Spolehlivá ochrana před malárií zatím neexistuje, protože zatím neznámě očkovací látku na toto onemocnění. Dodržováním následujících rad se riziko nákazy významně snižuje.
Používáním repelentů. Správný repelent proti komárům, kteří přenášejí malárii, je přípravek s vysokým obsahem látky DEET. V CŘ jsou dostupné tyto účinné repelenty: Expedition, AntiBite a Autan. V Asii se pak jako repelent používají různé místní éterické oleje, například citronelový. Repelenty se aplikují na nekryté části těla, což bývají lýtka, krk, zápěstí. Při aplikaci je třeba se vyhnout oblastem očí. Repelent vyprchá zhruba po dvou hodinách, kdy je potřeba ochranu znovu zopakovat. Pozor, repelent není určen pro pokrytí celého těla, zvláště ne u dětí, aplikujte ho jen na odkrytá místa. Repelent poškozuje plastové hmoty, proto pozor při aplikaci na brýle nebo na fotoaparáty.
Omezit pobyt po setmění, kdy jsou komáři nejaktivnější. V této době je třeba nosit dlouhé a světlé oblečení, které pokryje většinu těla.
Preventivně užívat chemoprofylaxi a to individuálně, podle doporučení lékaře, který ji předepsal. Hlavním smyslem preventivního užívání antimalarik je zmírnit průběh případného onemocnění a tím snížit riziko úmrtí na malárii.
Při spánku používejte moskytiéry a sítě do oken, Moskytiéry je dobré mít impregnované nějakým insekticidem.
Používejte v místnostech doplňkové insekticidy do vzduchu, jako jsou například různá vykuřovadla (mosquito coils), která bývají obvykle dobře dostupná v obchodech v místě pobytu.
Pokud se u vás po návratu objeví a přetrvávají horečky, střevní, či jiné obtíže, tak neprodleně kontaktujte svého lékaře a seznamte ho se svým stavem. Nezapomeňte ho dobře informovat o tom, že jste se vrátili z dovolené. Malárie je zrádná nemoc a může se projevit klidně i několik měsíců po návratu!
V naší poradně s názvem TĚHOTENSTVÍ A BLEŠÍ KOUNUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohmova.
Jak může být kousnutí blechou nebezpečné v polovině těhotenství.?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kousnutí od blechy během těhotenství může znamenat riziko vzniku alergické reakce. V oblastech s výskytem malárie může blecha těhotnou ženu nakazit malárií.
Je to parazitární onemocnění a způsobuje ho prvok z rodu Plasmodium. Malárii mohou způsobit čtyři různé druhy plasmodií. Nejzávažnější tropickou malárii způsobuje Plasmodium falciparum. Méně závažné formy malárie pak způsobují Plasmodium vivat a Plasmodium cvale, které způsobují malárii terciána. A nakonec druh Plasmodium malariae, který způsobuje malárii kvartánu. Další informace o malárii jsou uvedeny tady: malárie.
Plasmodia (zimničky) jsou prvoci patřící mezi krvinkovky (Haematozoea). Jsou známí především jako původci malárie. Dříve bylo toto onemocnění spojováno se zapáchajícími bažinami (mal-arie, to znamená špatný vzduch). Skutečná příčina byla objevena v roce 1880. Jedná se o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podléhá více než milion lidí. Nejvíce ohrožené jsou chudé státy tropického a subtropického pásma, jako je Kambodža, Tanzanie, Uganda, Nigérie, Libérie, Kamerun, Ghana, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Guinea a Myanmar. Rizikovými faktory jsou pobyty v ohrožených oblastech bez předchozího očkování, styk s infikovanou osobou. K přenosu dochází také infikovanou krví při transfuzi nebo u těhotných žen na plod. Životní cyklus parazita se dokončuje v těle samičky komára rodu Anopheles, který při sání přenese ze slinných žláz do člověka (mezihostitele) stadia sporozoitů. U člověka pak dochází k řadě rozmnožovacích cyklů, přičemž první z nich probíhá v jaterním parenchymu, zpravidla bez příznaků, a parazit zde může dlouhou dobu přežívat. Tady dochází k infikování červených krvinek, začínají se objevovat gametocyty, pohlavní vývojová stadia, která se dále vyvíjejí při nasátí infikované krve komárem. Podle původce, který onemocnění způsobuje, rozlišujeme tři druhy onemocnění: malárii tropickou, jejímž vyvolavatelem je Plasmodium falciparum, malárii třídenní, způsobenou P. vivax nebo P. ovale, a malárii čtyřdenní, která je známá též jako čtvrtodenní zimnice a kterou způsobuje Plasmodium malariae. Nejzávažnějším je onemocnění způsobené druhem Plasmodium falciparum. Závažnost spočívá v přilnavosti červených krvinek ke stěnám cév a jejich následné neprůchodnosti, což vede k nedostatečnému zásobování vnitřních orgánů, hlavně ledvin a mozku. Klinické projevy nastupují mezi 7.–10. dnem od nákazy. Inkubační doba se uvádí jeden až dva týdny, ale může se klidně protáhnout i na několik měsíců (zejména u Plasmodium vivax). Klinické příznaky nejsou specifické, jedná se o bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, citlivost na světlo. Hlavními příznaky jsou takzvané malarické záchvaty, které se objevují s různou frekvencí, dle původce. Jedná se o stavy, kdy jsou červené krvinky naplněné parazity a praskají. To je doprovázeno pocity mrazení a třesavkou, která do 15 minut odeznívá, a následují vysoké horečky přetrvávající až několik hodin. Po překonání těchto horečnatých stavů se pacient silně potí. Do dalšího záchvatu pacient netrpí žádnými dalšími příznaky. Zasažení jedinci často trpí anémií vzhledem k napadení červených krvinek. Většina příznaků tohoto onemocnění není způsobována přímo parazitem, ale spíše reakcí lidského těla na tohoto parazita.
Podle Wikipedie je Ivermektin, někdy nazývaný také invermektin, širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony.
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulzů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, který má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Látku poprvé izoloval v roce 1975 William C. Campbell, biochemik z firmy Merck & Co., ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti pracovníky japonského výzkumného ústavu Kitasato. Extrakt z tohoto vzorku se projevil jako velmi účinný proti mnoha různým zvířecím vnějším i vnitřním parazitům (endoparazitům a ektoparazitům). Při dalším zkoumání se jako nejúčinnější projevil právě derivát ivermektin, odvozený od mateřské látky této skupiny organických látek, avermektinu. V roce 1978 dr. Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermektinu na lidech, které se ukázalo jako velice úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založ
Vironal je bioinformační širokospektrální regenerační přípravek, vyrobený podle moderních poznatků fytoterapie, psychotroniky, krystalterapie a biorezonance. Ovlivňuje především dráhu plic, tlustého a tenkého střeva, sleziny, boční větev dráhy jater, a tím i problémy, které se vztahují k jejich nedostatečné funkci. Typickými syndromy, které souvisejí s drahou plic, jsou dýchací obtíže, kašel, dušnost, bolesti v krku, pocení a mnohé další. Dle zkušeností se u horeček při chřipkovém onemocnění doporučuje přidat ještě přípravky Drags Imun a Grepofit, které oslabují nejen viry, ale i bakterie a plísňové zárodky. Flavocel pak podpoří rychlost imunitních reakcí a dodá tolik potřebný vitamín C.
Vironal užití:
prevence katarů horních cest dýchacích;
virové, mikrobiální a bakteriální infekce, jako jsou chřipky, angíny, teploty, nachlazení, rýma, virózy, sinusitidy;
dráždivý kašel;
odpora pocení;
zlepšení činnosti lymfatického a imunitního systému;
vředové choroby žaludku a dvanácterníku;
zánět hltanu, chronický zánět střev a zažívacího traktu;
kolitida, Crohnova choroba;
plísně v oblasti střev.
Vironal obsahuje:
Humáty – látky, které se v přírodě vyskytují například v rašelině. Vironalu dávají černou barvu a neobyčejné detoxikační a regenerační schopnosti. Dokážou se v těle vázat na těžké kovy, na různé chemické látky, a dokonce i na viry. Proto je dobré humáty užívat i při infekcích způsobených herpesviry a viry typu HIV. Zvyšují imunitu a ochraňují před různými druhy záření. Mají regenerační, protizánětlivé, antioxidační i jisté protinádorové účinky.
Energiny – speciální druh glukanů s podobnými účinky, jaké mají humáty, a celou řadou dalších.
Výtažky z grapefruitových semen – mají zcela specifické účinky na různé mikroorganismy a plísně.
Komplex pryskyřic – myrhy, kadidla a dračí krve, které tvoří chuť sirupu.
Éterické oleje – mají antimikrobiální, antivirový, antibakteriální a protiplísňový účinek. Například nardový olej se používá stejně jako chinin při malárii.
Rizika jsou velká, nicméně Čechy cestování baví a v létě se mu pravděpodobně nevyhneme. Zde přinášíme několik rad, jak si vybavit svou lékárničku na cesty, aby v ní nic nechybělo, ať už je náš cíl dále nebo blíže. Lékárnička na cesty by měla obsahovat léky na snížení teploty (Paralen nebo Acylpyrin). Dále by cestovní lékárnička měla obsahovat léky proti bolesti, kde je nejlepší Apo ibuprofen, který nejen že účinně mírní bolest, ale zároveň působí i na zánět, který bolest způsobuje – univerzální lék. Pak do své příruční lékárničky určitě přibalte teploměr a nějaké protiprůjmové léky. Léky na průjem si můžeme vybrat z pestré škály, ovšem na cestovní průjem nejlépe zabírají přípravky, které upravují střevní bakterie. Například takový Endiaron, tak toto střevní dezinficiens se dnes už prakticky nepoužívá a na průjem je lepší, použít Hylak Forte nebo nějaké Lactobacily. Při cestě do exotických zemí by lékárnička cestovatele také obsahovat léky na malárii (antimalarika) a vhodné repelenty. Další rady, jak si připravit léky na cesty najdete tady: úplná cestovní lékárnička.
Doxycyklin užívejte vždy přesně podle pokynů svého lékaře. Dodržujte všechny pokyny na štítku s předpisem. Neužívejte tento lék ve větším nebo menším množství nebo déle, než je doporučeno.
Obvyklé dávkování pro dospělé s tělesnou hmotností pod 50-70 kg a mládež s tělesnou hmotností nad 50 kg: První den 2 tablety užité najednou nebo rozděleně po 1 tabletě v intervalu dvanácti hodin a další dny po jedné tabletě DOXYHEXAL 100.
Obvyklé dávkování pro dospělé s tělesnou hmotností nad 70 kg: Po celou dobu léčby jednou denně 2 tablety DOXYHEXAL 100.
Obvyklé dávkování pro děti od 12 let s tělesnou hmotností pod 50 kg:
První den 4 mg doxycyklinu na kg tělesné hmotnosti a další dny 2 mg doxycyklinu na kg tělesné hmotnosti.
Spolkněte tabletu s doxycyklinem (Doxyhexal) a zapijte plnou sklenicí vody. Během užívání tohoto léku pijte hodně tekutin.
Pokud lék trápí váš žaludek, můžete doxycyklin užívat s jídlem nebo mlékem. Jinak užívejte přípravek nalačno, alespoň 1 hodinu před nebo 2 hodiny po jídle. Také můžete rozdrtit běžnou tabletu a nasypat lék do lžíce jablečného pyré, abyste si usnadnili polykání. Ihned spolkněte bez žvýkání. Směs neuchovávejte pro pozdější použití. Ihned vypijte plnou sklenici studené vody.
Možná budete muset rozdělit tabletu doxycyklinu, abyste získali správnou dávku. Postupujte podle pokynů svého lékaře.
Pokud užíváte doxycyklin k prevenci malárie: Začněte užívat lék 1 nebo 2 dny před vstupem do oblasti, kde je malárie běžná. Pokračujte v užívání léku každý den během pobytu a po dobu nejméně 4 týdnů po opuštění oblasti. Používejte ochranný oděv, repelentyproti hmyzu a moskytiéru kolem postele, abyste zabránili kousnutí komárem, které by mohlo způsobit malárii.
Používejte tento lék po celou předepsanou dobu. Vaše příznaky se mohou zlepšit dříve, než bude infekce zcela vyléčena. Vynechání dávek může také zvýšit riziko další infekce, která je odolná vůči antibiotikům. Doxycyklin neléčí virovou infekci, jako je chřipka nebo běžné nachlazení.
Skladujte při pokojové teplotě mimo vlhkost, teplo a světlo. Po uplynutí doby použitelnosti na štítku veškerý nepoužitý lék vyhoďte. Užívání doxycyklinu s prošlou dobou použitelnosti může způsobit poškození ledvin.
Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá u nich většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi, proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit. Uvedené nemoci ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan apod.). Pravé neštovice dostat určitě nemůžeme, tato zákeřná choroba byla ze světa díky očkování vymýcena.
Plané neštovice se vyznačují vyrážkou ve formě pupínků až puchýřků, které se vysévají postupně v několika vlnách, proto na celém těle (vyjma dlaní a plosek nohou) můžeme spatřit různá stadia eflorescencí. Puchýřky (vezikuly) obsahují čirou tekutinu, takže vypadají jako kapky rosy. Oproti jiným exantémovým onemocněním se nacházejí dokonce i ve vlasech. Čím dříve neštovice u dětí proběhnou, tím lépe, protože mají lehčí průběh. Nejde o vážné onemocnění, ale u lidí se slabší imunitou mohou být komplikovanější, proto se tyto děti proti nim také očkují. Očkovací látka existuje, ale je vyhrazena pacientům s vrozenými poruchami imunity a dětem s onkologickým onemocněním. Pro zdravé dítě je totiž lepší neštovice prodělat a posílit tím všestranně svou imunitu. Inkubační doba, která také napomáhá k rozpoznání neštovic, je 10 až 23 dní. Při rozškrábání pupínku se do něj může dostat sekundární infekce (stafylokokové nebo streptokokové impetigo).
Objeví-li se vyrážka, nemusí jít samozřejmě pouze o infekční onemocnění, jak již bylo v článku popsáno. Může za tím stát poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, poranění, sluníčko. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme repelenty nebo tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení.
V lidovém léčitelství se používá lapacho protimalárii. Laboratorní testy tyto vlastnosti potvrdily a zjistily, že několik naftochinonů zabránilo růstu parazita Plasmodium falciparum v lidské krvi, který způsobuje toto onecnění. Také inhibují virus, který způsobuje spavou nemoc. Navíc bylo vyvinuto sérum z různých příbuzných látek (derivátů) lapacha proti parazitu malárie a původci choroby Chagas, které má ještě lepší účinky.
Všechny zdravotní problémy nám způsobují bakterie, viry, plísně a paraziti, a začíná to u potravin. Potraviny často obsahují spoustu látek, které naše tělo neumí zpracovat. Neustále s tím bojuje a následně se tím i oslabuje imunitní systém. Potom už není problém, aby se všechny mikroorganismy v nás množily. Je nutné tělo pravidelně "vyčistit", což nám pomůže od spousty problémů. Zdraví je to nejcennější, co máme, a proto se o něj starejme.
Ještě ve třicátých letech bylo zcela běžné, že se lidé každý půlrok odčervovali tinkturou z ořešáku, hřebíčkem a pelyňkem.
Zamoření parazity je mnohem větší problém, než si většina lidí uvědomuje. Kombinace sedavého životního stylu a špatné stravy způsobuje, že střeva stagnují a vzniká prostředí příhodné pro parazity. Parazité vysávají energii a mohou být i zdrojem mnoha zdravotních obtíží, jako jsou kožní vyrážky, chronické svědění a škrábání, trávicí potíže, kloubní problémy, páchnoucí dech; navíc si dělají hnízda v tumorech. Parazité jako první dostanou výživu z jídla a váš krevní oběh pak znečišťují svými odpadními materiály. Tito otravní živočichové prospívají v kyselém prostředí a mají tendenci se v těle aktivovat za úplňku, nebo když je nov.
Recepty z bylinných prostředků (hřebíček, pelyněk, slupka ořešáku černého a fenykl) jsou dostupné v obchodech a dají se použít k odstranění parazitů.
Běžně lze k jejich vymýcení využít také ricinový olej, fíky, semena tykve, čerstvý česnek nebo kajenský pepř. I zelená slupka vlašských ořechů je známá tím, že zabíjí parazity a červy. Po tisíce let platily vlašské ořechy za výjimečné jídlo, protože mají podobný tvar jako mozek i jako střeva.
Zařazujte tedy tyto potraviny pravidelně do svého jídelníčku, vaše tělo bude silné a paraziti v zásaditém prostředí nepřežijí. Při likvidaci parazitů se rovněž osvědčila některá elektronická zařízení (Zapper a podobně).
Jezte hodně čerstvého česneku. Česnek může zlikvidovat přes 60 druhů hub a dvacet typů bakterií, stejně jako spoustu různých virů. Česnek má pověst "zabijáka" parazitů, ovládá sekundární plísňové infekce, detoxikuje a jemně stimuluje eliminaci, má antioxidační vlastnosti (chrání před oxidací způsobenou toxiny cizopasníka). Účinnými složkami jsou allicin a ajoene. Tyto sloučeniny mohou zabíjet "améby", včetně jednobuněčných variant, stejně jako roupy a měchovce.
Allicin není přítomný v česneku v jeho přirozeném stavu. Když je česnek nakrájený nebo poškozený, enzym alliináza působí na alliin a přetransformuje ho na allicin, činnou složku zabíjející parazity. Proto česnek používejte rozmačkaný nebo z něj vytlačte šťávu.
Nejúčinnějšími metodami využívajícími účinky přírodních prostředků jsou inhalace a koupele.
Koupel s přidáním eukalyptu či tea tree při prvním pocitu, že na vás „něco leze“, dokáže často rozvoj onemocnění zastavit. Měla by trvat alespoň 20 minut a poté by měl následovat odpočinek ve vyhřáté posteli.
Inhalace pročišťuje ucpaný nosohltan a zklidňuje zanícenou sliznici. Velmi horká pára je již sama o sobě pro viry nepřátelským prostředím, a přidáme-li antivirální olej, zvýší se ještě její účinnost.
Horkou páru vdechujte alespoň dvakrát denně po dobu 5 minut.
Dopoledne inhalujte eukalyptus, tea tree, rozmarýn nebo mátu, protože mírně stimulují.
Večer inhalujte raději levanduli, která podporuje spánek. Levanduli můžete také rozptýlit v ložnici do prostoru nebo kápnout do odpařovače.
Vitamín C proti nachlazení
Vitamín C je dlouhou dobu považován za nejběžnější prostředek proti nachlazení. Ale výsledky vás mohou překvapit. I když podporuje určité stránky imunitního systému, studie neprokázaly, že by vitamín C, a to dokonce ani v dávkách 1 gram denně, působil preventivně proti nachlazení. Pokud jde o samotnou léčbu, tady jsou výsledky lepší. Podle některých studií může vitamín C zkrátit dobu trvání nemoci o 24 až 36 hodin. Ale jiné studie naopak ukázaly, že ani v dávce 3 gramy denně nemá vitamín C žádný efekt. Mějte na paměti, že vysoké dávky vitamínu C, které jsou někdy doporučovány, nemusí být dobré na žaludek.
Echinacea proti nachlazení
Výsledky výzkumů se liší. Zatímco podle některých studií echinacea nemá žádoucí léčebné účinky, podle jiných může snížit dobu trvání i sílu nachlazení o 10 až 30 %. Mnoho odborníků se domnívá, že rovněž užívání echinacey nechrání před chřipkovými viry a nachlazením. Echinacea má i určitá rizika, pokud jste alergičtí na ambrózie nebo na jiné rostliny, nezačínejte s užíváním echinacey dříve, než se poradíte se svým lékařem. Tato rostlina rovněž nemusí být vhodná pro osoby s některými typy onemocnění, například těmi, které působí na imunitu – revmatická artritida nebo vřed.
Zinek proti nachlazení
Užívání zinku je jedna z velmi populárních léčebných metod. Laboratorní výsledky ukázaly, že zinek může zničit virus nachlazení ve zkumavce. Ale není zcela jasné, zda má stejný efekt i v lidském těle. Pokud jde o léčbu, studie prokázaly, že zinek v množství 9 až 24 miligramů může zkrátit trvání nachlazení a zmírnit příznaky. Ale musíte začít zinek užívat ihned, když se objeví první příznaky, a to každé 2 až 3 hodiny (kromě doby, kdy spíte). Další studie žádný přínos neprokázaly. Prozatím zde tedy nejsou
Nebezpečné je celkové zarudnutí kůže těla (takzvaná erytrodermie), ke kterému došlo rychlým rozšířením z jednoho zarudlého místa nebo splynutím více zarudlých míst. Jedná se o zánětlivý proces vyvolaný různými kožními infekcemi, ekzémem, lupénkou, alergickou nebo toxickou reakcí na léky a podobně, rozšířenými (a tedy zkomplikovanými) na celé tělo. Pacientovi hrozí ztráta iontové a proteinové rovnováhy, je proto nutné být pod dohledem v nemocnici. Většina vyrážek je však pouze lokálního a méně závažného charakteru. Mohou být od sluníčka, poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, po poranění holicím strojkem. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme požívat repelenty nebo Tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení. Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi, proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit. Tato onemocnění ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan a podobně). Pravé neštovice dostat určitě nemůžeme, tato zákeřná choroba byla ze světa díky očkování vymýcena.
Vyrážka může mít u dospělých různý charakter od drobných červených skvrn nevystupujících nad povrch přes pupínky až po hrboly a puchýře. Tato červená vyrážka může být hustě seskupena do různého tvaru (lineární, kruhové uspořádání, mapovité, hadovité a podobně), nebo se na kůži vyskytuje naprosto nepravidelně a jednotlivě. Později se z pupínků stávají buď šupinky, strupy, praskliny, oděrky, nebo vředy. Po zhojení vředů může na kůži zůstat jizva.
Nebezpečné je celkové zarudnutí kůže těla (takzvaná erytrodermie), ke kterému došlo rychlým rozšířením z jednoho zarudlého místa nebo splýváním více zarudlých míst. Tato svědivá vyrážka je projevem zánětlivého procesu vyvolaného různými kožními infekcemi, ekzémem, lupenkou, alergickou nebo toxickou reakcí na léky a dalšími, rozšířenými (a tedy zkomplikovanými) na celé tělo. Pacientovi hrozí ztráta iontové a proteinové rovnováhy a je proto nutné, a by byl pod dohledem v nemocnici. Většina vyrážek je však pouze lokálního a méně závažného charakteru. Mohou být od sluníčka, poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, po poranění holicím strojkem a podobně. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme repelenty nebo tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení. Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá u nich většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi. Proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit, ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan a podobně). Patří sem: plané neštovice, pásový opar, svrab, psoriáza, ichtyóza, lišej, dermatitidy, sklerodermie, puchýře, kopřivka, ekzémy. V podstatě všechny kožní nemoci se projevují určitou vyrážkou, a to nemluvě o onemocněních jiných orgánů, které se třeba také mohou projevit vyrážkou (nádory, systémový lupus erytematodes, karcinoidový syndrom a další).
Léčba
Každá nemoc se léčí svým určitým způsobem. Obecně se volí jiná léčba než léčba kortikoidy, která je vyhrazená až pro případy, kdy nic jiného nezabírá. Na zánětlivé vyrážky jsou vhodné studené obklady. Teplé, vysýchavé obklady působí překrvení kůže, tlumí svědění a zmenšují mokvání. Rozlišovat musíme i jednotlivé lékové formy – masti, krémy, pudry, roztoky, emulze a podobně. Na každou nemoc se hodí něco jiného, poraďte se proto raději se svým praktickým nebo kožním lékařem. Častým problémem u kožních vyrážek je svědění, které lze zmírnit například Fenistilem nebo antihistaminiky. Pokud máte podezřele mokvající vyrážku, s návštěvou lékaře neváhejte.
Blechy odpuzují třeba některé esenciální oleje (jejich výhodou je pak to, že zároveň kromě ochrany pečují ještě o srst zvířete), ty je ale potřeba smíchat ještě s nějakým rostlinným olejem, aby olej nebyl příliš silný. Proti blechám se doporučují olej jako levandule, cedr, citron, šalvěj, máta, eukalyptus. Dají se tak vyrobit přírodní repelenty nebo domácí pudry. Kromě esenciálních olejů je možné použít třeba i octový spreje (třeba jablečný ocet), protože ocet blechy nesnášejí. I ocet je v takovém případě potřeba naředit, aby nepoškodil pokožku domácího mazlíčka. Proti blechám se dá využít i česnek, z něhož se dá vyrobit česnekový postřik (tím se dá ošetřit klidně i zahrada).
Číňané reishi považují za cennější než ženšen. Nejvíce účinných látek má červená reishi, která se pěstuje 12 měsíců na dlouhých dubových kmenech. V Číně a Japonsku je schválena nejen pro podpůrnou léčbu rakoviny. Pomocí reishi lze zvýšit vitalitu, posílit srdce proti vlivům stresu, povzbudit imunitní systém, zvýšit výkonnost, do krve přivést více kyslíku, a to všechno bez vedlejších účinků. Reishi má vysoký obsah léčivých látek. Všechny účinné látky nebyly ještě zcela analyzovány. U většiny z nich však už byly provedeny klinické zkoušky, které potvrdily jejich účinnost. Nejdůležitější roli vzhledem k farmakologickým vlastnostem sehrávají betaglukany a triterpény. K tomu, aby byl lék z reishi účinný, je zapotřebí splnit dva základní předpoklady. Tím prvním je správné pěstování, tím druhým pak způsob zpracování houby.
Reishi se začala pěstovat teprve od sedmdesátých let minulého století. Až do roku 1960 nebyla prakticky vůbec předmětem vědeckých studií. Hlavním problémem byl právě nedostatek standardizované houby nutné k seriózním vědeckým pokusům. Existuje totiž velké množství druhů těchto hub a každý má jiné množství účinných látek. Nejkvalitnější je asi red reishi – červená reishi. Obsah účinných látek se navíc mění podle věku houby. Krátkodobé (několikaměsíční) pěstování určitě potřebnou kvalitu nezaručí. Tu ovlivňuje i čistota prostředí a na čem se houba pěstuje. Není tedy reishi jako reishi. Pěstitelů kvalitních a na účinné látky bohatých hub tedy není mnoho.
Kvalitu reishi dokazuje například i množství polysacharidů ve výrobku. Pokud množství polysacharidů není uvedeno, není o co stát. Špičkové výrobky mají 40 % polysacharidů, převážně glukanů. Dalším důležitým krokem je zpracování, které zaručí, že budou účinné látky využitelné pro organismus. Jednoznačně je nejúčinnější dvojitá extrakce jak v alkoholu (látky rozpustné v tucích dostaneme z houby jen alkoholem), tak i ve vodě a bez přidání dalších látek.
Reishi pomáhá při revmatoidní artritidě a revmatismu, rakovině tlustého střeva, prostaty, prsu, plic, vaječníků, děložního čípku, leukémii, astmatu, cukrovce, malárii, stařecké osteoporóze, při mentálních poruchách, depresi, schizofrenii, při poruchách zažívání, gastritidy, žaludečních vředech, při chřipce, u kardiovaskulární nemoci jako angina pectoris, při vysokém tlaku, arterioskleróze, mozkové mrtvici, infarktu myokardu, u nemoci dýchacích orgánů (Raynauadova nemoc), Parkinsonově chorobě, při skleróze mozku, u kožních nemocí jako ekzém, opary, bradavice, popáleniny, u epilepsie, stařecké neduživosti, u amyloidózy, u očních nemocí jako glaukom, zánět sítnic, odchlípnutá sítnice, zánět očního nervu.
Reishi pomáhá organismu napadnutému nádorovým bujením, a to
DMSO je dimethylsulfoxid a je čistě přírodní látkou. Jedná se o sloučeninu se sírou, která se používá při výrobě MMS, CDS a CDS2 jako přenašeč účinné látky do kůže, tkání, svalů, kloubů a dalších orgánů v těle. DMSO se naváže na přítomný chlordioxid a po nanesení na kůži jednoduše vpraví chlordioxid do těla, kde napadá mikroorganismy přímo v rakovinových buňkách, takže jsou schopné přeměnit se zase na zdravé buňky. Některé organismus vyloučí a nahradí zdravými. K tomuto je zapotřebí 70 % DMSO 99,99% čistoty v tekuté formě. Lze však DMSO použít i samostatně na řadu aplikací. DMSO je známý nosič, od roku 1955 hojně užívaný lékaři jako způsob přímého vnášení účinných látek do těla kůží.
MMS je zkratka pro Master Mineral Solution (Mistrovský minerální roztok). Jedná se o přesnou koncentraci chloritanu sodného (MMS). MMS je okamžitě účinné na infekce či různé záněty, dokáže vyléčit i influenzu či prasečí chřipku (POZOR, ne nemoci vzniklé z naočkování vakcínou obsahující kromě jiných nebezpečných látek i nanočástice!). U dlouhodobých nemocí dochází k podstatnému zlepšení již během prvních dnů užívání MMS a mnohé „nevyléčitelné“ nemoci dokáže vyléčit v průběhu 3 týdnů. Pomocí MMS je možné léčit i taková onemocnění, jako je rakovina, malárie, leukémie, astma, cukrovka, roztroušená skleróza, AIDS, hepatitida (zánět jater), sucho, zánět plic, herpes (opar), zánět slepého střeva, zánět močových cest, revmatické záněty. MMS zlepšuje krevní oběh a umožňuje tak vyléčit více než 90 % známých civilizačních nemocí, snižuje tvorbu křečových žil, normalizuje srdeční rytmus, odstraňuje lupy, zjemňuje pleť, a podle toho, co řekl Jim Humble a odborníci zkoumající účinky MMS, může prodloužit lidský život až o 20 let. MSS2 je vhodné na vyléčení všech chorob, které léčí i MMS1. U těžkých nemocí se však osvědčila kombinace MMS1 a MMS2, díky níž se povedly vyléčit i ty nejtěžší případy nákazy HIV virem a úžasné výsledky jsou i při léčbě rakoviny. Tento přípravek je nesmírně účinná zbraň v podstatě proti všem známým nemocem.
Používá se:
na afty a opary
na AIDS/HIV virus
jako alternativa antibiotik (je účinnější, bez vedlejších účinků, nepoškozuje střevní mikroflóru)