Téma

Puriny v medu: může med vadit při dně?

Med má velmi nízký až zanedbatelný obsah purinů, takže při dně nebývá problémem jako vnitřnosti, červené maso, sardinky, mořské plody nebo kvasnicové doplňky. Opatrnost je ale na místě kvůli cukrům, zejména fruktóze, která může nepřímo podporovat tvorbu kyseliny močové. Jedna malá lžička občas většinou nevadí, pravidelné doslazování medem několikrát denně už vhodné být nemusí.

Napsala zdravotní sestra Mgr. Světluše Vinšová
Vydáno
Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař

Když se lidé ptají na puriny v medu, většinou za tím nebývá čistě akademický zájem o biochemii. V ordinaci, v domácí péči i v rodinách pacientů s dnou jsem to slýchala velmi podobně: „Můžu si dát med do čaje, když mám kyselinu močovou?“ nebo „Zakázali mi puriny, tak nevím, jestli med patří mezi zakázané potraviny.“ Ten dotaz je rozumný, protože med se tváří jako přírodní potravina, ale současně je to koncentrované sladidlo. A právě tady vzniká hlavní nedorozumění. Puriny a cukry nejsou totéž. Puriny jsou látky, ze kterých v těle vzniká kyselina močová. Med ale člověka nezatěžuje hlavně puriny, nýbrž cukry, zejména glukózou a fruktózou.

V praxi to znamená, že med není potřeba házet do stejného pytle jako játra, ledvinky, masové vývary, sardinky, ančovičky, mušle nebo pivovarské kvasnice. U těchto potravin má smysl mluvit o vysokém purinovém zatížení. U medu je podstatnější otázka: kolik sladkého přijímám za den a zda mám dnu, nadváhu, cukrovku, inzulinovou rezistenci, chronické onemocnění ledvin nebo opakované záchvaty bolesti kloubů. Typický první scénář: muž po padesátce má kyselinu močovou opakovaně nad normou, záchvat dny ještě neměl a každý večer si dává dvě lžíce medu do čaje „na zdraví“. Tam bych mu jako sestra nevynadala za puriny, ale vysvětlila bych mu, že pravidelná dávka cukru může celkově zhoršovat metabolické prostředí, které dně nahrává.

Druhý scénář je pacient po jasném dnavém záchvatu. Vzbudí se v noci, palec u nohy je bolestivý, teplý, oteklý a někdy viditelně červený. Pro vizuální orientaci u typického kloubního projevu dny může pomoci odkaz oteklý a zarudlý palec u dny na fotografiích, ale fotografie nikdy nenahradí vyšetření. Takový pacient se pak ptá, zda mu záchvat způsobil med. Odpověď zní: jedna lžička medu sama o sobě obvykle nebývá hlavní viník. Častěji se sejde více faktorů: slavnostní jídlo s masem, alkohol, dehydratace, málo spánku, diuretika na tlak, vyšší hmotnost a dlouhodobě zvýšená kyselina močová. Med je v takovém příběhu spíše dílek celkové sladké zátěže, ne klasická purinová bomba.

Třetí scénář vídám u žen po menopauze. Paní má vysoký tlak, bere léky na odvodnění, má hraniční cukr a začala si ráno dávat med s citronem, protože slyšela, že to „čistí tělo“. Po několika měsících má vyšší kyselinu močovou a bolí ji nárt nebo kotník. Tady je potřeba citlivě říct, že med není detoxikační lék. Je to potravina. Může být chutná, může mít místo v jídelníčku, ale neumí vyplavit puriny ani rozpustit krystaly urátu. Praktický dopad je jasný: kdo má dnu nebo hyperurikemii, nemá se uklidnit slovem přírodní, ale má sledovat množství a pravidelnost.

Čtvrtý scénář je člověk, který medem nahrazuje bílý cukr úplně všude: do kaše, jogurtu, čaje, kávy, pečení a ještě po lžičce při nachlazení. V diskusích se často objevují formulace typu: „Cukr jsem vynechal, sladím jen medem, tak proč mám pořád kyselinu močovou?“ nebo „Med je přece zdravý, tak jsem ho nepočítal.“ Právě to je typický diskusní vzorec. Pacient nevidí med jako sladidlo, ale jako léčivou výjimku. Jenže pro játra a metabolismus je rozhodující i množství jednoduchých cukrů. Odborný fakt je, že fruktóza může souviset se zvýšením kyseliny močové; pacientská zkušenost je, že lidé často podceňují sladidla, která považují za přírodní.

Praktické pravidlo: při dně není med zakázaný kvůli purinům, ale měl by se brát jako sladidlo. Pro většinu lidí je rozumnější malá lžička občas než každodenní několik lžic „preventivně na zdraví“.

Další zkušenost pacientů je strach z tabulek. Jeden člověk si vytiskne seznam purinů a vyřadí luštěniny, zeleninu i jogurty, ale nechá si večer pivo a sladké nápoje. Druhý se bojí medu, ale jí velké porce uzenin. Třetí drží přísnou dietu týden po záchvatu, potom se vrátí ke starému režimu. Z praxe domácí péče vím, že dlouhodobě funguje spíše jednoduchý systém: pít vodu, nepřehánět alkohol, zhubnout bez hladovění, omezit vnitřnosti a rizikové mořské plody, řešit léky s lékařem a sladit méně. Med do tohoto systému zapadá jako malá volitelná položka, ne jako hlavní léčba ani hlavní nepřítel.

Praktické shrnutí diskusí je tedy velmi střízlivé: lidé, kteří mají dnu, často hledají jednu potravinu, která všechno vysvětlí. Jenže dna je většinou kombinace genetiky, ledvinného vylučování kyseliny močové, hmotnosti, stravy, alkoholu, léků a zánětlivé reakce v kloubu. Med sám o sobě nebývá typický spouštěč dny přes puriny, ale časté doslazování medem může být nevhodné, pokud zvyšuje celkový příjem cukru. Nejbezpečnější odpověď pro běžného člověka zní: med není purinově riziková potravina, ale u dny se má používat střídmě, ne léčebně a ne jako náhrada režimu nebo léků.

Čtěte dále a dozvíte se:

Proč se u medu řeší puriny, i když hlavní problém bývá fruktóza

Neškodnější část odpovědi je jednoduchá: med má velmi nízký purinový význam. Puriny se ve větším množství řeší hlavně u potravin bohatých na buněčnou hmotu, nukleové kyseliny a některé živočišné tkáně. Proto se v doporučeních při dně opakují vnitřnosti, silné masové vývary, některé ryby, mořské plody, zvěřina, velké porce červeného masa, alkohol a kvasnicové doplňky. Med je naproti tomu převážně směs jednoduchých cukrů a vody, nikoli koncentrovaná buněčná tkáň. Praktický dopad: když si pacient s dobře kompenzovanou dnou dá občas malou lžičku medu do čaje, obvykle tím nepřijme významnou dávku purinů.

  • Neškodnější situace: jedna čajová lžička medu občas, stabilní hmotnost, žádné opakované záchvaty dny, dobrý pitný režim, kontrolovaná kyselina močová.
  • Hraniční situace: med každý den, více porcí sladkého, nadváha, vyšší triglyceridy, prediabetes nebo zvýšená kyselina močová bez jasného léčebného plánu.
  • Rizikovější situace: opakované dnavé záchvaty, chronické onemocnění ledvin, vysoká kyselina močová, alkohol, diuretika a současně časté slazení medem nebo sladkými nápoji.

Vážnější část odpovědi je metabolická. Fruktóza se v těle zpracovává jinak než škrobové sacharidy. Při vyšším příjmu může podporovat procesy, které vedou k vyšší tvorbě kyseliny močové a současně se často pojí s nadváhou, inzulinovou rezistencí a horším vylučováním urátu ledvinami. To neznamená, že jedna lžička medu vyvolá záchvat. Znamená to, že člověk s dnou by neměl med používat jako neomezené zdravé sladidlo. Konkrétní příklad: pacient vynechá cukr v kávě, ale začne dávat dvě lžíce medu do každého čaje. Purinově si moc nepřitíží, ale cukerně ano.

Důležité rozlišení: otázka „má med puriny?“ vede k uklidnění. Otázka „kolik cukru z medu přijímám denně?“ může u pacienta s dnou změnit doporučení.

U pacientů často vidím tři chování. První je zbytečná úzkost: bojí se medu, ale nevědí, že větší roli hraje alkohol, dehydratace a opakované velké porce masa. Druhé je opačné zlehčení: „Je to od včel, tak to nemůže škodit.“ Třetí je nárazové řešení: po záchvatu vynechají všechno sladké na týden a potom se vrátí k původním dávkám. Zdravotně nejrozumnější je střed: med ano, ale jako malé dochucení, ne jako léčba a ne jako každodenní velká dávka.

Doporučuji také podívat se na článek Tabulka potravin s puriny.

Kdy kvůli medu, dně a kyselině močové raději mluvit s lékařem

K lékaři se nechodí kvůli jedné lžičce medu. K lékaři se jde tehdy, když se kolem kyseliny močové objeví jasný klinický problém. Nejtypičtější je náhlá silná bolest jednoho kloubu, často palce u nohy, nártu, kotníku, kolene nebo zápěstí. Kloub může být oteklý, horký, citlivý na dotek a někdy viditelně zarudlý. U takového stavu se nesmí všechno svést na jídlo. Praktický dopad: pacient potřebuje potvrdit, zda jde opravdu o dnu, infekční zánět, úraz, artrózu, revmatické onemocnění nebo jinou příčinu.

  • Vyhledejte lékaře rychle, pokud je kloub silně bolestivý, teplý, oteklý, zarudlý nebo se přidá horečka.
  • Objednejte se na kontrolu, pokud máte opakovaně zvýšenou kyselinu močovou, i když zatím nemáte záchvat.
  • Neřešte léky sami, pokud berete diuretika, nízkou dávku aspirinu, léky po transplantaci, léky na tlak nebo máte nemocné ledviny.
  • Řešte jídelníček odborně, pokud máte dnu zároveň s diabetem, obezitou, vysokým tlakem nebo ledvinným onemocněním.

Med je v tomto rozhodování jen malý ukazatel celého životního stylu. Když pacient řekne: „Sladím medem, protože cukr nesmím,“ ptám se dál. Kolikrát denně? Kolik lžiček? Je k tomu džus, slazený čaj, alkohol, pivo, koláče? Jaká je hmotnost? Jak pije vodu? Má laboratorní hodnotu kyseliny močové? Měl už záchvat? Tím se rychle ukáže, jestli med hraje zanedbatelnou roli, nebo je součástí širšího nadbytku cukru. Konkrétní příklad: pacient s jednou lžičkou medu denně a bez záchvatů potřebuje hlavně klidné vysvětlení. Pacient s opakovanou dnou, třemi slazenými čaji denně, pivem a nadváhou potřebuje plán.

Bezpečnostní poznámka: med se nemá podávat dětem mladším 12 měsíců kvůli riziku kojeneckého botulismu. To nesouvisí s puriny ani dnou, ale je to důležitá praktická informace pro rodiny.

Za vážné považuji i situace, kdy se pacient snaží medem nahradit léčbu. V diskusích se objevuje vzorec: „Nechci prášky, zkusím med, citron a bylinky.“ Tady je potřeba jasně říct, že med nesnižuje cíleně urát na léčebnou hodnotu. Pokud má člověk opakované dnavé záchvaty nebo tofózní dnu, tedy viditelné uzlíky ukládání urátu, musí léčbu vést lékař. Fotografie tofů mohou být pro orientaci dostupné jako tofózní dna na rukou a nohou na fotografiích, ale rozhodující je vyšetření. Med může být součástí kuchyně, ne náhradou urát snižující terapie.

Za přečtení také stojí článek Jídelníček při dně s ohledem na puriny.

Jak se zjišťuje, jestli med vadí právě vám

Diagnostika nezačíná tabulkou medu, ale rozhovorem, vyšetřením a laboratorními výsledky. Lékař obvykle zjišťuje, zda šlo o typický dnavý záchvat, jak často se potíže opakují, jaké klouby bolí, zda jsou přítomné otoky, zarudnutí, horečka, úraz nebo infekce. Potom se hodnotí kyselina močová v krvi, funkce ledvin, zánětlivé parametry podle situace, cukr, tuky, krevní tlak a léky. Praktický dopad: samotná hodnota kyseliny močové není celý příběh. Někdo má vysokou hodnotu bez záchvatu, jiný může mít při akutním záchvatu hodnotu dočasně méně vypovídající.

U jasného podezření na dnu může lékař zvažovat vyšetření kloubní tekutiny, kde se hledají krystaly urátu. Neprovádí se to u každého, ale je to velmi průkazné, hlavně když diagnóza není jistá. Někdy pomůže ultrazvuk nebo rentgen, zejména u dlouhodobých potíží. Co to mění v léčbě? Pokud se potvrdí dna, řeší se nejen bolest při záchvatu, ale i dlouhodobé snižování urátu u vybraných pacientů. Pokud se ukáže jiná diagnóza, například infekční artritida, revmatoidní artritida nebo úrazové poškození, je postup úplně jiný.

Co se sledujeProč je to důležitéPraktický příklad
Kyselina močováUkazuje riziko tvorby urátových krystalůPacient má dlouhodobě vysoké hodnoty a opakované bolesti palce
Funkce ledvinLedviny rozhodují o vylučování urátuU chronického onemocnění ledvin je potřeba opatrnější léčba i dieta
LékyNěkteré léky mohou urát zvyšovatDiuretikum na tlak může být součástí problému, řeší se s lékařem
JídelníčekUkáže puriny, alkohol i cukryMed sám nevadí, ale tři sladké nápoje denně už ano

Chcete-li zjistit, zda med souvisí s vašimi potížemi, pomůže jednoduchý deník. Zapište si na 2 až 4 týdny množství medu, sladkých nápojů, alkoholu, masa, mořských plodů, pitný režim, hmotnost a bolesti kloubů. Nejde o posedlé počítání, ale o vzorec. Když pacient tvrdí, že med jí jen trochu, a v deníku vyjde šest lžiček denně, máme konkrétní údaj. Když má jednu lžičku třikrát týdně a záchvat přišel po oslavě s pivem, masem a dehydratací, med pravděpodobně nebude hlavní stopa.

Co očekávat u lékaře: nečekejte otázku jen na med. Správné vyšetření dny zahrnuje klouby, laboratorní hodnoty, ledviny, léky, hmotnost, alkohol, celkový jídelníček a počet záchvatů.

V domácí péči se mi osvědčilo pacientům říkat: „Nehledejte viníka v jedné lžičce, hledejte opakovaný vzorec.“ U dny je opakovaný vzorec často silnější než jednotlivá potravina. Med může být v deníku nevinný doplněk, nebo pravidelný zdroj cukru, který spolu s dalšími faktory zhoršuje metabolickou situaci. Diagnosticky proto dává smysl hodnotit med v kontextu, nikoli izolovaně.

Článek Potraviny obsahující puriny by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.

Jak med používat při dně a zvýšené kyselině močové bezpečněji

Domácí doporučení je prosté: med používejte jako dochucení, ne jako léčbu. Pokud máte dnu stabilní, kyselinu močovou pod kontrolou a nejíte hodně sladkého, malá čajová lžička občas bývá pro většinu dospělých rozumnější než velké zákazy, které člověk stejně nevydrží. Pokud ale máte opakované záchvaty, vyšší hmotnost, cukrovku, nemocné ledviny nebo pijete slazené nápoje, je vhodné med omezit stejně jako jiná sladidla. Praktický příklad: místo dvou lžic medu do velkého hrnku čaje zkuste půl až jednu lžičku a ne každý hrnek během dne.

  • Vhodnější přístup: nesladký pitný režim, med jen občas, menší porce, důraz na pravidelné jídlo a dostatek vody.
  • Méně vhodný přístup: med každé ráno nalačno jako „očista“, med do více nápojů denně, med plus sladké pečivo a džusy.
  • Rizikový přístup: nahrazování léků medem, ignorování opakovaných záchvatů, hladovky po záchvatu a návrat k alkoholu.

Lékařská léčba dny má dvě roviny. Při akutním záchvatu se řeší zánět a bolest, často pomocí protizánětlivých léků, kolchicinu nebo kortikoidů podle zdravotního stavu pacienta. Dlouhodobě se u opakovaných záchvatů a vyššího rizika řeší snižování kyseliny močové léky, například urát snižující terapií. Co to mění pro med? Pokud má člověk indikovanou léčbu, med ji nenahradí. Může si upravit jídelníček, ale nemá sám vysazovat léky, měnit dávkování ani začínat doplňky bez domluvy s lékařem.

Z jídelníčku má větší smysl udělat udržitelný systém než honit jednotlivé zakázané položky. Omezte vnitřnosti, časté velké porce červeného masa, rizikové mořské plody, alkohol a slazené nápoje. Přidejte vodu, zeleninu, běžné přílohy v rozumném množství, nízkotučné mléčné výrobky, pravidelný pohyb a pozvolné hubnutí, pokud je potřeba. Pozor na hladovky: rychlé hubnutí může záchvat dny naopak podpořit. Med v tomto plánu patří do kategorie „malé množství, pokud se vejde do celku“.

Moje praktická věta pro pacienty: „Med není vnitřnost ani sardinka, ale pořád je to sladidlo. Dna nemá ráda přehnané porce, alkohol, dehydrataci a metabolický chaos.“

Konkrétní domácí plán může vypadat takto: týden si zapisujte, kolikrát med použijete. Potom snižte počet dávek na polovinu. Čaj zkuste pít častěji neslazený, jogurt dochuťte ovocem bez doslazování a med si nechte tam, kde vám chuťově opravdu stojí za to. Pokud máte záchvaty dny, vezměte záznam na kontrolu. Lékař nebo nutriční terapeut uvidí, zda je problém v medu, alkoholu, celkovém cukru, purinových potravinách, lécích nebo hmotnosti. Tak se z jedné nejisté otázky stane praktický plán.

Podívejte se také na článek Oficiální tabulka purinů v potravinách: kompletní přehled, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.

Odborné zdroje k otázce, zda med zvyšuje puriny a kyselinu močovou

U longtailu puriny v medu je důležité neodpovědět zkratkou „med je zdravý“ ani zkratkou „sladké je zakázané“. Odborně správná odpověď stojí na dvou odlišných mechanismech. První je přímý obsah purinů v potravině. Druhý je metabolický vliv cukrů, hlavně fruktózy, na tvorbu kyseliny močové. Právě tento rozdíl bývá v pacientských diskusích zdrojem zmatku: někdo hledá tabulku purinů, jiný se ptá na dnu, další má jen zvýšenou kyselinu močovou v krvi a chce vědět, zda si může dát med do čaje.

  1. Databáze USDA a NIH k obsahu purinů v potravinách je důležitá proto, že vysvětluje, proč se u dny nepracuje jen s dojmy, ale s měřením purinových bází. Uvádí, že vysokopurinová strava může zvyšovat kyselinu močovou a že pro klinickou praxi je potřeba znát hodnoty purinů v běžných potravinách. Pro čtenáře je přínos jednoduchý: med se má hodnotit jako sladidlo, ne jako maso, vnitřnosti nebo mořské plody.

  2. Přehled purinových bází v potravinách pro léčbu dny a hyperurikemie ukazuje, že puriny jsou přirozeně v tělesných buňkách i potravinách, ale výrazně riziková bývá hlavně část živočišných potravin, ryb, vnitřností a kvasnicových produktů. Zdroj je užitečný, protože dává praktické rozlišení: pacient s dnou nemá panikařit z každé potraviny, ale má rozpoznat potraviny s vysokým purinovým zatížením a sledovat celkový jídelníček.

  3. Dieta při dně podle Mayo Clinic potvrzuje, že kyselina močová vzniká při odbourávání purinů a že samotná dieta dnu obvykle nevyléčí, ale může snížit riziko dalších záchvatů. Tento zdroj je pro běžného člověka cenný hlavně tím, že vrací doporučení do reality: nejde o absolutní zákaz jedné lžičky medu, ale o hmotnost, alkohol, sladké nápoje, purinové potraviny a správně vedenou léčbu.

  4. MedlinePlus: dna, puriny, fruktóza a rizikové faktory jasně zmiňuje, že riziko dny souvisí nejen s potravinami bohatými na puriny, ale také s alkoholem, fruktózou a některými léky. Právě proto je pro téma medu velmi vhodný: med nemusí být purinově významný, ale jako koncentrovaný zdroj cukrů může být nevhodný při častém a velkém příjmu u člověka s dnou, obezitou, inzulinovou rezistencí nebo onemocněním ledvin.

  5. Cleveland Clinic: dna, příznaky, léčba a prevence záchvatů doplňuje praktický klinický rámec. Popisuje dnu jako onemocnění s náhlými záchvaty bolesti, otoku, zarudnutí a tepla kloubu a zmiňuje potraviny a nápoje, které mohou riziko zvyšovat. Pro čtenáře je přínosné hlavně to, že spojuje jídelníček s reálnými projevy v kloubu: když se kyselina močová dlouhodobě drží vysoko, nejde jen o číslo v laboratoři, ale o riziko bolestivých záchvatů.

Z těchto zdrojů vyplývá praktické ponaučení: med nepatří mezi typické vysokopurinové potraviny, ale u dny a zvýšené kyseliny močové se nemá hodnotit jen podle purinů. Má se hodnotit také podle množství, četnosti, celkové sladkosti jídelníčku, hmotnosti, funkce ledvin, užívaných léků a historie dnavých záchvatů. V praxi tedy není nejdůležitější otázka „kolik purinů má med“, ale „kolik medu denně používám a v jakém zdravotním kontextu“.

FAQ: puriny v medu, dna a kyselina močová

Má med hodně purinů?

Med nemá hodně purinů a nepatří mezi typické potraviny, které se při dně omezují kvůli přímému purinovému zatížení. Z hlediska purinů je podstatně rizikovější vnitřnost, masový vývar, sardinky, ančovičky, mušle, zvěřina, velké porce červeného masa nebo kvasnicové doplňky.

U medu je důležitější jeho cukerná povaha. Obsahuje hlavně jednoduché cukry, mezi nimi i fruktózu. Ta může u rizikových lidí nepřímo souviset s vyšší tvorbou kyseliny močové, hlavně při pravidelném větším příjmu. Proto je rozumné neptat se jen „kolik má med purinů“, ale také „kolik medu a dalšího sladkého mám za den“. Malá dávka občas bývá jiná situace než několik lžic denně.

Můžu med při dně úplně normálně?

Při dně můžete med většinou použít střídmě, pokud je nemoc klidná, nemáte opakované záchvaty a celkově nejíte hodně sladkého. Rozumná je spíše malá čajová lžička občas než každodenní větší dávky do několika nápojů, kaší, jogurtů a pečení.

Jestli máte časté záchvaty dny, vysokou kyselinu močovou, cukrovku, nadváhu, nemocné ledviny nebo užíváte léky ovlivňující urát, je vhodné med řešit s lékařem nebo nutričním terapeutem. Ne proto, že by byl med purinová bomba, ale proto, že přidává jednoduché cukry. V léčbě dny rozhoduje celek: léky, hmotnost, alkohol, pitný režim, purinové potraviny a pravidelnost stravy.

Zvyšuje med kyselinu močovou?

Med může u některých lidí nepřímo přispívat ke zhoršení kyseliny močové, hlavně když se jí často a ve větším množství. Nejde primárně o puriny, ale o fruktózu a celkový příjem cukru. Jednorázová malá lžička má jiný význam než pravidelné doslazování několikrát denně.

V praxi je potřeba sledovat souvislosti. Pokud má člověk dnu a zároveň pije slazené nápoje, jí sladké pečivo, používá hodně medu a má nadváhu, není férové označit med za jediného viníka, ale je rozumné ho omezit. Pokud je jídelníček jinak střídmý, pacient pije vodu, nepije alkohol a med používá výjimečně, jeho vliv bývá obvykle menší než vliv hlavních rizikových faktorů.

Je lepší med než cukr při vysoké kyselině močové?

Med může působit „přírodněji“ než bílý cukr, ale při vysoké kyselině močové to neznamená automaticky volnou vstupenku. Med i cukr jsou sladidla. Rozdíly v chuti a složení existují, ale pro pacienta s dnou je zásadní hlavně množství a četnost slazení.

Pokud někdo nahradí jednu lžičku cukru jednou menší lžičkou medu a sladí méně často, může to být prakticky přijatelné. Pokud ale cukr vynechá a medu začne dávat více, zdravotní přínos se ztrácí. Nejlepší strategie není hledat dokonale bezpečné sladidlo, ale postupně snižovat potřebu sladké chuti, pít neslazené nápoje a řešit celý režim dny včetně léků, kontroly kyseliny močové a hmotnosti.

příběhy k tomuto tématu

mohlo by vás zajímat


jak užívat živočišné uhlí
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
z čeho se vyrábí zubní protézy
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>