SBER KRENU je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Na světě existuje více než 60 druhů kávy, ale jen tři druhy jsou určeny pro světovou produkci. Mezi ty nejznámější patří káva arabica a káva robusta. Kávová zrna rostou na stomě pěstovaném ve vlhkém tropickém pásmu. Arabica je káva výboné chuti, aromatická a skvělé kvality. Také je méně hořká a má výraznou chuť. Robusta zase obsahuje více kofeinu než arabica a je odolnější. Vyznačuje se hořkou chutí a používá se nejčastěji do kávových směsí.
Sběr
Kávovník je strom vysoký 6-10metrů, pro sběr se však nechávají dorůst pouze do výšky 1,5 – 3 metrů. První kávové boby, vhodné ke sběru, se objevují na keřích až po třech letech. Sběr kávových plodů se provádí ručně – tato sklizeň probíhá několikrát do roka a sbírají se pouze plody, které jsou dostatečně zralé. Druhou možností je sklizeň, která probíhá pouze v době, kdy je většina plodů zralých.
V naší poradně s názvem BERU WARFARIN, CO PŘI NĚM NESMÍM JÍST? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vacek.
Nikde nemohu dohledat, kolik vitaminu K obsahuje králičí maso, zvěřina (prase divoké, srnčí, zajíc) a křen, tedy netuším, nakolik konzumace těchto potravin ovlivní léčbu Warfarinem. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jako muž užívající Warfarin máte stanoven limit pro denní příjem vitamínu K na úrovni 120 mikrogramů. Maso obecně patří mezi potraviny s nízkým obsahem vitamínu K, takže se prakticky nemusíte vůbec hlídat v množství, které sníte. To samé platí i o křenu, který má také nízký obsah vitamínu K a navíc ho používáte jen v malém množství k dochucení. Zde je konkrétní výčet vámi zmíněných zdrojů masa:
1/2 kg vařeného králičího masa bez kostí = 5 mcg vitamínu K.
Maso z divokého prasete = 0 mcg vitamínu K.
1/2 kg srnčího masa = 1 mcg vitamínu K.
1/2 kg zaječího masa = 5 mcg vitamínu K.
Lžíce nastrouhaného křenu = 0,2 mcg vitamínu K.
V červnu je opravdu brzo. V červnu se v listech teprve tvoří účinné látky. Nejlepší čas na sběr listů ginkgo biloba je konec léta. Existují dvě období sklizně. První období je sběr zelených listů těsně před tím, než začnou listy žloutnout. Druhé období je sběr zcela žlutých listů. Barva listu určuje obsah účinných látek. Zelené listy obsahují maximální množství terpenických laktonů: Ginkgolid a Bilobalid. Žluté listy zase obsahují maximální množství dvaceti flavonoidů z nichž nejvýznamnější jsou Quercetin, Kaempferol a Isorhamnetin. Zelené listy ginkgo biloba jsou dobré na mozek a nervy. Žluté listy ginkgo biloba jsou dobré jako antioxidanty.
V naší poradně s názvem NA CO VŠE LZE POUŽÍVAT SMRKOVOU MAST? NA KTERÉ ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Zajímá mně na které zdravotní problémy, kromě mykozy nehtů je vhodná smrková mast
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pryskyřice ze smrku a mast z ní vyrobená má pouze protiplísňové účinky a může zahubit dermatofyty, což je společný název pro 3 druhy hub, které mají neblahý vliv na kůži, vlasy a nehty člověka a zvířat. Nejlepší čas na sběr pryskyřice je červen a červenec.
Jiné účinky má zase esenciální olej získaný ze smrku. Ten účinkuje podobně jako antibiotika při léčbě infekcí způsobených bakteriemi, jako jsou Salmonella enteritidis, Escherichia coli, Bacillus subtilis a Staphylococcus aureus.
Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin a jiné.
Sběr a sušení
Kořen se sbírá na podzim (září, říjen) nebo na jaře před začátkem vegetace, přednostně se užívá čerstvý, lze jej uskladnit v písku podobně jako mrkev nebo křen. Možno jej ale i po omytí a rozpůlení sušit na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.
Použití kostivalu
Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Dle J. A. Zentricha pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt (například při žaludečních vředech), na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem. Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem.
Ve svém příspěvku ZVASENY KORTIZOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA VRABLOVA.
DOBRY DEN NA ENDOKRIOLONOGII MI PANI DOKTORKA NASLA ZVYSENY HORMON KORTIZOL JE MI 52ROKU A BERU ANTIKONCEPCI Z HORMONALNICH DUVODU PRO ZVYSENI MUZKYCH HORMONU.PROBEHL SBER MOCE 24HOH.A ODBER KRVE VYSLEDKY ZA TRI TYDNY.MUZU MEZI TIM UZIVAT NEJAKY LEK NA SNIZENI DANYCH HORMONU?DEKUJI
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vybereme si nějakou hezkou, ale ne příliš starou břízou o průměru minimálně dvacet centimetrů. Poté něčím ostrým píchneme do stromu a pozorujeme, jestli se neobjeví kapka. Pokud ano, opatrně, tak abychom zbytečně nepoškodili strom, navrtáme aku vrtačkou nebo například nebozízkem mělký otvor s mírně šikmým sklonem (šťáva má vytékat a kapat dolů). Tradičně se za nejlepší pro sběr považují tlusté větve rostoucí na jižní straně stromu, ale z praktických důvodů se vrtá většinou do kmene ve výšce půl metru. Do otvoru vsuneme trubičku, pod kterou připevníme libovolnou nádobu – může to být láhev nebo sklenice, rozhodneme se podle toho, co máme doma a co umíme jednoduše ke stromu připevnit. Nádobu něčím přikryjeme, aby nám do ní zbytečně nepadalo listí a kůra. Pak už nezbývá nic jiného než čekat. Březová šťáva kape dost pomalu, sběr trvá převážně den. Po sběru nezapomeňme otvor uzavřít štěpařským voskem nebo stromovým balzámem. Takto získaný nápoj má velmi krátkou trvanlivost. Musí být uskladněn v lednici a spotřebovat bychom ho měli přibližně do pěti dnů. Po uplynutí této doby se už k ničemu nehodí, proto je nejlepší vše, co zůstane čtvrtý den, pomalu odpařit na sirup, který následně užíváme místo cukru například do čaje. Šťávu můžeme jemně doma ochutit, tradičně se přidává troška zázvoru, med anebo malinový sirup. Pokud si chceme udělat březovou detoxikační kúru, musíme popíjet přibližně 1 dl nápoje třikrát denně po dobu patnácti dnů. Během detoxikace nesmíme pít alkoholické nápoje a vše, co obsahuje kofein, což jsou čaje a káva.
V naší poradně s názvem TABLET se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Arnošt.
Dobrý den mužů se zeptat jestli můžu přeinstalovat android na windows na tabletu dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Jde to, ale je k tomu potřeba stáhnout program s názvem Change My Software, který to provede. Ten se nejdříve nainstaluje na PC, ke kterému se pak připojí tablet s Androidem. Je zde ale několik rizik:
1. ztráta záruky na tableta;
2. program, který se instaluje na PC není ověřen od Microsoftu a ani od Googlu a u programů, které jsou distribuovány zdarma je vždy velké riziko postranních zájmů, jako je sledování, sběr dat, ovládání přístrojů, atd;
3. Windows, které se rozjedou na tabletu nemají licenci, takže je zde riziko protiprávního jednání z pohledu autorských práv Microsoftu;
Zde je odkaz na stažení programu https://www.mediafire.com/f…
Kuchaři používají spíše malé, měkké zelené šišky, které se obvykle sbírají v květnu nebo červnu, než ty velké, křehké hnědé, které můžete vidět ve vánočním výzdobě. Ačkoliv jsou v hotové sirupové směsi celé šišky, dají se snadno žvýkat. Zavařeniny s borovicovými šiškami, které se často konzumují po lžících, mají výraznou lesní příchuť a dokonce ani ti nejzarytější milovníci stromů nemusí být schopni přijmout jejich bohatou chuť po jehličí a dehtu.
Při sběru šišek pro výrobu džemu je třeba zvážit několik bodů:
Je důležité sbírat šišky v borovém lese ve vzdálenosti nejméně kilometr od vozovky, protože stromy rostoucí v blízkosti silnic nebo průmyslových oblastí jsou schopny absorbovat škodlivé látky ze znečištěného ovzduší.
Nejlépe je sklízet ráno, než uschne rosa.
Musíte vzít šišky jen ze zdravého jehličnatého stromu, který není poškozen škůdci.
Šišky by neměly být otevřené, tvrdé nebo hnědé.
Plody vhodné na zavařování lze snadno propíchnout nožem.
Nejlepší možností pro sklizeň je šiška měkká na dotek, šťavnatá a lepkavá od pryskyřice v nich obsažené, plody malé velikosti, asi 4 centimetry, světle zelené barvy, bez viditelných vad. Na ten nejchutnější léčivý džem budete potřebovat nezralé šišky o velikosti 1 centimetr.
Šišky by se neměly zvedat ze země, musí se trhat.
Nejlepší je sbírat samičí plody, které obsahují více silic. Lze je poznat podle velkého množství pryskyřice a žebrovaných šupin. Potíž je v tom, že samičí šišky rostou na vrcholcích a jednotlivě, zatímco samčí se tvoří ve skupinách, na spodních částech korun.
Při sbírání pupenů je nejlepší nosit rukavice, například jednorázové. To je nutné, abyste si neušpinili ruce od pryskyřice, kterou je těžké umýt. Pokud se potřísníte, tak pryskyřice se zbavíte pomocí jedlého rostlinného oleje.
Kdy sbírat šišky
Přibližné časové období pro sběr šišek je konec května. Sesbírané šišky je nutné zavařit do tří dnů. Při delším skladování každý den výrazně zhoršuje jejich kvalitu a léčivou sílu.
Zelené šišky ztvrdnou do měsíce po utržení. Z těch se dá udělat i marmeláda, ale samotné šišky se v tomto případě jíst nedají. Ale ty zelené a měkké ano.
Rozdíly ve sběru v regionech
V různých regionech se může doba sběru šišek na výrobu džemu lišit. V různých oblastech země se data mohou lišit od začátku května až do poloviny léta v závislosti na povětrnostních podmínkách.
Například v nížinách a v jižních regionech Moravy se pro šišky můžete vydat už v květnu a ve středních polohách by se měl sběr šišek posunout až na dvacátého června. Hlavní věc je sbírat pouze mladé a zelené šišky. Na severu a v horských oblastech přichází čas sběru šišek až v červenci.
Čtěte dále a dozvíte se jaké má džem z borovicových šišek výhody a kontraindikace a dozvíte se i recepty na přípravu.
V naší poradně s názvem WARFARIN A KŘEN SMÍ SE JÍST SPOLEČNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA.
Užívám 15 roků Warfarin, současné době buď s výsledkem hodně rozředěná krev nebo naopak zase jenom 1,8 QICK. došlo u mě i ke kolapsu při nízké hodnotě.
Teď jsem měla chřipku a mám stále ucpaný nos, dočetla jsem se že pomůže křen s citronem. Mohu ho s Warfarinem užívat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, křen s citrónem můžete. Křenu totiž sníte jen malé množství a díky tomu nemůže nijak ovlivnit účinky Warfarinu.
Pihy a kůže, které jsou postižené pigmentací, mohou být osvětleny nebo odstraněny pomocí některých bylin.
Rozmixujte čtvrtinu šálku nezralého rybízu a lžíci nepasterizovaného medu. Použijte tuto směs k zesvětlení pih, které se vyskytují kdekoliv na těle. Tato akutní bylinná směs může být použita přímo na pihy. Směs ponecháme na postižené kůži asi 30 minut. Po uplynutí doby se směs z kůže opláchne trochou teplé vody. Následně postižené místo potřete zředěnou citrónovou šťávou, což vytvoří další bělící opatření.
Pihy mohou být také zesvětleny pomocní dalších aplikací. Mezi ně patří bylinná šťáva z křenu nebo octa vyrobeného z křenu. Také pomáhá bylinný přípravek z ovesných vloček. Přípravek z ovesných vloček se potře přímo na kůži a tím jsou pihy také vyběleny.
K odstranění pih poslouží také různé depigmentační krémy, které mají bělicí účinky. Jejich používání ale nemá moc smysl, pokud pleť vystavujete slunci. Proto pokud chcete pihy opravdu odstranit, měli byste začít u toho, že se začnete vyhýbat slunci. V létě stačí více vyhledávat stín nebo nosit pokrývku hlavy, která zastíní zároveň i obličej (klobouček, čepice se kšiltem).
Existují také různé babské rady, které pomohou pihy odstranit, či je alespoň trochu zesvětlit. Například je dobré vymačkat šťávu z většího nastrouhaného křenu a touto tekutinou pokožku potírat (je dobré si každý den připravit novou šťávu). Pokud nemůžeme z křenu získat dostatečné množství šťávy, je možné také dvě lžíce nastrouhaného kořene zalít sklenkou vinného octa a na tři dny odložit na slunečné místo – pak potíráme necezenou směsí.
Také lze několikrát denně potírat pokožku měsíčkovou tinkturou. Ta se dá buď koupit, nebo vyrobit z hrsti květů měsíčku, které jeden měsíc macerujeme v litru čtyřicetiprocentního alkoholu – před potíráním je dobré ještě zředit v poměru 2–3 : 1 s vodou.
Dále může pomoci potírání šťávou z citronu či přikládání obkladů z okurkových slupek.
V létě, když zrají lesní jahody nebo borůvky, doporučovaly naše babičky namazat obličej rozmačkanou kašičkou z těchto plodů (nemusí to být směs, použijeme, co máme), po hodině omýt a na noc si namazat tvář podmáslím – případně podmáslím rozmíchaným s několika kapkami citronu.
Dá se použít také zelená petrželka, a to tak, že plnou hrst zalijeme dvěma sklenicemi vody, necháme přejít varem a chvíli louhujeme – užívá se dvakrát denně.
Pihy můžete zesvětlit i potíráním hořkou pampeliškovou šťávou a odvarem z pampeliškových květů.
U všech těchto receptů je jen dobré si nejdříve vyzkoušet (například za uchem), jestli náhodou nejsme na něco mírně alergičtí, abychom za vyhánění pih nezaplatili nějakými nemilými problémy. A malá, nejjednodušší rada na konec, pokud jsou pro vás pihy opravdu velký problém, omezte v maximální možné míře opalování – zvláště pokud jde o pihatá místa.
V lepších podnicích se kaviár podává na stůl v dóze nebo stříbrné kaviárové míse, z níž si každý ze stolovníků odebere přiměřené množství na talíř. Nožem si ho pak nanese na tmavý chléb, toast nebo po ruském způsobu na takzvané bliny, lívanečky z řídkého vykynutého těsta, které se ještě horké mažou máslem, obkládají kaviárem (nejlépe červeným) a pokapávají smetanou či šlehačkou. V českých podmínkách se kaviár častěji ochucuje citrónovou šťávou.
Plněná vajíčka
Suroviny: natvrdo uvařená vajíčka, oloupaná a překrojená na poloviny („lodičky“), změklé máslo (nebo i margarín, ale máslo je lepší), na jemno nakrájená cibulka (obyčejná nebo ve směsi s červenou), sardelová pasta, kremžská hořčice (nebo jiná s výraznou chutí), sůl, pepř, na jemno nakrájená petrželová nať (nemusí být, ale dodá pikantnější chuť a výsledek je barevnější). Na ozdobení: černý kaviár nebo petrželka.
Z vajíček vydloubnout žloutky do misky (nejlépe to jde lžičkou) a tam je nejprve utřít s máslem a cibulí, poté přidat ostatní suroviny, přičemž hořčice a sardelové pasty by mělo být přibližně stejné množství. Se solí opatrně, sardelová pasta bývá někdy hodně slaná. Vzniklá směs musí být poměrně hutná, aby se dala tvarovat do pěkných kopečků. Směs dochutit podle potřeby přidáním některých z vyjmenovaných ingrediencí. Směsí naplnit vajíčka, naskládat na ozdobný tác (nebo jen na talíře), a je-li to možné, nechat alespoň dvě nebo tři hodinky rozležet, ale výborná jsou i hned po přípravě. Před podáváním lze ozdobit kopečkem černého kaviáru.
Pěna ze pstruha s kaviárem
Suroviny: 4 plátky želatiny, 2 filety uzeného pstruha, 400 ml smetany ke šlehání, černý pepř, sůl, 2 hlávky salátu frisée, 2 červené cibule, 4–5 lžic červeného vinného octa, 7 lžic oleje z pšeničných klíčků, cukr, 1/2 svazku pažitky, 125 g kaviáru
Želatinu namočíme ve vodě. Z filetů uzeného pstruha stáhneme kůži, maso vykostíme a rozmixujeme se 130 ml smetany. Okořeníme pepřem, popřípadě podle potřeby trochu přisolíme. Želatinu vymačkáme a rozpustíme na malém ohni. Vmícháme do rybího pyré a dáme vychladit. Paštikovou formu vyložíme fólií. 270 ml smetany dotuha ušleháme a vmícháme do rybí hmoty. Naplníme do formy a chladíme nejméně 2 hodiny. Salát očistíme, omyjeme, osušíme a natrháme na malé kousky. Cibuli posekáme a přidáme do zálivky z octa, oleje, soli, pepře a cukru. Salát rozdělíme na talíře a pokapeme zálivkou. Pěnu vyklopíme z formy, nakrájíme na plátky a urovnáme na salát. Ozdobíme pažitkou a kaviárem.
Postup: Uvařenou a pokrájenou řepu rozmixujte v robotu. Ocet, cibuli, řepu a křen krátce poduste. Rozpusťte želatinu s cukrem a pár kapkami citronu. Směs řepy a křenu dochuťte a zamíchejte do želatiny. Vzniklou směs nalijte do vymazané misky a dejte do lednice zchladnout. Takto připravená řepa v želatině je pikantní přílohou ke kuřecímu masu.
Do litrové lahve vložíme do pětiny výšky najemno nastrouhaný křen a zalijeme jej kvalitním červeným vínem, nejlépe v bio kvalitě. Křen musí být ponořený. Vše necháme 14 dní louhovat na teplém místě. Nesmíme zapomenout 2× denně důkladně protřepat. Po uplynutí této doby směs přecedíme, nalijeme do čisté skleněné nádoby a uschováváme v temnu a chladnu. Tento přípravek se užívá 3× denně 1 čajová lžička po dobu 30 dnů.
Obklad pro povzbuzení jaterní činnosti
Na oblast jater si 10 dní po sobě přikládáme obklad z ½ kostky tučného tvarohu, 3 lžic nastrouhaného křenu a 1 nasekané cibule.
Nápoj pro dobré trávení
Jestliže nás přepadnou trávicí potíže, můžeme si pomoci uklidňujícím nápojem. Pro jeho přípravu potřebujeme ¼ litru teplého mléka (můžeme použít i rostlinné – sójové, rýžové, ovesné), do kterého nastrouháme asi 1,5 centimetru dlouhý kousek kořene křenu. Nápoj se popíjí po douškách.
Ingredience na nálev: 1 lžička soli, 1/2 lžičky mletého kmínu, 50 g cukru, 150 ml červeného vinného octa, 500 ml vody
Postup: Bulvy řepy důkladně omyjeme a ve vodě uvaříme do poloměkka. To trvá podle velikosti řepy asi 30–40 minut. Pak bulvy zchladíme pod studenou vodou, oloupeme je a pomocí kulaté lžičky vykrájíme kuličky. Oloupaný křen nakrájíme na tenké plátky. Z vody, octa, soli, cukru a kmínu připravíme nálev, který jen krátce povaříme. Kuličky řepy a plátky křenu naskládáme do čistých sklenic, zalijeme horkým nálevem, uzavřeme a sterilujeme při 90 °C přibližně 15 minut. Domácí nakládanou řepu s chutí křenu podáváme jako přílohu k hlavním chodům, ale klidně i samostatně jako pikantní chuťovku.
Ke sběru jsou vhodné plody všech druhů planě rostoucích růží. Nejvhodnějším obdobím pro sběr je suché a slunečné podzimní počasí. Pokud je chceme uchovat na zimu k přípravě čaje, je potřeba je usušit.
Suší se pouze kvalitní, nepřezrálé a dobře vybarvené plody. Šípky zbavíme stopek a zbytků okvětí, opláchneme a osušíme je utěrkou. Poté vložíme do trouby asi na pul dne - nejvhodnější teplota sušení je mezi 60 a 70 stupni. Dvířka trouby necháme pootevřena, aby přebytečná pára měla kam odcházet. Pokud plody sušíme pomaleji, mohou zplesnivět, při vyšších teplotách naopak zhnědnout nebo se připálit. Vysušené šípky uchováme v temnu a suchu a vydrží nám jednu zimu.
Kanadská brusinka je plodem rostliny s názvem klikva velkoplodá. Od naší brusinky divoké se liší tím, že má jinou velikost. A proč právě brusinky z Kanady a ne naše české? Je to prosté, v Kanadě se brusinky pěstují na ohromných plantážích a jejich sklizeň je provozována průmyslově – velkokapacitně, oproti brusinkám českým, které jsou menší a rostou jen divoce v lesích a jejich sběr v takovém množství by byl velice drahý a navíc jsou brusinky na našem území chráněné, protože se vyskytují poměrně vzácně.
Zelená zrnka kávy, která se pro výrobu zelené kávy používají, jdou těžko odtrhnout od kávovníku, a proto je sběr zelené kávy prováděn ručně, podobně jako vzácný čaj. Tím je omezeno množství takto produkované zelené kávy. Není tedy možné si zelenou kávu koupit kdekoliv v sámošce, ale je třeba navštívit specializovanou prodejnu kávy, kde zelená káva bývá k dostání. Nejlepší jsou prodejny s vlastní pražírnou, kde vám kávu i na počkání upraží. Tím dostanete naprosto prvotřídní kvalitu. O kávě jak je známo, tak nestárne, dokud není vypražená. Po vypražení je každý den znát na její chuti i účincích. A ptáte-li se jestli koupit zelenou kávu jako zrnkovou anebo jako instantní, tak platí předešlé pravidlo o stárnutí kávy. Zelená káva bude nejdokonalejší právě upražená a namletá těsně před přípravou vašeho oblíbeného šálku.
K této výrobě bude zapotřebí pravých okvětních lístků z růže damascénské, která se nejblíže od nás nachází v Údolí růží u města Kazanlak, které se nachází mezi Sofií a Burgasem, asi 200 kilometrů východně od Sofie. Anebo pak jako alternativa je možné použít okvětní lístky z růže stolisté, která se nejblíže od nás nachází ve městě Grasse, které se nachází na Azurovém pobřeží jižní Francie. Okvětních lístků bude zapotřebí skutečně mnoho! Na 100 gramů růžového oleje je zapotřebí 400 kilogramů okvětních lístků. Růžový olej se z nich pak vyrobí pozvolnou macerací či destilací vodní parou, kterou je třeba provést dvakrát po sobě. Sběr okvětních lístků začíná brzy ráno, kdy se z nich ještě neodpařila ranní rosa, a pokračuje nejpozději do devíti až deseti hodin, aby byly květy svěží a ne naplno rozvinuté. Proces výroby růžového oleje musí začít ihned po sběru, kdy se růžové lístky ihned smísí s vodou. Při výrobě růžového oleje vznikají dvě důležité suroviny, jedna z nich je miniaturní množství růžového oleje a druhá je kvanta růžové vody. V domácím prostředí je zcela nemožné růžový olej získat, protože destilace vodních par, při které se musí oddělit vodní pára a olej, je technologicky velice náročná a vyžaduje laboratorní prostředí. Právě díky této složitosti výroby je růžový olej na světových trzích prodáván dráž než kupříkladu zlato. Naproti tomu růžová voda jde v domácích podmínkách vyrobit snadno. Recept na výrobu domácího růžového oleje je uveden tady: domácí růžový olej recept.
Levandule nejen, že krásně voní a pěkně vypadá, ale také léčí. Z levandule se spotřebovává především její květ, který má nejsilnější účinky. Do koupelí se pak používá celá usušená rostlina levandule, včetně nati a květů. Důležité je, aby usušená levandule byla vždy skladována na tmavém místě v dobře uzavřených nádobách. K tomu se nejlépe hodí uzavíratelné skleněné dózy s gumovým těsněním vyrobené z tmavého skla. Naprosto nevhodné pro uskladnění levandule jsou plastové dózy, neboť umělá hmota vytahuje z rostliny její éterické silice (její vůni).