PĚSTOVÁNÍ LEVANDULE V TRUHLÍKU NA BALKONĚ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Domácí výroba čehokoli má několik výhod, například známe dokonale složení daného výrobku a můžeme libovolně experimentovat s aromatickými a léčivými látkami, které klasičtí producenti často ani nenabízejí. Navíc bylinková mýdla vyrobená doma krásně voní (ne že by kupovaná nevoněla). A výroba voňavých mýdel není nic náročného, pouze musíme počítat s tím, že pokud chceme tvořit mýdlo úplně od začátku, tedy bez pomoci „mýdlového základu‟, bude to velmi smrdutá práce, která vyžaduje velkou pečlivost (a první výsledky nejsou většinou příliš vábné). Z tohoto důvodu je lepší či snazší použít zmíněný „mýdlový základ‟, to jest 100% přírodní marseillské mýdlo vyrobené z kvalitních rostlinných olejů, jež někdy (například při kožních obtížích způsobených běžnými prostředky na praní) doporučují i kožní lékaři.
Levandule v péči o pokožku
Levanduli charakterizuje především její uklidňující vůně, která uvolňuje mysl a duši. Avšak levandule dokáže mnohem více. Levandulová silice má silné hojivé a antibakteriální účinky, proto by měla být nepostradatelnou součástí každodenní péče o tělo a duši.
Levandule má svůj původ v oblasti Středomoří a severní Afriky, odkud se díky svým vlastnostem postupně rozšířila do celé Evropy a části Asie. Latinský název LAVANDULA je odvozen od slova „lavare‟ neboli umýt. Pravá levandule má šedomodrou barvu a roste pouze v horských oblastech v nadmořské výšce nad 800 m. Mezi nejznámější pěstitele levandule patří Itálie a Francie, nejvíce jich najdeme konkrétně v okolí italského Piemontu. Možná se vám ve spojitosti s levandulí vybaví francouzská Provence a její pravidelné dlouhé řady keříků s temně fialovými květy. To ovšem nejsou lány levandule, ale rostliny lavandin. Její podobnost s levandulí je obrovská, avšak lavandin nemá léčivé ani zklidňující účinky. Rostlina je pouze silně aromatická a levnější, proto se používá k parfémování kosmetiky, prádla a mýdel.
Levandule obsahuje tyto látky: silice, třísloviny, antokyany, hořčiny a pryskyřice. K léčení se (na rozdíl od využití v kuchyni) používá jenom květ levandule. Nálev z levandulového květu má tlumivé účinky na nervy, snižuje krevní tlak, působí mírně močopudně, tiší menstruační bolesti, stimuluje slinivku břišní a má blahodárný vliv na činnost střev i žaludku. Květ levandule se pro své zklidňující účinky přidává do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, při nespavosti, nervozitě a závratích. Masáže prováděné oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek. Tinktura, která obsahuje silice levandule, prokrvuje při vnějším použití pokožku, tudíž je vhodná na revmatismus, dnu, špatně se hojící rány, na popáleniny a záněty. Levandule má při aplikaci na kůži i ochranné účinky. V době morových epidemií se věřilo, že pokud si lidé budou mýt ruce ve vodě s levandulí, vyhnou nákaze. Pravdou je, že látky obsažené v levanduli chrání kůži před přílišným rozmnožením škodlivých mikroorganismů. Konečně sušené květy levandule se někdy přidávají do bylinných přípravků na ošetření problematické pleti (levandule pomáhá mimo jiné při léčbě akné nebo ekzému).
Ve svém příspěvku MASTIČKA NA PRASKLÉ ŽILKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klára.
Našla jsem mastičku, která má pomáhat na prasklé žilky. Jmenuje se Antižilka a ošetřuje a pomáhá vstřebávat rozšířené a popraskané žilky, drobné jizvy, strie a jiné kožní defekty při ztrátě elasticity pokožky. Antižilka obsahuje účinné látky z jírovce a jinanu, které zvyšují pevnost a pružnost cévních stěn a eliminují účinky volných radikálů. Dále antižilka obsahuje výtažky z arniky, levandule a čajovníku, které pomáhají vstřebávat již poprskané kapiláry a zabraňují jejich dalšímu praskání. Antižilka se používá tak, že se s ní několikrát denně masíruje postižené místo. Antižilka se dá koupit tady https://pohadkoukezdravi.71…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Levandule nejen, že krásně voní a pěkně vypadá, ale také léčí. Z levandule se spotřebovává především její květ, který má nejsilnější účinky. Do koupelí se pak používá celá usušená rostlina levandule, včetně nati a květů. Důležité je, aby usušená levandule byla vždy skladována na tmavém místě v dobře uzavřených nádobách. K tomu se nejlépe hodí uzavíratelné skleněné dózy s gumovým těsněním vyrobené z tmavého skla. Naprosto nevhodné pro uskladnění levandule jsou plastové dózy, neboť umělá hmota vytahuje z rostliny její éterické silice (její vůni).
Ve svém příspěvku BYLINNÁ MAST Z LEVANDULE RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lennanov.
Díky za skvělý recept. Určitě vyzkouším, jak se mi povede. Ještě sháním recept na takovouto levandulovou mast. Neznáte náhodou někdo takový? https://www.oveckarna.cz/by…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
Jméno levandule je odvozeno od slova umývat. Toto napovídá, že levandule byla ve starověku používána především na koupele a pro kosmetické účely. My ji v dnešní době známe spíše jako prostředek na uklidnění, kdy se suché květy levandule a několik dalších bylin zašijí do bavlněného polštářku, který se pak umísťuje pod hlavu při spaní. Zároveň také čaj z levandule vypitý odpoledne a večer pomáhá při nespavosti, nervové slabosti, při návalech krve a pomáhá také na bolest hlavy.
Ve svém příspěvku ZKOUŠKA Č. 1 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den, po hledání na internetu a snaze najít co nejjednodušší recept na domácí šampon jsem se rozhodla vyzkoušet tuto variantu:
- 3 lžíce nastrouhaného 100% olivového mýdla
- hrst sušených kopřiv, hrst sušené meduňky a špetka dubové kůry
po rozvaření mýdla ve 200ml vody z kohoutku jsem přidala suroviny a cca 5min dohromady povařila. Nechala odstát a louhovat do druhého dne. Po umytí byly moje vlasy ještě mastnější než před tím a byly suché a zároveň mastné, jakoby křehčí a lámavé. Možná je to typem vlasů či použitím nevhodných ingrediencí, ale tento recept na domácí šampon totálně zklamal. V hodně receptech je základní surovina povařené mýdlo - nicméně po umytí vlasů pouze mýdlem (dětským) je to velmi podobné - vlasy suché a zároveň mastné, křehké a bez lesku. Přemýšlím jak to dělávaly naše pra pra pra babičky, kdy snad ještě nebyla žádná chemie. Buď měly nějakou speciální vychytávku a nebo si nezakládaly na vzdušných a perfektně umytých vlasech bez mazu...
Zde bych se ráda zeptala, co jsem mohla udělat špatně, či co v mém pokusu chybělo za ingredience? předem děkuji, a přeji všem experimentátorům hodně zdaru!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta.
Prvni chyba při výrobě šamponu je použití mýdla a sody na výrobu je potřeba použít tenzidy SCI-sodium cocoyl isethionate nebo SCS-sodium coco sulfat můžete oba klidně dohromady A jak na výrobu uplně jednoduše-tenzidy dáte do vodní lázně klidně 100g nebo víc záleží na vás,přidáte výluh z bylin např kopřiva medunka levandule atd mnozství aby vám vznikla kašička a dál je to na vás které oleje použijete mnozství odhadem každého oleje asi asi půl čajové lžičky dávám asi šest různých olejů nebojte se vlasy nebudou mastné právě naopak vám poděkují dále můzete přidat bylinné pudry dávám kopřivu a lopuch můžete dát bambucké máslo nebo mango máslo je to taková alchymie která vás bude určitě bavit.Vše pořádně promichejte budete mít takovou hustší kašičku pokud se vám bude zdát moc řídká přidejte tenzid,ale podle mě zbytečné.Dejte do formiček třeba na muffiny,pokud nemáte kupte papírové bohatě stačí dejte tak na deset minut do mrazáku a pak nechte do druhého dne v ledničce,můzete začít používattomuto šamponu se říká šampuk,protože je silně koncetrovaný a neobsahuje vodu.Tenzidy si objednávám v shopu Nature Store beru tam i oleje a další suroviny další shop Mýdlový svět, je jich samozřejmě víc ale tyto mám nejradši.Přeji hodně radosti při výrobě
Na rozdíl od klasického česneku se tento pěstuje pro konzumaci listů, jako vhodný doplněk zdravé výživy. V česneku medvědím najdeme silice, vitamíny, minerální látky a zanedbatelné nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi. Obsahuje rovněž značné množství jódu. Vyráží velmi brzy na jaře a jeho užívání přispívá ke kompletní jarní očistě organismu.
Česnek medvědí lze pěstovat doma, vysadit ho a pak nechat růst, protože když se uchytí a daří se mu, žádnou velkou péči nepotřebuje, rozrůstá se sám.
Bude se mu líbit:
ve stinné vlhké zahradě,
pod vzrostlými stromy (okrasnými, které neobrýváme a nehnojíme),
pod keři,
ve stinném zákoutí, které leží ladem.
Musíme si uvědomit, že česnek medvědí je sice trvalka, ale není to celoroční rostlina. Přes léto a podzim místo zůstane prázdné. Nemůžeme jej dát na záhonek a po jeho zániku, když listy uvadnou a stáhnou, tam zasadit něco jiného.
Cibulky sázejte do trsů (1 trs = 10 a více cibulek), tak se nejlépe ujímá a roste. Pokud máte na zahradě málo místa, můžete to řešit tím, že z 200 cibulek vytvoříte například 5x, 2x nebo jen 1x velký trs v truhlíkuna balkoně.
Česnek medvědí má rád vlhké, humózní a kypré půdy na stinných místech, ale pokud máte možnost ho pravidelně zalévat, poroste vám téměř všude. Nehnojte ho ani nevysazujte do vyhnojené půdy! Čerstvá nať česneku medvědího je vhodná i jako kuchyňské koření.
Aby mohl česnek medvědí v časném jaru vyhnat listy, je třeba cibule zasadit koncem léta. Je to stejné třeba jako u tulipánů. Při pěstování ze semen rovněž vyséváme před zimou. Když bychom to chtěli udělat zjara, musíme semínka nejdřív takzvaně stratifikovat, abychom imitovali přírodní podmínky.
Postup:
Semínka vložíme do substrátu a uložíme asi na měsíc do lednice.
Poté je rozsejeme v ploché misce, ale stále musí být v teplotě přibližně okolo 10–12 stupňů.
Klíčky se objeví asi po čtyřech týdnech.
Teprve pak je přemístíme na stanoviště a vsadíme asi centimetr hluboko.
První rok budou rostlinky slabé, sklizeň očekávejme až druhým rokem.
V případě, že budete vysévat medvědí česnek do truhlíku, je dobré semínka nechat nějakou dobu v mrazáku, nebo ještě lépe nechat truhlík se semínky přes zimu zapuštěný venku. Pak truhlík můžete umístit na nějaké hodně chladné místo, nejlépe do sklepa. Nebo pokud budete vysévat přímo na venkovní stanoviště, nechte celý proces na přírodě. V každém případě se obrňte trpělivostí. Problémem je také to, že rostlinky pěstované ze semínek dosáhnou normální velikosti v ideálních podmínkách druhým rokem, ale někdy j
Ve svém příspěvku VYRÁŽKY A ZBYTNĚNÍ KŮŽE NA ŠOURKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Wolf.
Nosil jsem penis obnažený pro náklonnost k vyrážkám.Když nastala horka a já jezdil na kole v neprodyšných kalhotách,tak vlivem tření kalhot a horka se mi udělala z kůže placka bez hladkého povrchu,spíše zpěněná,rozšiřující se a byla bolestivá.Lékař mi předepsal antibiotika Azitromycin Sandoz 250 mg a různé masti: Fucidin,Pimafucort krém.Tento poslední krém ve žluté tupě působil asi více do hloubky a vznikali v houbě i dirky.Při tlaku na to místo vznikla bolest,krvácení.
Celkový proces nakažení doprovázelo vytékání vody nebo hnisu obarvené do světle kalně až krvavě.Když jsem chtěl místo mechanicky ochránit,namazal jsem vše Imazolem.Místo bylo pak více zbytněné.Imazol vytvořil ochrannou vrstvu,která se hůře odplavila sprchou.
Podezírám horka,málo vzdušné kalhoty,vyprání kalhot ve starém ostrém Radonu,použití WC v Kauflandu,kam chodí i bezdomovci a naposledy dotek s předměty na balkóně,kam zalétají ptáci a dříve i holuby (než jsem dal zrní pod mříž).
Ve slabinách mezi břichem a stehnem se mi udělaly na každé straně tvrdé bulky.
V noci mne budí mechanická bolest,kašel z ovzduší anebo nemohu usnout-až k ránu,protože přes den i poeéhávám.
Na kole jsem kdysi měl bolest zespodu,patrně po nárazu.Proto mně možná vytékal ten hnis,který se nyní trochu omezil.Kůže je ale nadále zdeformovaná s nárůstkem silné placky o velikosti cca 5 x 1,5 cm-na horní straně penisu. Sexuální styk jsem měl naposledy v roce 1987. Předem děkuji za Váš názor.Pavel Wolf, Kadaň
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Olej vyrobený z levandule nachází hlavní uplatnění při vnějším použití. Natírání bolavých míst překvapivě pomáhá při revmatismu, dále pak na bolest po úrazech, na bolest při natržení svalu, na bolest při vykloubení a při bolestech a zánětech nervů. Olej z levandule dále léčí bércové vředy, růži, infikované rány a povrchové kožní záněty. Levandulový olej se vtírá do pokožky po celém okolí bolavých míst. Při bolestech hlavy a při migréně ho vtíráme do pokožky na spáncích a na čele a zároveň se k tomu ještě užívá vnitřně deset kapek levandulového oleje několikrát denně. Olej se vždy zapije trochou vlažného čaje z levandule. Při nervových bolestech se olej z levandule použije k masážím bolavých míst a léčba se k tomu ještě podpoří užíváním černého bezu. Levandulový olej je také nesmírně prospěšný do koupele, obzvláště když se smíchá s olejem z rozmarýnu. Pak taková olejová koupel zlepšuje krevní oběh a celkově oživuje organismus dospělých i dětí.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eliška.
běžně ji pěstuji na balkoně ve větším květináči při vytvoření podpoře. Stačí mi 2 rostliny. Liány vždy usměrním na žebříček -podporu, občas přihnojím. Rostlinu používám místo stínidla (sluníčka).
Čaj z levandule vypitý během dne si dokáže zastavit třesavku, migrény a hysterické stavy. Dále tento čaj pomáhá proti nadměrné plynatosti (nadýmání) a také se s ním léčí žaludeční kolika. Čaj má mírné projímavé účinky a téměř každá očistná kůra by ho měla mít ve svém repertoáru, protože je dobrý na játra a žlučník. Silný odvar z levandule slouží jako kloktadlo při angíně nebo u chřipky. Kloktáním silného odvaru z levandule se čistí drobné vřídky v dutině ústní, typicky afty na jazyku. Odvar při kloktání také uvolňuje ochrnutí jazyka a zajíkání.
Ve svém příspěvku KDY PŘESADIT MOTÝLÍ KEŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr K..
Já Vám nevím, ale náš motýlí keř, který pěstujeme již devatenáctým rokem by se těžko dal přesadit. Keř má více než 4 metry na výšku, jak velký má kořenový systém si netroufám odhadovat. To tak možná někdo kdo to pěstuje v kyblíku na balkoně a keř má do 150 cm...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto: Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Bazalka je typickou a nejoblíbenější bylinkou středomořské kuchyně. Je to jednoletá, stálezelená rostlina s aromatickou a peprnou nasládlou vůní. Nachází široké uplatnění v léčitelství i gastronomii, ale rovněž i jako okrasná rostlinka. Silice, které bazalka obsahuje, patří k nejúčinnějším látkám působícím na nervovou soustavu, éterický olej v ní napomáhá odstraňovat bolesti hlavy, snižuje stres a únavu a tlumí úzkostné stavy. Jde o přírodní antidepresivum, které dokáže zlepšit náladu a zahání naše zimní deprese. Příznivě ovlivňuje také činnost zažívacího traktu, účinná je při poruchách dolních cest močových. Bazalka je výborná čerstvá do salátů, na pizzu a těstoviny, skvělá je v kombinaci s rajčaty. Sklízet a sušit listy před rozkvětem lze po celou sezonu od května do září. Bazalku sklízíme za sucha, seříznutím u země. Sušíme ji ve stínu.
Jak si pomoci: Čaj z bazalky připravíme spařením jedné lžičky sušené bazalky v hrnku vařené vody a necháme odstát po dobu deseti minut.
Nebo: 2 čajové lžičky čerstvé bazalky zalijeme 0,5 l vroucí vody. Tento výluh popíjíme 2x denně, uklidní nám nervy, sníží stres z přepracovanosti.
Heřmánek
Heřmánek je léčivá, vonná bylina. Pomáhá od bolesti, při hojení ran a navozuje celkové uklidnění. Silice heřmánku obsahují značné množství látek, především terpenických, které rostlině dodávají typickou vůni. Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm.
Jak si pomoci: Jednu lžičku heřmánkového květu zalijeme 100 ml vroucí vody a přikryjeme, nálev necháme stát po dobu cca 15 minut, scedíme jej a pijeme ještě teplý, můžeme i mírně osladit. Pomáhá při stavech smutku, mírných depresích, ale i při žaludečních a střevních poruchách a při zánětech močových cest.
Kozlík lékařský
Kozlík lékařský je rostlina užívaná při nervových chorobách, úzkosti, nespavosti a ke zmírnění depresí. Je jednou z nejstarších známých léčivých bylin, kterou předepisovali už starověcí lékaři a šamani. Obsahuje valeporiáty a terpenické látky, které mají sedativní účinky. Kozlík podporuje klidný spánek bez vedlejších účinků klasických léků, snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu a depresi. Snižuje krevní tlak a má také mírně analgetické účinky. Užívání kozlíku je vhodné při jakémkoliv psychologickém stresu, hysterických stavech, migréně, žaludečních obtížích a potížích při menopauze.
Jak si pomoci: Jednu čajovou lžičku kozlíku lékařského přelijeme 0,25 l vařící vody. Vše necháme
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tato bylina má malé sedmilisté květy, které voní jako čerstvě posečené seno. Heřmánek obsahuje Azulen. Heřmánek má uklidňující, protizánětlivé účinky, které podporují hojení. Heřmánek také zklidňuje dráždivá onemocnění kůže, jako je ekzém. Díky tomu má své výhody pro citlivou kůži.
Kostival (Symphytum Officinale)
Také se jedná o známou bylinu, která má tradici při zlomeninách kostí. Kostival je bohatý na uklidňující a léčivé účinky. Má dobré účinky při hojení jizev, hojení ran a modřin. Zároveň je užitečný pro boj s akné a na vyhlazování vrásek. Kostival prospívá mastné i normální kůži.
Echinacea (Echinacea Angustifolia)
Echinacea, česky střapatka, je rostlina s fialovými květy. Pokud se podává jako čaj, tak čistí krev a lymfu. Echinacea taktéž podporuje imunitní systém. Echinacea také pomáhá čistit vnitřní nánosy a usazeniny, pomocí vnitřní očisty. Když je echinacea aplikována zevně, tak rychle napravuje tkáň. Pomáhá se skvrnami, akné, pomalu se hojícími ranami a mírnými popáleninami.
Bezový květ (Sambucus nigra)
Bezový květ má jemně parfémované a krémově bílé květy. Voda z bezového květu je starý léčebný prostředek určený k posílení pokožky, odstranění pih a udržování stability kožních vad. Také je účinný v páře pro čištění černý teček na obličeji. Bezový květ prospívá nažloutlé pleti a uplatní se při boji proti vráskám.
Přeslička (Equisetum arvense)
Jedná se o jeden z nejbohatších rostlinných zdrojů oxidu křemičitého. Je to živina, která udržuje pokožku hebkou a vláčnou. Zpevňuje a posiluje pokožku. Pomáhá předcházet striím a zahlazuje celulitidu. Přeslička má přínos pro mastnou pleť a kožní problémy, jako je akné a ekzém.
Květy jasmínu (Jaminum officinalis)
Jasmínové květy jsou nebesky parfémované. Jedná se o přírodní afrodiziakum. Nálev z jasmínových květů je dobrý stabilizátor pleti. Jasmínové květy prospívají suché a citlivé kůži.
Kontryhel (Alchemilla mollis)
Kontryhel je cenná bylina pro ženy. Ve formě čaje je užitečná pro menstruaci, hlavně v období bolesti. Zklidňuje rozpraskanou kůži, bolest a svědění kůže. Prospívá suché, citlivé pokožce a vráskám.
Levandule (Levandula officinalis)
Levandule má mlhavě fialové květy s chladně výrazným aroma. Ve formě čaje má zklidňující a revitalizující vliv na nervový systém. Je dobrá pro kožní prohloubeniny způsobené stresem. Levandule podporuje hojení. Levandule prospívá mastné a bledé pleti a také prospívá pleti náchylné ke skvrnám na kůži.
Meduňka (Melissa officinalis)
Meduňka je vonná bylina s citrónovou vůní, která je povznášející a uklidňující. Ve formě čaje je užitečným tonikem pro srdce, krevní oběh a nervovou
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Do půl litru rostlinného oleje sypeme za stálého míchání čerstvé nebo usušené nadrobno nasekané květy levandule. Sypeme tak dlouho, až dostaneme homogenní, hustou, ale ještě stále tekutou směs. Jinými slovy, levandule by mělo být v oleji opravdu hodně, ale neměl by z toho vzniknout olej v levanduli. Tuto olejovou levandulovou směs dáme do vhodné nádoby, nejlépe nějaké velké zavařovací sklenice, kterou pak každý den ponoříme do hrnce se studenou vodou. Studenou vodu v hrnci zahřejeme na teplotu 60*C udržíme po dobu deseti minut a necháme zase pomalu zchladnout. Příležitostně s olejovou směsí zamícháme. Toto provádíme s olejem každý den po dobu 4 dnů. Čtvrtý den teplou olejovou směs důkladně přecedíme pomocí malého dřevěného lisu a do vylisovaného oleje přidáme znovu čerstvé květy levandule a celé to opakujeme celkem čtyřikrát. Za šestnáct dní bychom tímto způsobem měli získat silný domácí levandulový esenciální olej, který vydrží i několik měsíců.
Video, na kterém je vidět alternativní postup výroby levandulového oleje, je vidět zde: levandulový olej výroba video.
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.