V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu je ale včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného. K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného. Je možné u něj pozorovat maniodepresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stadiem syfilitického poškození nervového systému je takzvaný tabes dorsalis. Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči. Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavostí aortální chlopně. Nemocný je tak ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Omasta.
Co je tou hlavní příčinou, která nás časem zohaví a přivodí nemoci?
Ať chceme nebo ne, stárneme a stárnutí naše tělo postupně zmrzačí. Je něco, co proces stárnutí zpomalí. Jsou na to 2 pohledy.-
1. říká, že je potřeba cvičit, udržovat si veselou náladu a jíst potraviny s akcelerátory stárnutí a čekat až vznikne prostředek proti stáří.
2. říká, že lék proti stárnutí objeven nebude, protože už je od roku 1965. Byl objeven zároveň s potravinami urychlujícími stárnutí. Výhoda léků proto stárnutí je v tom, že současně mírní několik různých degenerativních chorob a přitom udržují mládí, svěží pokožku, pohyblivost a dostatek energie na užívání života bez bolestí.
Oba pohledy jsou neslučitelné. Druhý vypadá zajímavěji, ale nevýhodou, že léky proti stárnutí jsou zapovězené. Skoro každý měsíc se objevuje článek, který lékům proti stárnutí dává záporné hodnocení a poukazuje na jejich negativa.
Na jejich používání musíte mít odolnou osobnost. Nejlépe když jste nějaká celebrita, která prostě potřebuje být mladá, jinak přestane vydělávat. Takže nemá na vybranou.
Také osobnostní výbava hraje roli. Deprese se častěji vyskytuje u osob s nízkým sebevědomím, pesimistickým viděním světa a budoucnosti, u osob s nedostatečně rozvinutými sociálními dovednostmi, a tím i chudými sociálními kontakty, nebo u osob závislých na druhých. Rizikem může být i výhradní stavění sebehodnocení a spokojenosti na úspěchu a výkonu. V situaci, kdy tyto nároky není možné udržet (například kvůli nemoci), se pak u těchto lidí snáze rozvine deprese.
Na pozadí deprese (endogenní – „pravé“ deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není udivující, že deprese často začne v takových obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium, nebo v průběhu menstruace.
Podle psychoanalytického pojetí je deprese reakcí na nějakou ztrátu; další názor praví, že jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Podle jiných je tím významným predispozičním faktorem ztráta rodiče do 11 let věku, která zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese. Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl – v rámci prevence deprese – pokusit o řešení těchto problémů.
Demence je závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni. Ústředními příznaky demence jsou progresivní deteriorace rozumových schopností a změny osobnosti. Nejčasněji bývá postižena krátkodobá, později i dlouhodobá paměť, porušen je také úsudek a časoprostorová orientace, včetně ostatních kognitivních schopností, jakými jsou pozornost, schopnost komunikace, abstraktní myšlení a rozpoznávací funkce. Osobnost nemocného se postupně rozpadá, četné obtíže pro něj představují i běžné každodenní činnosti a jeho společenská role, pacient zapomíná již naučené úkony, jako je například oblékání, příprava jídla a hygiena, ztrácí své osobní věci, bloudí ve svém bydlišti. Tyto projevy velmi často doprovázejí i poruchy nálady, nezvyklé chování nebo epizodické stavy zmatenosti (delirium) s hrozbou pádu. V případě afektivních poruch jsou nejčastějšími deprese, úzkost a apatie, zřídkavé ovšem nejsou ani euforie, mánie či takzvaná moria (rozjařené, nicméně velmi nevhodné chování, obtěžování, plané vtipkování, zlomyslnost). Objevují se i příznaky psychózy – halucinace, iluze, paranoia, nepřiléhavé emoce, nejčastěji pod obrazem deliria. Vzhledem k organické povaze demence se v závislosti na původu onemocnění projevují i poruchy hybnosti a rovnováhy, případné paralýzy a parestezie či extrapyramidové příznaky (tremor, pohybová rigidita).
Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka. Alzheimerova nemoc začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou Alzheimerova nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stadiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci samému, společnosti, nebo oběma. Tuto nemoc je možné stejně jako všechny ostatní duševní i tělesné poruchy léčit. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván.
V České republice je alkohol problém, který je často bagatelizován. Dá se říci, že lidí, kteří problematicky konzumují alkoholické nápoje, jsou v Česku desetitisíce. Z dostupných statistik vyplývá, že potíže tohoto druhu má 25 % mužů a 10 % žen. Znepokojující je i rozšířenost konzumace alkoholu mezi mládeží. Tento fenomén je na okraji zájmu veřejnosti a zastiňuje ho viditelnější drogová problematika. Je nutné konstatovat, že alkohol, i přesto, že je legální, pořád zůstává drogou srovnatelnou s kokainem nebo opiáty. Nabaluje na sebe celou řadu negativních jevů, jako je kriminalita, rozvodovost, sekundární chronická až smrtelná onemocnění.
Existuje celá řada bylin, které vám mohou pomoci v boji s přemnoženými kvasinkami. Nejlepší jsou asi naše domácí byliny, které najdete v osvědčeném elixíru Fungilen. Tento čistě přírodní přípravek je založen na přímém odstranění nežádoucích mikroorganismů, včetně všech druhů patogenních kvasinek. Obsažený extrakt z penízovky sametonohé ve spolupráci s dalšími likvidátory patogenních mikroorganismů – levandulí lékařskou a lichořeřišnicí větší – potlačují růst kandidy. Výtažek z puškvorce lékařského pak odstraňuje zapouzdřená ložiska ve střevech a bříza bělokorá v této směsi funguje jako drenáž všech uvolněných toxinů a odpadních látek. Obsažené bylinky a penízovka neničí na rozdíl od klasických antibiotik přátelské organismy. Laktobacilům a dalším potřebným bakteriím naopak uvolňují větší životní prostor ve střevech k lepší činnosti. Pokud je ve střevním traktu dostatek těchto symbiotických bakterií, nemělo by docházet ke vzniku kandidóz, neboť laktobacily mají za úkol kandidu hlídat před přemnožením. Při léčbě kandidóz je často třeba obrnit se velkou trpělivostí, protože naším protivníkem je evolučně jeden z nejdokonalejších organismů vůbec. Ozdravná Fungilenová kúra by měla být vždy dostatečně dlouhá – až do úplného vítězství. V praxi jde obvykle o týdny až měsíce.
Obnova symbiotických bakterií
Dalším výborně fungujícím prostředkem v boji s kandidózou jsou probiotické přípravky. Můžeme vám doporučit například osvědčený italský laktobacilový preparát Ferzym, který obsahuje 10 ušlechtilých kmenů mléčných bakterií v množství 7 miliard zárodků v jedné kapsli. Unikátnost tohoto přípravku spočívá v převratné technologii, pomocí které jsou laktobacily chráněny dvojitým bílkovinným obalem před agresivními žaludečními šťávami. Jiné koncentrované laktobacily tuto speciální ochranu nemají, a proto většina mléčných bakterií končí svou cestu již v žaludku. Ozdravného efektu tak často nedosahují ani koncentrované laktobacilové preparáty s mnohamiliardovými denními dávkami. Oproti tomu by již jedno balení Ferzymu mělo stačit k základní obnově střevních bakterií a tím i potlačení přemnožených nežádoucích kvasinek. Nasazení tohoto přípravku se však doporučuje až po vyčištění střev, tedy po využívání alespoň jedné lahvičky elixíru Fungilen, aby kolonizace nových bakterií proběhla maximálně efektivně.
Homeopatie
Nadějná je také léčba pomocí homeopatie, konkrétně se doporučuje homeopatický přípravek Candida/Monilia albicans. Typickým pacientem tohoto homeopatického léku je člověk, který potlačuje hněv či zuřivost, trpí velkým nedostatkem energie a má zvýšenou touhu po sladkém. Má pocit, že je na něj kladeno příliš mnoho požadavků a očekávání, které nemůže
Lékař posoudí, zda se u dítěte nevyskytuje motorická (pohybová) nebo vizuální porucha. Zjistí, jestli nemá příznaky slabosti a jestli v psaní nebrání třes nebo jiné nedobrovolné pohyby ruky. Psycholog může provést i jiné zkoušky – například test kreslení a test zrakové vnímavosti. Pozorování a léčba musí být zaměřeno na celou osobnost dítěte, na jeho vztahy s okolím i na vztah ke školní práci. Významný je i způsob adaptace na školu.
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
F009 - Demence u Alzheimerovy nemoci NS
F01 - Vaskulární demence
F010 - Vaskulární demence s akutním začátkem
F011 - Multiinfarktová demence
F012 - Subkortikální vaskulární demence
F013 - Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
Na pozadí depresivní poruchy bývá určitá vloha. Je-li tato vloha, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim.
Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není divu, že deprese často začne v obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium nebo v průběhu menstruace. Deprese je dle některých odborníků reakcí na nějakou ztrátu, jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Ztráta rodiče do 11 let věku je významným predispozičním faktorem a zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese.
Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl v rámci prevence, pokusit o řešení těchto věcí.
Tato porucha se projevuje střídáním mánie (manická epizoda) a těžké deprese (bipolární deprese). Dalšími projevy může být rychlá a nečekaná změna nálad (více než 4 fáze v jednom roce) či takzvané ultrarapidní cyklování, to znamená, že mánie a deprese se nečekaně střídají několikrát za den. Při smíšené fázi postižený zažívá symptomy obou stavů zároveň (mánie i deprese). Manickým syndromem se rozumí stav, kdy postiženého snadno rozruší i sebemenší maličkosti, jedná impulsivně, například utrácí velké částky z vypůjčených peněz, které poté nemá jak splácet. Nemocný trpící mánií bývá nadměrně sebevědomý (většinou ovšem neproduktivně), veselý nepřiměřeně okolnostem, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, zrychlenou řeč, rychlé střídání myšlenek, je sexuálně promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Postižený může být zároveň i podrážděný, veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené, může mít pocity nadřazenosti a nezastavitelnosti, a může být nebezpečný pro sebe i své okolí.
Bipolární porucha velmi často souvisí s jinými poruchami, například poruchami osobnosti. Příkladem může být hraniční porucha osobnosti, která se také projevuje střídáním nálad, obvykle ale v kratších časových úsecích, například hodinách nebo dnech. Je otázka, jestli jde o skutečnou komorbiditu (tedy současný výskyt dvou různých nemocí), nebo podobnost příznaků. DSM – diagnostický systém používaný v USA – řadí obě poruchy vedle sebe do takzvaných poruch bipolárního spektra. Dále jde o narcistickou poruchu v širším slova smyslu, tedy osobnost s nestabilní regulací pocitu vlastní hodnoty. Tato nestabilita má různé projevy, od narcistické poruchy osobnosti v užším smyslu, jak je laicky dobře známá (přesvědčení o vlastní výjimečnosti, nadřazenosti, neempatické, sobecké chování, upevňování pocitu vlastní hodnoty na úkor druhých), přes depresivní poruchu osobnosti, kde je sebehodnocení naopak trvale patologicky snížené, ke střídání pocitů zvýšené a snížené vlastní hodnoty a s tím i nálad a aktivity, které se mohou podobat projevům BAP nebo v ně přecházet.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (World Health Organization) patří bipolární porucha mezi deset nejdražších nemocí s nejhoršími následky.
Každý z nás v sobě ukrývá všechny 4 typy osobnosti, jen v různém poměru. Na přesnější zjištění existuje psychologická diagnostika. Důležité je však nejen zjistit, kde jsem, ale také, jak to uchopit v praxi. A naučit se využívat tyto informace v běžném životě. Řecký filozof a lékař Hippokrates rozděloval lidi podle jejich temperamentu a vlastností do čtyř skupin a věřil, že jejich charakteristiky jsou ovlivněny převládající tělní tekutinou (sangvinik, melancholik, cholerik, flegmatik). U sangviniků to byla krev. Sangvinika lze popsat jako stabilního extroverta, člověka s veselou, společenskou povahou, čilého, komunikativního a optimisticky zaměřeného. Na druhou stranu bývají sangvinici údajně povrchní, příliš výřeční, neklidní, nesnesou porážku a mají potíže se soustředěním. I když bylo toto dělení dávno překonáno, stále na něj můžeme často narazit. Kdybychom ho chtěli aplikovat v praxi, je třeba mít na paměti, že nikdo nebude beze zbytku splňovat uváděné charakteristiky, spíše bude kombinací více typů.
Sangvinik vypráví příběhy, v nichž bývá často hlavním hrdinou. A nejvíce ho můžeme rozhodit, pokud se najednou zeptáme na nějakou praktickou věc a pak se zapomeneme dotázat, jak to dopadlo. Doslova pak trpí přetlakem historku dovyprávět. Kdykoliv a kdekoliv je schopen se seznámit. Stačí například stát ve frontě u pokladny, pohlédnout sousedovi do košíčku a už navazuje hovor. Pokud je to například matka a vedle ní stojí její syn – dokonalý melancholik, studem by se v ten moment propadl, jak se může matka takto seznamovat. Je to velice doteková povaha, sangvinik se často a rád objímá, je hodně hlasitý a opět při setkání se svým „protipólem“ melancholikem můžeme někdy doslova vidět na ulici tanec, kdy se jeden přibližuje a druhý couvá. Je to osobnost zaměřená uměleckým směrem, takže si z přednášky místo obsahu pamatuje více, co měl přednášející na sobě. Tito lidé jsou schopni zapomenout někde děti a ženy zapomínají, kde nechaly zaparkované auto či jakým vozem vůbec přijely. Takže situace vypadá tak, že žena obrátí na vhodném místě svoji kabelku, vysype z ní všechno včetně klíčů od auta, v mezičase se seběhne několik lidí kolem a pak společně hledají vůz, k němuž pasují nalezené klíče.
Sangvinik rád a nadšeně slibuje, ale bohužel často odmítá převzít zodpovědnost dospělého člověka a věci pak nedotahuje do konce. I on mívá výkyvy nálad, ale na rozdíl od melancholika v krátkých intervalech. Pokud s ním jdeme na kávu ve dvou, většinou nás nepustí ke slovu, a když už se nám to konečně podaří, je na něm hodně vidět, že nechce poslouchat, že ho to, co povídáme, až tak nezajímá. Má sklony k bohémskému životu, chodívá na schůzky pozdě či nepřichází vůbec. A pokud nás pozve na oběd, doporučuji vzít si peníze. Nejen, že neví, kolik jich s sebou má, ale je dost možné, že je nemá vůbec.
Tomuto typu temperamentu by prospěla z dalších vlastností systematičnost, důslednost a zodpovědnost.
Pro ženu zrozenou ve znamení Ryb je typická klidná povaha, její jemnocit a duchovní založení, zároveň je to ale velmi silná osobnost, která může mít problém s prosazováním svého názoru vzhledem k její nekonfliktnosti. Pro ženu v tomto znamení není důležité být ve společnosti středem pozornosti, naopak jí vyhovuje příliš nevystupovat z davu. Žena v tomto znamení se ráda stará nejen o své blízké ale i lidi v okolí, kteří potřebují pomoct. Žena v tomto znamení se snaží vyhnout hádkám a naopak kolem sebe nastolit pohodovou atmosféru.
Doporučované vůně pro Ryby (ženu):
Pro takovouto ženu se hodí parfémy s romantickou vůní, rozhodně nejsou vhodné těžké a kořeněné parfémy. Ženám ve znamení Ryb vyhovují parfémy s vůní cedrového dřeva, hedvábí, květin a ovoce.
Doporučované parfémy:
Eternity Acqua for Her (Calvin Klein), Eden (Cacharel), Acqua di Gio (Giorgio Armani), L´eau d´Issey Miyake, Incanto Shine (Ferragamo), Mexx Fresh Women, Harmonie Les Fleur de Bach
Kozoroh je zvláštní znamení a člověk v něm narozený je poněkud komplikovaná osobnost. Horoskop Kozorohovi nedává do vínku možnost spolčit se s každým jiným znamením, protože by se nepohodli. Kozoroh při své zarputilosti a potřebě zvažovat není vhodným partnerem pro vášnivé protějšky, které by jeho povaha brzdila a iritovala. Nejlépe se k němu hodí lidé ve znamení Býka, Štíra a Panny.
Kozoroh a Kozorožka
Vztah mezi Kozorohem a Kozorožkou se na první pohled jeví jako společná fúze, pravdou je, že kvalitu společného života zřejmě měří společenským postavením, kterého spolu dosáhli, anebo pouze tím, jak jeden druhému zapadá do svých plánů. Možná se to neobejde bez nějakého kritického momentu, ale až objeví vzájemně své duše a svá srdce, čeká je úspěch!
Kozoroh muž, Rak žena
Toto spojení je doslova erotickou extází, nesmírná vzájemná přitažlivost naprosto smazává hranice v sexu. Račí žena pod tíhou Kozoroha měkne a rozplývá se samou něhou.
Kozoroh muž, Blíženec žena
Žena Blíženec je pro Kozoroha neuchopitelná, moc rychlá a patrně ji nikdy Kozoroh nebude umět sexuálně uspokojit. Je prostě jiný a tento vztah vyžaduje hodně tolerance.
Kozoroh muž, Lev žena
Z tohoto spojení povýšenost doslova kypí. Příliš často si tato dvě znamení vzájemně negativně ovlivňují náladu a případná nedorozumění jsou plná komunikačních problémů.
Ženy Vodnářky mají rády ozdoby a zvláštní, neobvyklý parfém. Příběh lásky neproběhne hladce. Od Vodnářky nelze očekávat, že bude reagovat jako ostatní lidé. Má jiné antény, a to se nedá měnit. Žena narozená ve znamení Vodnáře si nejlépe rozumí v partnerském vztahu s lidmi narozenými ve znamení Blíženců, Lva, Štíra, Střelce nebo Ryb. V práci nebo v byznysu si Vodnářky nejlépe rozumí s lidmi narozenými ve znamení Býka, Blíženců, Panny, Vah, Štíra, Střelce a Ryb.
Žena Vodnář
Je to silná a nezávislá osobnost, která přesto dokáže působit velmi žensky a šarmantně. Nedokáže žít bez svobody a má široký okruh nejrůznějších, často velmi neobvyklých zájmů. Je upřímná, inteligentní, tolerantní a její myšlení není zatíženo předsudky. Můžete si s ní povídat snad o čemkoliv! Je trochu nestálá. I když se umí pro věci nadchnout opravdu hluboce a z celého srdce, ne vždy to má dlouhého trvání. Ráda se nechá okouzlit čímkoliv novým a netradičním, a to ve všech oblastech života. Baví ji překvapovat své okolí.
Tmavší barvy (fialové, červené, oranžové, popřípadě i žluté) se používají většinou pro pány. Doplňují se také zelenou a bílou barvou. Světlejší, růžové, ale i červené odstíny se hodí naopak pro ženy a opět je možné je zkombinovat s bílou barvou. Barvy mohou symbolicky také vyjadřovat osobnost a charakter zemřelého.