SEROTONIN bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Deprese je psychické onemocnění, které se projevuje poklesem nálady, úzkostí, pocitem osamění a bezmoci, únavou, snižujícím se sebevědomím, neschopností soustředit se a udržovat pozornost. Člověk trpící depresemi se může jevit jako podrážděný a agresivní nebo v opačném případě jako zamlklý, tichý a unavený. Častěji se deprese vyskytuje u žen.
Druhy antidepresiv
SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitors), jinak také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, patří mezi nejčastěji předepisovanou skupinu antidepresivních léků. Do SSRI řadíme například tyto preparáty: fluoxetin (Prozac), sertralin (Zoloft), paroxetin (Paxil), citalopram (Celexa) a escitalopram (Cipralex).
SNRI (Serotonin and Norepinephrine Reuptake Inhibitors), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jsou druhou nejčastější volbou antidepresiv. Zahrnují například: venlafazin (Effexor), desvenlafazin (Pristiq) a duloxetin (Cymbalta).
SSRI i SNRI ovlivňují svým chemickým složením zpětné vychytávání zmíněných neurotransmiterů. Za běžného stavu je po ukončení nervového vzruchu přebytečný serotonin i noradrenalin transportován pomocí takzvané presynaptické membrány ze synaptické štěrbiny ven. Podstatou antidepresivní léčby je tento proces zablokovat a zvýšit tak hladinu serotoninu (či noradrenalinu) v synapsích nervových buněk.
TCA, tricyklická antidepresiva, jejichž název je odvozen od jejich chemické struktury, patří do první generace antidepresiv a jejich indikace není dnes už příliš častá. Pro vysokou pravděpodobnost vedlejších účinků (ospalost, zažívací obtíže, poruchy zraku, bolesti hlavy) jsou předepisována teprve tehdy, nebyla-li úspěšná léčba předcházející. Do této skupiny patří například: amitriptylin (Elavil), desipramin (Norpramin), doxepin (Sinequan), imipramin (Tofranil), nortriptylin (Pamelor, Aventyl) a protriptylin (Vivactil).
Antidepresiva patří v rozvinutých státech mezi nejpředepisovanější léky. Existuje celá řada různých typů s různými mechanismy účinku, jedno však mají společné – různými způsoby mění rovnováhu v neurotransmiterech v centrálním nervovém systému. Neurotransmitery jsou sloučeniny, které mezi neurony pomáhají přenášet nervové vzruchy a jejich nerovnováha může způsobovat vznik celé řady psychiatrických poruch.
Antidepresiva účinkují tak, že tlumí pocity strachu a úzkosti, jsou tedy využívána v léčbě depresí, maniodepresivní psychózy a úzkostných poruch (například obsedantně-kompulzivní porucha). Vzhledem k rozsahu užívání těchto léků je vhodné si uvědomit jejich nežádoucí účinky.
Nežádoucí účinky:
1. Tricyklická antidepresiva – ovlivňují zpětné vstřebávání neurotransmiterů, jako je noradrenalin a serotonin, a tím zvyšují jejich účinek. Příkladem je sloučenina amitriptylin (lék Amitriptylin) nebo dosulepin (lék Prothiaden). Nežádoucí účinky mohou být relativně četné a jsou způsobeny nadměrným efektem neurotransmiterů: sucho v ústech, bušení srdce, zácpa, nadměrné pocení, ospalost a zvýšení tělesné hmotnosti. Tyto účinky obvykle do týdne vymizí, v případě jejich trvání je vhodné vyměnit antidepresiva za jiný typ.
2. SSRI antidepresiva – do této skupiny patří většina běžně užívaných preparátů. Jejich efekt je relativně cílený na neurotransmiter serotonin, jehož zpětné vychytávání blokují, čímž zvyšují jeho efekt. Patří sem řada účinných látek jako například:
citalopram – léky Citalec, Citalon, Citalopram, Seropram a další;
escitalopram – léky Cipralex, Elicea, Escitalopram a další;
fluoxetin – léky Deprex, Apo-Fluoxetin, Fluoxetin, Prozac a další;
sertralin –léky Zoloft, Asentra, Serlift, Sertralin a další;
paroxetin – léky Arketis, Paroxetin, Remood a další.
K nežádoucím účinkům patří například nevolnost, nechutenství, průjmy, snížení sexuálního libida, zvětšení prsů u mužů, problémy s ejakulací (vzácně byla popisována i bolestivá ejakulace), narušení spánkového rytmu, pocení a sucho v ústech. Tyto účinky se většinou po krátké době užívání léků zmírní a následně vymizí. Velmi nebezpečným nežádoucím účinkem je takzvaný serotoninový syndrom. Vznikne při příliš velkém účinku serotoninu, který vzniká kombinací SSRI antidepresiv s jinými sloučeninami zvyšujícími jeho účinek (kokain, amfetaminy, opiáty, LSD, inhibitory monoaminooxidázy, některé léky na zrychlení pohyblivosti trávicího traktu a podobně). Syndrom zahrnuje psychický neklid, bušení srdce, pocení, rozšíření zornic, svalový třes, zvýšení krevního tlaku a zvýšení tělesné teploty (takzvaná hypertermie). Obtíže vznikají relativně rychle a syndrom může pacienta i usmrtit. Pokud se u nemocného užívajícího SSRI objeví náhle ty
Chlorofyl je při vnitřním užití bezpečný pro většinu lidí, a to pokud je podáván perorálně. Nedoporučuje se však jeho použití v injekční podobě. Chlorofyl může způsobit podráždění kůže, která je pak náchylnější na slunce. Velmi vhodné je při konzumaci chlorofylu používat opalovací krémy. Během těhotenství a kojení se chlorofyl nedoporučuje, protože nejsou dostatečně ověřeny všechny jeho účinky. Spolu s chlorofylem by pak neměly být používány léky, které zvyšují citlivost na sluneční záření. Užívání léků a chlorofylu totiž zvyšuje šance na spálení, puchýře nebo vyrážku na místech kůže vystavených slunečnímu záření.
Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím. Chlorofyl má také lokální deodorační účinky, lze jej používat jako deodorant a detoxikační činidlo pro tělo. Zároveň pomáhá posilovat oběhový systém a krevní buňky. Velmi účinný je i jako kloktadlo v boji proti zápachu z úst a bakteriím v ústech. Chlorofyl má stimulační účinek na růst pojivové tkáně a podporuje tvorbu granulační tkáně (granulační tkáň se objevuje v ráně během procesu hojení). Chlorofyl urychluje proces hojení, což je pozitivní při léčbě bércových vředů. Má rovněž schopnost potlačovat rakovinotvorný účinek aflatoxinu a bránit buněčným mutacím – čím je koncentrace podávaného chlorofylu vyšší, tím lepší jsou jeho antimutagenní a protirakovinné účinky.
Nápoje z chlorofylu buňky sytí i pročišťují zároveň. Čištěním a zásobováním organismu se prodlužuje jejich biologický věk, zhodnotí se všechny potenciálně prospěšné složky našeho jídelníčku a zneškodní se potenciálně škodlivé složky. Tím se náš imunitní systém nastaví na vyšší výkonnost. Zelené nápoje jsou komplexní a přirozené. Jejich „fytolátky“ působí v harmonii a jejich účinek se nedá srovnat s žádnou umělou kombinací. Látky jsou propojeny a navzájem se posilují, takže dohromady tvoří chemickou reakci, podobnou „dominovému efektu“. Postavte kostky domina, vynechejte jediný kousek uprostřed a hra končí. I život je chemickou řetězovou reakcí, která končí ztrátou jediného prvku.
V rostlinách bylo identifikováno přes 600 různých karotenů. Syntetika ale obsahují karoteny maximálně tři! Dnešní člověk se cpe, tloustne, ale přesto umírá na nutriční podvýživu. Zdravotní problémy souvisejí i s nedostatkem minerálů. Vyčerpaná půda živí plodiny, ty sytí nás, a proto i přes plná břicha umíráme hlady. Chybí našemu tělu minerály jako například železo či vápník? Ano, chybí. A chybí nám na talíři? Nechybí! Naopak jsme jimi přejedení jako žádná generace před námi. Žádná generace před
Tryptofan je základní aminokyselina používaná při tvorbě chemické informace serotoninu. Serotonin je látka v mozku, která také pomáhá předávat informaci tělu o spánku.
L-tryptofan je společný vedlejší produkt z tryptofanu, který tělo může změnit na serotonin. Některé studie ukázaly, že L-tryptofan může lidem pomoci usnout rychleji. Výsledky však byly nekonzistentní.
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu jsou novější formou antidepresiv, která působí jak na serotoninové, tak na noradrenalinové receptory. U části pacientů mají lepší výsledky než léky typu SSRI, a to díky duálnímu působení, vedlejší účinky jsou přitom stejné (až na riziko zvýšení krevního tlaku jako u NRI). Mezi SNRI patří například Venlafaxin, Efectin, Argofan, Velaxin, Olwexya (účinná látka venlafaxin). U mírnějších depresí dobře pomáhá třezalka tečkovaná, slabší inhibitor vychytávání všech tří zmíněných neurotransmiterů (serotoninu, noradrenalinu i dopaminu), ale nesmí se kombinovat s antidepresivními léky.
Venlafaxin
Indikace: Venlafaxin je lék proti depresi a úzkostným stavům, jako je generalizovaná úzkostná porucha a další. Působí tak, že v mozku na nervových spojích zvyšuje množství chemických látek, které se podílejí na utváření nálady a pohody (serotonin a noradrenalin). Patří k antidepresivům 4. generace a pomůže i lidem, u nichž selhala antidepresiva 3. generace (SSRI a jiná).
Vedlejší účinky: Venlafaxin je dobře snášený a přitom účinný lék.
Nejčastěji si lidé stěžují na nespavost, když je měsíc v úplňku. Podle odborníků je na vině právě světlo. Jeho přítomnost ovlivňuje hormony v těle. Měsíc může nějakým způsobem narušit spánkový rytmus. Ale běžný organismus je nastaven na to, že mu to nevadí nijak zásadně. Spíše tam vadí, když dochází k pravidelnému osvětlování v noci. Takže horší je rozhodně, když necháme celou noc svítit televizní obrazovku nebo když dětem necháme rozsvícenou lampičku, aby se nebály v noci, tak to je rozhodně špatně. Světla, třeba i lampy z ulice, můžou rozhodit spánkové fáze a člověk se pořádně nevyspí. Navíc může přílišné osvětlení způsobit deprese a podle výzkumů izraelských lékařů dokonce znamená i vyšší riziko rakoviny. Spánek při světle také podporuje depresívní stavym protože při něm dochází ke ěpatné funkci hormonu serotonin.
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
Přesný a jednoznačný mechanismus vzniku deprese není dosud znám. Z dosavadních vědeckých poznatků vyplývá, že deprese je způsobena nerovnováhou biochemických látek (neurotransmiterů), které se zásadně podílejí na přenosu informací v mozku. Jsou to především serotonin, noradrenalin, dopamin, kyselina aminomáselná a glutamát.
Deprese je jednoznačně biologicky podložená nemoc. V žádném případě nejde o rozmar, osobní slabost nebo životní nekázeň. Počátek onemocnění, jeho příznaky a průběh jsou ovlivněny genetickými, biochemickými a hormonálními vlivy a také prostředím.
Tyrosin je neesenciální aminokyselina, která je stavebním kamenem důležitých neurotransmiterů, jako je adrenalin, noradrenalin, serotonin a dopamin. Tato aminokyselina se podílí na tvorbě proteinů v těle, hormonálním vylučování a správné funkci orgánů. Tyrosin pomáhá produkovat melanin, proto se zde o něm zmiňujeme. Tento pigment je životně důležitý pro ochranu pokožky před nadměrným UV zářením. Velmi důležitou roli zde hrají antioxidanty. Proto je velmi, ale velmi důležitá konzumace potravin obsahujících antioxidanty. Antioxidanty se nalézají v každém ovoci a zelenině, zejména v jejich slupce. Tyto potraviny také obsahují vysoké množství vitamínu A a C, které jsou nezbytné pro lidskou pokožku.
Důležité je vyhýbat se stresu, protože stres způsobuje hormonální výkyvy. Pleť reguluje produkci pigmentu, proto zde hrají obrovskou roli také hormony. Ztráta antioxidantů nebo vitamínů může vést ke kožním problémům, protože dochází k hyperpigmentaci. Hyperpigmentace je způsobena melasmou (enzymem). Inhibitory tyrosinu zabraňují nadprodukci tohoto enzymu, čímž chrání pokožku. Tyto inhibitory jsou k dostání v syntetické formě nebo v ještě lepší přírodní formě. Nejčastěji se vyskytují v extraktu medvědice lékařské, extraktu lékořice nebo výtažku z kořene lopuchy.
Tyto složky pomáhají a zabraňují nadprodukci tyrosinu a chrání pokožku před hypergpimentací. Kůže je velice chytrý orgán, i když na to nevypadá, proto je důležité, abychom doplňovali živiny a vitamíny, které potřebuje. Jen tak zastavíme hormonální nerovnováhu. Ve většině případů jsou zdrojem hormonální nerovnováhy stres, dlouhodobé vystavení se slunečnímu záření, konzumace syntetických cukrů, vysoké množství kofeinu nebo nedostatek antioxidantů.
Deprese je pojem, který je v naší uspěchané době skloňovaný ve všech pádech. O depresích bylo napsáno mnoho článků a odborných komentářů s vysvětlením tohoto pojmu. Jedná se o duševní stav, který je charakterizovaný smutkem. Tento stav bývá zapříčiněn nedostatkem serotoninu (což je biologicky aktivní látka, která má význam jako neurotransmiter v mozku), noradrenalinu (katecholamin – neurotransmiter v mozku) a dopamin (látka hrající roli v nervovém systému jako neurotransmiter). Neurotransmiter je chemická látka sloužící k přenosu nebo vyvolání určité reakce. Nedostatek těchto tří biologických látek (serotonin, noradrenalin a dopamin) v nervové soustavě je zodpovědný za to, že se člověk cítí sklíčený a trápí ho úzkost nebo má trvalé poruchy nálady.
Epsomská sůl je svými blahodárnými účinky pro zdraví a krásu známá stovky let. Její historie začíná v 17. století, kdy farmář žijící nedaleko městečka Epsom v Anglii objevil pramen bohatý na sloučeninu hořčíku a síry (síran horečnatý) a krátce poté byly odhaleny i léčivé účinky této sloučeniny.
Epsomská sůl je složena z minerálů hořčíku a síranu. Výzkumy prokázaly, že hořčík a síran se snadno vstřebávají přes kůži, proto jsou lázně v epsomské soli výbornou volbou, jak doplnit tyto pro tělo důležité prvky. Hořčík v těle hraje významnou roli při regulaci aktivity asi 325 enzymů, snižuje záněty, pomáhá funkci svalů a nervů a pomáhá produkovat serotonin, hormon zodpovědný za pocit pohody a štěstí. Sírany zlepšují vstřebávání živin, vyplavují z těla toxiny a zmírňují migrény.
Navzdory svému názvu je epsomská sůl úplně jinou sloučeninou než obyčejná kuchyňská sůl, kterou používáme pro dochucení pokrmů. Slovo sůl v názvu je odvozeno od chemické struktury: v chemii slovem sůl označujeme chemicky neutrální látku, která obsahuje jak kladně nabité částice – kationty, tak záporně nabité částice – anionty, které dohromady vytvářejí látku s nulovým nábojem, tedy elektricky neutrální. Soli jsou odvozeny od kyselin a mohou být buď bezkyslíkaté, tedy neobsahující kyslík, například sulfid zinečnatý, nebo kyslíkaté, tedy s obsahem kyslíku, například síran měďnatý nebo síran hořečnatý, což je správný chemický název pro epsomskou sůl.
Epsomská sůl vypadá na první pohled velmi podobně jako kuchyňská sůl a lidé ji častou používají do koupele (tedy jako normální koupelovou sůl). Přestože je vzhledově epsomská sůl velmi podobná kuchyňské soli, jejich chuť se od sebe značně liší. Epsomská sůl je totiž velmi hořká a prakticky nepoživatelná.
Použití epsomské soli je velmi snadné, a navíc se jedná o cenově dostupnou látku, která při správném použití prakticky nemá nežádoucí účinky.
Ve vodě se epsomská sůl rozpouští a rozkládá na ionty hořčíku a síranu. Protože se tyto látky pravděpodobně dobře vstřebávají přes pokožku, dostávají se hořčíkové kationty a síranové anionty do těla, kde plní důležité funkce. Nejběžnějším způsobem použití epsomské soli je tedy její přidání do vody jako koupelové soli. Nicméně je možné epsomskou sůl také aplikovat přímo na pokožku ve formě kosmetických přípravků nebo ji konzumovat ústy (pouze pro silné jedince, kteří snesou její hořkou a nepříjemnou chuť), pokud ji chceme použít jako přírodní laxativum (lék proti zácpě).
Šťáva z noni zvyšuje vitalitu, upravuje psychickou a fyzickou výkonnost organismu, příznivě působí na imunitní systém, napomáhá regenerovat poškozené buňky, pozitivně ovlivňuje rekonvalescenci, podporuje zdraví pokožky a vlasů. Napomáhá při léčbě psychických potíží a depresí – obsahuje melatonin a hormon štěstí serotonin. Dávkování: pravidelně každý den 4 lžičky 2x denně asi půl hodiny před jídlem. Nedoporučuje se překračovat denní dávku 40 ml, to je 8 lžiček denně. Noni je možné a také vhodné pít delší dobu – až 6 měsíců. Některé osoby pociťují zásadní zlepšení zdravotního stavu teprve po několika měsících užívání šťávy z noni.
Droždí je především bohatým zdrojem vitamínů skupiny B. Thiamin (vitamín B1) je nepostradatelný především pro srdeční a nervovou činnost. Riboflavin (vitamín B2) a niacin (vitamín B3) jsou doslova elixírem pro naši pokožku, nervy a správné trávení.
Všechny druhy vitamínu B se mimo jiné podílejí na uvolňování energie ze sacharidů, čímž příznivě ovlivňují lidský organismus. Trápí-li vás nespavost či únava, droždí vám může pomoci, jelikož niacin a vitamín B12 společně produkují serotonin, který má vliv na klidný spánek.
Tianeptin má v mozku vliv na systém takzvaných neuromediátorů, což jsou sloučeniny umožňující přenos vzruchů mezi nervovými buňkami. Tianeptin má oproti většině ostatních antidepresiv odlišné působení a poměrně selektivně zvyšuje zpětné vychytávání neuromediátoru známého jako serotonin. Tím dochází ke změnám v centrálním nervovém systému a ke zlepšení nálady.
Příznaky hormonální nerovnováhy mohou být různé. Ne každý člověk trpí všemi příznaky, mohou se u něj vyskytovat jen některé z nich.
Akné
Jedním z příznaků, který se ale nemusí objevit u všech lidí trpících hormonální nerovnováhou, je i změna kvality pleti. Obvykle ale vysoká hladina testosteronu způsobuje tvorbu akné v obličeji. Akné obvykle nezpůsobuje zdravotní problémy, je ale zkouškou pro psychiku jedince. Málokdo se dokáže smířit s tím, že je jeho pleť problematická i v dospělosti. Pomoci může návštěva u lékaře, který předepíše nějaké léky na vyrovnání hladiny hormonů.
Nadměrný růst ochlupení
Při potížích s hormonální nerovnováhou se může objevit i zvýšený výskyt ochlupení všude po těle. Může se jednat i o růst vlasů a vousů a to i u žen. Samotná depilace nic neřeší, dokud se hladina hormonů nevyrovná, ochlupení bude nadměrně růst znovu a znovu. Za tímto nadměrným růstem může být vzácná forma nádoru, která je spojená s vylučováním testosteronu.
Vypadávání vlasů
Kromě nadměrného růstu vlasů a ochlupení, může člověka trápit i vypadávání vlasů. Vypadávání pravděpodobně způsobuje vylučování hormonu dyhydrotestosteronu.
Pocit únavy
U tohoto příznaku je třeba si uvědomit, že únava a pocit vyčerpání jsou po náročné práci absolutně normální. Extrémní únava není v pořádku v případě, že je neustálá a ani odpočinek jí neřeší. Pokud se jedná o dlouhodobou únavu, často ji provází i pocity zimomřivosti, nárůst hmotnosti, kolísání chuti k jídlu a střevní problémy. Tento pocit extrémní únavy často způsobuje špatná funkce štítné žlázy. Problémem může být i to, že je člověk ve stresové situaci, v takovém případě jeho tělo produkuje zvýšené množství kortizolu. Člověk pak může být ve stresu už z toho, že je unaven. Může dojít k začarovanému kruhu, jehož řešením je jen návštěva lékaře.
Nespavost
Pravým opakem může být nespavost. V průběhu spánku se uvolňuje většina hormonů i estrogen, který je zodpovědný za klidný spánek. Takže pokud člověk nespí, neuvolňuje dostatek estrogenu, takže nemá klidné spaní. Jedná se o další začarovaný kruh, který pomůže vyřešit návštěva lékaře.
Chuť k jídlu
Čas od času přepadá chuť na něco dobrého snad každého člověka. Pokud je tato chuť ale až příliš častá a téměř neovladatelná, může být příznakem hormonální poruchy. Někdy se může jednat o chuť jen na některý typ potravin, například na sladké. Chuť na sladké může způsobovat i nedostatečná aktivita štítné žlázy nebo také zvýšená produkce hormonů v nadledvinkách. V takovém případě tělo vylučuje velké množství kortizolu a žádá si více energie, kterou získává právě prostřednictvím cukru.
Hlavní složkou autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku a jsou hlavním spouštěčem mnoha nemocí.
Je známo, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností se učit. Tudíž inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je tedy řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy.
Typ zahrnuje klasické neurotransmitery (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná). To jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
Kategorie je sestavená ze steroidů. Patří sem pohlavní hormony testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
Nejpočetnější skupina se skládá z peptidů. Patří sem 95 % ligandů a řídí prakticky všechny životní činnosti organismu. Bývají také nazývány jako „informační molekuly“.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že emoce se omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první bránou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní. Tyto nedávné objevy jsou velmi důležité pro určení, jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v