PISTACIE WIKIPEDIE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem CO JE MSM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .
MSM je organická síra a obsahují ji aminokyseliny methionine a cysteine, které jsou běžně dostupné v přírodních potravinách, jako je maso a mléčná syrovátka. Prvotním zdrojem MSM jsou některé bakterie a řasy, které vypouštějí MSM do vzduchu. To se pak prostřednictvím deště dostane do půdy a odtud přes rostliny do potravního řetězce. Čisté MSM se extrahuje z biologických zdrojů pomocí náročné chemické technologie v domácích podmínkách neproveditné.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
msm:
ch3-so2-ch3
se vyrabi prumyslove - viz wikipedie
nabizi: 4fitness.cz
dodava telu siru, zmensuje bolestivost kloubu a svalu.
Nesnasi se s salicilaty (nevim jak moc)
Wikipedie uvádí, že godži (goji) jsou plody dvou druhů kustovnice – kustovnice cizí (Lycium barbarum) a blízce příbuzné kustovnice čínské (L. chinense). Kustovnice jsou opadavé keře s jednoduchými střídavými listy a pravidelnými purpurovými květy, řazené do čeledi lilkovité a pocházející z Asie. Pěstují se zejména ve střední a severní Číně. Plody a mladé listy jsou v asijských zemích součástí jídelníčku, plody a kůra kořenů jsou využívány v místní medicíně. Na přelomu tisíciletí se godži objevilo i na trhu v Evropě a Severní Americe a od té doby jeho obliba stoupá. V České republice jsou sušené plody běžnou součástí sortimentu obchodů se zdravou výživou a potravinovými doplňky. V některých zemích jsou nabízeny též džusy s obsahem šťávy z godži.
Dle Wikipedie medicínské studie potvrdily, že godži má léčivé účinky u plodů, kvůli nimž jsou v asijské medicíně využívány již po celá tisíciletí. Zároveň se kolem tohoto produktu točí celá řada mýtů a omylů, a to jak v identitě rostlin, oblasti a způsobu jejich pěstování a sběru, tak i co se týče proklamovaných účinků a obsahových látek. Prodávané plody bohužel často obsahují stopy různých pesticidů. Godži se konzumuje syrová, sušená nebo jako šťáva.
Kustovnice cizí (Lycium barbarum) a kustovnice čínská (L. chinense) jsou opadavé keře s jednoduchými listy a dorůstají obvykle výšky 0,5 až 2 metry. Mají pravidelné, purpurově zbarvené květy nálevkovitého tvaru. Plodem je žlutooranžová až červená dužnatá bobule. Plody jsou vejcovité až podlouhlé a obsahují 4 a více žlutých nebo žlutohnědých plochých semen. U kustovnice cizí jsou 0,4 až 2 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké a semena jsou větší (2,5 až 3 mm). Kustovnice čínská mívá ve volné přírodě plody asi 0,7 až 1,5 cm dlouhé a 5 až 8 cm široké. U pěstovaných rostlin bývají větší, až 2,2 cm dlouhé a 1 cm široké. Také var. potaninii má větší plody, až 2,5 cm. Semena jsou jen asi 2 mm dlouhá. Za zralosti se plody uvolňují z vytrvalého zeleného kalichu a opadávají. Velikost, tvar plodů a množství semen jsou u různých kultivarů kustovnice cizí odlišné. Některé kultivary pěstované v současné době v Číně jsou hybridogenního původu. Oba druhy kustovnice jsou si značně podobné. Hlavní rozlišovací znaky spočívají v poměrné velikosti květních částí, tvaru kalicha a ochlupení koruny, dále ve vzrůstnosti rostlin, tvaru listů a velikosti semen. Většina rostlin pěstovaných a nabízených jako kustovnice čínská je ve skutečnosti kustovnice cizí.
Jak se uvádí ve Wikipedii, sušené plody godži jsou oranžovočervené a mají svraštělý povrch.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek.
Můžete mi prosím zodpovědět otázku zdali je možná konzumace pistáciových oříšků děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ořechy obecně mají vysoký obsah mono a polynenasycených tuků, které mají protizánětlivé účinky. Mandle, makadamové ořechy, pekanové ořechy, pistácie a vlašské ořechy také snižují LDL (špatný cholesterol). Při dně můžete jíst 1 polévkovou lžíci ořechů obden.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Ve svém příspěvku MORINGA OLEJODÁRNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Existují květy morginy i v jiných barvách? Jakého stáří se dožívá strom? ( V našich podmínkách). Je choulostivější než keř fík, nebo pistácie? Dá se využít i kůra? Děkuji předem za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Mezi nejvíce doporučované doplňky při dně patří bromelin. Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět pak zmírňují vitamíny C a E. Flavonoid kvercetin zase snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem. Při akutních záchvatech se doporučuje Nimesil či Aulin (obsahují stejnou účinnou látku). Někomu pomáhá Diclofenak. Velmi účinný je i Enzycol.
Enzycol DNA tob. 100 + 40 je doplněk stravy určený pro osoby se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Obsahuje unikátní kombinaci nazývanou Multi Clean UPTM komplex – je složen z extraktu kyselé višně, celerových semínek, pistácie a kurkuminu. Svým složením Enzycol příznivě působí na stav zdravé hladiny kyseliny močové v krvi.
Enzycol obsahuje:
kurkumin – omezuje bolestivost kloubů
extrakt z pistácie (Pistacia vera) – omezuje tvorbu kyseliny močové
extrakt z višně obecné (Prunus cerasus) – příznivě ovlivňuje záněty pohybového aparátu
extrakt z celeru miříku (Apium graveolens) – příznivě ovlivňuje poruchy metabolismu kyseliny močové
vitamín C – napomáhá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro správnou funkci chrupavek a kostí
Pro rychlejší nástup účinku se užívají 4 tobolky denně (2 ráno a 2 večer) do polevení příznaků.
Při pravidelném užívání se doporučují 2 tobolky denně (1 ráno a 1 večer) po dobu 2–3 měsíců. Léčebnou kúru se doporučuje opakovat alespoň 2x ročně.
Tobolky se užívají na lačno, minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle, a zapíjí se vodou.
1 tobolka Enzycolu DNA (605 mg) obsahuje:
extrakt z višně 200 mg
extrakt z pistácie 160 mg
extrakt ze semen celeru 150 mg
kurkumin 25 mg
vitamín C 20 mg
stearan hořečnatý 20 mg
dietní vlákninu 30 mg
Dle recenzí uživatelů je tento potravinový doplněk účinný a je pomocníkem při léčbě onemocnění dnou.
Pistácie stejně jako i další druhy ořechů a semen jsou ke každodenní konzumaci pro těhotné ženy velmi vhodné právě svým nutričním složením. Je však třeba dávat si pozor na kvalitu výrobku (například případné plísně) a je dobré je konzumovat raději čerstvé a nesolené.
Pistácie ve 100g obsahují 60 mikrogramů vitamínu K. Tudíž se mohou při léčbě warfarinem konzumovat s obezřetností.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Doporučení: Účelem antikoagulační léčby je snížení krevní srážlivosti. Skladba potravin v jídelníčku má být taková, aby nebyl celkovým obsahem a nevyváženým příjmem vitamínu K (někdy též nazýván vitamín „protikrvácivý“) rušen účinek nastaveného dávkováni antikoagulačních léků. Perorální antikoagulancia jsou velmi užívanou skupinou léků, mezi nejčastější patří Warfarin. Cílem diety při antikoagulační léčbě je zajistit stabilní příjem vitaminu K a zabránit jeho nadměrnému příjmu potravou. Vitamín K je široce zastoupen.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Vyšší obsah vitaminu K mají především ořechy kešu, lískové a pistácie. Tyto druhy konzumujte spíše výjimečně.
Ořechy a semena jsou důležitou součástí pestré, vyvážené stravy. Dodávají tělu zdraví prospěšné tuky, obsahují i bílkoviny, vlákninu a celé spektrum vitaminů a minerálních látek. Příkladem jsou vitaminy skupiny B, především thiamin a vitamin B1, jehož nedostatek způsobuje únavu a narušuje funkci nervů a srdce. Dále antioxidačně působící vitamin E, železo, selen, mangan, hořčík atd. Pozor však na jejich vysoký obsah tuku. Ořechy a semena obsahují ve 100 g až 90 % tuku! Pokud tedy chcete hubnout, pečlivě sledujte snědené množství, protože sníst sáček ořechů znamená přijmout cca 2 800 kJ a vyčerpat tak více než denní doporučený příjem tuků.
I když jsou ořechy a semena zdraví prospěšná, nelze je jíst bez omezení. Jedna porce by měla být o váze 25 – 30 g. Optimální je sníst týdně do 100 g ořechů nebo semen.
Jazyk je svalový orgán nacházející se v dutině ústní. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. Wikipedie uvádí, že u člověka velká ohebnost jazyka ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, není jazyk ani jen jedním svalem.
Na Wikipedii se dále dočteme, že jazyk obsahuje mnoho chuťových receptorů, kterým se říká chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávána i další, pátá chuť, a to umami, a hovoří se o dalších.
Z údajů Wikipedie vyplývá, že karcinom (z řeckého karkinôma) je nádorové onemocnění vycházející z epitelu, například z vrstev kůže či sliznic, jde tedy o nádory z tkání ektodermálního či entodermálního původu. Označení rakovina se původně vztahovalo pouze na karcinomy, dnes se však v běžném jazyce rozdíl stírá. Většina karcinomů pochází z krycího epitelu nebo žlázového epitelu. Karcinomy tvoří cca 80 % maligních nádorů.
Wikipedie charakterizuje tento vitamín následovně: B-komplex je souhrnné označení pro vitamíny skupiny B. Jsou to ve vodě rozpustné vitamíny, nezbytné pro správné fungování metabolismu. Hlavním zdrojem vitamínů skupiny B jsou kvasnice, maso, sýry, celozrnné obiloviny (také jáhly), luštěniny a ořechy. Objevitelem vitamínu B byl polský biochemik Kazimierz Funk (nalezl jej v roce 1912 v otrubách rýže). B-komplex je také někdy obchodní označení vitamínového komplexu, který ale většinou všechny vitamíny s označení B neobsahuje.
Vitamíny nejsou: adenin, inositol, cholin, kyselina lipoová ani kyselina pangamová - jejich označení jako vitamín je zastaralé. Rovněž amygdalin není vitamín; jedná se o kyanogenní glykosid a rostlinný toxin obsažený v semenech některých rostlin.
Wikipedie uvádí, že jednoduchý opar neboli herpes (latinsky Herpes simplex) je skupina infekčních onemocnění kůže a sliznic. Způsobuje je Herpes simplex virus. U většiny lidí se po první infekci vytvoří dostatečná imunitní obrana. Je však stále velké množství lidí, u nichž se onemocnění opakuje, a to nejčastěji na rtech.
Dále Wikipedie uvádí, že existuje 5 postupných stadií oparu:
1. den – fáze brnění, pocit pnutí
2.–3. den – fáze vřídku, opar se dere na povrch jako shluk malých vřídků, ty mají nažloutlou barvu a obsahují hnis
4. den – vřídky prasknou, vyteče z nich tekutina, tato fáze může být velmi bolestivá
5.–8. den – vytvoří se strup, který však často praská, to může být způsobeno přílišným otevíráním úst, strup poté svědí, pálí, může z něj vytékat i krev
8.–12. den – opar se postupně ztrácí, může však po něm zůstat zarudlé místo nebo jizva
Dle Wikipedie jsou v současné době pouze dvě soupravy ELISA-VIDITEST a IF-VIDITEST anti-HSV1+2, které jsou určeny pro diagnostiku chorob vyvolaných nebo spojených s HSV1 nebo HSV2, například genitálního a labiálního herpesu, herpetické gingivostomatitidy, herpetické keratokonjunktivitidy, včetně infekcí provázených neurologickými komplikacemi (encefalitida, meningitida, zánětlivé neuropatie a polyneuropatie). Soupravu lze též využít pro diferenciální diagnostiku neuroinfekcí, očních infekcí a kožních exantémových onemocnění. Nerozlišuje typ HSV1 a HSV2.
Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.
Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.
Historie
Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.
Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:
Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
Wikipedia uvádí, že jojoba kalifornská (Simmondsia chinensis) je jediný druh čeledi jojobovité z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to drobnolisté keře rostoucí ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště v Kalifornii. Jojobový olej má mnohostranné využití.
Jak dále zmiňuje Wikipedie, jojoba kalifornská je tuhý stálezelený dvoudomý keř s drobnými kožovitými vstřícnými listy bez palistů, dorůstající výšky okolo 3 metrů. Listy jsou jednoduché, v protistojných párech spojené bází, krátce řapíkaté, s celokrajnou eliptickou až podlouhlou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné. Kalich je složen nejčastěji z 5 (řidčeji 4 nebo 6) lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou v hlávkách. Tyčinek je stejný počet jako kališních lístků, jsou volné, oddáleně vyrůstající z plochého květního lůžka. Samičí květy jsou jednotlivé nebo rostou v hroznech, semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, se stejným počtem komůrek a s volnými čnělkami. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je jednosemenná pouzdrosečná tobolka. Semena jsou asi 10 až 15 mm dlouhá a připomínají žalud. Jojoba kalifornská roste na jihozápadě Severní Ameriky, ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště a na přilehlých územích USA a Mexika.
Dle Wikipedie semena jojoby obsahují 47 až 62 % kapalného vosku, který taje již při 7 °C. Je to světle žlutá nežluknoucí kapalina bez vůně, prodávaná jako „olej jojoba“. Používá se v kosmetice, farmacii i jako mazadlo vysokoobrátkových motorů, neboť odolává vysokým tlakům. Vosk z jojoby používali indiáni jako jedlý olej. Je nestravitelný a může být proto součástí redukční diety. V dnešní době je jojoba pěstována na různých místech světa, například ve Španělsku. Jojobový olej slouží také jako náhrada vorvaního tuku, čímž tato rostlina napomáhá ochraně velryb.
Wikipedie uvádí, že krční páteř je oblast páteře u krku. Je tvořena 7 obratli, které se označují C1–C7. Tyto se vyznačují nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C1) nemá trnový výběžek, v jeho těle je velký otvor a má velké kloubní plošky. Axis (označen C2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu. Tyto dva obratle společně zajišťují pohyb hlavy.
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu Diospyros znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno až v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5-8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie, dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Do České republiky se na podzim 2008 dováželo kaki z oblasti Valencie, na podporu prodeje byla v Praze poprvé spuštěna reklamní kampaň - v metru byly k vidění reklamní plakáty s motivem Zorra. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde na stromy s krásně zbarvenými plody lze narazit již po přejezdu Brenneru.
Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki se přidává do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i sušené kaki.
Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Při nákupu by neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.
Konzumace tohoto ovoce se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100gramového kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Konzumuje se čerstvé, sušené i proslazované.
Nadměrná konzumace (málo zralé trpké plody) může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.
Wikipedie rukolu popisuje jako středně vysokou, bohatě větvenou a olistěnou bylinu se světle žlutými květy, čímž vlastně charakterizuje jediný druh rodu, který v České republice roste - roketu setou (Eruca sativa).
Výskyt
Druh pochází ze Středozemí a navazujících oblastí v jihozápadní Asii a Makaronézii. Vyrůstal jako plevelná rostlina v porostech obilnin i lnu a byl s jejich semeny rozšířen až na indický subkontinent a do jihovýchodní Asie, jižní Afriky, Severní Ameriky a také do Austrálie. Upřednostňuje teplé a suché klima, vzrostlá rostlina však snese suchý mráz do -4 °C. Vyrůstá nejčastěji na místech ovlivněných lidskou činností, a pokud se dostane do výživné zeminy, odmění se mohutným růstem. V Česku je roketa setá hodnocena jako poměrně mladý, nepříliš rozšířený neofyt, poprvé byla v české přírodě zaznamenána v roce 1900. V devatenáctém století byla z oblastí okolo Středozemního moře dovážena do českých zahrad, kde se začínala pěstovat jako pochutina, a odtud unikala do volné přírody.
Taxonomie
Tato variabilní rostlina je původně známa jako Eruca vesicaria s více poddruhy. Poddruh Eruca vesicaria subsp. sativa rostoucí ve střední Evropy z ní byl ale vydělen a uznán samostatným druhem Eruca sativa.
Popis
Roketa setá je jednoletá, lysá nebo jen řídce chlupatá rostlina, jejíž přímá a obvykle rozvětvená lodyha rostoucí z tenkého vřetenovitého kořene dorůstá průměrně až do výše 60 cm. Listy mají světlezelenou barvu a vyrůstají jak v přízemní růžici, tak i na lodyze. Jsou dlouhé 7 až 15 cm a široké od 3 do 5 cm. Bývají jednoduše až dvojitě lyrovitě peřenoklané, křídlaté, vejčité segmenty mají zubaté nebo laločné a na vrcholu jsou tupé nebo okrouhlé, lodyžní listy bývají i přisedlé. Různotvarost listů je poměrně veliká.
Čtyřčetné oboupohlavné květy, velké v průměru 15 až 20 mm, vyrůstají na stopkách a tvoří hroznovité květenství (postupně se prodlužující) s poměrně málo květy. Úzce obkopinaté, opadavé, vzpřímené kališní lístky bývají 8 až 11 mm dlouhé, mají bílý lem a vnitřní jsou u báze mírně vyduté. Obvejčité korunní lístky s dlouhým nehtem a zářezem na vrcholu jsou velké 15 až 22 mm, jejich barva je žlutá s fialovým žilkováním a postupně bělají. Šest tyčinek je čtyřmocných, nektarové žlázky jsou čtyři. Rozkvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou obvykle na tlustých stopkách vzpřímeně vyrůstající čtyřhranné nebo elipsoidní šešule 20 až 30 mm dlouhé, někdy šavlovitého tvaru, se zobákovitou části bez semen. V pouzdrech jsou ve dvou řadách hnědá až načervenalá kulovitá hladká semena, velká asi 2