Téma

PATENTNI TUBA


PATENTNI TUBA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. První popis Eustachovy trubice spojující nosohltan a středoušní dutinu se objevuje již ve starověkém Řecku kolem roku 400 před naším letopočtem. Roku 1562 poprvé detailně popsal průběh tuby, její strukturu a význam Bartolomeus Eustachius, profesor anatomie v Římě, a tak právě jeho jméno použil pro pojmenování tohoto útvaru v 18. století další významný anatom – Antonio Valsalva.


Ucpaná Eustachova trubice

Ucpaná Eustachova trubice se odborně nazývá patentní tuba. Tuba může být nadměrně průchodná trvale nebo bývá v klidu uzavřená a otvírá se při fyzické námaze nebo při redukci peritubární extracelulární tekutiny. Tento stav vede k pocitům plnosti v uchu, tinitu a autofonii. Pacient slyší své dýchání (tympanofonie), tento zvuk je synchronní s dýcháním nosem a mizí v poloze vleže na zádech nebo při infekci horních cest dýchacích. Na vzniku patentní tuby se může podílet radioterapie, hormonální léčba, užívání nosních dekongesčních látek, váhový úbytek, stres a podobně. Léčebně je tato porucha obtížně ovlivnitelná, často se musí pacient spokojit hlavně s psychologickou podporou, případně se používají insuflace různých substancí vedoucích k intraluminárnímu nebo extraluminárnímu prosáknutí. Za těmito účely se používá kyselina dusičná, boritá, různé rostlinné výtažky, zkouší se instilace tekutiny podobné složením chlorované vodě z bazénů, která způsobuje částečnou obstrukci tuby. Při neúspěchu konzervativní léčby se provádí kauterizace ústí tuby injekcí parafínu, teflonové pasty a podobně.

Zdroj: článek Eustachova trubice

Anatomie

Eustachova trubice neboli sluchová trubice je v dospělosti dlouhá tři až čtyři centimetry a má přibližně tvar dvou trychtýřů spojených k sobě úzkými konci. Její lumen má přibližně tvar trojúhelníku s průměrnou šířkou dva až tři milimetry a svírá s lebeční bazí úhel 45 stupňů. V dětském věku je tuba kratší, širší a méně skloněná vzhledem k bazi lební, růstem jedince se tyto poměry mění. Trubice se skládá z části kostěné a chrupavčité. Kostěná část tvoří laterální třetinu tuby a začíná oválným otvorem nad dnem středoušní dutiny. U zdravého jedince je vždy patentní. Chrupavčitá část tvoří asi dvě třetiny délky tuby a otvírá se do nosohltanu zhruba 10 milimetrů nad úrovní tvrdého patra. Chrupavka tvořící podklad trubice má tvar obráceného háku a vyčnívá do nosohltanu, kde tvoří torus tubarius. Bod spojení chrupavčité a kostěné části je nejužším místem celé tuby. Lumen je vystláno cylindrickým řasinkovým epitelem s nahromaděním hlenovitých žlázek v oblasti faryngeálního ústí, po dosažení středoušní dutiny přechází v epitel smíšený. Za aktivní otvírání tuby je zodpovědný jediný sval (m. tensor veli palatini).

Zdroj: článek Eustachova trubice

Eustachova trubice

Eustachova trubice (tuba pharyngotympanica) nebo sluchová trubice (tuba auditiva (eustachii)) je trubice dlouhá asi 3,5–4,5 cm, která spojuje nosohltan a dutinu středního ucha a umožňuje tak vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku. Mohou jí, hlavně v dětském věku, pronikat záněty do středního ucha.

Zde můžete vidět, jak vypadá Eustachova trubice.

Zdroj: článek Ucho

Anatomie lidského ucha

Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.

Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.

Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.

Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Zde můžete vidět, jak vypadá vnější ucho.

Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.

Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.

Střední ucho má činnost převodní a ochrannou.

Zde můžete vidět, jak vypadá střední ucho.

Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď.

Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Ucho

Funkce

V normálním stavu je tuba uzavřená díky pasivnímu přiblížení tubárních stěn a smrštěním elastických vláken a udržuje mírně negativní tlak ve středouší. Mezi základní funkce tuby patří ventilace, drenáž a ochrana středouší. Ventilační funkci tuba plní tím, že se krátce otevírá při zívání, žvýkání a kýchání, a umožňuje tak ventilaci a vyrovnání tlaku středoušní dutiny s tlakem atmosférickým. Drenážní funkce spočívá v transportu sekretu ze středouší do nosohltanu jednak činností řasinek ve sliznici a jednak v důsledku kontrakce m. tensor veli palatini, čímž vzniká v tubě negativní tlak a vytváří jakousi pumpu mezi středouším a nosohltanem. Ochranná funkce je dána oddělením prostoru středoušní dutiny od nosohltanu, tedy ochranou středouší před zvuky a faryngeálními sekrety.

Zdroj: článek Eustachova trubice

Dostupnost a cena

Infectoscab i Permethrin Axonia jsou běžně k dostání ve všech lékárnách po předložení lékařského předpisu. Nelze je volně koupit, protože jsou extrémně jedovaté pro některé organizmy.

Jak vypadají jednotlivé přípravky:

  • Infectoscab: Hliníková tuba uzavřená závitovým polyethylenovým uzávěrem. Velikost balení: 1 x 30 g, 2 x 30 g, 5 x 30 g, 10 x 30 g, 1 x 60 g, 2 x 60 g a 5 x 60 g.
  • Permethrin Axonia: Hliníková tuba s epoxidovým fenolickým vnitřním potahem a polypropylenovým šroubovacím uzávěrem, obsahující 30 g a 60 g gelu, krabička.

Cena u obou přípravků je z velké části hrazena z veřejného zdravotního pojištění a pacient doplácí pouze cca 20 Kč na tubu 30 i 60 gramů.

Zdroj: článek Nová mast na svrab Permethrin Axonia

Druhy éček

Barviva

Barviva jsou pro výrobce potravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buď výrobek prodá, nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva, aby dodali svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě že zákazník dá přednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou než jogurtu s nevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.

Barviva můžeme rozdělit do tří skupin:

  • První jsou barviva přírodního původu, která jsou většinou získávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.
  • Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkat velmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko „přírodně“. To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivy získávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější.
  • Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběla z uhelného dehtu, nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivá syntetická barviva zakazují, podle toho, jak se u nich postupem času daří prokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel „daří“. Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva z podezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně na místě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.

Látky patřící do této skupiny:

  • E100 - Kurkumin (Cl přírodní žluť 3)
  • E101 - Riboflavin (vitamín B2)
  • E102 - Tartrazin (Cl potravinářská žluť 4)
  • E104 - Chinolinová žluť (Cl potravinářská žluť 13)
  • E107 - Žluť 2G
  • E110 - Žluť SY (Cl potravinářská žluť 3)
  • E120 - Košenila, kyselina karmínová, karmíny
  • E121 - Citronová červeň 2
  • E122 - Azorubin (Cl potravinářská červeň 3, Carmoisin)
  • E123 - Amarant (Cl potravinářská červeň 9)
  • E124 - Ponceau 4R (Cl potravinářská červeň 7)
  • E127 - Erythrosin (Cl potravinářská červeň 14)
  • E128 - Červeň 2G (Cl potravinářská červeň 10)
  • E129 - Červeň Allura AC (Cl potravinářská červeň 17)
  • E131 - Patentní modř V
  • E132 - Indigotin (Cl potravinářská modř 1)
  • E133 - Brilantní modř FCF (Cl potravinářská modř 2)
  • E140 - Chlorofyly a chlorofyliny
  • E141 - Měďnaté komplexy chlorofylů a chlorofylinů
  • E142 - Zeleň S (CI potravinářská zeleň 4)
  • E143 - Fast green FCF
  • E150 - Karamel
  • E151 - Brilantní čerň BN
  • E153 - Uhlík z rostlinné suroviny (Rostlinná čerň)
  • E154 - Hněď FK (CI potravinářská hněď 1)
  • E155 - Hněď HT (CI potravinářská hněď 3)
  • E160a - Karoteny (CI potravinářská oranž 5)
  • E160a(i) - Směs karotenů
  • E160b - Annato, Bixi

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Seznam éček

Celostní medicína Hoffmann

MUDr. Petr Hoffmann, narozený v roce 1960, pochází z Pošumaví, je ženatý, má 3 děti a žije v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Po absolvování Fakulty dětského lékařství UK v Praze a po atestaci pracoval jako obvodní dětský lékař. Od roku 1990 do roku 1995 studoval tradiční čínskou medicínu na Československé sinobiologické univerzitě v Praze a poté i v Číně, v zámoří či v Evropě. Od roku 1996 se začal jako jeden z prvních lékařů v ČR ve své praxi v Českých Budějovicích zcela věnovat čínské bylinné léčbě. Spolupracuje i s ostatními lékaři na propojení západní a východní medicíny v praxi, včetně výzkumů čínských bylinných směsí.

Knihy:

  • Na frekvenci čínské medicíny (2002)
  • Od pramene čínské medicíny (2007)

Ve své ordinaci školí i lékaře studující čínskou medicínu. Je zastáncem teorie, že trvalé studium, které je denně přetavováno v praxi do zkušeností, které se pak již nezapomínají, je tím nejlepším učitelem. MUDr. Petr Hoffmann je zastáncem bylinné čínské patentní medicíny.

Zdroj: článek Tradiční čínská medicína a léčba západních diagnóz

Bylinná čínská patentní medicína

Tímto názvem jsou v Číně označovány standardní bylinné směsi tradiční čínské medicíny, jejichž složení vznikalo po staletí na základě dlouhodobých zkušeností starých čínských lékařů. Jejich účinek je již dlouho znám a prověřen na obrovském vzorku populace. Současně jsou i tyto bylinné směsi (jejich názvy a kódy) chráněny ochrannou známkou, jejímž výlučným vlastníkem je firma TCM Herbs. Často se tyto bylinné směsi v tabletách mezi sebou kombinují kvůli dosažení lepšího efektu.

Zdroj: článek Tradiční čínská medicína a léčba západních diagnóz

Co je batrafen

Batrafen je téměř bílý jemný vaginální krém. Batrafen se skládá z účinné látky ciclopiroxum olaminum, které je v jednom gramu krému obsaženo 10 mg. Batrafen se používá na léčení vaginální mykózy. ATC skupina pro lék Batrafen vaginální krém je gynekologiím a antimykotikum. Složení vaginálního krému Btrafen: Benzylalkohol, oktyldodekanol, lehký tekutý parafin, stearylalkohol, cetylalkohol, myristylalkohol, polysorbát 60, sorbitan-stearát, kyselina mléčná S a čištěná voda. Vaginální krém Batrafen se distribuje jak hliníková tuba s potiskem a s plastikovým šroubovacím uzávěrem. V balení je také 6 jednorázových aplikátorů vaginálního krému.

Zdroj: článek Krém na vyginální mykózu

Diagnostické proužky

Na našem trhu je k dostání celá řada diagnostických proužků k analýze lidské moči. Nejčastěji se proužky používají k určení pH moči a hladiny bílkovin, protože ty mohou značit závažná onemocnění ledvin. Dále je možné zjistit hodnotu glukózy nebo přítomnost ketonů a krve. Některé testy vám umožní vyšetřit i obsah leukocytů, bilirubinu nebo dusitanů. Záleží jen na vaší volbě. Testy na jednotlivé látky fungují na různých principech. Určení bílkovin v moči probíhá na základě změny barvy acidobazického indikátoru vlivem bílkovin. Zjištění ketonů oproti tomu využívá takzvané Legalovy reakce a přítomnost krve odhalí peroxidasová aktivita hemoglobinu. Podrobné informace o možných způsobech diagnostiky naleznete vždy v příbalovém letáku zakoupeného výrobku.

Obsahem balení je uzavíratelná tuba, ve které jsou uschovány diagnostické proužky. Je důležité, abyste při vyjmutí proužku tubu hned opět uzavřeli, aby nedošlo k navlhnutí ostatních proužků. To by mohlo mít za následek jejich znehodnocení. Na proužcích jsou barevně vyznačeny reakční plochy, které při kontaktu s močí mění barvy. Ze vzniklé barvy se pak určuje výsledek podle vzorových barev na obalu tuby.

K vyšetření použijte vždy čerstvou, dobře promíchanou a neodstředěnou moč bez konzervačních přísad, kterou je třeba odebrat do čisté nádoby. Moč by měla být maximálně 4 hodiny stará a u některých testů je nutné použít první ranní moč, proto si vždy přečtěte příbalový leták. Proužky slouží na orientační stanovení glukózy, ketolátek, bílkovin a některých dalších látek v moči.

Zdroj: článek Domácí vyšetření moči

Macmiror tablety

Macmiror por tbl obd 20 x 200 mg. Lék Macmiror se užívá k léčbě infekcí ženských pohlavních orgánů způsobených bakteriemi, trichomonádami, plísněmi a kvasinkami, dále k léčbě infekcí močového ústrojí a střevních infekcí způsobených prvoky (améba, giardia). Lék je pouze na lékařský předpis. MACMIROR COMPLEX se nesmí používat při známé přecitlivělosti na složky přípravku. Pokud máte v tomto směru jakékoliv nejasnosti, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem. Přípravek se nedoporučuje podávat v prvních 3 měsících těhotenství. MACMIROR COMPLEX je obvykle velmi dobře snášen. Ojediněle se mohou vyskytnout případy místní přecitlivělosti, které se projeví zarudnutím nebo svěděním. Při případném výskytu nežádoucích účinků nebo jiných neobvyklých reakcí se o dalším používání přípravku poraďte s lékařem. Vzájemné ovlivnění přípravku MACMIROR COMPLEX s jinými léky není známo.

Dávkování: Dodržujte prosím dávkování, které Vám určil lékař. Obvykle se zavádí do pochvy 2,5 g vaginální masti 1–2x denně po dobu 6–12 dnů podle závažnosti infekce.

Vhodná je kombinace s vaginálními globulemi MACMIROR COMPLEX 500. V tomto případě se doporučuje podávat mast ráno a globuli večer. Při zvlášť úporných infekcích se doporučuje zároveň užívat i tablety MACMIROR.

V některých případech je potřebná i současná léčba sexuálního partnera kombinací masti MACMIROR COMPLEX a tablet MACMIROR. Dávkování určí vždy lékař. Přípravek lze podávat dětem od kojeneckého věku. U dětí do 6 let se podle doporučení lékaře podává nižší dávka. Vaginální mast se zavádí do pochvy pomocí přiloženého dávkovače. Po připevnění dávkovače pomocí závitu na tubu se do něj vytlačí mast až po příslušnou značku, tuba se odpojí, dávkovač se zavede do pochvy a mast se vytlačí. Doporučuje se mast v pochvě rozetřít po co největší ploše. Pro použití přípravku u dětí je v pístu dávkovače tenký aplikátor, který se připevní na dávkovač. Po dobu trvání menstruace je nutno podávání přípravku přerušit a po jejím skončení v léčbě pokračovat. Špinění není překážkou místní léčby.

Přípravek uchovávejte při teplotě do 25 °C. Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Velikost balení: 30 g masti.

Zdroj: článek Macmiror

Curasept ADS 712

Curasept ADS 712 je gelová zubní pasta k intenzivní ochraně, obsahující 0,12% CHX (chlorhexidine-digluconate). Neobsahuje SLS (laurylsulfát sodný). Balení (tuba) obsahuje 75 ml zubní pasty.

Zdroj: článek Curasept

Cena za odstranění tetování

Cena za odstranění tetování je závislá na spoustě jevů. Pokud zvolíme metodu odstranění krémem, je důležité si uvědomit, že tyto krémy stojí asi 1 300 – 1 500 Kč (obvykle je třeba si je nechat poslat, protože k dostání jsou hlavně v Americe) a tuba vydrží asi 2 měsíce (záleží na velikosti tetování). Obvykle je třeba krém používat zhruba rok. Takže se cena může vyšplhat na několik tisíc a přitom výsledek není zaručený.

U metody odstranění laserem je cena také vysoká, ale kvalita odstranění bývá o něco lepší. I zde je důležitý rozsah tetování, obvykle si salóny účtují za 1 cm2, cena je také závislá na tom, o kolikáté ošetření se jedná. První ošetření bývá nejdražší. Čím je tetování větší, tím je cena za ošetření nižší. Pokud je tetování velké do 10cm2 obvyklá cena za první ošetření je kolem 170 Kč, u dalších se cena postupně snižuje. Pokud je velké nad 40 cm2, cena se pohybuje kolem 110 Kč za první ošetření. Cena dalších ošetření se postupně může dostat až na půlku.

Zdroj: článek Odstranění tetování

Příbalový leták

Co je Akneroxid 5/10 a k čemu se používá

Akneroxid 5/10 je gel k lokální (místní) aplikaci na kůži k zevní léčbě acne vulgaris – akné (trudovitosti).

Použití Akneroxidu 5/10 má 3 základní léčebné účinky:

  1. olupující – odstraněním rohoviny z folikulárních ústí zajišťuje odtok kožního mazu z mazových žláz;
  2. protibakteriální – omezuje růst bakterií Propionibacterium acnes, které jsou spoluzodpovědné za častý vznik akné a za rozvoj místních zánětů;
  3. odstraňuje z kožního povrchu maz, kterého je u nemocných s akné vždy nadbytek.

Olupující efekt Akneroxidu 5/10 je často spojený s mírným drážděním kůže. Použitím gelového základu léků je však tento nepříjemný účinek minimalizován a lék je převážnou většinou nemocných velmi dobře snášen.

Akneroxid 5 se používá k místní léčbě acne vulgaris. Akneroxid 10 se používá k místní léčbě acne vulgaris obzvláště na hrudníku a na zádech a k léčbě těžších forem akné, které nedostatečně reagují na léčbu 5% koncentrací benzoyl-peroxidu.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Akneroxid 5/10 používat

Nepoužívejte Akneroxid 5/10:

Jestliže jste alergický(á) na benzoyl-peroxid nebo na kteroukoliv další složku tohoto přípravku. Riziko vzniku přecitlivělosti je malé (pod 2 %).

Tento přípravek nesmí být používán na porušenou nebo poraněnou pokožku.

Upozornění a opatření:

Před použitím přípravku Akneroxid 5/10 se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Akneroxid 5/10 nesmí přijít do styku s očima a nesmí být používán na sliznice nebo do oblasti koutků úst, nosu nebo očí. Při náhodném kontaktu s očima nebo při potřísnění sliznic ihned oplachujte proudem vlažné vody a vyhledejte lékařskou pomoc. Během léčby přípravkem Akneroxid 5/10 nesmí být postižená místa vystavena ozařování UV paprsky (solária) či slunění. Akneroxid 5/10 má bělicí účinky, a proto nesmí být používán na obočí, na vousy a na vlasy nebo v jejich těsné blízkosti. Pro své odbarvovací účinky nesmí přijít do styku s barevnými textiliemi.

Při léčbě přípravkem Akneroxid 5/10 je zakázáno používat další lokální slupovací nebo abrazivní prostředky.

Další léčivé přípravky a přípravek Akneroxid 5/10:

Informujte vždy svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a), nebo které možná budete užívat.

Nejsou známy žádné interakce (vzájemné působení) s ostatními léčivy podávanými zevně na kůži. Přípravky s obsahem benzoyl-peroxidu je možné kombinovat s jinými lokálními (místními) léky pro léčbu akné, přesto se nedoporučuje současná léčba s léky, které mají dráždivý, vysušující nebo olupující účinek.

Nikdy nekombi

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Akneroxid

Dávkování

Herpesin krém je bílý hladký krém. 1 tuba obsahuje 2 g nebo 5 g krému.

Aby byl účinek léčby co nejlepší, je důležité ji zahájit ihned, jakmile se objeví první příznaky, to je pocit napětí, pálení nebo píchání v místech, kde později dojde k výsevu oparu. Již tehdy naneste malé množství přípravku Herpesin krém na postižené místo 5krát denně ve 4 hodinových intervalech s vynecháním noční dávky. Léčba trvá 5 (výjimečně až 10) dní. Hojení probíhá zpravidla velmi rychle, pokračujte však v nanášení krému alespoň 3 dny po vyhojení oparu.

Krém se nanáší v tenké vrstvě, optimálně již při prodromálních příznacích, na lézi a půlcentimetrový lem okolní zdravé kůže. Obvaz není potřebný. Při nanesení krému na postižené místo i potom je nutné si umýt ruce. Vyloučí se tak zhoršení nebo přenos infekce na jiné místo. Pokud nenastane zhojení ani po 10 dnech, vyhledejte lékaře.

Herpesin tablety

HERPESIN 200, HERPESIN 400 užívejte přesně, jak určí lékař. Při předepsané dávce 200 mg přípravku se užívá 1 tableta HERPESIN 200, při dávkování 400 mg se užívá 1 tableta HERPESIN 400 nebo 2 tablety HERPESIN 200, při dávkování 800 mg se užívají 2 tablety HERPESIN 400 nebo 4 tablety HERPESIN 200.

Léčba infekcí Herpes simplex u dospělých: U infekcí virem Herpes simplex se podává 200 mg přípravku HERPESIN pětkrát denně ve čtyřhodinových intervalech s vynecháním jedné noční dávky. Přípravek se užívá po dobu pěti dnů, u těžce probíhající infekce může být léčba prodloužena. U pacientů s výraznou změnou imunitní reakce (například po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů s poruchou střevního vstřebávání může být dávka zdvojnásobena na 400 mg pětkrát denně anebo může být nahrazena nitrožilním podáním.

Prevence infekcí Herpes simplex u dospělých: Recidivám infekce virem Herpes simplex lze u pacientů s normální imunitní odpovědí zabránit podáním 200 mg přípravku HERPESIN čtyřikrát denně v šestihodinových intervalech, případně postačí dávka 400 mg dvakrát denně ve dvanáctihodinových intervalech. Dávku je možné postupně snížit na 200 mg třikrát denně v osmihodinových intervalech. Toto preventivní podávání se přerušuje po 6 až 12 měsících, pozorují se změny průběhu onemocnění a zhodnotí se potřeba další léčby. K prevenci infekce virem Herpes simplex u pacientů se změnami imunitní reakce se podává 200 mg přípravku čtyřikrát denně v šestihodinových intervalech. U osob s výrazným snížením imunitní reakce nebo u pacientů s poruchou střevního vstřebávání může být dávka zdvojnásobena na 400 mg čtyřikrát denně

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Herpesin

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Světluše Vinšová

 Mgr. Marie Svobodová

 Bc. Jakub Vinš

 Mgr. Jitka Konášová


patentní tuba
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
pater
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>