ROZPUSTNOST je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Milurit je lék, který omezuje tvorbu kyseliny močové, což se projevuje snížením její koncentrace v krvi, v tělesných tekutinách i v moči. Usnadňuje se tím uvolňování usazenin kyseliny močové ze tkání. Snižuje se tak bolestivost kloubů a zvyšuje se jejich pohyblivost. Milurit je proto vhodný ke dlouhodobému léčení projevů dny mimo období akutních záchvatů.
Milurit příbalový leták
Název přípravku
MILURIT (R) 100,MILURIT (R) 300
Složení kvalitativní a kvantitativní
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
Dietní režim u onemocnění slinivky v zásadě sleduje tři cíle:
Vyloučit látky, které podporují zánět zevně sekretorické tkáně slinivky břišní.
Vyloučit součásti jídel, jež nemohou být pro nepřítomnost enzymů stráveny a podléhají ve střevě kvasným procesům s nepříjemnými vedlejšími projevy.
Po operacích v dutině břišní je nutno vyloučit části stravy, které vedou k urychlení střevní činnosti nebo plynatosti. Pooperační srůsty a slepeniny kliček bránící dobrému průchodu obsahu střeva by mohly být příčinou bolestí v břiše. V případě, že se jedná o diabetika, jak to často u onemocnění slinivky bývá (přes 30 %), je třeba dietu korigovat především v obsahu cukrů.
Dietní opatření: Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je nutné korigovat i bílkoviny. Doporučuje se přísun velkého množství vitamínů, protože jejich vstřebávání je většinou vázáno na rozpustnost v tucích. Ty jsou v dietě omezovány. Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle stupně onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci jejich množství klesá. Po operaci bývá nemocný odkázán na čaj a tekutiny s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, uzená masa, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, samotné vejce, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě.
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, vločková, krupicová či rýžová kaše, houskové a bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudingy, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení. Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zapracovaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin, zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská a petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
Prebiotika jsou nestravitelné látky, které pozitivně ovlivňují celkový zdravotní stav organismu tím, že selektivně podporují růst anebo aktivitu limitovaného množství zdraví prospěšných bakterií střevní mikroflóry a snižují výskyt patogenní mikroflóry – prebiotický efekt. Procházejí horní částí trávicího ústrojí v nezměněné formě a selektivně slouží určitým bakteriím tlustého střeva jako substrát, který zvyšuje metabolickou aktivitu bakterií nebo podporuje jejich růst. Prebiotika najdeme nejen v obilninách, v ovoci a zelenině, ale také v doplňcích stravy. Doporučovaný denní příjem prebiotik je 0,3 g na 1 kg hmotnosti u mužů a 0,4 g/kg u žen. Prebiotikem je zejména vláknina, a to především na bázi oligosacharidů. Množství probiotických bakterií ve střevě kolísá v závislosti na přísunu prebiotické vlákniny, která selektivně podporuje růst bifidobakterií. Tuto vlastnost nazýváme bifidogenní efekt. Čím větší je přísun prebiotické vlákniny, tím je v našem trávicím systému větší množství blahodárných bifidobakterií, což je důležité zejména u seniorů, neaktivních a chronicky nemocných pacientů. Prebiotický účinek je také prospěšný v průběhu nebo po skončení léčby antibiotiky. Antibiotická léčba je lépe snášena a dochází k rychlejší obnově přirozené střevní mikroflóry (bez průjmu, zácpy či nadýmání).
Hlavní účinky prebiotik: příznivý vliv na složení mikroflóry zažívacího traktu, zvětšení objemu stolice a tím zlepšení střevní pasáže, prevence zácpy, prevence vzniku nádorů tlustého střeva a konečníku, snížení hladiny krevních tuků a cholesterolu.
Vyvážená střevní mikroflóra hraje klíčovou roli pro dobře fungující imunitní systém, zvyšuje odolnost vůči běžným infekcím, redukuje negativní odpověď při vakcinaci. Prebiotická vláknina ovlivňuje imunitní systém cestou inhibice patogenů – aktivní a namnožené bifidobakterie nedovolí patogenním bakteriím přichytit se na střevní epitel a tím způsobit infekci; a rovněž cestou přímé modulace imunitních buněk. Fermentací prebiotické vlákniny vznikají mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), které regulují střevní pH. Snížením pH se zvyšuje rozpustnost minerálů, zejména vápníku a hořčíku, a tím i jejich absorpce a biodostupnost – zvýšení mineralizace a kostní denzity. Prebiotická vláknina ovlivňuje sekreci gastrointestinálních endokrinních peptidů, čímž snižuje hladinu triacylglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, aniž by došlo ke snížení koncentrace volných mastných kyselin v séru. Namnožené a zaktivizované bifidobakterie upravují trávení, zvyšuje se frekvence defekace, zlepšuje se konzistence stolice a tím dochází k snadnějšímu vyprazdňování. Prebiotická vláknina také snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění spojených s dislipidemií, zejména hypertriglyceridemie a inzulínové rezistence. U zánětlivých střevních onemocnění snižuje používání prebiotické vlákniny klinické symptomy, zánětlivé parametry i produkci prozánětlivých molekul, naopak zvyšuje sekreci protizánětlivých cytokinů.
Aby bylo možné kolagen použít a aby bylo dosaženo co možná nejvyšší využitelnosti, prochází procesem hydrolýzy, která má za úkol co možná nejvíce zkrátit molekulové řetězce, čímž se odbourá želírující schopnost a zvýší se stravitelnost, tedy i využitelnost kolagenu v lidské výživě. Hydrolýza se zpravidla provádí tak, že jsou do kolagenového roztoku přidány enzymy (proteázy), které štěpí bílkoviny. Po skončení enzymatického štěpícího procesu se tento termicky zastaví, kolagen se extrahuje horkou vodou a usuší sprejem, čímž získá svoji poměrně dobrou rozpustnost ve studené vodě.
Jediným určitým negativním projevem hydrolýzy, tedy zkrácení molekulových řetězců, je to, že čím kratší řetězce jsou, tím je chuť kolagenu slanější a hořčí. Naopak pro efektivitu znamenají co nejkratší molekulové řetězce vyšší stravitelnost, tedy využitelnost pro člověka.
Hydrolyzovaný kolagen se ve sportovní a zdravé výživě používá především při prevenci a léčbě pohybových problémů, hlavně se jedná o artrózy a osteoporózy.
K léčbě a prevenci artrózních stavů se často používá samotný hydrolyzovaný kolagen. Lze jej přidávat do běžných pokrmů, například omáček, polévek, jogurtů nebo všech druhů nealkoholických nápojů. Vždy je třeba mít na paměti, že je účelné dodávat tělu kolagen v průběhu dne, respektive rozložit denní dávku alespoň na tři díly. Doporučená denní dávka je 10 g. Kolagen lze přijímat prakticky neomezeně po jakoukoli dobu, jedná se o zcela přírodní a pro lidskou výživu přirozenou látku. Pouze u osob s poškozením ledvin je lépe užívání konzultovat s lékařem, neboť v tomto případě většina pacientů musí redukovat denní příjem bílkovin.
Trvání dietního režimu závisí na průběhu a intenzitě proběhlého zánětu. Při dlouhodobém zánětu dochází k nevratným změnám, čímž je řada funkcí slinivky poškozena trvale. Dietní režim se v těchto případech doporučuje dodržovat celoživotně.
Dietní režim u onemocnění slinivky sleduje tři cíle:
Vyloučit látky, které podporují zánět zevně sekretorické tkáně slinivky břišní.
Vyloučit součásti jídel, které se nemohou kvůli nepřítomnosti enzymů strávit a podléhají ve střevě kvasným procesům s nepříjemnými vedlejšími projevy.
Po operacích v dutině břišní je nutno vyloučit části stravy, které vedou k urychlení střevní činnosti nebo plynatosti. Pooperační srůsty a slepeniny kliček bránící dobrému průchodu obsahu střeva by mohly být příčinou bolestí v břiše. V případě, že se jedná o diabetika, jak to často u onemocnění slinivky bývá (přes 30 %), je třeba dietu korigovat především v obsahu cukrů.
Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je třeba korigovat i bílkoviny. Doporučuje se konzumace velkého množství vitamínů, protože vstřebávání některých je vázáno na rozpustnost v tucích. Ty jsou v dietě omezovány.
Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle závažnosti onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30-50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci množství šťáv klesá.
Po operaci bývá nemocný na čaji a tekutinách s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je třeba korigovat i bílkoviny.
Doporučuje se přívod velkého množství vitamínů, protože vstřebávání některých je vázáno na rozpustnost v tucích. A ty jsou v dietě omezovány.
Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle tíže onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci množství šťáv klesá.
Po operaci bývá nemocný na čaji a tekutinách s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, masa uzená, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté pečivo a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, vejce samotné, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, kaše vločková, krupicová, rýžová, houskové knedlíky, bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudinky, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení
Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zadělaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská, petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
Koncentrace kyseliny močové v plazmě závisí na příjmu purinů potravou, intenzitě vlastní tvorby a na jejím vylučování. Klinický význam mají především zvýšená kyselina močová (příznaky), tedy hyperurikémie. Ta nastává při nadprodukci nebo při sníženém vylučování kyseliny močové. Při hyperurikémii může koncentrace urátů přesáhnout jejich rozpustnost.
Jak přírodně snížit hladinu kyseliny močové v krvi?
Toto jsou tři z nejúčinnějších přírodních způsobů, jak lze snížit hladinu kyseliny močové.
Pijte dostatečné množství vody, mezi 2 – 3 litry vody denně. Pijte pravidelně malé množství po celý den. Voda pomáhá ledvinám se proplachovat a lépe tak zpracovávat a odvádět kyselinu močovou z těla.
Konzumace jedlé sody, pomáhá rozpustit krystaly kyseliny močové a zvýšit její rozpustnost. Jedlá soda se v této souvislosti dá také zařadit mezi léky na dnu bez předpisu. Přidejte ½ čajové lžičky jedlé sody do ¼ litru vody a důkladně promíchejte a vypijte. Takových sklenic je možné vypít za den maximální 8. Jedna před spaním, jedna ráno, a jednou za 2-4 hodiny mezi jídly. Opakujte každý den, dokud nezmizí příznaky dny.
Purinová dieta také sníží hladinu kyseliny močové v krvi přírodní cestou. Při purinové dietě musíte omezit mastné maso, červené maso, vnitřnosti, drůbež a mořské plody. Je důležité, aby se při této dietě zabránilo užívání alkoholu, zejména pivo. Pivo totiž patří mezi hlavní spouštěče onemocnění dnou. Naopak potravin, které tvoří nízkou purinovou stravu, jsou esenciální mastné kyseliny (tuňák, losos), nízkotučné mléčné výrobky, složené sacharidy (chléb, cereálie, těstoviny, rýže, zelenina, ovoce), ovoce, jako jsou třešně, jahody, borůvky, hroznové víno. Také čerstvě naklíčená vojtěška je účinnou zbraní při snížení kyseliny močové v krvi.
Řapíkatý celer a matonka. Pojídání celerových řapíků a popíjení velkého množství matonky rozpouští krystalky kyseliny močové a uvolňuje od bolesti.
Optimalizace pro intranazální antibiotika souvisejí především se schopností produktu zadržovat se v nosní dutině, vyhýbat se mukociliární clearance a uvolňovat léčivo.
Neustále se vyvíjejí nové fyzikální, biologické, mikrobiologické nebo chemické vlastnosti, které ovlivňují kvalitu konečného produktu. Například ovlivňují adhezi, stabilitu, distribuci, rozpouštění, permeabilitu a rozpustnost. Mezi různými inovativními přístupy vyvinutými pro intranazální podávání antibiotik jsou nejslibnější gely in situ.
Gely in situ vykazují přechod sol-na-gel v reakci na vnější podněty a nabízejí profil trvalého uvolňování, prodloužený retenční čas a vyšší nazální absorpci. Mechanismus gelovatění závisí na typu polymeru a obecně se v těchto gelech používají tři typy polymerů – termo-, iontové a pH-senzitivní polymery. Tyto polymery usnadňují přechod sol-na-gel na základě změn fyziologických podmínek.