S ANTIBIOTIKY NA SLUNÍČKO

Příběh

Ve svém příspěvku TIBETSKÁ HOUBA-DARUJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilkova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Slunicko.

Zdroj: příběh Tibetská houba-DARUJI

Příčiny bolesti ledvin

Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, což způsobuje tuto typickou bolest. Bolest ledvin se může vyskytovat ve spojení s níže uvedenými nemocemi.

Zánět ledvin – pyelonefritida:

Ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha. Bakterie se do ledvin dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte lékaře. Akutní (rychle nastupující) zánět ledvin s sebou obvykle přináší výrazné příznaky. Mohou jimi být horečka, zimnice a třesavka, bolesti v bederní krajině, eventuálně v podbřišku, či zvracení. Někdy se mohou vyskytnout také příznaky infekce dolních močových cest, tedy pálení, řezání, častější močení, kalná, páchnoucí moč nebo i přítomnost krve v moči.

Pokud se jedná o zánět chronický, je o to nebezpečnější, protože se projevuje jen slabými příznaky, a to je o důvod víc, proč by hlavně ženy neměly podceňovat i mírné potíže. Nikdy nevíte, jakou vážnější nemoc mohou skrývat (nádorová onemocnění, záněty dalších orgánů v břišní oblasti).

Bolest ledvin v těhotenství:

Během těhotenství jsou nejvíce zatíženy dva úzce spolu související systémy – oběhový a vylučovací. Rizika je proto možné očekávat právě v těchto oblastech. Je tedy nutné dopředu pátrat, zda se u matky nevyskytuje vysoký krevní tlak, onemocnění ledvin, cukrovka či zda tyto choroby neprovázely předcházející těhotenství. Poměrně častý výskyt infekcí močových cest lze zjistit bakteriologickým vyšetřením moči. Toto vyšetření je třeba provést u všech těhotných v prvních třech měsících gravidity, přestože infekce nemusí mít žádné příznaky. Pozitivní nález vyžaduje přeléčení antibiotiky, která je třeba pečlivě vybírat, aby nedošlo k poškození plodu.

Nejčastější komplikací je patologické zvýšení krevního tlaku v souvislosti s těhotenstvím. Za horní hranici se uvádí hodnota 140/80 mm rtuťového sloupce. Kontroly krevního tlaku je proto nutné dělat pravidelně u všech těhotných. Příznakem vysokého krevního tlaku může být neobvyklý nárůst hmotnosti, otoky nebo bolesti hlavy. Z laboratorních testů se provádí krevní obraz, základní biochemické vyšetření séra včetně hladiny glukózy, jaterních testů, močoviny, a dále vyšetření moči na bílkoviny, cukr a krevní sediment. Doplňuje se dále vyšetření srážlivosti krve a krevní skupiny.

Vysoký krevní tlak v těhotenství je vážným rizikem. Pokud dochází k nárůstu krevního tlaku po 20. týdnu těhotenství současně s přítomností bílkoviny v moči a s otoky konč

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak poznat že mě bolí ledviny

Příběh

Ve svém příspěvku TIBETSKÁ HOUBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva anna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sluníčko.

Zdroj: příběh Tibetská houba-DARUJI

Pití alkoholu na antibiotika

Většina běžně používaných antibiotik není ovlivnitelná alkoholem. Samozřejmě mezi nimi existují výjimky.

Určitě byste neměli pít alkohol během užívání protiinfekčních antibiotik, jako jsou metronidazol, tinidazol a sulfamethoxazol či trimethoprim. Tyto léky totiž blokují jednu z hlavních cest, která metabolizuje alkohol. Společně s alkoholem pak způsobí opravdu nepříjemné stavy – vyvolávají rudé fleky po celém těle, mdloby a zvracení i po jediné skleničce piva.

Tyto protiinfekční léky mají naštěstí poměrně specializované využití, slouží k léčbě infekcí organismy, jako je lamblie střevní (z kontaminované pitné vody) nebo střevní červi. Tudíž by bylo neobvyklé, aby vám je lékař předepsal bez předchozí dlouhé přednášky.

Co se týče ostatních typů antibiotik, není zatím žádný jasný důkaz o poškození těla po skromném požití alkoholu. Při větší konzumaci alkoholu během boje s infekcí na vás alkohol pravděpodobně bude mít větší a méně příjemný účinek.

Alkohol spolu s antibiotiky vyvolává rozšíření krevních cév v končetinách – tělo se tím snaží zvýšit horečku a zpomalit tak šíření infekce. Ledviny jsou nuceny kvůli alkoholu ztratit více tekutin, čímž se zvyšuje riziko dehydratace. Hluboká bolest svalů pramenící z virového onemocnění v kombinaci s antibiotiky může vzácně zanechat ve svalech dlouhodobé poškození.

Některá antibiotika jako isoniazid a flukloxacilin mohou špatně působit na játra a v malém procentu případů způsobit i mírné hepatitidy. Večírek v opojení tedy dráždí játra, která pracují jak s působením antibiotik, tak s odbouráváním alkoholu.

Pokud vám není dobře a zamýšlíte jít na nějaký večírek, je lepší pít alkohol střídmě, ať už antibiotika berete, nebo ne. Léčba bude rychlejší a snížíte riziko sekundárních komplikací. V případě, že užíváte některé z léků, které jsou výše uvedeny jako problémová antibiotika, je třeba se alkoholu vyhýbat obloukem.

Spousta lidí se nejvíce obává toho, že berou-li antibiotika, bude jim stačit jediná sklenka vína k tomu, aby se opili. Ano, existují některá antibiotika, která takto s alkoholem reagují, to však není ten hlavní důvod, proč byste neměli alkohol a antibiotika kombinovat. Jak známo, antibiotika zpravidla zatěžují játra a potažmo celý organismus. Stejně tak konzumace alkoholu působí na funkci jater. Spojí-li se obojí dohromady, dostanou játra pořádně zabrat.

Dalším aspektem, který kombinaci antibiotik a alkoholu provází, je možný zeslabený účinek podávaných antibiotik. Velmi snadno se tak může stát, že bude celou léčbu nutno opakovat, neboť nemoc nebude dostatečně vyléčena. Když vezmeme v potaz současnou zvýšenou rezistenci bakterií proti antibiotikům, která vychází z jejich přehnaného užívání, je opakovaná léčebná dávka dalším zbytečným oslabením budoucích účinků antibiotik. V tomto případě tedy opravdu nejde alkohol a zdraví ruku v ruce.

Zdroj: článek Antibiotika a alkohol

Příběh

Ve svém příspěvku BÍLE SKVRNY VS PIGMENTOVÉ SKVRNY NA POKOZCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pikolo.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Bíle skvrny vs pigmentové skvrny na pokozce

Jak to vypadá

Moučnivka

Moučnivka je kvasinková infekce, která nejčastěji postihuje novorozence a kojence. Příčinou moučnivky je kvasinka Candida albicans, která je normálně v malém množství přítomna v ústech. Pokud se však kvasinky přemnoží, způsobí infekci. Jestliže měla matka vaginální kvasinkovou infekci při porodu, mohou novorozenci dostat moučnivku krátce po porodu, během něhož jsou vystaveni infekci kvasinek v porodních cestách. Příznaky moučnivky se objeví během jednoho dne až týdne po porodu. Kojené děti mohou rovněž dostat moučnivku z matčiných prsů. Moučnivku mohou dostat také kojenci a děti léčené antibiotiky, protože antibiotika narušují přirozenou rovnováhu organismů v ústech dítěte a umožňují tak množení kvasinek. Postiženy mohou být také děti s poruchami imunitního systému souvisejícími s AIDS, rakovinou, transplantací nebo s podvýživou.

U dítěte se moučnivka projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky (Anguli infectiosi). Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa totiž hodně svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Takto vypadá moučnivka u kojence.

Co s tím dělat

K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4 až 5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem. V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí je možné moučnivku řešit celkovou léčbou pomocí perorálních antimykotik. Aby nedošlo k návratu onemocnění, mělo by být součástí léčby pečlivé vyvaření dudlíků a saviček, které dítě používá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst. Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků, aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.

Plenková dermatitida

Plenk

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kvasinková infekce u kojence

Příběh

Ve svém příspěvku DERMATOLOGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JJ.

Zdroj: příběh Dermatologie

Druhy parazitů

Úplavice

Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.

Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.

Úplavice – foto

Zde je několik fotografií úplavice.

Měchovci

Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Střevní parazité

Poradna

V naší poradně s názvem BULKA V PODKOZI V LEVE BEDERNI KRAJINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Bulka v podkozi v leve bederni krajine

Lékové interakce a kombinace s jinými přípravky

Erdomed sirup je často součástí kombinované léčby, zejména při infekcích dýchacích cest. Je však důležité vědět, s čím jej lze bezpečně kombinovat.

Kombinace s antibiotiky

V praxi se Erdomed často užívá spolu s antibiotiky. Ředění hlenu může zlepšit jejich účinnost v dýchacích cestách.

Kombinace s léky proti kašli

Kombinace s léky tlumícími kašel se obvykle nedoporučuje, protože by mohlo dojít k hromadění hlenu v průduškách.

Zdroj: článek Erdomed sirup: kompletní příbalový leták pro pacienty + praktické rady,

Poradna

V naší poradně s názvem ZINNAT A SLUNCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Zinnat a slunce

Příznaky streptokokové infekce skupiny A

Streptokoková angína (zánět hltanu): typickým příznakem je bolest, červené zarudnutí krku s hustým hnisem kolem mandlí; horečka a zimnice; zvětšené lymfatické uzliny kolem krku; zvracení a břišní potíže, zvláště u dětí.

Spála: mezi příznaky spály patří zánět hrdla; růžovočervená vyrážka, která se šíří přes břicho, stranu hrudníku a objevuje se i v kožních záhybech; vyrážka má při doteku strukturu jako smirkový papír; dále jasně červený jazyk (známý jako „jahodový jazyk“) a bledost v okolí úst.

Impetigo: typickým příznakem onemocnění jsou puchýře kolem nosu, úst a nohou; v závažných případech se vyskytuje horečka a zduření lymfatických uzlin.

Diagnóza streptokokové infekce skupiny A

Metodou diagnostiky u streptokokové angíny a spály je vyšetření bakterie v krku tamponem nebo krevní testy. Impetigo je diagnostikováno tím, že lékař tamponem setře z puchýře nebo kůry vředu vzorek, který následně pošle na mikrobiologické vyšetření. Syndrom toxického šoku je diagnostikován tak, že se zkoumají příznaky a v některých případech se udělají krevní testy.

Přenos streptokoka skupiny A

Přenos streptokoka skupiny A je možný z člověka na člověka, kontaktem s nakaženými osobami. Bakterie jsou přítomny ve slinách, ve výtoku z nosu, při kýchání, kašlání a na rukou infikovaných sekretem. Přenos infekce může být ve vzácných případech z kontaminovaných potravin, jako je mléko a mléčné výrobky a vejce. Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění a lidé s kožními lézemi nebo puchýři by neměli manipulovat s potravinami, dokud infekce není vyléčena. Infekci mohou přenášet i osoby, které mají bakterie, ale nemají žádné příznaky. Léčba infikované osoby antibiotiky po dobu 24 hodin nebo déle obvykle eliminuje schopnost šíření bakterií. Je však důležité, aby léčba antibiotiky byla dokončena, jak bylo předepsáno lékařem. Není pravděpodobné, že by došlo k šíření infekce předměty v domácnosti, například talíři, hrnečky nebo hračkami.

Léčba streptokokové infekce skupin A

Antibiotika jsou standardní léčbou, ve většině případů se používá desetidenní léčba. Základním antibiotikem pro léčbu streptokokové infekce skupiny A je penicilin. Také erytromycin, pokud jste alergičtí na penicilin. Pokud si nemůžete vzít ani penicilin, ani erytromycin, pak se předepisuje cefalosporin. K léčbě impetiga jsou určeny antibiotické masti. Po aplikaci antibiotik se vy nebo vaše dítě budete cítit lépe do 24 hodin. Ujistěte se, že vždy byla dobrána celá dávka antibiotik.

Doporučení: Nemocné děti nechávejte v dostatečné vzdálenosti od ostatních dětí. Pokud se u vašeho dítěte vyvíjí streptokokové infekce skupiny A, včetně spály nebo impetiga, měli byste zamezit kontaktu s ostatními dětmi ve školkách, školách a podobných zařízeních.

Zdroj: článek Co je to streptokok

Poradna

V naší poradně s názvem BRADAVICE NA ZÁDECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Teri.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Bradavice na zádech

Antibiotika a  práce

Pokud lékař předepíše pacientovi antibiotika je jasné, že je jeho onemocnění nutné doléčit v klidu. Je třeba tedy dodržovat dobu rekonvalescence. Organismus tuto rekonvalescenci potřebuje, navíc ani po dobrání antibiotik nebývá organismus ještě zcela v pořádku, a proto je vhodné s antibiotiky zůstat doma, už proto, že v době braní antibiotik je imunita člověka oslabena a on by se mohl lehce nakazit další nemocí. Alespoň dva dny po dobrání antibiotik by měl být na prostředí, v němž se pohybuje, opatrný. Někteří lidé s antibiotiky chodí ale i do práce, pokud nemoc neprovází horečky a není nakažlivá (například antibiotika na zuby), tak chození do práce vlastně nic nebrání. Pokud člověk trpí bakteriální angínou a dostal na ni antibiotika tak by s angínou do práce chodit neměl, i když se cítí lépe, jde právě o to, že je jeho organismus oslabený. Obvykle se pak lékaře ptá, jak dlouho být doma s angínou. To záleží na tom, jak antibiotika zabírají, vždy je dobré zůstat doma po celou dobu léčby.

Zdroj: článek Antibiotika

Léčba

Základem je dobrá anamnéza a zjištění všech okolností předcházejících postižení kloubu – infekce, obstřiky, úrazy, operace. Následuje klinické vyšetření, rentgen a vyšetření krve. Většinou je zjištěna vysoká sedimentace, CRP (C-reaktivní protein – zánětový parametr) vzroste z nulové hodnoty na stovkové, a později i vzestup bílých krvinek (leukocytů) v krevním obraze. Současně je nutné provést punkci kloubu a odeslat vzorek na mikrobiologické vyšetření. Léčba musí být okamžitá.

Při nižším CRP a lokalizaci pouze na kloub, bez celkových příznaků infekce krve, lze zahájit léčbu antibiotiky a sledovat hodnoty CRP, leukocytů a celkový stav pacienta. Při vysokých hodnotách zánětu, a pokud se dostane infekce z kloubu do krve, je nutné kromě antibiotické terapie operační řešení. Principem je otevření kloubu, vypláchnutí hnisu, současně vypláchnutí kloubu dezinfekcí a zavedení hadiček, takzvaná proplachová laváž. Jedna hadička je přívodná a druhá odvodná, kterou se následně 7–10 dní vyplachuje kloub. Po zklidnění se hadičky vytáhnou a následuje rehabilitace s postupným zatěžováním kloubu. Nutností je dlouhodobější léčba antibiotiky a pravidelné sledování zánětu v krvi. Teprve po normalizaci je možno antibiotika vysadit.

Léčba Mortonova neuromu zahrnuje:

• vložky do bot k redukci tlaku na nerv;
• injekce steroidů do bolestivé části;
• masáže chodidel pro zvýšení krevního oběhu;
• léky proti bolesti;
• chirurgický zákrok (ojediněle).

• odpočinek;
• ochlazování (led);
• používání vložek pod prsty v pohodlné obuvi;
• používání bot s nízkým nebo žádným podpatkem;
• v některých případech může pomoci steroidní injekce.

• dietu – je nutné se vyvarovat potravin s vysokým obsahem purinů (vnitřnosti, zvěřina, luštěniny, kakao a podobně), dále omezit příjem alkoholu; u nemocných s litiázou nebo při urikosurické léčbě se doporučuje příjem nejméně 2 l tekutin denně;
• redukci hmotnosti;
• odpočinek;
• léčbu kolchicinem i kortikosteroidy;
• léky od bolesti (ibuprofen).

• používání pohodlné obuvi;
• chirurgický zákrok v případě zhoršování deformity a bolesti;
• používání korektoru vbočeného palce HALLUX.

Zdroj: článek Zánět palce u nohy