ROZŠTĚP PATRA U MIMINKA

Seborea u kojenců

Seborea u miminka se často vyskytuje v prvních měsících života, jedná se o onemocnění kůže, které není nakažlivé. Nejčastěji je způsobeno oslabeným imunitním systém, špatnou výživou a genetickou dispozicí. Seborea u miminka se může také objevit v souvislosti s nevhodnou umělou výživou.

Projevy

Charakteristickým znakem seboroické dermatitidy u miminka jsou drobné bílé, nažloutlé až nahnědlé lupínky nebo krustičky, které obvykle nesvědí a seskupují se v ložiska, která mohou být začervenalá, popřípadě mohou i krvácet, a to hlavně po rozškrábání.

Zde můžete vidět seboreu u miminka.

Léčba

Seborea u miminka se obvykle hojí spontánně po několika týdnech. Pokud ne, tak se na změkčená ložiska jemně nanese buď šampon proti seboroické dermatitidě anebo mastný krém. Pomocí hustého kartáče na vlasy nebo hřebínku se mohou několikrát denně vlásky se šupinkami vyčesávat. Zasažená místa s ložisky seborey se u miminka také mohou namazat různými oleji, jako je olivový, kokosový, mandlový. Olej se nechá na místě ložiska působit alespoň 15 minut anebo i přes noc a poté se opět kartáčkem na vlásky šupinky vyčešou. U této metody je zapotřebí vlasy pořádně vymýt šamponem, aby nedošlo k ucpání pórů olejem a ke zhoršení situace. Pokud šupinky i přesto drží a jejich vrstva je silná, mohou si maminky pořídit speciální olejíček obsahující kyselinu salicylovou. Není-li seborea u miminka klasická, tedy umístěna jen na hlavičce dítěte, nebo pokud ložiska krvácejí nebo se nějak rozšiřují, je vhodné, spíše nutné, vyhledat lékaře. To samé platí i v tom případě, kdy se stav seborey nezlepšuje po několik týdnů.

Zdroj: článek Seborea ve vlasech

Poradna

V naší poradně s názvem EKZEM NA HLAVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ajda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .

Zdroj: příběh Ekzem na hlave

Treacher-Collinsův syndrom

Treacher-Collinsův syndrom je porucha, při níž je kromě ucha postižen i obličej – lícní kosti a dolní čelist jsou menší než obvykle –, takže pacient má takzvaný ptačí profil a chybně postavené patro. Tento syndrom získal název po anglickém chirurgovi a oftalmologovi Treacheru Collinsovi. Poprvé však byl popsán Thomsonem (1846), později pak švýcarským oftalmologem Franceshettim a genetikem Kleinem, proto se můžete setkat i s označením Franceschetti-Klein syndrom. Další názvy pro tento syndrom mohou být Berry Treacher Collins syndrom nebo Franceschetti-Zwahlen syndrom. Tento syndrom spadá do diagnózy pod kódem Q75.4., který nese název mandibulofacialní dysostóza (MFD1). Podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů spadají diagnózy pod kódem Q00–Q99 do vrozených vad, deformací a chromozomálních abnormalit, kam se řadí i Goldenharův syndrom (viz výše).

Tento syndrom se týká z větší části pouze postižení v obličejové části. U některých jedinců jsou symptomy nepatrné, téměř neviditelné. Některé děti narozené s tímto syndromem jsou v ohrožení života z důvodu potíží s dýcháním a příjmem potravy – příčinami jsou oboustranný rozštěp rtu, patra a čelisti. Na světě je známá dnes již 11letá Juliana Wetmore s nejtěžším postižením TCS. Chybí jí 40 % kostí v obličeji. Od svého narození prodělala již 45 operací.

Nejčastější projevy:

• sešikmené oči, tzv. sestupné neboli antimongoloidní
• nevyvinutá spodní víčka a náchylnost k vysychání očí
• částečně nevyvinuté lícní kosti
• propadlé spánkové oblasti
• nápadný nos
• mikrocie ušních boltců (deformace) nebo uši zcela chybí
• atrézie zevního zvukovodu – nedoslýchavost až hluchota
• rozštěp patra, rtu nebo čelistí (jednostranně, oboustranně)
• mikrogenie čelisti (menší dolní čelist než horní, vzhled zapadlé brady), otevřený skus
• křivé postavení zubů
• vlasová lůžka zasahující do obličeje v podobě kotlet u obou pohlaví

Treacher-Collinsův syndrom spadá pod autozomálně dominantně dědičná onemocnění, která postihují obě pohlaví. Až v 60 % se TCS objeví jako nová genová mutace, například po lécích, záření a jiných vnějších vlivech. Pravděpodobnost, že dítě zdědí po postižených rodičích TCS, je 50%. Riziko, že postižená žena předá dále defektní gen na nenarozeného, je vyšší než u postižených mužů. Avšak nová mutace se s věkem otce zvětšuje. Porucha vzniká až v 7. týdnu těhotenství. Lidé postižení tímto syndromem nejsou postiženi duševně.

Léčba Treacher-Collinsova syndromu neexistuje, pouze se léčí nebo korigují jeho projevy. V první řadě jsou to různé plastické operace. Třetina dětí s tímto onemocněním se narodí s&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Píštěl v uchu

Příběh

Ve svém příspěvku CENA ZA ZUBNI NAHRADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Valentová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana Kindlova.

Zdroj: příběh Cena za zubni nahrady

Příznaky a projevy rozštěpu

Rozštěpy mohou mít velmi rozdílný rozsah. Od forem naznačených až po úplné. Může být zasažen ret, čelist i patro. Mohou být jednostranné i oboustranné. Rozštěpy rtu jsou častěji postižení chlapci. Naopak izolovanými rozštěpy patra (je zasaženo pouze patro) jsou častěji postiženy dívky.

Rozštěpy rtu jsou diagnostikovány pro svoji nápadnost snadno ihned po narození. Rozštěp patra je otvor v patře, který je viditelný, když novorozenec otevře ústa. Je velmi důležité použít při vyšetření svítilnu, aby nebyl přehlédnut ani defekt malých rozměrů. Toto se běžně vyšetřuje již v porodnici. Novorozenci postižení rozštěpem patra budou mít problémy s kojením, protože nedokážou vytvořit v ústech podtlak potřebný k sání. Pokud se plné kojení nezdaří, jsou tito kojenci přikrmováni nebo jsou plně krmeni lahví. Lahev bývá často nutné opatřit speciálně upravenou savičkou nebo je používána speciální kojenecká lahev pro děti s rozštěpem patra. Důležité je najít ke krmení vhodnou polohu, nejlépe v polosedě, kdy mléko dítěti tolik nevniká do nosu.

Zdroj: článek Rozštěp obličeje

Příběh

Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.

Zdroj: příběh Rakovina prostaty

Léčba rozštěpu

V ČR je léčba na velmi dobré úrovni. Soustředí se do dvou rozštěpových center, a to v Praze a v Brně, kde o pacienty pečuje celý tým lékařů – plastický chirurg, ortodontista, logoped, foniatr, lékař ORL.

Nejdříve se operativně řeší rozštěp rtu. O načasování operace rtu se v ČR vede zatím stále polemika. Jeden proud preferuje operace neonatální, tedy u novorozenců, druhý zastává operace od 3. měsíce, kdy je dítě již vyzrálejší. Obě načasování přinášejí velmi dobré výsledky. Operace patra se v současné době provádí mezi 6. až 12. měsícem věku dítěte. Tímto načasováním operací patra před nástupem řeči si dítě na nové poměry v ústech snadno zvykne a ve většině případů tak není nutná dlouhodobá logopedická náprava. Ranou operací patra se díky projizvení ovšem ovlivní růst čelisti, který je však dobře řešitelný ortodontickou léčbou. Ortodontická léčba začíná u části pacientů již na mléčném chrupu, u dalších na chrupu smíšeném a trvá až do dospělosti. V té době je již možné nahradit případné chybějící zuby (zubní můstek, implantát). Rozštěp čelisti je řešen spongioplastikou po 8. roce dítěte. Načasování je však individuální a řídí se fází růstu špičáků dítěte. Závěrečné korekční operace se provádí v dospělosti. Korekční operace se v některých případech provádějí i před nástupem růstového spurtu. Pacienti, kteří mají rozštěpem zasaženo patro, jsou sledováni logopedem a foniatrem. Také v ordinaci ORL (ušní, nosní, krční) pro časté komplikace se středouším v dětském věku.

Zdroj: článek Rozštěp obličeje

Poradna

V naší poradně s názvem VZNIK PIGMENTOVÉ SKVRNY U NOVOROZENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evík.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Vznik pigmentové skvrny u novorozence

Popis vzniku rozštěpu

Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.

Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.

V ten samý čas má dítě nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah.

Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu.

Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy. Incidence rozštěpů obličeje je asi 1 až 2 případy na 1000 nově narozených dětí.

Zdroj: článek Rozštěp obličeje

Příběh

Ve svém příspěvku KOLIKA U MIMINEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucasice.

Zdroj: příběh Kolika u miminek

Komplikace

Nejčastěji komplikace doprovázejí pacienty, kteří mají rozštěpem zasaženo patro. Jedná se o záněty středouší. Je to důsledek špatné funkce Eustachovy trubice (Eustachova trubice spojuje nosohltan a střední ucho a slouží k vyrovnávání tlaku vzduchu za bubínkem), která má v dětství nepříznivé postavení, které se ale růstem zlepšuje. Právě u dětí s rozštěpem patra jsou svaly patra zodpovědné za otevírání Eustachovy trubice jen částečně funkční a společně se zmnoženou mandlí tak způsobují její špatnou funkci. Postupně vzniká podtlak a středouší vyplní rosolovitá až hlenovitá tekutina, která způsobuje přechodnou převodní nedoslýchavost. Bez vhodné léčby na specializovaném pracovišti by mohlo dojít k oslabení až ke ztrátě sluchu. Další komplikací při rozštěpu patra je vývoj řeči. Děti jsou vždy sledovány logopedem rozštěpového centra a v místě bydliště dochází na logopedickou terapii dle potřeby. Pokud však patro není plně funkční ani po první operaci mají děti problém s artikulací, kdy je jejich řeč nosová nebo až samohlásková, těžko srozumitelná. V těchto případech je nutné přistoupit k reoperaci patra (zpravidla okolo 3let). Touto se již problém v naprosté většině případů napraví a logopedickou terapií se dosáhne dobrých výsledků. U dětí, které mají rozštěpem zasaženu čelist, je vždy nutná ortodontická léčba. Pacienti mohou mít v místě rozštěpu zuby nadpočetné, stejně jako chybějící, různě rotované nebo deformované. Vše je však dobře léčitelné ortodontickými aparátky, implantáty nebo zubními můstky. Některé děti trpí zvýšenou kazivostí mléčného chrupu, který je nutné vždy včas ošetřit u stomatologa.

Zdroj: článek Rozštěp obličeje

Příběh

Ve svém příspěvku CO POMÁHÁ NA ZÁCPU U MIMINKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dáda.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Co pomáhá na zácpu u miminka

Operace

Rozštěp je vždy léčen operativně plastickým chirurgem, ale na celkové léčbě se podílí odborníci z dalších oblastí – ORL, foniatrie, logopedie, ortodoncie atd. Načasování základních operací: Rozštěp rtu je operován na základě rozhodnutí rodičů buďto v novorozeneckém věku nebo od 3. měsíce věku dítěte. Rozštěp patra se v ČR operuje mezi 6. – 12. měsícem věku dítěte. Rozštěp čelisti je operován od 8. roku, dle jeho individuálního vývoje.

Zdroj: článek Rozštěp obličeje

Příběh

Ve svém příspěvku VIGANTOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Vigantol

6 – čelistní kost

Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.

Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.

Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.

Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.

Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.

Funkce z pozice zubů

Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.

Nejčastější problémy a jejich řešení

Zubní extrakce

Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zub anatomicky

Příběh

Ve svém příspěvku BOLESTI ZAD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pája Zikova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Daniela.

Zdroj: příběh BOLESTI ZAD

Jemné vlasy u dětí

V prvních měsících života je vlásků málo, jsou tenké a slabé, vypadávají a mohou se vyskytovat ostrůvky lysinek, přesto není třeba se znepokojovat. Zhruba v 1. roce života velká část vlásků zpravidla vypadne, později vlasy dorostou a zhoustnou. Postupně se objevují vlasy přechodné (intermediární), které jsou mezistupněm mezi dětskými a dospělými (terminálními) vlasy. Vypadávání u některých dětí probíhá tak, že si toho ani nevšimnete a „staré“ vlásky se postupně nahradí novými. Někdo se narodí s hustou, tmavou, kučeravou hřívou a do půl roku nemá na hlavičce nic, až po čase mu začnou růst úplně světlé, hladké vlásky. Ve většině případů však tento scénář probíhá asi takto: Všechny dětské (velusové) vlásky jsou přibližně stejně dlouhé, v určitém bodě se jejich růst zastavuje (několik měsíců po narození – obvykle mezi 4. až 7. měsícem) a všechny vlásky hromadně vypadají. Až ke konci prvního roku začínají růst přechodné vlásky a vlasy začínají houstnout. Mezi 9. až 12. rokem (ještě před pubertou) se vlivem hormonů mění dětské (velusové) a přechodné (intermediární) vlasy na dospělé (terminální). Před tímto obdobím jsou terminální vlasy jen na obočí a řasách. Změny mohou být opět velmi radikální – z blonďáčka s rovnými vlasy se v průběhu půl roku může stát tmavovlasý kučeravý chlapec.

Hustota, síla a kvalita vlasů jsou genetickou a individuální záležitostí. Z tohoto důvodu není možné zvýšit počet vlasových kořínků v průběhu života jiným způsobem než chirurgicky. Hustotu vlasů neovlivníte ani stříháním, jak vám možná budou radit babičky nebo kamarádky. Je to jen pověra. Pravda je taková, že jestliže vlásky zastřihnete na určitou rovnou nebo přibližně stejnou délku, vypadají jako hustější. Stříhání však neovlivňuje ani kvalitu vlasů, ani hustotu, může vzbudit jen opticky lepší dojem a pěstovaný vzhled. Není pravdivé ani tvrzení, že pokud ostříháte kučeravé dítě, začnou mu růst rovné vlasy. Kvalita vlasů se nezmění ostříháním. Ne všechny děti o svoje nádherné kučery věkem přijdou, stačí se podívat na vlasy rodičů a prarodičů, když kvalita vlasů je zejména genetická záležitost.

Péče o vlasy u dětí: Na citlivou dětskou pokožku používáme ze začátku jemné dětské mýdlo, později dětský šampón. Všeho však s mírou – šampóny jsou koncentráty, proto je vhodné je před nanesením na vlasy rozředit v pohárku s vodou v poměru 1 : 1. Šampón stačí nanést jen jednou, umýt vlásky a potom skutečně dobře opláchnout. Důsledným vypláchnutím šampónu předcházíte tvorbě lupů. Není ani potřeba každodenně umývání vlásků, a pokud ano, používejte raději čistou vodu. Dětské vlásky (velusové i intermediární) jsou velmi citlivé na chemikálie, proto v&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Střihy pro jemné vlasy

Poradna

V naší poradně s názvem ZUBNÍ PROTÉZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Odložil.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Úhrada zubní protézy pojišťovnou

Bonding po porodu

Cílem bondingu po porodu je dosáhnout nepřerušeného kontaktu maminky s novorozeným miminkem. Prakticky to znamená, že ihned po porodu by mělo být nahé, neumyté děťátko položeno na hruď matky. Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka. Kontakt kůže na kůži přispívá k poporodní adaptaci miminka a také zaručí děťátku potřebné teplo. Velmi důležité je také zajistit mamince možnost dívat se miminku do očí, tedy podložit jí hlavu. Běžné ošetřovatelské postupy se například v Německu i jinde vykonávají tak, že ponechají miminko v maminčině náruči. I následný pobyt maminky a miminka v nemocničním zařízení by měl být přizpůsoben jejich potřebě neustálého těsného kontaktu.

Vztah bezprostředně po porodu mezi maminkou a dítětem se vytvoří vždycky. Ale právě díky těsnému fyzickému kontaktu ihned od porodu se navazování těchto vazeb usnadňuje. Příroda to zařídila tak, že v prvních hodinách po porodu jsou díky vyplavovaným hormonům maminky naladěny k takzvané „opatrovatelské připravenosti“. Podpora bondingu je tedy způsob, jak maminkám usnadnit vstup do mateřství a jak miminkům pomoci při náročné adaptaci na prostředí mimo dělohu matky. Pediatři došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. A trpělivá maminka je pro miminko skvělým průvodcem v životě.

A zvláště u miminek, která mají nějaké zdravotní problémy, je podpora bondingu nesmírně důležitá. Výzkumy prokázaly, že nedonošené děti mnohem lépe prospívají a přibírají na hmotnosti, pokud jsou hlazeny nebo je jim umožněn alespoň čichový kontakt s vůní maminky (například tím, že měly u sebe v inkubátoru maminčinu noční košili).

Mateřská náruč je pro miminko tím nejpříjemnějším a nejpřirozenějším místem na světě. Dítě patří k matce, to je normální. Samy maminky to intuitivně cítí. Obvyklá zdravotnická rutina však ještě často funguje spíše ve prospěch oddělování miminek od maminek. Maminka se dozví, že je potřeba miminko ošetřit, že je nutné ho zahřát, aby bylo v pořádku. Maminky mají k zdravotnickému personálu přirozenou důvěru, a tak potlačí svůj instinkt, který jim velí nepustit dítě z náruče a zahřát vlastním teplem. Těsný kontakt maminky s miminkem je potřeba vnímat jako něco naprosto normálního. Díky těsnému kontaktu dochází u maminky k vyplavování vysoké hladiny hormonů a maminka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Bonding

Příběh

Ve svém příspěvku HERPES NA UŠNÍM LALŮČKU A NA PATŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lída.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Herpes na ušním lalůčku a na patře

Probiotika pro kojence

Miminka, batolata i větší děti mají často problémy se zažíváním. Většinou se tak děje po léčbě antibiotiky, infekcích dýchacích cest nebo po alergických reakcích. V tomto případě lze doporučit různá probiotika, aby se stolice dětí dostala zpátky do normálu. Probiotické výživové doplňky jsou k sehnání ve speciálních úpravách pro děti ve formě různých cucavých bonbónů nebo žvýkacích pastilek a kapek.

Stanovisko pracovní skupiny pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu České pediatrické společnosti na podávání probiotik kojencům ve formě potravinových doplňků je následující:

V současné době je považováno za rozumné podávat probiotika kojencům až od ukončeného 3. měsíce (pokud lékař neurčí jinak), kteří nejsou kojeni a nedostávají mateřské mléko obohacené o probiotika. Vybraná probiotika s prokázanou klinickou účinností je možné podávat na doporučení lékaře v případě léčby akutních infekčních průjmů nebo jako prevence postantibiotických průjmů. Přípravky by se neměly podávat dětem se závažnými poruchami imunity nebo léčeným imunomodulační léčbou.

Není dostatek kvalitních důkazů k doporučení podávání probiotik k prevenci infekčních průjmových onemocnění.

Jako doplněk v léčbě akutních infekčních průjmových onemocnění je možno používat probiotika s prokázaným účinkem, jako například Lactobacillus rhamnosus GG a Saccharomyces buolardii.

Některá probiotika jsou významně účinná v prevenci průjmových onemocnění při léčbě antibiotiky. Nejčastěji byly použity kmeny Lactobacillus rhamnosus GG, Saccharomyces boulardii, Bifidobacterium lactis, Streptococcus thermopilus. Nejsou známy studie o účinnosti probiotik v léčbě průjmových onemocnění při podávání antibiotik.

Preventivní podávání probiotik významně snižuje riziko nekrotizující enterokolitidy a mortality u nedonošených dětí. Nejčastěji byla použita kombinace Lactobacillus acidophilus a Bifidobacterium sp.

Lactobacilus reuteri může mít pozitivní vliv při kojeneckých kolikách.

I když existují některé studie, které prokázaly pozitivní vliv na výskyt ekzému, není dosud dostatek důkazů pro rutinní podávání prebiotik nebo probiotik těhotným ženám a kojencům k prevenci alergických onemocnění.

Nebyla prokázána účinnost probiotik v léčbě atopického ekzému.

Jsou potřebné další studie k důkazu dlouhodobé prospěšnosti prebiotik a definovaných probiotik v kojeneckém mléce. Zdravé, plně kojené děti nepotřebují doplňkové podávání probiotik či prebiotik.

Dlouhodobý efekt podávání probiotik malým kojencům na střevní mikroflóru není znám. Není taktéž známý dlouhodobý efekt na imunitu, alergii a autoimunitu. Protože není dobře zdokumentovaný preventivní efekt probiotik na jakékoliv onemocnění dětí,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Probiotika na střeva

Příběh

Ve svém příspěvku PÁLENÍ V KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Řípová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Pálení v krku

Goldenharův syndrom

Dítě postižené Goldenharovým syndromem má na jedné straně obličeje zmenšené rysy. Kromě obličejové vady mívají někteří jedinci v určitém procentu i postiženou páteř a vnitřní orgány. Přesná příčina vzniku tohoto syndromu není známá, pravděpodobně je na vině inzult někdy na začátků těhotenství. Vzhledem k tomu, že se nejedná o geneticky podmíněný syndrom a ve většině případů je pouze náhodně vzniklý, je riziko mít též dítě stejně postižené pro jedince s Goldenharovým syndromem jen minimální.

Příznaky:

• mikroftalmie (malé oko) nebo chybějící oko
• vrozený šedý zákal
• preaurikulární píštěle (před uchem)
• atrézie ušního vchodu (slepé zakončení)
• jednostranná hypoplazie obličeje
• anomální postavení zubů
• celkové zaostání v psychickém vývoji, občas až mentální retardace
• špatně vyvinuté obličejové svaly
• špatně vyvinuté lícní kosti
• problémy s očima, které mohou zahrnovat malé otvory, nezhoubné nádory, chybějící horní víčko
• plochá a větší horní čelist
• extrémně malá dolní čelist
• ústní potíže jako nedostatečná tvorba slin, problémy s tvorbou či užíváním jazyka, možné potíže s řečí
• rozštěp rtu anebo patra
• makrostoma (ústa jsou nepřirozeně zvětšená a táhnou více na jednu stranu)
• malé, deformované nebo úplně chybějící uši či ušní kanály
• anomálie žeber a obratlů (nerozvinuté, chybějící nebo srostlé obratle)
• skolióza (nadměrné zakřivení páteře)
• srůsty kostí krku
• nedostatečně vyvinuté orgány jako srdce, ledviny a plíce
• porucha sluchu, zraku a problémy s dýcháním
• problémy s vnitřními orgány (ledviny, plíce, srdce)
• větší výskyt alergií (často neobvyklé)

Léčba spočívá v chirurgickém řešení jednotlivých vývojových odchylek, co je však možné jen na vysoce specializovaných pracovištích. Operace je nutno načasovat velmi obezřetně, neboť jakýkoli zásah do těla ovlivní ať už negativně nebo pozitivně budoucí růst. Cílem léčby je umožnit mozku a všem smyslovým orgánům dostatek prostoru pro rozvoj. Léčba zahrnuje rekonstrukci lícních kostí, čelistní chirurgii, oční chirurgii, rekonstrukci ucha, ortodontickou intervenci, operativní uzavření patra, logopedii či podporu sluchu. Základem je pak zajistit, aby dítě mohlo bez potíží dýchat, jíst, spát, komunikovat a stát se tak postupně nezávislým na okolí. Při léčbě je důležité nejen přesné plánování terapie, ale také podpora rodiny dítěte.

Zdroj: článek Píštěl v uchu

Příběh

Ve svém příspěvku PARADENTOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Vavřinová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Paradentoza

Rakovina horního patra

Zhoubné nádory ústní dutiny patří mezi nejagresivnější nádory v oblasti hlavy a krku. Nejvíce jsou umístěny v oblasti přední třetiny ústního dna. Ústní patro, které se dělí na tvrdé a měkké, bývá ze 75 % postiženo v měkké části. Při rakovině ústního patra bývají průvodní příznaky často nepřiměřeně mírné a pacienti tak přicházejí na vyšetření k lékaři pozdě.

Zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastáze. Počínající nádor mívá podobu změněné sliznice, ať již jako skvrna, povrchové narušení, nebo drobný vřed. Symptomy bývají buď nebolestivé, nebo jen lehce pálí. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s navalitými okraji. Může být provázen bolestí. Doprovodné příznaky závisí na lokalizaci a velikosti nádoru. Od problémů s mluvením, polykáním až po případ, kdy nádor nabyde značné velikosti a přidávají se i potíže s dýcháním. U pokročilých nádorů dochází k rozpadu jejich povrchu, což bývá doprovázeno silným zápachem z úst.

Pokud delší dobu pociťujete bolest v ústech, máte potíže s polykáním, mluvením, dýcháním nebo vnímáte nehojící se změnu kůže či sliznice, máte jakoby dlouhodobě odřené patro, nebojte se navštívit lékaře. V případě, že nebude zajištění a odstranění příčiny obtíží v jeho kompetenci, odešle vás na otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční), ústní a čelistní chirurgii, nebo na onkologii. Zde se již provádí specializovaná vyšetření, ať už invazivní, nebo neinvazivní, například magnetická rezonance, počítačová tomografie, prostý rentgenový snímek, pozitronová emisní tomografie (PET/CT), scintigrafické vyšetření, ultrazvuk a biopsie.

Léčba zhoubných nádorů v dutině ústní je komplexní a dlouhodobá záležitost. Volba optimální terapie rakoviny je závislá na velikosti, umístění a vlastnostech rakovinných buněk. Existují dva základní typy terapeutických zákroků – kurativní, směřující k vyléčení pacienta, a paliativní, při němž dochází ke zmenšení objemu nádoru. Paliativní léčba se provádí u nádorů, které není možno operovat kvůli velikosti, lokalizaci nebo špatnému stavu pacienta. Při léčbě rakoviny v ústech se využívá chirurgické odstranění nádoru, radioterapie a chemoterapie. Tyto léčebné metody se mezi sebou navzájem kombinují a volí se jejich různé pořadí. Včasná diagnostika má stěžejní význam v léčbě nádorových onemocnění. Pokud se nádor podaří zjistit brzy, výrazně se tím zvyšuje šance nemocného na přežití a je snížena pravděpodobnost výskytu komplikací jak nádorového onemocnění, tak jeho léčby, protože je často možné zvolit méně radikální terapii.

Zdroj: článek Odřené patro v ústech

Příběh

Ve svém příspěvku ALERGIE NA PEŘÍ (ROZTOČE) ?? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromír Pátra.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Alergie na peří (roztoče) ??

Poševní vchod

Pochva v blízkosti poševního vchodu obsahuje velké množství nervových zakončení. Díky nim se žena při pohlavním styku cítí příjemně. Některé ženy mají v pochvě velmi citlivou erotogenní zónu, která se nazývá „bod G“ – jeho dráždění může vést k velmi intenzivnímu orgasmu.

U miminka

Maminky by měly být v porodnici poučeny o tom, jak se starat o genitálie miminka. Nedůsledná hygiena může být u děvčátek příčinou zarůstání poševního vchodu, což se odborně nazývá synechie. Je to onemocnění, které se vyskytuje u holčiček nejčastěji ve věku 2 až 5 let, v takzvaném klidovém období, kdy dítě nemá normální hladinu ženských pohlavních hormonů jako dospělá žena.

Typy synechie

• Srůst zadní – je nejčastější. Sliznice protilehlé strany poševního vchodu postupně srůstá a uzavírá vchod do pochvy odzadu dopředu.
• Srůst přední – je méně častý a jedná se o skutečný srůst malých stydkých pysků směrem od klitorisu, který zakrývá zevní vyústění močové trubice.
• Srůst střední – je ojedinělý. Vytváří se při něm můstek mezi levou a pravou stranou poševního vchodu. Prostor mezi stydkými pysky nabývá tvaru osmičky.

U zadní části poševního vchodu se začne vytvářet zprvu průsvitná blanka, která nejprve zakrývá samotný poševní vchod a následně i močovou trubici. Postupně s růstem synechie dochází ke změně toku proudu moči a vy můžete pozorovat, že dítě přečurává nočník. Při velkém srůstu může mít děvčátko problém s močením a musí vynaložit veliké úsilí. Současně zatéká moč do pochvy a postupně může proniknout dělohou a vejcovody až do dutiny břišní. Pokud jsou v ní bakterie, může infikovat pochvu a dítě si bude stěžovat na svědění a pálení.

Co s tím

Stačí jednou za den, nejčastěji po koupání, oddálit od sebe stydké pysky a namazat poševní vchod čímkoli mastným, co se standardně u dětí používá. Je důležité řádně genitál omývat a zbavovat ho smegmatu, což je bílá hmota obsahující produkt mazových žláz a oloupané buňky. Pokud se rodidla nedostatečně ošetřují, srůst vzniká velmi rychle, třeba v průběhu 7 až 14 dní.

Poševní vchod po porodu

Některé ženy mají po porodu subjektivní pocit zvětšení poševního vchodu, což se někdy řeší plastickou úpravou poševního vchodu. Operace se provádí v celkové narkóze a trvá asi 60–90 minut. Často je nutné tento zákrok spojit s plastikou poševní zadní nebo přední, která řeší uvolnění podslizničního vaziva a tím pádem pocit příliš volné pochvy. Doba pobytu v nemocnici je 3 noci a doba pracovní neschopnosti minimálně 14 dnů. Sexuální abstinence kolem 6 týdnů. Cena za operaci se pohybuje v rozmezí 12 000 Kč až 18&n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Ženské pohlavní orgány

Příběh

Ve svém příspěvku KOLIK STOJÍ PROTÉZA DEFLEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jozue.

Zdroj: příběh Kolik stojí protéza deflex

Fyzické zranění patra

Jednou z nejčastějších příčin červených skvrn nebo boláků na patře je mechanické nebo tepelné poranění. Typicky vzniká po konzumaci horkého jídla, tvrdých či ostrých potravin nebo při nešťastném kousnutí.

Sliznice patra se obvykle hojí rychle, ale během hojení se mohou objevit červené tečky, bolest nebo pálení.

Časté zdroje poranění

• špatně padnoucí zubní protézy
• zlomený zub nebo ostrá výplň
• alergická reakce na zubní pasty či ústní vody

Pokud se stav nezlepší do dvou týdnů, doporučuje se stomatologické vyšetření.

Zdroj: článek Co znamenají červené tečky na patře?

Vyšetření plodu během těhotenství

Vstupní gynekologická vyšetření

Po potvrzení těhotenství následuje vstupní gynekologické vyšetření, které zahrnuje následující:

• Pečlivé zjištění anamnézy – pacientka je dotázána na důležité údaje týkající se zdravotního stavu v období před tímto dotazováním.
• Gynekologické vyšetření, většinou včetně odběrů kultivace z pochvy a moči.
• Vyšetření čípku – odběry onkologické cytologie (není-li k dispozici výsledek vyšetření starší méně než jeden rok) a kolposkopie.
• Zevní měření pánevních rozměrů s rozvahou pozdějšího možného přirozeného porodu.
• Kontrola prsů ženy, kdy se lékař snaží vyloučit nádorový proces, eventuálně poučí ženu o péči v případě plochých či vpáčených bradavek (je možné koncem těhotenství masáží bradavek, použitím formovačů bradavek docílit bradavek schopných normálního kojení).
• Krevní testy na zjištění krevní skupiny, protilátek proti červeným krvinkám, infekce typu syfilis, HIV, hepatitida typu B a základní biochemické vyšetření včetně moči.
• Výběrová vyšetření u rizikových pacientek – míru rizika stanoví lékař na základě informací z předchorobí pacientky – jsou provedeny krevní testy na další možné infekce (toxoplazmóza, rubeola, cytomegalovirus, herpetické viry).
• Vyšetření k vyloučení těhotenské cukrovky – provádí se screeningově z krve u všech těhotných žen nad 25 let mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. U těhotných s vysokým rizikem (obezita, užívání léků, například steroidů) se krevní testy k vyloučení těhotenské cukrovky provádějí ihned.

Vyšetření pomocí ultrazvuku

Ultrazvuk je prováděn na začátku těhotenství k ověření gravidity, umístění oplodněného vajíčka v děloze a zjištění jeho životaschopnosti. Další vyšetření ultrazvukem se provádí za účelem screeningu vývojových vad a provádí se trojstupňově.

První stupeň probíhá mezi 11.–14. týdnem těhotenství se zaměřením na časný záchyt možných vývojových vad plodu. Při tomto ultrazvukovém vyšetření se stanovuje velikost plodu a provádí takzvaná datace gravidity, kdy se určí předpokládaný termín porodu. Ten je přesnější než termín podle poslední menstruace nebo podle prvních pohybů plodu. Určuje se počet plodů a jejich vzájemný vztah (dvouvaječná, případně jednovaječná dvojčata, vícerčata). Jak již bylo zmíněno, zaměřujeme se na vývojové vady plodu. Některé závažné vývojové vady lze již v tomto termínu odhalit, a to buď přímo, nebo nepřímo, podle některých ultrazvukových známek (ztluštění šíjového projasnění plodu, chybění nosní kůstky), lze i stanovit větší míru rizika vývojové vady a doporučit provedení podrobného vyšetření plodu. To zahrnuje odběr plodové vody, odběr vzorků choriové tkáně (část placenty) ke&n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Těhotenské vyšetření