Otok je na první pohled banální problém, který ale může být nenápadným signálem vážného onemocnění. Někdy vzniká po úrazu nebo operaci a sám odezní, jindy je varováním, že srdce, ledviny, játra nebo lymfatický systém nefungují tak, jak by měly.
V tomto článku se podrobně a srozumitelně podíváme na jednotlivé typy otoků, jejich příčiny, možnosti léčby i situace, kdy je nutné bez odkladu vyhledat lékaře.
FAQ – Často kladené otázky
Kdy je otok nebezpečný?
Pokud vznikne náhle, je bolestivý, jednostranný nebo spojený s dušností či poruchou vědomí.
Pomáhá na otoky chlazení?
Ano, zejména u akutních otoků po úrazu nebo operaci.
Může otok znamenat srdeční problém?
Ano, zejména oboustranné otoky nohou mohou souviset se srdečním selháním.
Jak dlouho trvá otok po operaci?
Běžně několik týdnů, individuálně podle typu zákroku.
Jsou otoky vždy viditelné?
Ne, například otok mozku nebo plic nemusí být navenek patrný.
Lze otokům předcházet?
Ano, dostatkem pohybu, hydratací, kontrolou hmotnosti a léčbou chronických onemocnění.
Pokud je bolest a otok kotníku způsobeno artrózou, používá se konzervativní léčba. Konzervativní léčba v počátečních stádiích artrózy hlezenního kloubu zahajuje terapii především farmakologicky. Nasazují se nesteroidní analgetika a antiflogistika (NSA), chondroprotektiva (Ortho 3000), při otoku a výpotku v hleznu je vhodný obstřik kortikoidem. Vhodná je i aplikace nitrokloubní výživy (Erectus, do hlezenního kloubu není hrazena ze zdravotního pojištění!). Doporučuje se snížení fyzické aktivity, bandážování ev. používání ortézy na chůzi. Vhodné jsou rehabilitace, fyzikální procedury, lázeňská terapie. U obézních pacientů se motivuje k redukci hmotnosti. Operační řešení se provádí u pacientů s nedostatečnou odezvou na konzervativní terapii.
Tato problematika je velmi obsáhlá může se jednat o Luxace peroneálních šlach, o chronickou nestabilitu hlezna o zlomeniny v oblasti hlezenního kloubu resp. kotníků, o již zmiňované podvrtnutí hlezenního kloubu (distorze, sprained ankle), cení onemocnění, mezi které patří Chronická žilní nedostatečnost. Tímto onemocněním trpí většina populace. Žilní stěny ztrácejí napětí a netlačí pak krev zpět k srdci. Kromě viditelných žil si lidé nejčastěji stěžují na pocit napětí a tíži dolních končetin, zvláště večer po denní námaze a horku. Časem se přidávají otoky kolem kotníků a v posledním stadiu může dojít k tmavému zbarvení kůže a jejímu zatvrdnutí v oblasti bérců. Někdy pak vznikají i obávané vředy. Nemusí to být ale pravidlem. Celou řadu lidí trápí bolesti nohou bez viditelných dalších známek.
Chronická žilní nedostatečnost je dlouhodobý proces, který se bez včasné léčby zhoršuje. Nejprve se objevují drobné rozšířené žilky, poté nevzhledné vinuté struktury bolestivé na dotek a posléze může dojít až k porušení zásobování dolních končetin a celé řadě komplikací.
Při prvních příznacích, obtížích nebo již viditelných křečových žilách, by měli lidé vyhledat žilní specialisty. Šikovný a zkušený lékař bývá obvykle důležitější než zvolená metoda léčby. Předcházet křečovým žilám lze zdravým životním stylem, správným jídelníčkem či dostatečným pitným režimem. Při dlouhém sezení je dobré podpořit lepší cirkulaci krve v dolních končetinách jejich procvičováním, např. krouživými pohyby chodidel. Dobré je si i denně udělat přestávku na 10–15 minut a dát si nohy nahoru. Velmi pomáhá i dostatek pohybu. Pokud ale již křečové žíly člověk má, pak by se měl raději vyhnout sportům se statickou zátěží, jako je např. vzpírání, ale i jízda na koni. Při těchto sportech se v žilách výrazně zvyšuje tlak a je omezena žilní cirkulace.
„Po operaci gynekologického nádoru se mi začala zvětšovat levá noha. Zpočátku jsem to ignorovala, ale otok se zhoršoval. Až lymfoterapie, kompresní punčocha a pravidelné cvičení mi přinesly výraznou úlevu.“
V podstatě platí vše výše uvedené. Tento otok (otok jedné nohy) může také souviset s chybou v lymfatickém systému, což poznáte tak, že kromě kotníku máte oteklé i prsty a nárt. Často se jedná o vrozenou vadu nebo o poškození mízních cév (například po prodělané infekci, traumatu, operaci), v krajních případech může nemoc způsobit až sloní nohu. Lymfedém poznáte tak, že když na něj zatlačíte, zůstane v místě doteku důlek. V tomto případě zamiřte co nejdříve k lékaři, který doporučí vyšetření, vhodnou léčbu, případně lymfatické masáže.
Nejčastější příčiny otoku nohou u onkologických pacientů
Příčina otoku není jedna a často se kombinuje více faktorů současně.
Lymfedém (porucha lymfatického systému)
Lymfedém vzniká při poškození nebo odstranění lymfatických uzlin (například při operaci nebo radioterapii). Typicky se objevuje:
po operaci nádorů pánve, prsu, prostaty
po ozařování lymfatických oblastí
postupně, často bez bolesti
Vedlejší účinky chemoterapie a hormonální léčby
Některé cytostatické a hormonální léky způsobují zadržování tekutin, změny cévní propustnosti nebo snížení pohyblivosti.
Trombóza
Onkologičtí pacienti mají vyšší riziko žilní trombózy. Ta se projevuje:
náhlým jednostranným otokem
bolestí, zarudnutím, pocitem napětí
zhoršením při chůzi
Jedná se o akutní stav, který vyžaduje okamžité vyšetření.
Postižení orgánů a metastázy
Otoky se mohou objevit při selhávání jater, ledvin nebo srdce, případně při tlaku nádoru na cévy. V těchto případech bývají otoky symetrické a postupně se zhoršují.
Způsoby léčby lymfedému zahrnují kompresi (obvykle vícevrstvé obvazy), manuální lymfodrenáž (MLD), pohybové cvičení. Manuální lymfodrenáž je lehká masážní terapeutická technika, při které se masáž provádí v určitých směrech na základě struktury lymfatického systému. To pomáhá odtoku lymfy přes správné kanály. Léčba zahrnuje také péči o pleť, aby se zabránilo poranění, infekci a rozpadu kůže, stejně jako lehké cvičení a pohybové programy. Cvičení by mělo být pečlivě navrženo lékařem a fyzioterapeutem. Vše by mělo pomoci k odvodnění, aniž by to vedlo k otokům, které by mohly zhoršit váš zdravotní stav. Dále se doporučuje nosit kompresní punčochy v postižených oblastech nebo využit pneumatické komprese s čerpadlem. Váš lékař a fyzioterapeut rozhodnou, které metody komprese jsou nejlepší.
Operace se používá pouze v některých případech, ale výsledek je omezený. Chirurg musí mít hodně zkušeností s tímto typem postupu. Po operaci proběhne následná fyzická terapie ke snížení lymfedému. Mezi možné typy operací patří: liposukce, odstranění abnormální lymfatické tkáně, transplantace normálních lymfatických tkání v oblastech s abnormální lymfatickou drenáží, tyto zákroky jsou méně časté. Nejčastějším výkonem při abnormální lymfatické tkáni je náhrada pomocí žilních štěpů. Tyto postupy jsou obvykle úspěšné, i když jsou často prováděny experimentálně.
Lymfedém je chronické onemocnění, které obvykle vyžaduje celoživotní léčení. V některých případech se lymfedém časem zmenší. Nicméně některé otoky jsou obvykle trvalé. Pokud se u vás objeví otok paží, nohou nebo lymfatických uzlin, navštivte svého ošetřujícího lékaře.