PICKLES je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Makrobiotika a zdravá strava jsou pojmy, s nimiž se celkem často setkáváme v dnešních médiích. Makrobiotika však není jen o jídle, je to ucelený, dalo by se říci filozofický systém, zasahující do stylu života, stravy, myšlení a pracující s energiemi JIN (ženská, ochlazující, pasivní, uvolňující) a JANG (mužská, zahřívající, aktivní, stahující), které jsou obsaženy ve všem kolem nás, tedy i v jídle.
Makrobiotické recepty
Moučník
Ingredience: 3 hrnky žitné mouky, 0,5 hrnku oleje, 1–1,5 hrnku vody (podle toho, jak mouka saje, raději přidávat postupně, těsto nesmí být ani husté, ani řídké, spíš takové mazlavé), půl prášku do pečiva (vinný kámen), 3 lžíce perníkového koření, 2 lžíce kakaa, 1 dl jablečného koncentrátu nebo 2–3 jablíčka nastrouhat najemno, slad, rozinky nebo fíky, oříšky, špetka soli
Postup: Smícháme všechny uvedené ingredience a pečeme ve vyhřáté troubě na olejem vymazané a kokosem vysypané formě asi 45 minut při 180 °C. Těsto musí být suché, když do něj píchneme špejlí. Vystydlý moučník namažeme jablko-hruškovými povidly, můžeme polít makrobiotickou čokoládou a posypat kokosem.
Zelňačka
Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky. Orestujeme na sezamovém oleji. Přidáme kysané zelí, které nakrájíme na menší kousky, kedlubnu (místo brambor) nakrájenou na kostičky, bobkový list, sůl a kmín. Pokud nemáme kedlubnu, můžeme použít batáty. Vaříme doměkka. Zahustíme maizenou rozmíchanou v trošce sójové smetany. Pokud se zdá polévka málo kyselá, dochutíme umeoctem. Na talíři ozdobíme nakrájenou petrželkou.
Pickles
Postup: Kysané zelí překrájíme na menší kousky, přidáme nastrouhané jablko, křen a mrkev. Promícháme a chvíli zatížíme.
Azuki fazole
Postup: Fazole azuki namočíme nejlépe přes noc. Vaříme ve vodě s řasou Kombu a stopkami z celeru asi 1 hodinu. Cibuli oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. V hrnci ji orestujeme na sezamovém oleji, přidáme majoránku, prolisovaný česnek a vlijeme uvařené fazolky. Osolíme. Chvíli ještě povaříme. Celerový kořen oloupeme a nakrájíme na velmi drobné kostičky. Prudce osmažíme ve větší vrstvě oleje. Scedíme a vmícháme do fazolek. Hotové fazolky zdobíme najemno nakrájeným pórkem.
Cizrna v dýňové omáčce
Postup: Cizrnu nebo římský hrách propláchneme a namočíme přes noc. Druhý den vodu slijeme a dáme novou. Přivedeme k varu, posbíráme pěnu, přidáme řasu Kombu a vaříme doměkka buď v tlakovém hrnci 30 minut, nebo v normálním hrnci 1 hodinu. Pokud se voda vyvařuje, přidáváme během varu vždy studenou. Zase přivedeme k varu a vaříme tak dlouho, až je cizrna měkká a lehce stravitelná. Řasu Kombu nakrájíme na malé kousíčky a přidáme zpět k cizrně. Potom vše vložíme do dýňové omáčky, dochutíme a necháme prolnout chutě. V hrnci osmahneme dozlatova nakrájenou cibuli a přidáme nakrájenou dýni. Povaříme doměkka. Přidáme 2 lžičky sezamového másla Tahini, umeocet nebo šťávu z kysaného zelí, sójovou omáčku a vše rozmixujeme. Poté omáčku smícháme s uvařenou cizrnou. Ozdobit můžeme čerstvou petrželkou.
Nejčastěji se probiotika v přirozené formě nacházejí v zakysaných mléčných výrobcích, jako jsou jogurty, kefír, tvrdý sýr, dále v zelenině upravené mléčným kvašením (například v kysaném zelí, pickles nebo kvašených okurkách) a fermentovaných sójových výrobcích. Probiotika lze nalézt v některých dětských výživách, oplatkách nebo v masných výrobcích. Probiotika lze zakoupit také jako doplněk výživy.
Postup: Uvaříme ječmen, špaldu (předem namočit), fazole azuki (vařit ve stejné vodě, ve které jsme fazole namáčeli s kouskem řasy kombu). Přidáme vařenou zeleninu (mrkev, celer, kedlubnu, pastinák), cibulku nebo pórek, kyselé zelí, vše smícháme, přidáme tofunézu. Seitan obalujeme v hrašce nebo v těstíčku (celozrnná mouka, voda) a smažíme. Salát: nastrouhat čínské zelí, ředkev, ochutit umeoctem.
Tofu ala ryba
Postup: Uzené tofu rozkrájet na polovinu, natřít umepastou, hořčicí, obalit namočenou řasou. Dusit pod poklicí se zázvorem, sójovou omáčkou, umeoctem.
Pohankové karbanátky
Postup: Uvařenou pohanku smícháme s ovesnými vločkami, přidáme česnek, majoránku, petrželku, sůl. Vše důkladně promícháme, vytvoříme placky, které obalujeme v mouce a smažíme.
Dýňová omáčka
Postup: Osmažit cibuli, nakrájenou dýni dusit se solí a trochou vody. Ochutit umeoctem, rozmixovat.
Knedlíky se švestkami
Postup: Smíchat uvařené jáhly, špaldovou mouku, trochu vody, sůl. Tvořit knedlíky, dovnitř zabalit švestku. Vařit v osolené vodě.
Postup: Smíchat špaldovou mouku, sůl, voda a olej. Lžičkou dávat do vařící vody kousky, uvařit. Hotové promíchat s nakrájenou šalotkou.
Guláš se zelím
Postup: Na oleji osmažit cibuli a mrkev nakrájené na měsíčky, přidat kmín, bobkový list, červenou papriku, podusit. Poté přidat nakrájený seitan, vodu a dusit. Nakonec vsypat kyselé zelí, chvíli podusit.
Těstoviny
Postup: Uvařit těstoviny a těstoviny se zelenou řasou, poté smíchat. Do uvařených těstovin kápnout trochu oleje a přidat nakrájenou šalotku.
Marmeládové koláčky
Postup: Mouka 1 – napůl špaldová a pšeničná jemně mletá, umeocet, sůl, olej, trochu vody. Mouka 2 – napůl špaldová a pšeničná jemně mletá, Ceres soft. Nechat 2 hodiny odpočinout. Poté vyválet těsto, přeložit do psaníčka, rozválet, ještě několikrát přeložit napůl, rozválet na placku. Krájet čtverečky, dovnitř pomerančový džem se zázvorem, zabalit do psaníčka, doprostřed zapíchnout oloupanou mandli.
POHANKOVÁ KAŠE S BULGUREM: 1 díl pohanky, 1 díl bulguru, 3 díly vody, špetka soli, kokos, skořice, dýňová semínka. Příloha: spařené zelné listy.
OBĚD
ZELENINOVO-ČOČKOVÁ POLÉVKA: Červená čočka, řasa wakame, cibule, dýně hokkaido, zázvor, mořská sůl, bobkový list. Vaříme asi 1,5 hodiny na mírném ohni. Na závěr přidáme miso a posypeme zelenými natěmi jarní cibulky.
CIZRNA: Přes noc namočenou cizrnu slijeme. Uvaříme s řasou kombu doměkka (asi 1,5 h v tlakovém hrnci). Na závěr pokapeme umeoctem a sníme i s kombu.
ŠPALDA S RÝŽÍ: Přes noc namočenou loupanou špaldu (1 díl) propereme, přidáme 1 díl rýže natural, 2,5 dílu vody. Vaříme asi 1,5 hod. na mírném ohni.
DÝŇOVÁ SMĚS: Cibuli nakrájíme na půlměsíčky, dýni na proužky, zázvor na drobné kostičky a společně produsíme na oleji dozlatova. Přidáme sůl, kurkumu, sójovou omáčku, umeocet a podlijeme zeleninovým vývarem. Dusíme asi 20 minut a na závěr přidáme vlašské ořechy.
V makrobiotické stravě jde především o to, dodat tělu vše, co v danou chvíli potřebuje. Stejně jako v běžném stravování víme, že pokud těžce pracujeme, potřebujeme jinou skladbu jídelníčku, než když sedíme osm hodin v kanceláři. Tak je tomu i v makrobiotice. Jinak se budeme stravovat v souladu s přírodou na věčně zamrzlé Aljašce nebo Sibiři (jako vegetarián bych tam umřel hlady), jinak v teplých krajích u moře, jinou potravu potřebujeme ve věku dvou let, jinou v šedesáti a zcela odlišně jíme v devadesáti letech. Jinou stravu budu jíst jako nemocný s alergií, jinou s cukrovkou. Mám-li málo pohybu, musím to vyvažovat stravou. Nebo naopak. Když hodně jím, musím se více hýbat.
Cílem makrobiotiky je vědět a cítit, co je třeba tělu dodat. Rodinnými zvyklostmi ve stravování, ve školních jídelnách, v rychlých občerstveních, v restauracích, v cukrárnách, v supermarketech jsme ztratili cítění pro potřeby organismu. Při makrobiotickém stravování a způsobu života se vrací i cit a správné chutě v jídle.
Stačí si vzpomenout na zvyky našich babiček a dědů. Ovoce jedli pouze v době jeho zralosti. Ne v zimě. V zimě bylo ovoce sušené, v marmeládách a později, s vynálezem zavařování, v kompotech. Toto je respektování makro- i mikrokosmu, kdybychom žili na jihu, jedli bychom po celý rok ovoce jižní, ale my jsme v Česku. Zde se rodí ovoce jednou za rok a v tu dobu se má jíst. Lidský organismus ví, kdy jíst jaké ovoce – když je zralé, čerstvé. Jedině tehdy dodává energii, nejenom různé prvky a vitamíny. V tu dobu je to „živá“ strava.
V zimě se v našich zeměpisných šířkách jedlo kysané zelí, okurky. A hlavně sušené ovoce. Tělo si žádalo vitamíny a stopové prvky v této formě. Navíc v zimě ovoce a zeleninu tolik nepotřebujeme, dle makrobiotiky se všichni svým způsobem ukládáme k zimnímu spánku. Vše v těle se nám zpomalí, naše orgány si chtějí odpočinout. Jenže v dnešní době se stejně stresujeme v pracovním či soukromém životě, ať je zima, jaro, léto, podzim. Svítí umělá světla, čili je stejná doba svitu, spíme v teplých místnostech, tělo v noci neprochladne, zrovna tak v létě nechodíme bosky, chodidla, na kterých máme důležité body, nejsou otužilá a podobně. Samozřejmě, doba jde dál, ale zkusme si zlepšit zdraví pomocí makrobiotické stravy.
Jezte jídlo, které roste ve vašem pásmu (ještě lépe ve vaší oblasti) a odpovídá příslušnému ročnímu období. Minimalizujte či zcela vyřaďte konzervy, tropické ovoce a mražené potraviny. Kupujte si potraviny, které nejsou chemicky ošetřené, různě rafinované či jinak zpracované (polotovary si nechte na&nb
Vynikající přírodní probiotikum je kefír. Nápoj z kefíru zamezuje shromažďování a hnití potravy ve střevech, odkyseluje organismus (i když je chuťově kyselý, vyvolává zásaditou reakci organismu), produkuje enzymy, které pomáhají uvolnit ve vodě nerozpustné látky, rozkládá těžce stravitelné látky. Mléčná kefírová houba přeměňuje mléčnou laktózu v jiné sloučeniny, a proto je kefír vhodný i pro lidi trpící intolerancí laktózy. V trávicím traktu se dokáže vypořádat s různými nežádoucími přemnoženými kvasinkami, bakteriemi a viry a účinně stimuluje imunitní systém. Je obecně známo, že imunitní systém je v takové kondici, v jaké je vaše zažívání, a hlavně vaše střevní mikroflóra. Schopností kefíru jakožto přírodního probiotika je tedy udržovat vaši střevní mikroflóru v perfektní kondici. Kromě kefíru se probiotika vyskytují v zakysaných mléčných výrobcích, jako jsou jogurty, sýry. Tento druh potravin bychom měli konzumovat nejlépe každodenně, jelikož mléčné výrobky nám kromě zdravých probiotik dodávají i nezbytný vápník, jehož hlavní funkce v našem těle je jistě každému dobře známá.
Některým lidem může příjem mléčných výrobků způsobovat jisté zažívací potíže, mnoho z nás je totiž alergických na mléčnou bílkovinu nebo nedokážeme zpracovat mléčný cukr – laktózu. V takovém případě je nezbytné přijímat probiotika z jiných zdrojů. Kromě doplňků stravy zakoupených v lékárně, kde máte tyto „hodné bakterie“ již v koncentrovanější formě, můžete do jídelníčku zařadit zeleninu, která prošla procesem mléčného kvašení. Patří sem například zelí, okurky, nebo takzvané pickles, což je zkvašená zelenina bohatá na probiotické bakterie. Většinou jsou zakysané mléčné výrobky v určitém množství dobře tolerovány i u lidí trpících laktózovou intolerancí, v těchto produktech je totiž mléčný cukr již částečně naštěpen. Někdy můžeme probiotika nalézt i ve fermentovaných sójových produktech, což ocení zejména vegetariáni, vegani nebo lidé vyznávající jiný alternativní směr stravování.
Probiotika jsou definována jako živé, zdraví prospěšné mikroorganismy, jejichž orální suplementace nebo obohacení potravin v dostatečném množství ovlivní střevní mikroflóru hostitele a má potenciálně prospěšný efekt na naše zdraví. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které jsou převážnou součástí zdravé střevní mikroflóry. Jedná se o bakterie mléčného kvašení rodů Lactobacillus a Bifidobacterium a některé další druhy bakterií, jako je například Streptococcus thermophilus. Pro kojence jsou vhodná probiotika ve formě kapek, prášku, vysypávacích kapslí nebo sáčků. Střeva miminka by se měla lépe osídlit v průběhu několika dní až dvou týdnů. Podávání laktobacilů je kontraindikováno u pacientů s alergií na bílkovinu kravského mléka kvůli možné kontaminaci při výrobě probiotik. Při alergii na kvasinky je kontraindikováno probiotikum Sascharomyces boulardii.
Role probiotik:
po ukončení užívání antibiotik napomáhají k obnovení střevní mikroflóry;
napomáhají ke správné funkci zažívacího systému;
chrání sliznici trávicího traktu;
pomáhají léčit zánětlivé onemocnění trávicího systému;
tvoří vitamíny skupiny B a K;
snižují cholesterol;
působí preventivně nebo zmírňují alergickou reakci u dětí;
působí preventivně nebo zmírňují atopický ekzém u dětí;
působí preventivně před nachlazením či chřipkou;
zvyšují odolnost lidského organismu;
zmírňují zánětlivá onemocnění střev;
napomáhají při průjmu nebo zácpě;
působí preventivně před zažívacími potížemi;
zmírňují intoleranci na laktózu.
V současné době je považováno za rozumné podávat probiotika kojencům až od ukončeného 3. měsíce (pokud lékař neurčí jinak), kteří nejsou kojeni a nedostávají mateřské mléko obohacené o probiotika. Vybraná probiotika s prokázanou klinickou účinností je možné podávat na doporučení lékaře v případě léčby akutních infekčních průjmů nebo jako prevence postantibiotických průjmů. Přípravky by se neměly podávat dětem se závažnými poruchami imunity nebo léčenými imunomodulační léčbou.
Nejčastěji se probiotika v přirozené formě nacházejí v zakysaných mléčných výrobcích, jako jsou jogurty, kefír, tvrdý sýr, dále v zelenině upravené mléčným kvašením (například v kysaném zelí, pickles nebo kvašených okurkách) a fermentovaných sójových výrobcích. Probiotika lze nalézt v některých dětských výživách, oplatkách nebo v masných výrobcích. Probiotika lze zakoupit také jako doplněk výživy.
Sodík najdeme v jablkách, kuchyňské soli, zelí, žloutcích, luštěninách, mrkvi, jedlé sodě, tuřínu, listové zelenině a banánech. Dále v rybách nebo ve kvašeném pickles.
Denní doporučená dávka sodíku se u zdravého člověka pohybuje kolem 5 gramů. U pacientů s určitým ledvinovým a srdečním onemocněním jsou dávky jiné, mnohem nižší.
Sodík je důležité doplňovat například:
pomocí iontových nápojů a jiných sportovních drinků;
konzumací něčeho slaného (například posolené rajče);
dát si Umeocet, který je bohatý na další řadu minerálních látek a snižuje kyselost organismu;
nápoji se sacharidy a ionty (sodík v dávce 400 až 500 mg po každé hodině) při vysokém pocení.
Snažíte se doplnit tekutiny přirozeně vodou? Tak pozor! V některých chvílích může voda nadělat více škody než užitku. V případě dehydratace je vhodné namísto vody použít iontový nápoj, který obsahuje sůl. Voda totiž může hyponatrémii prohloubit.
Na dlouhotrvající zahlenění je vhodná šalvěj, která má dezinfekční účinek a je vhodná na kloktání. Dále se doporučuje inhalovat tea tree – dát jej do horké vody a dýchat. Bakterie v místnosti pak likviduje rozkrojená cibule, pokud je místnost větší, klidně nechte cibulí v míse více – nejvíce pomáhá červená cibule, nejméně bílá a žlutá. Totéž platí o cibulovém čaji, cibulovém obkladu a cibulovém sirupu. Užívejte velké množství vitaminu C – přebytky se vylučují močí, takže předávkovat se nelze. Nejlepším zdrojem je domácí kysané zelí a zelová voda z mléčného kvašení. Kdo nemá rád zelí, může si udělat pickles – rychlokvašenou zeleninu, která se také připravuje mléčným kvašením a je za pár dnů nakvašená a křupavá, přičemž výběr použité zeleniny je individuální.