Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto tradiční pověst.
Celer – pěstování
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Mladé smrkové výhonky se sbírají v době, kdy smrky kvetou, obvykle tedy v první půlce května. Dejte si ovšem pozor na sběr ve volné přírodě, protože to lesníci neradi vidí a může hrozit i pokuta. Nejlepší je se proto předem domluvit, zkonzultovat místo sběru a strom využít jen částečně. Otrhané mladé výhonky se následně povaří ve vodě, nechají zchladnout a scedí. Odvar se svaří s cukrem do požadované konzistence.
Účinky
Mladé smrkové výhonky jsou bohatstvím, ve kterém se ukrývá tajná léčivá síla. Pokud vás trápí kašel, bolavé průdušky, bolest končetin, svalů, či máte revma nebo zánět šlach, pomůže vám sirup ze smrkového jehličí. Smrkový sirup můžete užívat jak preventivně, tak i ve chvílích, kdy vás tyto neduhy trápí.
Recept za studena I
Ingredience: mladé smrkové výhonky, cukr krupice, větší zavařovací sklenice
Postup: Pomocí nůžek ostříháme nebo rukou natrháme mladé smrkové výhonky, jejichž jehličky ještě nejsou pichlavé a mají dokonale šťavnatou zelenou barvu. Jejich délka by neměla být více než 5 cm. Výhonky omyjeme studenou vodou a necháme oschnout. Poté vezmeme větší čistou zavařovací sklenici a začneme pěchovat první vrstvu (zhruba 5 cm) mladého smrkového jehličí, kterou následně zasypeme cca 1 cm silnou vrstvou cukru a opět na ni položíme vrstvu mladého jehličí. Opakujeme až do chvíle, dokud se sklenice nezaplní. Tu pak přetáhneme celofánem (ze zkušenosti se nedoporučuje uzavírat například mikroténovým sáčkem, víčkem či potravinářskou fólií), který upevníme gumičkou a postavíme na slunný okenní parapet. Během 3 týdnů se ve sklenici tvoří léčivá hustá šťáva. Tu slijeme přes čisté plátýnko do skleniček, pevně zavíčkujeme a uložíme na studené temné místo, nejlépe do ledničky. Nyní máme připravenou léčivou medicínu, kterou můžeme využít například i v kuchyni.
TIP: Doporučuje se přidat sirup do těsta na nekynuté lívanečky místo cukru. Smrkový sirup jim dodá výtečnou chuť a neodolatelnou vůni.
Recept II
Ingredience: 1 kg smrkových výhonků, 1 kg krystalového cukru, 2 litry vody
Postup: Výhonky opláchneme, zalijeme vodou a pod pokličkou skoro půlhodiny vaříme. Přes noc necháme stát a macerovat. Druhý den odvar scedíme, výhonky ještě vymačkáme. Do odvaru přidáme 1 kg cukru a bez pokličky vaříme za častého míchání do požadovaného zhoustnutí. Barva tmavne do finální tmavě zelené. Horký sirup nalijeme do vypařených skleniček, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme opět přes noc vychladnout.
TIP: Ze sirupu se dá připravit speciální vinaigrette na zálivku na saláty, nebo v se do něj nakládají perlové cibulky, které jsou poté úžasnou chuťov
V naší poradně s názvem KOPŘIVOVÝ ČAJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Coufalova.
Dobrý den otče. Prosím,jsou teď ještě kopřivy pořád dostatečně obohacující? Prosím o objasnění délky louhování při sušených a čerstvych. Děkuji Vam
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kopřivový čaj, užívaný jako lidový lék po tisíce let, nyní zaznamenává opětovnou popularitu díky vysokému obsahu živin a schopnosti bojovat proti zánětům.
Pití kopřivového čaje má několik výhod. Mezi jeho tradiční použití patří léčba senné rýmy a sezónních alergií, zvládání zánětů a bolestí kloubů a ochrana proti infekcím močových cest.
Čaj ze sušených kopřiv vs. Čaj z čerstvé kopřivy: Co potřebujete vědět?
Ať už si na výrobu čaje zvolíte sušenou nebo čerstvou kopřivu, obě formy nabízejí zdravotní výhody. Sušený kopřivový čaj je užitečný, protože ho můžete skladovat a používat po celý rok.
Čaj z čerstvé kopřivy na druhé straně nabízí trochu jinou chuť a může mít vyšší hladiny určitých živin. Vše záleží na osobních preferencích.
Pokud se ptáte, jaký je rozdíl mezi sušenou kopřivou a čerstvou kopřivou a kterou nejlépe použít na přípravu kopřivového čaje. Obě varianty mají své vlastní vlastnosti:
Sušená kopřiva : Sušené listy kopřivy mají hlubokou, výraznou chuť. Proces sušení koncentruje přírodní chutě kopřivy, výsledkem je bohatší a plnější čaj. Sušené listy lze přidat přímo do horké vody a jsou k dispozici po celý rok.
Čerstvá kopřiva : Čerstvé listy kopřivy poskytují jasnou, živou chuť, která je často vnímána jako jemnější a „zelenější“ než koncentrovanější, robustnější chuť sušených listů.
Kopřivu je nejlepší sklízet na jaře, kdy jsou listy ještě mladé a měkké. V pozdějším létě se vyplatí vzrostlé zdřevnatělé rostliny posekat a z sklidit nově rašící mladé výhonky v příštích týdnech.
Vaření kopřivového čaje je jednoduchý proces. Ať už použijete kopřivy čerstvé nebo sušené, nejdůležitější je dopřát čaji dostatek času na louhování, abyste do šálku dostali všechny výhody kopřivy. Postupujte podle těchto jednoduchých kroků a uvařte si dokonalý šálek kopřivového čaje a užívejte si zdravotních výhod, které kopřiva nabízí.
Přiveďte vodu k varu. Ujistěte se, že používáte kvalitní vodu, nejlépe filtrovanou.
Vezměte lžičku sušeného kopřivového čaje a přidejte ji do konvičky nebo hrnku. Můžete také použít sítko na čaj, pokud nechcete mít v čaji volné lístky.
Lístky v konvici nebo hrnku opatrně zalijte vroucí vodou. Celé to nechte asi 5 minut louhovat, aby se plně uvolnila chuť a léčivé vlastnosti kopřivy.
Pomocí čajového sítka odstraňte z čaje lístky kopřivy.
Nalijte kopřivový čaj do svého oblíbeného šálku a vychutnejte si uklidňující vůně a chutě.
Ingredience: 60 ks kopřiv, 4 citrony (oloupané), 30 g kyseliny citronové, 2 l převařené vody
Postup: Všechny suroviny necháme 24 hodin luhovat v chladu, přecedíme, přidáme 2 kg cukru a rozmícháme. Protože v sirupu není žádný konzervant, uchováváme ho v chladničce.
Doporučení: Kopřivy je vhodné sbírat jen do května, potom už mají hodně dusičnanů. Nedělejte si tedy sirup po celý rok.
Sirup z kopřiv II
Ingredience na 1 l vody: 130 vršků mladých kopřiv nebo kopřiv do výšky 30 cm, 2 citrony, 1,2 kg cukru, 20 g kyseliny citronové
Postup: Kopřivy po sběru opláchněte ve studené vodě, krátce promixujte v mixéru s litrem vody. Poté dejte do hrnce a nechte 24 až 36 hodin luhovat. Do jiného hrnce přidejte citrony nakrájené na kolečka s kyselinou citronovou a trochou vody. Je dobré je ještě 15 minut vařit, aby citrony pustily chuť. Necháme luhovat nebo povaříme a pak přidáme ke kopřivám a na sporák. Přisypte cukr a míchejte do zhoustnutí, nemusí to být až tak husté, ale takto připravený sirup má skvělou chuť. Kopřivový sirup je osvěžující, čisticí a odvodňující.
Pomazánka s kopřivami
Ingredience: 1 pomazánkové máslo, 2 vejce, černý pepř, 2 velké hrsti mladých kopřiv, případně sůl
Postup: Vejce uvaříme natvrdo, oloupeme a najemno nastrouháme. Lístky kopřivy dáme do studené vody, umyjeme je a hodíme do vařící vody, necháme pouze přejít varem. Poté scedíme a posekáme nadrobno. Do pomazánkového másla, případně tvarohu, vmícháme vejce, kopřivu, ochutíme solí a pepřem. Pomazánku podáváme s pečivem.
Postup: Z tohoto množství surovin připravíme dvě omelety. Vejce nejprve rozšleháme v misce se solí, pepřem a mlékem. Pak přidáme nadrobno nasekané mladé kopřivy, najemno nakrájenou zelenou cibulku a polovinu čedaru. Vše dobře promícháme. Na pánvi rozpálíme olej a pak na něj vlijeme polovinu směsi. Teplotu zmírníme a zvolna omeletu osmažíme. Před koncem smažení povrch omelety posypeme polovinou zbylého sýra a necháme dojít. Stejně tak připravíme i druhou omeletu. K hotové omeletě s kopřivami se hodí čerstvé zeleninové saláty nebo pečivo.
Kopřivová polévka
Ingredience: 1 l zeleninového vývaru, 350 g mladých kopřiv, 350 g brambor, 1 cibule, 30 g másla, 100 g smetany, 2 stroužky česneku, sůl, mletý černý pepř, špetka nastrouhaného muškátového oříšku
Ve svém příspěvku NA PIGMENT.SKVRNY LASER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J. Slavík.
Pokud máte doma laserové ukazovátko, tak stačí 3x denně posvítit po 3 minutách na postižené místo. Během 14 dnů skvrny jakoby zasýchají a tvoří se na povrchu šupinky. Skvrna pomalu mizí.Tento laser seženete u vietnamců za 30 Kč. Je k sehnání i v jiných obchodech, ale za trojnásobnou cenu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Simona Jandová.
Tak od Vietnamců bych si nic na tělo nekoupila ...... je to taky "kosmetika" a kde je prokázána nějaká nezávadnost ?? Když už na tělo, tak jedině výrobek z lékárny atd - ani po netu ne .... ale díky za tip a radu :) Třeba to někdy využiju :)
Lidové léčitelství zná velmi dobře zdravotní účinky mladých větviček, šišek a pryskyřice. Všechny obsahují terpentýnovou silici, která rozpouští hleny, čímž uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání, zmírňuje revma, tiší bolesti končetin a svalů, stejně jako záněty šlachové pochvy. Použitím pryskyřice na kůži se podporuje prokrvení. Mladé smrkové výhonky obsahují velké množství vitamínu C, který odvádí z těla toxiny a posiluje imunitu.
Mladé smrkové výhonky a šišky se sbírají v dubnu až květnu. Čaj ze smrkového jehličí léčí záněty dásní. Smrkové větvičky a šišky se užívají i při léčebných koupelích, přičemž pomáhají při katarech dýchacích cest, bolestech kloubů a končetin, poruchách prokrvení, nervozitě, nespavosti a celkové vyčerpanosti.
Uhlí ze smrkového dřeva údajně pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky. V aromaterapii má pak široké využití silice ze smrkového jehličí. Aplikuje se formou inhalací, koupelí a masáží. Při revmatismu, vyčerpanosti a onemocněních dýchacích cest lze tento siličný olej užívat rovněž vnitřně, ale výhradně ředěný, například medem, smetanou, vlažným čajem nebo vodou. Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení, a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy.
Ve svém příspěvku STARECKE SKVRNY A KYSELINA MRAVENCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vesna.
Akékoľvek škvrny, pigmentové alebo aj tzv. starecké škvrny žiadnou, ani najdrahšou kozmetikou neodstránite. Sú to iba vyhodené peniaze a strata času. Ak sa týchto problémov chcete naozaj ale skutočne naozaj zbaviť, ostáva iba jedna zaručená cesta a tou je príroda. Je to cesta dlhá a tŕnistá, avšak so 100% zaručeným účinkom. Telo pokiaľ nemá poruchu pracuje ako dobre namazaný a zoštelovaný motor. Skúste dať zemiak do výfuku a zistíte, že motor robí psie kusy. A tak je to aj s našimi telami, ktoré nápor moderných priemyselných výplodov jednoducho nezvládajú, pretože sa nestihli pri tej kapitalistickej rýchlosti prispôsobiť t.j. adaptovať na otrávené prostredie. Tí šťastnejší sú telom upozornení na to, že nedobre robia iba škvrnami, tí menej šťastní odídu s diagnózou rakovina.. Sú to dva konce jednej a tej istej úsečky. Zanesené telo toxínmi a z toho plynúce následky-škvrny. Následkom rokmi zanášanej pečene (jater) budú v lepšom prípade iba tie škvrny. Ostáva iba pusitť sa do čistenia organimu a pokiaľ nebude dôkladne vyčistená pečeň, škvrny jednoducho nezmiznú, ani pleť sa neupraví. Proti zákonom prírody sa nedá ísť chémiou, to proste nefunguje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel R.Pánek.
Pisatel ze Slovenska má sice pravdu k dnešnímu znečištění, ale moji prarodiče tyto skvrny měli také a to bylo před 70.roky. Ovzduší bylo nepochybně čistější. Ale odstranit se dá všechno. Tyto skvrny vám odstraní každý kožní lékař.Ale účinný lidový prostředek je propolis. Potíráním zmizí skvrny ve velmi krátké době. Napřed jakoby zasýchají a tvoří šupinky, potom se olupováním pomalu ztrácí. Nutno potírat dvakrát denně. Zkuste !