Zajímá vás téma SKLIZEŇ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Na světě existuje více než 60 druhů kávy, ale jen tři druhy jsou určeny pro světovou produkci. Mezi ty nejznámější patří káva arabica a káva robusta. Kávová zrna rostou na stomě pěstovaném ve vlhkém tropickém pásmu. Arabica je káva výboné chuti, aromatická a skvělé kvality. Také je méně hořká a má výraznou chuť. Robusta zase obsahuje více kofeinu než arabica a je odolnější. Vyznačuje se hořkou chutí a používá se nejčastěji do kávových směsí.
Kávovník je strom vysoký 6-10metrů, pro sběr se však nechávají dorůst pouze do výšky 1,5 – 3 metrů. První kávové boby, vhodné ke sběru, se objevují na keřích až po třech letech. Sběr kávových plodů se provádí ručně – tato sklizeň probíhá několikrát do roka a sbírají se pouze plody, které jsou dostatečně zralé. Druhou možností je sklizeň, která probíhá pouze v době, kdy je většina plodů zralých.
Zdroj: článek Jak připravit šálek dobré kávy
V naší poradně s názvem GINGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena G..
Mám na zahradě 2 dtromy jinanu dvoulaločného )gingo biloba) a zajímalo by mě, jak a kdy se suší jeho listy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Sklizeň listů ginkgo biloba probíhá v době, kdy listy zežloutnou. To se děje v pozdních letních dnech. V této době mají listy jinanu největší obsah účinných flavonoidů.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Gingo biloba
Jakmile jsou listy aloe vera dostatečně velké, mohou být uříznuty. Zbytek rostliny může znovu růst a listy stále dorůstají. Sklizeň listů se provádí opět až tehdy, když jsou dostatečně velké. Ihned po řezu vytéká z rostliny žlutá šťáva obsahující pryskyřice s vysoce dráždivou látkou aloin. Vzhledem ke svým vysoce dráždivým účinkům není tato látka vhodná pro domácí použití. Určitá část listu může být použita pro akutní aplikace, zbývající list by měl být uschován v chladničce nejvýše po dobu několika dnů. Pro vnější použití se používá gel, který se nachází uvnitř listu. Pro vnitřní užití se gel jemně seškrábne nožem. Tento gel můžete hned konzumovat nebo ho zamíchat do jogurtu. Zachování čerstvého gelu sušením nebo extrakcí s alkoholem nemá smysl, protože nejdůležitější účinek „mokrého“ chladivého gelu se tak vytrácí.
Zdroj: článek Aloe vera
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Zdroj: příběh Rakytník řešetlákový
Ptačinec se vyskytuje nejen ve střední a severní Evropě a v Severní Americe, ale i v severní Asii a jiných částech světa. Patří do „rodiny“ karafiátů, i když tak nevypadá. Speciální vlastností ptačince je, že přežívá i v mrazech. Další specifickou vlastností je, že dochází ke klíčení i při velmi nízkých teplotách, a to i pod sněhovou pokrývkou, takže můžete mít čerstvou sklizeň i během zimního období. Jednoletá rostlina ptačince je v podstatě plevel, protože roste na obdělávané půdě velmi bujně a po krátké době připomíná „koberec“. Výhodou ptačince však je, že zabraňuje erozi půdy. Libuje si v dusíkaté půdě s dobrou závlahou, zvláště v takovýchto podmínkách se velmi rychle šíří a můžete se těšit na jeho velkou sklizeň. Ptačinec je plazivá, půdopokryvná rostlina, stonky mohou dorůstat až délky 40 cm. Listy ptačince jsou velmi malé, vroubkované po okraji. Ptačinec kvete od března do října drobnými květy, které vypadají jako bílé hvězdičky. Květ je složen z 5 bílých lístků, které jsou rozděleny na dvě části, takže vypadají jako dva plátky. K rozvinutí lístků dochází během suchého počasí, zejména ráno, a kvetou až do večera. Pokud je vlhké počasí, kvítky jsou zavřené. Květy ptačince následně tvoří kapsle, které obsahují velké množství semen (ptačinec ročně vyprodukuje až 10 tisíc semínek).
Zdroj: článek Ptačinec
Ve svém příspěvku BOBKOVÝ LIST - NA NERVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Hezký článek, zrovna se totiž zajímám o pozitivní účinky bobkového listu. Na terase si pěstuji vavřín a plánuji menší sklizeň :) Na https://vsestihnu.cz/media/… jsem se dočetla, že se dá bobkový list použít i jako lék na nervy, jelikož zklidňuje nervovou soustavu, tudíž bych si z něho ráda udělala čaj. Nemáte někdo návod, jak se dělá?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína.
Prosím vás mám se zeptat čaje zbobko čeho listů jak se to mure pita kolikrát dene
Zdroj: příběh Bobkový list - na nervy
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Zdroj: článek Zdravý celer
Rukola roste na záhonech velmi bujně. Na začátku jara se vysévá pro brzkou letní sklizeň, v polovině srpna pro sklizeň podzimní. Pokud se vysévá později na jaře nebo v létě, brzy vykvete a nevyroste na ní tolik zelených lístků. V teplejším počasí mohou mít lístky přechodně až nepříjemně hořkou chuť. Pěstování je možné i ve vnitřním prostředí celoročně v květináčích se substrátem. Lístky se sklízejí už za 6 až 8 týdnů po zasetí.
Tato rostlina, rozmnožující se výhradně semeny, je nenáročná, postačí jí dostatek vláhy jen v období klíčení a krátce nato. Má krátkou vegetační dobu, jen tři až čtyři měsíce. Pro přímou konzumaci jsou nejvhodnější mladé rostlinky vysoké okolo 15 cm, sklízené asi za 6 až 8 týdnů po vysetí, které mají pikantní ředkvičkovou chuť. Ze starších rostlin, které je možné ve venkovních podmínkách pěstovat až do zámrazu, lze konzumovat mladší listy. Rovněž se může rychlit obdobně jako řeřicha setá za okny na buničině. Pro výrobu oleje ze semen se ve středoevropských podmínkách pěstovat nevyplatí, dává průměrné výnosy semene jen do 1 t/ha (řepka ozimá 3 t/ha). Pro technické účely se na největších plochách pěstuje v Indii.
Zdroj: článek Rukola
Kanadská brusinka je plodem rostliny s názvem klikva velkoplodá. Od naší brusinky divoké se liší tím, že má jinou velikost. A proč právě brusinky z Kanady a ne naše české? Je to prosté, v Kanadě se brusinky pěstují na ohromných plantážích a jejich sklizeň je provozována průmyslově – velkokapacitně, oproti brusinkám českým, které jsou menší a rostou jen divoce v lesích a jejich sběr v takovém množství by byl velice drahý a navíc jsou brusinky na našem území chráněné, protože se vyskytují poměrně vzácně.
Zdroj: článek Vliv kanadských brusinek na karcinom prostaty
Jahody mají nízký glykemický index, což je řadí k vhodným potravinám při hubnutí. Spolu s rybízem, ananasem, kiwi, citrony, pomelem, limetkami a grepy patří k druhům ovoce s nejnižším obsahem kalorií. 100 gramů jahod obsahuje pouze 147 kJ (31 kcal), proto jsou tyto plody bezpochyby velmi vhodnou součástí jídelníčku, když chceme shodit nějaká ta kila. Ale nízká energetická hodnota není jediným důvodem při hubnutí:
Jahodovou dietu je nejlepší zvolit v době, kdy máte doma na zahrádce právě čerstvou sklizeň jahod. Jahody jsou výborným hubnoucím prostředkem, sice obsahují trochu přírodního cukru, ale právě ten nám alespoň při ztrácení kil pomůže zahnat chuť na sladké, a to poměrně příjemnou cestou, a navíc je mnohem kvalitnější než ty, co můžeme nalézt ve sladkostech.
Přesto není dobré to s jahodami přehánět. Hlavně na noc hrozí při větší zásobě sacharidů, že se utvoří tukové zásoby. Jahody a dieta se tedy musí kombinovat rozumně. Jahody jezte pouze jako svačinu nebo doplněk k běžnému jídlu, měly by vám vlastně nahradit nezdravé mlsání. Někteří jedinci se rozhodnou držet týdenní dietu, při které se konzumují pouze jahody nebo jiné ovoce, ale pozor, ovoce nemá takové rozložení živin, aby člověku nahradilo běžné jídlo. Dále není vhodné jíst větší množství jahod nebo jiného ovoce na noc. Jak jsme se již zmiňovali, jahody tvoří převážně voda a sacharidy – a příliš mnoho sacharidů na noc tělo většinou nevyužije, a tak je přemění na tuk a uloží do tukových zásob.
Jahody tedy představují skvělé mlsání při hubnutí, ale měly by se konzumovat opravdu jen jako mlsání – rozhodně nejezte velké množství jahod místo hlavního jídla. Jahody neobsahují potřebné živiny, aby zastoupily běžné jídlo.
Zdroj: článek Jahody a zdraví
Sklizeň cukrové třtiny začíná tím, že se opálí spodní uschlé listy. Pak přijdou na řadu sklízecí stroje, v obtížně dosažitelných polohách rolníci s mačetami. Od okamžiku useknutí stébla začíná boj s časem, cukrová třtina se totiž začíná do 24 hodin kazit. Rostliny se tedy rychle rozřežou a lisují. Získaná šťáva se následně několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr. Po oddělení cukrové krusty zůstane v nádobě melasa.
Melasa je hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, z níž se posléze může vyrábět třeba rum. Tato melasa je následně zředěna vodou a prochází filtračními procesy, dokud není směs dostatečně čistá a dokud není dosaženo požadované hustoty a kyselosti. Poté se přidá kultura z kvasnic a začíná fermentace. Tempo fermentace, které má velký vliv na vlastnosti výsledného produktu, je ovlivňováno teplotou. Lehké bílé rumy kvasí přibližně 24 hodin, těžké tmavé rumy až 12 dní. Destiláty vypálené jakoukoliv technikou jsou bezbarvé, barvu získají až zráním v dubových sudech (toto je tradiční postup, právě dřevo dodá rumu kromě barvy také charakteristické aroma) nebo přidáním lihovarnického karamelu (což je lacinější varianta).
Melasa obsahuje vápník, měď, hořčík, glukózu, fosfor, sacharidy, železo, nenasycené kyseliny, sodík, vitamín B, draslík, vitamín A, zinek, vitamín D, chrom a enzymy.
Melasa má specifickou chuť, která nemusí vyhovovat každému. Kdo ji však má rád, může si ji přidávat například do čaje, kakaa, jogurtu, zkrátka obdobně, jako se používá med. V takové podobě je jistě pro spoustu lidí mnohem stravitelnější a snesitelnější.
Zdroj: článek Melasa – černý zázrak
Tinktura z ořešáku černého-amerického (3x 100 ml) se vyrábí z nedozrálých plodů tohoto stromu. Nejedná se o spadané ořechy, ale o pracně natrhané, nepoškozené plody (ořešák černý je strom dorůstající až čtyřicetimetrových výšek – ke sklizni jsou nutné výsuvné plošiny). Ve chvíli, kdy se ve slupkách ořechů nachází maximální množství účinných látek (zjišťuje se laboratorně) nastává velice krátké časové období na jejich sklizeň a bezchybné zpracování. Zdokonalený recept Dr. Clarkové pro profesionální výrobu této tinktury je poměrně složitý. V první řadě jsou potřeba mrazicí boxy, které ořechy šokově před vlastní výrobou zmrazí na -50 stupňů Celsia, a teprve poté začíná vlastní výrobní proces. Výroba probíhá dále v několika krocích, které musí být přesně dodrženy, aby byl v tinktuře zajištěn maximální obsah účinných látek. Vlastní louhování probíhá pod zvýšeným tlakem bez přístupu vzduchu v naprosté tmě a jeho délka je stanovena dle obsahu louhovací nádoby. Po ukončení louhování nastává fáze filtrace a plnění do tmavých skleněných lahviček o obsahu max. 100 ml. Tinktura z nedozrálých zelených slupek ořechů ořešáku černého-amerického (Juglans nigra) je vyrobena podle receptu Dr. Clarkové.
Tinktura se užívá ráno nalačno alespoň 20 minut před jídlem a večer 1 hodinu po jídle. Doporučuje se prvních 5 až 8 dní užívat 1x čajovou lžičku ráno a večer, dále dávku zvýšit na 2x čajovou lžičku ráno a večer a při tomto dávkování zůstat až do konce celé kúry. Tinkturu je možné užívat rozpuštěnou v 1–2 dcl vody nebo jablečného, pomerančového či mrkvového džusu, nerozpouštět však v horké lázni.
Tinkturu mohou užívat všichni členové společné domácnosti najednou. V začátcích užívání se mohou objevit průjmy, bolesti kloubů, zad apod., tedy detoxikační příznaky, které brzy však ustoupí.
Koupel: Obsah 100ml lahvičky vylijte do napuštěné vany (140–160 l), promíchejte, voda ihned zhnědne. Asi po 10 minutách doplňte horkou vodu, vylijte do vany obsah druhé100ml lahvičky a zůstaňte ve vaně ještě 10–15 minut. Poté pokožku nechte oschnout, nesprchujte a neutírejte se osuškou (vezměte si župan). Další den postup zopakujte. Tuto proceduru aplikujte 2x týdně, nejdéle však po dobu 3 týdnů.
Zdroj: článek Jak vyrobit bylinnou tinkturu
Sbíráme nejlépe kvetoucí nať při slunečném počasí v období července a srpna. Svazečky sušíme ve stínu nebo uměle (maximálně však při teplotě 40 °C).
Zdroj: článek Oregano alias dobromysl obecná