POKROČILÝ ADENOM a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Polyp je označení většinou pro nezhoubný nádor. Nejlépe posoudí konkrétní případ v závislosti na místě a velikosti polypu lékař. Určí, zda je nutné histologické vyšetření a pak případně rozhodne o odstranění. Polypy mohou být téměř na všech možných sliznicích – žaludku, dvanácterníku, tlustém střevu a nosu.
Polypy ve střevě
Polyp v tlustém střevě je vyvýšenina-výrůstek nad úrovní střevní sliznice.
Rozeznáváme dva druhy střevních polypů:
Nádorové – nazývané adenomy – tvoří asi 60–70 % všech polypů. Jsou to precancerozy v nejužším slova smyslu. Pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru je u adenomu do průměru 1 cm asi 1 %, do průměru 2 cm asi 10 % a při průměru více než 2 cm 30–40 %. Asi 75 % adenomů se vyskytuje v levé polovině tlustého střeva. Dle mikroskopického složení rozeznáváme tzv. tubulární adenom, vilozní adenom a kombinace obou, tzv. tubulovilozní. Nejvíce nebezpečný je vilozní adenom, z něj vzniká zhoubný nádor asi ve 30 %.
Nenádorové, tzv. hyperplastické, zánětlivé tvoří asi 11 % všech polypů. Z nich zhoubné nádory nevznikají. Zvláštní forma je tzv. familiární polyposa, což je dědičná choroba mladých lidí. V jejich tlustém střevě je kolem 1 000 i více adenomů, pravděpodobnost přeměny na zhoubný nádor je 100 %.
Výskyt polypů se s věkem výrazně zvyšuje. Do 30 let se objevuje vzácně, nikoliv však vůbec. Je zaznamenán výskyt ve věku kolem 20 let. Ve věku 50 let se objevují polypy asi v 25 % a kolem 60 let asi v 30–40 %. S věkem se nezvyšuje pouze výskyt, ale i jejich velikost a počet. Čím více polypů a větší průměr, tím větší pravděpodobnost přeměny polypu na zhoubný nádor. Doba trvání přeměny polypu na zhoubný nádor není přesně známá, odhadem mezi 5–10 lety, ale vzhledem k tomu, že při primárním nálezu polypu nevíme přesně, jak dlouho ve střevě roste, je důležité jeho pečlivé odstranění co nejdříve, další sledování a prevence vzniku dalších.
Jediným způsobem, kterým se dají polypy zjistit a zároveň odstranit, je koloskopie. Je to vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem, jenž se zavede konečníkem do tlustého střeva po nezbytné předchozí přípravě střeva projímadlem – to střevo dokonale vyčistí kvůli dobré přehlednosti. Koloskop je hadice síly asi jako prst, na konci je kamera vedoucí obraz přes světelná vlákna na monitor, kde vidíme asi 40x zvětšený obraz vnitřku tlustého střeva. Vidíme zánětlivé změny, polypy, divertikly, nádory. Speciálními nástroji jsme schopni odstranit polyp již při prvním vyšetření, eventuálně dle velikosti nebo počtu polypů i v několika sezeních. V případě nutnosti odebere lékař jeden nebo několik malých vzorků na mikroskopické vyšetření. Podle jejich výsledku se pak určuje další postup. Z uvedeného vyplývá, že koloskopie je v případě výskytu polypů zároveň vyšetření i léčení. Vyšetření trvá asi 15–20 minut, v převážné většině případů je nebolestivé, pouze pacient občas pociťuje tlak v břiše, způsobený napnutím st
Ve svém příspěvku ADENOM NADLEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Mituchovičová.
Dobry vecer.mam adenom nadledviny a pribrala jsem 13kilo.jsem asi zavodnena.ma nekdo podobnou zkusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý večer, u mě existuje podezření na adenom nadledvinky a též jsem za poslední tři roky ztloustla o 14 kg. Teď díky low carb stravě hubnu, zatím tedy jen 6 kg, protože tuto stravu zatím jim krátce, jen 6 týdnů, ale věřím, že další kila dám také dolů. Ale zatím neproběhla další vyšetření, takže tohle ještě dořešíme. Vás se chci zeptat, jak to u vás s adenomem pokračuje dál? Musela jste na operaci, nebo vás léčí jinak? Děkuji a zdravím.
Jedná-li se o nádor, který je svojí povahou nezhoubný (benigní), může dojít k jeho pozvolnému růstu. Čím bude nádor větší, tím bude jeho pozdější odstranění obtížnější. Ale ani u původně nezhoubných nádorů nelze později vyloučit zvrat ve zhoubné bujení. Tyto maligní nádory slinných žláz, které se projevují zrychlením růstu a bolestivostí, mívají špatnou prognózu. Některé nádory jsou svojí povahou zhoubné (maligní) od samého začátku. Čím déle jsou ponechány maligní nádory slinných žláz ve tkáni, tím je vyšší riziko rozšíření nádoru mimo žlázu do krčních uzlin a vzdálených orgánů a riziko vzniku krčních nebo vzdálených metastáz.
Rakovina příušní žlázy se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Základem léčby adenomu příušní žlázy je chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození právě onoho lícního nervu. U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80 % remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30 %), avšak karcinom příušní žlázy je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v odstupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Warthinův tumor neboli papilární cystadenolymfom se vyskytuje primárně v příušních slinných žlázách (5–10 % z celkového množství tumorů) převážně v mužské části populace, s klinickými projevy v páté až osmé věkové dekádě. Jeho výskyt v jiných lokalitách (například v drobných slinných žlázkách patra) je velmi vzácný. Upozorní na sebe nebolestivým těstovitým zduřením v dolním pólu příušní žlázy, které palpačně připomíná cystu. Tumor je tvořen soustavou cystických dutinek vystlaných eozinofilními cylindrickými buňkami, lymfoidní tkání a vazivem. Předpokládá se, že vzniká nejspíše proliferací žlázových struktur uskřinutých v průběhu embryonálního vývoje uvnitř lymfatické tkáně. Warthinův tumor patří mezi vzácnější benigní tumory slinných žláz. S ohledem na riziko mnohočetného nebo oboustranného výskytu v časovém horizontu několika let je nezbytná pooperační dispenzarizace. Ve sporných případech je vhodné doplnit klinické vyšetření ultrasonografickým, případně CT vyšetřením. Léčba je chirurgická, ve většině případů je pacient bez subjektivních obtíží a klinických známek pooperační recidivy.
Myxochondroepiteliom je smíšený nádor (pleomorfní adenom) vyskytující se ve slinných žlázách, zejména v gl. parotis. Roste pomalu, může však recidivovat, eventuálně může mít sklon k malignizaci. Nejčastější je u žen, bývá ohraničený, opouzdřený. Histologicky kromě žlázových struktur obsahuje tkáň podobnou chrupavce. Může metastazovat.
Glandula parotis tumor je epitelový nádor. Vyskytuje se&
Prosím o sdělení, jaký mám po nedávných změnách nárok na lázeňskou péči.
Děkuji !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Rylkova .
Mám nárok na lázně po operaci tlustého střeva měla jsem rakovinový nádor byla jsem 22.12.2015 operovaná a teď jsem skončila chemoterapii . Děkuji za kladnou odpověď Marie Rylkova
Mezi nemocemi nadledvin dominují benigní, tedy nezhoubné nádory, které však často produkují účinné hormony. Nádorové buňky se stávají nezávislé na nadřazených centrech. Produkují si hormony, kdy chtějí a v libovolném množství. Vzácnější jsou takzvané „němé“ nádory, které si pomalu a často bez příznaků rostou v tkáni nadledviny. Často je odhalí lékař náhodně při ultrazvukovém vyšetření ledvin.
Adenom
Adenom je nejčastější nádor, který se v nadledvinách nachází. Může být jen v jedné nadledvině nebo obou a je často spojen s hormonální produkcí, která působí obtíže. Hormony jsou syntetizovány v nadměrném množství, dostávají se do krve a podle své povahy vyvolávají odpovídající syndromy z nadbytku. Pokud bují buňky produkující mineralokortikoidy, dochází k hyperaldosteronismu čili Connovu syndromu. Člověk ztrácí ledvinami nadměrné množství draslíku a zadržuje hodně sodíku a vody v těle. Nárůst objemu v cévách pak způsobí zvýšení krevního tlaku. Pacienti si stěžují na bolesti hlavy, únavu, krvácení z nosu. Snížená hladina draslíku vede například ke svalovým slabostem, k zácpě a může ohrozit i život z poruch srdečního rytmu.
Pokud nádorové bujení postihne buňky produkující kortizol, vede tento stav ke Cushingově syndromu. Nadprodukce kortizolu ničí organismus především rozvráceným hospodařením s cukrem, lidé mají hyperglykémii, a tedy diabetes mellitus neboli cukrovku 2. typu, mají charakteristickou obezitu s tenkými končetinami a silným trupem a kulatým (měsícovitým) obličejem, na kůži se objevují červenofialové trhlinky – strie, objevuje se vysoký krevní tlak, změny nálad, úbytek kostní hmoty vede k osteoporóze, snížena je i funkce imunitního systému a pozoruje se i pokles sexuálního pudu u obou pohlaví, u žen navíc dochází k nepravidelnostem v menstruačním cyklu.
Pokud začnou nádorově růst buňky odpovídající za produkci androgenů, dochází k adrenogenitálnímu syndromu. Ten může být i vrozený z defektu enzymů, které se podílejí na vzniku pohlavních hormonů z cholesterolu. Tento syndrom vzniká z nadprodukce jak estrogenů, což je velmi vzácné, tak častěji z androgenů. Obě sady hormonů se tvoří u obou pohlaví, ale u každého to má jiné projevy. U chlapců se rozvine předčasná (pseudo) puberta, objevují se u nich sekundární pohlavní znaky (zvětšuje se penis, roste ochlupení), ale současně nedochází ke zrání spermií ve varlatech. U dospělých mužů vede nadprodukce androgenů ke sterilitě. U dívek jsou důsledky závažnější, mužské hormony u nich způsobují takzvanou virilizaci, to jest mužský vzhled. Dívkám zbytňuje klitoris, objevuje se jim na těle rozložení ochlupení jako u mužů (vou
Diagnostika a management patologických stavů nadledvin nabývají v poslední době stále více na aktuálnosti v důsledku rychlého rozvoje a všeobecné dostupnosti laboratorních a zobrazovacích metod a také díky novým terapeutickým možnostem v této oblasti. Úkolem zobrazovacích metod je co nejpřesněji popsat lézi na nadledvině, tedy její morfologické charakteristiky, zejména její strukturu a velikost. Současně by se měl hodnotící radiolog vyjádřit, zda považuje nález spíše za benigní či naopak maligní. Úkolem radiologa je rozlišit útvary na nadledvině na léze vhodné k operaci a ostatní nálezy. Dále je nutné posoudit vztah k sousedním orgánům a cévním strukturám, případně zodpovědět na další požadavky a otázky operatéra. Na podkladě výsledků hormonálních vyšetření a nálezu zobrazovacích metod je pacient dispenzarizován, léčen medikamentózně či indikován k operačnímu řešení. Mezi nejčastější klinické syndromy spojené s hyperfunkcí nadledvin patří hyperkortizolismus, hyperaldosteronismus a feochromocytom.
Mezi nejčastější morfologické patologické nálezy na nadledvinách patří adenom, hyperplazie nadledvin, myelolipom, karcinom, feochromocytom a metastázy. Jednoznačně převažuje adenom nadledviny nalézaný v drtivé většině nahodile. Úlohou urologa je u těchto stavů na podkladě výsledků endokrinologického vyšetření a radiologického nálezu indikovat operační řešení či pouze pacienta dispenzarizovat.
Onemocnění nadledvin je problematikou vyžadující multidisciplinární přístup. Na funkční diagnostice se podílí endokrinolog, jehož úkolem je vyloučit klinické syndromy spojené s hormonální dysfunkcí nadledvin.
Morfologická diagnostika je pak úkolem radiologa, který by měl co nejlépe popsat morfologii útvaru a vyjádřit se k jeho dignitě.
Role urologa je komplexní posouzení těchto nálezů a následné rozhodnutí, zda pacienta pouze dispenzarizovat či mu nabídnout operační řešení.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc Vás prosím o radu. Taťka 63 let má rakovinu prostaty. Bohužel ve stadiu T3b N1 M0, PSA 18,2, středně diferencovaný karcinom. Nyní má 3 měsíce hormonální léčbu. PSA kleslo na 0,57. Je v dobré kondici a nemá jiné zdravotní potíže. Vysoké PSA bylo zjištěno náhodně z krve. Prosím o radu jak pomoci. Operace mu nebyla nabídnuta z důvodu napadení uzlin. Nyní by mě podstoupit ozařování v protonovém centru s dále užívat hormonální léčbu. Myslíte, že je to dobrá volba.
Je zde šance na vyléčení? Případně jak dlouhé může být prodloužení života?
Předem Vám moc děkuji za Vaši odpověď a Váš čas.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Michaela F.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
táta měl také 21 ozáření. Každý pracovní den kromě víkendů.
Vše proběhlo dobře. Jednou mu ozařovací plán změnili a to je prý běžné. V těle se dějí změny ( nádor se může asi snad i zmenšit ). Dnes má poslední ozařování a nemá žádné zdravotní potíže. Je mu dobře. Před ozařováním měl 6 měsíců hormonální léčbu( jednou za 3 měsíce injekce) a nyní bude pokračovat v hormonální léčbě pro již pokročilý nádor. I tak doufám, že vše dobře dopadne a Vám to také přeji. Zdraví je opravdu to nejdůležitější v životě. S pozdravem Michaela F.
Nádory jazyka se nejvíce objevují ve věkové kategorii 50–80 let. Jejich výskyt v mladším věku v poslední době stoupá. Častěji postihují muže než ženy. Pokud má pacient v rodině nádorové onemocnění, je na místě zvýšená obezřetnost.
Projevy
Projevy nádorů jazyka se liší v závislosti na tom, zda se jedná o zhoubný nebo nezhoubný proces. Nezhoubný neboli benigní útvar má tendenci nabývat na objemu, což se projeví zhoršením pohyblivosti jazyka, problémy s mluvením, polykáním a v případě, kdy nádor naroste do značné velikosti, se přidávají i potíže s dýcháním. Slizniční kryt nebývá v případě nezhoubného procesu narušen. Při větší velikosti tumoru dochází až k deformaci tvaru jazyka. Pokud je útvar lokalizován u kořene jazyka, má pacient pocit „knedlíku“ v krku. Okrskové mízní uzliny nebývají postiženy metastázami. Nezhoubné nádory jazyka rostou pomalu, v rámci měsíců až let. To, že jsou označeny za nezhoubné, ještě neznamená, že nemohou pacienta ohrožovat na životě. Pokud pacient dlouhodobě zanedbává doprovodné projevy a dostaví se k lékaři pozdě, snižuje tím svoji šanci na uzdravení.
Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastázy. Roste rychle, projevy začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Počínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí, nebo jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s výraznými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
V počátcích nemají vřídky na jazyku specifickou symptomatologii. Prvotní příčinou jsou obvykle známky zánětu dané oblasti (na rozdíl od zánětů jsou obtíže často jednostranné); objevuje se škrábání v krku, bolest, pocit cizího tělesa, krev ve slinách. První příznaky jsou často přehlíženy. S postupem času se symptomy zvýrazňují a stupňují, bolest může vystřelovat do ucha. Pokud vřídky na jazyku neustoupí, je důležité vyhledat lékaře, jelikož by mohlo jít o závažný problém spojený se zhoubným bujením. Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastázy. Roste rychle, projevy začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Začínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí, nebo jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s výraznými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
Bolestivé boláky na jazyku mohou být průvodním příznakem rakoviny. Nádory jazyka se nejvíce objevují ve věkové kategorii 50–80 let. Jejich výskyt v mladším věku však v poslední době stoupá. Častěji postihují muže než ženy. Pokud má pacient v rodině nádorové onemocnění, je na místě zvýšená obezřetnost.
Příčiny
Příčinou bolestivých boláků na jazyku může být zhoubný nádor. Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastáze. Roste rychle, příznaky začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Počínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí či jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno.
Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s navalitými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
Léčba
Pokud pacient s podezřením na nádorové onemocnění jazyka navštíví svého ošetřujícího lékaře, čeká jej vyšetření a v případě potvrzení diagnózy i adekvátní léčba. Čím dříve je nádor zachycen a léčen, tím je větší šance na přežití. Léčba je vždy individuální.
Rizika
Rakovina jazyka je zákeřná v tom, že se projeví až v pokročilém stadiu. Zhoubné nádory jazyka se šíří zpravidla lymfatickou cestou, proto bývají postiženy okrskové mízní uzliny – hluboké krční, podčelistní a podbradové. Postižení uzlin bývá častěji jednostranné. Metastatické uzliny jsou nejdříve tuhé, mírně zvětšené a pohyblivé proti okolí. Při pokročilejším procesu v uzlině dochází ke vzniku dutiny vyplněné hnisem. Hnis se postupně provalí na povrch píštělí a kůže nad uzlinou se začíná rozpadat. Mízní uzliny postižené nádorovým procesem se odstraňují při operaci prvotního nádoru. Lymfatické uzliny ale mohou být zvětšeny i při jiném než nádorovém postižení, proto pokud na sobě pacient nepozoruje projevy v ústech, není nutné dělat ukvapené závěry. Mízní uzliny se totiž zvětšují i při zánětlivém postižení uzlin ať už bakteriálního, virového nebo parazitárního původu. V drtivé většině případů je nutné léčit dané choroby antibiotiky nebo antituberkulotiky. Proto ani v tomto případě není dobré zbytečně otálet s návštěvou lékaře.
Puchýře na jazyku jsou velmi bolestivé ranky, které se mohou objevit z různých důvodů. Při vzniku těchto ranek je každá činnost jazyka velmi bolestivá. Puchýřky se objevují už v kojeneckém věku a ani v dospělosti není jejich výskyt ojedinělý.
Příčiny
Existují různé formy puchýřů a každá z nich se objeví z jiného důvodu. Patří sem: puchýřky na jazyku při horečce; opary; afty; slintavka, která se projevuje puchýři na jazyku; kvasinková infekce; avitaminóza; alergie; nedostatek vitamínu B, poranění jazyka; kousnutí se do jazyka.
Léčba
Výskyt puchýřů na jazyku trvá zhruba jeden týden a pak zmizí. Obvykle není potřeba žádná léčba. Pokud však puchýře do týdne nezmizí anebo se jejich výskyt opakuje, je nutné navštívit lékaře, který zjistí příčinu a stanoví případnou léčbu.
Rizika
Rizika puchýřků jsou spojena s příčinou onemocnění. Může se jednat o jeden z následujících problémů.
Pupínky na jazyku – pokud se vám na jazyku objevily pupínky a nezpůsobují vám žádné potíže, tak se jedná pouze o zvýraznění chuťových pohárků na povrchu jazyka. To je typické pro stavy po nemoci, kdy dochází k rychlejší obměně buněk na povrchu jazyka. Není potřeba se v této situaci nějak speciálně chovat, situace se napraví spontánně.
Bradavice na jazyku – pokud se vám na jazyku vytvořila bílá bradavička, může se jednat o slizniční papilu, což je zcela normální nález, mohla by to však být eventuálně i virová bradavička nebo kondyloma. Kondylomata se zpravidla na jazyku neobjevují, přesto se to ale vyloučit nedá. Důležité je vědět, že když se objeví bradavice na jazyku, měli byste se chovat tak, abyste je nepřenesli dál. Ani pacient, ani další osoby se nesmí bradavic dotýkat, aby nedošlo k jejich přenosu. Doporučuje se návštěva lékaře k bližšímu vyšetření.
Vřídky na jazyku – v počátcích nemají vřídky na jazyku specifickou symptomatologii. Prvotní příčinou jsou obvykle známky zánětu dané oblasti (na rozdíl od zánětů jsou obtíže často jednostranné); objevuje se škrábání v krku, bolest, pocit cizího tělesa, krev ve slinách. První příznaky se často přehlédnou. S postupem času se symptomy zvýrazňují a stupňují, bolest může vystřelovat do ucha. Pokud vřídky na jazyku neustoupí, je důležité vyhledat lékaře, jelikož by mohlo jít o závažný problém spojený se zhoubným bujením. Maligní (zhoubný) nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastáze. Roste rychle, příznaky začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces.
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
Cushingův syndrom je endokrinní porucha způsobená vysokou hladinou kortizolu v krvi. Syndrom může být způsoben příjmem glukokortikoidů nebo nádory produkujícími kortizol či adrenokortikotropním hormonem. Příčinou onemocnění může být adenom hypofýzy, která produkuje velké množství adrenokortikotropního hormonu, jenž následně způsobí nadprodukci kortizolu v nadledvinkách. Mezi projevy nemoci patří zvýšená chuť k jídlu, obezita, únava, změny nálad, deprese, zvýšení krevního tlaku a diabetes mellitus, zvýšení krevního cukru, snížení hustoty kostní hmoty, snížení sexuálního pudu či poruchy menstruace. U zdravých lidí jsou hladiny kortizolu velmi nízké během spaní a nejvyšší hned po probuzení. Tento rytmus se mění, jestliže člověk pracuje v nepravidelných směnách (např. noční směna) a spí v různou denní dobu. U Cushingova syndromu je rytmus většinou poškozen. Cushingův syndrom se vyskytuje nejen u člověka, ale je také poměrně častý u domácích psů a koní.
Základním laboratorním vyšetřením při podezření na poruchu funkce štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu – TSH v krvi. TSH je hormon předního laloku podvěsku mozkového (adenohypofýzy) a jeho koncentrace se zvyšuje tehdy, když přestává štítná žláza tvořit hormony v dostatečném množství. Je-li TSH normální, můžeme poruchu funkce štítné žlázy až na vzácné výjimky vyloučit a další vyšetření nejsou potřeba. TSH zvýšené nad 3,8–4,1 mIU/l svědčí v naprosté většině případů pro subklinickou či plně rozvinutou hypotyreózu (sníženou funkci štítné žlázy). V některých případech je vhodné doplnit i vyšetření sérové koncentrace vlastního hormonu štítné žlázy (volného tyroxinu FT4), vzácně se vyšetřuje i volný trijodtyronin (FT3).
K objasnění příčiny hypotyreózy slouží vyšetření sérových koncentrací tyreoidálních protilátek (specifičtější a senzitivnější protilátky proti tyreoidální peroxidáze TPOAb, nebo méně specifické a senzitivní protilátky proti tyreoglobulinu – TgAb) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita tyreoidálních protilátek svědčí pro autoimunitní příčinu hypotyreózy – chronickou autoimunitní lymfocytární tyreoiditidu. V těchto případech bývá také typický ultrazvukový na štítné žláze. Jestliže je TSH snížené pod 0,4 mIU/l (respektive pod 0,3–0,5 mIU/l podle použité vyšetřovací metody), je situace o něco komplikovanější, protože příčin sníženého (neboli suprimovaného) TSH může být více. Kromě zvýšené činnosti štítné žlázy (hypertyreóza) může jít o takzvanou nespecifickou supresi TSH, například při závažném celkovém onemocnění, centrální hypotyreózu (na podkladě poškození adenohypofýzy), nebo o supresi TSH způsobenou léčbou hormony štítné žlázy. K odlišení těchto příčin je potřeba dovyšetřit FT4 a FT3 v séru. Spíše výjimečně je ve sporných případech nutné k odlišení nespecifické suprese TSH a subklinické hypertyreózy (snížené TSH při normálních hodnotách FT4 a FT3 v séru) použít takzvaný TRH test.
Je-li laboratorně potvrzena hypertyreóza (tyreotoxikóza, zvýšená funkce štítné žlázy), je třeba dovyšetřit její příčinu. K tomu slouží v první řadě vyšetření koncentrace protilátek proti TSH receptoru v séru (TRAK) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita TRAK a typický nález na ultrazvuku svědčí pro autoimunitní typ hypertyreózy – Gravesovu-Basedowovu tyreotoxikózu. Jsou-li protilátky TRAK negativní (nebo hraniční) a na ultrazvuku jsou přítomny uzlové změny, jde obvykle o hypertyreózu na podkladě takzvané tyreoidální autonomie. Ta může být buď unifokální (takzvaný toxický adenom), nebo multifokální (takzvaný polynodózní struma), nebo výjimečně difuzní. Přetrvávají-li nejasnosti, lze k odlišení toxického adenomu a polynodózní strumy v některých případech doplnit scintigrafii štítné žlázy 99mTc-technecistanem sodným.
Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, vyskytují se u 36–60 případů na 1 milion obyvatel a mezi zhoubnými nádory zaujímají 0,5–1 %. Přesto patří u mladších lidí ve věku do 45 let mezi pět nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Rizikovým faktorem je předchozí radiační zátěž (například stavy po ozařování krku, větší výskyt v oblastech, kde došlo k jaderným katastrofám a podobně), výskyt v rodině, jiná onemocnění štítné žlázy, nedostatek jodu a hormonální vlivy.
Nádory štítné žlázy mohou být benigní, nejčastější jde o folikulární adenom, nebo maligní – karcinom. Karcinomy štítné žlázy jsou značně různorodé, představují nehomogenní skupinu nádorů, jejíž jednotlivé formy se liší nejen histologicky, ale především biologickým chováním. Vyžadují odlišné léčebné postupy a mají i různou prognózu, od nádorů s velmi příznivým průběhem a dobře ovlivnitelných terapií, které jsou nejčastější, až po vzácné typy s vysokou agresivitou. Karcinomy štítné žlázy se rozdělují na diferencované (papilární a folikulární), nediferencované (anaplastický) a medulární karcinomy štítné žlázy. Ve štítné žláze se mohou vyskytnout nádory z lymfatické tkáně (lymfomy) nebo metastázy jiných malignit a vzácně sarkomy.
Prognóza karcinomů štítné žlázy závisí na histologické formě nádoru. Nejméně agresivní jsou diferencované karcinomy, zejména papilární, horší prognózu má karcinom medulární a nejagresivnější je karcinom anaplastický. U papilárního karcinomu je přežití u více než 85 % případů, u folikulárního 46 % a medulárního 25 %. Zásadní je vhodně zvolená terapie, která kombinuje chirurgické odstranění štítné žlázy, léčbu radijodem a hormonální supresní léčbu.
V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlíku ultrazvukem. V některých případech je vhodná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel na štítné žláze stále roste, přikračuje se k operaci. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, pak jde o totální tyreoidektomii (v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok, což se označuje jako lobektomie (v takových případech, kdy je nález příznivý a druhý lalok je zcela zdravý). Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jodem, tedy k aplikaci terapeutické dávky radiojodu.
Hladina kortizolu se testuje v krvi nebo ve slinách. Tím je monitorována funkce nadledvinek. Test ze slin kontroluje kortizol v různých denních dobách. Testy se dříve používaly k odhalování Cushingova syndromu a Addisonovy choroby (závažná onemocnění nadledvinek), dnes je lékaři častěji používají k vyhodnocení hypoadrenalismu. Normální hladina kortizolu je nízká večer a vysoká ráno. Těhotenství, stres a nemoc mohou zvýšit hladinu kortizolu.
CT nadledvinek je doplňující vyšetření, které se provádí z důvodu podezření na adenom nadledviny, který pokud je aktivní, by mohl produkovat aldosteron, který zasahuje do metabolismu sodíku a vody v organismu a vede posléze při nadměrném množství k rozvoji sekundární hypertenze (vysokého tlaku). V případě, že by se potvrdil, pacient se po jeho odstranění zbaví i vysokého tlaku a léků, které užívá.
V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlu ultrazvukem. V některých případech je vhodná takzvaná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel nadále roste, přikračuje se k operativnímu řešení. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu (takzvaná totální tyreoidektomie –v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok (takzvaná lobektomie – v takových případech, kdy je nález FNAB příznivý a druhý lalok je zcela zdravý).
Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek FNAB je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jódem, tedy k takzvané aplikaci terapeutické dávky radiojódu.
Primární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou daleko častější než sekundární a jejich hlavním zástupcem je Graves-Basedowova choroba. Ta patří mezi autoimunitní onemocnění, která se vyznačují tvorbou protilátek proti buňkám vlastního těla. Imunitní systém doslova bojuje proti vlastním orgánům. A právě tyto protilátky narušují tvorbu T3 a T4, což vede k jejich zvýšenému vylučování do krve. Touto nemocí jsou nejvíce postiženy ženy mezi 30. a 60. rokem života. Kromě urychleného metabolismu lze na těchto nemocných pozorovat obvykle strumu neboli zvětšení štítné žlázy v přední části krku a „vypoulené" oči, takzvaný exoftalmus. Druhou nejčastější příčinou zvýšené funkce štítné žlázy je adenom, což je nezhoubný nádor. Další příčiny jsou méně časté, jde především o záněty štítné žlázy, které se mohou obzvláště zpočátku projevovat hypertyreózou.