Bulka na bělmu oka dokáže člověka pořádně vyděsit. Stačí jeden pohled do zrcadla a hned se honí hlavou otázky, zda jde jen o neškodný výrůstek, nebo o začátek vážného očního onemocnění. Oko je citlivý orgán a jakákoliv změna na jeho povrchu působí znepokojivě, zvlášť pokud je bulka viditelná, zvětšuje se nebo je spojená s bolestí či zarudnutím.
Dobrá zpráva je, že ve většině případů má bulka na bělmu nezhoubný původ. Existují ale i situace, kdy je nutné zbystřit, nepodceňovat příznaky a vyhledat očního lékaře co nejdříve. V tomto článku najdete přehled všech nejčastějších diagnóz, skutečné zkušenosti pacientů, doporučení lékařů, fotografie i videa a jasné vysvětlení, kdy je ještě možné zůstat v klidu a kdy už raději nečekat.
Nejčastější příčiny bulky na bělmu
Pinguekula
Pinguekula je velmi častý, nezhoubný výrůstek na spojivce, obvykle na vnitřní straně oka blízko nosu. Vzniká v důsledku dlouhodobého působení UV záření, větru, prachu a suchého prostředí.
Nejprve něco k vyšetřovacím metodám. Pokud má lékař podezření na zánět spojivek, provádí důkladné vyšetření na štěrbinové lampě. V případě, že se jedná o zánět spojivky, je přítomno její překrvení (spojivka ztrácí svou růžovou barvu a je krvavě až cihlově červená; je to z toho důvodu, že kapiláry ve sliznici se v přítomnosti zánětu roztáhnou = dilatují), spojivka je nateklá (z důvodu prostoupení tekutiny z roztažených kapilár, které jsou navíc často vlivem zánětu poškozeny a jsou na nich trhlinky /fenestrace/). Dále je přítomná nadměrná sekrece slz. Lékař vyšetřuje jak dolní spojivkový vak, tak horní, a to tzv. everzí (přetočením) horního víčka. Pro ověření diagnózy a určení původce onemocnění se provádí stěr ze spojivky, jenž se posílá na mikrobiologické vyšetření. Slouží k určení, zda se jedná o bakteriální, virové, plísňové nebo chlamydiové onemocnění a dle něj se dále volí terapie. Pokud se jedná o chronické konjunktivitidy, může lékař odebrat ze spojivky biopsii k podrobnému tkáňovému prostudování a taktéž k volbě nejlepší léčby. U bakteriálních a chlamydiových konjunktivitid se používají k terapii antibiotika. Lokálně se podávají v podobě očních mastí nebo kapek, celkově jsou podávány tablety. Terapie může být podpořena průplachy oka jodopovidonem, což je dezinfekční přípravek s přídavkem jodu, jak je patrné už z názvu. Na virové konjunktivitidy antibiotika rozhodně nezabírají. Doporučuje se terapie studenými obklady, léky, které zužují kapiláry, případně virostatiky v kapkách nebo v mastech. Alergické konjunktivitidy se v první řadě léčí odstraněním alergenu ze života alergika, případně lze podpořit tlumení alergických projevů antihistaminiky. Je důležitá spolupráce s alergologem.
V oblasti oka se může objevit několik typů cyst, které se liší svým původem, vzhledem i dalším vývojem. Pro pacienta je důležité vědět, že většina z nich má nezhoubný charakter a často nevyžaduje okamžité řešení.
Retenční cysty
Retenční cysty vznikají nejčastěji následkem ucpání drobných vývodů žlázek. Projevují se jako malé, hladké a často průhledné váčky. Typicky jsou nebolestivé a jejich velikost se mění jen velmi pomalu.
Cysty spojivky
Cysty spojivky se nacházejí na povrchu oka a bývají dobře viditelné. Vypadají jako průhledné nebo lehce bělavé útvary, které se mohou mírně posouvat. Pro lepší orientaci lze využít vizuální srovnání, například cysta spojivky oka – fotografie.
Cysty víček
Cysty víček patří mezi nejčastější útvary, které lidé mylně považují za cystu v oku. Patří sem například chalazion nebo aterom. Tyto útvary se nacházejí na víčku a nikoli v oku samotném. Vizuální přehled lze najít například zde: chalazion víčka – fotografie.
V této části je vložena srovnávací tabulka, která porovnává typy cyst podle vzhledu, bolestivosti, růstu a obvyklého postupu.
Cysty se mohou v oblasti oka vyskytovat na různých místech. Z pohledu pacienta je důležité vědět, že jejich umístění výrazně ovlivňuje význam i další postup.
Cysty spojivky a bělma
Cysty spojivky nebo bělma se nacházejí na povrchu oka. Často vypadají jako malý průhledný nebo bělavý váček a bývají dobře viditelné při pohledu do zrcadla. Typicky nebolí a mohou být náhodným nálezem.
Velmi častým omylem je zaměňování cysty v oku s útvarem na víčku. Cysty nebo cystám podobné útvary na víčku jsou běžné a většinou neškodné, přesto dokážou vyvolat výrazné obavy.
Cysty, které se nacházejí uvnitř oka, nejsou běžně viditelné. Zpravidla se zjistí náhodně při očním vyšetření a často nezpůsobují žádné obtíže. Právě proto bývají pro pacienta překvapivým nálezem.
Zánět spojivek je zánět průhledné blány (spojivky), která pokrývá oční víčka i oko. Je to časté a většinou nezávažné onemocnění, nicméně způsobuje nepohodlí, a pokud je způsobeno infekcí, může být vysoce nakažlivé. Zánět spojivek může mít mnoho příčin, ale obecně je následkem bakteriální nebo virové infekce. V některých případech ho může způsobovat alergie, chemikálie v okolním prostředí nebo může dojít k přenosu z matky na dítě v průběhu porodu. Vyvolávající příčina vždy určuje způsob léčby. Oční specialista může zjistit přítomnost a příčinu zánětu spojivek pomocí vyšetření spojivky a okolní oblasti.
Kromě typicky růžového zbarvení jsou dalšími poznávajícími znameními:
pocit cizího tělesa v jednom nebo obou očích
svědění nebo pálení v jednom nebo obou očích
nažloutlý výtok z jednoho nebo obou očí
nadměrné slzení jednoho nebo obou očí
tvorba nánosu nebo krusty přes noc, které ztěžují otevření očí
otok očních víček
Váš lékař určí přesnou příčinu zčervenání očí na základě příznaků a toho, jak problém začal.
Zánět spojivek má obvykle přirozený průběh, ale mohou být přijata opatření pro omezení jeho šíření a pro léčbu infekce. Sem patří časté mytí rukou, použití čistého kapesníčku po každém otření očí, okamžité vyhození použitých kapesníčků, nesdílet nic, co může přijít do kontaktu s očima (kapesníky, ručníky, sluneční brýle, make-up, oční kapky nebo polštář).
Foto zánětu spojivek
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět zánět spojivek.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
Pterygium oka je degenerace spojivky spolu s rohovkou. Tento stav se projevuje tak, že spojivka přerůstá z bělma na rohovku. Postiženými jsou zejména lidé vystavení dlouhodobě nepříznivým vlivům, jako je písek, prach nebo vítr. Název pterygium pochází z řeckého výrazu netopýr, jelikož svým tvarem tohoto živočicha připomíná. Někdy dochází k záměně s onemocněním „pseudopterygium“. Pseudopterygium je bujení novotvořených cév do povrchových částí poškozené rohovky. Jedná se o poúrazovou jizevnatou adhezi mezi sklérou, spojivkou a rohovkou. Vzniká na podkladě poškození oka termicky, chemicky či mechanicky. Terapie je chirurgická. Na rozdíl od pterygia se může vyskytnout v kterémkoli místě.
Léčba
Léčba je chirurgická a provádí se ambulantně. Zákrok není příliš rozsáhlý.
Operace
Operace se provádí ambulantně a jde o prostou excizi s přenosem lamely spojivky/rohovky. Využívá se při tom fotoablace až po lamelární keratoplastiku a lokální aplikaci mitomycinu u těžkých recidivujících případů.
Nejčastější příčinou je zadržování vody, alergie nebo nevhodná spánková poloha. Opakované ranní otoky mohou souviset i s hormonálním cyklem nebo onemocněním štítné žlázy.
Pomohou na otoky kolem očí babské rady?
Ano, zejména studené obklady, plátky okurky, heřmánkový čaj a jemná masáž. Tyto metody fungují u běžného otoku způsobeného únavou nebo podrážděním.
Kdy je oteklé oko důvodem k návštěvě lékaře?
Pokud je otok jednostranný, bolestivý, doprovázený horečkou, výrazným zarudnutím nebo trvá déle než několik dní. Stejně tak při podezření na zánět nebo alergickou reakci.
Může opuchlé oko souviset s alergií?
Ano, alergie je jedna z nejčastějších příčin. Typické je svědění, slzení, červené spojivky a opakující se otoky.
Co pomáhá na studené a oteklé oči po probuzení?
Studené obklady, omezení soli, dostatek tekutin během dne, spánek na vyšším polštáři a ranní masáž kolem očí.
Pomůže vyčištění bělma očí při otocích?
Někdy ano – při podráždění pomohou kapky na zklidnění spojivek. Pokud je však oko oteklé z jiného důvodu (alergie, zánět), je třeba řešit příčinu, ne jen podráždění.
Může spálení sluncem způsobit otok očí?
Ano. Oční okolí je velmi citlivé a UV záření může vést ke zduření a zarudnutí. Pomáhá aloe vera, studený obklad a vyhýbání se slunci.
Oční sarkoidóza je zánět oka a okolních tkání způsobený sarkoidózou, systémovým zánětlivým onemocněním. Může postihnout jakoukoli část oka a jeho okolní struktury, což může vést k řadě problémů se zrakem a dalším očním příznakům.
Zánět
Oční sarkoidóza zahrnuje zánět (uveitidu) a tvorbu granulomů (malých shluků imunitních buněk) v oku.
Široká škála příznaků
Příznaky se mohou značně lišit a zahrnují rozmazané vidění, bolest očí, zarudnutí, citlivost na světlo, mušky v očích a suché nebo slzící oči.
Ztráta zraku
Pokud se oční sarkoidóza neléčí, může způsobit trvalé poškození zraku, včetně glaukomu, katarakty a makulárního zjizvení.
Diagnóza
Včasná diagnóza a léčba jsou klíčové pro zvládnutí onemocnění a prevenci ztráty zraku.
Diagnóza může zahrnovat komplexní oční vyšetření, včetně vyšetření štěrbinovou lampou, fundoskopie a případně biopsie slzné žlázy.
Léčba
Léčba obvykle zahrnuje kortikosteroidy, buď lokální, periokulární nebo systémové, a může také zahrnovat imunosupresiva nebo biologické léky.
Na co si dát pozor při podezření na oční sarkoidózu:
Rozmazané vidění nebo ztráta zraku: Granulomy a zánět mohou postihnout různé části oka, což vede k rozmazanému vidění nebo ztrátě zraku.
Bolest očí: Zánět může způsobit bolest, od mírného nepohodlí až po silnou bolest.
Zarudnutí a podráždění: Zarudnutí a podráždění jsou běžné příznaky způsobené zánětem spojivky nebo jiných částí oka.
Citlivost na světlo (fotofobie): Zánět může zvýšit citlivost očí na světlo.
Zákalky: Granulomy nebo zánět se mohou objevit jako plovoucí skvrny (kolečka nebo čáry v zorném poli).
Suché nebo slzící oči: Sarkoidóza může postihnout slzné žlázy, což vede k suchým nebo slzícím očím.
Může být zasaženo jak vnitřní ucho, tak i ušní nerv, což vede ke ztrátě sluchu, závratím, nevolnosti a zvracení. Symptomy infekce trojklaného nervu jsou hypersenzitivní poruchy, při nichž dochází k poškození spojivky, rohovky a zrakového nervu, což způsobuje problémy vidění.
Také může dojít k postherpetické neuralgii, která vede k syndromu chronické bolesti, vyskytující se u 10 až 15 procent pacientů. Pásový opar způsobuje minimálně po dobu čtyř týdnů opakující se bolesti. Bolesti mohou být tak intenzivní a dlouhodobé, že u některých jedinců vedou k sebevražedným sklonům. Pravděpodobnost výskytu dlouhodobé neuralgie se zvyšuje s věkem. Neuralgie může trvat měsíce nebo roky.
Zánět mozkových blan (meningitida) způsobený pásovým oparem má vážné komplikace. Může dojít k napadení celého nervového systému. Tento typ pásového oparu je život ohrožující. Obvykle se vyskytuje u lidí, kteří mají oslabenou imunitu (pacienti s AIDS). Během těhotenství může pásový opar způsobit úmrtí embrya.
Proč k začervenání oka vlastně dojde? Je to prosté. Spojivka má v sobě hustou síť vlásečnic (takzvaná kapilární síť), která za fyziologických okolností není krví naplněna. Proto přes průhledné stěny této kapilární sítě vidíme bílou barvu bělimy. Oko se nám jeví mimo rohovku bílé. Oční lékaři říkají, že oko je klidné. Pokud se však oku cokoliv zlého přihodí, kapilární síť spojivky se naplní. Oko nám tak díky červené barvě krve více nebo méně zčervená. Jasně červenou, sytou barvu krve je možno vidět také, pokud dojde ke krvácení pod spojivku. Toto obvykle ale člověka vystraší natolik, že vyhledá hned odbornou pomoc očního lékaře sám.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
Příznaky pásového oparu mají několik fází. Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na části těla objeví puchýřky naplněné tekutinou. Napadená místa na pokožce červenají, bobtnají a stanou se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by po nich zůstaly jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou ale bolesti trvat další měsíce a roky a mohou být velice trýznivé. U nakažených pacientů probíhá nemoc nepříjemně, ale většinou neškodně. Někdy se však vytvoří pásový opar na obličeji, což je označováno za takzvanou „obličejovou růži“, která může vést k ochrnutí obličejových nervů. V případě, že jsou zasaženy také oči, vzniká riziko, že budou poškozeny spojivky a rohovky očí a že dojde k úplnému oslepnutí.
Můžeme tedy konstatovat, že se občas u tohoto onemocnění objevují závratě, slabost, dlouhodobé bolesti nebo vyrážka na obličeji. Vyrážka na obličeji způsobuje možné změny vidění, myšlení a jiné komplikace.
Proč k zčervenání oka vlastně dojde? Je to prosté. Spojivka má v sobě hustou síť vlásečnic (kapilární síť), která za normálních fyziologických okolností není naplněna krví. Proto přes průhledné stěny této kapilární sítě vidíme bílou barvu bělimy. Oko se nám jeví mimo rohovku bílé. Oční lékaři říkají, že oko je klidné. Pokud se však oku cokoliv zlého přihodí, kapilární síť spojivky se naplní. Oko nám díky červené barvě krve více nebo méně zčervená. Jasně červenou, sytou barvu krve je možno vidět také, když dojde ke krvácení pod spojivku. Toto obvykle ale člověka vystraší natolik, že hned vyhledá odbornou pomoc očního lékaře sám.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (zčervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka). Oči nemají tedy brýle buď vůbec, nebo mají brýle nesprávné. V obou případech se oko namáhá a červená;
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, na mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu. To vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohody).
Oční lékaři mají pravdu v tom, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi je bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí nemožné. Jenže při každé banalitě či pocitu nepohody v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
Alergický zánět spojivek mívá mírnější průběh než infekční a vedle klasických přírodních alergenů jej může způsobovat kosmetika, různé roztoky, ale i kontaktní čočky. Spojivka je místem, kde velmi často dochází ke styku alergenů s lidským imunitním systémem. Je to nasnadě, protože toto místo je vnějšímu světu relativně dobře otevřené. Pokud je organismus na daný alergen přecitlivělý, rozvíjí se alergická reakce. Ta se nejčastěji projevuje svěděním, pálením, nadměrným slzením, otokem víček a spojivky nebo různým stupněm zbytnění rohovky. Sekret je v takovém případě vodnatý až hlenovitý, ale rozhodně ne hnisavý. Vyskytuje se buď sezonně, nebo celoročně. K zánětu dojde vlivem alergické reakce – alergen se naváže na buňky, konkrétně na žírné buňky, které mají v sobě váčky s látkami, jež působí na okolní tkáň agresivně, pokud dojde k jejich vylití. A k němu dojde právě po stimulaci organismu daným alergenem. Spojivka je při takovém druhu zánětu bledá, svědí a pálí. Co se týká léčby, je nutná spolupráce s alergologem a nezbytné je vyloučení nebo alespoň maximální omezení styku alergenu s alergikem.