Smuteční verše na parte
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
~
Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla.
A lesy budou stále v slunci snít
a vody dřímat v lesku bílých hvězd.
Julius Zeyer
~
Dozněl tlumený akord života,
ztichla jeho tichounká píseň,
mlha studená padá do polí
a nám do srdcí bolestná tíseň.
~
Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,
nebylo z oceli, nebylo z kamene.
Bolesti znaveno přestalo bít,
nebylo léku, jímž mohlo by žít.
~
Jen jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat,
kdybychom láskou vzbudit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, umlklo, šlo již spát...
~
Pohasly její milé oči,
klesly upracované ruce,
ztichlo zlaté srdce,
odešla tam,
odkud není návratu.
~
Neplačte drazí,
že odcházím spát,
jak pokynul mi osud.
Ve věčné noci bude se mi zdát,
že žiji s vámi dosud.
~
Jak těžko žít,
když v těle síla není,
jak těžko umírat,
když se chce tolik,
ach tolik žít.
~
Klesla ruka, která tak ráda pracovala,
zmlkla ústa, která slovy hladívala,
a oči, které se tak mile dívaly,
se navždy zavřely.
~
Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,
ten ví, co jsme v Tobě ztratili.
V našem srdci žiješ věčně dále –
spi sladce, vždyť se opět shledáme.
~
Přátelé s vámi se loučím,
odcházím,
neb hodina má již dozněla,
života svíce zhasla...
~
Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen v srdcích věčnou vzpomínku
si na mne zachovejte.
~
Odcházím za světlem...
kde v dálce splynu s ním.
Těm, které miluji, na cestu posvítím.
~
Posílám pozdrav poslední...
všem, kdo měl mne rád,
mně se&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Smuteční básně