PITBULL VÝCHOVA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Příčin deprese je veliké množství a v současnosti je obtížné, ne-li nemožné, určit, která z příčin stojí za depresí u konkrétního člověka. U někoho je více ve hře dědičnost, u jiného situace v původní rodině, další pak byl v průběhu života vystaven řadě tíživých situací. Depresi tak lze brát jako obecnou reakci našeho mozku na řadu různých nepříznivých vlivů. Mechanismem, který spojuje různé příčiny deprese, je relativní nedostatek některých mozkových látek – serotoninu, noradrenalinu nebo dopaminu – působících na nervová zakončení (synapse) v mozku.
Časné dětství a výchova
Chybění či ztráta pečující osoby (obvykle rodiče a především matky) je závažným zásahem do raného vývoje dítěte a čím dříve k ní dojde, tím má větší dopad. Dalším jevem spojeným s vyšším výskytem deprese v dospělosti je zneužívání (fyzické a psychické týrání či sexuální zneužívání) a zanedbávání dítěte (chybění zájmu a péče o dítě). Méně závažným, ale u osob s depresí často zjišťovaným problémem v dětství je výchovný styl, který klade nadměrný důraz na výkon a úspěch, a nedostatek pozitivních emocí a otevřenosti v původní rodině.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je za
Aspergerův syndrom je onemocnění nervového systému, které je vrozené a nelze ho vyléčit. Cílená léčba neexistuje, možná je pouze speciální pedagogická výchova. Neexistuje jednotná nejlepší léčba pro všechny děti s Aspergerovým syndromem. Většina odborníků se domnívá, že čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Programy pro děti s Aspergerovým syndromem učí dovednostem tak, že staví na sérii jednoduchých kroků pomocí vysoce strukturovaných aktivit. Důležité úkoly a body jsou opakovány v průběhu času, aby pomohly posílit určité chování. Typy programů mohou zahrnovat kognitivní chování nebo řečovou terapii, která pomáhá dětem zvládat emoce, opakující se chování a obsese. Programy učí i rodiče určité techniky, které lze použít doma. Důležitá je rovněž fyzická terapie nebo ergoterapie, která pomáhá s motorikou a smyslovými problémy. Trénink sociálních dovedností se často vyučuje ve skupině. Pomocí řeči a jazykové terapie se učí jedinci s Aspergerovým syndromem dovednostem v každodenní konverzaci. Farmakologická léčba spočívá v používání selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), dále antipsychotik a stimulancií. Tyto léky slouží ke zmírnění problémů, jako jsou úzkost, deprese, agrese a problémy s pozorností. Zatím nelze nijak léčit poruchy v komunikaci a sociální interakci. Léčbu vede vždy dětský psychiatr. Komplikace onemocnění spočívají zejména v problematice společenského uplatnění (získání a setrvání v určitém povolání) a sociálního života (vycházení s rodinou, nalezení partnera), nicméně základní dovednosti zvládání normálního života je možno naučit speciální pedagogickou výchovou postiženého jedince během dětství.
Po třicátém roce žena zažívá jednu z nejnáročnějších životních etap: kariéra, těhotenství a výchova dětí, stresové situace, špatná životospráva. To vše se podepíše na kvalitě její pleti. Pleť po třicátém roce začíná navíc i přirozeně stárnout. Své pleti můžete kromě speciálních krémů a další dostupné kosmetiky, která má efekt na vyhlazování jemných vrásek a dodávání různých živin, koenzymů Q10, kolagenů, pomoci nejvíce správnou životosprávou a zdravým způsobem života. Ve třiceti ještě nemusíte pleť omlazovat do hloubky. Zatím stačí vyživovat a omlazovat jen vrchní část pokožky – epidermu. Kromě kosmetiky se nezapomeňte i usmívat.
Jak poznat, že jste frigidní, je docela těžká otázka. Ve většině případech se jedná o ztrátu chuti na sex. Ta může úplně vymizet. Zjistíte, že vám sex stačí jednou za dva měsíce anebo ho vůbec nepotřebujete. Nemáte potřebu se s partnerem třeba líbat, vzájemně se hladit a mazlit. Prostě zjistíte, že milostné radovánky k životu vůbec nepotřebujete. Může to dojít až tak daleko, že se začnete s partnerem hádat a ve vztahu to začne skřípat. Příčin může být mnoho. Jedním z důvodů jsou biologické příčiny, kterými jsou třeba záněty, nízká hladina estrogenů nebo poruchy štítné žlázy. Další příčinou vzniku frigidity mohou být psychické záležitosti jako špatný partnerský vztah, traumatický zážitek nebo nesprávná výchova v rodině. Pokud zaregistrujete nějaký podobný problém, navštivte manželskou poradnu nebo poradnu na partnerské vztahy.
Posláním a současně předmětem činnosti Thomayerovy nemocnice je:
Poskytování kvalitní lůžkové a ambulantní péče obyvatelstvu Prahy a České republiky v základních i specializovaných oborech.
Zajištění ochrany zdraví občanů Prahy a Středočeského kraje v případě mimořádných krizových situací a událostí.
Výchova a vzdělávání studentů zdravotnických škol, lékařských a farmaceutických fakult, pregraduální a postgraduální vzdělávání lékařů a farmaceutů, vzdělávání zdravotnických pracovníků i jiných odborných pracovníků pracujících ve zdravotnictví.
Výchova dětí není nic jednoduchého. Mezi zásadní chyby ve výchově patří:
Nezájem: Tato chyba je schopna zastřešit celou řadu ostatních. Pokud nemáte o vlastní dítě zájem, pak byste měli přehodnotit, proč jste si jej pořizovali. Dítě je starost a je nutné mu věnovat dostatečné množství pozornosti.
Vysoká míra tolerance: Největším problémem je nadmíra tolerance ze strany rodičů. Pokud vlastnímu dítěti dovolíme prakticky všechno, pak si můžeme být jisti tím, že bude prostě a jednoduše všechno dělat.
Vše nelze řešit domluvou: Rodiče jsou dnes ovlivněni takzvanou výchovou, jejímž základem je domlouvání. Tříletému anebo čtyřletému dítěti jednoznačně nedomluvíte. Jedno plácnutí přes zadek vše vyřeší rychle a efektivně.
Dítěti všechno koupíme: Pokud má dítě vše už v útlém věku, pak je logicky přesvědčeno o tom, že bude mít všechno i ve věku dospělém. To samozřejmě s největší pravděpodobností nebude pravdou.
Nevedeme dítě k pohybu: Spousta rodičů se dnes nesnaží vést dítě k pohybu. To je často pouze doma a při přebytečném příjmu jídla navíc nabírá na kilogramech, což samozřejmě není dobré.
Přespřílišné násilí škodí: Násilím nic nevyřešíte. Občasné plácnutí efekt má, ale s dalším násilím se to přehánět nesmí.
S dítětem si nehrajeme: Někteří rodiče si se svým dítětem nehrají, jelikož dle svých slov nemají čas. To není pravda. Na dítě byste si čas měli najít vždy.
Nezapojujeme dítě do běžných činností: Rodiče dítě nezapojují do běžných činností. Ideální je, když dítě pomůže s úklidem anebo mytím nádobí.
Dítě nemá kamarády: Za to, že dítě nemá kamarády, mnohdy mohou rodiče. Pokud jej nikam nepustí a nepomohou mu kamarády najít, pak je to špatně.
Nečteme dítěti pohádky: Pamatujete si, jak vám rodiče četli pohádky? Dopřejte je svým dětem také a nenechávejte je usínat bez nich.
Autismus má široké spektrum různě se projevujících příznaků. Prakticky nelze najít dva jedince postižené autismem se stejně se projevujícími příznaky. Postižené děti často nerozumí tomu, co vidí nebo slyší, duševní vývoj dítěte je narušen především v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Postižení jedinci reagují na různé podněty atypicky ve srovnání se zdravými lidmi.
V sociálních dovednostech se nemocní autismem jeví při komunikaci s jinou osobou často neobratní, mohou mít pro ostatní lidi kolem podivné připomínky, reakce mohou působit až útočně. Komunikace se může také zdát naprosto nesynchronizovaná s ostatními účastníky diskuze. Autisté často působí jakoby bez zájmu o ostatní osoby kolem, neudrží oční kontakt s druhou osobou. Často také nechápou, že se s nimi druhá osoba pokouší navázat kontakt, nechápou určité narážky, vtipy a podobně. Někteří autisté naopak mohou mít zvýšený zájem komunikovat s určitou konkrétní osobou, ale s ostatními lidmi nemají dostatek sociálních schopností, aby se zapojili.
Co se týče empatie, autisté se neumí vcítit do pocitů ostatních osob. Zdravé osobě se může při komunikaci s autistou zdát, že komunikuje pouze jednosměrně, nedostává adekvátní odpověď. Pokud je autista zaujat nějakým konkrétním tématem, často je schopen velmi dlouze o tom hovořit, ale daná komunikace postrádá dostatek nápadů, myšlenek nebo pocitů ve srovnání s komunikací se zdravou osobou. Většina autistických dětí nemá ráda intimní kontakt, jako je mazlení, tulení se, hlazení a podobně. Vlastnosti autistů se neprojevují u všech nemocných jedinců, každý autista je velmi specifický. Někteří autisté naopak velmi rádi objímají, ale většinou pouze osoby jim nejbližší (rodiče, sourozence, prarodiče, učitele a podobně). Mnoho autistů špatně reaguje na hluk, nečekané zvuky nebo světlo. Nepříjemné pro ně může být i setkání s některými pachy nebo náhlé změny okolní teploty. Odborníci se většinou shodují, že problém nebývá v konkrétním hluku či pachu, ale v momentu překvapení, který autisté často velmi špatně snáší. Autisté většinou upřednostňují se na danou novou situaci předem připravit.
Děti s těžší formou autismu nemluví vůbec. Typické je časté opakování stejného slova nebo fráze. Stejně tak autisté rádi opakují stejné situace, mají rádi rutinní události a zvyky. Často opakují i stejné pohyby (příkladem je kreslení stále stejného obrázku znovu a znovu).
Vývoj autistického dítěte probíhá odlišně ve srovnání se zdravým jedincem. Kognitivní (pohybové) dovednosti nemusí být postiženy, ale sociální a jazykové jsou většinou opožděné nebo postižené. Slovní zásoba může být omezená. Některé děti trpí i motorickým postižením. Učení u autistických dětí býv
Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).
Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.
Příčiny omezení předklonu:
zkrácení zadní skupiny svalů stehna
zkrácení nebo spazmy zádových svalů
blokáda SI
blokáda LP, bederní páteře.
Příčiny bolesti
Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.
Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.
Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.
Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolních končetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.
Šikmá pánev a bolesti v kříži v důsledku blokády hlavových kloubů – zjišťuje se šikmá pánev, spazmus zádových svalů, bolest v kříži při aktivních pohybech, bederní páteř může být bez odchylek. Značně asymetrické bývá zatížení DK a to i 10–20 kg. Vždy je blokáda v hlavových kloubech.