Většina pojišťoven hradí bílé plomby jen na předních zubech. Ošetření zubního kazu fotokompozitní výplní je u pacientů do 18 let hrazeno včetně špičáků, bez ohledu na počet drobných výplní na jednom zubu. U pacientů nad 18 let je ošetření zubního kazu hrazeno samopolymerujícímkompozitnímmateriálem včetně špičáků. V ostatních případech si bílou plombu musí pacient uhradit sám. Pojišťovny ale hradí jen jednovrstvý materiál, kterým nelze dosáhnout přesné barevnosti, ke správné barevnosti je obvykle potřeba použít různé pomůcky, které pojišťovny nehradí. V dočasném mléčném chrupu hradí pojišťovna všechny výplně. Výjimkou je, pokud lékař nemá smluvní vztah s pojišťovnou, u které je pacient pojištěný, v tom případě si vše hradí sám.
V naší poradně s názvem NEMOCI PODLE NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Petakova.
Hezky den, po odstraneni gel laku jsem si vsimla na palci hnede skvrny. Nevite co by to mohlo byt? Nutno podotknout ze sportuji a take chodim v pohorkach ale toto jsem jeste nemela. Dekuji za radu! Tereza Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Shodou okolností se vám při některém z výletů nashromáždila ponožka do prostoru, který máte mezi palcem a druhým prstem. Poté při chůzi docházelo k otlakům v neobvyklých místech, kde na to nejsou připraveny jemné žilky a ty popraskaly a vyteklo z nich trošičku krve. Krev se časem srazila a obarvila prostor tak, jak to nyní vidíte. Zamyslete se nad materiálem, ze kterého máte své ponožky do pohorek. Vybírejte ponožky tip top a volte umělá vlákna. Počítejte s tím, že správná velikost ponožek bude o číslo menší, než je velikost boty.
Nyní bude třeba počkat, než dojde ke vstřebání a tím zmizí i skvrna pod nehtem.
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
Jde o metodu ošetření a léčby zubního kazu, která umožňuje znovuobnovení anatomické formy a funkce zubu. Dochází k vyplnění defektů tvrdých tkání a dutin výplňovým materiálem. V současné době se využívá výplně fotokompozitní, amalgámové a skloionomerní – díky vysoké estetice je nejžádanější výplň fotokompozitní, která se používá jak v předním, viditelném úseku chrupu, tak u zubů postranních. Proces plombování zubů sestává z vyčištění a ošetření zubu poškozeného kazem, umístění izolační výplně a samotné plomby.
Při vrtání zubů se používají nejmodernější metody, během ošetření může dojít k částečnému znecitlivění zubu i okolních tkání, čímž se léčba stává naprosto bezbolestnou. Po místní anestezii je pečlivě odstraněn zubní kaz z postiženého místa – tato etapa je v průběhu léčby velice důležitá, protože v případě neúplného odstranění kazu může kazivý proces pokračovat i pod plombou. Dále je poškozené místo zubu vyplněno zvoleným výplňovým materiálem, který umožní znovuobnovení původního vzhledu a funkce zubu.
Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem). Hypermangan je dost jedovatý, není určený ke konzumaci, ale dezinfekci ve formě slabého vodního roztoku. V praxi málo co účinného není rizikové a téměř vše neškodné je neúčinné.
Někdy se hypermangan používá ne sedací koupele při mykózách. Zde však hrozí při nesprávném naředění velké riziko popálení zevních rodidel. Pokud si v těhotenství potřebujete provést pouze koupel nohou, tak použití hypermanganu ve správné koncentraci není škodlivé.
Nebezpečí
Hypermangan je klasifikován jako oxidující, zdraví škodlivý a nebezpečný pro životní prostředí v neředěné formě. S hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem).
Je zdraví škodlivý při požití!
Při akutní toxicitě: při požití (per os) potkan: 200 mg.kg-1 < LD50 < 2000 mg.kg-1; nebo diskriminující dávka při požití (per os) 50 mg.kg-1: 100% přežití, ale toxicita.
Při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce (zkušební metoda B1 písm. a): méně než 100% přežití při 500 mg.kg-1 < (per os).
Je rovněž vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
Amalgámové výplně, vyrobené ze směsi stříbra, cínu, zinku, mědi a rtuti, se používají k vyplnění dutin již více než 100 let.
Výhody:
Vysoká odolnost pro velké dutiny nebo dutiny na stoličkách;
Rychlá doba vytvrzení pro oblasti, které se obtížně udržují suché během pokládání výplně;
Schopnost potlačovat množení různých patogenů;
Schopnost výrazně omezit vznik sekundárních zubních kazů (kaz pod plombou);
Nízká cena, řádově stokoruny, pojišťovna přispívá z části nebo zcela;
Kratší doba vytvoření plomby, což může být důležité pro neklidné děti a pacienty se speciálními potřebami, pro které může být obtížné zůstat během ošetření v klidu.
Nevýhody:
Viditelná tmavá barva amalgámu vytváří na bílých zubech nepěkný efekt;
Možnost prvního jídla až dvě hodiny po vytvoření výplně.
Přestože je zubní amalgám bezpečným a běžně používaným zubním materiálem, možná vás zajímá jeho obsah rtuti. Měli byste vědět, že když je rtuť smíchána s těmi ostatními čtyřmi kovy, tvoří dohromady bezpečný a stabilní materiál.
Světová zdravotnická organizace a mnoho předních stomatologických institucí se shodují na tom, že na základě rozsáhlých vědeckých důkazů je zubní amalgám bezpečným a účinným materiálem pro vyplňování dutin.
HIV test (insti hiv-1/hiv-2 antibody test kit) je jednorázová rychlá analýza pro zjištění protilátek viru HIV-1. Test je určen pro jednorázové a rychlé použití pro detekci protilátek proti viru HIV-1 a HIV-2 (Human Immunodeficiency Virus Type 1 a Type 2) v lidské plné krvi (EDTA), v krvi z prstu, v séru nebo v plazmě (EDTA). Test je vhodný pro testování přímo u pacienta nebo ve zdravotnickém zařízení. Při testování musí být dodrženy všechny pokyny před provedením testování i po jeho ukončení. Testovací sada obsahuje membránovou jednotku INSTl, rozpouštědlo vzorku, barevné činidlo, čeřicí činidlo, eventuálně s pomocným materiálem (skalpel, pipeta a tyčinka s lihem) nebo bez něj.
Citlivost testu závisí kromě jiných faktorů na těchto ukazatelích:
výběr antigenů HIV použitých na detekci protilátky,
třída protilátek rozpoznaných detekčním konjugátem,
náročnost protokolu použitého k provedení testu.
U některých jedinců lze pozorovat nespecifické reakce. Reaktivní výsledek testu INSTl by měl být považován za předběžný, mělo by následovat vhodné poradenství ve zdravotnickém zařízení. Po reaktivním výsledku rychlého testu musí být vzorek venózní krve odebrán do zkumavky EDTA (plná krev nebo plazma) nebo do zkumavky neobsahující antikoagulant (sérum) a odeslán do laboratoře na konfirmační (potvrzující) test na virus HIV. Sada je pouze pro jednorázové použití, přičemž výslovně nesmí být používána opakovaně. Není určena pro screening dárců. Pacienti, kteří byli dlouhodobě léčení antiretroviry, mohou v testu INSTl HIV-1/HIV-2 vykazovat falešně negativní výsledky. Vzorky pacientů s vážnou hypogamaglobulinemií, například s mnohočetným myelomem, mohou při testech INSTl vykazovat falešně negativní nebo neplatné výsledky.
Cena testu
Zde můžete vidět aktuální cenu testu na HIV a místa, kde ho lze koupit: test na HIV cena.
Domácí mrkvový olej se používá na jakékoliv suché skvrny na kůži, zaměřte se především na drsné oblasti, jako jsou kolena a chodidla. Mrkvový olej v sobě taktéž přináší důležitý přírodní beta-karoten, který regeneruje pokožku a mírně ji tónuje do bronzova. Mrkvový olej obarvuje do bronzova úplně vše, nejen pokožku, takže pozor, při styku mrkvového oleje s jakýmkoliv porézním materiálem po něm zůstávají neodstranitelné skvrny.
Obecně patří plísňová onemocnění kůže, povrchových sliznic i vnitřních orgánů k velmi častým nákazám, které postihují populaci. Plísňovými onemocněními může být postižena i kůže v oblasti vlasů. Onemocnění způsobují mikroskopické houby (v přírodě se nachází asi 100 000 druhů). Proces nákazy je v oblasti vlasů většinou kontaktní, což znamená, že se děje kontaktem s nemocným člověkem, ale i zvířetem nebo nakaženým materiálem – půda, nástroje, oblečení.
Významnou roli v rozvoji těchto onemocnění mají i některé nemoci, které oslabují imunitu organismu (ať již celkovou, nebo místní), respektive narušují rovnováhu osídlení organismu přirozenou mikroflórou. Týká se to například dlouhodobé celkové léčby antibiotiky, chemoterapeutiky, celkovými kortikosteroidy, cukrovky, transplantace orgánů nebo AIDS. Po kontaktu se přenášejí mikroskopické houby v podobě spor a vláken a přežívají v keratinu (tedy v rohovině), který je obsažen jak v kůži, tak i ve vlasech. Infekce kůže kštice a vlasů je nejčastěji způsobena druhy Trichophyton (Trichophyton rubrum, tonsurans, mentagrophytes), Microsporum (Microsporum canis), jak už jsme si řekli, jedná se o onemocnění, která se mohou přenášet na člověka z nakažené osoby nebo často z nakaženého zvířete. Proto je třeba zkontrolovat i domácí zvířata, jestli netrpí kožním plísňovým onemocněním.
Plísně kůže hlavy a vlasů se většinou projevují jako povrchové plísňové onemocnění. Ložisko je okrouhlé, mírně vyvýšené, ostře ohraničené, jsou výrazné šupiny a většinou je výrazný i lem. Podle druhu plísně je různé i zbarvení ložiska od bílého přes růžovolososové až po červenohnědé. Lem je většinou barvy sytější než centrum. Vlasy v tomto místě ztrácejí lesk a lámou se v úrovni kůže nebo několik milimetrů nad povrchem kožním. Často svědí, jako komplikace se může přidat i zánět bakteriální. Hluboké plísně v oblasti kštice jsou závažnější a v dnešní době jsou již velmi vzácné. Většinou se projevují jako drobné skvrnky v ústí vlasů do kůže a později se rozšiřují a splývají v útvar z vláken houby. Ve finále nacházíme tuhý miskovitý útvar nad úrovní kůže (favus). I zde dochází k zánětlivým komplikacím. Vlasy se lámou, vypadávají a kůže atrofuje. Dlouhodobě může dojít i k místní ztrátě vlasů (alopecii – plešatosti v místě hluboké plísně).
Některé houby ze skupiny kvasinek se mohou podílet i na vzniku prosté lupovitosti vlasů – jedná se například o Pityrosporon. Zde je pak vhodné užívat speciální šampony s obsahem látek specificky (pirocton olamine, ketokonazol) či nespecificky (dehty, kyselina salicylová) antimykotických.
Pšeničné otruby jsou „odpadním“ materiálem při mletí obilí. Otruby by se měly jíst denně, neboť jsou bohatým zdrojem vlákniny, která je (především při hubnutí) pro člověka velmi důležitá. Protože při konzumaci stravy s vysokým obsahem vlákniny prochází trávenina střevy rychleji, nemohou se všechny kalorie z potravy vstřebat. Tím se snižuje nebezpečí nadměrného příjmu kalorií, navíc rakovinotvorné látky mohou působit na střevní stěny kratší dobu. Kromě bezprostředního mechanického čisticího účinku rostlinné vlákniny ve střevech se uplatňuje přímý účinek v organismu.
Křemík je pro organismus potřebný při prevenci a léčení osteoporózy a artrózy, jelikož působí pozitivně na klouby, kosti a šlachy, srdce a cévy, pokožku, vlasy, nehty, slizniční výstelky. V průběhu stárnutí lidského organismu se v těle množství těchto látek snižuje a lidské tělo neumí v organický křemík přeměňovat křemík anorganický. I přes všeobecně panující přesvědčení o opaku, anorganický křemík není asimilovatelný lidským organismem. Strava moderní doby (bílý chléb, rafinovaný cukr, ovoce a zelenina bez slupek a ne v bio kvalitě) je na křemík velmi chudá, proto je nezbytné ji obohacovat o minerální látky, protože jen minerální látky mohou do hloubky působit na život buněk v našem těle. Co se týče fyziologických vlastností, křemík představuje jeden ze základních stavebních kamenů svalových tkání, šlach a kostí lidského těla, je rovněž základním stavebním materiálem pro zdravou strukturu cévních stěn a je důležitý pro udržení integrity pojivových tkání a pružnosti kůže. Hraje významnou roli i při posilování imunitního systému, má úlohu antioxidantu.
Při léčbě stomatolog odstraní zubní kaz, odstraní nervové cévní svazky, vyčistí a vyplní kanálky. Léčba zubních (kořenových) kanálků neboli endodoncie má pro další osud zubu velký význam. Jedná se o klíčové ošetření, díky kterému může zub zůstat na svém místě, jinak by odumřel. Proto při léčbě zubních kanálků využívají zubní lékaři nejmodernější technologie, jež jsou mnohem efektivnější než klasický endodontický zákrok. Jak již bylo výše řečeno, ošetření spočívá v důkladném pročištění kořenových kanálků (to jest odstranění nežádoucí odumřelé dřeně) a v jejich hermetickém zaplnění. Dlouhodobý úspěch endodoncie zajišťují tyto postupy:
kořenový kanálek je zbaven co nejdokonaleji všech nežádoucích látek;
kořenový kanálek je vysterilizován chemicky, ozonem či laserem;
kořenový kanálek je trojrozměrně hermeticky zaplněn materiálem zajištujícím těsnost po celé jeho délce;
zub je po zaplnění proteticky ošetřen (umělou korunkou, kompozitní dostavbou).
Takto ošetřený zub může pacientovi sloužit po zbytek jeho života.
Jestliže je zánět masivní, uvedenou léčbu stomatolog doplní léčbou antibiotiky. Nejčastěji se používají antibiotika Duomox, Dalacin a Entizol.
Ovšem nejúčinnější je prevence. Preventivní opatření spočívají v pravidelném odstraňování zubního plaku důkladným čištěním zubů správnou technikou, a to alespoň dvakrát denně. Samozřejmou součástí péče by pak mělo být i čištění mezizubních prostor pomocí mezizubních kartáčků a zubní nitě. Jakou velikost mezizubních kartáčků zvolit vám poradí ošetřující stomatolog či dentální hygienista. V každém případě je na místě omezit konzumaci sladkých a kyselých jídel a nápojů a dvakrát ročně docházet na pravidelné preventivní zubní prohlídky. Pokud vás přepadne jakákoli bolest zubu nebo objevíte v ústech kaz nebo vám vypadne zubní výplň, kontaktujte svého stomatologa.
Zub není jen bílá dutá perlička. Pod sklovinou a zubovinou se nachází zubní dřeň plná cév a nervů, které umí potrápit nejen velkou bolestí.
U lidí dodnes přetrvává strach z takzvaného „trhání nervů“, avšak doba, kdy při tomto ošetření trpěli pacienti bolestí, dávno pominula. Strach z odstranění nervů je v současnosti již zbytečný. Pokud se endodontické ošetření provádí správně, je bezbolestné. Zákrok lze vykonat v lokální anestezii, nemáte se tedy čeho obávat. Cílem endodoncie, která zahrnuje ošetření kořenových kanálků a dřeňové dutiny zubu, je zachránit zub se zánětem nervu nebo mrtvý zub před extrakcí (vytržením). Jedná se o náročnou péči, jež vyžaduje jak zkušenost lékaře, tak kvalitní vybavení ordinace (nejlepší nástroje a přístroje). Úspěšnost ošetření kořenových kanálků se procentuálně velmi zvýšila s využíváním operačního mikroskopu. I ve stomatologii jde pokrok kupředu.
Samotné endodontické ošetření probíhá následovně: kořenové kanálky se vyčistí, rozšíří, vydezinfikují a zaplní vhodným materiálem. Aby byla péče co nejkvalitnější, musí mít zubní lékař k dispozici speciální přístroje, například apexlokátor, endodontický motor, ultrazvuk, endoaktivátor či digitální rentgen.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitá incize).
Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.
Ta se provádí obvykle:
ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
pokud silný otok předkožky brání močení;
Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.
Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.
Po dezinfekci předkožky a po místním znecitlivění (penis blok) cca 10 ml 1% mezokainu se uvolní předkožkový vak a skalpelem se snese přebytečná kůže, která způsobila zúžení předkožky. Atraumatickým vstřebatelným stehem (nevyžaduje odstranění stehů – stehy se cca za 10–14 dní samy rozvolní a vypadnou) se&nbs