choroby. Nejčastěji jsou diagnostikovány tyto choroby: revmatické onemocnění, arteriální onemocnění, neurologi (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Studené ruce
Poradna
V naší poradně s názvem ČERVENÉ FLEKY NA DLANI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den pred tremi dny se mi udelali cervene fleky na prave ruce mam to jen na jedne muzete mi sdelit z ceho bych to mohla mit dekuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zarudnutí dlaní odborně palmární erytém může mít několik různých příčin. Někdy to může způsobit nějaké podráždění, ale často to bývá příznakem nějakého interního onemocnění, jako je onemocnění jater, štítné žlázy nebo revmatoidní artritída. Léčba spočívá v kompenzaci interního onemocnění. Pro zjištění přesné příčiny bude zapotřebí udělat několik vyšetření, zejména zjistit
počet krevních buněk, změřit krevní cukr, vyšetřit funkce jater a funkce štítné žlázy, zjistit krevní močovinový dusík, změřit hladiny kreatininu a hladiny železa a také se podívat na hladiny revmatoidních faktorů a změřit množství mědi v těle. Na to vše bude potřeba odebrat krev a nechat ji laboratorně vyšetřit. Normálně se obraťte na kožního lékaře, který vás podle zjištěno stavu pošle ke specialistovi k dalšímu doléčení.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Červené dlaně
Indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o děti a dorost
| Číslo indikace |
Indikace |
ZÁKLADNÍ
léčebný pobyt
- způsob poskytování lázeňské léčebně
rehabilitační péče:
K (komplexní)
- další odborná kritéria vztahující se k jednotlivým indikacím
- délka léčebného pobytu
- lhůta pro nástup léčebného pobytu
- možnost prodloužení |
OPAKOVANÝ
léčebný pobyt
- způsob poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče:
K (komplexní)
- další odborná kritéria vztahující se k jednotlivým indikacím
- délka léčebného pobytu
- lhůta pro nástup léčebného pobytu
- možnost prodloužení |
NEMOCI ONKOLOGICKÉ
|
| XXI/1 |
- Zhoubné nádory. |
K 28 dnů
Do 24 měsíců po ukončení komplexní protinádorové léčby.
Možnost prodloužení. |
|
NEMOCI OBĚHOVÉHO ÚSTROJÍ
|
| XXII/1 |
- Vrozené vady a získané vady srdce a velkých cév po operaci.
- Stavy po transplantaci srdce. |
K 28 dnů
Možnost prodloužení. |
K 28 dnů
Hemodynamické reziduální vady.
Možnost prodloužení. |
| XXII/2 |
- Systémové revmatické a jiné kolagenní onemocnění s postižením oběhového aparátu i kloubní formy. |
K 28 dnů
Možnost prodloužení. |
K 28 dnů
1× v průběhu 24 měsíců, při recidivě v návaznosti na ukončení akutní fáze i dříve.
Možnost prodloužení. |
| XXII/3 |
- Juvenilní hypertenze. |
K 28 dnů
Možnost prodloužení. |
K 28 dnů
1× v průběhu kalendářního roku.
Možnost prodloužení. |
| XXII/4 |
- Prognosticky závažné rizikové faktory (dyslipidemie nebo kombinace dalších rizikových faktorů: arteriální hypertenze, obezita, genetická zátěž). |
K 28 dnů
Možnost prodloužení. |
|
NEMOCI TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ
|
| XXIII/1 |
- Chronické onemocnění žaludku.- Funkční poruchy žaludku.
- Chronická gastritis a duodenitis erosiva.
- Vředová nemoc žaludku a dvanáctníku.
- Stavy po operacích jícnu, žaludku a dvanáctníku. |
K 28 dnů
Možnost prodloužení. |
K 28 dnů
1× v průběhu kalendářního roku.
Do 48 měsíců od začátku základního pobytu při prokázaném efektu předchozího pobytu.
Možnost prodloužení. |
| XXIII/2 |
- Chronické onemocnění střev.
- Funkční poruchy tenkého a tlustého střeva.
- Chronická enterokolitis včetně Crohnovy nemoci a ostatní primární malabsorpční syndromy.
- Dermatogenní malabsorpční syndromy.
- Coeliakie.
- Polyposis intestini.
- Megacolon vrozené i získané.
- Stavy po operacích na tenkém i tlustém střevě. |
K | (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kdo má dnes nárok na lázně
Poradna
V naší poradně s názvem ALGIFEN NEO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Píchová Anna.
má algifen neo vedlejší účinky? je návykový ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Algifen Neo obsahuje dvě účinné látky:
- metamizolum natricum monohydricum;
- pitofenoni hydrochloridum.
Obě látky jsou účinné při tlumení bolesti v oblasti břicha.
Algifen není návykový, ale má řadu nežádoucích účinků a některé z nich jsou vážné.
Metamizol může způsobit otravu krve, tak zvanou krevní dyskrasii (onemocnění krve zaviněné přítomností neobvyklého materiálu v krvi). Metamizol je také toxický pro ledviny, kardiovaskulární a gastrointestinální systém, ale méně než nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAID), kam patří třeba Ibuprofen. Stejně jako NSAID může i Metamizol vyvolat, zejména u pacientů s astmatem, bronchospasmus (zúžení průdušek bronchů) nebo anafylaxi (alergická reakce).
Mezi další závažné nežádoucí účinky Metamizolu patří:
- agranulocytóza (onemocnění krve, které je důsledkem kritického poklesu granulocytů, což je druh bílých krvinek);
- aplastická anémie (autoimunitní onemocnění, při kterém tělo nedokáže produkovat krvinky všech typů v dostatečném počtu);
- toxická epidermální nekrolýza (typ těžké kožní reakce);
- ataky porfyrie (skupina nemocí, při nichž se hromadí látky zvané porfyriny, které negativně ovlivňují kůži nebo nervový systém);
- krvácení do horní části gastrointestinálního traktu.
Pitofenon (druhá účinná látka Algifenu Neo) již tak zásadní nežádoucí účinky nemá. Může způsobit závratě a bolesti hlavy, vyrážky na kůži a svědění a také může vyvolat sucho v ústech.
Algifen Neo je skvělý jako rychlý pomocník proti náhlé bolesti, ale nehodí se pro dlouhodobé soustavné používání.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Algifen neo
Rakovina plic příznaky
Karcinom plic, obecně známý jako rakovina plic, je onemocnění, při kterém nekontrolovaně rostou buňky v plicních tkáních. Tento růst může vést k metastáze, což je invaze do přilehlé tkáně a infiltraci mimo plíce. Převážná většina rakoviny plic jsou karcinomy plic, odvozených z buněk epitelové tkáně. Rakovina plic je nejběžnější příčina rakoviny, vedoucí ke smrti u mužů. Celosvětově je zodpovědná za smrt 1,3 milionů mužů a žen ročně. Nejběžnějšími příznaky jsou dechová nedostatečnost, kašel (včetně vykašlávání krve) a ztráta váhy.
Pokud karcinom roste v dýchacích cestách, může blokovat průtok vzduchu a způsobovat dýchavičnost. Tento stav může vést k hromadění sekretů za překážkou a vyústit v zápal plic. Mnoho plicních nádorů je bohatě zásobováno krví. Povrch nádoru může být křehký a vést ke krvácení do dýchacích cest. Krev může být následně vykašlávána. V závislosti na druhu tumoru, tzv. paraneoplastickém syndromu, může tento stav na počátku přitahovat pozornost k nemoci. U karcinomu plic mohou být těmito fenomény Lambert-Eatonův myastenický syndrom (svalová slabost kvůli autoimunitnímu onemocnění), hypercalcemie nebo nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tumor v horní části plic (apex), známý jako Pancoastův syndrom, může zasáhnout lokální část sympatikového nervového systému, vedoucímu ke změnám v pocení a k problémům očního svalu (kombinace známá jako Hornův syndrom), stejně tak se může projevit svalová únava v rukou v důsledku invaze do brachial plexus. Mnoho příznaků karcinomu plic (bolest kostí, únava a ztráta váhy) je nespecifických; u starých lidí mohou být spojovány s komordibitou. U mnoha pacientů se karcinom rozšířil z místa původu jinam, než vyhledali pomoc lékaře. Běžnými místy metastázy jsou mozek, kosti, nadledviny, kontralaterální (opačná) plíce, játra, perikard a ledviny. Okolo 10 % lidí s karcinomem plic nemá symptomy diagnostikovány; tyto nádory jsou náhodně nalezeny až při rutinní prohlídce pod rentgenem.
Zdroj: článek Rakovina plic
Poradna
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Bílé skvrny na obličejina cele
Blokátory kalciového kanálu a zázvor
Blokátory vápníkového kanálu, nebo také antagonisté vápníkového kanálu (angl. calcium channel blocker) jsou širokou skupinou léčiv, jejichž účinek je podmíněn omezením vstupu vápníkových iontů (Ca2+) skrze buněčný vápníkový kanál, čímž následně dojde k terapeuticky využitelným fyziologickým změnám. Blokátory vápníkového kanálu jsou využívány především za účelem snížení krevního tlaku (hypertenze), protože zlepšují "pružnost" krevních cév, resp. zvyšují tzv. průsvit cév, a tak dochází ke snížení cévního odporu, který patologicky zúžené cévy kladou toku krve. Tento cévní odpor je nutné překonávat pomocí zvýšené srdeční práce (vyšší síla stahu -kontrakce- srdeční svaloviny tj. myokardu), čímž se tlak krve zvýší. Blokátory vápníkového kanálu jsou tedy schopny vazodilatace. Blokátory vápníkového kanálu jsou dále využívány za účelem snížení bolesti na hrudi způsobenou anginou pectoris. Speciálnější indikací je zabránění tzv. cerebrálním vazospasmům, což je stav, kdy dojde ke křečovitému stažení (kontrakci) delších komunikačních cév, které procházejí v oblastech pod mozkovou plenou. Toto stažení je fyziologickou odpovědí na krvácení, způsobené prasknutím tepenné výdutě v mozku, tj. ruptury aneurysmatu.
Kromě působení blokátorů vápníkového kanálu na cévní stěnu, mohou tyto léčiva ovlivňovat tlak krve i jinými fyziologickými mechanismy. Vápníkové kanály jsou totiž obsažené rovněž v tzv. zona glomerulosa, tedy nejvrchnější části kůry nadledvin, která je umístěna těsně pod pouzdrem nadledviny. Blokování vápníkových kanálů v těchto místech může pozitivně působit na snížení sekrece aldosteronu, a tak ovlivnit zvýšený krevní tlak, který je spojen s tzv. hyperaldosteronismem (patologicky zvýšená míra produkce aldosteronu, vedoucí mj. k nižší hladině draslíku v krvi, tj. hypokalémii a vyššímu tlaku krve).
Navzdory vysoké účinnosti blokátorů vápníkového kanálu, je důležité při jejich podávání zvážit farmakokinetické účinky vybrané látky, a to z důvodu zjištění, že dlouhodobé užívání krátkodobě působících blokátorů vápníkového kanálu je spojeno se statistickým zvýšením míry úmrtnosti oproti kontrolním skupinám, které krátkodobě působící blokátory vápníkového kanálu neužívaly.
U onemocnění srdce a cév vysoké dávky zázvoru mohou tyto zhoršovat. Pokud takovými chorobami trpíte, užívejte zázvor pouze se souhlasem vašeho lékaře. Zázvor může snižovat krevní tlak stejným způsobem jako některé léky na vysoký krevní tlak a srdeční onemocnění. Užívání zázvoru s těmito léky může vést k bradykardii (zpomalení srdečního rytmu) a arytmiím (nepravidelný srdeční rytmus). Pokud užíváte některý z níže uvedených léků, nekonzumujte zázvor bez předchozího souhlasu vašeho lékaře: nifedipin (Adalat, Procardia), verapamil (Karvediol, Calan, Verelan, Isoptin), diltiazem (Cardizem), isradipin (DynaCirc), felodipin (Plendil), amlodipin (Norvasc), apod. Obecně platí, že pokud užíváte jakýkoli lék, nikdy zázvor nejezte bez předchozího souhlasu vašeho lékaře!
Zdroj: článek Zázvor a krevní tlak
Poradna
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den, pred par dny jsem si vsimla nacervenale skvrny na nehtovem luzku a male cerne tecky - prikladam fotografii. Je potreba s tim jit na kozni? Dekuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Načervenalá skvrna pod nehtem není onemocnění nehtu, ale následek jiného onemocnění. Často se tyto skvrny objevují u pacientů, kteří prodělali onemocnění COVID-19. Není třeba s tím nic dělat, stačí počkat až to to zmizí.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Melanom pod nehtem foto
Zánět jater
Virová hepatitida je zánět způsobený různými viry v játrech. Rozlišuje se virový zánět jater typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnějším onemocněním, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou zvláště ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž základě často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Mezi časté příznaky patří stále narůstající únavnost, tlak v pravém podžebří, bolesti kloubů a svalů, chřipkové příznaky. Není ale vzácností, že onemocnění probíhá bezpříznakově. Často nebývá vyjádřena ani žloutenka, tedy žluté zbarvení kůže a očních bělim. Proto pacienti často navštíví lékaře s potížemi, které jsou již důsledkem vazivové přestavby jater, tedy cirhózy, která byla způsobena chronickou bezpříznakovou infekcí hepatitidou B nebo C. Pacienti s chronickou hepatitidou jsou tedy vystaveni několikanásobně vyššímu riziku rozvoje jaterní cirhózy, často až řadu let od prvotní nákazy virem hepatitidy. Na poli cirhózy se poté ještě navíc často rozvíjí zhoubný nádor jater, talzvaný hepatocelulární karcinom. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda nemocný trpí infekcí hepatitidou B nebo C, je pak přímé zjištění viru v krvi.
Jak poznat onemocnění jater u dětí. U dětí je situace komplikovanější, zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky infekčního zánětu jater jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A&nb (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci jater a jejich příznaky
Poradna
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Zouharová.
Dobrý den,asi před týdnem se mi na levé straně v krku udělal bolestivý otok,v krku mě delší dobu škrábe a nám krátké suché ale časté kašlání, zduření se mi posunulo na levou stranu,ale jakoby pod bradu,k ohryzku,je větší a bolí více,zejména večer při polknutí, nemůžu se nikde dočíst,co znamená putující zduření
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše půjde o virové onemocnění horních cest dýchacích. Pokud je to virového původu, tak to samo odezní do dvou týdnů. Virové onemocnění si můžete sama potvrdit testem CRP, který koupíte v lékárně. Bude-li výsledek testu CRP negativní (nízké hodnoty CRP), jde o virové onemocnění. Bude-li CRP zvýšené, jedná se o infekci bakteriemi a budete potřebovat antibiotika.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Nateklé uzliny na krku
Vyšetření nadledvinek
Hladina kortizolu se testuje v krvi nebo ve slinách. Tím je monitorována funkce nadledvinek. Test ze slin kontroluje kortizol v různých denních dobách. Testy se dříve používaly k odhalování Cushingova syndromu a Addisonovy choroby (závažná onemocnění nadledvinek), dnes je lékaři častěji používají k vyhodnocení hypoadrenalismu. Normální hladina kortizolu je nízká večer a vysoká ráno. Těhotenství, stres a nemoc mohou zvýšit hladinu kortizolu.
CT nadledvinek je doplňující vyšetření, které se provádí z důvodu podezření na adenom nadledviny, který pokud je aktivní, by mohl produkovat aldosteron, který zasahuje do metabolismu sodíku a vody v organismu a vede posléze při nadměrném množství k rozvoji sekundární hypertenze (vysokého tlaku). V případě, že by se potvrdil, pacient se po jeho odstranění zbaví i vysokého tlaku a léků, které užívá.
Zdroj: článek Nemocné nadledvinky
Vyšetření funkce nadledvin
Diagnostika a management patologických stavů nadledvin nabývají v poslední době stále více na aktuálnosti v důsledku rychlého rozvoje a všeobecné dostupnosti laboratorních a zobrazovacích metod a také díky novým terapeutickým možnostem v této oblasti. Úkolem zobrazovacích metod je co nejpřesněji popsat lézi na nadledvině, tedy její morfologické charakteristiky, zejména její strukturu a velikost. Současně by se měl hodnotící radiolog vyjádřit, zda považuje nález spíše za benigní či naopak maligní. Úkolem radiologa je rozlišit útvary na nadledvině na léze vhodné k operaci a ostatní nálezy. Dále je nutné posoudit vztah k sousedním orgánům a cévním strukturám, případně zodpovědět na další požadavky a otázky operatéra. Na podkladě výsledků hormonálních vyšetření a nálezu zobrazovacích metod je pacient dispenzarizován, léčen medikamentózně či indikován k operačnímu řešení. Mezi nejčastější klinické syndromy spojené s hyperfunkcí nadledvin patří hyperkortizolismus, hyperaldosteronismus a feochromocytom.
Mezi nejčastější morfologické patologické nálezy na nadledvinách patří adenom, hyperplazie nadledvin, myelolipom, karcinom, feochromocytom a metastázy. Jednoznačně převažuje adenom nadledviny nalézaný v drtivé většině nahodile. Úlohou urologa je u těchto stavů na podkladě výsledků endokrinologického vyšetření a radiologického nálezu indikovat operační řešení či pouze pacienta dispenzarizovat.
Onemocnění nadledvin je problematikou vyžadující multidisciplinární přístup. Na funkční diagnostice se podílí endokrinolog, jehož úkolem je vyloučit klinické syndromy spojené s hormonální dysfunkcí nadledvin.
Morfologická diagnostika je pak úkolem radiologa, který by měl co nejlépe popsat morfologii útvaru a vyjádřit se k jeho dignitě.
Role urologa je komplexní posouzení těchto nálezů a následné rozhodnutí, zda pacienta pouze dispenzarizovat či mu nabídnout operační řešení.
Zdroj: článek Jak posílit nadledvinky
|