PANENSKÁ BLÁNA FOTOGRAFIE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Pohlavní ústrojí (organa genitalia) je soubor orgánů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní. Rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky. Pohlavní znaky jsou atributy, které určují pohlaví. Rozdělují se na primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky. Primární pohlavní znaky se vytvářejí před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. Sekundární pohlavní znaky jsou takové znaky, které se vyvíjejí před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.
Hymen
Kde je umístěna panenskáblána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenskáblána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenskáblána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenskáblána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenskáblána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenskáblána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopn
V naší poradně s názvem BLANKY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra 123.
V moči mě plavou malé blanky jedna větší blána.Co to je?
Bolí mě v podbříšku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejspíše máte zánět močových cest. Bližší určení příčiny je možné po laboratorním vyšetření moči. Zastavte se u svého praktického lékaře nebo zajděte na urologii, kde vám pomůžou objasnit tyto projevy.
Panenskáblána, nebo též hymen, je slizniční řasa, která zcela nebo částečně překrývá poševní otvor žen. Slovo hymen pochází z řeckého slova znamenajícího membránu nebo blánu. Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší. Její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za důkaz nevinnosti. Nicméně panenskáblána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tampónem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla. Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká vrstva tkáně, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenskáblána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampóny, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát. Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány.
Velikost a tvar otvorů jsou u každé ženy jiné. Některé běžné druhy jsou:
kruhová blána – tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená blána – tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná blána – překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek.
Po porodu blána zcela chybí, zbydou z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sonka.
chcela by som sa opytat ci by mi vedel niekto vysvetlit preco musim byt este panna ak chcem byt zaockovana prot rakovine krcka maternice?ide tu cisto len o pohlavny styk alebo sa to tyka aj oralneho sexu, pretoze aj pri nom sa moze pretrhnut blana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným naopak panenskáblána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutno ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenskáblána pak může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká hymenotomie. Ženy mohou požadovat i chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. Také z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost panenské blány důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.
Z historického hlediska slovo „věneček“ neoznačovalo přímo panenskou blánu, ale stav. Věnec totiž nosily svobodné a počestné dívky na hlavě, když přišla dívka „o věneček“, už nebyla dívkou, ale ženou. Tuto symboliku známe z vyprávění prababiček a ze starých filmů, kde tak byla velmi decentně popsána sexuální aktivita mladé dívky. Symbolem vdané ženy byl čepec. Používaná úsloví tak byla „přijít o věneček“ a „dostat se pod čepec“.
V současné době je v ženské populaci velmi atraktivní hymenoplastika. Tato metoda je velmi populární zvláště na plastických klinikách v Izraeli, ale stává se hitem i u nás. Sexuálně aktivní ženy chtějí opět prožít první sexuální styk spojený s krvácením. Důvody znovunabytí panenství jsou opravdu velmi rozmanité – kulturní, náboženské, nebo jen ženy chtějí potěšit své partnery a zažít druhé líbánky.
Hymenoplastika je operace, která obnovuje panenskou blánu. Celý zákrok je prováděn v celkové anestezii a oproti ostatním zákrokům plastické chirurgie trvá krátkou dobu. Během zákroku je nesložitě upravena sliznice poševního vchodu tak, že se z jedné strany poševního vchodu přichytí k druhé straně vstřebatelnými stehy. Zákrok trvá okolo půlhodiny. Jednodušší je zákrok u žen, které dosud nerodily. Před zahájením operace musí být zpracováno klasické interní předoperační vyšetření. Hymenoplastika je velmi šetrný zákrok, při kterém nehrozí žádná rizika, pokud jej provádí zodpovědný a kvalifikovaný atestovaný chirurg. Po hymenoplastice nehrozí problémy s odtokem menstruační krve ani nedojde k znecitlivění poševního vchodu. Jen se po zákroku několik týdnů nedoporučuje pohlavní styk, neboť je nutné zhojení. Po dostatečně dlouhé rekonvalescenci pociťují ženy při pohlavním styku stejné pocity jako při svém prvním styku. Hlavní indikací hymenoplastiky je vlastní rozhodnutí ženy. Většinou se jedná o jakýsi dárek novému sexuálnímu partnerovi, mnohem smutnějším důvodem je pak řešení deflorace při znásilnění.
Operace není v běžných případech logicky hrazena zdravotní pojišťovnou a žena si ji musí sama zaplatit. A celý zaplacený efekt je pochopitelně „na jedno použití“ – při dalším prvním pohlavním styku se rekonstruovaný hymen protrhává. Přibližná cena rekonstrukce panenské blány je 15 tisíc korun.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
Břišní kýla, také kýla v jizvě, se nachází na břiše kdekoli mimo pupek a tříslo. Břišní kýly se vyskytují nejčastěji v oblasti jizev, kde je místo oslabené. Příznakem břišní kýly je měkké nebolestivé vyklenutí různé velikosti, závislé na velikosti defektu ve stěně břišní. Zde naleznete obrázky i fotografie (obrázek) pro představu, jak vypadá břišní kýla.
Příznaky kýly:
viditelné vyklenutí, které lze většinou tlakem opět zatlačit zpět do břicha;
pocit plnosti nebo tíhy v břiše;
při zvedání, zakašlání nebo v předklonu bolest v tříslech nebo v břiše;
někdy nucení na zvracení
Pokud se kýla včas léčí, nejedná se o nebezpečný problém. Je-li léčba kýly oddalována, může dojít k takzvanému uskřinutí. V takovém případě nelze obsah kýly vrátit zpět do dutiny břišní a pacient pociťuje výrazné bolesti. Střevo se stává neprůchodné a hromadí se v něm obsah. Hrozí nebezpečí odumření tkáně a následná infekce. Takový stav se projeví bolestí v břiše, zvracením a zástavou odchodu plynů i stolice a vyžaduje okamžitý lékařský zákrok.
Kýlu tvoří:
kýlní vak – vyklenutá pobřišnice (tenká, průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a obaluje většinu orgánů zde uložených);
kýlní branka – defekt či oslabení stěny břišní, kudy se orgány dutiny břišní tlačí ven;
kýlní obsah – nejčastěji se jedná o střevo, nicméně vyklenovat se mohou kromě slinivky všechny orgány dutin břišní.
Výskyt maligního melanomu je 20 případů na 100 000 obyvatel. Ročně je na celém světě diagnostikováno přibližně 160 000 nových případů melanomu. Nejčastější výskyt melanomu je u mužů bělochů. Nejčastější výskyt je u bělošské populace žijící ve slunném podnebí. Podle zprávy WHO v celém světě ročně zemře v souvislosti s melanomem okolo 48 000 lidí. V jakých stádiích se může melanom objevit? Díky tomu, že se dělají preventivní akce proti melanomu, tak nejhorší případy už naši odborníci takřka objevili. Tentokrát se zaobírají menšími nádory, které mají větší šanci na vyléčení.
Melanom fotografie a videa:
Fotografie, na kterých je velmi dobře vidět projev melanomu, rakoviny kůže, jsou zde.
Jistou výhodou v boji s melanomem je to, že se tvoří na povrchu lidské kůže, a že tedy v podstatě můžeme velmi brzy odhalit nějaké probíhající změny vlastní kontrolou své kůže. Změn na lidské kůži, které by měly být pro nás alarmující, prožíváme během života spousty. Na kožní nádor by vlastně neměl žádný člověk zemřít, právě proto, že si ten svůj kožní nádor může sám nalézt a včas přijít k lékaři. Pokud je jakýkoliv kožní nádor odstraněn včas, tak pacient je prakticky vyléčen a rakovina je u něho zažehnána. Co by nás mělo ke kožnímu lékaři přivést? V každém případě je to jakákoliv změna na kůži, která se postupně zvětšuje, nemizí a trvá na kůži několik týdnů až měsíců. Hlavní příznakem melanomu je například hnědá skvrna, která se zvětšuje, vyvyšuje, svědí a krvácí. Tak s tímto již musíme jít ke kožnímu lékaři, ale bylo by lepší, kdyby k lékaři pacienti přicházeli mnohem dříve, a to v případě pouhých pigmentových změn, které jsou větší než 0,5 cm v průměru, mají nepravidelné okraje, jsou asymetrické, a to rozložení té pigmentace, té hnědé barvy, není všude stejné. Mnozí lidé si myslí, že nejvíce nebezpečné jsou černě zbarvené skvrny, ale ve skutečnosti je mnohem více nebezpečné, jestliže v jednom místě je několik odstínů té hnědé či černé barvy. Zhoubný melanom nemusí být vždy jen černý nebo tmavý, maligní melanom může mít podobu třeba i kombinace barev černá a bílá, protože v určité fázi melanomu může docházet k vyblednutí toho ložiska a pak se tomu říká amelanotický melanom. Amelanotický melanom je obtížné někdy poznat, takže jakékoliv změny barvy by měly být předmětem zájmu každého pacienta, který by měl po takovém zjištění přijít k lékaři.
Melanom fotografie a videa:
Fotografie, na kterých je velmi dobře vidět projev melanomu, rakoviny kůže, jsou zde.
Břišní kýla je označením pro vychlípení pobřišnice, což je blána vystýlající břišní dutinu. Kýly mohou být vnitřní i vnější, nás však pro běžnou problematiku budou zajímat nejvíce ty vnější, kdy se kýlní vak vychlipuje některým oslabeným místem břišní stěny ven. Právě tento typ kýl je jedním z onemocnění nejčastěji chirurgicky operovaných. Kýla obvykle vzniká v místě, kde je břišní stěna zeslabená. V některých místech jsou tato zeslabení přítomna přirozeně, například na břiše ve střední čáře, či v oblasti tříselného kanálu. Získaná zeslabení břišní stěny můžeme najít například v místě jizev po břišních operacích, kde ostatně kýly vznikají relativně často.
Při zánětu okostice (periostitidě) se infekce dostává ze zubu přes ozubici do kosti, pod okostici. Perios je blána kryjící kost, nachází se mezi kostí a sliznicí. Postupně se objevuje zduření a tvoří se absces pod okosticí, takzvaný subperiostální absces. Sliznice nad ním je prosáklá, červená, na pohmat je cítit přítomnost tekutiny – hnisu, je přítomen i otok obličeje v příslušné oblasti.
Hromadění zánětlivého výpotku mezi povrchem kosti a okosticí je provázeno bouřlivými klinickými příznaky, jako jsou bolestivost sliznice na tlak, spontánně bodavé bolesti, zvětšené a bolestivé lymfatické uzliny, teploty. Pokud dojde k odumření a proděravění okostice, hnis proniká pod sliznici a vytváří se submukózní absces. Pacientovi se v této fázi vývoje choroby výrazně uleví, bolesti pominou.
Léčba
Terapií je zpravidla zevní incize a dle rozsahu indikace antibiotik.
V lékařské terminologii se tento stav označuje jako fluidothorax. Není to nemoc sama o sobě, ale pouze příznak mnoha onemocnění. V hrudníku se uprostřed za hrudní kostí nachází srdce, za ním probíhá průdušnice, jícen a aorta. Na obou stranách hrudníku se nachází plíce. Každá z obou plic je uložena v takzvané pleurální dutině, kterou prakticky vyplňuje. Vnitřek pleurální dutiny vystýlá tenká blána, která se nazývá pleura. V pleurální dutině zůstává okolo plic jen málo volného prostoru. V tomto prostoru se udržuje podtlak umožňující snadnější rozepínání plic při nádechu. Pokud se ovšem v tomto prostoru kolem plíce objeví tekutina, hovoří se o „vodě na plicích“ neboli o fluidothoraxu.
Lékaři používají při vyšetřování takzvanou ORL jednotku s flexibilním endoskopem a videopřenosem. Tento přístroj jim umožňuje šetrným způsobem nahlížet do ústní a nosní dutiny i do oblasti ucha. Pohled endoskopu se pak přenáší na monitor, na kterém lékař i pacient vidí vyšetřovanou oblast. K dalšímu vybavení ORL patří otomikroskop, kterým se vyšetřuje ucho, zvukovod, bubínek a částečně i středouší, a ultrazvuk, který slouží k diagnostice v oblasti hlavy a krku. Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Bubínek je v podstatě vazivová blána, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody, jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.