Jde o vzácnější onemocnění, které způsobuje bolest paty. Tento syndrom se vyskytuje u baletek a sportovců, kdy při sportovním výkonu dochází k podráždění měkkých tkání v zadní části paty.
Příčiny: Malá kost známá jako Os trigonum uvízne v hlezenním kloubu a dráždí okolní měkké tkáně. Obvykle je to způsobeno opakovanou plantarflexion (noha směřuje dolů) či zraněním kotníku.
Příznaky: Hluboká, tupá bolest v zadní části paty. Horší je plantarflexion. Tento příznak se zmírňuje opěrkou.
Léčba: Ledování, steroidní injekce a občas chirurgický zákrok.
Ve svém příspěvku SENIOŘI DO RAKVE??? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Senior.
Není (možná pro jistotu) uvedeno jaký "humanista" text vyplodil. Pokud je mi 65 let, jsem asi "out" a patřím na krchov. Nuže chyba lávky "bílé pláště". Práve senioři 65+ jsou nejlepšími dojnými kravami pro vaše živitele a sponzory , totiž drogové kartely farmaceutických firem. Jejich lačné prsty se patrně uplatňují i ve WHO a jiných, seriozně se tvářících instotucích když snižuj" tolerance, rozmezí, kritickou hladiny a ostatní různé "trashhold" tak aby již os mládí bylo "z pohledu moderní meducíny" oprávněné cpát do lidí prášky. Pozorný student chemie se již možná na základní škole dozví, jaká koncentrace "účinné látky je v roztoku pokud je objem rozpouštědla (př. vody) 50 nebo 100 litrů (2x více). Recepisy se však produkují jak pro 50 kilové mladé ženy tak i pro 100 kg vysloužilé sportovce jedním vrzem.
Nu což nezbývá než hledat dále
senior
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.
Části nohy
a) kosti
Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.
b) klouby a vazy
Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.
c) svaly
U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.
Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.
Ve svém příspěvku CENA LÉKU DETRALEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav L a u č í k.
Tento lék jsembral na žilní nedostatečnost DK ,účinně mi pommáhal,Můj oš.lékař mi ho dál přestal předepisovat,údajně k vůli vysoké ceně a místo něj mne odkázal letákem na přípravek DIOMNISOL a teprve jsem zjistil,že to není lék,ale doplněk stravy a účinek proti DETRALEXU je nulový a pokládám to za zbytečně vyhozené peníze.Je ta cena Detralexu opravdu rozhodující,že mi jej lékař nemůže předepsat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Urbančíková.
Moje lékařka mi jej předepisuje na základě vyšetření a doporučení od cévního/má to lékařství svůj název, ale ten jsem zapomněla/. Dostávám 3 balení po 60 na 3 měsíce, což jsou dvě tablety denně. Vím, že pojišťovny doporučují předepisovat tento lék jen v případech, kdy je nenahraditelný, proto ten přístup vašeho lékaře. Jedno balení 60x500MG stojí asi 350 a po příspěvku od ZP / u mne VZP/ 205,- Kč.. Zařiďte si žádanku od praktického lékaře na ono cévní vyšetření. Přeji úspěch a hezké dny. urbančíková.
Někdy se hypermangan používá ne sedací koupele při mykózách. Zde však hrozí při nesprávném naředění velké riziko popálení zevních rodidel. Pokud si v těhotenství potřebujete provést pouze koupel nohou, tak použití hypermanganu ve správné koncentraci není škodlivé.
Nebezpečí
Hypermangan je klasifikován jako oxidující, zdraví škodlivý a nebezpečný pro životní prostředí v neředěné formě. S hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem).
Je zdraví škodlivý při požití!
Při akutní toxicitě: při požití (per os) potkan: 200 mg.kg-1 < LD50 < 2000 mg.kg-1; nebo diskriminující dávka při požití (per os) 50 mg.kg-1: 100% přežití, ale toxicita.
Při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce (zkušební metoda B1 písm. a): méně než 100% přežití při 500 mg.kg-1 < (per os).
Je rovněž vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.
Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.
Kde je kříž
Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.
Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.
C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně př
Obratel L5 je pátý obratel bederní části páteře (počítáno od hlavy je dvacátý čtvrtý). Obratel L5 ovlivňuje orgány spodní části nohou (lýtka, holeně, kotníky, chodidla).
Obratel L5 zdravotní problémy:
nateklé (nejen) kotníky
chladné nohy (špatné prokrvování spodní části nohou)
křeče v nohách
vředy na holeních
Obratel L5 psychické projevy:
zlost, neschopnost přijímat radost
nenávist sám k sobě s pocitem viny
problémy se sexualitou
člověku chybí zázemí (typicky: finanční nejistota)
dlouho trvá, než něco zpracuje (i fyzicky)
strach z budoucnosti
Pravidelné cviky na obratel L5:
otáčení dolních končetin v kyčelním kloubu
pohyb stehen směrem ven
ohýbání a následné narovnání dolních končetin v kolenním kloubu
otáčení nohou
Fyzické příčiny obratle L5:
sedavé zaměstnání
SI skloubení
Sakroiliakální kloub označuje přechod mezi kostí křížovou (os sacrum) a kostí kyčelní (os ileum) a do češtiny je překládán jako křížokyčelní kloub. Často se také můžete setkat s názvem SI, hovorově „esíčko“. Jedná se o kloub tuhý, ve kterém jsou vykonávány pohyby malého rozsahu, které jsou ovšem důležité pro postavení pánve.
Projevy:
bolest hýždí a zadní strany stehen
bolest se přenáší do oblasti třísel či stydké spony
omezení v běžných činnostech, jako je chůze do schodů či vystupování z auta
Cviky
Na břiše: Leh na břiše, ruce složené pod čelem. Začneme přitahovat levou nohu do plazení, ale přitom si hlídáme levý bok. V okamžiku, kdy máme pocit, že se levý bok začíná odlepovat od podložky, zastavíme pohyb levou nohou. V této pozici je výdrž s tlakem boků a levého kolena do podložky. Pak povolíme a provedeme na druhou stranu.
Na boku: Leh na pravém boku. Pravou ruku dáme pod hlavu, pravou nohu skrčíme v koleni, máme levou v koleni nataženou, v kotníku děláme „fajku“. Levou nohu zatlačíme vnitřním kotníkem do podložky a vytáhneme do dálky. Výdrž. Totéž na druhém boku.
Pejsek: Vzpor klečmo, zvedneme střídavě pokrčenou pravou a levou nohu do boku (na pejska). Boky přitom zpevníme a nepřetáčíme. Důležité je hlídat si, že koleno zdvižené nohy musí být minimálně tak vysoko jako její kotník. Účinnost cviku závisí na uvedených podmínkách, nikoli jen na tom, jak vysoko je kotník.
Sunutí kolena: Vzpor klečmo, naznačíme sunutí pravého kolena p
Žíly dolní končetiny je možné rozdělit na žíly hluboké, probíhající většinou ve dvojicích podél stejnojmenných tepen, a na žíly povrchové.
Hluboké žíly – nohy a bérce jsou komitantní k tepnám a jsou vždy dvě v. poplitea, femoralis jen jedna, mají obdobné přítoky jako tepenné větvení. Část žilní krve se svalovou prací vytláčí přes perforátory do povrchového žilního systému.
Povrchové žíly – na noze vytvářejí slabé rete venosum plantare a větší rete venosum dorsale – přijímá vv. metatarseae dors., dorzální síť propojuje arcus venosus dorsalis pedis. Z jeho okrajů vzniká v. saphena magna a parva.
V. saphena magna – četné chlopně, probíhá před mediálním kotníkem ↑ na ventromediální bérec, paralelně s n. saphenus na stehno, do trigonum femorale, ↓ přes hiatus saphenus do v. femoralis. Přítoky: v. saphena accessoria – z mediálního stehna, často i v. epigastrica spfc., v. circumflexa ilium spfc., vv. pudendae ext. (vlévají se i do v. femoralis).
V. saphena parva – má chlopně, vzniká za laterálním kotníkem, ↑ na zadní bérec, paralelně s n. suralis, do fossa poplitea, ↓ přes fascia poplitea do v. poplitea; přijímá v. femoropoplitea ze zadní strany stehna.
MYDOCALM 50 MG (MYDOCALM 150 MG) obsahuje tolperisoni hydrochloridum 50 mg (150 mg) v 1 potahované tabletě.
MYDOCALM 50 mg: bílé nebo téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany označené „50“.
MYDOCALM 150 mg: Tmavě hnědé potahované tablety čočkovitého tvaru, téměř bez zápachu, označené „150“.
Terapeutické indikace
Akutní, případně dlouhodobé léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného organickými neurologickými poruchami (spastickou monoparézou a hemiparézou po cerebrovaskulární příhodě, roztroušenou sklerózou, myelopathií, zraněním míchy). Jako adjuvantní dlouhodobé léčení při rehabilitaci pacientů se spastickou parézou, aby se usnadnila léčebná gymnastika. Speciální pediatrické indikace jsou Littleova choroba (spastická paralýza) a jiné encefalopatie provázené dystonií. Léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného degenerativními chorobami pohybového systému, například artrózou velkých kloubů, spondylózou, spondylartrózou, diskopatií. Mimoto se nezávisle na předchozích indikacích používá i k léčení obliterujících cévních chorob (obliterující arteriosklerózy, diabetické angiopatie, obliterující trombangiitidy, Raynaudovy choroby) a poruch vyvolaných postižením cévní inervace (akrocyanózy, intermitentní angioneurotické dysbazie). Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé, MYDOCALM 50 MG i pro děti od 3 let.
Dávkování a způsob podání
Dospělí a mladiství: MYDOCALM potahované tablety mají vysoký terapeutický index. Užívají se per os. Doporučená denní dávka je 150–450 mg, rozděleno do tří jednotlivých dávek podle individuálních potřeb a tolerance pacienta. Tyto dávky je možné užívat i dlouhodobě (několik měsíců i let) bez redukce dávkování. U starších lidí není nutná redukce ani modifikace dávkování, i pacienti vyššího věku dobře snášejí uvedené doporučené dávky. Podle dostupných údajů není třeba žádná úprava dávkování při snížené funkci jater nebo ledvin. Ačkoli potrava podle klinických zkušeností neovlivňuje účinnost MYDOCALMU, doporučuje se jako obecné pravidlo užívat tablety před jídlem.
Děti: MYDOCALM 50 MG potahované tablety nepředstavují vhodnou lékovou formu pro zahájení léčby u dětí. U dětí od 3 do 6 let se na začátku léčby podává celodenní dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti a od 6 do 14 let celodenní dávka 2–4 mg/kg tělesné hmotnosti, obvykle rozděleně do tří jednotlivých dávek. U dětí při Littleově chorobě je obzvlášť důležité
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, v
Zánět slinivky břišní (pankreatitis) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní (akutní pankreatitis) je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischémií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. Příčinou je v 50 % dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % jde o nekrotizují zánět slinivky. Tryptický zánět slinivky (tryptická pankreatitis) je velmi častá, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen.
Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), která pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje. K poškození slinivky a následnému zánětu tedy vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, které se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu například tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest, například žlučové kameny (cholelithiasa) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy.
Příčiny
Jako u mnoha jiných onemocnění hraje i u zánětu slinivky významnou roli genetika. Mezi rizikové faktory proto patří zhoubný nádor slinivky (karcinom pankreatu) u jiného člena rodiny (častěji se vyskytuje u mužů). Dalším z faktorů je nádor některého jiného orgánu dutiny břišní (žaludek, střevo, děloha), který vede k prorůstání nádoru i do slinivky, tomuto stavu se říká druhotný nádor slinivky (pankreatu). Významný podíl na rozvoji některých druhů zánětů slinivky mají i alkohol, obezita a špatné stravovací návyky (tučná strava). Riziko zánětu slinivky stoupá také při cholelithiáze, což je vlastně kam
Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, léčiva proti demenci;
ATC kód: N06DX02
Během experimentálního testování byly zjištěny u extraktu EGb 761 obsaženém v Tebokanu následující vlastnosti:
Zvýšená tolerance vůči hypoxii, především v mozkové tkáni. Inhibice rozvoje mozkového edému a urychlení jeho regrese tam, kde již byl vyvinut, ať již vlivem traumatu nebo intoxikace. Redukce edému retiny a korneálních lézí. Inhibice na věku závislé redukce počtu cholinergních muskarinových receptorů a také alfa 2 receptorů, spolu se zvýšeným vychytáváním cholinu v hippokampu, spolu se zlepšením paměti, výkonnosti a schopnosti se učit. Zvýšení krevního průtoku tkáněmi, především na úrovni mikrocirkulace. Zlepšení reologických vlastností krve. Inaktivace toxických kyslíkových radikálů (flavonoidy), zvýšení antagonismu PAF, tj. faktoru aktivujícího destičky (ginkgolidy). Neuroprotektivní vlastnosti (ginkgolid A a B, bilobalid).
5. 2. Farmakokinetické vlastnosti
Průnik EGb 761 do lidského mozku byl demonstrován na základě změn na EEG, které
jsou závislé na velikosti podané dávky.
Po perorálním podání 80 mg extraktu z listů Ginkgo biloba byly zaznamenány velmi dobré hodnoty absolutní biologické dostupnosti látek v organismu: 100% absolutní biologická dostupnost pro terpenolaktony, tj. pro ginkgolid A, ginkgolid B a bilobalid; 98% absolutní biologická dostupnost pro ginkgolid A; 93% / 79%/ pro ginkgolid B a 72% bilobalid.
Maximální plazmatické hodnoty byly: 15 ng/ml pro ginkgolid A, 4 ng/ml pro ginkgolid B, a přibližně 12 ng/ml pro bilobalid.
Biologické poločasy: 3,9 hod. pro ginkgolid A, 7 hod. pro ginkgolid B a 3,2 hod. pro bilobalid.
Při intravenózním podání byly hodnoty biologického poločasu : 3,5 hod. pro ginkgolid A, 5,5 hod. pro ginkgolid B a 3,2 hod pro bilobalid.
Při měření parametrů u potkanů byly nalezeny tyto hodnoty:
60% resorpce ze zažívacího traktu po podání p.o., měřeno za pomoci extraktu značeného radioizotopem uhlíku C 14. Maximální plazmatické hodnoty byly nalezeny za 1,5 hod. po perorálním podání. Biologický poločas byl 4,5 hod. Druhé maximum hodnot za 12 hodin po podání svědčí pro enterohepatický oběh.
5. 3. Předklinické údaje ve vztahující se k bezpečnosti přípravku
Následující údaje se vztahují k extraktu EGb 761, který je obsažen v Tebokanu:
Neměl by se používat u dětí mladších 5 let. Terapie ve zvláštních případech: scabies norwegica, scabies crustosa, epidemie svrabu, imunosuprimovaní pacienti.
Chemický vzorec: C48H74O14
Použití: 200 μg/kg pro dosis, per os podání; celkovou dávku rozdělit do dvou dílčích dávek, podat jednorázově nebo třikrát po sobě s odstupem 14 dní od posledního podání.
Warfarin a Lawarin patří mezi kumarinové přípravky, což jsou antagonisté vitaminu K. Používají se per os (ústy). Kdežto Pradaxa, která je přímým inhibitorem trombinu dabigatran etexilát, patří mezi nové perorální přípravky povolené u nás k použití v posledních čtyřech letech – přímé inhibitory faktoru Xa – rivaroxaban (Xarelto) a apixaban (Eliquis)
Udělení povolení k léčbě národními institucemi kontrolujícími léčiva (v ČR je to SÚKL v návaznosti na EMA) ještě automaticky neznamená, že schválené přípravky budou při léčbě ve všech svých indikacích dle SPC doporučovány i jednotlivými odbornými skupinami. U nás je k tomu oprávněna zejména Česká kardiologická společnost. Pradaxu může předepisovat kardiolog, internista a neurolog. Přípravek je v uvedených indikacích hrazen v prevenci CMP a systémové embolizace u dospělých pacientů indikovaných k antikoagulační léčbě při kontraindikaci warfarinu, tedy při:
a) nemožnosti pravidelných kontrol INR;
b) nežádoucích účincích u léčby warfarinem;
c) nemožnosti udržet INR v terapeutickém rozmezí 2,0–3,0, to znamená, že 2 ze 6 měření nejsou v uvedeném terapeutickém rozmezí;
d) rezistenci na warfarin, tedy nutnosti podávat denní dávku vyšší než 10 mg.
Je nutné uvést, že s používáním nových antikoagulancií nejsou dlouhodobé zkušenosti. K léčbě byly povoleny teprve před několika lety. Proto se doporučuje, aby v případě indikace nových antikoagulancií byli pacienti vždy pečlivě seznámeni se všemi „pro“ i „proti“ nových léků (včetně cenového srovnání) a sami se pak také rozhodli pro vhodnější alternativu. Pokud v případě potřeby chybí rychlý a účinný způsob eliminace účinku „nových“ antikoagulancií, vede to u každého lékaře také k obavě z možného rizika nezvládnutelného krvácení v případě úrazu, urgentní operace a podobně. Proto se stále vytvářejí registry závažných komplikací při jejich použití, většinou se však zjišťuje, že ke krvácení dochází zejména tehdy, jestliže se nerespektují údaje uvedené v SPC přípravků.
Nová antikoagulancia se ukazují jako bezpečná. Evropská kardiologická společnost v novelizovaných Doporučeních pro léčbu nemocných s fibrilací síní z roku 2012 při indikaci antikoagulancií doporučuje použít rozšířený bodový systému hodnocení, označovaný jako CHA2DS2‑VASc, který by měl z léčby antikoagulancii vyloučit jen pacienty s nejnižším rizikem CMP, pr
Akutní toxicita vyjádřená LD50 je při perorálním podání u myší a potkanů 700 – 900 mg/kg tělesné hmotnosti, u králíků 1 až 2 g na jeden kg tělesné hmotnosti a u koček a psů je 1 až 2 g na kg tělesné hmotnosti, ale u psů byla pro silné zvracení stanovena LD50 jen přibližně.
Chronická toxicita Clotrimazolu
Dlouhodobé podávání vysokých dávek per os u potkanů, psů a opic způsobilo změny v játrech a nadledvinkách. V závislosti na velikosti dávek došlo k hypertrofii jater (hypertrofie buněk a zbytnění celého orgánu), která byla vyvolána mikrozomální enzymatickou indukcí v hepatocytech. Známky intrahepatální cholestázy nebo patologické změny nebyly u psů a opic pozorovány, pouze u potkanů došlo na pokladě zvláštní senzibility ke Clotrimazolu, při dávkách 200 mg na kg tělesné hmotnosti a den, k degenerativním změnám v hepatocytech. Funkční hypertrofie je reverzibilní a po ukončení podávání odeznívá. Zbytnění nadledvinek bylo způsobeno hromaděním tuku v zona reticularis a fasciculata; poškození parenchymu nebylo pozorováno. Po ukončení podávání jsou i tyto změny reverzibilní, ale přetrvávaly déle než v játrech.
Mutagenní a karcinogenní účinky Clotrimazolu
Pokusy zaměřené na mutagenitu jsou negativní, ale zatím neumožňují konečná zhodnocení. Karcinogenita klotrimazolu nebyla sledována.
Clotrimazol a reprodukční toxicita
Teratogenita byla sledována u myší, potkanů a králíků při perorálním podání dávek až do 200 mg na kg tělesné hmotnosti a u potkanů při vaginálním podání 100mg na kg tělesné hmotnosti. Clotrimazol neměl přitom vliv na fertilitu, není embryotoxický ani teratogenní. Dosavadní zkušenosti s lokální aplikací u těhotných nesvědčí pro toxický účinek na embryo a plod.
Lokální (topická) snášenlivost Clotrimazolu
Studie lokální snášenlivosti byly provedeny s použitím roztoku 1% Clotrimazol v polyethylenglykolu 400) u králíků – albínů. Při studiích se sledovala primární dráždící aktivita a tolerance během dlouhodobého použití. Neporušená kůže králíka neprokázala dráždící účinek. Tvorba edému nebyla pozorována ani při aplikaci na porušenou kůži.
Seznam všech pomocných látek Clotrimazolu spray: Makrogol 400, isopropylalkohol, propylenglykol. Doba použitelnosti Clotrimazolu je 3 roky od data výroby. Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Pro udržení léčivých vlastností je vhodné Clotrimazol skladovat při teplotě do 30*C. Clotrimazol AL spray 1% se prodává jako lahvička z hnědého skla s mechanickým rozprašovačem a krytem z plastické hmoty. Zabalen je v papírové krabičce. Velikost balení je 30 ml roztoku.
Laboratorní metody: Z laboratorních metod je užitečné stanovení aktivity enzymů (amylázy, lipázy) v krevním séru. Zvýšení aktivity enzymů nad trojnásobek normy svědčí o akutním zánětu slinivky. Nálezy však nejsou zcela specifické. Vždy se rutinně provádějí krevní testy (krevní obraz) a jaterní testy a též se zjišťují další biochemické parametry krevního séra (močoviny, krevního cukru, minerálů), navíc se při pankreatitidě vyšetřuje sérová hladinu vápníku, takzvaný C-reaktivní protein (specifická bílkovina séra vypovídající o závažnosti zánětu slinivky) a takzvaná acidobazická rovnováha (pH – poměr kyselin a zásad ve vnitřním prostředí).
Zobrazovací metody: Ze zobrazovacích metod patří k základním a všeobecně dostupným vyšetřením ultrasonografie (ultrazvuk). Vyšetření může ukázat zvětšení slinivky, její neostré obrysy, tekutinu v okolí slinivky či v dutině břišní, rozšíření žlučovodu, případně i pankreatického vývodu. Ke standardním vyšetřením u onemocnění slinivky břišní se řadí i počítačová tomografie (CT), jež prokáže rozsah zánětlivého postižení slinivky včetně přítomnosti ložisek odumřelé tkáně (takzvaných nekróz). Názvem endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) se pak označuje zobrazení žlučových cest a pankreatického vývodu za pomoci kontrastní látky, které se provádí v rámci endoskopického vyšetření dvanácterníku a které určuje příčinu problémů či lokalizuje překážku ve vývodech (například kamínek ve žlučovodu, jenž způsobuje takzvanou biliární pankreatitidu). V rámci vyšetření lze provést léčebný výkon zvaný papilotomie, což je protětí svěrače v koncové části žlučovodu v místě takzvané papily (vyústění žlučovodu do dvanácterníku). Tím se uvolní přetlak ve žlučovodech i v pankreatickém vývodu.
Pacient s akutní pankreatitidou musí být hospitalizován v nemocnici. Nesmí přijímat potravu ústy (to ostatně většinou ani nechce), dostává léky proti bolesti a velké množství tekutin do žíly. Výživa se mu podává buď hadičkou zavedenou nosem až do tenkého střeva (enterální výživa), nebo přímo do žíly (parenterální výživa). Kdyby totiž člověk přijímal potravu ústy, zvýšila by se tvorba trávicích šťáv ve slinivce a stav nemocného by se zhoršil. V případě těžkého průběhu onemocnění a vzniku nekróz nastupují chirurgové, kteří provedou operaci slinivky a odstraní její odumřelé části. Úmrtnost při&nb