Kondylom je kožní výrůstek podobný bradavici, vznikající obvykle v oblasti zevních pohlavních orgánů nebo v okolí konečníku. Kondylomata se dají také nazvat jako nemoc přirození. Výrůstky bývají mnohočetné a mohou vytvářet takzvané květákovité útvary s druhotnými změnami, jako je mokvání a zánět. Kondylomata jsou virového původu a je možný přenos pohlavním stykem.
Jak se zbavit kondylomat
Léčba kondylomat se provádí na dermatologiích, a to zmražením (kryalizací) nebo laserem. Při léčbě laserem se jedná o snesení/odpaření pohlavně přenosných virových bradavic. Většinou stačí místní znecitlivění hodinu před zákrokem pomocí anestetického krému bez nutnosti injekční anestezie. Zákrok je tak většinou nebolestivý. Do tří dnů se vytvoří v místě ošetření stroupky, které se do dvou týdnů od zákroku odloučí. Poté je vhodná kontrola, kdy lze na případné zbytky bradavic aplikovat mast Veregen k doléčení. Při ošetřování větších bradavic nelze vyloučit nutnost dalšího ošetření laserem, přičemž je cena ošetření úměrná velikosti projevů a rozsahu postižení. Další možností je použití cytostatika podofylinu. Podofylin je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Po odstranění rozsáhlejších kondylomat zůstávají jizvy. Genitální bradavice se po odstranění mohou objevit znovu. Přírodní prostředky lze užívat jako prevenci k posílení imunity, například se doporučuje hlíva ústřičná.
U homeopatických přípravků není dokazována účinnost. Je nutná konzultace s lékařem-homeopatem. Při homeopatické léčbě jsou na virová kondylomata doporučovány následující přípravky: Nitricum acidum 9 CH, Cinnabaris 9 CH, Causticum 9 CH, Sabina 9 CH, Staphysagria 9 CH. Kromě nich se doporučuje ještě Thuya. Každé homeopatikum je vhodné na určitý typ kondylomat. Dávkování u všech je 1–2x denně 5 granulí. Granule se nepolykají, ale nechají se rozpustit čtvrt hodiny před jídlem nebo půl hodiny po jídle pod jazykem. Léčba je zdlouhavá. Cena jednoho balení (100 granulí) u těchto přípravků je kolem 80 Kč.
Jedná se o laserové snesení/odpaření pohlavně přenosných virových bradavic. Většinou stačí místní znecitlivění hodinu před zákrokem pomocí anestetického krému (200 Kč) bez nutnosti injekční anestezie. Zákrok je tak většinou nebolestivý. Do tří dnů se vytvoří v místě ošetření stroupky, které se do dvou týdnů od zákroku odloučí. Poté je vhodná kontrola, kdy lze na případné zbytky bradavic aplikovat mast Veregen k doléčení. Při ošetřování větších bradavic nelze vyloučit nutnost dalšího ošetření laserem, přičemž cena ošetření je úměrná velikosti projevů a rozsahu postižení.
Aloe vera je vhodným prostředkem na léčbu zevních špičatých kondylomat. Je třeba si pořídit rostlinu s dobře vzrostlými listy, aby se dala lépe aplikovat. Pak už jen stačí uříznout asi 2cm kousek, rozříznout list, abyste se dostali k dužině, kterou už můžete postižené místo potírat. Výsledky by se měly dostavit asi po 3 týdnech při potírání 1x denně před spaním.
Imiquimod je na trhu k dostání pod názvem ALDARA. Tato mast je v České republice zaregistrovaná od roku 1999 a je dostupná pouze na lékařský předpis, ošetření provádí sám pacient. Pokud je Aldara určena k léčbě kondylomat, tak si ji pacient musí hradit celou sám, což je cca 1 800–2 000 Kč na 1 balení (dle lékárny). Léčbu lze provádět nanejvýš 16 týdnů. Průměrná doba léčení do vymizení je u žen 8 týdnů a u mužů 12 týdnů. Krém se nanáší 3x týdně na postižená místa.
V konečníku se mohou vyskytovat buď ojedinělé, nebo vícečetné polypy. Naprostá většina karcinomů (zhoubných nádorů) má svůj původ ve žlázovém polypu (tzv. adenomu). Nejvíce jich bývá v konečníku. V tlustém střevě se ¾ nachází v levé polovině a ¼ v pravé. Přeměna polypu v karcinom je úměrná velikosti, šířce stopky a nerovnosti povrchu polypu. Projevují se krvácením, průjmy a přítomností hlenu ve stolici. V případě nálezu endoskopicky odstranitelného polypu se provádí ihned jeho snesení s odesláním k histologickému vyšetření. U objemných polypů, které nelze odstranit endoskopicky, se odebírá vzorek tkáně na histologické vyšetření a následně se zajišťuje a provádí jejich operační odstranění.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
V konečníku se mohou vyskytovat buď ojedinělé, nebo vícečetné polypy. Naprostá většina karcinomů (zhoubných nádorů) má svůj původ ve žlázovém polypu (takzvaném adenomu). Nejvíce jich bývá v konečníku. V tlustém střevě se ¾ nacházejí v levé polovině a ¼ v pravé. Přeměna polypu v karcinom je úměrná velikosti, šířce stopky a nerovnosti povrchu polypu. Polypy se projevují krvácením, průjmy a přítomností hlenu ve stolici. V případě nálezu endoskopicky odstranitelného polypu se provádí ihned jeho snesení s odesláním k histologickému vyšetření. U objemných polypů, které nelze odstranit endoskopicky, se odebírá vzorek tkáně na histologické vyšetření a následně se zajišťuje a provádí jejich operační odstranění.
Při samotném výkonu by pacient neměl cítit ostrou bolest, ale spíše tlak či nepříjemný pocit. Lokální anestezie spolehlivě blokuje bolestivé vjemy, její účinek však přetrvává jen několik hodin. U komplikovanějších extrakcí, například při zalomení kořene, může být nutné chirurgické odstranění kořene zubu, což znamená obnažení a snesení části kosti.
U extrakcí horních zadních zubů může výjimečně dojít k otevření dutiny čelistní. Tento stav se odborně řeší uzavřením měkkými tkáněmi a dočasným omezením smrkaní, aby se předešlo poruchám hojení a infekci. Často jsou preventivně nasazena antibiotika.
Po odeznění anestezie se může objevit krvácení po vytržení zubu, které je způsobeno rozšířením cév. Zastavuje se tlakem pomocí čistého tamponu po dobu 20–30 minut. Pokud krvácení neustává, je nutné kontaktovat zubního lékaře.
Česká republika patří mezi země, kde se rakovina tlustého střeva a konečníku, odborným názvem kolorektální karcinom, vyskytuje mimořádně často. U většiny nemocných je přesná příčina vzniku kolorektálního karcinomu neznámá. Jsou ale rizikové faktory, které možnost vzniku onemocnění zvyšují.
Věk je jedním z těchto faktorů. Většinou toto onemocnění vzniká u jedinců nad 50 let, výjimkou ale nejsou ani mladší pacienti.
Dalším rizikovým faktorem jsou některé druhy polypů. Polypy jsou výrůstky ze stěny střeva, lidově řečeno bulka v konečníku. Z některých těchto polypů může během dlouhé doby vzniknout karcinom. Je proto potřeba všechny polypy ze střeva a konečníku odstranit a vyšetřit, zda již nejde o malý karcinom. Polypy se mohou tvořit opakovaně, proto někdy bývá nutné i jejich opakované snesení.
Dědičné vlivy mají také význam pro vznik kolorektálního karcinomu. Vyšší riziko hrozí v případě výskytu kolorektálního karcinomu v pokrevním příbuzenstvu 1. stupně, tedy u rodičů, sourozenců nebo dětí. V některých případech je genetická porucha takového charakteru, že je vznik karcinomu téměř jistý. Patří sem například familiární adenomatózní polypóza, která se projevuje vznikem mnoha stovek polypů v tlustém střevě a konečníku. Dalším dědičným onemocněním je hereditární nepolypózní kolorektální karcinom. Některé typy dědičných genetických poruch jsou kromě rizika kolorektálního karcinomu spojeny i s větším nebezpečím vzniku zhoubného nádoru vaječníku, dělohy a prsu. Rodinní příslušníci takto nemocných mají možnost být geneticky vyšetřeni. Pokud je i u nich zjištěna genetická odchylka, která způsobuje toto onemocnění, lze hledat způsoby, jak snížit riziko onemocnění a jak zvýšit pravděpodobnost záchytu případného onemocnění v časném stadiu. Toto genetické vyšetření by měl zprostředkovat ošetřující onkolog.
Chronická zánětlivá onemocnění střeva (ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc) také zvyšují riziko onemocnění kolorektálním karcinomem.
Velmi důležitým rizikovým faktorem, který je naštěstí ovlivnitelný, je složení potravy. Jednoznačně negativní vliv má nadměrný příjem živočišných tuků, červeného masa a uzenin. Riziko zvyšuje častá úprava masa smažením a pečením. Nepřiměřeně vysoký kalorický příjem spojený s obezitou představuje rovněž větší riziko této nemoci. Dalším rizikovým faktorem je nízký příjem vlákniny v zelenině, ovoci, celozrnném pečivu a luštěninách a nedostatek pohybu.
V počátečních fázích onemocnění nemusí být příznaky výrazné, pozornost je však třeba věnovat dlouhodobému pocitu nepohody v břiše, průjmu či zácpě, nadýmání, bolestem břicha či pocitům nedokonalého vyprázdnění. Dalším varovným příznakem může být krev ve stolici, která může vést až k anémii (chudokrevnosti) spojené s celkovou únavou a sl
Chirurgické řešení se používá v případě, že máte rozsáhlý zánět nehtového lůžka s abscesem. Provádí se fenestrace nehtu nad ložiskem, snesení nehtu ve svodné anestezii, odstranění nekrózy, užití antiseptik, antibiotik, koupele prstu v heřmánku či řapíku, používá se sterilní krytí a obvazy.
Informace o homeopatické léčbě i běžné léčbě u akutních i chronických nemocí mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře, pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.
Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.
Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.
Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté máčení rukou).
Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jako by byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně – tento stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtového lůžka z nevhodných bot. Také
V počátečním stadiu lze provádět koupele v heřmánku, hypermanganu, ošetření jodovou tinkturou, ATB lokálně, velmi často je nutná návštěva chirurga, který provede incizi ve svodné anestézii, obvaz s antiseptikem či antibiotickou mastí. U pokročilých stadií se provede snesení nehtu a koupele v hypermanganu, heřmánku či řapíku a sterilní krytí.
Neexistuje žádný lék na HPV, ale příznaky mohou být léčeny. Promluvte si se svým lékařem o tom, jak byste měli zacházet s viditelnými genitálními bradavicemi. Tyto bradavice obvykle mizí bez léčby, ale mohou se také rozšířit. Většina lidí se rozhodne pro léčbu, ať už kvůli nepříjemným příznakům, nebo kvůli vzhledu bradavic. Ale pokud nemáte příznaky a nevadí vám, jak bradavice vypadají, můžete počkat, zda bradavice samy nezmizí. Pokud se rozhodnete k léčbě genitálních bradavic, poraďte se se svým lékařem o nejvhodnějším typu léčby. Může vám předepsat konkrétní léky, nebo vám může doporučit odstranění bradavic laserem, chirurgickým zákrokem nebo zmrazením. Infekce HPV zůstává v tělesných buňkách nejen v případě, že máte viditelné bradavice, ale i tehdy, když bradavice zmizí bez léčby. Je tedy možné, že dojde k rozšíření genitálních bradavic na partnera, i když nemáte žádné zjevné příznaky.
Podofylotoxin je na trhu k dostání pod názvem WARTEC CREAM. Lék stojí s doplatkem cca 630–660 Kč za 1 balení, ošetření provádí sám pacient. Předepsat tento přípravek může kterýkoliv lékař (kožní lékař, gynekolog, urolog), avšak příspěvek od pojišťovny ve výši 75 Kč dostanete pouze, když je přípravek předepsán kožním lékařem. Krém se natírá dvakrát denně (ráno a večer) po 3 dny, pak následuje 4denní pauza. Takto to lze zopakovat 4x. Pokud nedošlo k vyléčení, je třeba změnit léčebnou metodu.
Jde o 20–25% roztok podofylinu. Ošetření provádí lékař 1–2x týdně (názory se liší). Roztok podofylinu je méně účinný než krém, roztok obsahuje podofylotoxin – účinnou látku podofylinu (Wartec). Navíc podofylin obsahuje kromě účinné látky podofylotoxinu také mutagenní sloučeniny.