Zajímáte se o téma PŘÁTELÉ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Smuteční řeč je velmi složitým slohovým útvarem, protože řečník v něm musí vyjádřit pocity pozůstalých. Náš článek může sloužit jako takový vzor, jak je možné napsat smuteční projev.
Smuteční řeč na pohřbu babičky
Drahá rodino, zarmoucení přátelé, smuteční hosté,
Dnes nás sem do těchto smutných míst přivedla ztráta blízké osoby. Náš svět opustila žena, která celý svůj život zasvětila své rodině a péči o druhé. Stejně jako naše oči se zalévají slzami při vzpomínce na paní Alenu Černou, tak i její oči plakaly v jejích posledních chvílích při pomyšlení, že nás navždy opouští. Až do poslední chvíle měla na srdci jen naše blaho, a stejně jako celý svůj život, tak i před smrtí myslela jen na druhé. Teď nás navždy opustila a její místo v našich srdcích je na jednou tak prázdné. Vzpomínky, které nám na ni zůstaly, jsou naší jedinou útěchou. Každý, kdo ji znal, se mnou bude jistě souhlasit, že by si nepřála, abychom nad jejím odchodem prolévaly potoky slz. Byla by raději, kdybychom se usmály při vzpomínce na ni. Náš úsměv jí byl vždy bližší než naše slzy, a proto i teď provázejme její rozloučení úsměvy při připomínce jejího života.
Má milovaná babička se narodila v roce 1940. Většinu dětství se starala o svých pět mladších sourozenců, které měla velmi ráda. Po skončení základní školy si zvolila svůj životní směr, přála si být květinářkou. Květiny milovala od dětství a neuměla si představit, že by pracovala v jiném oboru. Po dokončení školy si našla práci v oboru a snila svůj sen o tom, že jednou si otevře i vlastní podnik. Svůj sen nakonec také uskutečnila, i když jí to stálo mnoho úsilí, vynaložené práce nikdy nelitovala. Pro mnoho práce neměla příliš čas na zábavu, a tak uvítala, když jí nejlepší kamarádka seznámila s mladým zedníkem. Z jejich vztahu se vyklubala pravá láska, která s sebou přinesla i velké radosti v podobě tří synů Václava, Karla a Josefa. Má babička spolu s dědečkem usilovně pracovali, aby se jejich děti měly dobře, bohužel jim ale na samotné děti moc času nezbývalo. Synové jim rychle odrostli a založili vlastní rodiny. Nikdo nemohl být pyšnější než má babička, když viděla, jak její synové dosahují úspěchu v pracovním i osobním životě. Radovala se, když jí postupně vkládali do náruče další a další vnoučata. Nakonec se z ní stala sedminásobná babička vnoučat Alenky, Jozífka, Martinky, Davídky, Filípka, Matýska a Vašíka. O vnoučátka se babička starala vzorně, užívala si je a velmi milovala, vynahrazovala si, co jako maminka zameškala. I pro nás, vnoučata, byla někdy více matkou než babičkou. Pomáhala nám se vším, co nás trápilo, utěšovala nás při různých bolístkách, učila nás číst i psát, pomáhala nám vyrovnat se se všemi problémy dospívání, učila nás jak jednat s lidmi a jak se starat o přírodu tak, aby nám to jednou vrátila,
Ve svém příspěvku ZELENÁ KÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JUDr.František Koloc.
Vážení přátelé. Já jsem 60 kapslí t.j.400mg onoho zázraku obdržel na dobírku za necelých 900,- Kč !!!!!!!!!!! Jak je to možné, nevím.A že bych byl spokojený s výsledky užívání, nemohu říci.Bohužel ač vysokoškolského vzdělání, sám se musím pokládat za blba.Všem hezký pozdrav a jsem komukoliv k dipozici. Sám jsem zkusil jak chutná lidská blbost. Mohl jsem mít na dva měsíce krmení pro svého psa a krmení kvalitního. FrK.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dovolte mi, abych Vám poděkoval, že v této těžké chvíli stojíte při nás a přišli jste se rozloučit s naší milovanou maminkou. Vaše lítost mi dává naději, že má maminka nebude nikdy zapomenuta a že kromě nás, její blízké rodiny, si její vzpomínku uchováte i Vy. Úcta, kterou jste jí dnes vzdali, mi vhání slzy do očí a zároveň budí radost v srdci, dokazuje mi, že život mé maminky měl smysl. Vím, že i ona sama, by dnes byla Vaší láskou dojata a poctěna, protože jí nikdy nepovažovala za samozřejmost a každého z Vás si velmi vážila. Pozvedněme sklenku a s tichou vzpomínkou si připijme na naši milovanou maminku, manželku, sestru, babičku a přítelkyni. Nikdy na tebe nezapomeneme.
Projev blízkého přítele
Drahá truchlící rodino, milí přátelé,
Dovolte mi, abych i já, blízký přítel zemřelého Josefa, na něj zavzpomínal a podělil se s Vámi o svou vzpomínku na něj. Josef byl skvělým kamarádem, rodičem, manželem, kolegou, byl člověk plný energie a lásky k životu. Jeho mysl plná ideálů nás spojila nejprve jako kolegy, později i jako přátelé. Bylo mi ctí stát mu po boku ve chvílích dobrých i zlých, stejně jako on stál za každé situace při mně. Byl jediný, kdo se se mnou upřímně radoval z každého mého úspěchu a zároveň on jediný se nikdy nebál mi říct, že něco dělám špatně. Byl můj jediný pravý přítel a já ho měl a mám za to rád. Proto vás prosím, pozvedněte spolu se mnou sklenku na počest muže, který uměl prožít svůj život tak, že mu každý z nás může závidět a jeho vzpomínku si navždy uchovejme.
Na cestě životem občas každý potřebuje poradit jak dál. S nedostatkem sebevědomí se nikdo nerodí. Nedostatek sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, se získává a upevňuje životními zkušenostmi.
Největší vliv na sebe máte vy sami. Zde je návod, jak si vypěstovat sebevědomí. V podstatě jde o to, abyste svoji mysl naprogramovali tak, aby začala myslet správně a vaše myšlení vás podporovalo a ne shazovalo. Výzkumy ukazují, že nemá smysl šťourat se v minulost a dokola vyvolávat negativní zážitky, protože problémy se tím jen upevňují. Je spíše zapotřebí změnit své myšlení správným směrem. Člověka napadne za den asi 75 tisíc myšlenek, samozřejmě je nemůžete všechny kontrolovat, ale můžete určovat jejich směr tím, co si sobě říkáte, co čtete, posloucháte, na co se díváte.
Zamyslete se nad tím, jak sami k sobě promlouváte. Uděláte například nějakou drobnou chybu před někým jiným. Okamžitě si ji začnete vyčítat. Vyčítáte si ji ten den, pak ještě večer a možná i druhý a třetí den. Zamyslete se teď ale nad jednou věcí. Kdyby tu samou chybu udělal váš kamarád, mluvili byste s ním takto? Opakovali byste mu tyto věci celý den, pak ještě večer a i druhý a třetí den?
Nestěžujte si. Teď jste tedy zjistili, že za vaše nízké sebevědomí můžou vaši rodiče, kamarádi, učitelé a jiní lidé. Máte možnost buď si stěžovat, jaký jste chudáček a těmto lidem to vyčítat, pak se ale situace pravděpodobně nezmění, nebo se rozhodnout s tím něco udělat a začít na sobě pracovat a postupně se dopracovat k vytouženému sebevědomí. Popravdě zase tolik se litovat nemusíte, samozřejmě se vám nemusí líbit životní styl a máte plné právo toužit po lepším životě a pracovat na tom, abyste ho získali, ale na druhou stranu si uvědomte i pozitivní stránky svého života.
Stanovte si cíl. Určete si a sepište si své cíle a každý den se na ně dívejte. Údajně jen 5 % lidí uspěje, a jsou to ti, kteří mají stanovené a sepsané své cíle. Na jedné univerzitě dělali průzkum, ptali se žáků na jejich cíle. Jen 3 % z nich znala své cíle a měla je napsané. Za 30 let všechny studenty vyhledali a zjistili, že právě těmto 3 % žákům se dařilo nejlépe. Dokázali nahromadit větší bohatství a celkově měli v životě viditelnější úspěchy než ti, jež své cíle napsané neměli.
Zaznamenejte si své úspěchy, vaše kladné stránky a za co jste vděčný. Mohou to být i malé úspěchy provázející vás celý život. Například udělali jste řidičák, přijímací zkoušky na střední školu, odmaturovali jste, upekli koláč, ve třetí třídě zbili rivala. Co vás napadne.
V naší poradně s názvem BRNĚNÍ A MRAVENČENÍ KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Drazí přátelé, rád bych se s vámi podělil o zkušenosti s vyléčením brnění a mravenčení končetin. Brnělo mě levé stehno na vnější straně. Postupně se to během 3 let zhoršovalo a nejvíce se to projevovalo v leže. Dokonce mně to ke konci začalo občas i budit. Ale teď nevím co to je mít pocit brnění nebo mravenčení. Dříve bylo stehno na straně citlivé na dotek a teď je úplně normální jako na druhé noze. Jedinou změnu, kterou jsem učinil a která vedla k vyléčení, je každodení užívání několika minerálů a vitamínů.
Ráno:
1000 mg Vitamínu C s postupným uvolňováním
400 mg Vitamínu E
2000 mg Omega 3
1 g Vápníku
Večer:
500 mg Magnézia (50g hořčíku čisté váhy)
15 mg Zinku
25 mg Vitamínu B6
K tomu pravidelně chodím do sauny, kde se poctivě vyhřeju a ochlazuju se studenou vodou po celém těle. Saunu jsem dělal i dříve a brnění ani mravenčení to samo o sobě nevyléčilo. Jen tyhle doplňky pomohly. Věřím, že to pomůže třeba i vám koho trápí tyto nepříjemné pocity. Mě to vyléčilo za dva měsíce. Úžívám to trvale a brnění nemám.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
Ve svém příspěvku CVIKY NA VÝHŘEZ PLOTÉNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jiří Kostruh.
Vážení přátelé,
opíšu vám diagnozu ZLS sy vertobrogenní iritace S1 bilat ct L4S1 4/18 he paramed vpravo L45 cirk. Protruze L5S1. bez ortopedické intervence.
Musím chodit pomocí berlí, mám trochu znecitlivělá chodidla, bolesti v kyčlích, ve stehnem a lýtkách.
Jsem po obstřiku pod CT a stav se mi po tomto obstřiku mírně zlepšuje.
Mohli byste mi navrhnout systém potřebných cviků? Jsem sportovně založený 186/92, věk 68, pravidelně jsem chodil do fitka, plavu, jezdím na kole a provozuju bojový sport ruská systema, skákal jsem padákem, takže cvičit budu usilovně a rád, protože mi sport chybí, lidově řečeno - "jak sfiňa".
S pozdravem
Ing. Jiří Kostruh
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku MUDR JAN ŠULA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr m.
na internetu se daji vsechny knihy objednat bezproblemu preji hodne stesti me velice pomohly ctyri dohody od pana duska poslechnete si audio verzi. preji hodne stesti
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka Tichoňová.
Děkuji. Některé knihy už jsme si objednaly a čtyři dohody znám:) Je tam mnoho mně blízkého. Momentálně čtu knihu od Clemense Kuby Tajemství sebeléčení a uzdravení ( jen nevěřím v reinkarnaci ) Všechno čím bych ale mohla snad nasměrovat své přátele s bipolární poruchou k uzdravení... Mám je moc ráda a... Přeji hezký den. S úctou...
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
Ve svém příspěvku KOLAGEN A JEHO NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Strnadová.
Milí přátelé,
Nevím, zda je můj problém vyvoláván kolagenem nebo něčím jiným, ale kolagen se mi v tom jeví dost podezřelý.
Po extrakci zubu (6 dole) mi pan doktor zavedl (prý kvůli zpevnění kosti) do děr po koříncích kolagen.
Od té doby (už měsíc) se nemohu zbavit odporného pocitu upatlanosti, lepivosti v ústech. Je sice pravda, že jsem dostala také antibiotika na týden (pod zubem byl zánět), ale takovou katastrofu mi atb nikdy neudělala a vedlejší účinky byly vždycky do tří dnů pryč.
Když si vyčistím zuby, pět minut si vychutnávám úžasného pocitu čistoty v puse. Ale pak je to zpět.
Vzhledem ke složení kolagenu by mě podobná reakce nepřekvapila. Kolagen krmí kdejaké mikroby, které se pak v ústech vesele množí. Ocením jakýkoli odbornější názor či vlastní zkušenost. Díky předem.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Smuteční hostina (také nazývaná kar) není nezbytnou součástí pohřbu. Pokud se koná, tak vždy až po pohřebním obřadu a obvykle se jí účastní jen úzká rodina a nejbližší přátelé. Hostů ale může být samozřejmě více, vždy záleží na rozhodnutí rodiny, která hostinu obvykle pořádá. Pohřební hostina je pořádaná na počest zesnulého. Na pohřební hostinu se zve předem, není ale nutné, aby na hostinu šli všichni, kteří se účastnili pohřebního obřadu. Obvykle se pozvánka k hostině přiloží ke smutečnímu oznámení. Hostina se zpravidla koná někde blízko obřadní síně, pokud je ve větší vzdálenosti, musí pořádající zajistit i odvoz pro hosty.
Smuteční hostina může mít několik rozdílných průběhů. Může se jednat jen o krátké setkání pozůstalých, při kterém se připije na počest zesnulého. Obvykle takové setkání trvá asi hodinu a není pro něj nutné pořádat žádný raut. Postačí jen nějaké maličkosti k vínu (víno by se také nemělo dolévat, je to opravdu jen krátké setkání). Další možností je uspořádat hostinu v blízké restauraci, taková hostina se obvykle skládá z přípitku na počest zesnulého, krátkého oběda, případně malého zákusku. Ani toto setkání se příliš neprodlužuje. Některé rodiny dávají přednost ale domácí hostině, která se koná většinou v domě zemřelého, o hostinu se postarají opět její pořádající. Jídlo můžou dodat příbuzní, nebo se může objednat. Vždy záleží na rozhodnutí pořádajících. Tento typ hostiny se může protáhnout i na několik hodin.
Ukázka řeči na smuteční hostině
Drahá rodino a přátelé,
Děkujeme Vám, že jste dnes s námi sdíleli náš žal. Naše maminka by jistě byla šťastná, kdyby věděla, kolik lidí se dnes sešlo, aby si ji připomnělo a vyjádřilo jí úctu. Všem nám byla blízká srdci a věřím, že na ni nikdo z nás nezapomene. Věnujme ji teď, prosím, tichou vzpomínku a pozvedněme sklenku a připijme si na naši milovanou matku, sestru, babičku i přítelkyni. Vždy budeš v našich srdcích.
V naší poradně s názvem BYLINKY NA SKLIVCOVÉ ZÁKALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindrich.
Přátelé, znáte nějaké kůry, byliny či jiné postupy, jak se zbavit, aspoň trochu, sklivcových zákalků? Stačilo by zastavir progresi jejich tvorby. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Se zákalkami je to svízel. Každý je máme a každému vadí. Jelikož se vyskytují uvnitř oka ve sklivci, což je uzavřená struktura bez možnosti ji ovlivnit zvenčí, tak neexistuje žádný přírodní postup, jak se jich zbavit nebo alespoň zastavit jejich progresi.
Zákalky se postupem věku zhmotňují a někdy mohou zastínit zorné pole tak, že je třeba je odstranit. To se dá provést jedině oční operací a to odsátím sklivce i se zákalkami a nahrazením jinou vhodnou tekutinou. Účinná je také terapie laserem, kdy se zákalky rozbijí na menší kousky, které nejsou tak rušivé, ovšem dále zůstávají v oku.
Pokud vás trápí zákalky, určitě si o tom promluvte se svým očním lékařem, který se na ně může podívat a zhodnotit, co s s nimi dá dělat. Na výběr máte: zvyknout si na ně, odsát je a nebo je rozbít laserem.
Přestože začít s tukovou dietou může být náročné, existuje několik tipů a triků, kterými si to můžete usnadnit.
Začněte tím, že se seznámíte s etiketami na potravinách a zkontrolujete gramy tuku, sacharidů a vlákniny, abyste zjistili, jak se vaše oblíbené potraviny mohou hodit do vašeho tukového jídelníčku.
Naplánovat si jídlo předem může být také užitečné a může vám pomoci ušetřit čas navíc během týdne.
Mnoho webových stránek, blogů o jídle, aplikací a kuchařských knih také nabízí keto-friendly recepty a nápady na jídlo, které můžete použít k sestavení vlastního menu.
Alternativně některé služby dodávání jídel dokonce nabízejí keto-přátelské možnosti pro rychlý a pohodlný způsob, jak si vychutnat keto jídla doma.
Když máte málo času, podívejte se na zdravá mražená keto jídla.
Když jdete na společenská setkání nebo navštěvujete rodinu a přátele, možná bude lepší přinést si vlastní tučná jídla, což může mnohem snáze omezit chutě a držet se svého jídelníčku.
Život přináší řadu obtížných situací, se kterými se musíme vypořádat (zvládnout je nebo vyřešit). Pokud jsou tyto události obzvláště tíživé, objevují se často nebo jsou z našeho pohledu neřešitelné, riziko rozvoje deprese stoupá. Jak už bylo uvedeno dříve, záleží na řadě faktorů, které ovlivní, jaký dopad na nás tyto události budou mít. Sčítají se zde dědičné vlohy, situace v původní rodině, osobnostní výbava a dovednosti získané během života, životní styl, zdravotní stav a sociální zázemí (přátelé, současná rodina, práce). Životní události mohou být velmi rozličné a mezi nejvíce zátěžové patří: úmrtí partnera nebo partnerky, úmrtí blízkého člena rodiny, vážný úraz nebo nemoc, ztráta zaměstnání, odchod do důchodu, nemoc či úmrtí blízké osoby, finanční problémy, problémy a neshody v partnerském vztahu (intimní či komunikační), studijní problémy. Zátěžové mohou být i jinak pozitivní situace: ukončení studia, sňatek, narození dítěte, povýšení v zaměstnání a podobně.
Informujte rodinu a přátele, že jste alergičtí na ořechy a arašídy. Pokud je alergické vaše dítě, ujistěte se, že lidé, kteří o něj pečují, jsou informováni (školka, škola, příbuzní). Zároveň je důležité dávat pozor na to, že někteří lidé s alergií na ořechy mohou špatně reagovat i na některé luštěniny, jako je sója, fazole, hrášek, protože tyto potraviny obsahují podobné alergeny jako arašídy.
Deprese je závažné psychické onemocnění, je to nemoc postihující celý organismus. Není to slabost, nedostatek vůle nebo sebekázně, ale duševní porucha, která není vůlí ovlivnitelná. Pro depresi je charakteristické opakování epizod chorobnému smutku, beznaděje, ztráty energie, vůle, sebedůvěry a radosti ze života. Deprese je provázena pesimistickými výhledy do budoucna, poklesem výkonnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostmi, pocity méněcennosti a domnělého provinění, myšlenkami na sebevraždu, poruchami spánku, poruchami soustředění, nezájmem o sebe, svou práci, rodinu přátele, koníčky a záliby, které dříve těšily. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší v tom, že je intenzivnější než smutek, trvá déle a nepříznivě ovlivňuje výkonnost.
Deprese postihuje někdy v průběhu života až 17 % obyvatelstva. Aktuálně trpí depresí 6–7 % obyvatelstva. Vyskytuje se dvakrát častěji u žen než u mužů. Je to jeden z nejčastějších zdravotních problémů, které lidé v životě musí řešit. Každoročně onemocní depresí 5 % obyvatelstva, nezávisle na věku. Je nejčastější příčinou pracovní neschopnosti.
Deprese je léčitelné onemocnění. Bez léčby mohou příznaky onemocnění trvat i léta. Vždy platí, že čím dříve léčba začne, tím dříve deprese odezní. Neléčená deprese vede ke ztrátě výkonnosti, k izolaci pacienta, ztrátě radosti ze života a také k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu tím, že snižuje obranyschopnost organismu.
Základem pro úspěšnou léčbu anorexie je dostat se včas do rukou odborníků. Nemocní, kteří se absolutně neizolovali od světa, mají mnohem větší šanci na vyléčení, neboť si většinou rodina nebo přátelé všimnou, že něco není v pořádku. Anorexie s 10% úmrtností „kraluje‟ žebříčku psychických chorob, což z ní dělá nebezpečnou nemoc, již není radno podceňovat.
U akutních pacientů, kteří jsou v ohrožení života kvůli zdravotnímu nebo psychickému stavu, dochází bez výjimek k hospitalizaci. Během ní se jim podávají infuze s výživou doplněné o léky na podporu srdeční činnosti. Následný postup pak závisí na následcích samotné nemoci. Podstatnou součástí léčby je spolupráce nemocného, protože pokud si dotyčný nepřizná závažnost anorexie, nedokáže se zbavit závislosti na ní. Proto se současně léčí tělo i duše (ta za pomoci psychoterapie). Při dlouhém hladovění se tělu nedostávají potřebné vitamíny, minerály a stopové prvky a často bývá kriticky nízká i hladina bílkovin, což je potřeba změnit, a to vhodnou úpravou stravovacích návyků. K ní musí docházet pomalu, jelikož oslabený metabolismus je navyklý na diety a razantní přechod na běžnou stravu by vyvolal šok, jenž by mohl zapříčinit i psychické trauma a to by mohlo opětovně podnítit závislost na hubnutí. Lékař kromě změn stravovacích návyků předepisuje také léky, které mají pomoci „nastartovat‟ metabolismus. Mimo ně existují samozřejmě i rostlinná léčiva a homeopatika.
U vážnějších případů anorexie se většinou již nepodaří obnovit některé funkce organismu a je tedy nutné doživotně dodržovat zvláštní režim stravování. U takových jedinců pak existuje mnohem větší riziko, že podlehnou přesvědčení, že jim normální strava nevyhovuje, a v důsledku toho se opět dostanou do začarovaného kruhu diet.
Jak již bylo výše řečeno, u lidí trpících mentální anorexií není neobvyklé používání různých diuretik (močopudné léky), laxativ (projímavé léky), léků na hubnutí či jiných psychofarmak. U těchto pacientů je potřeba provést detoxikaci organismu, při níž se uvedené látky vyplaví z krve a tkání. To je však teprve začátek.
Mnohem obtížnější a časově náročnější je „psychická‟ část léčby (tedy samotné odvyknutí si), během které se musí změnit chování člověka a jeho postoje k jídlu i vlastnímu tělu. V této souvislosti by měly být vyřešeny emocionální problémy, jež za vším často stojí. Terapie probíhá jak ambulantně, tak i během hospitalizace (záleží na stadiu poruchy). Obecně platí, že čím déle pacient anorexií trpí, tím bývá uzavřenější a odtažitější. Léčba trvá zpravidla několik let a jsou při ní využívána antidepresiva ve spojení s celou řadou terapií. Základem je individuální terapie doplněná terapií rodinnou. Dále se využívají například kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální terapie, aromaterapie nebo svépomocné skupiny (svépomocná skupina je skupina lidí, kteří trpí podobným problémem). Cílem terapií je dodat člověku sebedůvěru a pomoci mu si uvědomit, že nikdo není na své problémy sám.
