POBŘIŠNICE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Dutina břišní je největší tělní dutinou. Zabírá prostor tvořený zevním ohraničením břicha i části hrudníku a obsahuje vnitřní orgány, souhrnně označované jako útroby. Od hrudní dutiny je oddělena bránicí, plynule pak přechází v dutinu pánevní (formálně hranici tvoří pánevní vchod). Dutina břišní bývá častým místem vnitřních úrazů při nárazech a je možné do ní zcela vykrvácet.
Uložení orgánů v dutině břišní
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Zánět pobřišnice je nejčastěji způsoben proniknutím látek ze zažívacího či vylučovacího systému mezi přítomné orgány. Jednoduše řečeno může dojít například k prasknutí slepého střeva, takže se natrávená potrava dostane do okolí orgánů a odtud klidně až do cév. Hlavním příznakem je bolest břicha, břicho je na pohmat tvrdé a bolestivé. Bolest se zhoršuje při pohybu, úlevu poskytuje pokrčení nohou. Následuje pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvýšená teplota. Zánět pobřišnice se řadí mezi onemocnění akutní medicíny, jejichž zjištění vyžaduje neodkladnou lékařskou pomoc, chirurgické vyčištění břicha, hospitalizaci v nemocnici.
Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.
Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.
Pokud vám praskne apendix a objeví se u vás zánět pobřišnice, dostanete antibiotika. Váš chirurg bude muset vypustit infikovaný materiál a dezinfikovat vaši břišní dutinu. Možná bude nutné zavést do žaludku na jeden nebo dva dny nazogastrickou sondu (vyživovací sondu přes nos) a do žíly na paži vám budou podávány nitrožilní tekutiny. Můžete očekávat delší pobyt v nemocnici.
Přípravek DALACIN C patří do skupiny antibiotik a je ve velké míře využíván stomatology jako antibiotikum na zuby.
Tyto léky se užívají k léčbě bakteriálních, případně i jiných infekcí. Přípravek DALACIN C obsahuje léčivou látku klindamycin. Ta zastavuje růst určitých typů bakterií nebo je usmrcuje. Přípravek mohou užívat i pacienti přecitlivělí na jiná antibiotika, například peniciliny a cefalosporiny. Přípravek DALACIN C se používá u dětí a dospělých k léčbě infekcí postihujících horní a dolní cesty dýchací (například zánět vedlejších nosních dutin nebo středního ucha, angína, spála, zápaly plic či zánět průdušek), infekcí kůže a měkkých tkání (například akné nebo jiné záněty kůže projevující se vznikem hnisavých puchýřků a nebo záněty podkoží), infekcí kostí a kloubů, krve, srdce, zubů a ústní dutiny, gynekologických infekcí v oblasti malé pánve (například zánět vejcovodů či vaječníků či děložní sliznice), břišních infekcí (například zánět pobřišnice).
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Sdělil-li vám někdy lékař, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, kontaktujte před užitím přípravku DALACIN C svého lékaře.
Přípravek DALACIN C s jídlem a pitím
DALACIN C tobolky se užívají s jídlem nebo se zapíjejí plnou sklenicí vody (250 ml), aby se zabránilo podráždění jícnu.
Těhotenství, kojení a fertilita
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Účinky klindamycinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly systematicky hodnoceny.
Jak se přípravek DALACIN C užívá
Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Užívejte pouze dávky předepsané lékařem. Níže je uvedeno běžné dávkování, které se však může lišit podle závažnosti a typu infekce.
Dospělí: obvyklá dávka je 600 až 1 800 mg/den rozdělená do 2, 3 nebo 4 stejných dávek.
Děti (od 1 měsíce věku): 8–25 mg/kg/den ve 3 nebo 4 stejných dávkách.
Novorozenci (do 1 měsíce věku): pro tuto věkovou skupinu pacientů je určena injekční forma přípravku DALACIN C.
Jestliže jste užili více přípravku, než jste měli
Pokud náhodně užijete příliš mnoho tobolek, informujte o tom svého lékaře. Jestliže jste zapomněli užít přípravek DALACIN C, nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradili vynechanou dávku.
Možné nežádoucí účinky
Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Včasná diagnóza a léčba by měly zabránit vzniku komplikací. Jednou z komplikací je krvácení následkem poranění sliznice močových cest průchodem konkrementu a vznik infekce. Když kámen ucpe močové cesty a zabrání tak odtoku moči (obstrukce), zvyšuje se náchylnost organismu k infekci. Může vzniknout zánět močového měchýře, močovodů, ale hlavním rizikem je postup infekce dále k ledvinám se vznikem zánětu ledvin (pyelonefritida) až celotělové sepse (urosepse). Při postižení urolitiázou na obou stranách se vznikem oboustranné obstrukce hrozí riziko selhání ledvin. Sice vzácná, ale také nebezpečná je možnost protrhnutí stěny močovodu a vypadnutí kamene do břišní dutiny se vznikem zánětu pobřišnice.
Vychlípnutí pobřišnice, tak by se dala laicky nazvat kýla jakožto následek oslabené břišní stěny, je nepřímo spojeno s dědičnými faktory. Zvýšený nitrobřišní tlak při působení na oslabenou stěnu začne tvořit výduť. Místu, kde se vytvoří otvor, se poté říká kýlní branka, neboť tvoří spojnici mezi dutinou a kýlním vakem. Vak se poté naplní kýlním obsahem, tedy tenkým střevem, omentem (předstěrou) a tukem. Tlusté střevo je do vaku vytlačeno jen výjimečně. Tyto vaky se zpravidla vytvářejí na anatomicky specifických místech. Ve dvou třetinách případů se kýla tvoří kolem tříselného kanálu. Ten se nachází v dolní části břišní stěny a je 4 až 5 cm dlouhý. Prochází jím ilioinguinální nerv, u mužů dále chámovody a v období nitroděložního vývoje jím sestupují varlata. U žen se v tříselném kanálku nachází Ligamentum latum uteri, což je jeden z děložních vazů. Dále se můžeme setkat s kýlou stehenní, pupeční či v místě po předchozí operaci. Celkově se dá konstatovat, že mnohem náchylnější na její tvorbu jsou muži, vyjádřeno procentuálně: objevuje se u 3 % mužů a 0,5 % žen. Mezi druhy hernií patří tříselná hernie (lat. hernie inguinalis), pupeční hernie (lat. hernie umbilicalis) a kýla v jizvě (lat. hernie incicatrika). Kýla není akutní onemocnění a povětšinou není nutné její okamžité odstranění. U menších rozměrů lze stav řešit nošením kýlního pásu, jedná se však pouze o dočasné řešení. Jedinou trvalou metodou jejího odstranění je chirurgický zákrok. K němu by mělo dojít v nejbližším možném termínu, aby se zamezilo případné komplikaci v podobě uskřinutí. Při něm je narušeno prokrvení obsahu vaku či vzniká neprůchodnost střeva. Oba tyto stavy přímo ohrožují životní funce. Léčba hernií může tedy být konzervativní (kýlní pás, suspenzory) nebo chirurgická (repozice kýlního vaku, amputace kýlního vaku). U žen, které nerodily (lat. nulipara), je nutná lázeňská péče.
K operaci kýly je vhodné přistoupit včas, dokud kýla ještě není uskřinutá. Plánované operace mají pochopitelně lepší výsledky než zákroky prováděné akutně k záchraně Vašeho života. Chirurgického řešení své kýly se nemusíte obávat. V celkové nebo místní anestézii Vám chirurg z krátkého řezu otevře kýlní vak, vrátí jeho obsah zpět do břicha a místo prostupu břišní stěnou pečlivě zašije. Někdy může ke zpevnění břišní stěny použít i speciální síťku. Některá zdravotnická zařízení provádějí operaci kýl laparoskopicky. Včas provedená léčba kýly má výborné výsledky a jen minimální množství komplikací. Neléčená uskřinutá kýla naproti tomu vážně ohrožuje život. Část střeva s přerušeným krevním zásobením odumírá a ztrácí svoji pevnost. Dochází k jejímu prasknutí a vylití obsahu střeva do břišní dutiny. Rychle se rozvíjí zánět pobřišnice. Ten i přes veškeré léčebné snahy může být smrtelný. Ani úspěšná operace kýly ještě nemusí znamenat, že jste se problému navždy zbavili. U části tříselných kýl dochází k jejich novému vzniku, obvykle na druhé straně.
Pupeční kýla je charakteristická vyklenutím pobřišnice v oblasti pupku, do kterého se vsunuje část břišního obsahu (střevo, tuk či předstěra). Pupeční kýla vzniká v blízkosti pupku, kde existuje přirozené oslabení v místě, kde byly napojeny cévy pupeční šňůry. Tento typ kýly se může vyskytovat u kojenců při narození nebo těsně po něm a může samovolně vymizet do věku tří až čtyř let. U některých jedinců však může oslabené místo přetrvávat po celý život, a pupeční kýla se tak může u mužů, žen i dětí rozvinout kdykoli v průběhu života. U dospělých pupeční kýla samovolně nevymizí a může se v průběhu času zvětšovat a zhoršovat. Je tedy výhodnější kýlu operovat při její menší velikosti, kdy břišní stěna není příliš oslabena a operační výkon je jednodušší a pacienta méně zatěžuje.
Břišní kýla je označením pro vychlípení pobřišnice, což je blána vystýlající břišní dutinu. Kýly mohou být vnitřní i vnější, nás však pro běžnou problematiku budou zajímat nejvíce ty vnější, kdy se kýlní vak vychlipuje některým oslabeným místem břišní stěny ven. Právě tento typ kýl je jedním z onemocnění nejčastěji chirurgicky operovaných. Kýla obvykle vzniká v místě, kde je břišní stěna zeslabená. V některých místech jsou tato zeslabení přítomna přirozeně, například na břiše ve střední čáře, či v oblasti tříselného kanálu. Získaná zeslabení břišní stěny můžeme najít například v místě jizev po břišních operacích, kde ostatně kýly vznikají relativně často.
Kýly v dětském věku jsou na podkladě vrozeném. Z toho vyplývají druhy kýl, které se u dětí vyskytují, a které se naopak nevyskytují vůbec, nebo zcela výjimečně. S tím souvisejí také rozdíly ve volbě operačních postupů.
Pupeční kýla je jednou z nejfrekventovanějších abnormalit v dětském věku. U donošených dětí se vyskytuje přibližně ve 20 %. S nezralostí a nedonošeností novorozenců výskyt narůstá až na více než 80 %. Vyskytuje se častěji u děvčat. Většina pupečních kýl se spontánně uzavře do 18. měsíce života. Pupeční kýla se často vyskytuje ve spojení s některými syndromy a onemocněními, jako je Downův syndrom, kongenitální hypotyreoidismus nebo mukopolysacharidóza.
Tříselná kýla je u dětí zpravidla vrozená a nepřímá. Vzniká jako následek neuzavřeného processus vaginalis peritonei po sestupu varlete u chlapců, či jako pozůstatek embryonálního sestupu ligamentum teres uteri u dívek. Výskyt u dětí s nízkou porodní hmotností (pod 1000 g) je až 30 %. Chlapci jsou postiženi šestkrát častěji než dívky. V 60 % je tříselná kýla pravostranná, ve 30 % je levostranná a v 10 % je oboustranná.
U kýly epigastické se jedná o defekt v bílé čáře, konkrétně mezi mečíkovým výběžkem a pupkem. Tímto defektem proniká lipom, který za sebou táhne výchlipku pobřišnice. Kýla často bývá přirostlá k okrajům kýlní branky, nebo je kýlní vak fixován v podkoží a nelze ji reponovat. Klinicky se projeví hmatnou rezistencí v oblasti břicha.
Kýla Spigelova se objevuje v místě postranních břišních svalů. U dětí se vyskytuje vzácně. Kýla se může uskřinout. Před operací je důležité si kýlu označit, protože v anestézii nemusí být kýla hmatná. Operace spočívá v odstranění a uzávěru defektu jednotlivými nevstřebatelnými stehy.
Kýla dorzální je vrozená lumbální kýla a je velmi vzácná, častěji vzniká po traumatu, operaci nebo zánětlivém procesu. Vyskytuje se často ve spojení s malformacemi obratlů a žeber, abnormalitami centrálního nervového systému a urologickými vadami. Lumbální kýla má často tendenci k uskřinutí.
Kýla v jizvě se na rozdíl od dospělého věku vyskytuje zcela výjimečně. Její případné řešení je shodné s řešením v dospělém věku.
Tříselná kýla může vzniknout jako následek neukončeného tělesného vývoje v tříselné krajině v dětství. Na jejím vzniku se podílí i tělesná námaha se zátěží břišních svalů, například při přenášení těžkých břemen, dále zácpa, chronický kašel, nebo onemocnění prostaty. Potom dochází k vyhrnutí útrob, které zůstávají chráněny pouze tenkou vrstvou pobřišnice, z dutiny břišní do tříselného kanálu a u mužů dále do šourku. Tento soustavný pohyb kýly v tříselném kanále způsobuje pálivé nebo píchavé bolesti, typicky v tříselné krajině, na šourku nebo na vnitřní ploše stehna.
Hodgkinova nemoc se obvykle léčí chemoterapií s radioterapií. Jistou možnost skýtá i transplantace kostní dřeně.
Protonová terapie může být indikována u Hodgkinova lymfomu a Non-Hodgkinských lymfomů. Vhodnou indikací jsou nádory postihující mezihrudí nebo retroperitoneum, u kterých vede konvenční radioterapie k aplikaci nepřijatelně vysokých dávek na kritické orgány nebo kde vzhledem k věku nemocných existuje reálné riziko indukce pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie.
Retroperitoneum je prostor pod zadním listem pobřišnice, odshora vedoucí za játry, zadní stěnou tlustého střeva, duodena až ke konečníku. Zespodu je retroperitoneum ohraničeno dorzálními úpony bránice, páteří, zádovými svaly a pánevním dnem. V této úzké anatomické krajině, vyplněné „vatovitým“ řídkým pojivem, jsou uloženy ledviny, nadledvinky, močovody, močový měchýř, rektum, ženské pohlavní orgány, břišní aorta, dolní dutá žíla, nemalé množství lymfatických pletení, a navíc ganglia a vlákna sympatického nervstva. Také slinivka břišní a „zádová“ plocha duodena jsou uloženy v této krajině.
Nádor varlete představuje asi 1 % všech nádorů mužů. Hlavním příznakem nádoru je nebolestivé, někdy i mnohonásobné zvětšení varlete. Může dojít i k silným bolestem v bedrech. Hlavním rizikem je nesestoupení varlat do šourku a jejich setrvání v břiše. Tento stav je označován jako kryptorchismus. Léčba nádoru varlete je kombinací chirurgické léčby, radioterapie neboli ozáření a podle rozšíření nádoru též chemoterapie neboli agresivní protinádorové léčby. V dnešní době je léčba zhoubných nádorů varlat na velmi vysoké úrovni a mnoho pacientů má šanci na trvalé vyléčení. Kritický je zde čas – pokud muž s návštěvou lékaře otálí, může nechat maligní proces růst a metastazovat, a tím se vystavuje zbytečnému riziku.
Testikulární nádory se projevují tak, že dochází ke vzniku tuhého zduření varlete. To je základní příznak. Při postižení pobřišnice dochází k silné bolesti v bedrech. Dále jsou to poruchy vylučování (při útisku močovodů dochází ke sníženému množství moči – oligourie) nebo poruchy střevní pasáže. Při postižení v dutině hrudní to může být kašel, dušnost a podobně. Může dojít ke vzniku gynekomastie, což je nárůst prsou u mužů, protože nádorové buňky mohou produkovat beta-podjednotky lidského choriového gonadotropinu, který růst prsou stimuluje.
Při diagnóze testikulárního (testis – varle) nádoru se u 1–2 % mužů objeví nádor na druhé straně. Toto číslo reprezentuje 500násobný vzestup incidence ve srovnání se zdravou mužskou populací.
U těchto nádorů žádná specifická prevence neexistuje.
Právě trichomonádový zánět pochvy se projevuje bolestmi v podbřišku, hojným řídkým výtokem, bolestmi při styku a někdy i svěděním zevních rodidel. Akutní fáze rychle přechází do chronického stadia, které je obvykle bezpříznakové. Léčba spočívá v podávání antibiotik ve formě polykacích tablet. Trichomonádový zánět pochvy patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Výskyt je přímo úměrný počtu sexuálních partnerů, které je nutné vždy přeléčit, a to současně.
Další možností je zánět děložního hrdla. Nejčastějšími původci infekce jsou bakterie zvané chlamydie, mykoplazmata a gonokoky. Ženy si obvykle stěžují na hojný výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v kříži. V akutní fázi zánětu může být přítomna i teplota. Chronické formy se většinou projevují bolestivou menstruací, bolestmi při styku, eventuálně neplodností. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Je-li to infekce pohlavně přenosná, je nutné přeléčit všechny sexuální partnery.
Rovněž zánět děložní sliznice je doprovázen bolestmi v podbřišku, které mohou vystřelovat do zad, dále únavou, špiněním nebo výtokem. Při akutní formě zánětu může být přítomna i teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik, léků proti teplotě a bolesti.
Hluboký pánevní zánět se obvykle šíří z dělohy do vejcovodů, dále k vaječníkům, a pokud není včas léčen, může postupovat dále do malé pánve. V malé pánvi může postihnout jakýkoli orgán včetně pobřišnice. Infekce se může rozšířit do malé pánve například i při zánětu slepého střeva. Začátek obtíží většinou navazuje na menstruaci. Objevuje se zvýšená teplota až horečka, výtok, krvácení, bolesti v podbřišku a v zádech. Mohou být i potíže s močením. Léčba záleží na celkovém stavu ženy. Jde-li o lehčí formu zánětu, může být žena léčena ambulantně podáváním antibiotik. Při závažnější formě zánětu by měla být žena léčena při hospitalizaci a nitrožilním podáváním antibiotik. Při zlepšení stavu je možné přejít na tabletovou formu.
Také kapavka se projevuje hnisavým výtokem, zánětem močové trubice a bolestmi v podbřišku. Podle charakteru pohlavního styku může být postižen i konečník, ústa a nosohltan. Onemocnění konečníku se projevuje výtokem, nucením na stolici, pálením a svěděním konečníku. Komplikovaná kapavka má vliv na plodnost, jelikož může přejít přes vejcovody až do malé pánve. Následkem mohou být potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství a neplodnost. Léčba spočívá v podávání silných antibiotik a přeléčení všech sexuálních partnerů. Účinek antibiotik lze posílit podpůrnou léčbou enzymovými léky. Původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae a má inkubační dobu 1–6 dní. Přenáší se výhradně pohlavním stykem.
Pro ulcerózní kolitidu je typický nález červené, nenatrávené krve ve stolici. Nemoc bývá provázena průjmy, zvýšenou teplotou, někdy se vyskytují i křeče, bolesti břicha, nucení na stolici a občas se ve stolici nalézají hleny. Smrtelnými komplikacemi je protržení narušené stěny střeva a následný zánět pobřišnice.