POKOUSÁNÍ OD PLOŠTICE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Štěnice je malý savý hmyz, který může žít prakticky kdekoliv. Je přitahován tělesným teplem a stejně jako komár se objevuje v noci, aby mohl napadnout nechráněnou pokožku a sát zní krev. Při velmi vysokém stupni zamoření jsou však i přes den na volně přístupných místech (stěny, nábytek, rámy oken a podobně). Bodají hlavně na odhalených (nepřikrytých) částech těla.
Léčba kousnutí
Reakce na kousnutí štěnicí je mezi muži a ženami odlišná. Naštěstí případů těžkých alergií a jiných reakcí není mnoho, většina lidí má menší příznaky doprovázené nepříjemným svěděním a otoky. Léčba následků pokousání obecně závisí na velikosti kožní reakce.
Pokud dojde k pokousání štěnicemi, je třeba mít na paměti, že je velmi snadné zanést do rány infekci. Zvláště děti je třeba ohlídat, aby si svědící ranky nerozškrábaly. Je také důležité začít s léčbou „pupínků“ bez ohledu na skutečnost, že pravděpodobně zmizí po několika dnech. V ojedinělých případech se totiž ranky hojí velmi dlouho a jejich stopy jsou patrné ještě po několika měsících. Pokud jsou příznaky závažné, doporučuje se použít krémy a pleťové vody, které obsahují hydrokortizon. Aplikují se přímo na kousnutí a pomohou vám odstranit pocity svědění a také napomáhají rychlejšímu hojení poškozené kůže.
V některých závažných případech můžete využít antihistaminika. Pomohou vám vypořádat se s bolestí. Zánět a infekce mohou být účinně léčeny protizánětlivými nebo dezinfekčními prostředky. Vždy je vhodné poradit se s kožním lékařem a nezatajovat mu příčinu „vyrážky“. Lékaři jsou dnes již poměrně informováni o problémovém přemnožení štěnic a jistě budou jednat s pochopením. Nicméně pokud nechcete používat léky, je možné vyzkoušet některé osvědčené domácí terapie, jako je tea tree olej, stejně jako přírodní aloe vera.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
Hřebíček patří do rodiny Myrtaceae, je původem z Indonésie a používá se od starověku jako koření. Vzrostlé stromy hřebíčku mají ročně až 4 kg sušených poupat. Stromy karafiátu rostou v tropických, teplých a vlhkých přímořských oblastech. Hnědo červené hřebíčky jsou cennější než černý hřebířek. Hnědo červený hřebíček obsahuje až 19 % esenciálního oleje. Hřebíčkový olej se nepoužívá jen jako koření ale i jako lék, zejména při bolesti zubů nebo pokousání od komárů. A je také používán jako antiseptikum.
Ošetření ran způsobených hmyzem je důležité zejména u dětí – až na výjimky je těžké přimět je, aby si svědící místo neškrábaly. Škrábáním si mohou přivodit infekci. Infekce hrozí zejména při pokousání od muchniček, takové rány se pak obtížně a dlouho hojí, mohou dokonce i hnisat. Jestliže se tak stane, vypravte se raději k lékaři, který vám předepíše antibiotickou mast. Doma můžete ránu ošetřit například Višněvského balzámem.
Pokousání nebo zamoření hmyzem (vši, svrab) může také vyvolat vyrážku, stejně jako kousnutí od včely, vosy, moskytů a blech.
Jakmile se podaří určit diagnózu, začne lékař léčit primární příčinu vyrážky, například infekci. K běžným lékům tlumícím příznaky vyrážky patří antihistaminika, která zmírňují svědění, a uklidňující masti nebo roztoky proti svědění a nepříjemným pocitům.
Papulární kopřivka je zdravotní stav, který způsobuje výskyt hrbolků na kůži s prodlouženým trváním.
Co je příčinou?
Papulární kopřivka je způsobena zvýšenou citlivostí na bodnutí hmyzem (podobně jako a alergická reakce). Nejběžnější hmyz, který způsobuje tento zdravotní stav zahrnuje blechy, štěnice, kousání much a komárů. Nicméně může ji způsobit jakýkoliv bodavý hmyz. Tento zdravotní stav kůže se vyskytuje nejčastěji v jarních a letních měsících, protože hmyz je více aktivní. Doba však závisí na počasí a druzích hmyzu, které se vyskytují tam, kde žijete.
Jaké jsou příznaky?
Známky a příznaky tohoto zdravotního stavu kůže mohou zahrnovat:
Červené, svědivé hrbolky. Někdy může způsobit kousnutí hmyzem několik svědivých červených pupínků po celém těle. Tyto hrbolky jsou vidět na exponovaných místech kůže, ale může se objevit na kterékoli části těla.
Puchýře naplněné tekutinou.
Starší hrudky se mohou vrátit a způsobit svědění.
Tmavé skvrny. K tomu dochází častěji u tmavší pleti po tom, co hrbolky zmizí.
Jizvy od škrábání svědivých hrbolků.
Zpožděná reakční doba. Jak stárneme kožní reakce na bodnutí hmyzem může být zpožděna. Může být těžké zjistit, kdy došlo k pokousání.
Využití epsomské soli v domácnosti je také pestré a nezanedbatelné. Je možné ji využít třeba na níže uvedené problémy.
Na hmyzí kousnutí – obklad s epsomskou solí vám pomůže při pokousání hmyzem, pobodání od včel. Smíchejte 2 lžíce epsomské soli s 1 šálkem teplé vody. Namočte do směsi čistou látku a přitiskněte na postiženou oblast za účelem zmírnění bolesti, pálení a svědění.
Odstraňování třísek – zbavit se třísky bývá občas záludná a bolestivá činnost. Zapomeňte na jehlu. Ponořte místo, kde máte třísku, do lázně s epsomskou solí. Epsomská sůl třísku vytáhne bez porušení kůže.
Čištění dlaždiček – špína na obkládačkách v kuchyni a v koupelně se těžko čistí. Silné přípravky na dlaždičky jsou nejen drahé, ale často navíc obsahují škodlivé chemikálie. Připravte si tedy svůj vlastní účinný prostředek na odstraňování špíny z kachliček: smíchejte stejný díl tekutého mycího prostředku na nádobí a epsomské soli. Drhněte dlaždičky houbičkou a pak je pořádně opláchněte vodou.
Hubení hmyzu – smíchejte ¼ šálku epsomské soli se 2 šálky vody a roztok nalijte do rozprašovače. Nastříkejte směs na rostliny v domácnosti a bezpečně odradíte hmyz, aniž byste museli sáhnout k použití chemických insekticidů.
Hnojení trávníku a rostlin – epsomská sůl je výborné hnojivo na trávník a pokojové rostliny. Chcete-li mít trávu zelenější, přidejte epsomskou sůl do vody v poměru 1 šálek na necelé 4 l vody a pokropte tímto roztokem trávník. Při hnojení pokojových rostlin prostě stačí nasypat jednou týdně trochu epsomské soli na půdu v místech, kde rostlina vyrůstá ze země – kolem její základny. Tato metoda hnojení také výborně funguje u rajčat a jiné zeleniny.
U novorozenců a kojenců: Polovinu všech novorozenců postihuje v prvních dnech života toxický erytém (neškodná vyrážka projevující se plochými červenými skvrnami nebo pupínky), který obvykle během jednoho nebo dvou týdnů zmizí. Příčina není známa. Mnoho dětí ve věku 4 až 15 měsíců trpí opruzeninami, které se tvoří na bříšku, v okolí genitálií a v záhybech kůže na hýždích a na stehnech. K dalším vyrážkám, které se běžně vyskytují u kojenců, patří zánět pokožky ve vlasové části hlavy a potničky.
Vyrážky způsobené infekcí: Vyrážky mohou ukazovat na infekci způsobenou virem, bakterií nebo plísní. Dětské virové infekce projevující se vyrážkou zahrnují plané neštovice, zarděnky, pátou nemoc, šestou nemoc a spalničky. K běžným bakteriálním infekcím vyvolávajícím vyrážku patří meningitida, spála a impetigo. Plísňové infekce projevující se vyrážkou zahrnují trichofytózu, pytiriázu a podobně.
Vyrážky způsobené alergií: Vyrážky mohou rovněž signalizovat alergickou reakci na jídlo, na léky nebo na rostliny (například škumpa jedovatá). Příkladem alergických vyrážek je kopřivka, atopická dermatitida nebo kontaktní dermatitida. Mohou je vyvolat i některé léky, například antibiotika a barbituráty.
Vyrážky po kousnutí hmyzem: Pokousání nebo zamoření hmyzem, jako jsou například vši, blechy nebo svrab, může také vyvolat vyrážku, stejně jako bodnutí od včely, vosy či moskytů.
Popis: Vždy se zjišťují charakteristické příznaky vyrážky, podle nichž je možné určit diagnózu. Záleží na vzhledu a místu vyrážky, zda se šíří, mění nebo svědí.
Léčba: K běžným lékům tlumícím příznaky vyrážky patří antihistaminika, která zmírňují svědění, a uklidňující masti nebo roztoky proti svědění a nepříjemným pocitům.
Vyrážka se u člověka projeví během 24 až 96 hodin po přímém kontaktu s postiženým zvířetem. Vyrážka může být podobná té, která je způsobena lidským svrabem, s tou výjimkou, že u psího svrabu nejsou žádné chodbičky. Příznaky pak trvají asi 14 až 21 dní, pokud nedojde k opakovanému kontaktu s postiženým zvířetem.
Pro absolutní potvrzení diagnózy je nezbytné vyšetření kožní léze mikroskopem, která jasně ukazuje tyto psí roztoče. Psí svrab je nevýznamný problém veřejného zdraví, ale jde o diagnózu, kterou by měl být schopen stanovit certifikovaný dermatolog. Mikroskopické vyšetření se doporučuje provést, když člověk trpí generalizovanou ekzematoidní erupcí, nezvladatelným svěděním a anamnézou kontaktu se zvířetem, které má svrab.
Tento stav je velmi vzácný, a kožní lékař uvidí za svou praxi jen hrstku případů. Mnoho dermatologů nemusí vidět případ psího svrabu na člověku ani jednou ve své kariéře. Vzhledem k vzácnosti tohoto onemocnění nebylo dosud provedeno mnoho výzkumů v oblasti psího svrabu postihujícího lidi a prakticky nejsou k dispozici žádné nové způsoby léčby.
Existuje případ manželů středního věku, z nichž každý vykazoval šestitýdenní výskyt celkové tělesné vyrážky a svědění. Pár měl dva psy na klíně, kteří měli nezvladatelné svědění a šupinatou vyrážku po stejnou dobu. Pacienti uváděli, že jejich svědění bylo tak silné že je v noci probudilo ze spánku. Nikdo z jejich příbuzných ani známých toto svědění neměl a nebylo známo žádné komunitní ohnisko lidského svrabu.
Oba pacienti měli difuzní sekundárně exkoriovanou ekzematózní erupci a mnohočetné, krustované erytematózní papuly velikosti 2 mm až 5 mm vytvořené na krku, trupu, horních a dolních končetinách, rukou a nohou. Na kůži nebyly žádné chodbičky. Při zvětšeném vyšetření byly na zápěstích a v meziprstních prostorech přítomny vezikuly o průměru 1 mm. Mikroskopické vyšetření preparátu z jednoho z váčků na zápěstí byl pozitivní na roztoče. Podobný roztoč byl izolován z vyrážky šupin u obou jejich psů.
Vzácněji se vyskytují polyneuropatie infekčně podmíněné boreliózou, spalničkami, herpes virem, HIV, záškrtem, leprou, malárií a jinými. Borelióza je častější v endemických oblastech klíšťat. Po pokousání klíštětem může dojít k přenosu původce Borrelia burgdorferi, který ze slin klíštěte přejde do krve. Po nakažení dochází ve většině případů během prvních 14 dnů ke zvětšujícímu se zarudnutí kolem místa kousnutí, k takzvanému erythema migrans. Během jednoho až čtyř měsíců se mohou objevit komplikace, například meningitida (zánět mozkových blan) s bolestí hlavy a šíje, nebo poškození obličejových nervů s ochrnutím obličeje.
Poškození nervu při borelióze se objevuje většinou asymetricky ve formě polyradikulitidy (zánět periferních nervů) s prudkými bolestmi, poruchami senzibility, chybějícími reflexy a poruchami močového měchýře. Při neléčení může vzniknout takzvaná artritida při lymské nemoci, tedy zánětlivé onemocnění kloubů s bolestmi, omezením pohyblivosti, otokem a zčervenáním především velkých kloubů, jako je koleno a loket. Diagnóza se stanovuje potvrzením přítomnosti specifických protilátek v krvi a při zánětu mozkových blan v mozkovém moku. Počítačovou tomografií hlavy s kontrastními látkami se při meningitidě ukážou ložiska s kruhovým obsahem kontrastní látky.
Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tedy při pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem či poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa. Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.
Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat zásady správné hygieny a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či ručníky. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při kterých může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože se bakteriím lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u které se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři, či pacienti se zhoubným onemocněním.
Jak dlouho je impetigo infekční? Nejčastěji se udává inkubační doba 1 až 3 dny, může být až 10 dnů. Impetigo postihuje častěji děti, u nichž se imunitní systém ještě vyvíjí, a dospělé s oslabeným imunitním systémem.
Vyhýbejte se aktivitám, u nichž by mohlo dojít k odřeninám, modřinám nebo řezným poraněním (například kontaktní sporty, zahradničení, šití), nebo alespoň noste ochranné pomůcky.
Dbejte na zvýšenou opatrnost při holení, používejte raději elektrický holicí strojek.
Nechoďte naboso, nestříhejte si mozoly či kuří oka, manikúru a pedikúru provádějte velmi opatrně.
Snažte se vyvarovat pokousání hmyzem, používejte ochranné repelenty.
Pokud se říznete, přiložte na místo poranění suchý obvaz a pevně tiskněte minimálně 5 minut. Když se přesto krvácení nedaří zastavit, vyhledejte lékařskou pomoc.
Jestliže se silně uhodíte do hlavy, proděláte autonehodu nebo utrpíte jakékoli vážné zranění, vyhledejte okamžitě lékaře. Vnitřní krvácení totiž nemusí být na první pohled patrné.
Noste s sebou vždy dokument o tom, že jste léčeni Warfarinem (nejlépe záznamovou kartu pro pacienty léčené antikoagulační léčbou). Je vhodné mít u sebe i seznam ostatních užívaných léků.
Vždy upozorněte ošetřujícího lékaře, že užíváte Warfarin.
Štěnice domácí je také známá pod názvem štěnice postelová. Patří do podřádu ploštice. Dospělí jedinci mají cca velikost 5 milimetrů. Pohlavní dospělosti dosáhnou za 65 dní, pokud k tomu mají příznivé podmínky, tedy teploty okolo 23 °C a dostatek potravy. Mohou se dožívat 1 až 1,5 roku. Samice za svůj život naklade okolo 500 vajíček. Štěnice mají pět vývojových etap a všechny se živí krví. Štěnice domácí se primárně živí krví člověka, a to pouze za tmy, ale nepohrdnou ani krví domácích mazlíčků. Svého hostitele lokalizují na délku 1,5 metru pomocí tepelných receptorů umístěných na tykadlech, chemických signálů nebo podle CO2, který vydechujeme.
Štípnutí od štěnice není vůbec nic příjemného. Doba sání krve od hostitele je od 5 minut do 20 minut a závisí na vývojovém stadiu štěnice. Frekvence sání je ovlivněna teplotou. Při teplotě od 18 do 20 °C se štěnice krmí jednou za 7 až 10 dní, při teplotě nad 23 °C je interval krmení zhruba dvakrát větší, tedy jednou za 3 až 5 dní. V mezidobí krmení štěnice zůstávají ve svých úkrytech. Pod 16 °C přestávají být aktivní. Štěnice dokáže bez potravy přežít velice dlouho, v průměru 143 dní. Většinu svého života tráví ve svých úkrytech.
Jako úkryt jim poslouží matrace, staré povlečení, pukliny v dřevěném nábytku, praskliny ve zdech, díry po hmoždinkách. Nalézt je můžete také v mezerách mezi parketami nebo ve škvírách starého nábytku či v pelíšcích domácích miláčků. Dospělci se pohybují rychlostí 1 metr za minutu lezením po hrubším povrchu. Shlukují se do kolonií, které opouštějí jen v případě, že jsou vyrušeni ostrým světlem, otřesy nebo aplikací insekticidů.
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.