SLINÁ ŽLÁZA PES je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Slinná žláza (latinsky glandula salivaria) je exokrinní žláza dutiny ústní, která vylučuje sekret, slinu (saliva). Sliny zvlhčují dutinu ústní, obalují přijímanou potravu, čímž usnadňují polykání, a obsahují enzymy, které natráví potravu (amylázy).
Zánět
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.
Štítná žláza produkuje hormony tyroxin a trijodtyronin, které cirkulují v krvi a usměrňují (regulují) metabolické děje. Regulují například rychlost, kterou tělo spotřebovává tuky a sacharidy, teplotu těla, srdeční tep a tvorbu bílkovin. Kromě těchto dvou hormonů se ve štítné žláze produkuje i třetí hormon – kalcitonin, který pomáhá udržovat stálou hladinu vápníku v krvi.
Štítná žláza však nepracuje samostatně, ale je součástí složité kaskády dějů, která podléhá neustálé kontrole ze strany hypofýzy a hypotalamu, což jsou části mozku odpovědné za řízení hormonálního systému. Ty určují, jak rychle má štítná žláza hormony produkovat.
Funguje to takto...
Hypotalamus vydá signál v podobě hormonu tyreoliberinu (TRH), který nařídí hypofýze, aby produkovala zvýšené množství tyreotropního hormonu hypofýzy (TSH – tyreoidální stimulační hormon), tedy hormonu, který stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy. Tato produkce TSH je závislá i na množství tyroxinu a trijodtyroninu (tedy hormonů štítné žlázy) v krvi. Říká se tomu regulace zpětnou vazbou. Štítná žláza pak odpovídá na tyreotropní hormon hypofýzy tím, že vyrobí potřebné množství svých hormonů.
Struma nemusí nutně znamenat, že štítná žláza nefunguje správně. I zvětšená štítná žláza může v některých případech produkovat přiměřené množství hormonů.
Mezi nejčastější příčiny zvětšení štítné žlázy (strumy) patří:
Nedostatek jódu a jiné dietní příčiny – jód je nezbytný pro správné fungování štítné žlázy a při jeho nedostatečném příjmu potravou může vzniknout struma. Naštěstí se kuchyňská sůl běžně obohacuje jódem, takže struma z nedostatku jódu postihuje hlavně jedince v rozvojových zemích. K nedostatku jódu může přispívat i konzumace potravin jako brokolice, květák a zelí, které snižují produkci hormonů jiným způsobem.
Graves-Basedowova nemoc – tato nemoc vzniká na podkladě autoimunitní reakce, když protilátky produkované imunitním systémem nesprávně vyhodnotí štítnou žlázu jako cizí element. Receptory štítné žlázy se pak nechají zmást protilátkami, které se je snaží zničit, a přinutí štítnou žlázu produkovat nadměrné množství hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Tento stav se nazývá hypertyreóza. Štítná žláza se neustále požadavku receptorů snaží vyhovět, a tak se zvětší, aby mohla produkovat ještě více hormonů.
Hashimotova nemoc neboli Hashimotova tyroiditida – také jde o autoimunitní onemocnění, ale v tomto případě protilátky produkci hormonů štítné žlázy zcela zablokují. Při poklesu hladin hormonů v krvi nastává hypotyreóza. Na tento stav odpoví hypofýza, která vytvoří více hormonu TSH. Ten sice štítnou žlázu stimuluje, ale protože jsou buňky, které hormony tyroxin a trijodtyronin produkují, poškozené, způs
Štítná žláza je endokrinní žláza laločnaté stavby, která se nachází na konci průdušnice, u některých lidí dosahuje až k hrtanu. Štítná žláza je tvořena dvěma laloky spojenými úzkým můstkem, nachází se na přední části krku, před průdušnicí a pod štítnou chrupavkou. Nezvětšená žláza by neměla být normálně viditelná kromě situací, kdy jsou některé krční svaly uloženy nesouměrně, kdy je pokřivená krční páteř či u jedinců s velmi štíhlou šíjí. Charakteristická je pro ni tmavě červená barva a hladký povrch. Štítná žláza má velmi bohaté cévní zásobení, což je výhodné právě pro snadné uvolňování hormonů do krve. Na povrchu tohoto orgánu se nachází vazivové pouzdro, které tvoří výběžky zanořující se do tkáně žlázy. Těmito výběžky vaziva probíhají menší tepny a oba laloky jsou děleny na více menších lalůčků. Každý lalůček pak tvoří velké množství folikulů, což jsou kulovité váčky vyplněné velmi specifickou hlenovitou hmotou nazvanou koloid. K zadní straně štítné žlázy jsou obvykle pevně přirostlá takzvaná příštítná tělíska, jejichž počet se může u každého člověka mírně lišit, obvykle jsou však čtyři, dva páry u dolního i horního pólu štítnice. Tělíska jsou také součástí endokrinního systému lidského těla, jelikož produkují parathormon, který zvyšuje obsah vápníku v krvi. Štítná žláza svým tvarem připomíná motýla.
Úkolem štítné žlázy je shromažďovat jód z krve a podílet se na regulaci metabolismu pomocí thyroidních hormonů (tyroxin a trijodthyronin), které se vylučují přímo do krve člověka. Tyto hormony se pak dostanou do celého organismu a ovlivňují spotřebu kyslíku, rychlost látkové výměny v těle, růst a vývoj člověka.