PAPIROVE PLETENI je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Anestezie představuje umělé uspání pacienta (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.
Anestezie svodná
Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.
Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.
Ve svém příspěvku ZKOUŠKA Č. 1 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den, po hledání na internetu a snaze najít co nejjednodušší recept na domácí šampon jsem se rozhodla vyzkoušet tuto variantu:
- 3 lžíce nastrouhaného 100% olivového mýdla
- hrst sušených kopřiv, hrst sušené meduňky a špetka dubové kůry
po rozvaření mýdla ve 200ml vody z kohoutku jsem přidala suroviny a cca 5min dohromady povařila. Nechala odstát a louhovat do druhého dne. Po umytí byly moje vlasy ještě mastnější než před tím a byly suché a zároveň mastné, jakoby křehčí a lámavé. Možná je to typem vlasů či použitím nevhodných ingrediencí, ale tento recept na domácí šampon totálně zklamal. V hodně receptech je základní surovina povařené mýdlo - nicméně po umytí vlasů pouze mýdlem (dětským) je to velmi podobné - vlasy suché a zároveň mastné, křehké a bez lesku. Přemýšlím jak to dělávaly naše pra pra pra babičky, kdy snad ještě nebyla žádná chemie. Buď měly nějakou speciální vychytávku a nebo si nezakládaly na vzdušných a perfektně umytých vlasech bez mazu...
Zde bych se ráda zeptala, co jsem mohla udělat špatně, či co v mém pokusu chybělo za ingredience? předem děkuji, a přeji všem experimentátorům hodně zdaru!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta.
Prvni chyba při výrobě šamponu je použití mýdla a sody na výrobu je potřeba použít tenzidy SCI-sodium cocoyl isethionate nebo SCS-sodium coco sulfat můžete oba klidně dohromady A jak na výrobu uplně jednoduše-tenzidy dáte do vodní lázně klidně 100g nebo víc záleží na vás,přidáte výluh z bylin např kopřiva medunka levandule atd mnozství aby vám vznikla kašička a dál je to na vás které oleje použijete mnozství odhadem každého oleje asi asi půl čajové lžičky dávám asi šest různých olejů nebojte se vlasy nebudou mastné právě naopak vám poděkují dále můzete přidat bylinné pudry dávám kopřivu a lopuch můžete dát bambucké máslo nebo mango máslo je to taková alchymie která vás bude určitě bavit.Vše pořádně promichejte budete mít takovou hustší kašičku pokud se vám bude zdát moc řídká přidejte tenzid,ale podle mě zbytečné.Dejte do formiček třeba na muffiny,pokud nemáte kupte papírové bohatě stačí dejte tak na deset minut do mrazáku a pak nechte do druhého dne v ledničce,můzete začít používattomuto šamponu se říká šampuk,protože je silně koncetrovaný a neobsahuje vodu.Tenzidy si objednávám v shopu Nature Store beru tam i oleje a další suroviny další shop Mýdlový svět, je jich samozřejmě víc ale tyto mám nejradši.Přeji hodně radosti při výrobě
Léky, které pravidelně užíváte, a to na celou dobu pobytu; pokud vybavujete léky své dítě, pak rovněž na celou dobu pobytu (4–8 týdnů), a předejte je lázeňskému lékaři nebo staniční sestře,
zdravotní pomůcky, které běžně používáte a bez nichž se neobejdete: brýle (optické, sluneční), kontaktní čočky, naslouchadlo, zubní protéza, dlahy; berle, vycházková hůl apod., pokud možno se světlými koncovkami (černé koncovky by mohly poškozovat podlahy),
občanský průkaz,
platební karta, peníze v hotovosti,
máte-li průkaz ZTP nebo ZTP/P (může být využitelný na některé lázeňské služby),
lékařská zpráva, lázeňský návrh,
průkaz zdravotní pojišťovny; jestliže jste po vystavení lázeňského návrhu změnili zdravotní pojišťovnu, bude nutné mít potvrzení, že stávající pojišťovna náklady léčby a váš pobyt v lázních uhradí,
budete-li žádat o vystavení pracovní neschopenky, mějte při sobě také jméno a adresu svého praktického lékaře, nejlépe včetně e-mailové adresy a telefonního čísla.
Seznam oblečení do lázní, hygienických aj. potřeb
Dospělí:
sportovní oděv a obuv – do tělocvičny i ven (dle předpokládaného léčebného plánu; vycházky jsou však velmi často vhodným doplněním lázeňské léčby), případně i vybavení na další sporty (cyklistika, ...),
plavky (cvičení v bazénu vás jistě nemine!), neklouzavá voděodolná světlá obuv k bazénu a na vodoléčebné procedury,
společenský oděv a obuv (s ohledem na lázeňský kulturně-společenský program),
toaletní potřeby (ručník je obvykle v lázních k dispozici, ale nějaký navíc se může hodit): zubní pasta a kartáček, mýdlo, šampón a kondicionér na vlasy, tělový šampón, papírové kapesníčky, krém na ruce, pleťové mléko, balzám na rty, inkontinenční pomůcky...
župan; v některých lázních je k dispozici, ale ne vždy a všude,
pláštěnka, deštník,
varná konvice, fén (v některých lázních nejsou dovoleny, jinde si je naopak můžete za drobný obolus vypůjčit na recepci),
knížky a pletení, křížovky...; mobilní telefon s nabíječkou, notebook nebo tablet (každé lázeňské zařízení je dnes již vybaveno přístupem na internet, wi-fi připojením; někdy je ovšem lepší načas techniku odložit a věnovat se životu samotnému – procházkám, rozhovorům s novými přáteli, kulturnímu programu, který se v lázních nabízí...).
V naší poradně s názvem ZPRACOVÁNÍ LISTŮ GINKGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA.
Dobrý den.Mám na Vás dotaz.Rozdrtím listy GINKA a plním do želatinových tobolek a pak užívám 1 tobolku denně.Má to též léčebné učinky.Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Užívání surových částí rostliny ginkgo biloba může být nebezpečné. Doporučuje se užívat sušený extrakt z listů v množství 60 až 240 mg ústy denně po dobu až 6 měsíců. Tento extrakt se ale nedá jednoduše připravit v domácích podmínkách.
Chcete-li využít účinky ginkgo biloba na plno v běžných domácích podmínkách, tak si udělejte odvar z jeho listů nebo tinkturu.
Odvar ze zelených listů:
Na konci léta nasbírejte zelené listy. K přípravě čaje použijte 1 polévkovou lžíci nasekaných čerstvých listů na jeden šálek vroucí vody. Pokud chcete, přidejte do něj sladidlo. Nechte louhovat 10 minut.
Ze sušených listů:
Zelené listy usušte ve stínu, ale s dobrou cirkulací vzduchu například ventilátorem. Listy je třeba usušit co nejrychleji, ale bez přehřívání (tj. vyhnout se plnému slunci). Chcete-li otestovat suchost, utrhněte stonek listu a zkuste jeho křehkost. Další možností je vložit čerstvé zelené listy do mikrovlnky mezi dvě papírové utěrky a zahřívat je 60 sekund na vysoký výkon. Listy by měly být křupavé – pokud ne, pokračujte v ohřívání dále, ale jen v 15 sekundových intervalech s následnou kontrolou.
Poté můžete použít jednu čajovou lžičku drcených sušených listů na jeden šálek vroucí vody. Tajemstvím dobrého čaje z gingka je nechat ho louhovat 5 až 6 minut, než ho vypijete.
Abyste dosáhla plného účinku, budete muset vypít 2 až 3 šálky ginkgo čaje denně – to je důvod, proč mnoho lidí volí místo toho profesionálně vyrobené kapsle.
Případně, pokud vám nevadí pít vodku, můžete si udělat tinkturu ze 150g sušených listů na 500ml vodky. Smíchejte ve sklenici, zakryjte a umístěte do tmavé skříňky na čtyři týdny. Denně sklenici protřepejte. Po čtyřech týdnech směs přeceďte a z listů vymačkejte co nejvíce tekutiny. Skladujte ve skleněné nádobě nebo láhvi. Užívejte 1-3 čajové lžičky tinktury denně.
Jak se ukázalo, existuje vysoce účinný lék na výrony, naraženiny a modřiny a na oteklý kotník, který neobsahuje vůbec žádný led. Pro mírné případy dobře poslouží obklady z vilínu. Když je to vážnější, velmi účinný je octový obklad. Pokud se bylina jako šalvěj používá spolu s octem ke zvýšení potence, pak vzniká lék nazývaný octový obklad.
Ingredience
Ocet (postačí jakýkoli druh, nejlepší je domácí jablečný ocet);
4-5 listů silného hnědého papíru nebo bambusových papírových ručníků;
Naplňte skleněnou mísu asi 1 litrem octa. Nastříhejte velké kusy silného hnědého papíru (skvěle fungují ekologické papírové tašky z obchodu s potravinami) nebo bambusové papírové ručníky (ne běžné papírové ručníky!) a několikrát je přeložte na proužky. Každý pás by měl být asi 15 cm široký a 40 cm dlouhý.
Vložte každý proužek do misky s octem jeden po druhém.
Vyjměte proužek z octa, když je nasáklý, a jemně jej vyždímejte.
Proužek pevně naviňte kolem postižené oblasti. Pokračujte s dalšími proužky, dokud nebude pokryta celá pohmožděná nebo vymknutá oblast. Chlad octového obkladu by měl působit uklidňujícím dojmem a neměl by v žádném případě bolet. Pevně zakryjte netoxickým potravinářským obalem, aby obklad zůstal na místě.
Octový obal často měňte. Optimální by bylo každou hodinu nebo dvě, ale minimálně pokaždé, když to zaschne.
Během několika hodin by otok měl začít klesat, protože ocet vytáhne zadrženou vodu na povrch.
Pokud byste chtěli použít volitelné šalvějové listy s octovým obkladem pro zvýšení účinnosti tohoto léku, postupujte podle těchto kroků a vytvořte obklad ze šalvějového octa:
Listy šalvěje položte na čisté dřevěné prkénko a válečkem jemně vyválejte, aby se šťáva dostala na povrch. Listy určitě netrhejte.
Rozválené listy dejte do středně velké pánve a zalijte trochou octa.
Poduste je na velmi mírném ohni asi pět minut. Při blednutí listů byste měli vidět trochu páry, ale určitě nepřiveďte směs k varu!
Vytáhněte podušené listy a chvíli je nechte vychladnout na čisté utěrce.
Listy šalvěje přiložte ještě horké na poranění a přikryjte ručníkem, aby se v něm udrželo co nejvíce tepla.
Nechte na postiženém místě asi hodinu, dokud otok nezačne ustupovat.
Opakujte podle potřeby pro urychlení hojení a zmírnění nepohodlí.
Obyčejná verze octového obkladu je užitečným prostředkem, který můžete mít po ruce, když není k dispozici led, například při kempování nebo pěších výletech. Jednoduše zabalte malou lahvičku octa a několik proužků hnědého papíru do lékárničky pro nouzové ošetření výronů a modřin.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Hemoroidy jsou žilní pletence v oblasti konečníku. Při normálním stavu nezpůsobují žádné obtíže. Typickými příznaky tohoto onemocnění jsou krvácení z konečníku, hlavně při defekaci, svědění, mokvání a zduření žilních pletení. Co se týče jejich léčby, je důležitá prevence, především příjem potravy s vysokým podílem vlákniny. Klasická léčba spočívá v aplikaci mastí, krémů a čípků na postižené místo. Doporučují se koupele v odvaru z dubové kůry a doplňky stravy k posílení cévní stěny. Pokud nic z toho nezabírá, přistupuje se k chirurgickému zákroku.
Mast obsahuje: dubová kůra, panthenol, alantoin a Hamamelis virginiana – mají výrazné protizánětlivé a hojivé účinky. Používá se zevně při hemoroidech, trhlinkách, při podrážděné kůží po slunění a drobných spáleninách.
Dávkování: 2–3x denně jemně vetřít na postižené místo. Určeno k zevnímu použití.
Hodgkinova nemoc se obvykle léčí chemoterapií s radioterapií. Jistou možnost skýtá i transplantace kostní dřeně.
Protonová terapie může být indikována u Hodgkinova lymfomu a Non-Hodgkinských lymfomů. Vhodnou indikací jsou nádory postihující mezihrudí nebo retroperitoneum, u kterých vede konvenční radioterapie k aplikaci nepřijatelně vysokých dávek na kritické orgány nebo kde vzhledem k věku nemocných existuje reálné riziko indukce pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie.
Retroperitoneum je prostor pod zadním listem pobřišnice, odshora vedoucí za játry, zadní stěnou tlustého střeva, duodena až ke konečníku. Zespodu je retroperitoneum ohraničeno dorzálními úpony bránice, páteří, zádovými svaly a pánevním dnem. V této úzké anatomické krajině, vyplněné „vatovitým“ řídkým pojivem, jsou uloženy ledviny, nadledvinky, močovody, močový měchýř, rektum, ženské pohlavní orgány, břišní aorta, dolní dutá žíla, nemalé množství lymfatických pletení, a navíc ganglia a vlákna sympatického nervstva. Také slinivka břišní a „zádová“ plocha duodena jsou uloženy v této krajině.
Hemoroidálním onemocněním trpí až 50 % dospělé populace, obtíže u každého jedince vypadají různě a mohou provázet i řadu jiných nemocí trávicího traktu. Vždy je tak vhodná prohlídka u lékaře. Hemoroidy jsou žilní pleteně nacházející se na konci řitního kanálu, kde plní svou fyziologickou funkci při utěsňování konečníku. Jako hemoroidální onemocnění pak označujeme patologické zvětšení a rozšíření těchto žilních pletení provázené různorodými potížemi, jako jsou svědění v oblasti konečníku, krvácení po stolici, bolestivost, pocity vlhka či drobná inkontinence. Hemoroid vzniká zapálením křečových žil. Hemoroidy definujeme jako uzlovité cévní rozšířeniny (městky) v hemoroidálních pleteních pod řitní kůží (zevní hemoroidy) a pod sliznicí hrdla ampuly konečníku (vnitřní hemoroidy).
Jako doplněk léčby nebo prevenci lze užívat i řadu přírodních přípravků. Na zmírnění lokálních projevů se dá použít například Hemostop Gel, který obsahuje allantoin (důležitý pro své regenerační účinky) a standardizované extrakty z dubové kůry, třezalky a aloe vera s obsahem rostlinných výluhů. Zevně se dá použít i Ruticelit krém, který obsahuje komplex výtažků z léčivých rostlin a pomáhá při zánětech žil, tedy i při vzniku hemoroidů. Jako součást léčby i jako prevence se dá užívat přírodní přípravek HemoStop ProBio, který působí velmi příznivě, podobně jako roztok Hemoran.
Dělení podle umístění:
vnější hemoroidy – vyskytují se okolo řitního otvoru, mívají charakter malých modrých hrudek na žilním systému;
vnitřní hemoroidy – vznikají uvnitř konečníku do vzdálenosti 3–4 centimetrů od análního otvoru. Pokud otečou natolik, aby zasáhly výrazněji do průsvitu konečníku či análního kanálu (hemoroidy 2. stupně), začnou se projevovat krvácením a bolestí při vyprazdňování stolice, případně i produkcí hlenu. Opakované dráždění hemoroidů při vyprazdňování pak vede k jejich postupujícímu zápalu a dalšímu natékání, nakonec mohou vystoupit z konečníku.
Vnitřní hemoroidy členíme na stadia:
hemoroidy 1. stupně – žíly jsou nateklé, ale jinak se nevyskytují problémy; občas může dojít ke svědění;
hemoroidy 2. stupně – žíly jsou podstatně nateklé a zasahují do průsvitu konečníku či análního otvoru; objevuje se bolest a krvácení při vyprazdňování, svědění, při větších hemoroidech i pocit nedokonalého vyprázdnění; míra příznaků může kolísat; při výskytu uvedených příznaků se doporučuje vyhledat lékaře;
hemoroidy 3. stupně – hemoroidy rostou, problémy se stupňují; při vyprazdňování vystupují z konečníku, dají se ještě zasunout nazpět;
hemoroidy 4. stupně – hemoroidy již nelze zasunout zpět, jsou velké a mohou kromě výše zmíněných příznaků způsobovat rozličné další komplikace (například mohou znemožnit pacientovi sedět).
Bederní oblast je nejvíce zatěžovaným úsekem páteře, protože nese váhu celého těla, a navíc zde dochází k přenosu pohybu z dolních končetin na trup. Podívejte se, kde se přesně nacházejí bedra.
Bolesti bederní páteře mohou mít mnoho příčin. U starších osob bývá velice častým zdrojem bolestí degenerace meziobratlových plotének. Ty se nacházejí mezi jednotlivými obratli naší páteře a jejich úkolem je především tlumit tlak a nárazy vznikající při pohybu ve vzpřímené poloze. Meziobratlové ploténky jsou tvořeny elastickou tkání, která má tendenci s věkem ubývat. Ploténky se následkem toho ztenčují a páteř se celkově „sesedá“ (jednotlivé obratle se přibližují stále více k sobě). Tím může dojít k útlaku některých citlivých struktur, především nervů a nervových pletení, což vyvolává bolest v bederní krajině.
Komplikace nemoci se obvykle řeší akutní operací. K hlavním komplikacím léčby hemeroidů patří:
profúzní krvácení – krvácení po obtížné defekaci; hrozí nebezpečí chudokrevnosti při takovýchto častých ztrátách krve;
trombóza vnitřního hemoroidu – přebývající krev ve vnitřní hemoroidální cévní pleteni se srazí a tato krevní sraženina obvykle vyvolá zánět oblasti; hemoroid se zvětší a dráždí nervová zakončení registrující napětí ve stěně – reakcí na toto zvýšení napětí je křeč; kvůli této křeči svěračů bývá obvykle znemožněno vyšetření hemoroidů pohmatem skrz konečník (per rectum);
strangulace – zánětem postižené zvětšené hemoroidy vyhřeznou z konečníku, avšak dojde ke stahu svěrače – hemoroidům je tedy znemožněn návrat do análního kanálu; nastává takzvané uskřinutí hemoroidálních uzlů.
Hlavním úkolem čípků (latinsky suppositoria) je mechanicky usnadnit proces vyprázdnění (obsah glycerinu), případně podpořit defekaci stimulací podslizničních nervových pletení. Čípky jsou různé velikosti (čípky na zácpu pro děti, čípky na vyprázdnění pro dospělé) a po rozbalení se zavádějí vždy do konečníku (takzvané rektální čípky) po lehkém zatlačení na stolici, a to nejlépe v mírném předklonu/podřepu. Jakkoliv čípek po zavedení prakticky okamžitě nutí k vyprázdnění, je třeba pro dosažení maxima jeho účinku několik desítek minut počkat ‒ v opačném případě se pouze vypudí netknutý čípek a zácpy se nezbavíte.
Zjišťování informací o nemoci je důležitou součástí léčby. Co nejdříve po něm by ale měla následovat návštěva lékaře. Nestyďte se mu svěřit se svými zdravotními komplikacemi. Pokud znáte popisované příznaky z vlastní zkušenosti, návštěvu odborníka neodkládejte. Poradit se můžete s praktickým lékařem, který vás případně odešle na specializované pracoviště (proktologie, gastroenterologie, chirurgie). Lékař provede potřebná vyšetření, poradí s úpravou životosprávy, doporučí lokální léčbu (masti, čípky) a rozhodne o léčbě venofarmaky (léky na posílení žilní stěny).
Mnoho pacientů si najde základní informace na internetu a poté si koupí „naslepo“ mast či čípky v lékárně. Hemoroidální onemocnění je však dlouhodobý problém, který je mimo jiné příznakem takzvaného chronického žilního onemocnění (stejně jako například metličky a křečové žíly). Proto je nutná návštěva odborníka.
Krémy a čípky mohou přinést krátkodobou úlevu, ale důležitá je dlouhodobá léčba vycházející z aktuálního stavu pacienta (stadium onemocnění). Jedině léčba z rukou lékaře pomůže zlepšit stav žilní stěny, zmírnit krvácení a bolest a zabránit opakování akutních hemoroidálních atak. Lékař vám poradí, zda stačí venofarmakum (lék), nebo je již nutná chirurgická léčba. Proto i zde platí, že čím dříve začnete s odpovídající léčbou, tím lépe.
V prvních stadiích je možné využít ambulantní metody, později je nutný několikadenní pobyt v nemocnici. Nejvhodnější metoda zákroku závisí na konkrétním stavu. Důležité je ale uvědomit si, že odstranění neznamená, že již bude vše v pořádku. Při nedodržování režimových opatření (dostatečný pitný režim a množství vlákniny v jídelníčku, omezení dráždivých potravin, užívání léků na posílení žilní stěny, nošení volného oblečení, zvýšení osobní hygieny, pravidelný pohyb a speciální cviky) se mohou komplikace opět rychle vrátit.
Léčba hemoroidů
konzervativní
ambulantní zákrok
operace
Konzervativní léčba: Pod konzervativní léčbou se skrývají zásady prevence nemoci (vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší pacientovi nepříjemný problém.
Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
Koagulace infračervenými paprsky – vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm.
Elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás. V podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem – hemoroid je zaškrcen a odpadá. Po tomto výko
V místech dopadu paprsku záření na kůži může vzniknout reakce, která se projevuje vysycháním kůže, svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím a v extrémních případech až vytvořením puchýřků či mokvavých ploch. Kožní reakce bývá nejvýraznější zpravidla dva až tři dny po ukončení záření. V ozářené oblasti zpravidla dochází ke ztrátě ochlupení. Během záření by měla být pokožka udržována v suchu a ošetřována (zejména v místech zvýšeného pocení) zásypem Aviril. Pokud se objeví mokvání, je třeba aplikaci zásypu přerušit a postupovat podle pokynů ošetřujícího lékaře. Ozařovaná místa se nemají umývat mýdlem. Doporučit lze nošení volného, vzdušného oděvu z přírodních látek, které dobře sají pot. Opalování je nevhodné. Při holení je vhodnější používat holicí strojek než žiletku či břitvu. Po ukončení radiace promazávejte kůži alespoň jednou denně inertními krémy (nesolené vepřové sádlo, Indulona).
Při záření v oblasti hlavy a krku dochází k zarudnutí sliznice dutiny ústní, škrábání v krku a obtížnému polykání. Může se vyskytnout plísňový povlak v ústech. K omezení reakce přispěje zvýšená ústní hygiena. Neměly by být používány dráždivé zubní pasty, kartáček by měl být co nejměkčí. Je vhodnější spíše kašovitá než tvrdá strava (chléb, oříšky). V průběhu záření doporučujeme nepít alkoholické nápoje a nekouřit.
Ozařování hrudníku (nádory plic, jícnu, mezihrudí) může být doprovázeno obtížným polykáním a dušností. Informujte svého ošetřujícího lékaře o těchto příznacích, aby mohla být včas zahájena léčba tohoto nežádoucího účinku.
Na počátku ozařování horní poloviny břicha (nádory slinivky břišní, žlučníku, jater, ledvin) se poměrně často vyskytuje nevolnost, nechutenství a únavnost. Tyto příznaky po několika dávkách samy mizí. Jsou-li intenzivní, lze použít léky, které tyto problémy odstraní.
Při ozařování dolní poloviny břicha (nádory konečníku, močového měchýře, prostaty, dělohy, děložního čípku) přichází nemocný k ozáření s plným močovým měchýřem (neurčí-li lékař jinak). V průběhu léčby může dojít k průjmům a pálení při močení. Tyto reakce lze vhodnými léky tlumit, neváhejte proto informovat svého lékaře o těchto reakcích.
Zvláštní technikou je celotělové ozáření, které předchází transplantaci kostní dřeně. Obvykle se podává dvakrát denně v průběhu 3–4 po sobě následujících dní. Provádí se pouze na několika specializovaných pracovištích v České republice. Základními nežádoucími účinky jsou z pohledu nemocného nevolnost a zvracení, které se dobře kontrolují příslušnými léky. Pokles počtu krevních buněk je očekáván a řešen transplantací krvetvorných buněk.
Radioterapie stále patří mezi základní složky protinádorové léčby a přináší plné uzdrav