ROZDĚLENÍ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Hlen je produkován sliznicí děložního čípku, ne pochvou, proto někdy používané označení poševní hlen není správné. Nikdy byste neměla spoléhat na to, že jste nejplodnější uprostřed cyklu – ve vašem případě to zrovna může být jinak. Někdy ovulace neproběhne vůbec, například vlivem nemoci, stresu, je to normální situace. Ale jak je to s tím hlenem? Více v článku.
Vyhodnocení hlenu
Žádný hlen: Suché pocity. Prsty mohou při stírání připadat vlhké, ale na vzduchu rychle oschnou bez zanechání lepivého pocitu.
Lepkavý hlen: Zakalený, bílý nebo žlutý, někdy čirý. Může být docela hustý. Důležitá je lepkavost a nízký obsah vody. Může být drobivý až šupinatý jako pasta, nebo vazký až gumovitý. Při rozdělení prstů může zformovat hromádku.
Krémový hlen: Mléčný, lehce zakalený, bílý nebo žlutý. Má konzistenci krému nebo tělového mléka. Vlhčí, vodnatější, řídký. Při rozdělení prstů se nenatahuje ani netvoří hromádku, zůstává hladký jako tělové mléko.
Hlen konzistence vaječného bílku: Většinou čirý, ale může obsahovat zakalená vlákna. Velmi kluzký a vlhký jako bílek. Silně lubrikační pocity. Při rozdělení prstů se hodně natahuje.
Vrchol je nejplodnější den cyklu, který nám oznamuje, že ovulace proběhne do 24 hodin. Je to poslední den nejplodnější kvality hlenu. Přestože se nazývá vrcholem, neznamená to, že tělo v tento den produkuje nejvíc hlenu. Většinou je největší množství hlenu produkováno den před vrcholem.
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Lékař – pohyb: Člověk je povinen pochopit jednu pravdu. Pokud vede aktivní život, nejenže chrání svoje zdraví, ale současně se může zbavit mnoha nemocí. Pohyb je strava pro svaly, orgány a mozek. Co je jednoduššího než chůze, běh, chůze na boso, a to i v mrazu a sněhu. Zem nás nabíjí svou energií a my se jí bráníme tím, že máme na nohou neustále syntetickou obuv.
Lékař – vzduch: Dýchání je život, dýchání a stárnutí, dýchání a kouření, správné dýchání pomůže shodit nadváhu.
Lékař – voda: Voda je jed, nebo lék? To je velmi zajímavá otázka, která stojí za odpověď. Velmi racionálně zde autor popisuje současnou situaci pitné vody. Tato kapitola se zaměřuje také na pití šťáv, které jsou zdrojem zdraví. Najdete zde spoustu receptů na výborné šťávy a koktejly.
Lékař – teplo a chlad: Tato část se zaměřuje na léčivé koupele, na význam sauny pro náš organismus, na střídavé koupele, které mají blahodárný vliv na stárnutí pokožky v kombinaci s třením celého povrchu těla. Kůže je naším největším orgánem, jejím prostřednictvím dýcháme a očišťujeme tělo od toxinů.
Lékař – strava: Zde najdete zásady konzumace potravin, tajemství stravování. Nechybí tady ani zmínka o prázdných kaloriích. Autor se v této kapitole zaměřuje rovněž na dietu při rakovině. Najdete zde i rozdělení lidí na tři typy, a to na X, Y, Z. Toto rozdělení pochází již z antiky. Jednoduše řečeno, pro každý typ člověka existuje určitá strava.
Lékař – rozum: Poznej sám sebe, máme v sobě neskutečnou moc regenerace našich buněk. Tato zajímavá kapitola se věnuje receptu na mládí, na vrásky; zjistíte, jak je jednoduché proti nim bojovat.
Jedna tableta Lexaurinu 1,5 obsahuje bromazepamum 1,5 mg; jedna tableta Lexaurinu 3 obsahuje 3 mg účinné látky bromazepamum. Lexaurin 1,5 jsou kulaté bílé bikonvexní tablety, na jedné straně s půlicí rýhou. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky. Lexaurin 3 jsou kulaté růžové bikonvexní tablety, na jedné straně s půlicí rýhou. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.
Při onemocnění dnou kombinovaném s dalším onemocněním, jako je cukrovka, obezita či porucha metabolismu tuků (hypercholesterolemie, hyperlipidemie), se musí strava řídit pravidly diety při obou onemocněních. V případě metabolického syndromu jde o kombinaci diety diabetické, redukční, nízkocholesterolové a diety při dně. Vždy by to však měla být zdravá a chutná strava.
Dieta diabetická musí respektovat stanovené povolené množství sacharidů na den, časové rozdělení stravy během dne a výběr potravin s ohledem na množství a typ sacharidů, na obsah plnohodnotných bílkovin, vhodných tuků a obsah vlákniny v použitých potravinách. Přednostně se zařazují sacharidové potraviny s nízkým glykemickým indexem. Důraz se klade na zařazení zeleniny, rostlinných tuků a dostatečný pitný režim. Nedílnou součástí režimu diabetika by měla být vhodná fyzická aktivita. Optimální jídelníček může pomoci sestavit odborník na léčebnou výživu – nutriční terapeutka.
Totéž platí pro redukční dietu u pacientů se dnou. Spolu s nutriční terapeutkou na základě doporučení lékaře se sestaví dieta, jejímž základem je omezení (ne vyloučení) tuků, především živočišných, vynechání volných cukrů, zařazení optimálního množství bílkovin a zvýšení podílu vlákniny, která zahání pocit hladu a upravuje činnost střev. Důležité je též dodržování pitného režimu a rozdělení denních dávek do 5–6 porcí. Zařazení pravidelného pohybu by mělo být samozřejmostí.
Dieta nízkocholesterolová u pacientů se dnou je podobná oběma výše rozepsaným dietám (při dně a diabetu, respektive dně a redukci hmotnosti). Výběr potravin se řídí obsahem cholesterolu v jednotlivých potravinách, a proto jsou zařazovány mléčné výrobky a masa s nízkým obsahem tuku, omezuje se použití vajec, hlavně žloutků, a nepodávají se vnitřnosti. Rovněž máslo a sádlo nejsou pro svůj obsah cholesterolu vhodné, a proto se v této dietě zásadně používají kvalitní jednodruhové rostlinné oleje (řepkový, olivový) a rostlinné tuky (Flora, Perla, Rama). Příznivý vliv má pravidelná pohybová aktivita. I v tomto případě je zárukou sestavení vhodného jídelníčku spolupráce s nutriční terapeutkou.
Co se týká diety u pacientů s metabolickým syndromem (do kterého patří též zvýšená hladina kyseliny močové), lze obecně říci, že v potravě je třeba vynechat volné cukry, tuky vybírat podle jejich složení, přednostně zařazovat kvalitní tuky rostlinné. Skladba stravy by měla odpovídat doporučením racionální stravy, to znamená denně 500 g zeleniny (včetně brambor), 100 g ovoce, nízkotučné mléčné výrobky, libové maso, komplexní sacharidy (s obsahem škrobu a vlákniny – luštěniny, celozrnné pečivo). Výběr p
Kyselina močová je vedlejší produkt chemického rozdělení sloučenin zvaných puriny, které existují v našich tělesných buňkách a také v naší stravě. Puriny jsou pro nás velmi důležité, jelikož poskytují věci potřebné pro energii a bílkoviny. Během metabolického procesu se kyselina močová vyrábí v krevním řečišti. Kyselina močová je pro nás dobrá, protože působí jako antioxidant a stará se nám o vnitřní stěny našich cév. Po skončení svého působení projde přes ledviny, které ji zpracují a vylučují ji jako odpad z našich těl prostřednictvím moči. Kyselina močová se také v malé míře vylučuje také ve stolici.
Druh léčby testikulárních hrudek závisí na příčinách.
Léčba varikokély
Ve většině případů varikokély nevyžadují léčbu. Pokud máte varikokély a trpíte bolestmi nebo nepříjemnými pocity, můžete:
užívat léky proti bolesti, jako je paracetamol;
používat těsně přiléhající spodní prádlo, které nabízí oporu.
Pokud varikokéla způsobuje nadměrnou bolest či nepohodlí, může být doporučen chirurgický zákrok.
Chirurgie
K léčbě varikokél se obvykle používá chirurgická technika nazývaná embolizace varikokél. Pacienti jsou doporučeni k urologovi, který s nimi konzultuje výhody a rizika operace. Embolizace varikokél se obvykle provádí v lokální anestezii (znecitlivění postižené oblasti) ambulantně, nemusíte tedy po zákroku zůstávat v nemocnici. Chirurg bude používat zařízení s rentgenovými paprsky, které zavede malou trubičkou do postižených žil ve varlatech. Pomocí kovových cívek nebo speciální tekutiny dojde k zablokování žil. Krev se následně vyhýbá těmto zablokovaným žilám a dochází ke snížení otoku a odstranění varikokél.
Embolizace varikokél je velmi bezpečný postup, i když hrozí malé riziko infekce. Pokud se infekce vyskytne, může být léčena pomocí antibiotik. Mezi další možná rizika patří:
opětná tvorba varikokél;
necitlivost nebo bolest v šourku.
Některé varikokély vyžadují odlišný typ operace, a to v případě, kdy dojde k rozdělení rozšířených žil. Takový zákrok se již provádí v celkové anestezii. Lékař provede řez v třísle s následným vyhledáním a odstraněním rozšířených žilek. Více než 9 z 10 varikokél je úspěšně odstraněno pomocí tohoto chirurgického zákroku.
Léčba hydrokély
Hydrokéla u novorozenců obvykle mizí sama během prvního nebo druhého roku života. Léčba hydrokély je nutná pouze v případě, že přetrvává delší dobu nebo začne způsobovat nepříjemné příznaky. Hydrokéla u starších chlapců a mužů způsobuje bolest a nepohodlí.
Chirurgie
Pokud bude nutná léčba hydrokély pomocí chirurgického zákroku, provádí se v celkové anestezii takzvaná hydrokélektomie. Chirurg provede řez v šourku, aby odtekla tekutina dříve, než utěsní průchod mezi břichem a šourkem. Řez je utěsněn pomocí rozpustných stehů. Většina mužů se vrací domů velmi brzy po operaci. Stejně jako u embolizace varikokély je i u hydrokélektomie malé riziko infekce. Děti mohou brát antibiotika před nebo během zákroku, aby se zabránilo infekci.
Léčba epididymální cysty
Epididymální cysty obvykle nevyžadují léčbu. V případě, že jsou příznaky nepříjemné, může být pacient odkázán na urologa. Urolog vám doporučí další léčbu nebo může navrhnout chirurgické odstranění celé cysty pod celkovou anestezií.
Fimóza je zúžení otvoru předkožky, pro které nelze přetáhnout kůži přes žalud penisu. Může být jak vrozená, tak i získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout následkem zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitu – cukrovky), nebo poraněním předkožky – typicky při nešetrném přetažení předkožky u dítěte.
Příznaky a projevy fimózy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později v extrému i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu – takzvané balanitidy
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možný výtok hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je taková komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza je taková, ke které dochází jen při ztopoření penisu, a je zde riziko vzniku parafimózy
Rozdělení fimózy
Fimózy dělíme do několika skupin:
Kongenitální (vrozená) fimóza je fyziologická (normálně se vyskytující) u novorozených hochů. Někdy je vstup do předkožky tak těsný, že způsobuje problémy při močení.
Sekundární (získaná) fimóza vzniká obvykle na podkladě zánětlivých změn probíhajících v listech předkožky. Typicky jde o komplikaci diabetu mellitu. Předkožka se pak v místě přechodu zevního a vnitřního listu jizví a zužuje, až ji nelze přetáhnout ani v klidu, postupně se záněty opakují a předkožka má tendenci se uzavírat.
Relativní fimóza je taková fimóza, kdy předkožku nelze přetáhnout jen v některých situacích (například při erekci a u flacidního penisu lze), nebo nelze přetáhnout zcela.
Stavy imitující fimózu
Mezi stavy imitující fimózu patří krátká uzdička (frenulum breve). V takovém případě nelze předkožku přetáhnout. Řešením je plastika provedená urologem, známá jako frenuloplastika. Často však dojde k její ruptuře při pohlavním styku či masturbaci. Rizikem je pak výrazné krvácení z frenulární tepny (arteria frenularis).
Léčba fimózy
U sekundární fimózy je nutná kompenzace základního onemocnění. Teoreticky připadá v úvahu i rehabilitace s eventuálním užitím léčiv, jež rozvolňují jizvy a zvyšují elasticitu (steroidy, enzymy, kyselina hyaluronová). Tento postup je však ekonomicky nákladný a není bez rizika. V praxi je extrémně vzácný. Nejčastější způsob ošetření je obřízka.
Zásady diabetické diety jsou v podstatě totožné s pravidly racionální výživy. Tudíž rozdělení nutričních hodnot odpovídá asi 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin z celkového kalorického příjmu. Sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny, lipidy nejlépe ve formě nenasycených tuků. Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustl ani nehubl, a přitom měl glykemickou křivku v normě. Složení potravy musí také přispívat k dosažení optimální hladiny krevních tuků v krvi (HDL, LDL), jejichž nerovnováha přispívá k ateroskleróze, což je kornatění tepen způsobené ukládáním tuku do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě diabetu II. typu je toto tvrzení oprávněné, protože se většinou léčí pouze dietou a perorálními antidiabetiky, a tudíž má skladba jídla v léčbě obrovský význam. Avšak diabetici I. typu jsou vždy léčeni inzulínem, takže diabetik si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě kryto inzulínem. Každý diabetik by měl znát glykemické indexy (případně inzulinový index) a počty výměnných jednotek základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst.
Každá krevní skupina je jinak náchylná na přibírání hmotnosti po různém jídle. Některé vadí mléko a mléčné výrobky, jiné třeba maso. Zjistěte si tu svou a následujte recepty Antónie Mačingové, které jsou určené vaší krevní skupině.
Dieta podle krevních skupin vychází ze skutečnosti, že každý jedinec má geneticky zakódováno, jaká strava je pro něho optimální. Optimální strava je pro něj strava jeho předků (jeho předkové jsou nejen dávní lovci mamutů). Rozdělení jídla do tří denních porcí vychází z myšlenky šetřit trávicí trakt a dát energii, která je potřebná k trávení, na jiné činnosti. Je to dobrá myšlenka, ale ne každému stačí 3 menší porce denně. Někdo dostane neovladatelný hlad a zkonzumuje obvykle ve večerních hodinách velké množství nevhodných potravin pro redukci tělesné hmotnosti, z tohoto důvodu je rozdělováno jídlo do 5–6 denních porcí. Cílem diety podle krevních skupin je změna stravovacích návyků i životního stylu, například více pohybu, nejen snížení tělesné hmotnosti. Kdo změní stravovací návyky a způsob života jen po dobu držení jídelníčku redukční diety a po zbavení se nadbytečných kil se opět vrátí k původnímu způsobu stravování a způsobu života, u toho dojde k jo-jo efektu. Kdo nechce přibrat, musí zdravě jíst a zdravě žít, to znamená dostatek vhodných tekutin, pohybu, vyhýbání se stresu, dostatek odpočinku, správná relaxace. Pohyb hraje v redukci tělesné hmotnosti i ve zdravém způsobu života velmi důležitou roli.
Strava podle krevních skupin je opravdu pročišťující a „vedlejší efekt“ hubnutí také funguje. Obsahuje jídla, díky kterým přestanete být nafouknutí, a nebudete se cítit unaveně ani přecpaně, i když sníte dvakrát větší porci. Jídla jsou především z řepy, mrkve, fazolových lusků, cukety a jiné zeleniny. Navíc je všude hodně skořice a ořechů. Naopak se snaží o vynechání pečiva, omáček, zásmažek a zmenšení přísunu masa. Zeleninu ale není problém sníst, pokud k ní přidáte dostatek cibule a nastrouhaného sýra. Navíc zelenina často nadýmá, což se díky této dietě spraví.
Pozitivní jsou dopolední a odpolední svačinky. Dopoledne můžete jíst sušené švestky s ořechy, odpoledne jogurt se skořicí, ořechy a medem. Díky tomu si dáte pauzu od zeleniny a nabažíte se sladkého. Snídaně bývají taky sladké, začíná se strouhanou mrkví, jablkem, rozinkami, ořechy a medem, ale časem se dojde i k pohankovým vločkám a jáhlám na sladko a opět i k jogurtu.
Syntéza melaninu (melanogeneze) se odehrává v melanocytech, které se nacházejí mezi buňkami bazální vrstvy epidermis. Pomocí tenkých výběžků každý melanocyt zásobuje zhruba 36 keratinocytů. Melanin je skladován v melanozomech. Výchozí látkou pro syntézu melaninu je aminokyselina tyrozin, ten se prostřednictvím tyrozinázy přes dihydroxyfenylalanin oxiduje na dopachinon. Po vytvoření dopachinonu dochází k rozdělení na dvě metabolické cesty.
Barevná typologie je rozdělení lidí do čtyř skupin podle ročního období jaro, léto, podzim, zima. Autorkou tohoto principu je Carole Jackson, která pochází z USA.
Barvy hrají v našem životě významnou roli. Barevnou typologii si můžete otestovat sami, a to tak, že se posadíte před zrcadlo za denního světla, s vlasy staženými z čela, bez make-upu. Střídavě si přikládejte k obličeji barevnou látku nebo papír teplé a studené barvy. Teplou barvu zastupuje například meruňková, studenou barvu zastupuje například neonově růžová. Rozzáří-li se vám obličej a vaše rysy se zjemní, je to ten typ barvy, který hledáte. Pokud to není ono, potřebujete typ opačný. Nyní rozlišíte, zda jste typ jarní, podzimní, letní, nebo zimní. Pokud jste typ teplý, volíte mezi dvěma variantami: jarní a podzimní. Opět přiložte k obličeji dvojici barev, pro jarní typ hráškově teple zelenou, pro podzimní typ tmavě zemitě zelenou s nádechem mechu. Pokud jste typ studený, volíte mezi dvěma variantami: letní a zimní. Přiložte k obličeji dvojici barev, pro letní typ zapudrovanou růžovou, pro zimní typ neonovou růžovou.
Jakmile poznáte svůj barevný typ, budete moci kombinovat ty správné barevné kombinace oděvů a doplňků, zvolíte správný odstín make-upu, barvy rtěnky a očních stínů i laku na nehty.
Zásaditá strava a zásaditá dieta představují životní styl. A je třeba je správně pochopit. Podívejme se na konkrétní příklad. Mléko, bílkoviny obecně, zpracované průmyslové potraviny, cukr, mouka nebo tuky jsou spíše zásadité potraviny. V průběhu našeho trávení v těle se ale změní na kyselé potraviny. Jsou pro nás tedy škodlivé. Kdežto například ovoce, zelenina, obiloviny celozrnné, hlízy a různé kořeny nebo semena, jsou potraviny kyselého charakteru, které se při trávení změní na zásadu. Jsou to tedy zásadotvorné potraviny. Jídelníček alkalické diety se tedy bude odvíjet od tohoto rozdělení potravin. Není třeba je vážit, jen je třeba důkladně rozdělovat stravu a myslet na to, které potraviny nám prospívají a které škodí.
Konzumace dostatečného množství uhlohydrátů vašim svalům dodá „palivo“, které potřebují, aby mohly zůstat aktivní, a příjem dostatku tekutin zajistí, aby bylo vaše tělo řádně hydratováno. Pravidelná konzumace potravin a nápojů obsahujících uhlohydráty udržuje aktivní svaly v dobré kondici a zlepšuje výkon. Z praktického hlediska rozdělení přijímané potravy do rovnoměrných porcí umožňuje, aby lidé zkonzumovali dostatek potravy bez obtíží a nadýmání, které s sebou nese konzumace velkých porcí jídel. Častější stravování napomáhá udržovat pocit sytosti, vede ke konzumaci potravin v první polovině dne a může zvyšovat příjem uhlohydrátů a současně snižovat spotřebu tuků.
Typ diabetu, při kterém slinivka břišní, přesněji Langerhansovy ostrůvky, produkují dostatek, ba i nadbytek inzulinu, ale tělesné buňky na něj dostatečně nereagují, a proto nedochází ke vstřebávání cukru z krve do tkání. Vyvíjí se velmi dlouhou dobu a projevuje se až ve vyšším věku. Příznaky se objevují ve formě zvýšené hladiny cukru v krvi, vydatné žízně, častým močením, ztrátou tělesné hmotnosti a únavy či nevýkonnosti. Léčba spočívá v dietě, snížení tělesné hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity a podávání perorálních antidiabetik. Pouze u některých případů je potřeba dodávat inzulin.
Strava je zaměřena na tzv. dietu číslo 9 čili diabetickou dietu, jež se dále může dělit do několika speciálních variant:
9S – diabetická šetřící (diabetici s onemocněním zažívacího ústrojí)
9B – diabetická kašovitá (mletá dieta pro diabetiky)
9N – diabetická neslaná (pro diabetiky s chorobami srdce a ledvin)
Diabetická dieta je dietou racionální, plnohodnotnou a pestrou, a tudíž je většinou vhodná pro každého. Základem a každodenním pravidlem by mělo být rozdělení jídla do 5–6 porcí. Pro bližší představu je to snídaně, svačina (většinou se nechává například jablko čí rohlík od snídaně), oběd, svačina, večeře a u některých osob i druhá večeře. Neméně důležité by mělo být i dodržování stanovených časů jídel. To znamená, určit si například na 12 hodinu oběd a tuto dobu i nadále dodržovat.
Při diabetu mellitu II. typu by měly být úplně vyřazeny potraviny obsahující tzv. volné nebo také přímé cukry jako klasický bílý cukr a jiné, výše zmíněné poživatiny. Dále se nedoporučuje konzumace smažených či tučných jídel, nadměrného množství uzenin, veškerého tvrdého alkoholu a piva. Ve vlastním zájmu se snažme, aby pokrmy nebo potraviny určené k této dietě, nebyly zbytečně přesolené či překořeněné a k dochucení využívejme především bylinky.
Povolené potraviny: OVOCE – většinou konzumace bez omezení, jen pozor u ovoce příliš sladkého (například banány, hrušky, švestky). ZELENINA – konzumace bez omezení. MASO – doporučeno libové maso (kuřecí, krůtí, králičí, telecí, hovězí – zadní, vepřové – kýta), sladkovodní i mořské ryby (pstruh, kapr, lín apod.). VEJCE – povolen jeden kus týdně (nepočítají se vajíčka, jež jsou použita k přípravě pokrmů). MLÉKO – nízkotučné či polotučné mléko a zakysané mléčné produkty (kefír, podmáslí aj.). MLÉČNÉ VÝROBKY – bílé jogurty či jogurty označené jako DIA výrobky, sýry (tavené, tvrdé i tvarohové). SACHARIDY (cukry) – především tmavé pečivo, pečení z klasické mouky je povoleno, ale spíše je doporučována mouka celozrnná, z příloh k hlavním jídlům se využívají především brambory, bramborová kaše, těstoviny a rýže.