PLETENÍ ČESNEKOVÉHO COPU je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Anestezie představuje umělé uspání pacienta (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.
Anestezie svodná
Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.
Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.
Olej z máty peprné se připraví ze suchých listů a stonků máty peprné, které ale nejsou starší, než 2 měsíce od sběru! Ze starých suchých rostlin se rychle odpaří i léčivý olej, který chceme z rostliny dostat. Na přípravu budeme potřebovat velkou sklenici od okurek, kterou naplníme nasekanou natí z máty peprné a mírňoulince ji do sklenice natlačíme. Pak to zalijeme kvalitním slunečnicovým olejem, až po okraj. Sklenici zavřeme a ponoříme ji do vodní lázně o stálé teplotě 60°C, kde ji přiklopenou necháme celý jeden týden. V procesu výroby domácího oleje z máty je důležité, aby byla po celou dobu udržována konstantní teplota a ke sklenici neprocházelo žádné světlo. Po týdnu rozehřátý olej přelijeme přes cedník, do kterého jsme předem umístili dvě vrstvy dostatečně velké sterilní bavlněné tkaniny, například z levného bílého trička. Sedlinu, která zůstane v sítku, pořádně vymačkejte otáčením bavlněné tkaniny do copu. Tím vznikne tvrdší váček, který pak umístěte mezi dvě prkénka, která k sobě přitlačte kutilskými šroubovacími sponami. Cílem je vylisovat ze sedliny co nejvíce oleje, protože v sedlině je mátová olej nejkoncentrovanější a tedy i nejvzácnější. Proto je dobré toto závěrečné lisování nepodcenit!
Nejčastějším přírodním gelem na vlasy je lněné semínko, které má mnoho nesporných výhod. Mezi ty nejčastější patří nízká cena, jemnost, lesklost a hydratace vlasů. Tento gel je na přírodní bázi, podporuje růst vlasů, vyživuje suché křehké vlasy a vlasovou pokožku, zároveň je vhodný pro kudrnaté vlasy. Poskytuje vynikající péči roztřepeným nebo poškozeným vlasům. A je rychleschnoucí.
Na výrobu gelu z lněného semínka budete potřebovat:
2 lžíce lněných semínek
250 ml vody
1 lžičku aloe vera gelu
5 kapek esenciálního oleje, například „růžové dřevo“
Začněte dezinfekcí pracovní plochy, rukou a pomůcek. Nechte oschnout. Do hrnce nalijte vodu a vsypte len, vařte jej asi 5 minut, dokud voda nezačne rosolovatět, odstavte a přelijte do nádobky na gel přes velmi jemné sítko, přimíchejte aloe, esenciální olej a dobře promíchejte. Vybírejte nejlépe nádobky s pumpičkou – v gelu není žádný konzervant a takto si ho nebudete zbytečně kontaminovat. Dělejte si gel vždy po týdnu čerstvý.
Konzistence gelu je trochu jiná než u kupovaných gelů. Gel na vlasy z lněného semínka bude trochu slizký, ale na druhou stranu udělá s vašimi vlasy zázraky. Gel můžete používat pro uhlazení nebo při vytvarování účesu pomocí rukou. Zkuste, zda používáte dostatečné množství gelu. Pokud ne, vaše vlasy nebudou tak pěkné, takže na sobě nešetřete. Po aplikaci gelu nechte vlasy přirozeně uschnout. Gel můžete použít k vytvoření vln tím, že vlasy nagelujete a dáte je do copu, pak počkáte, dokud gel nezaschne, poté vlasy rozpleťte a uvidíte, že vaše vlasy budou vlnité a plné lesku, nebudou roztřepené ani slepené.
Malé slečny se strašně rády parádí a obvykle hned po vlastnictví krásných šatiček jim nejvíce záleží na tom, aby měly krásné vlásky. Od účesu obvykle očekávají pohodlnost, praktičnost, ale především zábavu a veselou, hravou originalitu. Nebojte se s dětmi experimentovat, děti jsou hravé a cokoliv nového je vždycky nadchne. Navíc několik minut strávených nad „blbnutím“ s účesem vás jistě nezabije, strávíte s dítětem nějaký ten čas, sblížíte se a uvidíte, že ze společného výsledku bude mít potomek mnohdy větší radost než z hračky koupené za drahé peníze v krámku. Pokud jde o slečny, zakládají si na dlouhých lokýnkách a už při pouhém pohledu na nůžky se obvykle děsí.
Péče o vlasy a jejich úprava je náročnější, ale pokud mají malé slečny hravé maminky s trochou fantazie, určitě společně vytvoří velkou spoustu hezkých variant účesů. Kromě účesu samotného skvěle poslouží různé sponky, gumičky a ozdůbky, které dodají účesu šmrnc a nápad. V obchodech je jich takřka nepřeberné množství, takže si jistě vyberete, ovšem pokud možno vybírejte gumičky, které nejsou vyrobeny pouze z gumy. Ty totiž vlasy značně ničí a při sundávání se společně s nimi obvykle vytrhne množství vlasů, což je pochopitelně krajně nepříjemné i pro dospělého, natož pro dítě.
Účesy z dlouhých vlasů jsou velmi populární, nejvhodnější jsou copy, ať už obyčejné ohony (v libovolném množství) nebo různé splétané copky. Vlasy pak totiž nepadají do očí a nebrání při hře ani jakékoliv jiné činnosti. Pokud se do copu nějaké kratší vlasy nezachytily, připněte je sponkou, především malé děti by padající pramen vlasů hodně rušil a znervózňoval. Při výběru účesu je nutné samozřejmě také zvažovat typ a kvalitu vlasů vašeho broučka a také to, nakolik je jeho život aktivní. S postupem času se však připravte i na to, že dítě bude chtít do těchto záležitostí čím dál více mluvit a bude třeba mu vysvětlit jednotlivé výhody a nevýhody účesu, které si vysnilo. Dlouhé vlasy jsou krásné, ovšem když se malá princezna každé ráno vzteká, když si je má učesat, nebudou nejspíše tou nejlepší volbou.
Říkalo se, že by se děti měly stříhat nakrátko, aby měly husté a kvalitní, krásné vlasy, a umývat je šamponem je vhodné tak jednou do týdne. Obojí je ovšem fáma. Zastřihování vlasů je samozřejmě důležité, ale pouze v případě konečků. Ideální doba je odstřihnout konce vlasů jednou za dva až tři měsíce, aby se netřepily. Co se týče mytí vlasů, provádějte jej tak často, jak je potřeba. Na citlivou dětskou pokožku používejte ze začátku jemné dětské mýdlo, později dětský šampon. Všeho však s mírou – dětské vlásky jsou velmi citlivé na chemikálie, proto v prvních letech života
Důrazně se doporučuje počkat tři dny, než si vlasy po trvalé poprvé umyjete. Když opouštíte salon, tak se snažte nezmoknout. Nemytím vlasů po trvalé zabráníte tomu, aby voda deaktivovala chemické složky permanentní ondulace, a aby se kadeře rozpadly. Pamatujte, že pokud chodíte plavat, vždy noste koupací čepici.
Týden po trvalé se neupravujte jinak, než konečky prstů. Vlasové přípravky mohou způsobit lámání - nebo způsobit nepřirozené tvarování.
Při prvním mytí vlasů používejte šampony určené speciálně pro kadeře a kondicionéry, které obsahují minerály a bílkoviny.
Vyvarujte se co nejvíce fénování, když už musíte fén použít, tak jedině s difuzérem, pomocí kterého se proud vzduchu rozloží a zabrání tak nadměrnému vysoušení.
Hřebeny s širokými zuby jsou nejlepší, aby se při odstraňování jakýchkoli zamotaných vlasů zabránilo jejich poškození.
Pro pevnější kadeře bude nejlepší udržovat vlasy v copu, čímž se minimalizuje krepatění. A když jsou rozpuštěné, jednoduše vlasy rozdělte prsty.
Zabalení vlasů do hedvábné šály před spaním rovněž ochrání vaši trvalou.
Wikipedie uvádí, že ztráta vlasů trápí až polovinu populace, zhruba 60 % mužů a 30 % žen. Údaje o tom, kolik může zdravému člověku denně vypadnout vlasů, se různí, ale nejčastěji se uvádí okolo 100 vlasů za den, po umytí to může být až 300. Pojem vypadávání není v tomto případě úplně přesný, protože v podstatě jde o jakousi výměnu starého vlasu za nový. Pokud bychom zaznamenali vyšší počet padajících vlasů, zpozorovali na pokožce holá místa nebo během krátké doby výrazné zhoršení kvality vlasů, měli bychom zpozornět. Nejčastěji za vypadávání vlasů mohou naše geny a hormony, ale může to být způsobené věkem, stresem, nemocí – vlasy jsou zrcadlem životního stylu člověka.
Příčiny i důsledky vypadávání vlasů jsou u mužů a žen velmi rozdílné. Příčinou mužské plešatosti jsou ve většině případů geny nebo zvýšená hladina testosteronu v pokožce. Ale existují i případy, kdy k vypadávání vlasů dochází v nízkém věku a byla vyloučena genetická predispozice. Pak je vhodné navštívit lékaře, jelikož může jít například o kožní nemoc nebo dlouhodobý stres. U mužů často dochází k nevratnému vypadávání vlasů.
U žen je ztráta vlasů nejčastěji zapříčiněna hormonálními změnami například v období puberty, těhotenství nebo menopauzy. Ale ženské vlasy jsou obvykle daleko více namáhány. A to jak chemicky (barvení, trvalá ondulace, permanentní narovnání vlasů), tak i mechanicky (nejen žehlení, kulmování, ale nebezpečné je třeba i časté nošení vlasů stažených do copu).
Vyvolavatelem androgenní alopecie je dihydrotestosteron – látka, která vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu působením enzymu 5 alfa reduktázy. Dihydrotestosteron silně podporuje růst ochlupení těla a růst vousů, avšak na vlasový porost má účinek nepříznivý. Absolutní terapií je kastrace, která odstraní zdroj testosteronu (a tím pádem i dihydrotestosteronu). Podstatou konzervativní léčby a prevence dalšího rozvoje alopecie je zejména medikamentózně blokovat působení tohoto enzymu. Syntetickými inhibitory jsou například finasterid (Propecia, Proscar, Finex, Apo-Finas, Penester Zentiva) nebo dutasterid (Avodart).
Finasterid a dutasterid jsou kontraindikovány sportovcům, neboť účinně maskují příznaky podávání dopingových látek (například anabolik). Nález stop finasteridu či dutasteridu se proto u sportovců automaticky považuje za doping, i když tyto látky samy charakter dopingu nemají (neovlivňují fyzickou výkonnost).
Místně se jako podpůrná terapie používá roztok minoxidilu (Regaine, Neocapil). Tato látka se původně využívala k léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku). Jejím cílem je především prokrvení vlasové pokožky a následně omezení vypadávání vlasů. Pomáhá však jen v některých případech a po vysazení užívání se stav vrací do původního. Proto je nutné minoxidil aplikovat trvale. Omezení používání uvedených léčivých látek se vztahuje na ženy v období těhotenství a kojení. Chirurgicky se alopecie řeší transplantací vlastních vlasů. Jako další alternativa se nabízí vlasová integrace, což je poměrně nenápadné kosmetické řešení.
Konzistence gelu je trochu jiná než u kupovaných gelů. Gel na vlasy z lněného semínka bude trochu slizký, ale na druhou stranu dělá s vašimi vlasy zázraky. Gel můžete používat pro uhlazení nebo při vytvarování účesu pomocí rukou. Ujistěte se, že používáte dostatečné množství gelu. Pokud ne, vaše vlasy nebudou tak pěkné, takže na sobě nešetřete. Po aplikaci gelu nechte vlasy přirozeně uschnout. Gel můžete použít k vytvoření vln tím, že vlasy nagelujete a dáte je do copu, pak počkejte, dokud gel nezaschne, poté vlasy rozpleťte – vaše vlasy budou vlnité a plné lesku, nebudou roztřepené ani slepené.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Hemoroidy jsou žilní pletence v oblasti konečníku. Při normálním stavu nezpůsobují žádné obtíže. Typickými příznaky tohoto onemocnění jsou krvácení z konečníku, hlavně při defekaci, svědění, mokvání a zduření žilních pletení. Co se týče jejich léčby, je důležitá prevence, především příjem potravy s vysokým podílem vlákniny. Klasická léčba spočívá v aplikaci mastí, krémů a čípků na postižené místo. Doporučují se koupele v odvaru z dubové kůry a doplňky stravy k posílení cévní stěny. Pokud nic z toho nezabírá, přistupuje se k chirurgickému zákroku.
Mast obsahuje: dubová kůra, panthenol, alantoin a Hamamelis virginiana – mají výrazné protizánětlivé a hojivé účinky. Používá se zevně při hemoroidech, trhlinkách, při podrážděné kůží po slunění a drobných spáleninách.
Dávkování: 2–3x denně jemně vetřít na postižené místo. Určeno k zevnímu použití.
Hodgkinova nemoc se obvykle léčí chemoterapií s radioterapií. Jistou možnost skýtá i transplantace kostní dřeně.
Protonová terapie může být indikována u Hodgkinova lymfomu a Non-Hodgkinských lymfomů. Vhodnou indikací jsou nádory postihující mezihrudí nebo retroperitoneum, u kterých vede konvenční radioterapie k aplikaci nepřijatelně vysokých dávek na kritické orgány nebo kde vzhledem k věku nemocných existuje reálné riziko indukce pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie.
Retroperitoneum je prostor pod zadním listem pobřišnice, odshora vedoucí za játry, zadní stěnou tlustého střeva, duodena až ke konečníku. Zespodu je retroperitoneum ohraničeno dorzálními úpony bránice, páteří, zádovými svaly a pánevním dnem. V této úzké anatomické krajině, vyplněné „vatovitým“ řídkým pojivem, jsou uloženy ledviny, nadledvinky, močovody, močový měchýř, rektum, ženské pohlavní orgány, břišní aorta, dolní dutá žíla, nemalé množství lymfatických pletení, a navíc ganglia a vlákna sympatického nervstva. Také slinivka břišní a „zádová“ plocha duodena jsou uloženy v této krajině.