Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ VAGÍNĚ I V MOČOVÉM MĚCHÝŘE CO TEĎ ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
DOBRÝ DEN JSEM JITKA A MÁM STRAŠNEJ PROBLÉM JSEM UŽ ZOUFALÁ A I BREČÍM SVĚDÍ MĚ VAGÍNA A I MOČOVÝ MĚCHÝŘ A MŮŽU SI UVAŘIT BYLINKOVEJ ČAJ NA MOČOVÉ CESTY A ALE TO JE MÁLO A EXISTUJE PROSIM VÁS MASTIČKA NA TOTO SVĚDĚNÍ ? A MOC VÁM PŘEDEM DĚKUJU ZA ODPOVĚĎ A NADHLEDANOU A MĚJTE SE SUPER Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zřejmě máte vaginální mykózu. To je normální v tomto parném období. Ve vaší vagíně přemnožila kvasinka Candida Albicans a tu teď musíte zase dostat pod kontrolu. K tomu by bylo nejlepší navštívit svého gynekologa, aby vám provedl lékařské vyšetření a zjistil co přesně způsobuje vaše problémy se svěděním. Pokud nemůže z nějakého důvodu k lékaři, tak můžete zkusit rady, které tento problém řeší a pomůcky k nim můžete volně koupit v lékárně. Zde je návod jak se zbavit svědění ve vagině: https://www.ceskaordinace.c…
Vznik a rozvoj kvasinek rovněž podporuje příliš kalorická strava založená na cukrech a obilninách, takže koláček, se kterým jste vyfocena, je pro kvasinky vítaná posila.
Hlavním úkolem rodičů je v každém případě dobře očistit pokožku od zbytků moči a stolice, a to nejlépe pod tekoucí vodou, případně speciálním vlhkým čisticím dětským ubrouskem.
Holčičky je nutné otírat vždy od genitálií směrem ke konečníku jedním tahem, aby se do pohlaví nezanesly bakterie z konečníku. Po očištění a omytí plenkové oblasti je potřeba ji pečlivě osušit (pozor – netřít a nefénovat!).
Posledním, ale neméně důležitým krokem je nanesení ochranné vrstvičky, která bude pokožku chránit před vlivem kyselé moči. Krém je potřeba rovnoměrně rozetřít. Výhodné je, pokud obsahuje panthenol, který pokožku zklidňuje, a jestliže již opruzená je, urychluje proces hojení a regenerace.
Budete-li tento postup důsledně dodržovat, většině potíží předejdete.
Vhodné krémy proti opruzeninám nesmějí obsahovat následující:
V naší poradně s názvem BOLENÍ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
DOBRÝ DEN PANÍ KAMČO TAK MĚ UŽ NESVĚDÍ VAGÍNA A BOLÍ MĚ MOČOVÝ MĚCHÝŘ POŘÁD A PROSÍM VÁS O RADU JESTLI MÁTE ČAS TAK MĚ PROSÍM ODPOVĚZTE A ZA TU PŘEDCHOZÍ ZPRÁVU MOC DĚKUJU POMOHLA JSTE FAKT ŽE JO
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bolest močového měchýře může mít více příčin, přičemž některé se dají léčit jen léky na předpis, na jiné zas účinkují brusinky a lichořeřišnice. U bolesti močového měchýře se nevyplatí něco jen tak zkoušet. Zde je potřeba provést biochemické vyšetření moči a podle výsledků učinit potřebné kroky. Jasná rada tedy zní: musíte k lékaři na vyšetření.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Oplozené vajíčko má 46 chromozomů, půlku z vajíčka, půlku od spermie, a vývoj dítěte může začít. Ve skutečnosti jde vlastně o druhý až třetí týden těhotenství, protože medicína za počátek těhotenství považuje první den předchozí menstruace. Celkem tak těhotenství týden po týdnu trvá celkem 40 neděl, fakticky v ideálním případě 38 týdnů od početí. Žena to, že je těhotná, obvykle zjistí až v době, kdy očekává další menstruaci – zhruba v té době se vajíčko uhnízďuje v děložní stěně, tento okamžik se označuje jako implantace.
Žádné příznaky těhotenství se většinou ještě neobjevují, jediným ukazatelem tak zůstává vynechání menstruace. Těhotenství může už v této době prokázat těhotenský test. Část lékařů ovšem doporučuje, aby ženy jeho použití ještě o týden či dva odložily, protože v té době hodně těhotenství ukončí samovolný potrat. Projevil by se jako opožděná menstruace, pokud se však žena mezitím ujistí, že je těhotná, je to pro ni zbytečné zklamání.
Děložní hlen nahmatáte ve spodní části hrdla dělohy. Uprostřed hrdla zaregistrujete malý důlek. Děložní hlen se mění podle cyklu. Po menstruačním krvácení nejspíše pozorujete, že výtok je velice slabý, že máte pocit suché vaginy. Poté se začíná zvyšovat hladina estrogenu a s ní se i zvyšuje tvorba potenciálně plodného hlenu. Při pravidelném cyklu (tedy 28 dní) hlen zpozorujete ve druhém týdnu, přibližně osmý až desátý den od počátku měsíčků. Máte-li cyklus delší, hlen se objeví později. Některé z vás se mohou trošku leknout při zjištění, že na spodním prádle objeví cosi lepivého. Žádný strach, toto je zcela normální jev. S blížící se ovulací vlhne vagina a hlen začíná nabírat na množství. Můžeme ho konzistencí i barvou přirovnat k bílku. Odborníky je označován za takzvaný plodný hlen. Po ovulaci se díky estrogenu pomalu vytrácí. Hlen napomáhá vytvořit ve vagině výživné zásadité prostředí a přispívá k rychlejšímu průchodu spermie k vajíčku. V období (cca dva až tři dny), kdy je hlen elastický a čistý, čirý, je ta nejvhodnější doba z hlediska plodnosti. Jakmile ovulace skončí, začne být zase vagina sušší.
Po oplodnění se tvoří hlen, jehož složení má bránit průniku spermií, hlen má kvalitu „lepkavou“, rozhodně nevypadá jako bílek. Obecně se změna hlenu nepovažuje za jeden z příznaků těhotenství. Mezi ty patří citlivá prsa, nevolnost, zvýšená potřeba močení a špinění sedmý až desátý den po oplodnění, kdy se zárodek uhnízďuje v děloze.
Plenková dermatitida je zvláštní formou opruzení u nejmenších dětí. Vzniká třením plen o citlivou kůži hýždí, třísel a genitálu v teplém, vlhkém prostředí za spolupůsobení moči a stolice a následně bakterií a plísní. Kůže nemá pod běžnou plenou zajištěn patřičný přístup vzduchu. Při nedostatečné hygieně a ponechání dítěte v plenách bez jejich výměny delší dobu dochází k porušení celistvosti kůže, především povrchové vrstvy pokožky, a tím i její ochranné funkce. Takto poškozená pokožka je pak náchylná ke kvasinkové nebo bakteriální infekci. Nepříznivě však může působit i nadměrná péče. Časté mytí mýdlem totiž rovněž poruší ochrannou vrstvu pokožky.
Kůže malého dítěte je jemná, a tak i více vnímavá k dráždivým účinkům exkretů. Samozřejmě že v případě horšího udržování hygieny, zvláště pozdější výměny plenek při přebalení, bude tendence k rozvoji opruzení rychlejší. Nicméně u dítěte, které bude mít průjmové onemocnění, se opruzení objeví velmi rychle i přes sebelepší péči o jeho hygienu. Na rozvoji kontaktního zánětu kůže se často podílí mikroorganismy, které štěpí močovinu z exkretů a ta v kontaktu kůži intenzivně dráždí. Podrážděná kůže se dále infikuje, nejčastěji jsou to plísně (zvláště Candida). K opruzení může dojít i při změnách výživy kojence. Opruzení u staršího dítěte se může vyskytnout i v jiné lokalizaci a z jiných důvodů. Většinou je to všude tam, kde jsou záhyby kůže, které nejsou dostatečně volné pro přístup vzduchu, kde je zvýšené hromadění potu nebo mazu a podobně.
Nejlepší prevencí je při výměně plenky opláchnout kůži vlažnou vodou a otřít ji k tomu určeným textilním ubrouskem. Ubrousky jsou většinou již navlhčené, a tudíž připravené k očištění. U děvčátek bychom vždy měli dávat pozor na to, abychom zadeček utírali ve směru od genitálu. V opačném případě totiž hrozí zavlečení infekce do močových cest. K ošetření můžete po očištění použít přípravky, které jsou určeny přímo k tomuto účelu. V případě objevujícího se zarudnutí je nutné zajistit dostatečný přístup vzduchu ke kůži. Pokud je to možné, nechejte dítě rozbalené.
Nemocná kůže je zarudlá, lesklá, oteklá, šupinatí, projevem dermatitidy může být i drobná kopřivková vyrážka. Vlivem druhotné kvasinkové infekce se mohou vytvářet až puchýřky, které se snadno strhávají.
Čaj na opruzeniny – uvařte silný kvalitní černý čaj, nechte ho vychladnout a postiženou pokožku jím několikrát denně potírejte.
Několikrát denně nechte dítě na 10 až 15 minut bez plenek, dospělí ať chodí nazí.
Kukuřičný škrob na opruzeniny – místo zásypu použijte kukuřičný škrob, který je bez jakýchkoli přísad, které mohou dráždit.
Levandulový olej na opruzeniny – levandulový esenciální olej nařeďte 1:1 s kvalitním olivovým olejem (například 10 a 10 kapek) a potírejte opruzená místa. Nedoporučuje se používat na sliznice (například na konečník).
Máslo na opruzeniny – postižená místa natřete kvalitním čerstvým máslem.
Léčba svrabu spočívá v likvidaci parazitů v kůži. K tomu se používá terapie sírou a synteticky vyráběnými přípravky. Jedná se například o účinnou látku permethrin, která je vhodná pro dospělé a děti od 2 let, aplikuje se na 8–12 hodin a hned po jedné dávce uhyne 95 % parazitů. Léčba se opakuje opět po týdnu (nebo v intervalu, který určí lékař). U dospělých se používá 10–20% sirné vazelíny, u dětí pouze 2,5% z důvodu vyšší citlivosti pokožky. Mast na svrab se aplikuje 1x denně na dobu 24 hodin. Síru v masti je možné použít dokonce i u dětí do dvou let a u těhotných žen. Tato mast je levná a účinná, nevýhodou je však její zápach a možnost podráždění kůže při vyšších koncentracích. Léčivo se aplikuje na celé tělo (kromě hlavy a krku u dospělých) a následně se po uplynutí dané doby provede očistná koupel. I po léčbě může dalších několik dnů přetrvávat svědění, proto se doporučuje následně pokožku mazat změkčujícími mastmi či mastmi s kortikoidy.
Při vzniklé opruzenině je důležité zabránit dalšímu zapařování postiženého místa, možnosti rozšiřování a většímu poškození kůže. Důležité je co nejdříve odhalit postižené místo, převléct se do pohodlnějšího oblečení, místo osprchovat, poté otřít do sucha a nechat dýchat. Popřípadě namazat speciálním krémem, mastí nebo pudrem (kalciová mast, Bepanthen, Sudocrem, zinková mast, Ondřejova mast, Imazol).
Opruzeniny často postihují kojence. Nejprve je důležité místo omýt vlažnou vodou s glycerinovým mýdlem a opatrně otřít do sucha, aby pokožka nezůstala mokrá. Dítě je vhodné častěji přebalovat, nechat delší dobu volně bez plen a koupat v bylinných koupelích pro zklidnění kůže. Použít se dají běžné krémy a masti jako u dospělých jedinců. Při opakujících se problémech je potřeba vyměnit značku plen, ubrousků, pracích prostředků a všeho, co by mohlo pokožku dráždit.
Opruzenina obvykle přetrvává 2–3 dny, pokud místo dál nezapařujeme a léčíme. U bakteriálních a kvasinkových příčin je léčba o několik dní delší.
Na běžné opruzeniny postačí kalciová mast nebo Bepanthen krémy. Použít se dá také zinková nebo Ondřejova mast. Na jakékoliv podráždění kůže a doléčení kožních nemocí je vhodný Calcium pantothenicum, Sudocrem.
Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei), který žije v kůži člověka. Hlavními příznaky této nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci. K přenosu dochází blízkým kontaktem s nakaženou osobou, ne však běžným denním stykem, jako je podání ruky či obyčejný dotyk.
Charakteristickým projevem svrabu je intenzivní svědění celého těla, a to zejména v noci, kdy je člověk přikrytý peřinou a je více zahřátý, což umožňuje zákožce lepší vitalitu. Na pokožce se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5–1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem. Nejčastěji se vyskytují na místech s jemnou kůží, jako jsou:
meziprstní prostory rukou
zápěstí
lokty
podpaží
kůže kolem pupíku
kůže kolem prsních bradavek
genitálie
hýždě
klenba nohou
Svědění bývá obvykle zcela nesnesitelné a dochází ke škrábání, čímž si pacient stav ještě zhorší. Někdy dochází ke změně pigmentace kůže a objevují se také sekundární příznaky svrabu, které zahrnují různé oděrky a zhrubění kůže.
Opruzenina (intertrigo) je onemocnění, které vzniká většinou v místech, kde se dotýkají nebo třou o sebe dvě plochy pokožky. Na tomto místě se pak zadržuje teplo a vlhko, a jestliže je navíc chráněné těsným oblečením, které brání přísunu vzduchu, dochází k hromadění kožního potu a mazu, což způsobuje podráždění pokožky, která reaguje svěděním, zarudnutím či pálením. Opruzeniny také velmi často vznikají díky bakteriím a kvasinkám Candida albicans (plísňové infekce), které se na lidském těle zcela běžně vyskytují. Také vláknité houby, které vyvolávají plísně na ploskách nebo nehtech nohou, mohou být původcem opruzenin. K přenesení kamkoliv po těle postačí běžné otírání ručníkem nebo oblékání spodního prádla. Živnou půdou pro bakterie a kvasinky je zejména vlhké a teplé prostředí.
Pro mnoho opruzených je nejlepším řešením na opruzeniny biologická léčba pomocí rybího tuku v tubě. Takovým je přípravkem je i mast s názvem Rybilka, která obsahuje 99% vyčištěného rybího tuku. Rybilka je speciální mast určená k ochraně a ošetření jemné pokožky kojenců a batolat. Rybí mast zklidňuje místa, kde je opruzená pokožka. Používá se jako účinná mast na opruzeniny. Dále Rybilka působí preventivně a udržuje pokožku hladkou a vláčnou. Složení rybí masti je jednoduché, čištěný rybí tuk, čištěná voda a stabilizátory. Někdy se prodává i míchaná rybí mast na objednání v lékárnách, která ale nemá tak dlouhou životnost a hůře se s ní pracuje. U některých lidí byl prokázán lepší účinek čerstvě namíchané rybí masti z lékárny, než při léčbě mastí Rybilka. Rybilka mast se dá nahradit i krémem Nivea baby nutri sensitive SOS krém, který okamžitě zklidňuje začervenalou a podrážděnou dětskou pokožku od opruzenin. Nivea SOS krém také, jako Rybilka, obsahuje rybý tuk ve formě omega 6 mastných kyselin a navíc obsahuje ještě i hydratující bambucké máslo. Nejlevnější nabídky a seznam obchodů, kde se dá rybí mast koupit, jsou zde rybí mast cena. Nejlevnější nabídky a seznam obchodů, kde se dá krém Nivea SOS koupit, jsou zde Nivea SOS cena.
Základem prevence je pečlivé očištění kůže od zbytků stolice pod tekoucí vodou nebo čisticími ubrousky. Nevhodné je používání detergentních mýdel. Při přebalování necháme zadeček chvíli volně a osušenou kůži ošetříme ochrannou mastí určenou pod plenky nebo mastí proti opruzeninám. Obsahují zinkovou pastu nebo jiné složky, které zvyšují obranyschopnost kůže. Zásyp se na podrážděnou a zvláště vlhkou pokožku nehodí. Nevhodné jsou i masti, které zabraňují přístupu vzduchu k pokožce. V případě nehojících se ložisek dermatitidy lze předpokládat přítomnost kvasinky nebo bakteriální infekce. Podle rady lékaře se k léčbě používají protiplísňové či antiseptické masti nebo krémy. Pleny vyměňujeme dítěti často, alespoň 7× denně, u novorozence ještě častěji. Neméně důležitý je i výběr kvalitní pleny, která dobře absorbuje moč, takže je kůže jen krátkou dobu vlhká. Kvalitní plena je zároveň i do určité míry prodyšná a zajistí proudění vzduchu k povrchu kůže. Pleny by měly být přiměřeně velké, aby v nich dítě nebylo utaženo a omezeno v pohybu. Pohyb ale omezuje i příliš velká plena. Obojí pak může vadit mimo jiné i správnému vývoji kyčelního kloubu. Kvalitní, vysoce absorpční pleny přinášejí nejen pohodlí matkám, ale i komfort dětem. Jejich častá výměna je nutná. Určitý problém však vzniká při ekologické likvidaci použitých plen.
Antiseptikum, dezinficiens Pěnivý roztok určený k desinfekci kůže či sliznic (koncentrovaný nebo ředěný) tvořený:
chlorhexidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny biguanidů.
hexamidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny diamidinů.
chlorocresolem - ze skupiny halogenofenolů.
Slabé antiseptikum o širokém spektru působení, bakteriostatické nebaktericidní, trichomonacidní, částečně inhibováno organickými látkami.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Penetrace aktivních složek přípravku do kůže zůstává při respektování terapeutických dávek nízká. Musíme však brát v úvahu i velikost léčené plochy, stav pokožky (je-li pokožka poraněná či nikoliv) a dobu léčby. Vzhledem ke své slabé rozpustnosti v lipofilním prostředí je obsah aktivních látek pronikajících kůží velmi nepatrný.
5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Studie lokální snášenlivosti (kůže, oko a vagína) prokázaly úplnou absenci podráždění nebo toxicity, při použití přípravku zředěného v poměru 1/10.