OSTEOPENIE NOVOROZENCŮ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Pozor, nepleťte si osteopenii s osteoporózou, jsou to sice příbuzné, ale přeci jen odlišné nemoci. Osteopenie je označována za předskokana osteoporózy. U obou chorob se problematika dotýká kostí, a to jejich denzity, což je hustota kostní tkáně a její pevnosti. K přirozenému řídnutí kostí dochází u lidí přibližně od jejich 30 let věku, kdy se nestačí kostní buňky obnovovat v takové míře, jako doposud. Pakliže poklesne hustota kostí o 10 až 25 %, trpí člověk osteopenií. V případě, že je řídnutí kostí ještě rozsáhlejší (nad 25 %), osteopenie se stává osteoporózou.
Osteopenie nedonošených
Základním rysem osteopenie z nezralosti není nedostatečná resorpce minerálů, ale nedostatečná nabídka – na rozdíl od rachitidy v kojeneckém a dětském věku je příjem vitamínu D dostatečný. Následkem nedostatečné mineralizace dochází k patologické remodelaci kostí a k narušenému lineárnímu růstu. Klinické projevy osteopenie z nezralosti se obvykle projeví mezi 6. až 12. postnatálním týdnem. Snížený minerální obsah kostí vede k typickým rachitickým deformitám, později k patologickým frakturám kostí, které nejčastěji postihují žebra, kost pažní a stehenní. Výskyt fraktur byl dříve popisován jako poměrně vysoký, v roce 1985 se udávala incidence 24 % u dětí s velmi nízkou porodní hmotností < 1 500 g, v roce 1997 byl zaznamenán pokles na 10 %, nyní se fraktury vzhledem k nové strategii parenterální a enterální výživy vyskytují ojediněle. Osteopenie se také podílí na snížení respiračních funkcí, na myopii z nezralosti, v rámci dlouhodobého sledování negativně ovlivňuje růst dítěte a definitivní výšku v dospělosti.
Neblahý vliv mají nápoje jako „Coca-Cola“ a „Pepsi“. Ničí zuby a kosti. Při dlouhodobém a častém používání u dětí vzniká osteoporóza. Tato skutečnost je prokázána v mnoha klinických studiích.
Léčba spočívá především v prevenci osteopenie. Adekvátní suplementace kalciem a fosforem již od prvních dnů života je podstatou prevence i léčby, spolu s doporučovaným příjmem vitamínu D. Parenterální příjem je dostatečný, pokud roztoky výše zmíněné koncentrace kalcia a fosforu obsahují. Suplementace by měla alespoň částečně napodobit příjem minerálů, který dostává plod in vitro. Doporučený příjem enterální stravou je podle odborné komise Americké pediatrické akademie (AAP) 140 až 160 mg vápníku/100 kcal, pro fosfor 95 až 108 mg fosforu/100 kcal. ESPGHAN (European Society of Paediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition) ve svém posledním doporučení z roku 2010 uvádí podobný příjem vápníku – 110 až 130 mg/100 kcal, fosforu 55 až 80 mg/100 kcal. Standardní hyperkalorická mléka pro nedonošené novorozence, která jsou dostupná v České republice, mají obsah obou minerálů dostatečný (Pre‑Beba preemie, Nutrilon Nenatal 0). Fortifikované mateřské mléko má obsah nižší (106 mg Ca/100 kcal, 68 mg P/100 kcal). Vzhledem k tomu, že osteopenie je metabolické onemocnění kostí způsobené především nedostatečným příjmem minerálů, není nutné výrazně navyšovat příjem vitamínu D. Podle posledního doporučení ESPGHAN by denní dávka vitamínu D3 400 až 1 000 IU/den (Vigantol gtt 1 až 2 gtt p.o.) měla dostatečně pokrýt potřeby rychle rostoucího nedonošeného dítěte. Při této denní dávce byly
Osteopenie páteře je patologický stav, který je spojený s nižší hustotou kostního minerálu. Onemocnění vede k progresi osteoporózy. Je obtížné ho diagnostikovat, protože patologické změny kostí, vedoucí ke snížení obsahu vápníku a fosforu, není možné zjistit pomocí laboratorních metod a denzitometrie.
Příznaky se mohou projevovat jako bolest páteře při delším stání, horší chůzí do schodů nebo jako potíže s oblékáním.
Ještě donedávna byl lékařský přístup k řešení osteopenie poněkud rozpačitý. Někdo léky podával a jiný nikoliv. Dnes již však existuje takzvaný FRAX, s jehož pomocí lékaři dokážou vypočítat rizikovost zhoršování onemocnění, a tudíž zjistit, kdy je léčba medikamenty potřebná a kdy je dobré setrvat pouze na preventivních opatřeních. FRAX bere v potaz rodinnou anamnézu, vaši práci, onemocnění, způsob života a další okolnosti, jež onemocnění ovlivňují, a podle těchto parametrů se pak lékař rozhodne, zda vám k preventivnímu režimu přidá bisfosfonáty, anebo nikoliv. Alternativou bisfosfonátů jsou Denosumab anebo Stroncium renalát. Mladším rizikovým ženám po menopauze se ještě před nasazením těchto léků podává hormonální substituční léčba.
Osteopenie se vyznačuje trvající bolestí kyčle či pánve bez předcházejícího traumatu.
Důležitou součástí léčby je i přiměřený pohyb – pacientkám se doporučuje nepřerušovat obvyklé fyzické aktivity, jako je plavání, cyklistika, lyžování, jóga, procházky. Je důležité je upozornit na ochranu proti úrazům a nedoporučuje se zvedání břemen nad 10 kg. Pohyb stimuluje přestavbu kostních trámečků do směru nejvyššího zatížení. Opakovaně se pacientkám zdůrazňuje, že jejich kosti se i v jejich věku stále staví a bourají. A tím, že se podpoří jejich stavba, přibrzdí se bourání kosti, a tak se osteoporóza může vyléčit. Dále léčba osteopenie krčku vyžaduje jak změnu diety – zvýšit příjem vitamínu D a vápníku hlavně ve formě mléčných výrobků, tak i změnu životního stylu – nekouřit, omezit příjem kofeinu, zvýšit pohyb. Navíc výsledky léčby nejsou vidět hned a léčba trvá obvykle několik let.
Streptokok v těhotenství aneb streptokok skupiny B
Streptokok skupiny B většinou neškodně přežívá na různých částech těla, například v nosohltanu, konečníku nebo v pochvě žen. Nebezpečí pak ale představuje v těhotenství, kdy je možné, že bude při porodu přenesen na novorozence, což může mít tragické následky. Proto se doporučuje během těhotenství a hlavně před porodem vzít stěry z poševní sliznice, případně rekta a kultivačně je prověřit. Pokud se zjistí přítomnost streptokoka, žena je léčena antibiotiky dřív, než začne rodit, po dobu porodu a někdy i krátce po něm.
Asi u jednoho procenta novorozenců může přenesený streptokok vyvolat sepsi, plicní onemocnění nebo meningitidu. Rizikové jsou předčasné, komplikované a horečnaté porody. Streptokok ze skupiny B je druh bakterie, která způsobuje infekci u novorozenců, těhotných žen, žen po porodu, u žen po gynekologických operacích a starších mužských a ženských pacientů s jinými závažnými chorobami. Streptokok ze skupiny B je nejčastější příčinou infekce krve u novorozenců (septikémie) a mozku (meningitida). Infekci u novorozenců se dá zabránit tím, že se těhotný ženám, které jsou nositelkami streptokoka B, v průběhu porodu podávají intravenózně antibiotika.
Důrazně se doporučuje, aby každá těhotná žena, která v minulosti prodělala infekci streptokokem B, byla během porodu přeléčena antibiotiky. Mezi onemocnění, která způsobuje streptokok této skupiny, patří infekce močových cest a jiné infekce způsobené streptokoky skupiny B. Prevence a včasná léčba je důležitá, protože infekce streptokokem skupiny B ohrožuje zdraví i život novorozenců. Streptokok skupiny B je někdy příčinou hnisavých zánětů (artritidy, pneumonie, osteomyelitidy) u lidí, kteří mají závažné onemocnění, například zhoubný nádor, cukrovku, jaterní cirhózu a podobně.
Mílie postihují 30–50 % novorozenců. Vznikají retencí keratinu a mazu v pilosebaceózní jednotce. Jde o epidermální cystičky odvozené z pilosebaceózního folikulu, která jsou většinou lokalizovány při jeho ústí. Během několika týdnů jsou samovolně odloučeny a dochází k jejich úplnému vyhojení. Klinicky se mílie jeví jako jednotlivé nebo mnohočetné, 1–2 mm velké, bílé nebo žlutavé hladké papuly, lokalizované na tvářích, nose, bradě a čele. Vzácněji se mohou vyskytovat na trupu a končetinách. Někdy je obtížné odlišení mílií od novorozenecké hyperplázie mazových žláz.
Ve většině případů lékaři předepisují přípravek JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA.
JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA se používá k podpoře metabolických a resorpčních procesů v oku, zejména exsudátů, krvácení a zákalů sklivce různé etiologie, atero- a arteriolosklerotické změny cév sítnice a uvey, myopicko-degenerativní procesy sítnice, začínající katarakty, parenchymatózní keratitidy a atrofie zrakového nervu (na syfilitickém podkladu), respektive adjuvantní léčba plísňové konjunktivitidy a keratitidy.
Přípravek mohou užívat dospělí, mladiství i děti (s výjimkou novorozenců).
Doporučená dávka pro dospělé (včetně starších pacientů): Doporučuje se vkapávat 2–4 kapky denně do dolní přechodní řasy spojivkového vaku. Toto doporučení platí pro všechny věkové skupiny (s výjimkou novorozenců). Pokud dojde k opomenutí aplikace jedné dávky, léčba má pokračovat podáním další dávky v obvyklém čase.
Stejně jako u jiných očních kapek se doporučuje ke snížení možné systémové absorpce stisknout slzný váček v oblasti vnitřního očního koutku (okluze slzných bodů) po dobu jedné minuty. Toto by mělo být provedeno bezprostředně po vkápnutí každé kapky.
Kontaktní čočky by měly být před podáním očních kapek z oka vyjmuty, po 15 minutách je možné čočky opět do oka vrátit.
Pokud je podáván více než jeden lokální oční přípravek, mezi jednotlivými přípravky by měl být zachováván časový odstup nejméně pěti minut.
Děti
Bezpečnost a účinnost přípravku u novorozenců nebyla hodnocena. Proto se podávání JODIDU DRASELNÉHO A SODNÉHO 2% UNIMED PHARMA novorozencům nedoporučuje.
Kontraindikace
Přípravek JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA se nesmí používat:
při přecitlivělosti na léčivé látky (jodid draselný a jodid sodný) nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;
při chronické pyodermii tváře;
při hemoragických diatézách;
při nošení měkkých kontaktních čoček;
u novorozenců;
u pacientů s funkčními poruchami štítné žlázy;
v období těhotenství a kojení.
Zvláštní upozornění
Při mykotickém onemocnění předního segmentu oka je nezbytné aplikovat i specifickou cílenou léčbu antimykotiky. Léčba přípravkem JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA je při této indikaci jen adjuvantní. Současně s používáním přípravku nelze nosit měkké kontaktní čočky. Podle možnosti by se po dobu léčení neměly nosit ani tvrdé kontaktní čočky. Není-li vyhnutí, musí pacient před aplikací přípravku tvrdou kontaktní čočku vždy vyjmout a opětovně ji nasadit nejdříve až za 20 minut po nakapání.
Interakce
Jód a jodidy se po lokální aplikaci do spojivkového vaku při průchodných slzn
Kvalitativní a kvantitativní složení: 1ml roztoku (40 kapek) obsahuje 0,5 mg colecalciferolum, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3).
Klinické údaje: Terapeutické indikace – prevence křivice u dětí – prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D, prevence příznaků nedostatku vitamínu D při malabsorpci, například při chronickém střevním onemocnění, biliární cirhóze, rozsáhlých střevních resekcích, léčbě křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D, podpůrná léčba osteoporózy, léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy
Dávkování a způsob podání: Při denních dávkách nad 1 000 IU nebo v případě dlouhodobého užívání vitamínu D by měly být monitorovány sérové hladiny kalcia.
Preventivní podávání
Děti: Prevence křivice u dětí a zdravých novorozenců – u zdravých novorozenců se podává 1 kapka denně (500 IU vitamínu D3), u předčasně narozených dětí 2 kapky denně (1 000 IU vitamínu D3). Děti mohou užívat Vigantol (olej) od druhého týdne do konce prvního roku života. Ve druhém roce je další preventivní léčba Vigantolem doporučována obzvláště během zimních měsíců. Kojencům a malým dětem se kapky podávají na lžíci s mlékem nebo kaší. Nedoporučuje se přidávat kapky do dětské lahve nebo do většího množství kaše, neboť tak není zaručeno podání plné dávky. Starší děti a dospělí užívají Vigantol (olej) pomocí polévkové lžíce s tekutinou. Při kapání je nutno držet lahvičku ve svislé poloze.
Dospělí: Jako prevence při předpokládané malabsorpci je doporučována dávka 6–10 kapek denně (3 000–5 000 IU vitamínu D3).
Léčebné podávání
Děti: Léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy. Dětem se podává maximálně 2 000 IU/kg/den. U dětí by měly být na začátku léčby každých 4–6 týdnů kontrolovány hladiny kalcia v moči a séru, později každých 3–6 měsíců a podle zjištěných hodnot by mělo být dávkování přizpůsobeno. Dospělí: Léčba křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D. Denně 2–10 kapek (1 000–5 000 IU vitaminu D3). Léčba by měla trvat alespoň rok. Při podpůrné léčbě osteoporózy podávejte 2–6 kapek denně (1 000–3 000 IU). Jako prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D1 užívejte 2 kapky denně (500–1 000 IU). Při léčbě hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy je doporučená denní dávka v rozmezí 10 000–200 000 IU vitamínu D. V závislosti na sérových hladinách kalcia se podává 20–40 kapek denně (10 000 – 20 00
Pneumotorax znamená, že se po protržení plic dostává vzduch do hrudní dutiny a dochází ke kolapsu (splasknutí) plic, a to celkově nebo částečně. Na jeho vzniku se u novorozenců podílí patologicky změněná plicní tkáň (syndrom hyalinních blanek, vdechnutí smolky, zápal plic, nedostatečně vyvinuté plíce) a umělá plicní ventilace. Často však příčinu nelze zjistit. V klinickém obraze se setkáváme s takzvaným asymptomatickým (bezpříznakovým) pneumotoraxem, který nemá klinické příznaky, bývá obvykle jednostranný a postihuje asi 1–2 % novorozenců. Dýchacími obtížemi různého stupně v závislosti na rozsahu pneumotoraxu se vyznačuje symptomatický pneumotorax. Příznaky se mohou objevit náhle, nebo postupně dochází ke zhoršování dýchání ve smyslu ztíženého, zrychleného dýchání s cyanózou. Pokud dojde při velkém tlaku vzduchu v hrudní dutině k útlaku cév a srdce, vznikají příznaky selhávání srdce. Léčba spočívá v jednorázovém, případně opakovaném či trvalém odsávání vzduchu z hrudní dutiny a odstranění příčiny, která pneumotorax způsobila.
Milium je malá cysta, bílý pupínek, který se typicky objevuje na nose a tvářích novorozenců.
Příznaky
Jedná o malé pupínky s bílou či žlutou hlavičkou. Drsný ručník či oblečení může způsobit jejich zčervenání. Tyto cysty se často objevují ve skupinkách. Vznikají tak, že keratin uvízne pod povrchem kůže (keratin je silná bílkovina, která se tradičně nachází v pleťové tkáni, vlasech a buňkách nehtů). Milia většinou vznikají na tvářích, očních víčkách nebo po celém obličeji. Příčiny vzniku milií u novorozenců jsou nejasné.
Co s tím dělat
U dětských milií není léčba nutná, protože obvykle během několika týdnů zmizí samy. V případech starších dětí a dospělých je možné tyto cysty eliminovat, představují-li pro jedince diskomfort. Léčba může zahrnovat jejich vymáčknutí za použití sterilní jehly, topickou aplikaci retinolu, chemický peeling, laserovou terapii, kyretáž nebo kryoterapii.
Se zvýšenou hladinou bilirubinu se pravidelně lékaři setkávají u novorozenců, u nichž dochází zcela normálně po porodu ke snížení počtu červených krvinek (mají jich více než dospělí) a k uvolnění většího množství bilirubinu – hovoří se o novorozenecké žloutence. Po odbourání bilirubinu žloutenka mizí. Stanovení bilirubinu u novorozenců je standardní vyšetření, novorozenec je zcela v pořádku.
Bilirubin u novorozence může být v rozmezí 24 až 149 mmol/l. Druhý den života může být normou rozmezí 58–197 mmol/l. Třetí den až pátý den bilirubin může být od 26 do 205 mmol/l. U kojenců je tento ukazatel obvykle normalizován do dvou týdnů (někdy do měsíce) jeho věku. Nicméně v případech, kdy se hladina bilirubinu zvyšuje, je nutné provést aktivní léčbu až po náhradní transfuzi krve. Navzdory skutečnosti, že tento postup má určité riziko, pomáhá předejít toxickému poškození mozku a vzniku výrazného neurologického deficitu.
U novorozenců se vzorek krve získává vpichem do patičky.
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli
Mezi nejvýraznější příznaky začínajícího přechodu patří bezesporu nepravidelná menstruace, právě tento příznak obvykle upozorní ženu, že se s jejím tělem něco děje, a donutí ji to vyhledat lékaře. Ostatní projevy nemusí nastat, anebo nejsou dost silné, aby ženu na změny upozornily.
Dalším příznakem přechodu jsou návaly horka a zimy. Tyto příznaky nemusí provázet celé období klimakteria, obvykle jsou jen dočasné, spolu s nimi se může u ženy objevovat i zimnice, nebo zrychlený tep.
Stejně tak se u ženy může projevit i noční pocení, to se právě pojí s návaly horka a se zrychleným tepem srdce.
Během klimakteria se u žen také projevuje snížené libido(= žádostivost, sexuální touha, sexuální energie). U žen je jejich sexuální touha závislá na menstruačním cyklu a během přechodu se menstruační cyklus mění a pak mizí. Ztráta libida ale nemusí být trvalá. Tento příznak obvykle netrápí jen ženu, ale postihuje i její sexuální život, a tím pádem ovlivňuje i jejího partnera, u něhož to může vyvolat i pocity nejistoty vůči své osobě, nebo vůči jejich vztahu. Mezi příznaky sníženého libida patří pokles zájmu o pohlavní styk, neschopnost dosáhnout orgasmu, menší množství sexu, nedostatek fyzického kontaktu s partnerem. Pomoci se zvýšením libida může úprava jídelníčku (více ovoce a zeleniny), využívání aromaterapie a vonných esencí (vonné éterické oleje, koupele, aromalampy, masáže).
Dalším příznakem je suchost pochvy, vlhkost se v ní snižuje. Důsledkem suchosti je pak napětí, bolestivost, výtok, infekce, časté nutkání k močení nebo iinkontinence(= vůlí neovladatelný únik moči z těla). Nejčastěji se suchost vaginální sliznice projevuje během pohlavního styku, protože nedochází k dostatečné lubrikaci, a tak je pohlavní styk bolestivý. Styk při nedostatečném zvlhčení vaginální sliznice způsobuje uvnitř pochvy oděrky, kterými se do pochvy mohou zanést infekce. Krátkodobě mohou pomoci lubrikanty, další možností jsou hormonální preparáty s obsahem estrogenů. Se suchostí pochvy souvisí i vaginální atrofie.
Možná překvapivým důsledkem přechodu mohu být i suché oči. Přesnou příčinu tohoto příznaku ještě lékaři nezjistili. Důvodem může být pokles hladiny některých hormonů, které se podílí na tvorbě slz. Další teorie říká, že důvodem může být porucha chemického signálu zodpovědného za zdravý slzný film. Suché oči se projevují podrážděním, štípáním, zarudnutím, pálením, pocitem přítomnosti cizího tělesa v oku, ale i rozostřeným viděním.
Ženy v přechodu často také trápí suchá, nebo vrásčitá či povislá kůže. I s tímto jevem se ale dá bojovat různými kosmetickými přípravky, změnou životního stylu, nebo návštěvou odborného lékaře.
Každý pokles denzity o 1 SD zvyšuje přibližně dvojnásobně riziko zlomeniny. Při hodnocení T- skóre jsou uplatňovány hodnoty WHO z roku 1994 (normální nález: T- skóre – 1,0 a vyšší; osteopenie: T- skóre mezi – 1,0 a – 2,5; osteoporóza: T- skóre – 2,5 a nižší). Tato kritéria platí pro postmenopauzální ženy a pro muže starší 50 let. Opakované měření v intervalech 1– 2 roky slouží k posouzení efektu léčby a mělo by být provedeno na stejném přístroji. Přesnost přístroje a přesnost měření určuje LSC (Least Significant Change), signifikantní změna na 95% hladině významnosti. Každé kvalitní pracoviště by mělo tímto číslem disponovat a správně interpretovat výsledky měření.
Stanoviska k provádění a hodnocení denzitometrického vyšetření skeletu pravidelně publikuje Mezinárodní společnost pro klinickou denzitometrii (ISCD). Moderní přístroje dále umožňují morfometricky posoudit případné kompresivní zlomeniny z bočního skenu páteře v rozsahu Th 4– L 5. Negativní nález rychle a s minimální radiací vyloučí kompresivní zlomeniny, pozitivní nález je nutno verifikovat na RTG. S každou prokázanou kompresivní zlomeninou obratlového těla kaskádovitě narůstá riziko dalších zlomenin včetně nevertebrálních a zlomenin krčku femuru. U takového nemocného je jednoznačný důvod k nasazení antiporotické léčby. Určitým limitem pro validní zhodnocení DXA skenu v oblasti páteře a proximálního femuru je nárůst degenerativních změn a kalcifikací u nemocných starších 60 let, který vede k nadhodnocení nálezu. Mezi další zobrazovací metody v osteologii patří klasické rentgenové vyšetření skeletu, CT, magnetická rezonance a scintigrafické vyšetření skeletu dle potřeb diferenciální diagnostiky a posouzení zlomenin.
Dále se provádí základní biochemické vyšetření, které musí zahrnovat kompletní mineralogram, hodnotu kreatininu, jaterní testy včetně ALP, odpady vápníku močí, elektroforézu bílkovin séra a případně moči. Dle potřeby diferenciální diagnostiky je toto vyšetření doplněno o vyšetření hladiny hormonů screeningem na celiakii, eventuálně nádorovými markery. Ve většině případů je důležitá znalost hladiny 25- (OH)- D3 vitaminu. Nezbytnou součástí laboratorního vyšetření je zhodnocení kostního metabolismu. Kostní markery se rozdělují tradičně na markery osteoresorpce a markery kostní novotvorby, jejich role je ale do určité míry spojena. Diference v hladinách nastávají až při patologických procesech v kosti. Mezinárodní společnost pro osteoporózu (IOF) doporučuje používat osteoresorpční marker sCTX (C terminální telopeptid kolagenu I) a marker novotvorby PINP (prokolagen typu IN) v séru jako markery s největší výpovědní hodnotou v klinických studiích s osteoporózou. Z markerů novotvor
Přípravek je výlučně určen k zevnímu použití! Nikdy nepoužívejte přípravek pro dezinfekci chirurgického materiálu a na nástroje, nesplňuje totiž předepsaná kritéria. Vždy po použití Cytealu řádně kůži opláchněte, zvláště po použití neředěného přípravku. Používejte velmi opatrně na kůži nedonošenců či novorozenců a na porušenou kůži - riziko průniku do podkoží (poměr plocha/váha u novorozenců, popáleniny, otevřené velké rány). Při náhodném požití přípravku dítětem se poraďte okamžitě s lékařem.
S užíváním citalopramu v těhotenství jsou jen omezené zkušenosti. Nejlepší je vůbec neužívat citalopram pokud je pacientka těhotná nebo pokud otěhotnění teprve plánuje, ledaže by to lékař považoval za absolutně nezbytné. V takovém případě je pak nutné informovat svou porodní asistentku či lékaře o tom, že pacientka užívá Citalon. Pokud se během těhotenství, a to zejména během jeho posledních třech měsíců užívají léky typu Citalonu, tak může dojít ke zvýšení rizika závažných stavů dítěte zvaných perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Perzistující plicní hypertenze novorozenců se vyznačují tím, že dítě dýchá rychleji a přesto modrá. Příznaky PPHN se obvykle dostavují během prvních 24 hodin po narození dítěte. Pokud k něčemu takovému dojde u pacientky, která je léčena Citalonem, tak je třeba ihned o tom informovat porodní personál nebo se obrátit na porodní asistentku či lékaře.
Pokud se u vás objeví hrudky (bulky) na jednom nebo obou varlatech, měli byste zajít za svým lékařem. Ve většině případů nejsou tyto objekty rakovinného původu, ale vždy by měly být zkontrolovány lékařem.
Varikokéla
Varikokéla nezpůsobuje žádné příznaky, ale jeden z deseti mužů může trpět nepříjemnými pocity nebo bolestmi. Zejména se jedná o bolest šourku a třísel. Varikokély se obvykle tvoří na levé straně. Jejich velikost se může lišit, některé mohou být zřejmé, až když se jich dotknete, zatímco jiné mohou být větší a snadno viditelné. Strana šourku obsahující varikokély může viset mírně níž než druhá strana. Varikokély mohou ovlivňovat plodnost. Není však potvrzeno, že chirurgické odstranění varikokél plodnost obnoví.
Hydrokéla
Hydrokéla se obvykle objevuje u novorozenců. Téměř ve všech případech je jeden symptom, a to otok jednoho nebo obou varlat. Hydrokéla může trápit i starší chlapce nebo muže, kteří pak cítí tlak v břiše.
Epididymální cysty
Epididymální cysty tvoří trochu hladké kapaliny v infikovaných hrudkách. Odstranění tekutiny z cysty stlačením se nedoporučuje, protože může dojít ke zjizvení nebo infekci. Příznaky infekce mohou zahrnovat:
červené, oteklé a bolestivé cysty;
zapáchající žlutou tekutiny, která vytéká z cyst.
Testikulární torze
Na rozdíl od jiných typů benigních hrudek na varlatech vyžaduje testikulární torze lékařskou pohotovost. V případě testikulární torze se provádí okamžitá operace, aby se zabránilo ztrátě varlete. Příznaky testikulární torze obvykle začínají těžkou bolestí v jednom z varlat. Další možné příznaky jsou:
otok šourku;
pocit nevolnosti (nauzea);
zvracení;
bolest břicha;
vysoká horečka (38°C a více);
časté močení.
Někteří muži s testikulární torzí mohli mít testikulární bolest a otok již v minulosti.
Příčiny
Existuje mnoho různých příčin otoků a hrudek na varlatech. Možnou příčinou je i testikulární rakovina. Hlavní typy shluků a jejich příčiny jsou vysvětleny níže.
Varikokély
Přesná příčina varikokél je neznámá, většina odborníků je přesvědčena, že jsou způsobeny abnormalitami, které ovlivňují žíly ve varlatech. Může dojít k zablokování žil nebo k problémům s chlopněmi (ventily) v žilách, které brání proudění krve ve špatném směru. Abnormální žíly necirkulují krev tak efektivně jako normální žíly, což vede k hromadění nadměrného množství krve v žilách, které následně bobtnají. Během puberty, kdy tělo zraje, se zvyšuje průtok krve ve varlatech, což může způsobit výraznější varikokély.
Hydrokéla
Během těhotenství se mužská varlata vyvíjejí uvnitř břicha plodu. Poté, co se vytvoří, přesouvají se&n