Zajímáte se o téma PSYCHOTERAPIE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Deprese je velmi závažný a život ohrožující psychický stav projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Dotyčný pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, má problémy s pozorností. Reakce na tento stav mysli je však silně vázána na typ osobnosti. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí reakce na radostné podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Deprese se léčí antidepresivy. Někteří lékaři a léčitelé označují jejich účinek za diskutabilní. Lidé postižení depresí mají také tendenci překračovat povolené denní dávky a často je zapíjejí alkoholem. Kromě alkoholu a cigaret se tito lidé uchylují také k užívání dalších psychotropních a omamných látek, nejčastěji se jedná o marihuanu a v menším měřítku také o tvrdé drogy.
Psychoterapie
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je za
V naší poradně s názvem NEPŘÍJEMNÁ ÚZKOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Mám nepříjemnou úzkost scvrklého těla jak by mě ta úzkost chtěla celého pohltit, tiky v očích, slzení, bolesti na srdci pod srdcem, co mám udělat abych se nepříjemné úzkosti zbavit, abych to byl opět celý já, mám za sebou psychoterapie a myslím si že to mohlo vyvolat náhlé vysazení prášků citalec a neurol které jsem bral cca15 let, když jdu necítím vůbec své těle hlavně záda a je to velmi nepříjemné, i když rozum funguje normálně. Jiří Hofman Broumov dnes beru eliciu, derin, euthyrox, snažím choduit na procházky, jíst hodně ovoce, minerálky a stále nic nezabírá, úzkost stále vyvíjí od října lonského roku a je stále velmi nepříjemná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepší by bylo dohodnout se se svým lékařem na změně léků, protože dosavadní léčba u vás nestačí. K dispozici jsou i další preparáty, které by mohly zmírnit vaše nepříjemné pocity. Když ucítíte lékařův nezájem, tak zajděte k jinému. Před návštěvou si sepište seznam léků, které jste doposud užíval a v jakém dávkování. Váš problém se určitě dá řešit.
V poslední době se objevily velmi zajímavé údaje o vztahu depresivní poruchy a stravy. Preventivně a léčebně se podávají omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou například v rybách a středomořské kuchyni. Prevencí a vhodnou léčbou je také pohybová aktivita. Naprosto nejhorší je, když člověk zaleze do kouta a nedělá nic, nemoc ho k tomu táhne. I se středně těžkou a těžkou depresí je možná a doporučená fyzická aktivita. U lehkých depresí jsou tyto metody dokonce účinnější než léky, u těch středních jsou stejně účinné jako léky. U těžkých forem se o jejich významu diskutuje, ale i v takových případech se hodí metody kombinovat. V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům, jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá. Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – toto je cíl kognitivně-behaviorální psychoterapie. Pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, a to tak, aby to vedlo k jeho lepšímu životnímu fungování a ke šťastnějším důsledkům v životě – na to se používá hlubinná psychoterapie. Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie, pak chce naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat, aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, uvést svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.
Při léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny výše uvedené složky, protože léky samotné někdy nepomohou – pacientovi je sice lépe, ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují. Samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomohou pacientům, kteří mají k depresi vrozenou dispozici, nebo je deprese těžší.
Deprese není jen špatná nálada, která přijde a zase odejde. Jedná se o onemocnění, které vám může kompletně změnit život. Nemluvě o smutných koncích, které končí sebevraždou. Včasné rozpoznání deprese a vyhledání odborné pomoci vám může zachránit život. Nebojte se svěřit se či mluvit o svých problémech. Mužské chování nespočívá ve skrývání problémů, ale v postavení se jim čelem.
V naší poradně s názvem SPÁNEK A PSYCHOTERAPIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hubert Dušek.
Dobrý den,
Prosim poraďte mi odborníka na spánek a s nim spojenou psychoterapii.
Děkuju
Hubert Dušek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S poruchami spánku vám pomohou v Nemocnici Na Homolce, kde je skvěle vybavená spánková laboratoř a mnoho různých odborníků na následnou péči. Kontaktujte pana doktora Procházku a dohodněte si s ním konzultaci.
Kontakt:
Neurologické oddělení – Centrum pro poruchy spánku
Nemocnice Na Homolce
Roentgenova 2
150 30 Praha 5
K léčbě deprese lze využít celou řadu používaných metod, včetně léků (antidepresiva), techniky stimulace mozku nebo psychoterapie. Rodinná terapie může být užitečná v případě, kdy dochází ke zvýšení deprese kvůli rodinnému stresu. Deprese je tedy léčitelná několika možnými způsoby. Lehčí formy jdou zvládnout pomocí psychoterapie, na závažnější formy je nutno vzít na pomoc antidepresiva a jiná psychofarmaka. Některé typy depresí reagují dobře na léčbu fototerapií. Na velmi těžké formy deprese, kde i léky selhávají, pak většinou odborník indikuje léčbu elektrokonvulzivní (elektrošoky). Ideálním způsobem léčby většiny depresí je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Podpůrnou psychoterapii by měl ovládat a praktikovat každý člověk, který pracuje v pomáhajících profesích, tedy pochopitelně každý psychiatr nebo psycholog. Podpůrná psychoterapie představuje základní podmínky pro vytvoření pocitu důvěry. Pomáhající musí mít trpělivost naslouchat, musí se umět vcítit, mít schopnost povzbudit a problematiku srozumitelně vysvětlit.
Speciální psychoterapie pomáhá pacientovi s depresí pochopit, co se s ním děje (znalost chorobného procesu, informace o nepříteli, to samo o sobě snižuje nepříjemný strach z neznámého), umožnit mu projevení citů (což ne vždy v běžném životě jde), vytvořit mu prostor bezpečí (když ten „svůj“ právě ztratil), pomoci mu jít dál.
Psychoterapeut se stává průvodcem, který vede pacienta k znovuvybudování rozvráceného života, k přebudování žebříčku hodnot, k nalezení stability, mnohdy větší, než měl v předchorobí. Každý psychoterapeut pracuje jiným způsobem, podle školy, kde získal vzdělání, a podle názoru, který na vznik deprese má.
Léčba deprese rozhodně patří do rukou odborníka, nevyplácí se váhat s jejím započetím, indikací léků. Prodlení má někdy tragické a nevratné následky – sebevraždu člověka.
Psychoterapie napomáhá k uvědomění si sebe samého jako plnohodnotného článku společnosti. Jejím účelem je zamezit sociální izolaci, k níž v případě rozvinuté deprese téměř zákonitě dochází. Stále častější a rozšířenou formou psychoterapie jsou svépomocné podpůrné skupiny. Ty slouží jak rodinným příslušníkům k získání informací o možné léčbě a pomoci svým blízkým, tak i pacientům samotným. Vzájemné sdílení příběhů, pocitů a zážitků prokazatelně napomáhá k navazování nových vztahů, zpracování vlastní bolesti i společně znovuobjevené radosti z úspěchu. Nezbytnou součástí se stává také psychoedukace, což je zaučení rodinných příslušníků či na jedince pedagogicky působících osob, jak se k pacientovi chovat a společně čelit nelehkým momentům jeho stavu. Načrtnutý psychoterapeutický celek výrazně přispívá k umocnění efektu psychofarmak.
Ve svém příspěvku PROTONOVÉ CENTRUM PRAHA BULOVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka Vospálková.
Dobrý den, můj tatínek (62) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen chemoterapiemi. Na posledním vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v měkkých tkáních dutiny břišní,jinde ne. Chemoterapii pan doktor ukončil s tím, že již tělo na léčbu nereaguje a nasadil tatínkovi pilulky. Byla by pro něj vhodná protonová léčba? Velmi děkuji za případnou odpověď. Zdenka Vospálková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Sůvová.
Dobrý den, můj syn (31) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen následně chemoterapiemi. Na vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v plicích, které mu odstranili operativně a nasadili další chemoterapií. Na poslední kontrole CT - se však ukázaly nové metastázy v plicích, lečba byla ukončena s tím, že bude zahájena biologická léčba. Prosím , byla by pro něj vhodná protonová léčba ? Syn je navíc v psychicky velmi špatném stavu, velmi silný ekzematik, reakce kůže jsou velmi silné, v průběhu lečby mu zaváděli stent - ledviny ... to vše bohužel léčbu velmi komplikuje. Hledám nějaké možnosti psychoterapie , aby měl sílu se s nemocí prát. Prosím o pomoc. Máma
Představa o tom, že deprese je jen smutná nálada nebo zármutek, který známe normálně všichni, je velmi povrchní a není správná. Říkat depresí postiženému člověku, aby se šel někam rozptýlit, aby na to nemyslel, je asi tak smysluplné jako říkat tomu, kdo má zlomenou nohu, ať si kouká dát ty kosti k sobě.
Léky na depresi
Antidepresiva, jsou nejlepším prostředkem, jak depresi zvládnout. Neznamená to ovšem, že po tom co se vezmou antidepresiva, tak že člověk žije v nějaké euforii, ale naopak dojde k jakémusi vystřízlivění a pacient se vymaní z bludných představ, které ho dříve stahovaly až k sebevraždě. Po antidepresivech pacient získává znovu kontrolu nad svou psychikou a nabývá dojmu, že konečně se ovládá on sám a ne nějaké černé myšlenky. A to vše, aniž by pacient nějak změnil názor a myslel si najednou, že je život děsně happy. Ne, ten tragický pocit samozřejmě nadále u pacienta zůstává, ale navrací se taková jakoby praktičnost nebo lépe řečeno smysluplnost života. Mezi nejčastěji užívané léky na depresi patří Lexaurin, Citalon a Cipralex.
Babské rady na depresi
Babské rady říkají užívat čerstvě mletý muškátový oříšek každý den čtvrt lžičky. Dále se doporučuje inhalovat vanilku, například jako vonnou seneci, nebou při vanilkové koupeli. Z klasických lékových doplňků se na depresi doporučuje užívat pravidelně B-komplex forte - jednu tabletu ráno po jídle.
Psychoterapie na depresi
Názory na to, zda je deprese přemožitelná vůlí, se liší. V zásadě se dá říci, že deprese není přemožitelná pouze vlastní vůlí. Existují zde však určité psychoterapeutické postupy, které mohou pacienta zacvičit v tom, jak svou vůlí může lépe depresi zvládat. Jedním z takových alternativních postupů je behaviorálně kognitivní terapie, která spolu s antidepresivními léky pomáhá pacientovi přehodnotit svůj pohled na svět a to jak ve své minulosti, tak i do budoucnosti. Pacient se tak zbaví pocitu, že všechno co kdy udělal, bylo špatné, nebo co kdy udělá, bude špatně, protože on je špatný. Při této psychoterapii se cestou speciálních triků, domácích cvičení a domácích úkolů, podobných, jako když se učíme hrát na housle, dá přispět ke zvratu deprese. Depresi lze tedy ovlivnit psychoterapeuticky. Deprese bez léků přemožitelná je, ale nikoliv svépomocí a nikoliv amatérsky, je zde třeba určitého profesionálního zácviku a to jak psychoterapeuta, tak i pacienta.
Deprese se tedy dá zvládnout bez předčasného ukončení života pomocí antidepresiv a psychoterapie.
Deprese je léčitelná jednak léky (psychofarmaky), jednak psychoterapií a také dalšími biologickými prostředky. Nejdůležitější pro léčbu deprese a pro její předcházení je užívání léků – antidepresiv. U lehčích forem deprese může dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Optimální je kombinace antidepresiv a psychoterapie.
Somatoformní porucha je bez přítomnosti tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Projevuje se opakovanými stížnostmi na tělesné příznaky (jako je například bolest, nauzea, vegetativní příznaky, únava) a žádostmi o lékařské vyšetření, přestože nálezy byly opakovaně negativní a pacient je lékařem ujišťován, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Tyto tělesné příznaky a s nimi spojené obavy jsou pro postiženého natolik nepříjemné, že vedou k závažnému stresu a narušují schopnost fungování v sociálních a pracovních rolích.
Pacienti trpící některou ze somatoformních poruch mohou zároveň trpět tělesným onemocněním. To však samotné nevysvětluje intenzitu, povahu nebo rozsah příznaků, ani míru starostí, které o sebe postižený má. Je potřebné si uvědomit, že tyto příznaky nejsou pod vědomou nebo volní kontrolou. Postižený nesimuluje, nevymýšlí si ani nepodvádí a zasluhuje stejně pečlivé hodnocení, péči a pochopení.
Léčba somatoformních poruch je dominantou psychoterapie. U somatizační poruchy bývá používána psychodynamická psychoterapie, u ostatních se osvědčuje hlavně kognitivně behaviorální terapie.
Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinná anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku se musí podávat jen přechodně na počátku léčby. Vhodnější volbou je podávání antidepresiv, zejména nižší dávky clomipraminu, SSRI či SNRI mohou postiženým výrazně od potíží ulevit. Lze je podávat dlouhodobě. Podobně mohou pomoci nízké dávky antipsychotik.
Charakteristika: U smíšené úzkostně depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, nicméně ani příznaků deprese, ani příznaků úzkosti není tolik, aby zdůvodňovaly diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Typická je trvalá nebo vracející se špatná nálada, obtížné soustředění nebo pocit „prázdna v hlavě“, obtíže s usínáním nebo udržením spánku, neklidný spánek, pocit únavy, nedostatku energie, podrážděnost, nadměrná ostražitost, tendence k plačtivosti po nepatrných podnětech, pesimistická očekávání do budoucna, očekávání horšího, nízké sebevědomí nebo pocity méněcennosti.
Farmakoterapie je velmi účinnou metodou léčby pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Přes 50 % pacientů, kteří jsou léčeni antidepresivy, se výrazně zlepší nebo dosáhne úplné remise. U smíšené úzkostně depresivní poruchy jsou nejvíce účinná SSRI a SNRI. Z tricyklických antidepresiv je to zejména clomipramin, z moderních antidepresiv především SSRI, RIMA, SNRI.
Důležitým doplňkem farmakoterapie je u smíšené úzkostně depresivní poruchy psychoterapie. Nejčastěji bývá používána skupinová psychoterapie a kognitivně behaviorální terapie. Vzhledem k tomu, že jejich specifická účinnost u této poruchy nebyla studována, můžeme se jen opřít o zkušenosti vlastní a jiných, které svědčí o jejich dobré efektivitě.
Po zaléčení akutních příznaků by měla pokračovat udržovací a pak i profylaktická léčba, pro kterou platí podobné zásady, jako u depresivních poruch. Pacient by měl po zaléčení první epizody nemoci užívat léky ještě alespoň 6–9 měsíců, i když už žádné příznaky nemá. Pokud prodělal více než dvě nebo tři epizody, je vhodné, aby profylaktická léčba trvala nejméně dva roky, při více epizodách pět let, někdy však i celý život.
Je považována za úspěšnou léčebnou metodu, která však vyžaduje několikatýdenní trénink pod dohledem odborníka. Navíc se neobejde bez přímé účasti pacienta a jeho opravdového zájmu něco zlepšit. Její součástí bývá učení a přizpůsobení se zásadám zdravé spánkové hygieny, srovnání biorytmů a dodržování pravidel zdravého spánku.
Žádné ošetření nemůže změnit průběh Huntingtonovy choroby. Ale určité léky mohou zmírnit některé pohybové projevy a psychiatrické poruchy. Zásahy mohou pomoci osobě přizpůsobit se změnám schopnosti po určitou dobu. Medikamenty určené k léčbě některých příznaků však způsobují nežádoucí účinky, které mohou zhoršit jiné symptomy. Proto musí být léčba cílená, plánovaná a pravidelně přezkoumávaná.
Léky na poruchy hybnosti
tetrabenazi
antipsychotika
Léky na psychiatrické poruchy
Léky k léčbě duševních poruch se liší v závislosti na onemocnění a příznacích:
Určité faktory životního stylu zhoršují příznaky Menierovy choroby nebo působí jako spouštěče příznaků. Lékař vám může doporučit kroky, které by měly vést ke zmírnění příznaků nebo k zabránění vzniku příznaků.
Vyhněte se kofeinu. Potraviny a nápoje s obsahem kofeinu, jako je čokoláda, káva, čaj a některé nealkoholické nápoje, mají stimulační vlastnosti, které zhoršují příznaky. Kofein způsobuje hlasité zvonění v uších (tinnitus).
Přestaňte kouřit. Vyhněte se nikotinu, snížíte tak závažnost příznaků Menierovy choroby.
Zvládejte stres a úzkost. Je obtížné zjistit, zda stres nebo úzkost působí jako spouštěče projevů Menierovy choroby. Zvládání stresu a úzkosti však snižuje závažnost příznaků a umožňuje se lépe vyrovnat s touto poruchou. Profesionální psychoterapie pomáhá identifikovat stresory a rozvíjet strategii pro zvládnutí stresu a úzkosti. Mohou být prospěšné i léky na zmírnění úzkosti.
Vyhněte se alergenům. Ovládání alergenů a řízení alergie s odpovídající úpravou pomáhá napravovat Menierovu chorobu.
Prevence migrény. Objevené důkazy, které spojují Menierovu chorobu s migrénou, naznačují, že řízená migréna snižuje závažnost Menierovy choroby.
V závislosti na příčině a typu pomočování se zvolí léčba, nebo psychoterapie, nebo obojí, je-li to nutné. Poradenství a informovanost o rodinném zázemí jsou prvním důležitým krokem.
Možné terapeutické přístupy:
Vedení takzvaného „močového kalendáře“, ve kterém se zaznamenávají suché a vlhké noci.
Zvonící plenky nebo kalhotky, které pomocí signálů varují před pomočováním v noci.
Medikamentózní léčba – používá se jen krátkodobě, například pro školní výlety a zvláštní situace. Účinná látka je podobná endogennímu hormonu (antidiuretický hormon) a vede ke koncentraci moči, čímž se sníží plnění měchýře. Léky se podávají ve formě tablet, které se umístí pod jazyk a rozpustí se.
Hospitalizace.
Je třeba se vyhnout:
trestům;
večerní konzumaci pití (je doporučeno snížení množství);
Uretrální syndrom je označení pro ne zcela jasně vysvětlený stav, kdy jedinec trpí příznaky typickými pro močovou infekci, aniž by tato infekce byla u něj lékařsky potvrzena.
Příčiny
Příčiny nejsou známy. Potíže se vyskytují nejčastěji u žen mezi 17–50 lety života. Určitý podíl může nést vyšší citlivost sliznice močových cest po prodělaných močových infekcích, někdy mohou být na vině gynekologické problémy nebo podráždění oblasti při pohlavním styku. Podíl na potížích může mít i psychika.
Projevy
Pro syndrom je typické časté nucení na močení, bolesti v podbřišku, řezání a pálení během močení a pocit nedokonalého vyprázdnění po vykonání potřeby.
Diagnostika
Syndrom lze diagnostikovat jedině vylučovací metodou – provedená vyšetření jsou negativní. Vyšetření moči neprokáže žádnou výraznou patologii a kultivace v mikrobiologické patologii vyjde negativní. Lze provést i invazivnější vyšetření, jako je cystoskopie, ale ani při ní se nic nezjistí. Nesmí se zapomenout ani na gynekologické vyšetření, které vyloučí zejména gynekologické infekce.
Léčba
Podávají se slabší léky proti bolesti, léky snižující napětí svaloviny a dobré výsledky má i psychoterapie, což mimochodem poukazuje na zmiňovaný význam psychického faktoru v této problematice.
Touretteův syndrom je neurologicko-psychiatrické onemocnění vzbuzující poměrně velkou pozornost. Osoby, které jím trpí, lze totiž bezpečně rozeznat především kvůli charakteristickým tikům, které patří mezi nejviditelnější projevy tohoto onemocnění. Spolu s tím je Touretteův syndrom známý rovněž coby nemoc, která může stát v pozadí neobvyklé gestikulace či grimas, které může doprovázet třeba i vykřikování vulgárních slov.
Léčba
V léčbě Touretteova syndromu hrají zásadní roli režimová opatření, zejména uplatnění speciálních postupů při výchově a výuce ve škole. Nemocní by se také měli chránit před nadměrným stresem. Vhodné je podporovat a rozvíjet zájmové aktivity, neboť v průběhu řady činností, které děti baví a soustředí se při nich, projevy Touretteova syndromu z velké části ustupují. Nezastupitelnou pozici má psychologické poradenství a psychoterapie, její efekt může být zvláště přínosný v ovlivnění přidružených poruch chování.
Léčba alkoholismu má několik aspektů. Známá je takzvaná averzní terapie, od které se však opustilo, protože byla zatížena výskytem nežádoucích příznaků. Po požití alkoholu byl pacientovi podán apomorfin, který vyvolá silné zvracení. Snahou bylo vytvořit podmíněný reflex tak, aby pacient začal zvracet hned po požití alkoholu, aniž by dostal apomorfin.
Senzitizace
Jedná se o používání látek, které v kombinaci s alkoholem vyvolají pacientovy potíže. Podle nejznámějšího přípravku se tato reakce nazývá antabusová. Disulfiram, který je hlavní složkou Antabusu, vyvolá blok enzymu acetaldehyddehydrogenázy, takže acetaldehyd (vzniká z etanolu) zaplaví organismus a způsobí kolísání krevního tlaku, zrudnutí obličeje, nucení na zvracení až zvracení, kolaps a podobně.
Dalším důležitým aspektem léčby je psychoterapie. Pacient má získat náhled své choroby (má vědět, že má problém). Dále určitá pomoc při zařazení pacienta zpátky do společnosti. Proto, aby došlo k omezení touhy po alkoholu (craving), se používají látky akamprosat a naltrexon.
Léčba mentální anorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.