Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař
Výraz smradlavý pot lidé často hledají ve chvíli, kdy už nejde jen o běžné zpocení po práci, sportu nebo horkém dni. Typický příběh vypadá tak, že se člověk ráno osprchuje, vezme si čisté tričko, použije deodorant, a přesto za dvě hodiny cítí z podpaží ostrý, kyselý, zatuchlý, cibulový nebo těžko popsatelný pach. V domácí péči jsem za roky praxe potkávala pacienty, kteří se kvůli tomu styděli otevřít okno v ordinaci, sednout si v autobuse vedle cizího člověka nebo obejmout vlastní vnouče. Praktický dopad je velký: zápach potu zasahuje do práce, vztahů, intimity i sebevědomí, a přitom příčina bývá často řešitelná.
Samotný pot není vždy hlavní viník. Vodnatý pot z ekrinních žláz bývá spíše bez výrazného zápachu. Problém nastává, když se pot dostane do teplého a vlhkého prostředí, kde žijí kožní bakterie a kvasinky. Ty rozkládají složky potu, kožní maz a odumřelé buňky na látky, které už cítit jsou. Proto se zápach typicky drží v podpaží, tříslech, mezi prsty na nohou, pod prsy, v oblasti břicha u obézních lidí nebo v záhybech kůže. Pokud je přítomné zarudnutí a opruzení v kožních záhybech – fotografie, může jít o zapaření, kvasinkovou infekci nebo podráždění, které zápach ještě zhoršuje.
První klinický scénář je mladý muž, který pracuje ve skladu, nosí neprodyšné pracovní tričko a říká: „Po sprše jsem čistý, ale po směně je to cítit přes mikinu.“ U něj často nejde o nemoc, ale o kombinaci potu, fyzické zátěže, syntetického oblečení a bakterií v textilu. Prakticky pomůže antiperspirant aplikovaný na noc, bavlněná nebo funkční prodyšná vrstva, praní na vhodnou teplotu a střídání obuvi. Druhý scénář je žena v přechodu, která začne mít návaly, noční pocení a ostrý pach v podpaží. Tady se mění hormonální prostředí, množství potu i kožní mikrobiom, takže běžný deodorant přestává stačit. Třetí scénář je diabetik s vlhkými třísly a chodidly, u kterého se zápach pojí se svěděním, olupováním a pálením. Tam už je nutné myslet na plísňové změny na nohou – fotografie a horší hojení kůže. Čtvrtý scénář je člověk, který náhle začne zapáchat jinak než dřív, přidá se hubnutí, noční pocení nebo únava. To už nepatří jen do drogerie, ale k lékaři.
V diskusích se opakují tři vzorce. První zní zhruba: „Myju se pořád, ale za chvíli jsem zase cítit.“ To odpovídá situaci, kdy se sice smyje pot, ale neřeší se bakterie v oblečení, vlhkost v záhybech nebo nadměrné pocení. Druhý vzorec je: „Smrdí mi hlavně jedno podpaží.“ Jednostranný pach může být obyčejná asymetrie pocení, ale také lokální zánět, podráždění po holení nebo ložisko, které se opakovaně zanáší. Třetí vzorec je: „Nejhorší je to ve stresu.“ Stresové pocení bývá výraznější v podpaží, je bohatší na látky, které bakterie snadno rozkládají, a pacient ho popisuje jako ostřejší než pot po sportu.
Praktické pravidlo ze sesterské praxe: pokud se zápach potu zhoršil postupně a souvisí hlavně s teplem, stresem, oblečením a konkrétními místy na těle, bývá řešitelný režimem a dermatologickou péčí. Pokud se změnil náhle, je spojený s celkovými příznaky nebo kůže bolí, mokvá, praská či hnisá, je vhodné vyšetření.
Zkušenosti pacientů jsou velmi podobné. Jedna paní po operaci kyčle se bála, že „zapáchá nemocí“, ale šlo o zapaření pod břichem, protože se méně hýbala a hůř dosušovala kůži po koupání. Po zavedení jemného mytí, důkladného osušení, savé bavlněné vložky do záhybu a léčbě kvasinek se pach výrazně zlepšil. Jiný pacient s obezitou se převlékal čtyřikrát denně, ale nosil stále stejné boty; zápach vycházel hlavně z plísně nohou a potu v obuvi. Třetí pacientka po změně antidepresiv popisovala nový, intenzivnější pach potu a noční pocení. Tady bylo důležité nehodnotit ji jako „nedostatečně čistotnou“, ale probrat léky, stres, spánek a hormonální stav.
Chování, které problém často udržuje, má také své typické scénáře. Někteří lidé používají stále silnější parfémovaný deodorant, ale ne antiperspirant, takže pach pouze překryjí a směs vůně s potem je ještě horší. Jiní se myjí agresivními antibakteriálními mýdly několikrát denně, podráždí si kůži a vytvoří lepší podmínky pro zánět. Další perou sportovní trička krátkým programem na nízkou teplotu, takže bakterie a pach zůstávají ve vlákně. Praktické shrnutí je proto střízlivé: zápach potu se neřeší jen sprchou, ale celým řetězcem kůže, pot, bakterie, textil, obuv, léky, hormony a celkové zdraví.
Čtěte dále a dozvíte se:
Proč může pot silně zapáchat a kdy je příčina neškodná nebo vážnější
Smradlavý pot vzniká nejčastěji tím, že se pot rozkládá působením bakterií a kvasinek na kůži. Nejvíce to bývá v místech, kde je teplo, vlhko a horší proudění vzduchu. Podpaží, třísla, chodidla a kožní záhyby jsou pro mikroorganismy ideální prostředí. Klinicky je důležité, že člověk nemusí být špinavý; může se mýt pravidelně, ale pokud zůstává kůže vlhká, oblečení zadržuje pach nebo se přidá kožní infekce, zápach se rychle vrací. Praktický příklad je pacient, který se po sprše hned oblékne do těsného syntetického trička a během hodiny cítí zatuchlý pach z podpaží.
- Neškodnější příčiny: horko, stres, fyzická práce, sport, těsné nebo syntetické oblečení, nedostatečné vysušení kožních záhybů, opakované nošení propocené obuvi, česnek, cibule, alkohol, ostré koření, hormonální změny v pubertě, po porodu nebo v přechodu.
- Vážnější nebo léčitelné příčiny: nadměrné pocení, kvasinková nebo bakteriální infekce kůže, plíseň nohou, zánět vlasových folikulů, hnisavé kožní uzly, cukrovka, poruchy štítné žlázy, některé léky, vzácně metabolická porucha s rybím zápachem potu, moči nebo dechu.
U nohou bývá pach často spojený s potivostí, uzavřenou obuví a plísní. Pokud se přidá svědění, olupování mezi prsty, praskliny nebo bělavá macerovaná kůže, nejde jen o kosmetický problém. Vizuálně se může objevit bělavé rozmáčení kůže mezi prsty – fotografie. Praktický dopad je jasný: samotný deodorant do bot nestačí, protože je potřeba léčit plíseň, sušit prostor mezi prsty, střídat boty a prát ponožky tak, aby se pach nevracel.
V podpaží a tříslech může zápach zhoršovat holení, drobné ranky, zarůstající chloupky nebo zánět vlasových váčků. Pokud se objeví hnisavé pupínky v podpaží – fotografie, bolestivé bulky nebo opakované mokvání, je na místě dermatolog. U některých lidí se může rozvíjet hidradenitida, chronické zánětlivé onemocnění v podpaží nebo tříslech, které bývá spojeno s bolestí, výtokem a výrazným pachem. V praxi to bývá zaměňováno za „zarostlý chloupek“, ale opakované bolestivé uzly už vyžadují odborné řešení.
Rozhodovací věta: když se zápach objeví hlavně po zátěži a mizí po úpravě hygieny, oblečení a antiperspirantu, bývá příčina spíše režimová; když je nový, trvalý, jednostranný, bolestivý nebo spojený s kožními či celkovými příznaky, je vhodné vyšetření.
Vzácnější, ale důležitý scénář je rybí zápach potu, moči nebo dechu. Ten může souviset s poruchou zpracování trimethylaminu. Člověk přitom může být jinak zdravý, čistotný a zoufalý z toho, že mu okolí nevěří. Prakticky je důležité takového pacienta neponižovat, ale doporučit lékařské vyšetření, protože režimová a dietní opatření se nastavují jinak než u běžného zápachu z podpaží.
Doporučuji také podívat se na článek Kyselý nebo smradlavý pot.
Kdy se silným zápachem potu nečekat a objednat se k lékaři
K lékaři je vhodné jít tehdy, když se pach potu náhle změnil, je výrazně jiný než dřív, obtěžuje i po pečlivé hygieně, nebo se přidaly další příznaky. Jako sestra vždy říkám: tělo často nemluví jednou větou, ale skládá více drobných signálů dohromady. Pokud má člověk smradlavý pot, ale zároveň hubne, budí se propocený, má horečky, bušení srdce, třes, únavu nebo změnu žízně a močení, už to není jen otázka deodorantu. Praktickým příkladem je pacient, který začne měnit pyžamo každou noc, pot má jiný zápach a k tomu ztrácí váhu bez diety.
- Vyhledejte praktického lékaře, pokud zápach vznikl nově bez jasné příčiny, trvá týdny, zhoršuje se nebo se k němu přidalo nadměrné pocení mimo teplo a námahu.
- Objednejte se na kožní, pokud je kůže zarudlá, svědí, pálí, olupuje se, mokvá, praská, hnisá nebo jsou v podpaží a tříslech bolestivé bulky.
- Řešte to rychleji, pokud máte cukrovku, poruchu imunity, špatně se hojící rány, horečku nebo rychle se šířící zarudnutí kůže.
Kožní varovné příznaky jsou velmi praktické, protože jsou vidět. Pokud se objeví kvasinkové opruzení v záhybech – fotografie, bolestivé praskliny nebo mokvání, kůže už neplní dobře ochrannou bariéru. Bakterie a kvasinky mají snazší přístup, pot se zadržuje a pach se zhoršuje. U starších, obézních nebo ležících pacientů jsem viděla, že drobné zapaření pod prsem nebo v třísle se během pár dní změnilo v bolestivý zánět, pokud se jen přidával parfémovaný pudr a kůže se neosušovala.
Neodkládejte vyšetření, pokud je zápach spojený s horečkou, zimnicí, hnisem, rychle se šířícím zarudnutím, výraznou bolestí, novou dušností, zmateností, nevysvětlitelným hubnutím nebo opakovaným nočním pocením.
Lékaře je vhodné oslovit i tehdy, když zápach ničí psychiku. Mnoho pacientů říká, že se přestali stýkat s lidmi, nechodí do posilovny, bojí se schůzek a v práci sedí stranou. To není malichernost. Dlouhodobý tělesný pach může vést k úzkosti, sociálnímu stažení a přehnanému mytí, které kůži ještě podráždí. Praktický dopad je značný: člověk si zaslouží vyšetření, ne posměch. Praktický lékař může zkontrolovat základní zdravotní stav a kožní lékař posoudit bromhidrózu, hyperhidrózu, infekci nebo zánětlivé onemocnění kůže.
Speciální pozornost si zaslouží pach, který pacient popisuje jako rybí, sladký, acetonový, čpavkový nebo hnilobný. Tyto popisy samy o sobě neurčují diagnózu, ale pomáhají lékaři přemýšlet šířeji. Sladký až acetonový zápach dechu u člověka s cukrovkou je jiná situace než kyselý pach podpaží po stresu. Čpavkový nebo výrazně neobvyklý pach může vést k vyšetření ledvin, jater nebo metabolických parametrů. Rozhodující je souvislost s celkovým stavem, léky, stravou a nálezem na kůži.
Za přečtení také stojí článek Pocení nohou.
Jak lékař zjišťuje příčinu smradlavého potu a co můžete očekávat
Diagnostika začíná obyčejným, ale velmi důležitým rozhovorem. Lékař se bude ptát, kdy se zápach objevil, kde je nejsilnější, jestli souvisí se stresem, jídlem, prací, menstruačním cyklem, novými léky nebo změnou hmotnosti. Klinicky je důležité rozlišit, zda jde o lokální problém v podpaží, tříslech nebo na nohou, nebo o celkovou změnu tělesného pachu. Praktický příklad: člověk s pachem jen z chodidel potřebuje jiné vyšetření než člověk, kterému okolí popisuje rybí zápach z potu, moči i dechu.
Součástí vyšetření bývá prohlédnutí kůže. Lékař hledá zarudnutí, olupování, mokvání, praskliny, hnisavé pupínky, bolestivé uzly, známky plísně nebo zapaření. U chodidel se kontrolují meziprstní prostory, nehty a obuvové návyky. U podpaží se hodnotí podráždění po holení, reakce na kosmetiku a známky zánětu. Pokud jsou přítomné bolestivé zánětlivé uzly v podpaží – fotografie, lékař může myslet na hidradenitidu. Praktický dopad je zásadní: opakované zánětlivé bulky se nemají jen vymačkávat, protože tím se zánět může zhoršit.
U podezření na infekci může lékař provést stěr z kůže, vyšetření šupinek na plísně nebo doporučit cílenou léčbu podle vzhledu nálezu. Někdy stačí klinické vyšetření, jindy je vhodné laboratorní doplnění. Pokud pacient udává nové celkové pocení, noční propocení, hubnutí, bušení srdce nebo únavu, mohou přijít na řadu krevní testy. Prakticky se často kontroluje krevní obraz, zánětlivé parametry, glykémie, funkce štítné žlázy, jaterní a ledvinné hodnoty podle konkrétní situace. Neznamená to, že lékař hned hledá vážnou nemoc; znamená to, že nechce přehlédnout léčitelnou příčinu.
| Co lékař zjišťuje | Proč je to důležité | Praktický příklad |
|---|---|---|
| Místo zápachu | Rozlišuje lokální kožní problém od celkové změny pachu | Jen nohy ukazují spíše na obuv, potivost a plíseň |
| Vzhled kůže | Odhalí zapaření, kvasinky, bakteriální zánět nebo podráždění | Mokvající třísla vyžadují léčbu kůže, ne parfém |
| Noční pocení a hubnutí | Může ukazovat na celkové onemocnění | Propocené pyžamo každou noc patří k praktickému lékaři |
| Léky a hormony | Některé léky a hormonální změny mění pocení | Nový pach po změně medikace je vhodné probrat s lékařem |
Co si připravit před návštěvou: napište si, kde zápach vzniká, kdy je nejhorší, co jste už zkusili, jaké používáte přípravky, jaké berete léky a zda se přidaly kožní nebo celkové příznaky. Lékaři tím výrazně usnadníte rozhodování.
U nadměrného pocení může dermatolog hodnotit, zda jde o primární fokální hyperhidrózu, tedy pocení hlavně v podpaží, na dlaních, chodidlech nebo obličeji bez jiné zjevné příčiny, nebo o pocení sekundární, které může souviset s nemocí, léky či hormonální změnou. Praktický dopad je velký, protože primární pocení se řeší lokálně antiperspiranty, iontoforézou, botulotoxinem nebo jinými dermatologickými metodami, zatímco sekundární pocení vyžaduje hledání spouštěče. Pacient tak nedostane jen radu „víc se myjte“, ale plán podle příčiny.
Článek Kyselý zápach těla po probuzení by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.
Co pomáhá na smradlavý pot doma a jaké možnosti má lékař
Domácí opatření mají smysl, pokud jsou cílená. Základem není drhnout kůži do zarudnutí, ale snížit vlhkost, množství potu, bakteriální rozklad a pach v textilu. Ráno pomůže jemné umytí míst, kde se pot drží, ale stejně důležité je důkladné osušení. V podpaží a tříslech nesmí zůstávat vlhkost, protože právě tam se zápach rychle rozjíždí. Praktický příklad: starší paní po koupání pečlivě umyla záhyby pod prsy, ale neosušila je; po několika hodinách se objevilo pálení, opruzení a těžký pach. Po změně postupu se stav zlepšil víc než po novém deodorantu.
- Používejte antiperspirant, ne jen deodorant. Deodorant pach maskuje nebo omezuje bakterie, antiperspirant snižuje pocení. U výrazného pocení se často aplikuje večer na suchou kůži.
- Střídejte oblečení a řešte textil. Propocená trička, spodní prádlo a ponožky je nutné prát tak, aby se pach neusazoval ve vláknech. U sportovních materiálů bývá problém častější.
- Sušte kožní záhyby. Po sprše, po práci i v horku je důležité osušit podpaží, třísla, meziprstí, pod prsy a břišní záhyby.
- Střídejte obuv. Boty potřebují vyschnout. Jedny uzavřené boty nošené každý den jsou častý zdroj zápachu nohou.
- Nepřehánějte agresivní hygienu. Silné dezinfekce a parfémovaná mýdla mohou podráždit kůži a zhoršit zánět.
Pokud je kůže viditelně podrážděná, svědí, mokvá nebo se loupe, je lepší neexperimentovat dlouho. Plísňová infekce nohou nebo kvasinkové zapaření se obvykle samo nevyřeší jen parfémovaným sprejem. Lékař nebo lékárník může doporučit antimykotický přípravek, ale u diabetiků, rozsáhlého nálezu, bolesti, prasklin nebo opakovaných potíží je vhodné vyšetření. Praktický dopad je jednoduchý: dokud se neléčí zánět a vlhkost, zápach se bude vracet.
Lékařská léčba závisí na příčině. U bromhidrózy se řeší snížení množství potu, bakteriální složka a péče o kůži. U hyperhidrózy může dermatolog doporučit silnější antiperspiranty se solemi hliníku, léčivé lokální přípravky, iontoforézu zejména u dlaní a chodidel, botulotoxin do podpaží nebo jiné zákroky. U některých pacientů se řeší i celkové léky, ale ty mají možné nežádoucí účinky a nehodí se pro každého. Praktický příklad je člověk, který se kvůli potu bál podat ruku; po správně vedené léčbě pocení se snížil nejen pot, ale i zápach a sociální úzkost.
Nejčastější chyba: člověk koupí stále silnější vůni, ale neřeší pocení, vlhkost, kůži, oblečení ani obuv. Výsledek pak bývá směs parfému a rozloženého potu, která okolí vadí ještě víc.
U podezření na metabolickou příčinu, například rybí zápach potu, moči nebo dechu, se postupuje jinak. Tam nepomůže jen častější sprcha. Lékař může doporučit cílené vyšetření, dietní úpravy a režim, který snižuje tvorbu zapáchajících látek. U zápachu spojeného s léky se nikdy nemá léčba vysazovat na vlastní pěst. Správný postup je zapsat si, kdy změna začala, jaký lék byl nasazen nebo změněn, a probrat to s lékařem. Bezpečné řešení zápachu potu tedy není jedna univerzální rada, ale kombinace péče o kůži, pot, mikroorganismy, textil a celkový zdravotní stav.
Podívejte se také na článek Příčiny vaginálního zápachu, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.
Odborné zdroje k zápachu potu: co potvrzují a proč jsou prakticky důležité
Silně zapáchající pot je téma, kde se často míchá stud, kosmetika, internetové rady a obava z nemoci. Proto je důležité opřít se o zdroje, které rozlišují mezi běžným tělesným pachem, bromhidrózou, nadměrným pocením, infekcí kůže a vzácnějšími metabolickými příčinami. V praxi domácí péče jsem mnohokrát viděla, že lidé nejdříve zkoušejí silnější deodorant, mění prací prášek a oblečení, ale neřeší, zda se zápach změnil náhle, zda je jednostranný, zda kůže nemokvá, nesvědí nebo zda člověk nemá nové léky, cukrovku či výrazné noční pocení. Vybrané zdroje pomáhají oddělit běžné příčiny od situací, kdy už je rozumné vyhledat lékaře.
- DermNet: odborný přehled bromhidrózy a zápachu potu jsem vybrala proto, že jasně pojmenovává bromhidrózu jako nepříjemný tělesný pach, který může souviset s hygienou, infekcí, stravou, léky i vzácnými metabolickými poruchami. Pro běžného člověka je přínosné hlavně to, že zápach potu nezužuje jen na „špatnou hygienu“. Vysvětluje, že pach vzniká v kontaktu potu, kožního mazu, odumřelých buněk a mikroorganismů. Prakticky to znamená, že smysl má nejen častější mytí, ale také sušení kožních záhybů, praní oblečení, řešení plísní, zánětů a u některých lidí i úprava jídelníčku.
- MSD Manual: bromhidróza, bakterie, kvasinky a léčba zápachu potu je užitečný klinický zdroj, protože zdůrazňuje rozklad sekretů potních žláz bakteriemi a kvasinkami. To je zásadní vysvětlení pro pacienty, kteří říkají, že „pot smrdí hned po sprše“. Často nejde o samotnou vodnatou složku potu, ale o rychlou práci mikroorganismů v teplém a vlhkém prostředí. Zdroj podporuje praktickou logiku léčby: omezit vlhkost, snížit množství potu, zmenšit bakteriální nálož a řešit kožní infekce, pokud jsou přítomné.
- Americká akademie dermatologie: léčba nadměrného pocení a možnosti dermatologa jsem zařadila kvůli léčebným možnostem, zejména antiperspirantům, léčivým ubrouskům, iontoforéze, botulotoxinu a dalším dermatologickým postupům. Je důležité odlišit deodorant, který pach hlavně překrývá, od antiperspirantu, který omezuje tvorbu potu. Pro člověka, který se převléká třikrát denně a vyhýbá se lidem, je to zásadní rozdíl: nejde jen o kosmetiku, ale o léčitelný problém, který může řešit kožní lékař.
- NHS: tělesný pach, domácí opatření a kdy vyhledat praktického lékaře přináší srozumitelný pohled pro běžného pacienta. Zdůrazňuje každodenní opatření, jako je pravidelné mytí, čisté oblečení, antiperspirant, ale také situace, kdy je vhodné vyhledat lékaře, například výrazný nebo náhle změněný pach a nadměrné pocení. Tento zdroj je praktický hlavně tím, že nevyvolává paniku, ale zároveň nebagatelizuje dlouhodobý problém, který člověku ničí sebevědomí, práci nebo partnerský život.
- MedlinePlus Genetics: trimethylaminurie a rybí zápach potu, dechu a moči jsem vybrala kvůli vzácné, ale pro pacienta velmi zatěžující příčině zápachu. Trimethylaminurie se typicky popisuje jako rybí zápach potu, moči nebo dechu a může výrazně zasahovat do vztahů, zaměstnání i psychiky. Pro běžného člověka je tento zdroj důležitý proto, že ukazuje: když zápach přetrvává i přes pečlivou hygienu, není správné člověka automaticky obviňovat z nedbalosti. Někdy je potřeba cílené vyšetření, úprava stravy a odborné vedení.
Společné ponaučení z těchto zdrojů je jednoduché: smradlavý pot je nejčastěji kombinace potu, bakterií, vlhkosti, oblečení a kožního prostředí, ale u části lidí může být spojený s hyperhidrózou, kožní infekcí, léky, hormonální změnou nebo vzácnějším metabolickým problémem. Největší praktický přínos pro pacienta je v tom, že se problém dá rozebrat krok za krokem, bez studu a bez zbytečných extrémů.
FAQ: nejčastější otázky ke smradlavému potu
Proč mi smrdí pot i krátce po sprše?
Pot může začít zapáchat rychle, pokud zůstává kůže vlhká, v oblečení jsou usazené pachy nebo se bakterie a kvasinky rychle množí v podpaží, tříslech či na nohou. Neznamená to automaticky špatnou hygienu.
Prakticky se zaměřte na celý řetězec: jemné umytí, důkladné osušení, antiperspirant na suchou kůži, čisté prodyšné oblečení a praní textilu tak, aby se pach nevracel. Pokud je kůže zarudlá, svědí, olupuje se, mokvá nebo praská, může být přítomná infekce nebo zapaření. V takové situaci samotné častější sprchování nestačí a je vhodné řešit kůži cíleně.
Jaký je rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem?
Deodorant hlavně překrývá pach nebo omezuje bakterie, zatímco antiperspirant snižuje tvorbu potu. U smradlavého potu je tento rozdíl zásadní, protože méně vlhkosti znamená méně prostředí pro rozklad potu bakteriemi.
Mnoho lidí používá parfémovaný deodorant několikrát denně a diví se, že efekt nevydrží. Pokud je problém hlavně nadměrné pocení, potřebují spíše antiperspirant, často nanášený večer na zcela suchou kůži. Při podráždění, pálení nebo ekzému je vhodné přípravek změnit nebo se poradit v lékárně či u kožního lékaře, protože poškozená kůže zápach často zhoršuje.
Může smradlavý pot znamenat nemoc?
Většinou jde o kombinaci potu, bakterií, oblečení, stresu a kožních záhybů. Nemoc je pravděpodobnější tehdy, když se zápach náhle změní, je spojený s nočním pocením, hubnutím, horečkou, bolestí kůže nebo neobvyklým pachem dechu a moči.
Lékař může podle situace zkontrolovat kůži, plísně, bakteriální zánět, hladinu cukru, štítnou žlázu, ledviny, játra nebo vliv léků. Důležité je nepřijít jen s větou „smrdím“, ale popsat, kdy problém začal, kde je nejsilnější, co ho zhoršuje a co už jste zkusili. Tak se rychleji odliší běžná bromhidróza od celkových příčin.
Co dělat, když mi smrdí hlavně podpaží?
U podpaží bývá častá kombinace apokrinního potu, bakterií, stresu, chloupků, těsného oblečení a deodorantu, který problém jen překrývá. Pomoci může antiperspirant na noc, prodyšné oblečení a omezení podráždění po holení.
Pokud se v podpaží tvoří bolestivé bulky, hnisavé pupínky, mokvání nebo jednostranný výrazný pach, je vhodné kožní vyšetření. Může jít o zánět vlasových folikulů, podráždění, infekci nebo chroničtější kožní onemocnění. V takovém případě není dobré bulky vymačkávat ani opakovaně přidávat parfémované přípravky, protože podráždění a zánět mohou zápach ještě zhoršit.