Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, v
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Nevystavujte se výplachům uší, ať už doma nebo v ordinaci lékaře, pokud máte infekci ve zvukovodu. Ačkoliv je tato procedura relativně bezpečná, mohla by vás vystavit problémům, jako jsou:
Perforovaný ušníbubínek. Výplach ucha bude někdy tlačit na maz, takže bude více zhutněný. To ztíží jeho odstranění při tlaku na bubínek. Zvýšený tlak může perforovat bubínek nebo způsobit jeho prasknutí.
Ušní infekce. Jednou z běžných infekcí uší je otitis externa. Zánět může být způsoben infekcí a může být bolestivý. Zánět středního ucha je další potenciální komplikací postihující střední ucho. Ušní infekce jsou běžné důsledky výplachů uší.
Vertigo. Toto je dočasný stav. Jde o pocit, že se místnost kolem vás točí.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, vím s naprostou jistotou, že mám prasklý bubínek ( není to poprvé) jde o to, že je to už tři týdny a sluch se zlepšil pouze částečně a chvílemi přetrvává mírná bolest. Tudíž se chci zeptat, zda by se mohlo jednat o infekci, nebo jen o proces hojení?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Při opakovaném prasknutí bubínku se tkáň stává méně hojitelnou a může docházet k prodloužení rekonvalescence. S hojením může pomoci speciální roztok, který se aplikuje na konec zvukovodu. Roztok může aplikovat jen lékař na ORL. Doporučuji navštívit ušního lékaře, protože jde o důležitou věc - hrozí ztráta sluchu a to není nic příjemného.
Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.
Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušníbubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.
Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklý bubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklý bubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušníbubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Ve svém příspěvku PRASKLÝ BUBÍNEK V PRAVÉM UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila Šustrova.
Dobrý den,
Jsem v současné době v Indonesii a potýkám se nejdříve se zánětem zvukovodu a teď mi lekař sdělil, že mám zrejmě prasklý bubínek. Mohl byste mě prosím kontaktovat na můj mejl, ráda bych Vám sdělila podrobnosti o současné léčbě a poradila se co můžu tady uďelat jako 1. Pomoc pro moje uchu?
Moc děkuji
Kamila Šustrová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tělo má v podstatě schopnost léčit se samo. To platí i pro prasklý ušníbubínek, který je hlavní příčinou krvácení z ucha. Hojení obvykle trvá několik týdnů, během této doby by si pacienti měli kontrolovat, zda mají zvukovod čistý a suchý. Když symptomy přetrvávají i po několika týdnech, je lepší se poradit s lékařem.
Je-li krvácení způsobeno infekcí v důsledku bakterií, pak jsou nejlepším lékem antibiotika. Ale je třeba vzít v úvahu, že antibiotika mají nežádoucí účinky.
Některé infekce, které způsobují krvácení z ucha, mohou být vyléčeny přírodními prostředky. To však platí pouze v prvotních fázích infekce. Jeden z nejvíce používaných přírodních prostředků je česnekový olej.
Ušní kapky a ústní kapky. Domácí ušní kapky mohou být použity při krvácení pouze tehdy, pokud není prasklý ušníbubínek. Pacienti si mohou tento lék vyrobit doma, budou potřebovat půl hrnku lihu a půl hrnku bílého octa, tuto směs přelijí do nádoby s kapátkem. Tento jednoduchý prostředek pomáhá s čištěním uší a odstraněním bakterií a plísní.
Ve svém příspěvku WARFARIN AJ ZÁZVOR ZNIŽUJÚ ZRÁŽANLIVOSŤ KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlado.
Myslím, že konštatovanie v závere odstavca o interaktivite s WArfarinom o zvýšení jeho dávky pri užívaní zázvoru, je chybné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Jak je mozno vylečit propichnuty bubinek v uchu? Na ORL k soukr.lekařce chodim hodnê rokû, v letê při čisteni ucha mi asi propichla bubinek, volala jsem do ordinace mêla 14 dni dovolenou, sestra mi řekla at s tim nikam nechodim a počkam na lekarku, po dovolene mi sdelila, ze je tam jenom červena skvrna, před tim me ucho 14 dni bolelo, nemohla se ho dotknout, ted na ucho neslyšim, chci jit k jinemu lekaři-je možnost ziskat sluch zpêt?
Lékaři používají při vyšetřování takzvanou ORL jednotku s flexibilním endoskopem a videopřenosem. Tento přístroj jim umožňuje šetrným způsobem nahlížet do ústní a nosní dutiny i do oblasti ucha. Pohled endoskopu se pak přenáší na monitor, na kterém lékař i pacient vidí vyšetřovanou oblast. K dalšímu vybavení ORL patří otomikroskop, kterým se vyšetřuje ucho, zvukovod, bubínek a částečně i středouší, a ultrazvuk, který slouží k diagnostice v oblasti hlavy a krku. Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Bubínek je v podstatě vazivová blána, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody, jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Janečková.
Dobry den,
stále se trápím s tím uchem a po dnešní kontrole mi byl zjištěn vpáčený bubínek..co s tím?.myslíte že se srovná sám?bojím se dělat ty profuky abych si s nima bubínek nějak nepoškodila..
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že chodíte na kontrolu se svým uchem. Už cítíte, jak vás to vysiluje. Nejdříve rýma a pak ty problémy se sluchem. Nebojte, přejde to. Vpáčený bubínek není onemocnění bubínku, je to jeho změněný stav oproti normálu. Všechno to souvisí s tou vaší infekcí doprovázenou rýmou. To, co se vám dělo při rýmě v dutinách, způsobilo ucpání eustachovy trubice hlenem, který nyní, jak píšete, taháte do krku. Díky tomu eustachova trubice, ani po 4 týdnech, neplní svou funkci a nevyrovnává tlaky ve středním uchu jako dřív. Tím vzniká ve středouší podtlak, který vyvolává každé polknutí, a tento podtlak způsobuje s ušním bubínkem něco, co se podobá, jako když chcete udělat bublinu ze žvýkačky, ale neuděláte ji ven, ale dovnitř úst. Takový stav bubínku se označuje jako vpáčený bubínek. Profukem si můžete tento podtlak snadno vyrovnat. Prsty si sevřete nos, pevně zavřete ústa a zadní částí jazyka zatlačte nahoru na měkké patro. Uslyšíte mlasknutí, což znamená vyrovnání bubínku. Aby profuky byly bezpečné, musíte to chvíli zkoušet a najít správnou intenzitu tlaku vyvolaného jazykem. Pokud to nejde jazykem, můžete zkusit zatlačit lehkým výdechem proti zacpanému nosu. Důležité je zůstat trpělivá, i když už toho máte plné zuby, tak vydržte a tešte se na chvíle, až to všechno pomine. Brzy se tak stane.
Z mnoha zkušeností je potvrzeno, že na podobné stavy pomáhá sauna. Klasická suchá sauna 90 °C, vydržet co nejdéle a pak statečně pod studenou sprchu, ochladit hlavně hlavu ze všech stran (samozřejmě, že i celé tělo), pak se napít, chvíli si lehnout a za půl hodiny to celé dvakrát opakovat.
Braun ThermoScan IRT-4520 je ušní teploměr. Měří infračervené teplo, které vytváří ušníbubínek a okolní tkáně. Protože má bubínek stejnou teplotu jako centrum pro kontrolu teploty v mozku, odpovídá jeho teplota přesně teplotě uvnitř těla. Změny vnitřní tělesné teploty se proto ihned projeví také v uchu. Proto je ucho ideální pro měření tělesné teploty. Na rozdíl od jiných ušních teploměrů je Braun ThermoScan vybaven hrotem s předehříváním. Předehřátý měřicí hrot zajišťuje velmi přesné měření při všech měřeních s přesností na desetinu stupně. Braun ThermoScan® má vždy uloženou poslední naměřenou hodnotu, díky které můžete snadno sledovat vývoje teploty vašeho dítěte.
Nevýhodou tohoto teploměru je, že výsledek se dozvíme většinou po jedné až pěti vteřinách, a vyšší pořizovací cena. Tento teploměr se nedoporučuje používat u kojenců mladších šesti měsíců. Dále je důležitá zvýšená hygiena při použití pro více členů rodiny.
Ušní boltec zachytí zvuk ve formě zvukové vlny. Zevní zvukovod přivede tuto zvukovou vlnu k bubínku. Bubínek je blanka, na které jsou srostlé tři kůstky (kladívko, třmínek a kovadlinka). Nárazem zvukové vlny se bubínek a s ním i kůstky rozkmitají. Tím došlo k přenosu zvukové vlny do středního ucha. Kmity jsou ze středního ucha přeneseny do hlemýždě, ve kterém jsou tři řady vnějších a jedna řada vnitřních vláskových buněk. Vnější vláskové buňky jsou rozkmitány. Zvukové vlny jsou převedeny na nervové bioelektrické impulsy, které jsou dále odeslány do systému vnitřních vláskových buněk, kterých je však už jenom jedna řada. Každý decibel je zachycen jinými vláskovými buňkami. Vysoké tóny se zachycují hned na začátku hlemýždě, kdežto nízké až u vrcholu hlemýždě. Z vnitřních vláskových buněk jdou impulsy sluchovým nervem do dvou sluchových drah, které se vzájemně kříží v míše. Sluchové dráhy odvedou impulsy do kůry mozkové, kde je centrum sluchu a řeči.
Pokud je na této dráze cokoliv špatně, projeví se to poruchou či ztrátou sluchu, která může mít charakter dočasný nebo i trvalý.
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušníbubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
V naší poradně s názvem PRASKLÍ UŠNÍ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat. Čistil jsem si uši a po čištění levého ucha na něj teď méně slyšim. Lehce mi v něm hučí a cítím lehký tlak. Jinak žádnou dalši bolest nebo jiné problémy nepociťuji.
Domnívám se tedy správně že mám to samé co zde popisuje Tomáš? A že mohu zkusit volnit si ucho peroxidem?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, to vypadá podobně. Do budoucna doporučuji používat přípravek Otic Solution, který předejde těmto problémům se špunty v uších.
K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko, které se nazývá otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující do ucha pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla. Samotný průběh vyšetření není nijak komplikovaný. Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka a podobně) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte. Jak přesně vyšetření probíhá, se můžete podívat tady: ušní vyšetření video.
Nejčastějším důvodem vyšetření na ORL bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha či protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá. V případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá důvodem nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař při tomto nálezu obvykle nasazuje antibiotika. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup se pak vždy zvolí v závislosti na příčině zánětu. Zánět středního ucha je častým onemocněním především u dětí, a to kvůli postupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho lze podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha se léčí takzvanou paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech bubínek sám praskne.
Tyto příznaky mohou naznačovat jiné zdravotní stavy než jen špunt v uchu z ušního mazu. Možná si myslíte, že si s ušním mazem poradíte sami, ale neexistuje způsob, jak zjistit, zda máte nadměrné množství ušního mazu, aniž by se vám někdo, obvykle váš lékař, podíval do uší. Příznaky a projevy, jako je bolest ucha nebo snížený sluch, nemusí nutně znamenat, že máte nahromaděný ušní maz. Je možné, že máte jiný zdravotní problém týkající se vašich uší, který může vyžadovat pozornost.
Odstranění mazu nejbezpečněji provede lékař. Váš zvukovod a bubínek jsou jemné a přebytečný ušní maz je může snadno poškodit. Nepokoušejte se sami odstranit ušní maz pomocí jakéhokoli předmětu umístěného do zvukovodu, zvláště pokud jste podstoupili operaci ucha, máte dírku (perforaci) v bubínku nebo máte bolesti ucha nebo drenáž.
U dětí je vhodné nechat kontrolovat uši v rámci každé lékařské prohlídky. V případě potřeby může lékař během návštěvy v ordinaci bezpečně odstranit přebytečný ušní maz z ucha vašeho dítěte.
Ve svém příspěvku VÝTOK Z UŠÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Malá.
Dobrý den..,už od dětství jsem trpěla na záněty uší ,pak jsem měla dlouhou dobu klid,posledních pár let mám pořád nějaké problémy .Už asi dva měsíce mám prasklý levý bubínek a posledních deset dní mi z ucha teče v noci z ucha nepácnoucí sekret , byla jsem u lékaře mám ušní antibiotika a chce to čas, tak pořád čekám a nic. Snad mi někdo pořadí, děkuji moc.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Většina ušních infekcí, u kterých bývá i pocit pálení uší, se dá buď řešit domácí léčbou anebo léčbou s antibiotiky. Ovšem některé stavy, při kterých také dochází k pálení uší, tak vyžadují okamžitou lékařskou péči, protože mohou ukazovat na závažnou infekci kostí za uchem nebo třeba na prasklý ušníbubínek, což již není žádná banalita, kterou vyléčíme nastrouhaným bramborem. Ušní pálení může být také příznakem anafylaxe, život ohrožující alergická reakce (anafylaktický šok). Proto, máte-li pálení uší s těmito závažnými příznaky, nebo pokud máte společně s pálením uší i nějaké další závažné příznaky včetně otoku hrdla nebo obtížného dýchání, či vysokou horečku (vyšší než 38,3 stupňů Celsia), nebo když se s pálením uší objevuje také silná bolest celé hlavy, otok a zarudnutí kůže kolem ucha, nebo je-li bolest pulzující nebo se objevuje bolestivost kosti za uchem, tak neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc zavoláním na telefonní číslo 112. Lékařskou pomoc vyhledejte také, pokud máte nějaké další pálení uší, které vám působí obavy.
U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích (ale i u alergických dětí) bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha a s ním spojený výtok z ucha.
Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušníbubínek. Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku do ucha nebo přesunem infekce ze středního ucha. K prvotním příčinám se řadí nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranné funkce ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).
Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí (často poměrně silnou), jež se zvětšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Přestože je léčba zánětu vnějšího ucha jednoduchá, měla by probíhat pod dohledem lékaře. Při léčbě se podávají ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Než se ucho dítěte úplně zahojí, neměla by se do něj dostat voda.
Peroxid vodíku představuje efektivní způsob, jak léčit a čistit ušní infekce. Infekce se objevuje, když je jedna část ucha napadena bakterií nebo virem. Příznaky ušních infekcí zahrnují pocit plnosti ucha, ztrátu sluchu, bolest, odvodnění zvukovodu, horečku, potíže s rovnováhou, závratě. Chronické infekce ucha mají mnoho rizik. Opakující se infekce mohou vést k perforaci ušního bubínku, zjizvení a erozi malých kostí ve středním uchu. Závažné infekce mohou způsobit absces mozku nebo zvýšení cholesteatomu. Cholesteatom je cysta, která se tvoří na kůži. Tato cysta může způsobit poškození sluchové struktury.
Peroxid vodíku je ideálním řešením na čištění (mytí) zvukovodu od nahromaděného mazu. Problémem při zánětu středního ucha bývá to, že je často podceňován. Ušníbubínek funguje jako ochrana jemných struktur ucha, zejména střední a vnitřní části. Nevýhodou aplikování peroxidu do ucha je, že pokud je zánět ve vnějším uchu, může dojít k jeho přenosu až do vnitřního ucha. Díky tomu se může z mírné infekce rozvinout něco vážnějšího, nebo dokonce život ohrožujícího, jako je absces mozku. Není tedy moc vhodné léčit podomácku zánět středního ucha pomocí peroxidu vodíku.
Peroxid vodíku pro čištění ucha se používá jen v případě odstranění ušního mazu. Pro toto čištění postačí pouze jedna až dvě kapky peroxidu.