Zajímáte se o téma SEVER? Tak právě pro vás je určen tento článek. Mýdlo je směs organických látek v pevné nebo kapalné formě, působící jako anionický tenzid, tedy látka hromadící se ve fázovém rozhraní a snižující povrchové napětí vodných roztoků. Je používána jako prostředek osobní hygieny, pro čištění povrchů (zejména odmašťování) a k praní prádla. V užším slova smyslu je to směs hydratovaných alkalických solí vyšších alifatických karboxylových kyselin (mastných kyselin) přírodního původu. Vzhledem k jejich některým nepříznivým vlastnostem jsou tyto chemické látky v moderních detergentech částečně nebo úplně nahrazovány syntetickými tenzidy (nazývanými saponáty), především na bázi nejrůznějších sulfonátů.
Historie mýdla
Nejstarší známý důkaz o výrobě mýdla pochází z Babylonu. Recept s letopočtem 2800 let před Kristem byl nalezen během vykopávek. Nápisy na hliněných láhvích prozrazují, že oleje se vařily dohromady s popelem.
O užívání mýdla ve Starém Egyptě je důkazů více. Na papyru Ebers (Egypt, 1550 př. n. l.) se uvádí, že starobylí Egypťané se pravidelně koupali a používali k tomu mýdlo vyrobené z tuků zvířat a rostlinných olejů. Mýdlo je ve starých papyrech rovněž zmíněno v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.
Arabové vyráběli mýdlo z olivového oleje a jako první použili k jeho výrobě louh. Od začátku 7. století bylo mýdlo vyráběno v Palestině a jižním Iráku. Arabské mýdlo bylo voňavé a barevné.
Řekové a později Římané využívali k tělesné očistě směs olivového oleje a písku. Umění výroby mýdla se zřejmě naučili od Keltů. Plinius starší, římský spisovatel z 1. století, použil ve svém díle Přírodověda galské slovo saipo, z něhož je údajně odvozen výraz pro mýdlo. V následujících staletích se o mýdle příliš nemluví, i když je známo, že ve středověku se Itálie, Španělsko a Francie staly významnými středisky výroby mýdla. Navzdory snahám o velkovýrobu se zdá, že v Evropě se mýdlo příliš nepoužívalo.
Počátky výroby mýdla
Jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevuje v dokumentu z 12. století, v němž jsou zapsána obchodní tajemství řemeslníků. Během staletí se chemické postupy při jeho výrobě prakticky nezměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Je pochopitelné, že kvalita mýdla závisela na materiálu použitém k jeho výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva a zvířecí tuk. I první američtí osadníci vyráběli z těchto ingrediencí hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu. Tehdy se nejen mýdlo, ale i svíčky vyráběly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje. Takzvaní svíčkaři často vyráběli a prodávali oba tyto produkty.
Od ruční výroby mýdla k průmyslové
Když ve 2. stol. n. l. římský lékař Galénos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a stalo se řemeslem. Ve výrobě mýdla prosluli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. n. l. zásobovali celý svět. Mýdlo nevypadalo moc vábně a vyrábělo se z olivového oleje, vápna (oxid vápenatý) a louhu (hydroxid draselný), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, nevábné vůně, barvy černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové a velmoži. Ve 14.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vše o mýdle
Účinky
Kostival je bylina, jejíž používání je doloženo již ve středověku, nicméně v současné době nad ní visí pomyslný otazník. Jak už jsme zmínili, obsahuje řadu alkaloidů, a to zejména v nejvíce používaných kořenech, z nichž pět je považováno za toxické, ale nepředbíhejme.
Výskyt: Kostival lékařský lze nalézt po celé Evropě, ovšem mimo nejzazší sever a jih. Vyskytuje se také v Asii a Severní Americe. U nás roste na vlhkých místech, která jsou bohatá na živiny.
Popis a účinné látky: Tato vytrvalá bylina, která dle vědecké klasifikace patří do čeledi brutnákovitých, je obvykle vysoká maximálně 1 metr. Lodyha se v horní části větví, listy jsou vejčitě kopinaté či kopinaté a chlupaté. Květy jsou pětičetně souměrné a okvětní lístky mají různé barevné odstíny. Především jsou ale fialové, modrofialové či červenofialové. Kostival kvete v průběhu letních měsíců, tedy od června do září, a jeho plodem jsou lesklé tvrdky. Obsahuje přitom různé slizové látky, třísloviny, silice, cholin, minerální látky, vitamíny (A, B 12, C) a alkaloidy.
Užitečné části: Používá se zejména kořen, ale sbírány jsou rovněž listy a nať.
Z kostivalu lékařského se připravují různé masti, tinktury, oleje a používá se rovněž na obklady. Nejenže totiž zmírňuje bolesti, ale zároveň podporuje regeneraci tkaní a hojení ran. Kořen kostivalu je účinný při krevních podlitinách neboli modřinách, problémech se žílami (záněty či křečové žíly), dále při poruchách prokrvení, bércových vředech anebo při nepříjemných bolestech šíje a páteře. Používá se rovněž při revmatismu, a pokud je potřeba, můžete jej zkusit i jako podporu hojení (především otevřených) zlomenin. Jeho listy pak působí pozitivně na bolestivé záněty kloubů a fungovat mohou rovněž při výronu či podvrtnutí.
Zdroj: článek Kostivalové obklady
Bolest paty u dětí
Bolest paty u dětí může být způsobena osteochondropatií apofýzy tuber calcanei (m. Haglund-Sever).
Tímto onemocněním bývají obvykle postiženi mladiství ve věku kolem 10–11 let, častěji dívky. Klinicky se dostaví bolesti paty obyčejně po sportovní námaze provázené přetížením. Dojde k malému zduření na dorzu nohy v oblasti paty. Úpon Achillovy šlachy je citlivý na tlak, bolestivá je dorzální flexe přednoží. Někdy dojde i ke kulhání.
Léčba
Léčba spočívá především v omezení sportovní aktivity, hlavně běhů, skoků, lokálně je možno aplikovat nesteroidní antiflogistika. Z homeopatických mastí pak Traumeel S. Nemoc obvykle provází celou pubertu či adolescenci, její vyléčení trvá několik měsíců i let a odezní s ukončením růstu. Léčba je v naprosté většině konzervativní, operace se provádějí ve výjimečných případech u dlouhotrvajících a bolestivých stavů. Jako pomocnou metodu lze použít v indikovaných případech takzvaná pulzní magnetická pole, která indukují slabé elektrické proudy v exponované tkáni. To znamená, že jde o určitý druh elektroléčebné procedury, jejíž hlavní výhody spočívají v tom, že není možné lokální poškození elektrickým proudem jako u přímých kontaktních elektroléčebných metod. Magnetické pole prostupuje exponovanou tkání rovnoměrně, tedy každou buňkou. Ionty, které jsou obsaženy v buňkách a v koloidních systémech, jsou magneticky ovlivnitelné, což způsobuje aktivizaci každé buňky. Je známo, že při různých onemocněních se mění povrchové potenciály buněk v organismu oproti normálním hodnotám. Dochází tak ke zvyšování propustnosti mezibuněčných membrán, a tím ke zvýšenému prokrvování, okysličování, zásobování živinami a lepšímu odvádění zplodin z exponované tkáně.
Z potravních doplňků lze přidat Osteo Star – prostředek, který obsahuje všechny prvky v koloidním roztoku důležité pro zdravý růst kosti a její zpevnění.
Více se o této problematice dozvíte zde.
Zdroj: článek Bolest paty při došlápnutí