Odborníci udávají, že dovedou z oka vyčíst nemoc čtyři až pět let před vznikem vleklého onemocnění. Když si prohlédnete duhovku, vidíte, že je složená z vláken paprsčitě vybíhajících z panenky – zornice, u některých očí vidíme tato vlákna nahuštěná na sobě, u jiných jsou od sebe hodně vzdálená, toto je velmi důležitý znak, který určuje sílu genetické konstituce. Plně zdraví lidé mají jednotnou barvu duhovky a vlákna nahuštěná v bezprostřední blízkosti, bez známek porušení. Je-li barva duhovky celistvá, ale vlákna začínají vykazovat uvolněnou stavbu, naznačuje to občasné zdravotní problémy. Větší náchylnost k onemocněním se projevuje odbarvením, barevnou nerovností, pigmentovými ložisky nebo deformacemi ve vláknech. Pokud na první pohled vidíte mezery mezi jednotlivými vlákny duhovky, svědčí to o zdravotních potížích vyžadujících trvalé ošetření. Obecně se dá říci, že stav orgánů a funkcí horní části těla se zrcadlí v horní části duhovky a orgány a funkce dolní části těla v dolní části duhovky. Levá duhovka přitom odpovídá levé straně těla, pravá pravé. Hnědožluté skvrnky na duhovce jsou zcela přirozeným jevem drobné pigmentace duhovky, která je zcela individuální, a ani obě oči u jednoho člověka nevykazují identitu.
Žluté skvrnky v bělmu poukazují na přetížení jater, možnost žlučníkové koliky. Lymfatické mraky mívají tvar růžence nebo mraků, jenž obklopuje tuto ránu či celou oblast duhovky, obvykle poukazují na nedostatečnou funkci lymfatického systému majícího sklon ke zduřelým nebo zablokovaným lymfatickým uzlinám. Výduť duhovky dokazuje snížený oběh krve v oblasti hlavy a nedostatek vitamínu B3, kombinovaný s trávicími problémy. Nervové kruhy se vytvářejí následkem křečí duhovkových vláken způsobených nervovým napětím v těle. Z hranice okružní zóny je možné diagnostikovat zánět nervů, snížené nervové zásobení orgánů ležících v oblasti vzniklé prasklinky, také však střevní nedostatečnost a nedostatečné vstřebávání živin.
Ve svém příspěvku BLEFARITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sam.
Děkuji za odpověď, to s tím zčervenáním oči mám přesně také a pokud je oko bílé, je to ok, ale stačí už nepatrné zrůžovění kolemduhovky a oči nepříjemne pálí. Také si oči nelicim, mám z toho strach a pečlivě selektují kosmetiku i šampony. Byla jsem zoufalá že čočky už nebudu moct mit nikdy, ale takhle mi dáváte nadeji, že to třeba za pár let ještě půjde :))) Jsem objednaná do VFN ale čekací doby jsou kolem 5 měsíců.... Děkuji, S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar Sedláková.
Dobrý den,
to s těma čekacíma lhůtama je hrozné,
já jsem čekala 2 měsíce. Zkuste tam jít
bez objednání a na recepci řekněte, že
máte problém. Viděla jsem to když jsem tam
čekala, že tam takto pár lidí vzali. Možná
záleží na tom jaká je tam sestra, ale za
pokus to stojí. Držím palce, Sedláková
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
V naší poradně s názvem PRASKLA ZILKA V OKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simona Kopecka.
Dobry den,pred 2 tydny mi poprve praskla zilka v oku tesne u duhovky.Vzdy kdyz to uz vypada,ze se krev vstrebava,tak se mi tam znovu objevi cerstve zakrvaceni,za tech 14 dni je to uz po treti.Je to bezne,nebo to mam resit u ocniho lekare?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není to běžné a je potřeba, aby vám oko vyšetřil oční lékař a zjistil příčinu.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvitá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá nebo sivá. Naopak větší množství pigmentu dodává duhovce zelenou až hnědozelenou barvu. Přítomnost velkého množství pigmentu podmiňuje tmavě hnědou barvu. Výjimečně mohou být duhovky jednoho člověka zabarvené různě, je to však velmi vzácné. Pigmentová vrstva duhovky má význam pro optické vlastnosti oka, protože zabraňuje, aby světlo pronikalo mimo zornici oka.
Zelená duhovka – sklon k astmatu, různým alergiím a k nervovým onemocněním, organismus je citlivý na alkohol a omamné látky.
Modrošedá duhovka – sklon k zánětům sliznic, ekzémům, nachlazení, angínám, problémům s lymfatickým systémem.
Světle modrá duhovka – sklon k revmatickým onemocněním, dně, ekzémům a k potížím s ledvinami, nervový systém je odolný vůči stresu a psychické zátěži, tyto jedince jen tak něco neporazí, v těžkých situacích se na ně lze spolehnout.
Hnědá duhovka – může se u vás objevit onemocnění krve, poruchy látkové výměny, artritida a revmatismus, tito lidé jsou citliví, dokážou se vžít do situace ostatních.
Barevná duhovka – obsahuje více barev, které se prolínají, můžeme ji najít u modrých i hnědých očí – sklon k vážnějším nemocem, například k rakovině.
Pigmentové skvrny (žluté, červené, oranžové nebo černé tečky) – vznikají často jako reakce na jedy, těžké kovy, léky nebo drogy v našem organismu.
Bílé flíčky – mohou naznačovat probíhající zánět, zvýšené podráždění nebo stres.
Pokud ve své duhovce objevíte tmavě zbarvené skvrnky, znamená to, že některá část těla nefunguje tak, jak by měla.
Černé skvrnky zase upozorňují terapeuty na prodělaný úraz nebo operaci, jsou neklamným znamením trvalé změny a poškození organismu.
Metoda Linx je také známa pod názvem Reflux Management System. Tato metoda byla schválena agenturou Food and Drug Administration (angl. Food and Drug Administration) v roce 2012. Metoda Linx v podstatě představuje implantaci magnetického zařízení do dolní části jícnu. Implantát obsahuje množství magnetických kuliček titanu, které jsou spojeny do elastického kruhu a tvoří prstenec. Implantát je rovněž pokryt vrstvou z titanu, takže Linx není odmítán imunitním systémem pacienta. Umístění kroužku v těle pacienta trvá desítky minut. Prstenec se roztáhne, když pacient spolkne jídlo. V klidu má prstenec průměr přibližně 0,5 cm, rozšířit se může až do průměru 1,5 cm. U pacientů, kteří podstoupili tuto metodu, bylo pozorováno méně nežádoucích účinků, jako je nadýmání, zvracení nebo říhání po jídle, v porovnání s pacienty po operaci fundoplikací. Metoda Linx je v současnosti stále ve fázi výzkumu. V loňském roce obdržel FAD akreditaci Linx tým vědců provádějící výzkum a vydávající další a další zprávy ze zkušebního postupu s pozitivním výsledkem. Pro 20 % populace ve vyspělých zemích trpících onemocněním gastrointestinálního traktu by tento postup znamenal konec nemoci.
Linx je k dispozici ve speciálních medicínských centrech v USA a Evropě.
V dnešní době je šance postavit se přírodě a genetice a barvu očí si změnit, buď dočasně na oslavu, nebo trvale. Pigmentace u dětí je kompletní ve třetím roce života. To znamená, že až do tří let se barva očí mění. Změny barvy očí u dospělých lidí probíhají dle světla a oblečení. Barva oka je výsledkem odrazu světelných paprsků z vnějšího prostředí od struktury duhovky. Lidé se světlou duhovkou často tvrdí, že se barva jejich očí mění v závislosti na barvě jejich oblečení. Není to žádná záhada, protože v tomto případě je barva duhovky podmíněna i kombinací barev odražených od oblečení, či dokonce make-upu, a není vždy taková, jakou byste mohli očekávat.
Pokud chcete změnit barvu očí například na svých digitálních fotografiích, nejsnazší je to přes počítačové programy, které vám to umožní. Můžete změnit barvu očí pomocí manipulace pixelů.
Pokud jsou vaše oči tmavé, neprůhledné kontaktní čočky mohou změnit barvu očí z hnědé na modrou. Pokud jsou vaše oči fádní, kontaktní čočky s odstínem mohou zlepšit, ztmavit barvu očí. Perleťové kontaktní čočky zase dodávají oku jakousi jiskru. Vždy se však poraďte s optometristou, pokud máte zájem investovat do barevných kontaktních čoček.
Když chcete, aby se vaše barva očí změnila natrvalo, můžete podstoupit operaci. Lidé s vadou v duhovce, s očním albinismem (nedostatek barvy v duhovce) nebo s různobarevnýma očima obvykle postupují tento typ operace. Dnes je však k dispozici i pro jedince, kteří chtějí změnit barvu očí z estetických a kosmetických důvodů. Za lokální anestezie je před barevnou část oka umístěna nová membrána, nový barevný implantát.
Modré oči – mají bezstarostní, přívětiví, přátelští a optimističtí lidé. Z hlediska zdraví jsou náchylní k onemocnění dýchacích cest, ledvin a srdce a také k revmatickým a alergickým potížím.
Šedé oči – mají lidé s velkou mozkovou kapacitou a méně společenskými vlohami. Častěji je trápí kožní potíže a revmatismus.
Hnědé oči – ukazují na ochotné a obětavé lidi silného charakteru, inteligentní a rozumné. Mívají oslabený nervový systém, častěji je zlobí trávicí soustava, trpí nadýmáním, žaludečními vředy a záněty žlučníku.
Zelené oči – svědčí o výkonnosti a cílevědomosti majitelů, kteří jsou tvrdí a jdou neochvějně za svým. Ve skutečnosti však zelené oko neexistuje. Je modré a přes něj leží žluté skvrny. Ty signalizují sníženou funkci ledvin a špatný metabolismus.
Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.
Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.
Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li
Nežádoucí účinky zahrnují zvýšení krevního průtoku spojivkou, což se projevuje jako zarudlé oko, dále zesílený růst řas, svědění očí a další místní nežádoucí účinky. Mezi místní nežádoucí účinky patří zvýšená pigmentace duhovky, změna barvy očí a lokální ztmavnutí kůže. Také častým nežádoucím účinkem Bimatoprostu je častá bolest hlavy. Zvýšená pigmentace duhovky, by měla být po ukončení léčby opět vrácena do původního stavu.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby
Většina barevných kontaktních čoček je navržena tak, aby napodobila přirozený vzhled barevné části oka (duhovky). Protože duhovka je tvořena z různých barevných tvarů a linií, tak některé barevné kontaktní čočky mají na sobě buďto řady drobných barevných teček anebo radiálně uspořádané barevné čáry a tvary, které vytvářejí sytou barvu duhovky se zachováním přirozeného vzhledu oka. Centrum čočky je čistě průhledné a nachází se v centru čočky nad oční zornicí, díky čemu je možné vidět.
Cena pohřbu je zcela závislá na tom, jestli se jedná o pohřeb s obřadem nebo bez něj. Pokud se jedná o pohřeb bez obřadu, cena může být kolem 10 000 korun, pokud je součástí pohřbu i obřad, cena se pohybuje kolem 25 000 korun, může být ale i vyšší v závislosti na jednotlivých položkách. Rakev, hudba, květiny a další požadavky pozůstalých mohou cenu výrazně ovlivnit.
Pro lepší představu uvádím orientační ceny u některých nezbytných ale i dobrovolných položek. Mezi položky, které se musí bezpodmínečně při pohřbu zaplatit, patří veškeré obstarání zemřelého, jako je chlazení, oblékání a úprava. Cena za chlazení zemřelého se pohybuje v rozsahu 200 – 1 000 Kč. Cena za oblékání a úpravu (není nutná) zemřelého před obřadem může být kolem 400 – 800 Kč. Převoz zemřelého se počítá za kilometry. Obvyklá sazba je kolem 15 – 20 Kč/km. Další nutnou položku je už zmiňovaná rakev. Rakev bez obřadu stojí kolem 1 500 Kč, průměrná rakev určená k obřadu se dá pořídit asi za 5 000 Kč. Při obřadu je na rakvi umístěná květina, jejíž cena se pohybuje v rozmezí 500 – 2 500 Kč. U rakve pak bývají věnce, cena jednoho věnce je v rozmezí 800 – 1 500, pokud se jedná o věnec umělý, věnec z živých květin je pak podstatně dražší. Cena za obřadní síň se pohybuje kolem 2 000 – 8 500 Kč, záleží na lokalitě, typu síně, její kapacitě atd. Profesionálnímu řečníkovi pozůstalí zaplatí odhadem kolem 400 Kč. Pohřební obřad může doprovázet i živá hudba, cena za kapelu se pak pohybuje v rámci 3 000 – 8 000 Kč. Pokud si pozůstalí nechají od pohřební služby vytvořit parte, cena za 50 kusů je od 200 – 1 000 Kč, záleží na typu parte. Pokud pozůstalí zvolí pro zemřelého kremaci, tak za zpopelnění, urnu a přesyp zaplatí kolem 4 000 Kč a za vyřízení objednávky ještě další 1 000 Kč. Při uložení zemřelého do země se za otevření a zavření hrobky zaplatí od 2 000 do 7 000 Kč. Pronájem hřbitovního místa se platí na deset let a hodnota zase závisí na lokalitě, rozpětí je velmi široké 5 – 135 Kč/m2. U obou typů pohřbů se musí zaplatit nejrůznější administrativní poplatky a vyhotovení dokladů, cena se pohybuje kolem 500 Kč. Z těchto částek jasně vyplývá, že pohřeb není levnou záležitostí.
Předstojná žláza (latinsky: prostata) je přídatná pohlavní žláza, jejíž sekret je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, a je umístěna pod močovým měchýřem a jako prstenec obkružuje močovou trubici. U samic jsou k prostatě homologními strukturami Skeneho žlázy, mluví se dokonce o ženské prostatě. Je vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem – faktu, že se dotýká stěny konečníku a je tak poměrně snadno dostupná, se využívá jak při rektálním vyšetření prostaty, tak při sexu.
Prostata je svalově-žláznatý orgán tvořený 30–50 tuboalveolárními žlázkami, obklopenými hladkou svalovinou a vazivovým stromatem. Vývody žlázek v počtu několik desítek ústí kolem semenného hrbolku (veru montanum) do močové trubice. Sekret žlázek tvoří 15–30 % objemu ejakulátu. Kromě ejakulace je možné získat jejich sekret také expresí per rektum, což má léčebně-diagnostický význam. Na povrchu je prostata krytá vazivovou kapsulou, která je opředená sítí cév a nervů. Žláza vzniká modifikací stěny močové trubice a u mužského plodu se objevuje v 9. týdnu nitroděložního vývoje. Materiálem pro vznik prostaty je močová trubice, Wolffův vývod a okolní mezenchym. Homologní strukturou u žen jsou parauretrální žlázy, které jsou vytvořené u některých žen a jsou příčinou takzvané ženské ejakulace.
U mužů se z anatomického hlediska prostata skládá z pěti laloků: pravého, levého, předního, zadního a středního. V průběhu života tyto laloky srůstají a v dospělosti již zcela splynou. V urologické praxi se proto používá rozdělení prostaty podle McNeala na tři zóny. U starších mužů (i samců dalších savců) se někdy uvnitř vývodů hromadí kalcifikovaný materiál (corpora amylacea). Může ucpávat vývody a stává se také součástí ejakulátu. Stimulace předstojné žlázy je přirovnávána k dráždění G-bodu žen a u některých mužů může zesílit nebo i vyvolat orgasmus a zvýšit tak požitek ze sexu. Existují dva způsoby, jak dráždit prostatu: buď nepřímo, masáží hráze, nebo přímo, přes stěnu konečníku, tedy análním sexem. Dráždění prostaty je zdrojem uspokojení pasivního partnera při homosexuálním pohlavním styku.
Ke ztrátě kožního pigmentu (barviva) dochází následkem odumírání melanocytů, tedy kožních buněk produkujících kožní pigment melanin. Jaká je však příčina postupné ztráty melanocytů, vědci zatím nevědí. Většina odborníků se však přiklání k názoru, že vitiligo je autoimunitní onemocnění, což je stav, při kterém imunitní systém člověka ničí své vlastní buňky a tkáně. Pokud má lidské tělo imunitní systém takto „zmatený“, může se stát, že začne po určitém impulzu vyhodnocovat melanocyty jako buňky cizí a bude se je snažit zničit. Takovýmto impulzem, který vyvolá autoimunitní reakci, bývá velice často stres, který může mít opět řadu dalších příčin. Nemusí jít jen o klasický stres pracovní, může jít o úmrtí blízkého člověka, neustále vás sužuje nějaká těžká choroba a podobně. Toto jsou stresové faktory dlouhodobé, spouštěčem vitiliga však může být i stres náhlý, například šok prožitý při autonehodě. Domněnku, že příčina onemocnění vitiligem tkví v narušeném imunitním systému, podporuje i fakt, že má tato choroba tendenci objevovat se u jedinců, kteří trpí dalšími autoimunitními nemocemi, jako je například nesprávná funkce štítné žlázy, cukrovka, artritida, chudokrevnost či nyní tolik rozmáhající se Crohnova choroba, jež je definována jako nespecifický zánět střev.
Bylo zjištěno, že 20–30 % pacientů s diagnózou vitiliga má k nemoci vyvinuté genetické vlohy. Je tedy možné, že pokud například vaši rodiče trpí ztrátou kožního pigmentu, lze důvody vašeho onemocnění vystopovat právě tam. Statistiky však ukazují, že pouhých 5–7 % osob, jejichž rodiče trpí depigmentací, tuto chorobou získalo také. Vzhledem k tomu, že se depigmentace vyskytuje především u jedinců, v jejichž rodinách tyto tendence vysledovat nelze, tedy není možné jednoznačně prohlásit, že se jedná o chorobu dědičnou.
Nemoc se projevuje malou světlou skvrnkou, která se postupem času rozšiřuje na jiné tělní partie. U některých lidí se růst skvrnky v určité fázi sám zcela zastaví, ve většině případů se však postižená místa spontánně zvětšují a spojují s dalšími. V krajních případech potom mohou pokrýt celé tělo (od albinismu se však liší tím, že není zasažena barva duhovky). Obvykle se skvrny nacházejí v místech, která jsou často vystavena slunci, tedy kolem úst nebo očí, na rukou, chodidlech, pažích, tvářích či nosu. Mohou se objevit ale i pod pažemi, v tříslech, na genitáliích nebo kolem pupku a konečníku.
Druhy vitiliga:
Fokální (ložiskové) – lokální typ depigmentace, skvrny se vyskytují pouze na jednom či dvou místech, jejich rozsah nepřekračuje více než 5 % povrchu kůže.
Segmentální – lokální typ depigmentace, světlá ložiska se nalézají pouze na jedné straně těla.
Generalizované – depigmentace se objevuje symetricky na obou stranách těla (nejběžněji postihuje obličej, trup a končetiny); jde o nejčastější druh vitiliga.
Univerzální – ztráta pigmentu postihuje více než 80 % kožního povrchu; jde o nejobtížnější formu onemocnění.
Jednou z nejčastějších příčin zarudnutí a svědění kolem očí je senná neboli alergická rýma, což je forma sezonní alergie. Další častou příčinou flíčků kolem očí je kontaktní dermatitida, kdy zánětlivé reakce vycházejí z kontaktu s objekty, jako jsou například brýle. Následně může dojít k zarudnutí, šupinatění a podráždění. Používání nových výrobků na obličeji a kolem očí může také vést k alergickým reakcím citlivé pokožky. Příklady výrobků, které mohou způsobit vyrážku kolem očí, jsou oční make-up, řasenka, mýdlo, hydratační krém, opalovací krém nebo jiné kosmetické přípravky, které mohou obsahovat chemické látky, jako je formaldehyd, Quaternium-15, nikl nebo kobalt, které mohou vyvolat zánětlivé reakce. Dokonce i chemikálie používané na pokožce hlavy a vlasy (šampon a kondicionér) mohou způsobit alergické zarudnutí a flíčky kolem očí.
Léčba flíčků pod okem
Při léčbě flíčků pod očima je především důležitá hygiena a v tomto případě opravdu pravidelná hygiena. Pokud se vyskytnou flíčky kolem očí, může se jednat o špatně padnoucí dioptrické, sluneční nebo plavecké brýle – pak je důležitá změna nebo úprava brýlí. Příznaky se mohou vyřešit, pokud dojde k zabránění kontaktu s pokožkou kolem očí s těmito předměty. Dále je důležité, pokud jedinec nosí dioptrické, ale i kosmetické oční čočky, aby používal hypoalergenní kontaktní čočky. K úlevě od svědění a podráždění kolem očí se ve výjimečných případech mohou použít hydrokortizonové přípravky, které předepíše a určí lékař. Výskyt flíčků pod okem může být zmírněn použitím studeného obkladu nebo plátků okurky na oči.
Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
Panenská blána, nebo též hymen, je slizniční řasa, která zcela nebo částečně překrývá poševní otvor žen. Slovo hymen pochází z řeckého slova znamenajícího membránu nebo blánu. Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší. Její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za důkaz nevinnosti. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tampónem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla. Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká vrstva tkáně, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampóny, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát. Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány.
Velikost a tvar otvorů jsou u každé ženy jiné. Některé běžné druhy jsou:
kruhová blána – tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená blána – tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná blána – překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek.
Po porodu blána zcela chybí, zbydou z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru.
Krční mandle se nacházejí po bocích ústní části hltanu a jsou tvořeny lymfoepitelovou tkání. Spolu s nosohltanovou, trubicovou a jazykovou mandlí tvoří takzvaný Waldayerův lymfatický okruh (prstenec).