PAHÝL a nejen to se dozvíte v tomto článku. Již v 18. století pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant navrhl zuby porcelánové, o které měla zájem především šlechta. Tento návrh přebral a vylepšil Američan W. Peale. Umělé zuby se začaly vyrábět od roku 1822 sériově v továrně. Od této doby se stomatologická protetika vyvíjela mílovými kroky. Pokud si můžete dovolit zaplatit speciální terapii růstovými faktory, umí dnes lékaři dokonce zrekonstruovat čelist a nechat dorůst kost.
Porcelánová korunka
Korunka je umělá náhrada korunkové části zubu, která je nasazena na obroušený pahýl zubu nebo na čepovou nástavbu kořene. Zhotovuje se při velkých ztrátách tvrdých zubních tkání, kde nelze již zhotovit klasickou výplň (úraz, kaz, endodonticky ošetřené zuby). Dále jako pilířová konstrukce fixních můstků.
Určitě si pamatujete na zlaté korunky. Zlato je sice ušlechtilý kov, ale na přední zuby je naprosto nevyhovující. Metalokeramika už je lepší možnost, ale k dokonalosti má stále ještě daleko. Oproti tomu zirkonium v ústech vypadá naprosto přesvědčivě. Jde o umělý diamant, z něhož se zhotovují celokeramické korunky, které naprosto dokonale nahradí vlastní pravý zub. Dále jsou tu i další materiály, které mají podobné vlastnosti jako skutečný zub, například živcová keramika a podobně. Nejnovějším způsobem lze zhotovit i celokeramický můstek pomocí zirkoniové keramiky, která je pro svou nezničitelnost označována jako keramická ocel.
Celokeramická korunka je považována za královnu mezi korunkami. Celokeramická korunka představuje estetický vrchol současné stomatologické protetiky. Navíc je zcela bezkovovou prací a na keramické hmoty dosud nebyla popsána alergie na rozdíl od nejrůznějších pryskyřic a kovových slitin, přestože jsou schváleny pro užívání v ústní dutině. Jako základní a jediný materiál jsou použity keramické hmoty, které se v náročném procesu výroby individuálně přizpůsobují odstínu vlastních zubů. K definitivnímu cementování na preparovaný zub se používají rovněž barevně upravené speciální cementy.
Celokeramické korunky jsou nejen vysoce estetické, ale při vhodné indikaci, dodržení pracovního postupu při preparaci a výrobě dostatečně mechanicky i odolné pro přední zuby a pro stoličky.
Celokeramických systémů je v současné době více a je možno je rozdělit dle technik, kterými jsou celokeramické korunky zhotoveny. V zubní laboratoři spočívá technika výroby ve vrstvení živičné keramiky na základní masu, dnes zřejmě nejčastěji na tvrdé zirkonoxidové jádro, případně se celokeramická korunka vyrábí lisováním. Nově je možné celokeramickou korunku vyrobit i přímo v ordinaci bez nutnosti zasílat otisk do zubní laboratoře, a to během jediné návštěvy technikou frézování z keramického bloku. Ordinace však musí být vybavena drahou CAD/CAM technologií Cerec. Při tomto způsobu výroby celokeramické korunky odpadá nepříjemné otiskování, zhotovování provizorní korunky a 1–2týdenní čekání, než zubní technik korunku vyrobí. Korunku vyfrézuje robot na základě předchozího oskenování preparovaného zubu speciální kamerou.
Využití: prakticky u jakéhokoliv zubu, kdy je zapotřebí nahradit ztracené zubní tkáně korunkou; k estetické korektuře předních zubů.
Preparace: na zaoblený schůdek 1–1,5&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Porcelánové zuby
Léčba
Léčba defektu je primárně chirurgická. Chirurg odstraní mrtvou tkáň, následně se provádí pravidelné převazy ran a mohou se podávat antibiotika, která zahubí bakterie. V některých případech se ovšem již infekce nedá zvládnout a celý problém končí amputací části dolní končetiny. Problém je ten, že u diabetické nohy často jedna amputace nepostačuje. Pahýl po amputaci je totiž postižen těmi samými rizikovými faktory jako předtím celá noha. Operační rána na pahýlu se proto nemusí zahojit, ale naopak se může také infikovat. Následuje další amputace o něco výše a celý proces se opakuje. Amputace prstů tak může časem přejít v amputaci pod kolenem, či ještě výše. Proto je tak důležitá sama prevence.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Amputace penisu ze zdravotních důvodů
Úplné nebo částečné odstranění penisu se provádí u pacientů s nádorovým onemocněním nebo při závažných gangrenózních stavech, které by ohrožovaly pacienta na životě. Před takovýmto zákrokem musí pacient nebo jeho zákonný zástupce výslovně souhlasit s touto operací. Pacient nebo zákonný zástupce podepisuje souhlas a prohlášení, že byl náležitě a srozumitelně informován lékařem. Před samotným výkonem je potřeba kompletně oholit genitál. Zákrok se provádí v celkové nebo spinální anestezii (znecitlivění dolní poloviny těla injekcí do oblasti páteřního kanálu). Při výkonu se provede amputace penisu ve zdravé tkáni a materiál se zašle k histologickému vyšetření. Močová trubice se přišije na konec amputované části penisu a vytvoří se nové zevní ústí močové trubice. Do močové trubice je pak zavedena močová cévka. V případě, že je nutné penis odstranit celý nebo v případě, že je ponechaný pahýl příliš krátký, je nutné vytvořit nové ústí močové trubice na hrázi mezi konečníkem a šourkem. Před uzavřením rány se ponechá drén. Po operaci je pacient hospitalizován na standardním oddělení. Postupně se odstraní drény, katétr se odstraní podle hojení asi sedmý pooperační den. Doba pracovní neschopnosti je 4–6 týdnů. Doba léčení může být eventuálně prodloužena v závislosti na nutné onkologické léčbě. Po výkonu je doba hospitalizace 7–10 dní. Pacienti, u nichž bylo zapotřebí totální odstranění penisu, močí po operaci vsedě.
Zdroj: článek Amputace penisu
Vyskytuje se u 44 % nemocných. Patrná je tvorba puchýřů, ran a oděrek po celé ploše těla po nepatrných inzultech a tření. Obrovské plochy těla jsou poraněné a rány se mohou velmi špatně hojit. Je pravděpodobnost výskytu spinocelulárního karcinomu (zhoubného nádoru kůže) 70x vyšší než u zdravého člověka. Vysoká zranitelnost jícnu vede k nutnosti přijímat kašovitou a mixovanou stravu a objevuje se podvýživa. Prsty na nohou i rukou mají tendenci srůstat do pěstí, z čehož vyplývá invalidita již v raném věku pacienta. Často nastává ztráta funkce ruky (srostlá pěst připomínající pahýl po amputaci prstů), nemožnost vykonávat manuální práci, nízká zaměstnatelnost například v chráněných dílnách. Nemocní mají opožděný hormonální vývoj. Je zde hrozba osteoporózy již v adolescentním věku. Nemocní mají potíže s vylučováním, trpí podvýživou, chudokrevností, vypadáváním vlasů a zubů, ztrátou nehtů.
Nemoc motýlích křídel je velmi vzácné onemocnění genetického rázu, není nakažlivé. Nosičem vadného genu může být kdokoli.
Zdroj: článek Nemoc motýlích křídel