Nalezení boule pod kůží je relativně časté, většinou se však nejedná o závažný nález. Nicméně je nutné vědět, že se může jednat i o příznak vážnějších chorob.
Patří sem:
nezhoubné nádory: Jedná se o poměrně běžnou příčinu vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jmenujme například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
abscesy: Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
zhoubné nádory: Podkožně lze většinou najít lokální metastáze zhoubných nádorů. Ovšem tyto jsou v této lokalitě velmi vzácné.
revmatickéuzlíky: Revmatickéuzlíky se vyskytují při postižení kloubů revmatoidní artritidou. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
ganglion: Jde o cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
mukokéla: Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
V naší poradně s názvem REVMATICKÉ UZLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý večer, Léčím se asi 10let s revm. artritidou a užívám MTX 12,5mg a štítnou žlázou a užívám letrox 125mg.
Před asi třemi lety mě byla operovaná levá ruka na zápěstí revm. výpotek a asi po roce se mi udělal na spodní části loktu malá bakulka,která nebolí a je pohybliváa dle lékaře orthopeda se jedná o uzlinu.Také mi našla na sonu prsou zvětšenou ale prý zánětlivou revmatickou uzlinu v levém podpaží.
Nedávno jsem prodělala zánět žíly na té levé ruce po odběru krve,taky jsem měla exem a na kožním mi dávali náplastě na záda,aby přišli na to co to způsobilo. Na nic nepřišli a tak bych se chtěla zeptat,co může způsobovat tu větší uzlinu na dolní straně loktu. Bojím se závažnějšího onemocnění nějakého nádoru.Můžete mi prosím vás jen orientačně řící,jestli můžou uzliny reagovat na tyto podněty? Děkuji vám moc a přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše problémy budou nejspíše souviset s vyvíjející se revmatoidní artritidou. Zůstaňte stále pod dohledem lékařů, kteří u vás uzliny našli. Mohl by vám pomoci s jejich vyléčením. Pro svůj klid můžete požádat svého praktického lékaře o laboratorní vyšetření krve na přítomnost tak zvaných onkomarkerů. To jsou indikátory začínajícího nebo probíhajícího zhoubného nádoru.
Ženy mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění štítné žlázy než muži. Nejčastěji jde o strumu, hypotyreózu, hypertyreózu a zánět žlázy. Ani uzlíky ve štítné žláze nejsou neobvyklé, a to především u žen nad 50 let. Tvoří se vlivem nedostatku jodu, genetiky nebo některých potravin. Klíčové je vyšetření ultrazvukem a poté pravidelné prohlídky. Pokud uzlík přesáhne velikost 10 mm nebo se zdá podezřelý, lékař provede punkci jehlou, aby se zjistilo, zda není zhoubný. V případě, že je, přistoupí se k chirurgickému řešení. Uzlíky mohou způsobovat rovněž nadměrnou tvorbu hormonů štítné žlázy, ale ve většině případů jsou neškodné.
Za uzlík lékaři považují jakýkoliv nenormální růst kousku tkáně ve štítné žláze. Nález uzlíku ve štítné žláze není důvodem ke zbytečným obavám, ale každý takový stav by měl být vyšetřen. Pokud vyšetření prokáže, že se jedná o zhoubný nádor, následuje vždy operace, při níž se tento kus tkáně odstraní. Jestliže je nádor nezhoubný nebo se jedná o jiný typ změny tkáně, lékař takového pacienta sleduje v pravidelných intervalech. Tedy obvykle ve dvouletých cyklech. Další indikací pro odstranění uzlíku může být i to, že způsobuje lokální potíže, třeba tlačí na jiné krční orgány nebo omezuje polykání. Uzlíky se odstraňují i tehdy, když porušují funkci štítné žlázy. V neposlední řadě operace probíhá i z kosmetických důvodů.
Nově vzniklá boule pod kůží by měla být vyšetřena lékařem. Kromě fyzikálního vyšetření (bolestivost, pohyblivost vůči okolním tkáním) se vás lékař zeptá na známky infekce (hlavně zvýšená teplota). Ze zobrazovacích metod je doporučován ultrazvuk a při pochybnostech je možné odebrat z neznámého ložiska vzorek (biopsie) a nechat ho histologicky vyšetřit. Při zvětšení podkožní uzliny nejasné příčiny je vhodné ji celou chirurgicky odstranit a taktéž zajistit histologické vyšetření.
Boule na nohou mohou být zapříčiněny zvětšenými mízními uzlinami, nezhoubnými nádory, abscesy, zhoubnými nádory, revmatickými uzlíky, ganglionem, keloidem a mukokélou.
Zvětšené mízní uzliny jsou podkožně uložené uzliny, které se mohou zvětšit při řadě onemocnění, jedná se zejména o infekce, méně často pak o nádorové choroby. Infekční uzliny bývají většinou zároveň bolestivé. Zvětšení podkožních uzlin lze nejčastěji nahmatat v tříslech.
Nezhoubné nádory bývají poměrně běžnou příčinou vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jsou to například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
Zhoubné nádory v podkoží lze většinou najít jako lokální metastázy zhoubných nádorů.
Revmatickéuzlíky se vyskytují při postižení kloubů při revmatoidní artritidě. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
Ganglion je cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
Keloid je zbytnělá jizva vzniklá poruchou hojení.
Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
Ve svém příspěvku PŘÍČINOU I ŘEŠENÍM ARTRITIDY JE VÝŽIVA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Existuje příčinná souvislost mezi naší výživou a konkrétními nemocemi. Revmatoidní artritida je způsobena zhoršeným metabolismem vápníku v našem těle, protože v dnešní průmyslově zpracované stravě chybí důležité vitamíny a minerály, které tento metabolismus řídí. Bez nich se vápník dodaný ve stravě (kde je ho mimochodem nadbytek) ani v potravinových doplňcích neváže v kostech a kloubech, kde být má (příčina osteoporózy a artritidy), a naopak se ukládá v měkkých tkáních a cévách, kde být nemá (příčina aterosklerózy). To pak způsobuje infarkty a mrtvice (nejčastější příčina úmrtí populace). Často slýchané rady doporučující při osteoporóze nebo artritidě více vápníku + vitamín D (mléčné výrobky a doplňky s vápníkem) tudíž celou situaci paradoxně ještě více zhoršují. Zjednodušeně řečeno, čím více vápníku, tím více artritidy a infarktů. To, že artritida není způsobena věkem ani nedostatkem vápníku ve stravě, jak tvrdí lékaři, dokazují například populace Japonců nebo Thajců, kteří díky vhodnější stravě artritidu ani ve vyšším věku prakticky neznají a tak nepotřebují kloubní náhrady. Když se ale někteří z nich přestěhovali do USA nebo Evropy a přešli na zdejší stravu, trpí na artritidu a infarkty stejně jako my. Jako výživový poradce používám přístroj, který změří jaké minerály a vitamíny Vám v těle chybí. Poradím, jak je ve výživě doplnit, abyste se revmatické artritidy trvale zbavili a současně snížili i riziko infarktu. Kontakt a dotazy na 608 155 338.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.
V naší poradně s názvem VÁPNÍK UŽÍVANÝ NA OSTEROPOZU A JEHO VLIV NA POŠKOZENOU CHLOPEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liba.
V roce 2004 jsem měla plastiku mitrální chlopně,ktera se poškodila po revmatické
horečce v dětství a byla zvapenatela.
Po operaci za 4 roky znovu přestala těsnit. V té době jsem užívala vápník proti osteropoze. Nemohl se na ni užívaný vápník usazovat? Měla bych znovu brát vápník,ale mám obavy, že by se vada mohla zase ještě zhoršit. Děkuji za odpověď. Liba .
.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nebojte se a vápník normálně užívejte. Ke zvápenatění měkkých tkání dochází vlivem poškození zánětem a jde o jakousi formu jizvy. Určitě k tomu nedošlo tím, že jste užívala vápník. Vůbec to spolu nesouvisí.
Uzlíky, které se ve štítné žláze někdy vytvoří, mohou vadit už svou velikostí. Řada z nich je natolik malá, že je lze odhalit až při sonografickém zobrazení, jiné však narůstají do větších rozměrů. Mohou utlačovat jícen či dýchací cesty a působit tak potíže s polykáním či dýcháním. Jindy je problémem jejich hormonální aktivita. Pokud uzlíky vytvářejí nadměrné množství hormonů štítné žlázy, projeví se to:
zvýšeným pocením,
nevysvětlitelným hubnutím,
nervozitou a třesem,
nepravidelným srdečním rytmem.
Malé procento uzlíků má rakovinný původ. Ani to však nemusí být špatná zpráva, protože se často jedná o pomalu rostoucí nádory, které lze dobře léčit. Agresivní tumory štítné žlázy jsou spíše raritním nálezem. Jiné uzlíky mohou být tvořeny nezhoubnou zmnoženou tkání, cystou obsahující tekutinu nebo tkání postiženou chronickým zánětem. Někdy je příčinou vzniku uzlovitých útvarů na štítné žláze nedostatek jódu v potravě.
Co pomáhá lékařům při rozhodování o potřebě a možnostech léčby? Nutné je vyšetření hladin hormonů štítné žlázy, zobrazení ultrazvukem či jinými metodami, případně odebrání vzorku a prozkoumání tkáně pod mikroskopem.
Terapie pak může být následující:
pravidelné sledování uzlů ultrazvukem,
úprava množství hormonů za pomoci léků,
chirurgické odstranění části či celé štítné žlázy,
zničení uzlů radiojódem nebo alkoholem.
Štítnou žlázou a jejími onemocněními se zabývají lékaři-endokrinologové. Ty můžete vyhledat buď sami, nebo s doporučením od praktického lékaře.
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: https://www.thyroid.org/pat…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: https://www.elsevier.es/en-…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel ET.
V naší poradně s názvem BABSKÉ RADY NA ŠTÍTNOU ŽLÁZU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA.
Zdravím chtela jsem se zeptát lečim se se štitnou žlazou -ZNIŽENÁ /HYPOTHYREOZA/
Kontrolu mám 1x za rok beru na to euthyrox 50mg. A na sono mi zistili že mám uzliny asi 10 ruzných velikosti co to znamená .DEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Uzlíky na štítné žláze jsou pevné nebo tekutinou naplněné hrudky, které se tvoří ve vaší štítné žláze, malé žláze umístěné na spodní části krku, těsně nad vaší hrudní kostí.
Většina uzlíků na štítné žláze není vážná a nezpůsobuje žádné příznaky. Pouze malé procento uzlíků štítné žlázy je rakovinných.
Ačkoli většina uzlíků štítné žlázy není rakovinná a nezpůsobuje problémy, požádejte svého lékaře, aby vyšetřil jakýkoli neobvyklý otok na krku, zvláště pokud máte potíže s dýcháním nebo polykáním. Je důležité vždy vyloučit možnost rakoviny.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Toroková.
Dobrý den,prosím, můžete mi zodpovědět,jaký vliv má jód na uzlík na štítné žláze. V lékárně mi bylo řečeno že i jen použití jodisolu může být nebezpečné při poruše funkce štítné žlázy. Přitom jód je k funkci štítné žlázy potřebný.
Děkuji Toroková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: https://www.thyroid.org/pat…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: https://www.elsevier.es/en-…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
DMSO je dimethylsulfoxid a je čistě přírodní látkou. Jedná se o sloučeninu se sírou, která se používá při výrobě MMS, CDS a CDS2 jako přenašeč účinné látky do kůže, tkání, svalů, kloubů a dalších orgánů v těle. DMSO se naváže na přítomný chlordioxid a po nanesení na kůži jednoduše vpraví chlordioxid do těla, kde napadá mikroorganismy přímo v rakovinových buňkách, takže jsou schopné přeměnit se zase na zdravé buňky. Některé organismus vyloučí a nahradí zdravými. K tomuto je zapotřebí 70 % DMSO 99,99% čistoty v tekuté formě. Lze však DMSO použít i samostatně na řadu aplikací. DMSO je známý nosič, od roku 1955 hojně užívaný lékaři jako způsob přímého vnášení účinných látek do těla kůží.
MMS je zkratka pro Master Mineral Solution (Mistrovský minerální roztok). Jedná se o přesnou koncentraci chloritanu sodného (MMS). MMS je okamžitě účinné na infekce či různé záněty, dokáže vyléčit i influenzu či prasečí chřipku (POZOR, ne nemoci vzniklé z naočkování vakcínou obsahující kromě jiných nebezpečných látek i nanočástice!). U dlouhodobých nemocí dochází k podstatnému zlepšení již během prvních dnů užívání MMS a mnohé „nevyléčitelné“ nemoci dokáže vyléčit v průběhu 3 týdnů. Pomocí MMS je možné léčit i taková onemocnění, jako je rakovina, malárie, leukémie, astma, cukrovka, roztroušená skleróza, AIDS, hepatitida (zánět jater), sucho, zánět plic, herpes (opar), zánět slepého střeva, zánět močových cest, revmatické záněty. MMS zlepšuje krevní oběh a umožňuje tak vyléčit více než 90 % známých civilizačních nemocí, snižuje tvorbu křečových žil, normalizuje srdeční rytmus, odstraňuje lupy, zjemňuje pleť, a podle toho, co řekl Jim Humble a odborníci zkoumající účinky MMS, může prodloužit lidský život až o 20 let. MSS2 je vhodné na vyléčení všech chorob, které léčí i MMS1. U těžkých nemocí se však osvědčila kombinace MMS1 a MMS2, díky níž se povedly vyléčit i ty nejtěžší případy nákazy HIV virem a úžasné výsledky jsou i při léčbě rakoviny. Tento přípravek je nesmírně účinná zbraň v podstatě proti všem známým nemocem.
Používá se:
na afty a opary
na AIDS/HIV virus
jako alternativa antibiotik (je účinnější, bez vedlejších účinků, nepoškozuje střevní mikroflóru)
Zánět šlach na noze je opravdu nepříjemný problém, ale nohy nejsou jediným místem kde může k zánětu dojít. Níže je seznam nejčastějších problémů spojených s bolavou šlachou.
Achillova šlacha
Největší šlachou na noze je Achillova šlacha pojmenována po mytickém nezranitelném hrdinovi, který měl právě v tomto místě své jediné zranitelné místo. Achillova šlacha je tvořena úponem trojhlavého svalu lýtkové. Zánět achillovy šlachy se často objevuje u přetěžovaných sportovců. K zánětu vedou nárazy chodidla na pevnou podložku při doskocích, nebo rychlé změny směru pohybu, nebo prudké odrazy od země. Ke zranění achillovky dochází i při nedostatečném rozcvičení, regeneraci, nebo při špatném pohybu při sportu. K zánětu achillovy šlachy vede také dlouhodobé přetěžování (při tom dochází k mikrorupturám) a hromadění odpadních látek z nedostatečného průtoku krve achillovou šlachou.
Existuje řada zánětu šlach, kromě zmíněného zánětu achillovy šlachy, je častým i takzvaný tenisový loket. Záněty šlach mohou být hnisavé, revmatické, tenisový loket, ale i třeba tendovagiitis stenosans (= lupavý prst).
Tenisový loket
Pod pojmem tenisový loket je myšlen zánět šlachy v oblasti předloktí na jeho přední straně. Jeho lidový název je odvozený od sportu, který ho často způsobuje. Tenisovým loktem ale netrpí jen tenisté, naopak většinou postihuje více zaměstnance, kteří neustále opakují několik pohybů pořád dokola. V zaměstnání totiž nemívají totiž dost času nechat svaly trochu odpočinout.
Lupavý prst
Pod pojmem lupavý prst je myšlen zánět prstů na rukou (hlavně kolem palce). Lupavý prst se pozná kromě bolesti i omezenou hybností (prstem se dá hýbat jen trhaně).
Hnisavý zánět
K hnisavému zánětu dochází až poté, co je lidské tělo napadené bakteriemi (ty se do šlachy dostávají z jiné části těla). Tento zánět konkrétně způsobují pyrogenní bakterie. Základem léčby je, že je potřeba při léčbě zánětu zastavit postu pyrogenních bakterií. Pokud by se tak nestalo, mohlo by v nejhorším případě dojít i k odumření napadené šlachy.
Revmatický zánět
Druhým typem jsou revmatické záněty, které vznikají působení bakterií streptokoků. U tohoto typu se zpočátku stává, že se zaměňuje za onemocnění artritidou. Ta ale postihuje většinou větší klouby. Revmatický zánět šlach způsobuje postižení kloubů, které jsou zduřelé a nelze s nimi pořádně hýbat (pohyb je velmi bolestivý).
Zánět šlachy může postihnout palec, loket, rameno, kyčel, koleno, achillovu šlachu (jedná se o místa, kde šlach spojuje kost se svalem).
Mezi revmatické nemoci, které je možné pomocí biologické léčby ovlivnit, patří zejména:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc,
systémový lupus erythematosus.
Biologické přípravky cílí na imunitní systém, kde blokují činnost určitých buněk. Zatímco i jiné možnosti léčby ovlivňují imunitní systém organismu, je účinek biologických přípravků specifičtější, a tudíž bezpečnější. Mezi další výhody patří, že biologická léčba svým působením neovlivňuje a nepoškozuje ostatní buňky a orgány lidského těla.
Zkušenosti s biologickou léčbou se využívají v onkologii, revmatologii, dermatologii, gastroenterologii, neurologii i hematologii. Účinná je na širokou škálu zánětlivých nemocí, což není jen prostý „zánět“, ale vážná autoimunitní onemocnění, jako třeba roztroušená skleróza, revmatické a oběhové choroby, záněty střev, lupénka, a dokonce i Alzheimer.
V praxi je velmi důležité a současně těžké rozlišit Raynaudovu chorobu a Raynaudův syndrom. Obě onemocnění jsou si totiž velmi podobná. Raynaudova choroba je onemocnění samo o sobě, Raynaudův syndrom představuje projev jiného onemocnění. U každého pacienta (především u mužů) by se mělo v případě podezření provést podrobné imunologické vyšetření. Raynaudův syndrom a Raynaudovu chorobu doprovází přechodné zbarvení pokožky: v důsledku slabého prokrvení se prsty na nohou a na rukou zbarví nejprve do bíla, postupně zmodrají a po opětovném prokrvení zčervenají. Ve vážnějších případech se mohou na konečcích prstů vytvářet drobné trhlinky. Raynaudova choroba ojediněle postihuje srdce, plíce nebo ledviny. Raynaudova choroba není nebezpečná, léčí se zejména kvůli nepříjemným pocitům (chlad nebo brnění končetin). U Raynaudova syndromu se musí najít příčina jeho vzniku, jež se následně léčí. V mnoha případech lékaři diagnostikují závažnější onemocnění.
Raynaudovou chorobou bývají postiženi lidé, kteří jsou velmi citliví na chlad. Nemocnému náhle zblednou a zkřehnou prsty, ruce, někdy i nohy. Ve vážných případech prsty zmodrají a objeví se palčivá bolest. V určitém životním období trpí touto poruchou asi 5 % lidí (převážně žen). Když se choroba neléčí, trvají ataky většinou 15 až 30 minut. Jedná se o systémové revmatické onemocnění, které postihuje pojivové vazivo cévní stěny nebo orgánu. Nemoc většinou způsobují kontrakce malých tepen, jež přivádějí krev do povrchových vrstev kůže. Tyto kontrakce vznikají většinou následkem chladu. Někdy jsou kontrakce vyvolány vibracemi elektrických nástrojů, léky užívanými kvůli jiným nemocem, tlakem (když něco svíráme) nebo kouřením. Syndrom se však vyskytuje i při imunologických a hematologických chorobách. Jsou-li příznaky Raynaudovy choroby výrazné a neustupují po normálním zahřátí, lékař většinou předepíše léky na podporu krevního oběhu. Dle mínění terapeutů množství krve, která přitéká do končetin (hlavně do prstů na rukou i nohou), snižují starosti a nervozita. Předpokládá se, že to platí zejména pro lidi náchylné k Raynaudově chorobě.
Raynaudův syndrom je bolestivější a může způsobit závažné zdravotní komplikace, neboť se jedná o dlouhodobé snížení, někdy až o zastavení průtoku krve. V nejhorších případech dochází k takzvané gangréně prstů. Léčba Raynaudova syndromu spočívá převážně v tlumení projevů onemocnění, nezaměřuje se na příčinu jeho vzniku. Až u 20 % pacientů, kteří trpí syndromem studených rukou a nohou, jde o průvodní onemocnění vážnější choroby. Nejčastěji jsou diagnostikovány tyto choroby: revmatické onemocnění, arteriální onemocnění, neurologi
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
S hemoroidy (česky řečeno také zlatá žíla) má podle statistik zkušenost sedm z deseti lidí. Někteří se s tímto problémem setkávají jen jednou nebo dvakrát za život, ale spousta jedinců se tímto onemocněním trápí dlouhodobě. Jaký je tedy nejlepší lék na hemeroidy (chcete-li: hemoroidy) a jak je vůbec poznat?
Jak je poznat?
Hemoroidy jsou oteklé a zanícené cévní struktury v oblasti konečníku. Onemocnění přichází téměř bez varování a způsobuje nepříjemné bolesti a nepohodu. Týká se pacientů bez ohledu na věk či pohlaví. K tvorbě hemoroidů dochází vlivem zánětu a rozšíření křečových žil v konečníku. V důsledku toho pacient pociťuje bolest při vyměšování, objevují se malé uzlíky v oblasti konečníku a typickým příznakem je i krev ve stolici. Velmi častým symptomem, který postiženým jedincům ztrpčuje život, je svědění a podráždění v oblasti konečníku.
Existují dva typy:
Vnější – což jsou malé měkké uzlíky zbarvené do modra, které se vyskytují kolem konečníku a nekrvácejí. Vyznačují se bolestivým vyprazdňováním.
Vnitřní – ty se nacházejí uvnitř konečníku a způsobují otoky, následné bolesti a krvácení při stolici. Někdy dochází k jejich nepříjemnému vyhřeznutí a je potřeba vrátit je operativně zpět. Obecně jsou vnitřní hemoroidy méně bolestivé než vnější. Projevují se nebolestivým krvácením.
Příčiny onemocnění?
Příčinou výskytu hemoroidů je obvykle sedavé zaměstnání (u počítače, v autě), ale také hlavně jídelníček s nedostatečným obsahem vlákniny (nedostatek ovoce, zeleniny, vlákniny, příliš kořeněná jídla), nedostatek tekutin (voda, čaje, neslazené nápoje a podobně) a s tím související zácpa. Další příčinou může být zvyšující se věk nebo těhotenství. To vše může vznik hemoroidů ovlivnit.
Léčba hemeroidů:
domácí
ambulantní zákrok
operace
Domácí léčba: Pod slovem domácí se skrývají především zásady prevence nemoci – dostatek vlákniny, tekutin a hlavně hygiena. K tomu se doporučuje provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Takto lze odstranit většinu hemoroidů. Tento zásah nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší nepříjemný problém. Nejčastějšími způsoby jsou:
odstranění infračervenými paprsky – metoda vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm
elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás; v podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem (hemoroid je zaškrcen a odpadá); po tomto výkonu pociťuje pacient zhruba 2 dny tlak či bolesti v konečníku, pak však potíže vymizí
U dospělých i dětí vypadají takřka identicky; jako jakési malé purpurové až fialové uzlíky, bouličky či kožní převisy. Zevní hemoroidy lze samozřejmě jak vidět, tak nahmatat. Uzlíky mohou bolet, pálit, svědit, tlačit, a dokonce i krvácet, ale pozor, také nemusí. Jsou-li v klidovém stavu, mívají často barvu okolní tkáně. Zevní hemoroidy tedy poznáte lehce, vnitřní na sebe upozorní jasně červenou krví či hlenem a mnohdy i bolestí – nicméně spolehlivě je diagnostikuje a vyléčí výhradně lékař.
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.