Existují zde nebezpečí, která souvisí se současným užívání některých léků společně s bobkovým listem.
Léky na bolest (narkotika)
Lidské tělo přeměňuje některé léky na bolest, aby se jich zbavilo. Bobkový list může snížit rychlost této přeměny a způsobí tak delší dobu jejich přítomnosti v organizmu a to může vést k předávkování a k zesílení nežádoucích účinků těchto léků. Léčivé látky proti bolesti, kterých se toto nebezpečí týká jsou: meperidin, hydrokodon, morfin, OxyContin a mnoho dalších.
Sedativní léky (léky tlumící CNS)
Bobkový list může způsobit ospalost. Léky, které způsobují ospalost, se nazývají sedativa. Užívání bobkového listu spolu se sedativními léky může způsobit přílišnou ospalost.
Léčivé látky, kterých se týká zvýšená ospalost při současném užívání bobkového listu jsou klonazepam, lorazepam, fenobarbital, zolpidem a další sedativa.
Srdeční infarkt, arytmie (nepravidelný srdeční rytmus), příliš rychlá tepová frekvence, příliš pomalá tepová frekvence.
Oslabení, věk, onemocnění srdečního svalu (kardiomyopatie), toxiny nebo léky, které mají vliv na rychlost a sílu kontrakcí srdce.
Závratě způsobené srdečními chorobami
Mrtvice, nádor, bolesti hlavy, migrény, hypoventilace.
Mdloby (synkopa) – nedostatečné zásobení mozku okysličenou krví, což způsobí ztrátu vědomí, obvykle po ztrátě krve z výstupů ze srdce.
Může dojít k úniku moči a nezvladatelným emocím.
Na změny stavu mysli má vliv demence, ale i léky, drogy a alkohol.
Závratě způsobené léky
Téměř všechny léky mají vedlejší účinky a možný vliv na závratě, zejména léky:
na krevní tlak, sedativa, antidepresiva, léky na bolest a některá antibiotika;
diuretika způsobují dehydrataci, změny krevních elektrolytů, efekty srdce nebo jiné nežádoucí účinky.
Závratě způsobené metabolickými poruchami
hypoxie (nízká hladina kyslíku);
nízká hladina krevního cukru (hypoglykémie) včetně reakce na inzulín;
dehydratace (z mnoha příčin).
Závratě a stárnutí
snížení kapacity při cvičení nebo jiných činnostech;
snížená schopnost krevního oběhu vyrovnat rychle tlak při vzpřímené pozici (ortostatické hypotenze);
kornatění tepen (arterioskleróza) způsobující snížený přísun krve do mozku, srdce a dalších orgánů;
celková slabost;
neuropatie – progresivní dysfunkce nervů způsobená mnoha nemocemi, zejména diabetem;
závratě u žen mohou být způsobené menopauzou.
Onemocnění způsobující závratě
Vnitřní krvácení nebo krvácení, které může být nepovšimnuté.
Anémie (nízký počet červených krvinek).
Dlouhodobý pobyt na lůžku způsobující slabost a ztrátu kompenzační schopnosti při vzpřímené poloze.
Infekce.
Endokrinní onemocnění způsobující omezení hormonu, který je produkován do orgánů, jako je štítná žláza, nadledvinky a hypofýza. Dojde k dehydrataci.
Alergie způsobuje dýchavičnost nebo nízký krevní tlak vyvolávající sinusitidu, která má za následek závratě.
Psychiatrické důvody závratí
Deprese, úzkost nebo panická porucha.
Hypoventilace způsobená příliš rychlým a hlubokým dýcháním při úzkosti. Může dojít ke křečím v rukou či nohou.
Somatizace, to znamená převod duševního onemocnění (úzkosti nebo deprese) do tělesných příznaků. Pacient si je vědom psychické poruchy, ale trvá na tom, že má pouze fyzické potíže.
Léčivými látkami přípravku Stoptusin sirup jsou butamirati dihydrogenocitras 0,08 g a guaifenesinum 2,0 g ve 100 ml sirupu. Pomocné látky jsou roztok maltitolu, kyselina sorbová, monohydrát kyseliny citronové, dihydrát citronanu sodného, propyl-gallát, dihydrát edetanu disodného, draselná sůl acesulfamu, natrium-cyklamát, hyetelosa, karamelové aroma a čištěná voda.
Přípravek obsahuje 100 ml roztoku.
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce: Teva Czech Industries s.r.o., Opava-Komárov, Česká republika
CO JE STOPTUSSIN SIRUP A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Přípravek tlumí dráždění ke kašli, mění skladbu průduškového hlenu a usnadňuje tak jeho vykašlávání. Stoptussin sirup je určen k léčbě suchého, dráždivého a obtížně ztišitelného kašle různého původu. Přípravek lze podat i k utišení kašle před a po operaci na doporučení lékaře. Přípravek mohou užívat děti od 6 měsíců, mladiství a dospělí.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE STOPTUSSIN SIRUP UŽÍVAT
Neužívejte Stoptussin sirup: jestliže jste přecitlivělý(á) alergický(á) na léčivé látky nebo na kteroukoliv další složku přípravku Stoptussin sirup, jestliže trpíte onemocněním projevujícím se svalovou slabostí (myasthenia gravis), v prvních třech měsících těhotenství, u dětí mladších 6 měsíců.
Užívání přípravku Stoptussinu sirup s jídlem a pitím: Je vhodné sirup užívat nebo podávat po jídle. Příslušné množství sirupu se odměří pomocí odměrky nebo dávkovací pipety a zapíjí tekutinou (vodou, čajem, ovocnou šťávou a podobně).
Těhotenství a kojení: Přípravek se nesmí užívat v prvních třech měsících těhotenství, užívání přípravku v dalším průběhu těhotenství a v období kojení je možné pouze na doporučení lékaře. Poraďte se vždy se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Stoptussin sirup má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Důležité informace o některých složkách přípravku Stoptussin sirup: Stoptussin sirup obsahuje roztok maltitolu. Pokud byla u vás diagnostikována nesnášenlivost některého z cukrů, informujte svého lékaře dříve, než začnete přípravek užívat.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Účinky přípravku Stoptussin sirup a účinky jiných současně užívaných léků se mohou vzájemně ovlivňovat. Guaifenesin zvyšuje účinek léků proti nachlazení a bolestem s obsahem paracetamolu
Chrápání se řadí mezi poruchy spánku, je způsobeno vibracemi měkkého patra. Může být příznakem různých chorob, jako je vysoký krevní tlak, chronická rýma či obezita. Nejzávažnější příčinou je spánková apnoe, která může vyvolat onemocnění srdce nebo mozkovou mrtvici. Syndrom spánkové apnoe signalizuje chrápání, jež se střídá s několikavteřinovými až minutovými okamžiky ticha, kdy postižený nedýchá.
Chrápání lze účinně léčit změnami v životním stylu, mezi něž patří: přestat kouřit, nepít alkohol a neužívat sedativa čtyři hodiny před spánkem, zhubnout (pokud je to nutné), nabírání hmotnosti chrápání ještě zhoršuje. Snížení váhy může někomu s chrápáním pomoci, ale ne všem. Je vhodné předcházet ucpání nosu. Tyto změny životního stylu jsou pro oslabování chrápání dobrým začátkem. Měly by však být podpořeny správnou polohou během spánku. Přečtěte si následující odstavec, abyste zjistili, jak tento druh léčby doplnit.
Změna spacích návyků, jako spaní na boku místo spaní na zádech, může být pro spaní bez chrápání velmi prospěšná. Dosáhnout se ho dá mnoha způsoby. Praktickým způsobem je nosit obráceně tričko s kapsou, ve které je tenisový míček. Je méně pravděpodobné, že budete spát na zádech, protože spaní na tenisovém míčku je velmi nepohodlné. Tato metoda je účinná, protože lidé mají tendenci chrápat, když spí na zádech.
Dalším dobrým způsobem, jak udržovat horní část těla správně srovnanou, je používat ortopedické polštáře. Některé z nich jsou speciálně navrženy na podporu cirkulace vzduchu. Existuje mnoho přístrojů a produktů, které by měly chrápání snižovat, patří mezi ně mimo jiné CPAP (dýchací přístroj, jenž se nosí při spánku nebo odpočinku) a nosní pásky (používané na rozšíření nosních dírek pro zlepšení průchodu vzduchu). Negativní stránkou přístrojů je, že nepůsobí na všechny lidi.
„Anti snore“ proti chrápání je účinný sprej proti chrápání, který opravdu funguje. Tato léčba na ukončení chrápání, jejíž aplikace je nesmírně jednoduchá, je výsledkem několikaletých vědeckých výzkumů. Asonor, lék proti chrápání, je důkladně testován, je to produkt vysoké kvality, s nímž můžete zapomenout na neklidné spaní. Pomáhá lidem majícím problémy kvůli chrápání, jakými jsou nespavost, únava, bolest hlavy, migréna nebo spánková deprivace.
Brnění jazyka a rtů může být způsobeno hyperventilací. Příčinou hyperventilace bývá psychické rozrušení, hádka, nakupení stresu a další, nebo takzvaná panická ataka při úzkostných poruchách a následné rychlé a hluboké dýchání, kterým dojde k nadměrnému vydýchání CO2 způsobujícímu právě mravenčení a křeče. Příznaky pak jsou brnění končetin a kolem úst, jazyka, rty se mohou svírat. Objevuje se pocit točení hlavy, sevření na hrudi a dušnost. Okysličení krve ale zůstává 100%, kůže má růžovou barvu.
První pomocí je, že postiženého uklidníte, vyzvete ke klidnému dýchání: nadechnout do břicha, po nádechu zapnout břišní svaly, pomalu a dlouze vydechnout. Dále můžete nechat postiženého dýchat do sáčku přidrženého přes nos a ústa, tím se zvýší koncentrace CO2 v krvi. Případně můžete podat malou dávku sedativa na uklidnění (Diazepam 5 mg, Neurol 1 mg, Lexaurin 3 mg).
Pod pojmem narkóza se obvykle rozumí uvedení do umělého spánku případně znecitlivění některé části těla pacienta. Narkóza je také známá pod pojmem anestezie. Narkózu využívají lékaři v nemocnicích při operacích, díky ní udrží pacienta v klidu po dobu chirurgického zákroku, pacient tak nemusí vnímat bolest, která by ho při chirurgickému výkonu zasáhla. Jak již bylo naznačeno, existují dva typy anestezie, a to celková, kdy je člověk uveden do umělého spánku, a pak lokální, kdy se jen část těla znecitliví proti bolesti, ale pacient jinak průběh chirurgického zákroku vnímá. V okamžiku, kdy se lékař rozhoduje, kterou anestezii u pacienta zvolí, rozhoduje se podle mnoha faktorů, jako jsou například náročnost operace, typ operace, jestli se objevily u pacienta komplikace (jestli komplikace hrozí), zdravotní stav pacienta, jeho věk, zátěž operace pro zdravotní stav pacienta, atd. Pokud je operace plánovaná, je důležité, aby byl před ní pacient v co nejlepší kondici, to znamená, aby nebyl nemocný. V takovém případě je pak lepší operaci odložit, jestliže je to možné.
Pod pojmem celková anestezie se obvyklemyslí již zmíněné uvedení do umělého spánku. Ve skutečnosti se ale o klasický spánek vůbec nejedná. Během normálního spánku člověk vnímá zvuky, pachy kolem něj a částečně i to, co se s ním děje. Zároveň se během spánku člověk může volně hýbat, to ale u anestezie není možné. Při celkové anestezii jde tedy o to, aby člověk právě tyto věci kolem sebe nevnímal, stejně tak aby neregistroval, co se děje s ním a zároveň, aby se nehýbal. Proto při anestezii jsou mu do těla vpraveny látky, které zajistí nejen svalový klid pacienta, ale i cíleně navodí ztrátu vnímání věcí kolem něj. Anestezie tedy obsahuje látky, které navodí ztrátu vědomí, aby nevnímal bolest, látky které uvolní svaly a látky, které pomohou tělu, aby se vyrovnalo se stresem způsobeným operací. Využívají se tedy anestetika (znecitlivují a navozují spánek), sedativa (uklidňují), analgetika (potlačují bolest), myorelaxancia (uvolňují svaly). Celková anestezie je do těla člověka vpravena intravenózně (injekce) nebo inhalačně (plyn). Což znamená, že těsně před zákrokem anesteziolog pacientovi vpíchne do žíly uspávací látku a ten pak z kyslíkové masky, kterou mu anesteziolog nasadí na obličej, vdechuje kyslík a anestetika. Reakce na anestetika je velmi rychlá v rámci několika vteřin.
Před samotným kolonoskopickým výkonem jsou pacientovi intravenózně podávány tekutiny, je mu průběžně monitorován srdeční rytmus, krevní tlak a hladina kyslíku v krvi. Sedativa jsou obvykle podávána intravenózní cestou. Pacient začne pociťovat únavu a je spavý. Během procedury může být pacientovi dávka sedativ ještě zvýšena. Během samotného kolonoskopického vyšetření pacient pociťuje nepříjemné vjemy, jako je tlak, křeče a nadýmání v břiše. Díky medikaci, která je pacientovi podána, je kolonoskopie všeobecně i ze zkušenosti dobře snášené vyšetření, které závažnější bolesti způsobuje pacientovi jen velmi zřídka.
Pokud je při kolonoskopickém vyšetření objevena oblast, o které lékař rozhodne, že je třeba vyšetřit důkladněji, jsou kolonoskopickou trubicí zavedeny bioptické klíšťky. Pomocí tohoto nástroje lékař odebere vzorek tkáně, která je posléze odeslána na podrobnější (mikroskopické) prozkoumání patologem. Pokud je podezření na infekci, zpravidla se provádí tkáňová biopsie pro následnou možnost kultivace bakterií (méně často pro kultivaci virů nebo hub), nebo kvůli mikroskopickému vyšetření na přítomnost parazitů.
Jestliže je kolonoskopie indikována z důvodu krvácení, snaží se lékař identifikovat místo krvácení. I v tomto případě je možnost odebrání tkáně k detailnějšímu vyšetření. Pokud jsou v tlustém střevě přítomny polypy (výrůstky sliznice, které mohou být předzvěstí rakoviny tlustého střeva), jsou téměř vždy v průběhu kolonoskopie odstraněny. Odstraňování polypů je velmi důležitá metoda v prevenci rakoviny tlustého střeva. Většina polypů jsou ale benigní útvary, ze kterých se rakovina tlustého střeva nevyvine. Žádná z výše uvedených přídavných procedur obvykle nezpůsobuje bolest. Tkáňová biopsie je u pacientů prováděna z mnoha různých důvodů. Neznamená tedy, že pokaždé, kdy je biopsie prováděna, je zde podezření na onkologické onemocnění!
Komplikace v průběhu kolonoskopie jsou vzácné a obvykle nepodstatné, zvláště proto, že kolonoskopii obvykle provádí lékař, který je na kolonoskopická vyšetření specializován a má tak s nimi velké zkušenosti. V místě biopsie nebo odstraněných polypů může dojít ke krvácení. Běžným projevem může být krátkodobá bolest břicha nebo plynatost.
Krvácení po vyšetření ve většině případů bývá pouze malé a lokalizované a může být kontrolováno kolonoskopem. Potřeba transfúze či chirurgického zákroku v průběhu kolonoskopie je velmi neobvyklá. Ještě mnohem méně častá je perforace nebo protržení střevní stěny během vyšetření, ale ani tato komplikace většinou nevyžaduje chirurgický zásah.
Další potenciální komplikací může být reakce na podávaná sedativa nebo lokalizované podráždění žilní stěny v místě zavedení intravenózního vstupu, kudy je medikace podávána. Dále je možný výskyt komplikací v důsledku existující choroby srdce či plic. Incidence všech těchto komplikací dohromady je ale menší než jedno procento případů. I když je výskyt komplikací velmi vzácný, je důležité, aby pacient rozpoznal jejich počáteční příznaky a dostavil se k lékaři nebo na pohotovost v co nejkratším časovém úseku.
Lékař, který prováděl kolonoskopii, by měl být informován a výskytu komplikací zvláště v případě, kdy si pacient stěžuje na velkou bolest v břišní oblasti, krvácení z rekta v množství větším než polovina hrnečku nebo v případě výskytu horečky a zimnice. Kolonoskopie je ta nejlepší dostupná metoda k detekci, diagnostice a k léčbě abnormalit vyskytujících se v tlustém střevě.
Před samotným kolonoskopickým výkonem jsou pacientovi podávány intravenózně tekutiny, je mu průběžně monitorován srdeční rytmus, krevní tlak a hladina kyslíku v krvi. Medikace, respektive sedativa jsou obvykle podávána intravenózní cestou. Pacient začne pociťovat únavu a je spavý. Během procedury může být pacientovi dávka sedativ ještě zvýšena. Během samotného kolonoskopického vyšetření pacient pociťuje nepříjemné vjemy, jako je tlak, křeče a nadýmání v břiše. Díky medikaci, která je pacientovi podána, je kolonoskopie všeobecně dobře snášené vyšetření, které závažnější bolesti způsobuje pacientovi jen velmi zřídka.
Zatímco je zaváděn kolonoskop, pacient leží na levém boku nebo na zádech. Jakmile je dosaženo konce tlustého střeva (caekum) nebo konečné části střeva tenkého (terminální ileum), kolonoskop je velmi pomalu vytahován a v průběhu vytahování je pečlivě vyšetřována sliznice tlustého střeva. Kolonoskopie obvykle trvá od 15 do 60 minut. Pokud nemůže být z jakéhokoliv důvodu zobrazeno celé tlusté střevo, může lékař rozhodnout o opakování celé kolonoskopie později bez jiné přípravy střev před vyšetřením nebo opět s přípravou. Dále může indikovat rentgenologické vyšetření či CT tlustého střeva.
Po celou dobu budete v kontaktu s ošetřujícím personálem. O každém kroku vás bude informovat a upozorňovat vás, co se bude dít dále. Klidně při vyšetření dýchejte, nežvýkejte a nehýbejte se. Někdy se vyšetření provádí i v celkové anestezii. Po skončení kolonoskopie zůstaňte ještě půl hodiny v klidu. Pokud vám byl odstraněn polyp, budete poučeni o možných komplikacích, vhodné stravě a denním režimu pro následující dny.
Dětem s refluxem tento sval funguje nesprávně. Řada takto postižených dětí trpí také hiátovou kýlou, způsobenou vydutím části žaludku skrze bránici (sval, který odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní). Reflux se vyskytuje u kojenců a malých dětí častěji, než se v minulosti myslelo. Někteří kojenci se s touto poruchou rodí. U jiných dětí k ní přispívá přejídání nebo zvyk hned si po jídle lehnout. Stav zhoršuje konzumace některých potravin, například kořeněných jídel, čokolády, nápojů s obsahem kofeinu, perlivých nápojů a alkoholu. U starších dětí a dospívající mládeže jsou rizikovými faktory kouření, nadváha nebo těhotenství.
Reflux se projevuje bolestí a pálením, které začíná v hrudníku za hrudní kostí a postupuje směrem do krku. Řada dětí má kyselou nebo hořkou chuť v ústech způsobenou tím, že se žaludeční obsah vrací až do úst. Děti obvykle zvracejí, kašlou, říhají a pociťují bolest při polykání. U kojenců se reflux projevuje zvracením po jídle. Mívají také záchvaty kašle a potíže s dýcháním způsobené vdechováním žaludečního obsahu nebo u nich palčivý pocit vyvolává podrážděnost. V ojedinělých případech mohou mít vážnější příznaky, například neprospívání. Reflux u kojenců vymizí obvykle v prvním roce života.
Lékař obvykle diagnostikuje reflux na základě rentgenového vyšetření. Dítě musí vypít tekutinu obsahující sulfát baria, jehož postup trávicím ústrojím se pak sleduje pomocí rentgenových snímků. Vyšetření je bezbolestné a tekutina z těla snadno vyjde. Lékař může použít také pH sondu – dlouhý tenký nástroj, který zavede dítěti ústy do jícnu, aby změřil hladinu kyselin v jícnu v průběhu 24 hodin. Zavedení sondy může vyvolat krátce nepříjemný pocit. Další metodou, která slouží k diagnostikování refluxu, je gastroskopie. Používá se endoskop, úzká pružná trubice, která se opět zavádí ústy do jícnu. Dítě dostane sedativa. Pomocí endoskopu může lékař prohlédnout sliznici jícnu. Další možností, jak stanovit nebo potvrdit diagnózu, je biopsie pomocí endoskopu.
Onemocnění se léčí změnou stravy a způsobu života. Dětský lékař obvykle předepíše také léky. Reflux se vyskytuje často u dětí, které jsou zvyklé ležet v rovné poloze. Má-li kojenec tuto poruchu, držte ho v náručí tak, aby byl vzpřímený, nebo ho nechávejte 30 minut po jídle ležet s hlavičkou podloženou polštářem, popřípadě ho uložte tak, aby leželo na pravém b
Před zahájením léčby se podávají léky proti bolesti anebo sedativa. Pokud se použijí perorální léky, musí se počkat dostatečnou dobu, aby léky dosáhly patřičného účinku. Před zahájením procedury je pacient poučen, aby úplně vyprázdnil močový měchýř.
UPOZORNĚNÍ: Během procedury je třeba monitorovat množství instilovaného fyziologického roztoku. Není-li močový měchýř prázdný, může dojít k jeho přeplnění. Generátor pomáhá monitorovat množství instilovaného fyziologického roztoku.
Deset minut před zákrokem se pacient připraví a zarouškuje dle standardních cytoskopických postupů. Pacient se umístí do litotomické polohy. Je třeba se ujistit, že hýždě spočívají na okraji stolu, aby byl možný dostatečně hluboký vstup do anatomie pacienta a také snazší rotace zaváděcího zařízení během zákroku.
Napájení generátoru Rezum:
Generátor umístěte v dosahu pacienta a elektrické zásuvky.
Přípravné síto nebo vozík umístěte do blízkosti generátoru.
Otevřete displej obrazovky.
Napájecí kabel generátoru připojte do elektrické zásuvky.
Zapněte generátor.
Generátor je v neaktivním stavu, dokud není připojeno validní zaváděcí zařízení.
Příprava stříkačky:
Vezměte nový vak s fyziologickým roztokem velikosti 500 ml, 1 000 ml, 2 000 ml, 3 000 ml, 4 000 ml nebo 5 000 ml, který je kompatibilní s generátorem Rezum.
Vak s fyziologickým roztokem zavěste na infuzní stojan.
POZNÁMKA: Hrot do vaku není potřeba; hrot je předem připojen k vedení fyziologického roztoku do zaváděcího zařízení.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Fyziologický roztok by měl mít pokojovou teplotu. Nepoužívejte studený fyziologický roztok, ten může snížit účinnost léčby.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku Dorsiflex.
Myastenia gravis;
Myastenický syndrom;
Těžší poruchy funkce jater;
Intoxikace alkoholem nebo léky tlumícími funkce CNS (benzodiazepiny, barbituráty aj.);
První trimestr těhotenství.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Opatrnosti je třeba u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo poruchou funkce jater a u pacientů léčených kumarinovými antikoagulancii (například Warfarin). U těchto pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků.
Opatrnosti je třeba při předepisování přípravku Dorsiflex starším pacientům. U těchto pacientů je taktéž zvýšené riziko nežádoucích účinků.
Při současném podávání s látkami tlumícími centrální nervový systém (alkohol, sedativa, hypnotika, antidepresiva, antipsychotika, antihistaminika, některá analgetika a anestetika) může Dorsiflex ovlivňovat duševní a fyzické schopnosti pacienta.
Pacienty je třeba upozornit na negativní účinky současného užívání přípravku Dorsiflex s alkoholem nebo výše zmíněnými léky a varovat je před řízením motorových vozidel nebo ovládáním strojů.
Přípravek není určen pro děti mladší 8 let, vzhledem k nedostatku zkušeností s jeho podáváním v této věkové skupině.
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Stejně jako jiné sedativní látky může mefenoxalon zesilovat účinek alkoholu, sedativ, hypnotik, antidepresiv, antipsychotik, antihistaminik a anestetik; proto se jejich současné užívání nedoporučuje.
Mefenoxalon také zesiluje účinek myorelaxancií a kumarinových antikoagulancií, například Warfarinu.
Současné podávání antihypertensiv může vést ke vzniku nebo prohloubení hypotenze, zároveň může dojít ke zvýraznění bradykardie při současném podávání beta-blokátorů.
Dorsiflex v těhotenství
Bezpečnost podávání mefenoxalonu během těhotenství nebyla stanovena. Mefenoxalon se proto nemá podávat během těhotenství, zejména v 1. trimestru. Pacientky je třeba upozornit, aby informovaly lékaře o svém plánovaném těhotenství nebo pokud otěhotní během léčby mefenoxalonem.
Dorsiflex při kojení
Bezpečnost podávání mefenoxalonu během kojení nebyla stanovena. Není známo, zda se mefenoxalon vylučuje do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Dorsiflex může ovlivnit činnost vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování (řízení motorových vozidel, obsluha strojů, práce ve výškách apod.); tyto činnosti smí pacient vykonávat jen s výslovným souhlasem lékaře.
Pacienty je třeba informovat o negativním vlivu na pozornost, zejména ve vztahu k řízení motorových vozidel.
Existuje celá řada dalších léků, u kterých existují neoficiální zprávy o účinnosti při těžkém pocení, ale nebyly zatím zkoumány ve vědeckých studiích jako léky proti pocení a jejich aplikace není pro tuto diagnózu schválená regulačními orgány. Například léky na snížení krevního tlaku pomohou i proti pocení, ale smějí být předepsány jen na snížení krevního tlaku, nikoliv proti pocení.
Mezi tyto léky patří:
Beta-blokátory, které se používají pro snížení krevního tlaku a při zúžení věnčité tepny.
Blokátory kalciových kanálků, které jsou také užívány ke snížení krevního tlaku a zúžené koronární cévy, stejně tak i poruch srdečního rytmu.
Sympatolytika (také: antisympathotonics) jsou také předepsány pro snížení krevního tlaku, ale i při léčbě abstinenčního syndromu.
Psychotropní léky, jako sedativa, léky proti úzkosti léky a antidepresiva.
Stoptussin tablety, tablety (tablety k vnitřnímu užití)
Léčivými látkami jsou butamirati citras 0,004 g a guaifenesinum 0,1 g v 1 tabletě. Pomocné látky jsou srážený oxid křemičitý, mannitol, mikrokrystalická celulosa, glycerol-tribehenát, magnesium-stearát.
Přípravek obsahuje 20 tablet.
Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Czech Industries s.r.o., Opava-Komárov, Česká republika
Výrobce: Teva Czech Industries s.r.o., Opava-Komárov, Česká republika
Teva Operations Poland Sp. z o.o., Krakow, Polsko
CO JE STOPTUSSIN TABLETY A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Přípravek tlumí dráždění ke kašli, mění skladbu průduškového hlenu a usnadňuje tak jeho vykašlávání. Stoptussin tablety jsou určeny k léčbě suchého, dráždivého, obtížně ztišitelného kašle různého původu. Přípravek lze podat i k utišení kašle před a po operaci na doporučení lékaře. Přípravek mohou užívat děti od 12 let a dospělí.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE STOPTUSSIN UŽÍVAT
Neužívejte Stoptussin tablety: jestliže jste přecitlivělý(á), alergický(á) na butamirát-citrát, guaifenesin nebo na kteroukoliv pomocnou látku přípravku Stoptussin tablety, nebo jestliže trpíte onemocněním projevujícím se svalovou slabostí (myasthenia gravis), dále v prvních třech měsících těhotenství a u dětí mladších 12 let.
Užívání Stoptussinu tablety s jídlem a pitím: Tablety je vhodné užívat nebo podávat dětem po jídle. Tablety se polykají celé (popřípadě půlené), zapíjí se tekutinou (vodou, čajem, ovocnou šťávou a podobně).
Těhotenství a kojení: Přípravek se nesmí užívat v prvních třech měsících těhotenství, užívání přípravku v dalším průběhu těhotenství a v období kojení je možné pouze na doporučení lékaře. Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Přípravek Stoptussin tablety má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Účinky přípravku Stoptussin tablety a účinky jiných současně užívaných léků se mohou vzájemně ovlivňovat. Guaifenesin zvyšuje účinek léků proti nachlazení a bolestem s obsahem paracetamolu a kyseliny acetylsalicylové, zvyšuje tlumivý účinek léků působících na centrální nervový systém, jako jsou léky na uklidnění a na spaní (hypnotika a sedativa), celková anestetika a alkohol, a zvyšuje účinek léků, které uvolňují napětí k
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí al