POSUNUTÁ PLOTÝNKA

Poruchy oční pigmentace

Hypertrofie sítnice

Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.

Hypertrofie sítnice – fotografie

Zde najdete fotografie, na nichž je vidět hypertrofie sítnice.

Skvrny na bělmu

Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.

Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.

Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.

Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.

Skvrny na bělmu foto

Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.

Skvrny na duhovce

Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.

Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Oční pigmentace

Příběh

Ve svém příspěvku VYHŘEZLÁ PLOTÝNKA CVIKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Jandová.

Od listopadu jsem v PN. Rehabilitace ani léky nezabírají. Absolvovala jsem obstřiky pod CT a teď čekám, zda zaberou nebo ne. Jsem z toho již nervní, protože mám 4 roky do důchodu a nevím, co si počít.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Schreyerová.

Dobrý den, manžel má úplně stejný problém s páteří jako vy. Nyní byl na prvním obstriku pod CT. Kolikrát jste prosím byla na obstrikach a do kdy po obstriku to tak polevilo?. Děkuji.

Zdroj: příběh Vyhřezlá plotýnka cviky

Lze otěhotnět mimo plodné dny?

Otěhotnět mimo plodné dny je nemožné. Je třeba ale určit spolehlivě ony plodné dny, protože realita je občas úplně jiná než výpočty. A stačí málo, třeba stres, nemoc, a ovulace je posunutá. Proto pokud si žena není 100% jistá, kdy ovulovala, je metoda takzvaných plodných a neplodných dnů značně nejistá. Podle této metody se podařilo během 1 roku otěhotnět 20 % žen. Využívá zjištění, že žena může otěhotnět jen v některé dny během menstruačního cyklu. Je založena na omezené době životaschopnosti spermií a vajíčka. Po ovulaci je vajíčko bez oplození schopno přežít maximálně 72 hodin. Životnost spermií v těle ženy se odhaduje maximálně na 7 dní. Plodné období ženy by tedy mělo začínat sedm dní před ovulací a končit tři dny po ní. Spolehlivost metody není vysoká. Závisí na disciplinovanosti partnerů a na tom, s jakou přesností se podaří určit ovulaci. K jejímu přesnému určení se používá řada metod – kalendářová metoda, měření bazálních teplot, hlenová metoda, změny na děložním čípku, symptotermální metoda a stanovení ovulace pomocí krystalizace slin.

Zdroj: článek Plodné dny

Příběh

Ve svém příspěvku SOOLANTRA DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.

Několik let se potýkám s růžovkou kůže, teď jsem se tady dozvěděla že mast Soolantra mi může pomoc na růžovku. Můžu ji normálně koupit? A jaká je její cena?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.

dobry den dřive se s ichtiolovou masti mazali kravičkam vemena při zanětu. jemožno touto masti mazat po porodu vyhřezlou plotenku. prosim o odpověd. děkuji .iva

Zdroj: příběh Soolantra diskuze

Technický aceton

Aceton (dimethylketon, propanon) je z chemického hlediska zajímavý nejen jako organické rozpouštědlo, ale také jako výchozí surovina syntéz. Reaktivitu acetonu způsobuje přítomnost karbonylové skupiny. Kyslík má větší elektronegativitu než uhlík, a proto tuto vazbu polarizuje tak, že na kyslíku je parciální záporný a na uhlíku parciální kladný náboj. Aceton tedy reaguje s nukleofilními činidly, která mají přebytek elektronů. Tímto způsobem se může adovat například etanol, voda, kyanid nebo ylid. Aceton vykazuje rovněž keto-enol tautomerii, i když rovnováha této reakce je výrazně posunuta ve prospěch keto formy. Enol forma se vyskytuje v 6,3 × 10−6 procentech. Přesto je tento jev, takzvaná enolizace, velmi důležitý pro reaktivitu. Díky tomu podléhá aceton například halogenaci či nitrosaci.

Aceton je bezbarvá kapalina s teplotou varu 56,53 °C s charakteristickým zápachem. Je prudce hořlavý – páry acetonu ve směsi se vzduchem po iniciaci jiskrou či plamenem vybuchují. Je toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Pro vysokou těkavost a narkotické účinky bývá zneužíván jako droga. Kvůli vysoké toxicitě a snadné dostupnosti se tak stává velice nebezpečnou drogou. Výskyt abúzu acetonu (a obecně organických rozpouštědel) však v posledních letech jeví sestupnou tendenci a zpravidla se vyskytuje u uživatelů ze sociálně nižších vrstev (v převážné většině případů jsou uživateli mladiství). Mezi objektivní příznaky patří nystagmus, setřelá řeč, vrávoravá chůze, snížené psychomotorické tempo až somnolence či naopak agresivita. Intoxikovaný může jevit známky podobné opilosti, zpravidla je však lze odlišit podle zápachu, který je cítit z jeho dechu či oblečení intoxikovaného (nesmí být zaměněno s acidotickým zápachem dechu diabetika!). Mezi subjektivní příznaky patří euforie či naopak apatie, diplopie, svalová slabost a únava. Mohou se objevit paranoidně-halucinatorní příznaky či jiné projevy toxické psychózy. Aceton může být přítomen i v jiných drogách jakožto nežádoucí příměs (používá se jako prekurzor či výchozí látka při jejich výrobě) − typicky pervitinu. Při nadužívání se může rozvinout psychická závislost, odvykací stav je bez somatických příznaků.

Při expozici acetonovým parám či po pozření acetonu může dojít k poruchám krvetvorby a imunity. Časté jsou chronické záněty dýchacích cest a poškození jater či CNS. Při akutní intoxikaci je nutno dotyčného resuscitovat nebo použít inhalaci kyslíku.

Aceton se vyrábí oxidací (dehydrogenací) isopropylalkoholu nebo rozkladem octanu vápenatého. Další možností je výroba z kumenu oxidací peroxidem vodíku, ze kterého vzniká kumylhydroperoxid, který v kyselém prostředí přesmykuje na aceton a fenol. Aceton

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Aceton